Skip to main content

Full text of "Hrady, zámky a tvrze Království českého,díl 15, Kouřimsko, Vltavsko a J-Z Boleslavsko"

See other formats


HRADY 

ZÁMKY A TVRZE 


f » v A 



POPISUJE 

D'* AUGUST SEDLÁČEK, 

ČLEN ČESKE AKADEMIE A KR. C:. SPOLEČNOSTI NAUK. 


DÍL PATNÁCTÝ. 

ILUSTROVAL. 

JINDŘICH BUE5ENÍCEK. 



1927. 

NAKLADATELSTVÍ ŠOLC A ŠIMÁČEK, SPOLEČNOST S R. O 

V PRAZE II. 


KOUŘIMSKO, VLTAVSKO 

A 

J.-Z. BOLESLAVSKO. 



Zámek v Kostelci nad Černými lesy. Pohled ze severozápadu. 





k^n^^rpiprii r í hrah 




X 1 X%X AXV« 


ápis tento neukazuje, co je dnes, nýbrž co bylo ; neb Kostelccký hrad pro- 
měnil se ve vysoké hmotné sttavení neb zámek, který panuje celému okolí, 
bývalý Kostelec pominul již dávno a ty Černé lesy, po nichž jmenován byl 
Kostelec nad Černými lesy (zlcráceně Černý Kostelec, což není pravda), ne- 
jsou za nynějších dob tak černé, jako bývaly ve 14. a 15. st. Nicméně okolí 
i zámek stojí za podíváni a tento i za obdivování.^) 

Základna vlastního hradu neb zámku jest čtverhran, pozoruje-li 
se však jeho opevnění, lze shledati, že základnou byla plocha ještě větší než 
je městiště zámku, asi tak do nepravidelného čtverhranu. Mnoho místa za- 
bírá obrovský násep, který zavíral zámek, pak předhradí zi kbneČně venkovská ohrada. Tato jest na 
severovýchodní straně za kostelem zámeckým. Část její k severu hledící jest prázdné místo asi jako nějaké 
rejdiště zavřené na venkovské straně zdí, která se lomí jako nějaké bašty. O téže ohradě píŠe se v starém 

urbáři, Žc to jc tuiiilplac, zdí obehnaný, v němž vc dvou rozích na vrch zdi bývaly výstupky na zpfisob 
strážního domku vy zděné, kdež v každém jedna osoba seděti a do tu ml placu dívati se mfiže. Za zdi v zahradě 
bažantí (nyní domky zastavěné) bývala studánka Panna a mahjr rybníček, odkud se vedla voda do tumlplacu 
k napájení klisen. Panna bývala tam, kde se dotčená zed láme; kde pak přestávají výstupky lomením způ- 
sobené a zase kde kousek rovné zdi, lze si vmysliti hradbu již dávno zbořenou, jeŽ šla týmž rovným směrem 
až ke Kouřimské bráně, kudyž se vcházelo do městečka pod hradem, t. j. k nynější cestě na jihovýchodní 
straně od zámku. V starém urbáři popisuje se tato hradba, že jest udělána z pluch jedlových, na kloce (klacky) 
neb kratčata roubená a na vrchu Šindelem pobitá, v níž byly střílny. 


1) Pom&dcami Bernau, Album I 153 a Soupis Českobrodská. 


1 


2 


KOSTELEC n. Č. L. HRAD. 



Tak zvané pfedhradi jest prvotně tak 
zvaný ravelin neb podkovité opevněni ven 
povydané, aby bylo vydatnou překážkou, 
kdyby někdo ke bráně přistupovat! chtěl. Bý- 
vávalo tak i při městských branách v rovině 
Půdorys zámku v Kostelci n. Č. 1 (I. poschodí.) položených. Dnes je to stavení, kterému je 

vtiŠtěn ráz r. 1 561 , kdy bylo stavěno a upravováno. 
V přízemí jest několik dveří s veníři, jež jsou vy- 
tesány sice z dlouhých kusíiv, ale jsou žlábky oddělovány, jakoby byly sestaveny ze Čtvercův. Také okna prozra- 
zují rok 1561 majíce řimsy a jsouce menší než okna zadního zámku. Pravostranné stavení do čtvrt kola za- 
ložené mají Kostelečtí za nejstarší část zámku, ale ani v oknech ani na dveřích není o tom známky, ovšem 
ale svědčí silný pilíř podpěrný na severozápadním rohu, že zdivo jest velmi staré. 

Přístup k tomuto stavení přes příkop jest po mostě klenutém, pod nímž bývalo dvoje klenuti za- 
zděné, aby tam skrze dveře zavírali psy ohařiky a v času tepla do valův a z valův ven pouštěli. Z toho 
mostu po levé ruce jsou dvířka na vály, po kterýchž se celý zadní zámek obcházeti mohl. Za koncem toho 
zděného mostu bývaly most zvoditý s zábradlím dubovým, kterýmž se brána zavírala na silných železných 
čepích, a druhý mostek menší, pro branku. 

Za mostem uprostřed předhradí jest hmotná, Čtverhranatá věž do druhého poschodí vyzdvižená 
a bývala zdobena někdy rýsováním, jež sice jest zakryto novou omítkou, ale přece pod střechou prosvítá. 
Zpodek jest vystavěn ze štukoví rudého pískovce často se objevujícího v této krajině. V přízemí jest brána 
do polokruhu sklenuta, u níž ještě viděti otvory pro kladky, po nichž se spouštěl most, ale branka vedlejší 
jest zazděna. Nad hranou jsou dva erby a nápisy zakladatelův, Jaroslava Smiřického z Smiřic a manželky 


K poznáni, jak zámek vypadal a jak se 
nyní objevuje, slouží dobře staré urbáie.^) Starší 
z nich (Rejstra správní) psán jest l. 1562 a jest 
stručný, zato velmi rozsáhlý a podrobný jest 
druhý urbář tak zvaná Zlatá kniha složená 
I. 1677 po pětileté práci skrze Šimona Karla 
Svobodu porybného. Jest to nejdokonalejší 
urbář, kterýž jsem kdy viděl, věcně velice 
správný, s dokonalou známostí věcí a při tom 
jadrným a pěkným slohem českým psaný, 
vzácný to zajisté úkaz svědčící o tom, že kdo 
chtěl, i v tehdejších školách se řádně vzdělat! 
mohl 



jeho Kateřiny z Hazemburka, jako i rok 1561. V průjezdu je zvon, kterým se vyzvánělo prý k robotám 
a dražbám. Nad branou jsou míst- 
nosti, někdejší kancelář písaře 
důchodního s siní a světničkou 
klenutou pro zaopatření knih 
purkrechtních, rej ster soudních 
a zádušních a důchodenských 
počtův, s komorou a komůrkou, 
nad tím pak bývala síň dosti 
volná a světnice s zdobeným 
stropem ; bývaly tu dvéře dřívím 
barevným vykládané a fasované, 
na nichž byly erby Smiřických 
ozdobného díla řezbářskébo. 

Zvenčí mezi okny těchto poschodí 
jsou sluneční hodiny. Prvotně tu 
bývaly dva kompasky malované, 
z nichž jeden již 1. 1677 byl od 
dešťů obmrskán a České (na 24 
hod.) a německé hodiny v sobě 
obsahoval, druhý nad ním, ně- 
mecké hodiny obsahující, byl Půdorys předhradí v Kostelci n. Č. 1. (1. poschodí). 


’) Oba nyní v Národním museu, kam byly z Kostelce darovány. 


KOSTELEC n. Č. L. HRAD. 


3 



1. 1677 obnoven. Nad tim vším 
je báň v osmihran sroubená a 
nad ní lucerna neb vížka na 
sloupcích postavená. Pod sloupci 
jsou německé hodiny 1.1779 ob- 
novené, jak lze čisti na ciferníku. 

K levé straně od brány jest 
štok do kouta a rohu založený. 

Před Časy tu bývaly v přízemi 
sklep pro potřeby hospodářské 
s kruhem a velkou váhou, pekárna 
s pecmi pro pečeni chlebův, konice 
s kamennými kašnami (stání na 
18 koní), světnička pro kočí a 
studnice, nad těmi síňky, ku- 
chyňka, světnice, malá pec pro 
pečení chleba, velká zbrojnice a 
menší zbrojnice, coŽ vŠe držíval 
purkrabě. 

K pravé straně od brány 
bývaly schody a pod nimi tři ka- 
báty neb vězení pro neposlušné 
lidi, jeden za druhým, dvojitými 
dveřmi zavřené, vedle toho ko- 
mílirka pro zavírání pout a Želez- 
ných obojkflv, dále trati vod, pak 
dva kruhy železné, kterýmiž se 
neposlušní lidé ke zdi připínali 
a tudy svou pokutu stojíce za 
jistou chvíli odbývali, konice kle- 
nuté, kovárna, kůlna na kování 
koní, pak konice (stáni na 10 
koní), vše v přízemí, nad tím síně, 
světnice, kuchyně, moučnice, maz- 
hauz čili síň a moučníce pro roz- 
dílné vaření. Nyní jsou v přízemí 
vrátnice, dvoje konice, kolny a 
v poschodí byty. 

Vlastni zámek jest do čtver- 
hranu založen tak, že rohy jeho 
a opevněni jeho hledí ku čtyřem 
stranám světa. Čela ŠirŠÍ ovšem 
k severozápadu a k jihovýchodu. 

Objat býval a jest hlubokým a vy zděným příkopem a tento zase hrubým a hmotným valeni nebo náspem, 
v jehož západním rohu bývala, jak se zdá, mohutná bašta. 

Zámek jest hmotné vysoké stavení daleko viditelné, založené do čtverhranu. Na rozích jsou vize 
do tří poschodí vyhnané; ode dna aŽ do prvního poschodí jsou okrouhlé, odtud desítihranné, každá s vy- 
sokými okny, báněmi krouženými cibulovité podoby a tesařského díla, plechem pobitými a nad tím lucernami 
a makovicemi. Věž k východu byla ještě r. 1677 nedostavěna a jen Šindelnou střechou kryta, ale dána jí 
nynější podoba v 18. století. Vě výši pOu satllou střechou žáměckou JSOU věžS riillSOU učS6uOU krákOicčky 
objaty a podobná řimsa obíhá pod samými báněmi. 

Most k zámku jest přes příkop na silných klenutích postaven a býval dvojnásobnými silnými vraty 
z dříví a fošen sroubenými zavírán. Z jednoho klenutí udělán zavřením sklep, aby tu bylo vězení pro těžší 
vězně. Nyní dochází brány, ale prvotně končil se kus od brány a přistup k bráně byl po mostu a mfistku 
zvoditém, totiž k bráně a brance neb fortně (nyní zazděné). Pro bezpečnost měl dřevěné zábradlí. 

Blána jest uprostřed štoku jihovýchodního ve výstupku jen málo ze stavení povydaného; byla 
okolo 1. 1560 kamenickým dílem ve slohu tehdejší doby vystavěna a silnými vraty pomalovanými zavírána, 
avšak byla v 18. st. znešvařena. Nápis nad ní vybledlý, německý, svědčí o tom, že tak uČiniti dala M. Terezie 


Kostelec n, Č. l. Brána před hradí. 


4 


KOSTELEC n Č. L. HRAD. 


kaěžna Savojslíá a pak jest tam psáno »tento zámek vyzdvihla.* Chronograííckou úpravou oznamovalo se tu, 
že se tak stalo asi r. 1746 neb asi v témž Času. 

Když se do dvora zámeckého vchází, jest tato jihovýchodní strana od jižního až do východního 
rohu, jak ho délka s sebou přináší, nádherným dílem kamenickým ozdobena. V přízemí jest na hmotných 
osmi sloupech z kamene Štukového klenuté podloubí, nad tím jest chodba neb pavlač s 8 toskánskými 
polosloupy a sedmerým klenutím, v témž rozpětí jako dole, ale tato chodba byla v 18. st. vyplněna zazděním, 
do něhož dána obyčejná okna. Nejvýše ve druhém poschodí jest chodba ještě otevřená majíc 14 klenuti 
a 15 krásných jónských sloupcfiv. U obou horních chodeb jsou zábradlí složená z tesaných korbeličkův neb 
oblých sloupečkfiv. Na obou koncích krovu jsou okapy na způsob dračích hlav, podepřené ozdobnou tyčí 
železnou. 

Na ostatních třech Stocích v tu stranu ke dvoru není ozdobných pavlačí, ale je jim podobné ma- 
lování Červenon barvou. Že tak bylo již r. 1677, svědčí Zlatá kniha, kdež jest psáno, že mazhauz v jiho- 
západním Štoka jest malován na způsob 6 sloupův nahoře sklenutých ku podobenství kamenných tesaných 
pavlači. Za kněžny Savojské vymalován na severozápadním štoku obraz sv. Jana Nepomuckého v oblacích 
mezi anděly, jenž již vybledl. 

Pod krovy jsou Štíty o 2 oknech, z nichž zbyl jeden nad branou. Z jednoho okna týchž štítův 
vystrčen býval zvoneček pro sezvánění a scházení rychtářův dne sobotního do řízení. Nad štíty bývaly ka- 
menné Čbány s liliemi. 

Celkem tedy zachovala dvorská strana zámku svůj starý ráz, a též okna podržela z větší Části 
své ušlechtilé tvary. Srovnáme-li však všechny strany mezi sebou, najdeme přece nemalé rozdíly. Spatřujeme, 
že se strany jihozápadní a jihovýchodní velice liší od obou ostatních stran ; neb vždy dvě a dvě z těchto 
stran se sobě velice podobají. Strany severní nemají svých oken v stejné výšce s ostatními stranami, nýbrž 

okna jich padnou něco níže než 
u stran jižních. Příčina toho je ta, 
že tu byla založena přízemí a po- 
schodí prvotně mnohem níže než 
u stran jižních, pročež také na- 
stala potřeba, když se celý zámek 
pod jednu střechu dával, aby tyto 
nižší Štoky do stejné výšky 
s ostatními vyzdvihovali ; proto 
jsou také okna jich dosti hluboko 
pod krovem. (U strany severo- 
východní dala kněžna Savojská 
nová okna v polokruh klenutá 
zdělati.) Také jsou v těchto stra- 
nách v přízemi veníře a okna 
téhož rázu jako na předhradí a 
ukazují, že vznikly asi r. 1560. 
Okna jihozápadní strany liší se 
však od předešlých něco málo 
svou úpravou, ještě pak více se 
tu liší dveře v přízemí mnohem 
vyšší. 

I na věžích se pozoruje pri- 
stavováni obou křídel novějších, 
jak svědčí římsy s ozdobnými 
krakorci a okna, že totiž jsou 
z doby asi r. 1560 a že úprava jich 
se dobře nehodila k úpravě jiho- 
západního štoku. Tím, co tu je 
psáno, vysvětluje se, že jest 
v urbáři r. 1562 sepsaném do- 
loženo, »že při témž zámku před 
starým hradem jest dům nově 
vystavěný s světnicemi novými, 
komorami, pekárnou a marštal 
nová* (nynější předhradí). Patrné 



KOSTELEC n. Č. L. HRAD 


5 


je tedy, že severní polovice po- 
chází ze starého hradu, Že ob- 
držela svou úpravu okob 1. 1561 
a že k n( ostatní Štoky přistavo- 
vány snad teprve v druhé polo- 
vici 16. století. 

Vnitřku zámku zaániho po- 
třebuje se takto : V Stoka jihový- 
chodním, kdež jest brána, je 
v přízemí v levo od brány berní 
úřad a v právo jsou skladiště, nad 
tím v obou poschodích jsou byty 
panských úředníkův. V jihozá- 
padním štoku jest v přízemí 
okresní soud, v prvním poschodí 
úřady panské a v druhém byty 
úřednické. V severoiápadním 
štoku jsou v přízemí soudní 
vězení (jedno i v západní věži) a 
nad tím v obou poschodích byty 
úřednické. Na čtvrté straně ko- 
nečně jsou v přízemi kůlny a 
dřevníky, v 1. poschodí okresní 
výbor a archivy soudní a v 2. po- 
schodí palác. 

Do paláce nyní zpustlého, 
kdež jedině ještě zříti něco bý- 
valé úpravy, vstupuje sc ze síňky 
dveřmi ozdobenými veníři a řím- 
sou díla vlaského. Palác je zdélí 
22 m. a zŠiři lim. Bý\al pěkně 
vyzdoben, ale z toho zřstaly jen 
známky. Nad římsou všech stran 
by] strop táilovaný neb kasetový 
rozmanitým dřívím vykládaný, nad 
nímž je založen nynější prkenný 
strop obyčejného díla. -Řim‘'n 
asi tři čtvrtiny m. široká, z níž 
zbyl kus, bývala pomalována; 
pod ní jest frýs asi půl druhého 
m. Široký, táhnoucí se po všech 

stranách, jenž skládá se t kartuŠí, karyatyd a ovocných festonův; tu a tam vykukuje hlavička. Ze skrovných 
zbytkův lze znáti, že barvy jeho jsou do Šeda, ale sem a tam byly zlacené kusy. Stěny, jak uvádí Zlatá kniha, 
byly pomalovány »krorykou o Jupiterovi, Kupidovi a Venuši.* Okna jdoucí do dvora z této strany nyní 
zazděná byla ozdobně vroubena, ale jen jediné okno zachovalo svou prvotní podobu. 



Loggie v zámku černokosteleckém, pohled se strany. 


O bývalé nádheře^ pojmenováni a účelu jednotlivých Části široce se vypisuje v Zlaté knize, z níž 
vynímáme jen toto: V levo od brány býval sklípek pro uschovávání deputátův, kuchyně, komora a velká 

světnice, jíž se říkalo tabulnice. V západní věži byl nejdolejši sklep neb rundel klenutý, do něhož byly 
nahoře poklopové dveře; snad tu bývalo vězení. V jihozápadním štoku byly na stranu venkovskou komory, 
tak zvaný fraucimor, kancelář hejtmanova a jeho pokoj, na straně pak do dvora klenuté síně. Za fraucimorem 
byl zdola až na podkroví zděný šnek okrouhlý o 96 schodech, který dosud jest. Za ním byly klenuté míst- 
nosti a z nich dveře do jižní věže. Blízko na počátku severozápadního štoku byly ze dvora dveře do klenuté 
sině, v níž byla studnice, ale té se již r. 1677 neužívalo. Vedle byla hlavní kuchyně klenutá, v níž dvě 
velká ohniště a třetí malé s 2 komíny v plášti nad ohništi dělanými; každý plášť byl usazen přes celou 
kuchyni silnými dubovými na dél dveřmi a napříč 4 trámy, k tomu 2 železnými pruty se zá vláčkami do 
trámův a klenutí a ještě pro bezpečnost byl postaven mezi plášti sloup Štukový čtyřhranný pro zdržení toho 
i pro pomoc klenutí. V též kuchyni byla pícka pro pečení dortův a paštik, kamenná kašna, štoudev železná 


6 


KOSTELEC n. Č. L. HRAD 


a ve zdi almara pro kuchyňské potřeby. Blízko byla svétuice pro kuchaře, komory a též Špižírna klenutá. 
Za tím blíže k věži byl Šnek zděný až na podkroví (nynlí jsou schody). Vedle téhož šneku byl sklep z kamene 
silného a štukoví klenutý, spočívající na silném sloupě kamenném ze Štukoví pod klenutí pro bezpečnost 
postaveném s kantnýři. Odtud byly dveře do » ulice* čili chodby Tou ulicí přišlo se do bažantnice neb 
ptáčnice, kteráž byla obtažena strunami drátovými po skružích dobře vázanými a věží skrouženou mistrovsky 
postavenou, plechem i po skružích všude pocínovaným a nad tou zase na sloupcích druhá vížka pobitá 
s makovicí pozlacenou a místo praporečku koněm plesnivým s křídly, to všechno mezi skružím a v okén- 
kách též strunami obtaženo bylo. Ta od lidu Švédského zkažena byla. Za tím dále byly sklepy a komory. 
Předposlední z nich podle brány byl sirotčí sklep. Tolik o přízemí. 

Co se týče prvního poschodí^ byla nad branou 
hlavní neb životní tabulnice; v ní byla pfida vápnem 
lita, kamna černé barvy na 6 kamenných sloupcích, 
strop prkennými lištami vypuklými vykládaný, na němž 
bylo malování Římských rekův a hrdin, též starožitných 
erbňv a jiných věcí, též dílem soustružnickým dě- 
llaných a zdoben byl růžemi zlatém pokládanými- 
Odtud až k jižní věži byl napřed pokoj a v něm strop 
s malováním bílým s všelijakými ^poetickými figurami*, 
llisty stříbrnými a růžemi zlatými. Ve vedlejŠi komoře 
byl Strop v okrouhlost klenutým barvarni vodními 
v spůsobu ráje s všelijakým ptactvem a po stranách 
krajinami malovaný. Před jižní věží byla komora a 
v ní Samé komora. Odtud až k západní věži tedy po 
celém štoku byl mazhauz klenutý, dlaždičkami vydláž- 
děný; nade dveřmi do něho byly dřevěné hlavy a rohy 
zvířecí zlatém pokládané, losových 4, kozorožcových 
3 páry, srnčích 39 párů. Na venkovské straně téhož 
mazhauzu byly pokoj malovaný na stropě s výjevy 
Trojan ské války, pokoj s malováním sedmi divův světa 
a jiným malováním, pokoj, na jehož stropu byl malován 
»Tryumf Římských císařův a řeckých* a komora se 
stropem malovaným s 7 planetami a 12 znameními 
nebeskými s růžemi pozlacenými. V severozápadním 
Štoku byly rozmanité pokoje a komory malované. 

V jednom byly podoby sedmi umění svobodných a dě- 
jiny rodu pánův Smiřických. V severovýchodním Štoku 
byly do dvora velké síně a na venkovské straně na- 
posled u východní věže pokoj Bílý koníček. Ve štoku 
vpravo od brány na venkovské straně u východní věže 
byl Stříbrný pokoj, jehož strop dílem truhlářským vy- 
robený byl přípravami vojenskými malován, lištičkami 
fasován, stříbrem pokládán a růžemi díla soustružni- 
ckého pozlacenými a postříbřenými ozdoben. Vedle 
něho k bráně byla komora, jejíž strany a zdi byly 
barvou na bílo o 4 Čtvrtích roku a 4 živlích pomalo- 
vány; lišty stropu byly stříbrem pokládány. 

Co se týče nejkořejšick pokojův, byl nad životní 
tabulnici a nejvýš nad branou velký pokoj, jenž měl 
strop plátěný fasovaný do lištiček, malovaný o synu 
imarnotratném s jinými osobami a erby starožitnými ; 
po zdech byly krajiny. Pak byly dvě místnosti až k věži. 
Odtud na venkovské straně Štoku jihozápadního byly 
• pokoje a dvě komory malované a nemalované a vedle 
nich na dvorskou stranu a po celém Štoku mazhauz. 

V severozápadním Štoku byly po obou stranách 
pokoje síňky a komory malované i nemalované. V jedné 
komoře malována byla kronyka Bachusova. Část tohoto 
štoku zabíral knížecí palác, o němž již bylo psáno. 



Schéma loggie v zámku černokosteleckém. 




KOSTELEC n. Č. L. HRAD. 


7 


Vedle paláce byla tak zvaná Prkenice s podobným stropem, 
jako byl v paláci, zabírajíc prostoru před východní věží. Od- 
tud až k věži nad branou byly pokoj a komora. Malování 
ozdobného bylo dosti, avšak, jak se zdá, nebylo nic z života 
neb minulosti Čechfiv ; tak opanoval u nás humanismus, že 
umělci výtvarní nic Českého nedovedli, ovšem to platí 
o domácích umělcích. 

Krásnou památkou z dob Smitických jest zámecký kostel 
nyní sv. Vojtěchu posvěcený. Stojí na hrubém válu a byl 
prvotně farním kostelem. Ve svých zdech pochází z 15. věku. 

Čemuž nasvědčují okna v k&ru a lodi, ale klenba jest z doby 
Smiřických. Ke kapli se jde ze zámku po mostě založeném 
na silných zděných sloupích a klenutích a dveřmi renesanč- 
ními pěkného díla. Loď je založena do obdélníka napřič 
postaveného, křížovitě sklenutého. Nade vchodem jest kruchta 
stojící na klenutí o třech sloupích z kamení štukového. 

Po obou stranách a na koncích téže kruchty jsou světničky 
(staré oratoře) s ozdobnými stropy; za starých vrchností se 
vytápěly. 

Vedle k&ru jest věž čtverhranná, až do třetího poschodí 
vyzdvižená, v níž jsou velká okna s končitými oblouky. 

V jejím přízemí jest zakřiŠtí klenutá. Zdivo aneb aspoň 
spodek jest nej starší stavení v Kostelci pocházeje z prvot- 
ního kostelce. Svědčí o tom okna v přízemí ozdobně vroubená 
s lalokem na vrchu, která připomínají dveře na věži hradu Volfšteina (viz Xlll. 129); avšak v horních 
Částech věž bud napravena neb vyzdvižena mnohem později. 

Podle Zlaté knihy byla nad zakřiští síň klenutá, z níž se přicházelo k varhanám k straně polední 
po 4 schfidkách prkenných na silných trámech, avšak aby trámfiv viděti nebylo, byly po stranách dílem 
truhlářským ofasovány a malováním okrášleny. Nejvýše byly zvony a nad tím Štuková řimsa a nad ní báně 
na sloupcích, potom druhá vížka (lucerna?), makovice vysoká s bání měděnou a křížem velikým, což vy- 
stavěno 1. 1668. Když 1. 1836 věž vyhořela, pokryta nízkým krovem a střechou. 

Inventární věci tohoto kostela zasluhují povšimnutí. Velký oltář dřevěný, dílo 16. století, byl uměním 
řezbářským nákladně >na spůsob alabastru bílého« dělán a místem pozlacen. Ve spodním položení bývalo 
pohřbení pána Krista s kříže sňatého, odkudž staří si vysvětlovali, Že byl kostel Založeni sv. Kříže. (O témž 
obrazu níže.) V druhém poli výše nad prostředním kranclem, kterýž 4 sloupové drželi, byl postaven krucifix, 
po pravé straně obraz Matky Boží, po levé Jana evang. Dále v témž poli v právo obraz sv. Marka a v levo 
sv. Matouše. V třetím poli nad vrchními krancli a 2 sloupy byl obraz Boha všemohoucího nad krucifixem, 
co by pod oblakem, po pravé straně na podstavci obraz sv. Jana, po levé sv. Lukáše. V samém vrchu opět 
podstavec a na něm velká pozlacená koule, na které stál obraz vzkříšeného pána Krista. Dílo to snad zka- 
ženo od Švédův a proto týž oltář postaven jest čelem do zadu. Zadní tato strana nyní do kostela obrácená 
pobita jest prkny, na nichž r. 1783 vymalován nynější svršek oltáře. Uprostřed oltáře vsazen jest dobrý 
obraz na plátně sv. Vojtěcha žehnajícího. Po stranách jsou zlacená poprsí sv. Václava a sv. Lidmily baro- 
kového slohu. Kromě toho jsou v kůru a zákriŠtí jeŠtě sošky a obrazy. Pozoruhodné jsou stolice v kůru 
uměle vykládané s vysokou zadní stěnou, kazatelnice umělého díla s erby Jaroslava Smiřického a jeho 
manželky, pěkné dveře do zákriŠtí a mříž postavená od rohu kazatelny až k rohu * panských stolic*. 

Při kazatelnici ale v lodi jest rozvěraci oltář; v něm uprostřed obraz Narozeni Páně z r. 1558, 
Na pravém víku jest obraz Jaroslava Smiřického v oděni klečícího se dvěma syny, též s erbem jeho, po levé 
straně též na víku obraz Kateřiny Smiřické z Hazemburka klečící se dvěma dcerami, před ním obraz ukři- 
žovaného a před ní bičovaného pána Krista. A když se oltář zavře, jest viděti obraz nebo poselství skrze 
anděla panně Marii, totiž na jednom víku jest anděl, na druhém panna. 

Na druhém menším oltáři stojícím na straně epištolní, který je též rozvěraci, jest v otevření anebo 
v prostředku Večeře Páněy zajímavý a pěkný obraz, protože jest skrze okna viděti ven do krajiny, po pravé 
straně na víku lze viděti, jak Kristus pán umývá nohy sv. Petru před jinými apoštoly, po levé Kristus pán 
v zahradě se modlí a anděl ho posilňuje. A když se oltář zavře, viděti jest bičování Páně a posmívání Pánu 
trnovou korunou korunovanému. 

Snad nej krásnější památkou v témž kostele jest obraz vyřezávaný na lipové tabuli pohřbu Páně^ 
jemuž v 18. st. nerozuměli a daíi z velkého oltáře na oltářík pod kruchtou. Josef Ar. a dva jeho pomoc- 
níci kladou mrtvolu do rakve a 5 osob kvílíce dívají se na to. Obdivovali se musíme měkkosti údů v osob 



8 


KOSTELEC n. Č L. HRAD. 


tu vyřezávaných, jak mistrně tu z tvrdé hmoty vytvořena, též bolu v tichých tvářích truchlících vyjádřenému, 
přirozenému pohybu údfiv, jako i mistrnému seskupení osob. Patří tento obraz k nejkrásnějším květům 
16. st. a umění Českého. 

U prostředního sloupu pod kruchtou bývala křtitelnice veliká ze zvonoviny udělaná na třech lvích 
místo noh stojící a velikým víkem přikrytá, na níž byli erbové a rytiny. Kam se děla, není známo. Poví- 
dáno mi, že je ve farním kostele, ale tu je jiná křtitelnice. . 

Pod kftrem jest sklípek k pochováváni tel mrtvých bývalých vrchností. Ten býval rovně cihlami 
zadlážděn, že každý o něm vědomost míti nemohl, zdá se však, že buď Švédové nebo bezbožní lidé se toho 
domakali, do sklípku se dostali a mrtvoly oloupili a přeházeli. Od té doby ponechán tu otvor s padacími 
dveřmi. Sejdouc po kamenných schodech najdou se rakve 4 velké Smiřických a pátá Jindřicha Slavaty a dvě 
rakvičky dětí. V rakvích lze víděti kosti, prach a zbytky Šatstva. Na rakvích jsou podrobné nápisy.^) 

Při témž kostele byli kaplan a varhaník od vrchnosti vydržováni. 

Jak jméno svědčí, byl Kostelec prvotně opevněním kostelním.*) Staří Čechové říkali chrámu 
s hrubou věží k obraně spůsobilou a hradbou obehnanému kostelec podle lat. castellum a na rozdíl dřevě- 
ného kostela, kterému se říkalo církev neb cfrkvice. Tím se i dává znáti, že první osídleni toho místa se 
stalo za doby křesťanské. Okolí bylo ode dávna královstvím. Od některého krále na počátku 14. století 
zřízen z Kostelce hrad a k jeho obraně vysazena drobná manství služebná v okolí, z nichž některá se ještě 
v 15 st. připomínají. Král Jan odňav Náchod ok. 1. 1325*) Ješkovi z Náchoda dal jemu a synu jeho Ješkovi 
za to hrad Kostelec a z lesnatého kraje tolik, kolik se mu za hodné zdálo.**) Ješek syn sahal na nápravníky 
neb many žádaje na nich více než povinné služby a když se zpěčovali, vyháněl je ze statkňv aneb jim bral 
úrodu a dobytek. Král Jan je proto z pravomocnosti JeŠkovy vyňal. (Asi 1. 1340.) S bratřími svými Hronem 
a Matějem držel JeŠek také Březni k na Moravě již 1. 1338 a později jej měl najatý od nich. Ale že sám 
měl Kostelec, zůstal Březník i s hradem Kraví horou jim a jich potomkům. L. 1358 vzdal Ješek hrad Kostelec 
císaři Karlovi a přijal jej od něho v ušlechtilé manství.®) Před tím prodal les Kozí hřbet ke klášteru Ska- 
lickému.®) 

Ješek zemřel v zimě následující. Synové jeho byli Hron^ Ješek^ Mikuláš^ Mareš a Oldřich. Císař 
Karel jim (1359, 22. února) Kostelec manským právem potvrdil a vyňav je ze všech soudův ustanovil, že 
jen před králem (na soudě dvorském) mají odpovídali.^) Hron s bratřími připomíná se také jako patron 
kostelů v 1359 v Plaňanech a Kostelci, 1360 v ÚdaŠíně a Plaňanech.®) Vedle tří z těchto bratří®) připomíná 
se 1. 1366 Puta z Častolovic jako spolupatron kostela zdejšího. Z pozdějších zápisův dovídáme se, že držel 
Půta část Černých lesů v, jež bezpochyby byly dílem buď Hronovým neb Ješkovým, a soudíme také, že mu 
náležel díl buď na hradě neb městečku.^®) Jisto jest, že Půta držel některé vesnice, které 1. 1359 ke Kostelci 
patřívaly a jež pak 1. 1415 s panstvím Zlenickým prodal. Protože udělení léna všem bratřím svědčilo, násle- 
doval asi od r. 1380 po bratřích Oldřich nej mladší z nich as Půtou sdílel kostelní podací. Ale ač se Miku- 
láš mezi nimi nepřipomíná, soudíme přece, že měl ještě díl snad jen na penězích. Když 1. 1405 Boček 
z Poděbrad Oldřicha do dvorského soudu poháněl, bránil se proti tomu Mikuláš pokud by se týkalo vsí Svrabova 
a Brník.'*) V ten Čas vymizeli oba bratří z lidské paměti. Kostelec držel Jan z Náchoda asi od r. 1408'®), 
ale nikoliv sám, nýbrž s Janem z Klučová. Odkud práva tohoto pocházela, není známo. Ke kostelům podával 
(1413) Náchodský sám, ale 1. 1415 prodal s Klučovským hrad Kostelec celý se všemi staveními, hradbami 
a příkopem, ves celou, dva dvory poplužné a troje popluží a vesnice s many Janovi ze Smršova^ purkrabí 
na Bělé.'*) Tento přikoupil 1.1416 od Půty z Častolovic lesy Skalice a Stráně^*); ostatek zboží Kosteleckého 
byl Půta přirazil ke Zlenicům a před tím prodal. Strany těchto nastupoval Jan na Kunše z Konojed držitele 
Zlenic, protože podle listu Karlova měly náležeti ke Kostelci, a dovedl toho, že mu je Kuneš (1417) za 600 
kop v desky dvorské vložil.'®) 

Jan býval v 1. 1404 — 1416 sekretářem v kanceláři královské, odkudž se nejen jemu, nýbrž i po- 
tomkům jeho Sekretář říkávalo. Po smrti krále Vácslava přidržel se krále Zikmunda a padl v bitvě 1420 
1. listopadu za Vyšehradem.^®) Zůstali po něm synové Jan., Sudek a Pavlík. Jan spravoval dlouho společné 
statky sám ; 1. 1428 prodal v Praze dům po otci.'^) L. 1437 byl v žoldu Plavenských proti knížatům Saským.'®) 
Když se pak rozdělili, dostal Jan jen dvě vesnice a hrad s jinými vesnicemi ostatní dva;'®) ale ti prodali 
1. 1444 díly své Janovi, tak že tento držel zase celé panství, jako jeho otec.*®) Drže se stranou Poděbrad- 
skou vpadl l. 1448 do Prahy a 1. 1449 opověděl Sasům. 

Po smrti Janově dědili panství po něm synové jeho Jindřich a Všebor. Onen pojav k manželství 
Máchnu jinak Markétu z Hradenína zapsal jí 1460 na Části panství, která se mu měla dostati při rozdílu, 

>) Nápisy v Pam. arch. V 352. *) Pomůckou článek A. N. Vlasáka (Para. arch. V. 346), Bernau Album I. 3) Viz Děje 
Náchoda v V. dílu. *) Tadra Samma Gerhardi, Potvrzeni toho Sommersberg I 954. Arch. c. k. dvorský. ®j Arch. gub. *) DD 
61, str. 130. Líb. conf. Druhdy Se tu píše Hynek, což jest při nespolehlivosti tehdejších písařův těchto knih pochopitelným. 

Heníčka (snad Ješka), Mikuláše a Marše. DD 19, str. 264. ") DD 18 p. 27. >2) DD 19, str. 264. DD 61, str. 120 DD 
61, str. 161. DD 61, str. 177. >®) St. letop. 41. ^'0 Tomek, Zákl. 1 170. **) Arch. Dráždhnský. Dvě vesnice zastavili ke zboží 

Zlenickérau, ale teprve I. 1440 učiněno přiznání (DD 25 f. 6). DD 61, str. 323. 


KOSTELEC n. Č. L. HRAD 


9 


250 kop věna.*) Teprv r. 1471 rozdělili se bratří oba o dědictví, tak že Jindřich obdržel hrad s příslušen- 
stvím a vsí Svrabovem, VŠebor Černé lesy, dvůr Penčice, vsi Jevany a Vyžlovku, dvůr Budislavíce a dvůr 
kmecí ve Voděradech.®) Tento díl prodal VŠebor r. 1475 bratru svému za 500 kop*) a tak opět oba díly 
v jedno spojeny. K prosbě Jindřichově král Vladislav vyzdvihl ves Kostelec na městečko (1489, 14. března) 
a trhy, vařením piva a řemesly obdařil. Jindřich pojal potom k druhému manželství Annu ze Sulevic si vě- 
noval jí r. 1491 1000 kop na zboží Kosteleckém>) Ale již roku následujícího (1492) prodal Jindřich hrad 
Kostelec »na Černém lese« městečko a vsi příslušné Slavatovi z Chlumu a z KoŠumberka za 1000 kop, 
k čemuž i král Vladislav dal jest své povolení.®) 

Ostatně držel Slavata ve zdejším okolí rozličné statky zpupné a manské, které pod jednu správu 
s Kostelcem uvedeny jsou, k tomu přikupoval i mnohé menší statky. Některé z nich od původního panství 
byly před tím odděleny (Bohumil, Údašín), nyní jsou mu opět vráceny. Aby pak Slavata přikoupená dědictví 
úplně s Kosteleckem spojiti mohl, propustil mu král Vladislav r. 1494, 14. února Kostelec z manství ai dal 
co zpupné dědictví v desky zemské vložili.®) Slavata zemřel okolo 1. 1497 zůstaviv syna Michala?) 

Michal Slavata měl úředníka Bemarta ze Zásmuk, který statek jeho Dobřichovský a Radovesiický 
spravoval. Ten když potom Činil počet z důchodův, které k sobě za ryby z rybníka Cerhenskélio od lidí 
přijímal, ukázal některé dluhy 
na lidech, že by mu ještě platiti 
měli; ale to se tak nestalo, neb 
když na lidech peníze chtěli, ti 
tomu odpírali mluvíce, že dlužni 
nejsou, poněvadž již vŠe Bernar- 
tovi zaplatili. Vida to Michal, vzal 
hned Bernarta na závazek, aby 
totiž nikam neodcházel, dokud by 
řádného počtu nevykonal, totiž 
bud lidí neupomenul aneb sám 
nezaplatil. Bernartovi se brzo za- 
stesklo a vznesl žalobu k hejt- 
manu království, že jej prý Michal 
po přijatém počtu pod závazkem 
drží. Tu vypověděl soud hejtman- 
ský (1527), aby byl Bernart zá- 
vazku prázden, avšak aby panu Mi- 
chalovi dosti učinil ve 4 nedělích,®) 

R. 1530 přel se Michal 
Slavata s Prokopem Jelínkem 
a Pavlem Fugelhauzem rotmistry, 
neb tito chtěli mlti od něho 34 k. 
služby zadrželé a obeslali jej před 
hejtmany královské, ačkoliv prý 
v Kouřimi se přiznali, že jim pán nic dlužen není. Když však Michal dokázal, že jim skrze Jana písaře Michalova 
v domě páně při přijímání jich připověděno, že jim má služba jiti na praporec, na koně, na rotmistrství a na pa- 
cholata, tak jako Pražané dávali a také ze svědectví Adama Řfčanskčho hejtmana jich, jemuž poručeni byli od )pana 
Slavaty, se našlo, že peníze měly za nimi poslány býti, odsouzen jest Michal (1529 v červnu), aby jim pe- 
níze zúplna tak zaplatil, jak Pražané dávali. Ale poněvadž je pán na sto drábův jednal a oni více převzali 
než povinně vžiti měli, nalezli hejtmané, že jim Slavata penězi, které by na místě Špíže byli dostali, povinen 
není.®) Podobnou při měl s Janem Hosti vářským z Kostelce, jehož najal, aby jízdné a pěŠÍ k Vídni proti 
Turkům vedl, ale jemu pak služby neplatil. Sice i Jan peníze, které přijal od Vácslava Amchy z Boro\mice 
na 11 drábův a na 4 měsíce (na drába za měsíc 80 gr.), z Části za scbou nechal, an drábům jen za 3 mě- 
síce zaplatil. Na lidi z cizích panství byl tuhý. Zajav jednou Člověka z Doubku měl jej na Kostelci ve 
vězení. Vyšel z vazby nemocný a nosil se na berlách. Přišed domů dělal dva dni, že neměl chlebai ani 
penízka, pak’ se hned složil a ležel několik nedělí a zůstal chromým.*®) 

K tomu se tu pokládá tento list Kutnohorských: 

1) DD 61, str. 441. *) DD 61, str. 499. *) DD 61, str. 621. VŠebor měl tuším platiti z dílu svého 50 kop a proto 
snad Jej prodal. *) DD VI, 167, stará grunt kniha. DD VI, 187. Zároveň prodal Jindřich Slavatovi dědictví své zpupné dvůr 
pustý Slavíce. ®) Rel. tab. II 465. Rd. tab. II 504. 8) Reg. 2 J. k. S., 2 odd. A 6. ®) Reg. 2 JJ. kom s. B. 16. Purkral>é za 
něho byli 1608—1509 Přemysl z Jilraanic, 1612— 1614 Matouš z Bahna, 1614 Jan z Kamenné Lhoty, 1617 Jiřík z Hostovlic, 1519 
Čeněk ze Chánova, 1531 Jan Mékýš z Ostrova (Arch. mus. a Reg. k. s.). Reg. kom. s. 



2 


10 


KOSTELEC n. Č. L HRAD. 


VMst urozený pane pane mincmistře milý. Na ViMst vznášíme, jaká se jest věc nám, tudíž na- 
šemu spoluradcému Jakubovi Sobolovi od p. Michala Slavaty z Chlumu, když se k němu na IKostelec týž 
Jakub přitrefil, přihodila. Jakož o tom zprávu nám takovú učinil, kterak p. Slavata dal se nás tudíž jeho 
Sobola v hanění slovy protivnými a důtklivými i posměšnými o nás mluvě bez našeho vŠelikeréhio provinění. 
A najprv rozličně se potrhal na spoluradného našeho a pravě »proč jste mi kázali služebníka mého do ve- 
zení vžiti a podnes jej na rukojmích držíte, ježto já totéž mohu uČiniti a do věže tebe dáti« a pravě » vržte 
jej do věže«. A tak jste spravedliví horníci, že jste mi těch svých nálezů čísti nesměli, ježto každá věc pří- 
pravou má býti svobodna a zjevná. A že jste mi psali dvoje psaní lživé a za nic se nestydíte — « a tak 
mnoho jiného mluvil pán dotýkaje nás a nám bez viny připisuje, jeŠto my takových věcí Buoh dá se ne- 
bojíme, nebo ráčíte VMst v dobré vědomosti jmíti, proč jest Pavel Havránek do vězení vsazen, že ne pro to, 
že jest služebník páně Slavatů, ale proto, že jsa sousedem sousedsky se nezachoval, vej stupky předkem proti 
výsadám i právám našim nám i vší obci čině. I proto, že jsme ho trestali jako souseda, to jsmci spravedlivě 
UČiniti mohli. A protož zdá se nám, že tu panu Slavatovi nic povinni nejsme a nevíme proč by našeho 
spoluradného aneb někoho z našich, jakož se JM strojí, měl do věže metati, poněvadž chlapci jeho ani pod- 
daní nejsme, ale jestli kdo z nás pánu čím povinnovat, ví pán jak se má v tom zachovati, kdtež pak nám 
utrhaje mluví, že bychme nálezu a vortelův svých před ním čisti nesměli, o tom VMst dobře v paměti jmíti 
ráčíte, na čemž jest pozůstaveno, aby kdyžby příjezd páně Slavatů do Hory k nám byl, že na rathouze 
a tu, kdež toho místo jest, přečteny budú tolikrát, kolikrátkoli pán potřebovati bude. A protož nerozumíme* 
jak spravedlivě nás nespravedlností dotýkali může, kdež my pravíme, že se nám tu od pána ublížení stalo. 
A též že bychme měli jemu dvoje lživé psaní učinili, ježto my nevíme jaké a oč. Protož na VMst pane pane 
mincmajstře milý vznášíme a ViMsti žádáme a prosíme, že VMst nás v tom litovali a nám v tom rad ni 
i pomocni býti ráčíte, poněvadž naše práva k VMsti se vztahují jakožto k ouředníku na místě krále JMsti 
pána našeho milostivého. Šepmistři a Sipoluradní. 

Michal zemřel 1. 1534 odkázav posledním pořízením (1533, 18. září) Kostelec, Chlum, Talmberk, 
klášter Sázavský a Hradiště strýci svému Slavatovi z Chlumu a na KoŠumberce, Klučov macíželce Elišce 
z Sovince do živnosti, Češtin Kostel Markétě vdané Zvíf etické sestře své a Dobřichov Zdemkovi Lvovi 
z Rožmitála.^) Z dob Sla vatových znám jest tento příběh z okolí : 

Když zemřel v Černikách Jan MěkýŠ (bývalý purkrabě), přijel úředník páně Slavatův pátek večer 
asi okolo čtyř hodin na noc i volal a ptal se na rychtáře. 1 ozval se mu Valentin Valeš, rychtář, tudíž řka: 
»Co potřebuješ?* A on řekl: * Prosím tebe sousede, okaž mi, kde jest rychtář.* l odpověděl: »Jakáf potřeba 
rychtáře?* »Že sem úředník z Kostelce.* I řekl Valentin: »Já jsem rychtář.* Pověděl: »Když si rychtářem, 
prosím tebe, pověz mi, zabililí jsou Jana Měkýše.* Pověděl, že zabili. Optal se zase úředník, jestli ho pochovali 
a rychtář pověděl, že pochovali. Optal se opět, zdali osadili dvůr Měkýšovský. Řekl rychtář, že není osazen, 
než s edlác i jsou něm . Tedy řek l úředník : > Pošli pr o k onše ly.* Řekl rych tář, že není kon^lelův. 1 kázal 
poslatí pro sousedy a když přišel soused jeden, takto k nim mluvil: »MiH sousedé! prosím Vás, pojďte se 
mnou tam, prosím Vás, že sem nepřijel proto, abych bral, než přijel sem proto, abych opatřil, nesb jest člověk 
páně byl a něco povinnovat pánu mému byl.* I Šli, ale sedláci je tam pustiti nechtěli, ačkoliv jim řeč svou 
opakoval, že nepřijel, aby bral, ale aby opatřil. V sobotu ráno přijeli Jan Vrbčanský z VeliŠova a N, Vchynský 
na místě nejv. sudí zemského, aby se ve statek Měkýšův, jako odúmrf na krále spadlou, uvázali. Za svítání 
chtěli ke dvoru, ale také je nepustili. 1 jeli k sousedu Jírovi a poslavše pro rychtáře okolo snídání, optali se 
ho: »Cos byl u pána svého? co pán ráčí rozuměti, na koho ten statek připadne?* Pověděl rychtář: »Pán J. 
M. ráčil pověděti, že nerozumí na koho by měl připadnout! ; když přátel není, že na krále talířová věc při- 
paduje.* I řekli oba páni, » že sme posláni od nejvyŠŠího pana sudího, abychme ten statek opatřiíli.* V neděli 
chtěli Vrbčanský a Vchynský, aby jim lidé MěkýŠovi člověčenství slibovali k ruce nejv. sudímu, ale rychtář 
toho dopustit! nechtěl, boje se, aby těžkostí neměl. Ačkoli mu slibovali, že těžkostí míti nebude, přece ne- 
přivolil, i když se hněvem odešli.®) S dotčeným Vrbčanským měl Slavata l. 1538 soud, protože mu slíbil 
dáti kožich liščí n. Michalův hřebičko vý, sametem poŠitý a zelenými tkaničkami premovaný.®) 

Po Slavatovi následoval syn Divil. Byv již r. 1541 zasnouben s Alžbětou, dcerou Adama z Hradce, 
slavil sňatek ten dne 7. ledna 1543 v Milci nČ s velkou slávou u přítomností mnoha vzácných hostí obojího 
pohlaví, z nichž pan Petr z Rožemberka manžely do Kostelce provázel. Potom věnoval Diviš r. 1544 choti své 
7500 kop na vesnicích panství Kosteleckého.*) Přidržovav se dosavade víry pod obojí přistouipil nyní při- 
mlouváním a za příkladem přátel svých k učení bratří českých a to jej zapletlo r. 1547 v jednotu stavovskou. 
Po vítězství krále Ferdinanda pokutován jest i s jinými, zboží svá zápisná a Kostelecko musil postoupiti králi, 
zboží pak jiná, po otci zděděná, přijíti v manství. Podle toho vložil r. 1547 králi ve dsky zámelk Kostelec se 
vším příslušenstvím i se zbožím HoŠtským a Klučovským, též vsi zápisné Tehovské.®) 

•tt:r *) DZ. 3 G 22,.,Dačický I 69. *) Reg 9 G. k s. M. 2 z r. 1640. ») Reg. obesl. k. s. «) DZ. V. E 24. TýŽ Diviš 

také t r. dle nového o dskách nařízení vložil si ve dsky panství Kostelecké: zámek, dv5r, městečko a vesnice (DZ. 260, G 24.), 
DZ. 8, F 20. Obvod panství v Pam. arch. X. 458. 


KOSTELEC n. Č. L. HRAD. 


11 


Ferdinandovi se zboží Kostelécké pro Šíré lesy a pěknou honbu zalíbilo. Neprodáno tedy a zane- 
cháno při komoře. L. 1549 dne 29. dubna hejtman Linhart ze Hrádku dostal rozkaz, kdyby v lesích stříleni 
uslyšeli, aby hned honili a dohoní-li se kterého ze dvou stsivů vyŠŠÍch, přísných neb jiných nevážných slov 
zanechajíce osvědčili, ale osobu stavu nižšího aby na zámek přivedli a dadouce do vězení, komoře oznámili. 
Na Rychemburce b 3 do drahně ručnic a střelby na kolech, dílem po Vilémovi z Valdšteina, dílem z mést podle 
poručení svezené. Té polovice (podle rozkazu 1549, 27. listopadu) na Kostelec a polovice na Chlumec od- 
vezena. Protože zámek vyhořel, poslán tam t. r, v podzimku Hanuš zedník^), jenž objednané dílo, některé 
pilíře a jiná stavení dělal. Dílo to ještě v prosinci nebylo proŠacováno a proto mistrovi zatím 15 kop vy- 
dáno, aby čelecf svou na zimu vypraviti a sám o čem živ býti mohl. V díle pokračováno v 1. 1550 a 1551; 
potom v prosinci sečteno na 1013 kop 20 gr. míš. a podle poŠacování učiněného na jaře 1. 1552 ještě do- 
dáno 817 tolarfi a 45 gr. míš. Co stála stavba 1. 1550, není udáno. L. 1553 v lednu přehlíželi M, Pavel Štěpán 



Hrobka Smirických v Kostelci n. Č. 1 


Leopart ke stavení zřízený přihlidaČ a M. Jan Marie a schválili ji, tak Že staviteli ještě dodáno 817 tolarfi 
12 gr. a 6Va pen. míš. L. 1553 doděláno dílo ve vnitřku. Linhart truhlář dělal truhlářské dílo a Valentin 
Šemer, královský sklenář dělal skla. Z poručení arciknížete Ferdinanda zvon rozražený v klášteře Sázavském 
skrze Tomáše Jaroše, puškaře v Praze, znova přelit a cimbál k hodinám na Kostelci z vlastní zvonoviny 
udělán. Za oboje dílo dostal 132 tol. a 14 gr. bílých. Konečně 1555 Hanušem tesařem sladovna vystavěna.*) 

Linhart tropil všelijaké výtržnosti tepa lidi a dobývaje na ně zbraně. Konečně ho měla komora 
dosti a poslán sem za hejtmana Kryštof Robmháp z Suché (v létě 1555). Tento ši dělal všelijaké nároky. 
Ačkoliv mu povoleno 16 kop (ročně) na víno, chtěl míti ještě vinice. Chovali se mu dva koně, ale to mu 
bylo málo, chtěl míti 6 — 7 a ovšem obrok na ně. Na počátlku r. 1558 najat ještě na rok a protože v Kostelci 
bydleti nemohl, povolen byl mu správce. Panství proto mále neslo a drželo se k vůli honům. Koneíně pro- 
dáno. Dva dvory v Přistoupimi daroval král k proboštství kostela Pražského.®) Ostatek prodán 1558, 6. Čer- 
vence Jaroslavovi zt Smiřic.^) Jaroslav převzal tím zámek řlostelec, totiž starý hrad a před ním dům v nově 
vystavěný s světnicemi novými a komorami, též pekárnou a marštal novou. Při tom také i staré stavení před 

1) L. 1651 slově Jan de Finandt, Vlach, zediík. *) Arch. gub. (kde jest tato značka, vidy rozuméti nynější arch. 
minist. vnitra). DZ. 13, B 30. *) DZ. 53, F 19. 


12 


KOSTELEC n. Č. L. HRAD.. 


zámkem zůstalo, totiž marŠtale picni a obilnice nad tím, též pivovar s sladovnou, zahradu kuchyiiskou, mlýn, 
cihelnu, lázně a dům, ve kterémž myslivci a holotové bývali. K tomu byl dvůr, městečko a drahně vesnic.*) 

Jaroslav byl pán na slovo vzatý a dobrý hospodář. V Kostelci upravil nynější zámek a kostel zá- 
mecký znova (1561) a mnohou pěknou památku po sobě a manželce své Kateřině z Hazembuirka zůstavil. 
V kostele zámeckém zřídil též nový pohřební sklep. Panství rozšířil, přikoupiv k němu 1579 Tučhoraz a 1588 
zboží Komořické s vesnicemi. Kromě toho koupil také několik statků jako Koloděje a j., jež potom připojeny 
k Uhříněvsi. Na Kostelci měl úředníky vladyckého stavu; takoví byli 1561 Vilém Zlý kněz z ILipna, 1563, 
1564 Vácslav Javornický, 1564 Jan SluŠtický ze Zruče, 1587— 1599 Bedřich Rakvic z Černhauzu. V posledních 
letech živobytí zlobil jej Karel Záruba. Tento ma připověděl 1, 1582 na jeho žádost, že mu Mikuláše 
Kosa, poddaného svého z Choltic, propustí z poddanosti, jestli by Jaroslav jemu jiné pacholle, které by 
psáti a čisti umělo, dal. Jaroslav neopomenul hned Matouše Pubrle syna Duchoslavova z Vitic jemu odeslati, 
ale Karel ho nepřijal, ač čisti a psáti uměl, a ovšem Kosa nepropustil. Když Pubrle umřel, poslal mu Jiříka 
Pabše z Kostelce, ale toho on nepřijal. Soudil se pak Jaroslav o tu přípověd, ale konce se nedočkal. Zemřel 
1. 1597 dne 18. listopadu maje věku svého 84 let a pochován v hrobce kostelecké. Protože děti jeho všecky 
v mládí pomřely, ustanovil dědicem svého jmění strýce svého Zikmunda (syna bratra Jindřicha) jjakožto sobě 
toho rodu nej bližšího a nej staršího, tak, aby nápadem šel vždy na nej starší ho strýce. 

Zikmund převzal Kostelec s jistými určitými závazky.^) Kromě něho držel mnohá jiná panství 
a zastával čestné úřady při dvoře císaře Rudolfa lí. Na Kostelci měl úředníka Rakvice a purkrabě (1605) 
Mikuláše Kosa z Dobrého pole.®) Zemřel 1. 1608 dne 27. května ve svém domě na Malé straně Pražské. 
Tělo jeho do Kostelce přivezeno a tu ve hrobce pohřbeno. V držení Kostelce následoval nejstarší syn Jaroslav. 
Týž učinil úředníkem Samuele Trojana z Bylan a z Rosfeldu, jenž Kostelec až do r. 1619 spravoval. Jaroslav 
byl nečackého zdraví a zemřel 1. 1611 dne 6. února na Hrubé Skále. Tělo jeho také pohřbeno v Kostelecké 
hrobce. Podle pořízeni Jaroslavova následoval nyní Albrecht Vácslav jako nejstarŠí z rodu. Týž obdařil 1. 161 1 
obyvatele Kostelecké, aby o statcích svých řídili, ale nápady aby šly jen na osedlé na panství Kosteleckém. 
Také jim potvrdil kovárnu u zámku a lázeň pod městečkem od předešlých pánův darovanou. Kostel ečtí vy- 
stavěli si na svůj náklad kostel sv, Jana a při něm zřídili si krchov. Albrecht toto potvrdil, ahe jsa horlivý 
vyznavač víry pod oboji nařídil, že má kostel ten jen této víře sloužíti (1613). Také jim uckHil všelijaké 
svobody a všem lidem svým na okolních panstvích nařídil, aby chodili na trhy do Kostelce.*) Zemřel již 

I. 1614 dne 24. dubna maje věku svého teprve 23 let. Po něm následoval Albrecht Jan bratr Jaroslava 1. 1611 
zemřelého sice mladší, než bratr jeho Jindřich Jiří, ale ten nemohl proto následovat!, poněvadž byl rozumu 
nedostatečného. Mezi povstalci 1. 1618 byl Albrecht jeden z nejúčinlivějŠích. Sám kolikátý ruiku vložil na 
místodržící, pak jako jeden ze správcův království pracoval neunaveně proti rodu Habsburskému a stavy 
penězi a lidem podporoval. Vypraviv se do ležení stavův u Budějovic roznemohl se tu na zimnici a přivezen 
byv na Malou stranu Pražskou, tu dne 18. listopadu 1618 ve svém domě zemřel, maje teprve 24. rok dovrŠitk 
Tělo jeho uloženo napřed u sv. Mikuláše, potom 28. ledna 1619 vezeno do Koloděj a zde 29. ledna kázáni 
pohřební nad ním učiněno. Odtud přivezeno do Kostelce, kdež nejprve u sv. Jana složeno, nazejtiří (30. ledna) 
však v nádherném průvodu do zámeckého kostela neseno a tu v hrobce uloženo. 

Všech statků v zemřelého ujala se mladší sestra Markéta Saloména vdaná Slavatova k ruce bratra 
svého nerozumného, nad nímž jí dáno bylo poručenstvf. Ale lepší právo k tomuto měla sestra její Alžběta 
Kateřina, jež byla od několika let ve vězení na Kumburce. Ta násilím osvobozena skrze Otu Jindřicha z Var- 
temberka, jenž se s ní -oženil. Nastalé potom spory ukončily se nešťastným výbuchem v Jičíně (1620), při 
němž Alžběta zahynula. A protože manžel její držen byl ve vězení, zůstala Markéta v nerušeném držení 
panství až do Bělohorské bitvy. Po té ihned ze země za králem Bedřichem ujela.*^) Dne 26. dubna 1621 
odsouzen Albrecht Jan všeho jmění a ohromné dědictví v pokutě ujato. Ale Albrecht z ValdŠteina, jenž po 
matce z rodu Smiřických pocházel, hleděl konfiskaci zameziti. Vyprosiv si jako nej bližší přítel poručenství 
nad blbým Jindřichem, ujímal se jako poručník dědictví Smiřického. Páni při konfiskaci praciující sice po 
právech Šlapali, ale ValdŠtein svou věc tak vedl, Že aspoň polovici všeho dědictví podržel. Dne 2. listopadu 
1622 učiněno jest rozdělení, ale než následovalo schválení od císaře (1623, 17. února), prodal ValdŠtein (1622, 

II. listopadu) panství Kostelecké se statkem Klučovém, Uhříněves s Říčany a statky Škvorec: a Chřenice 
KarloTÁ knížeti z LtchtenŠteina^) K tomu přikoupil kníže (1623, 14. srpna) z konfiskace staitky Plaňany, 
Přehozy, Nupaky, SluŠtice, Žezlovice, Královice, Cerhenky, SyneČ, DubeČ, statky města Kouřimě a Brodu a 
připojil je ke svým panstvím v Kouřimsku.^) 

Kníže působil v Čechách po bitvě Bělohorské jako královský místodržitel, nikoliv samostatně. 
Poněvadž všechny následující změny hlavně pocházely dílem nátlakem vyššího duchovenstva na císaře, dílem 
od Udí, kteří chtěli zbohatnout!, byl kníže pouhým nástrojem těchto směrů a proto mnohé krut(5 prostředky 
nevycházely z jeho vlastní vůle. Zřídí v z Kostelce a ostatních statkův stálé svěřenství rodinné, odkázal ve- 

*) Reg. správní z r. 1562 v arch mus. Viz Bílkovy Dějekonf. 515—526. Arch. Boleslav, a mas. <*) Zlatá kniha. 

Úředníkem byl 1621 Adam Jindřich Podmoklský z Prostiboře. ®) DZ. 194, B 16. Bílkovy Děje konf. DZ, 292 , M 9. 


KOSTELEC n. C. L. HRAD. 


13 


Škeré své jmění r. 1623 ve středu po sv. Jakubu synu svému Karlu Eusebiovi^ po jehožto smrti mělo spad- 
nout! na dědice mužského pohlaví; a kdyby z linie jeho dědicův nebylo, aby připadlo na linii Maximiliana 
a po nich Gundakara, bratří. Poručníky synovými jmenováni znamenití tehdá mužové, totiž vedle bratří 
Karlových Vilém Slavata z Chlumu, Jaroslav Bořita z Martinic, Zdeněk Adalbert z Lobkovic, Pavel Michna 
z Vacinova.‘) Zemřel 12. února 1627 v Praze ve svém domě. 

Za tohoto knížete reformace katolická ua Ko&tclccku pi uvedena s iicj větším uá^illiu, nová vichuost 
také utužila poddanství lidu, proto se r. 1626 sedláci na Kostelecku srotili, chtíce se zmocniti zámku Koste- 
leckého, což když se jim nepodařilo, zdržovali se v okolních lesích tak dlouho, až r. 1627 od vyslaného vojska 
dílem schytáni, dílen rozehnáni jsou. Byli to tuším PetrovŠtf, pro něž víska Vojkov dokonce spálena, protože 
se tu zdržovali. Lid ten ještě 
jednou mezi sebou uviděl bývalou 
svou vrchnost; když totiž r. 1631 
se saskými vojsky mnozí vystěho- 
vale! se vraceli, očekávajíce na- 
vrácení předešlého řádu, zavítala 
též do Čech Markéta Saloména 
Slavatova se svým synem Al- 
brechtem Jindřichem, na ten Čas 
plukovníkem Švédským. Navští- 
vila též zámek Kostelecký, do- 
stávši k tomu povelení od hejt- 
mana Jindřicha Odkolka zÚjezdce. 

Odjela příštího jitra z Kostelce, 
aniž se kdy vrátila více.®) Roku 
1645 plenili Švédové okolí Kostelce 
a od té doby některá ves zpustla. 

L. 1628-1639 byl Přech 
Svatkovský z DobrohoŠtě hejtma- 
nem a nad lesy byl Jan Malovec 
z Malovic. Tomuto stalo se 
v květnu r. 1632, že Jan Karel 
Přichovský, nejvyŠŠí hejtman nad 
tisícem Charvátův, poslal korneta 
svého s jezdci Charvatskými 
z Kouřimě do Kostelce. Tu 
Janovi dva valachy z marštale 
vzali a do Kouřimě přivedli. Na 
přátelské psaní Jan odpovědi ne- 
dostal. Potom Přichovský jednoho 
valacha si za koně vyměnil a 
druhého přetrhal. Jan v dobrém 
neodešel z Kostelce. Nepohodl 
se nějak s Přechem, který mu 
1632 obilí jeho ze Špejcharu pan- 
ského vzal a za rok a devět 
neděl služby (roČné 150 kop m.) 
nedal. O to se 1. 1636 soudil.*) 

L. 1653 vložil kr. prokurátor 
odpor proti prodeji Kostelce 1. 1622. Na zemském soudě došlo 1. 1654 k výpovědi takové, že panství kostelecké 
podle pořízení Jaroslava Smiřického přešlo na Albrechta Jana a protože nerozumní z dědictví byli vyloučeni, 
mělo býti konfiskováno. Proto měla býti smlouva l. 1622 učiněná zrušena a Kostelec s Uhříněvsí a Škvorcem 
měl se dostati císaři. Tu podvolil se kníže, vyjednávaje s dvorskou komorou, že dá náhrady 400.000 fl. 
a 20.000 měr žita a mimo to se odřekl všech pohledaností a jistot, které měl za komorou. O to učiněna 
smlouva 1. 1655.^) 

Kníže Karel Euseb z Lichtenšteina zemřel 1. 1666 dne 3. února na Černém Kostelci. Dědicem jeho 
byl syn Jan Adam Ondřej, později c. k. tajný rada a rytíř zlatého rouna. L. 1672 vydal poručení, aby za- 

>) DZ. 142 L 7—12 vkl. 1627, 18. března. *) Slova její při odchodu k synu jejímu potichu pravená x.jest ještě všecko 
úplně p^hronaadS* vykládala se na poklady a dlouho se po nich v zámku hledalo. Reg. kom. s. Bílek, Děje konf. 549, DZ. 
710, G 23. Podrobněji o tom i následujícím hledej v díle: J. Falke, Geschichte des ftlrstlichen Hauses Liechtenstein. 



Zámecký kostel v Kostelci n. Č. 1. 



14 


KOSTEl.EC n C. L. HRAD. 


ložen byl podrobný urbář panství. V úkol ten uvázal se Šimon Karel Svoboda, fIŠmistr, maje při tom k po- 
moci Jana Kašpara OuvaUkého. Práce ukončena 1. 1677 po čtyřech letech a tak vznikla Zlatá kniha chovaná 
do nedávná na správcovském úřadě, nejdokonalejší urbář ze všech, které kdy u nás složeny a psány byly, 
sepsaný nejen v jazyce českém, nýbrž i v neporušeném duchu národním. 

Knize oženil se r. 1681 s Edmuthou Ter. Marií, kněžnou z DítrichŠteina a zemřel ve Vídni dne 
16. června 1712, ustanoviv majorát pro Antonína Floriána, knížete z Lichtenšteina, větve Gundakarovy, k němuž 
vykázal Slezská knížectví Opavské a Krnovské, panství Moravskou Třebovou, Lednici, KoldŠtein, Šimberk, 
Šumberk, Prostějov, Plumlov a nároky na knížectví Těšínské. Černý Kostelec s Uhříněvsi a Škvorcem odkázal 
dceři Marii Tirezii^ zrozené r. 1694, která 24. října 1713 v Černém Kostelci Tomáše Emanuele, voj vodu 
Savojského a Karíňanského, prince Soissonského, za manžela pojala, avšak již r. 1729, dne 28. října ovdověla. 
Tato vznešená paní věnovala své jmění na konání zbožných a milosrdných skutků, pro něž si vděčné památky 
jak u souvěkých, tak u potomstva zasloužila. 

Obmezíme se tuto na to, co jen na Kostelecku prospěšného způsobila. V Kostelci přestavěla Část 
zámku, osvobodila město od poddanosti (r. 1736), založila Špitál pro 12 chudých mužského a 12 ženského 
pohlaví, vystavěla nový farní kostel; přestavěla nové kostely v ÚdaŠíně, Krutech, Poříčanech, Konojedech a 
Bylanech, ostatní nákladně obnovila, nové fary zřídila a hojně nadala při kostelích, od roku 1624 svých du- 
chovních správců zbavených, totiž v Skalici, v Krutech, Viticích, Přistoupíně, Lstiboři, Plaňanech, Stolmíři a 
Poříčanech; učitelům na vesnicích pojistila dskami zemskými nová nadání, aby děti poddaných bezplatně 
cvičili, odpustila závětem všem poddaným do důchodu nedoplacené dluhy, a skonala konečně dne 20. února 
1772 ve Vídni, kdež u sv. Štěpána v kapli od ní vystavěné vedle manžela svého pochována leží. 

Děd cem panství Cerno-Kosteleckého, Uhřiněvského a (roku 1764) Rataj ského ustanovila knížete 
Františka Josefa z Lichtenšteina^ cis. skutečného tajného radu, komorníka a rytíře zlatého rouna. Pán ten 
zasnoubil se reku 1751 s Marií Leopoldinou, dcerou Filipa, hraběte ze Šternberka, a dědil po strýci Jozefovi 
Václavovi z Lichtenšteina ještě 30 jiných panství; hledaje však úlevy proti pakostnici zemřel na cestě do lázní 
Spaaských v městě Metách v Lotrinsku dne 18. srpna 1781, pozůstaviv jediného syna Aloisia Jozefa^ pod po- 
ručnictvím bra:ra Karla, jakožto dědice veškerých statků. Kníže Alois Jozef do.sáhl zletilosti r. 1783, zemřel 
pak ve Vídni dne 14. března 1805 bezdětek. Panství dědil po něm bratr jeho Jan JozeF kníže z Lichten- 
šteina, cis. tajný rada, generál, polní maršálek atd. a po jeho smrti dne 20. dubna 1836 jeho syn Alois^ kníže 
z Lichtenšteina, který až do roku 1859 panoval. Po něm nastoupil jeho syn Jan^ kníže z Lichtenšteina. 



Sochy sv. Václava a sv. Lidmi ly v zám. kostele 
v Kostelci n. Č. l. 



ade vsí Tuchorazi na výšině roidožen jest prostranný dvůr Tuchorazský a to na 
kraji stráně. U jeho jihozá{»adniho rohu zbyly věž a kus hradeb bývalého 
zámku, kterýž od 15. století stavěn na roistě bývalé tvrze. Zámek byl založen 
do nepravidelného Čtverhranu. Na západní straně chránila jej stráň, všude 
jinde byly příkopy, avšak kromě jihozápadní strany jsou zasypány. Ze zámku 
zbyla jak řečeno vysoká vk% která byla také branou. Že před nl také byl 
příkop, svědčí otvory ve ^rěži pro kladky. V přízemí této čtverhranaté 
věže totiž jest brána pro jízdné a branka pro pěŠí> Nad branou jest erb 
LandŠteinský bohatými přikry vadly zdobený a nápis: Léta božieho 

MCCCCLXXVll tato wieze dielana ge[t fkrze náklad urozeného pána pana 
mikuláffe z lanffteyna naywizffteho pífarze defk králowftwie czefkého a dielal geft mistr Kwieton AMEN- 

Průjezd jest starodávným dílem sklenut a ve svoriaících jsou LandŠteinské růže. Na dně průjezdu 
jest hluboké vězení, jako rádi v branách dělávali; do vyšších pater přistavěno bylo k věži schodiště v podobě 
polovice osmihranného sloupu, ale to začínalo teprve ve výšce, jako bývá u starých věží, protože se přicházelo 
ke dvířkám téhož schodiště z vedlejší hradby. Když ale tati3 zanikla, přistavěno jest 1. 1823 nové schodiště 
spodní, jímž bohužel konec průjezdu zastavěn. 

Popis vnitřku přijmeme ze Zlaté knihy kostelecké: Vyjdouce na pavlač kamennou tím šnekem po 
20 stupních vejde se výše do zděné uličky dlážděné, kterou se přijde k veřejím Štukovým a za nimi se hned 
začíná brána a věž silná z kamene tesaného, okrouhlý šnek a v něm schodů v kamenných až na vrch věže 
pod krov 64 a Šislochův pro světlost 6 a jedna díra malá. Při počátku těch schodů v silné Štukové veřeje do 
velikého klenutého sklepu s železnými dveřmi na pantích (t. j. klenutá světnice s malými okny). Tím Šnekem 
výše jdouce přijde se k podobným veřejům, při nich dveře dřevěné a do sklepu neb paláce klenutého a 
dlážděného, kdež od země, ve zdech na postamentích osmi, dílem kamenickým, osm sloupů stojí a z nich 
kramle neb vazba štuková na všechny čtyři strany divně do klenutí zpínaná a vázaná se spatřuje (t. j. klenutí 
v pozdním slohu). V tom sklepě na čtyři strany veliká okna s rámy Štukovými, do nichž se skla v dřevěných 
rámcích vsazovati mají a mezi tím každým oknem velké Štrikové dvě lavice. (Ve třech oknech jsou rovné, 
u jednoho Šikmé. Na svorníku je růže.) Z toho sklepu k straně západní štukové veřeje s silnými vypuštěnými 
Štukami (t. j. krákore!) a na nich ze štuk tesaných způsobený sekret (námětek). Na vrchu kramle Štukové a 
krov Šindelem pobitý, 

Z ostatního zámku zbyla hradba na západní a jihozápadní straně. Z bývalého obydlí nezbylo nic 
kromě podzemního sklepu. Co se týče bývalé spůsoby, jdfj ze Zlaté knihy toto na jevo. Hradba od brány 
na západ byla vápnem zobmítána a cihlami přikryta. Na jihovýchod také běžela hradba a Šla tu až k rohu 
marŠtalí ve dvoře. Fod těmi hradbami byla Šíje klenutá a při konci jejím byla mlíčnice. Obydlí panské stálo 
na straně poledni. Pod ním byly velké sklepy z lité skály vytesané, jeden k západu, druhý k východu. 
V přízemí byly kromě síní a komor kolnička pro vozy, studnice vyzděná, velmi hluboká, ze které pramen 
silný dolů do mlíčnice vycházel, a konice klenutá, do které se mohlo postaviti na obě strany 15 koní. V prvním 

V i. Soupis Českobrodská na str. 197 a Heber, Burgen V 241. *) Reg. 11 725, 343. 



16 


TUCHORAZ ZÁMEK. 


poschodí byla zděná pavlač, velká 
světnice panská, síňka písařova 
a jiné místnosti. Odtud se vy- 
cházelo na pavlač kamennou a 
po dvaceti stupních výše na uličku 
na hradbě a po ní do věže. 

L. 1 295 žil Litoi E Tuckoraze 
se syny Bohuslavem, Heraltem 
a Rostislavem. Týž Litoš se ještě 
1. 1323 připomíná.*) Zdá se, že 
Pfibik TVi^j/předr. 1398Tuchoraz 
prodal a pak se na nějaké nápravě 
arcibiskupově usadil.*) Po něm ná- 
sledoval Petr z Klučová^ jenž se 
l. 1398 v dluhu zapsal.*) Snad 
teprve on tu tvrz vystavěl. Při- 
pomíná se nejednou, protože na 
Tuchorazi bývaly zapsány platy 
rozličným duchovním ústavům.®) 
Žil ještě l. 1419.^) Od r. 1436 
připomíná se několikráte Petr 
Šesták z Tuckoraze tuším přede- 
šlého syn v rozličných soukromých 
jednáních,®) byl také mezi těmi, 
kteří 1. 1448 vpadli do Prahy a 
1450 vytáhli proti Sasům.®) Avšak 
jak se zdá jíŽ 1. 1448 Tuchoraze 
neměl, neb mezi vpadlými připo- 
mínají se také Jan a Petr Hájkové 
z Popovic a z Tuckoraze?^ V 1. 
1457 — 1462 psal se po Tuchorazi 
Daniel, ale není známo, co tu 
držel.®) Snad držel nějaký dvůr 
ve vsi. Známo jest totiž, že na 
pustém dvoře v Tuchorazi odu- 
mřelo věno po Kateřině vdově po 
Petrovi Nosoví.®) 

Držitelem Tuchoraze za krále 
Vladislava byl Mikuláš z Tand- 
šteinOy jenž býval v 1, 1468 — 1484 nejvyŠŠim písařem a za krále Jiří dvorským maršálkem. Týž přestavěl 
starou tvrz v zámek, zejména vedl náklad na novou věž, kterou chvalitebným způsobem vystavěl mistr Květon. 
Zemřel po r. 1484 a následoval syn jeho Jan^ jenž se 1. 1487 připomíná.*®) Týž přikoupil 1. 1505 zboží 
Chrastské. Zdá se, že záhy zemřel. Manželka jeho Anna z Kopidlna seděla v 1. 1514 — 1517 na Tuchoraz. 
a odtud si s Kouřimskými dopisovala.**) Žila ještě 1. 1537.*®) Synové jejich byli Adam, Mikuláš a Vilém. Když 
Adam dorostl a let dosáhl, vzal Tuchoraz od mateře. To se stalo nedlouho před r, 1523,*®) pak se i s bra- 
třími porovnal a oddělil je od sebe tak, že byl potom na Tuchorazi pánem sám. Brodští měli s ním nesnáze; 
neb 1. 1531 zajal jim Člověka jich na cestě, když do města jel, dal jej do vězení a nechtěl ho propustit! 
(1531). V lesích městských sekal dřiví a jich grunty si osoboval. Protože se mu Jan Měkýš z Ostrova, jenž 
měl blízko grunty, znelíbil, zapověděl mu své grunty, L. 1532 vzal mu koně dav je vypříci, jezdil po 
gruntech jeho a dobytky honil, ale přece mu svoje grunty bránil. Čeled MěkýŠovu bral, kde se objevila, 
nedal mu doháněti (1533), Měkýšovi již ani nechtěla čeládka jiti do služby.**) Adam zemřel některý rok 
potom zůstaviv tři dcerky nezletilé. Jich se ujal Vilém a spravoval Tuchoraz jako poručník. Ten ukončil 
smlouvou (1539) spory s Brodskými, které tím povstaly, že Brodští novými rybníky škodili mlýnu Tucho- 
razskému.*®) 

Za těch dob byl v Tuchorazi manský grunt, který patřil Filipovi z Vildnšteina a patřil pod vrch- 
nost města Brodu. Tomuto dělala těžkosti již Anna Svitákova z Kopidlna, matka Adamova, ana zedníky z díla 

•) Tadra Acta jud. III 394 *) Manual v kapit. arch. ®) Lib. erecl. IX K 3, M 11, Rel. tab. II 83. *) Rel. tab. II l46. 

íi) DD 61 str. 383. «) CCM. 1827 III 80, Arch. č. V 274 f) CCM. 1827 III 79, 82. ») Rel. tab. II 283. ®) DD 16 f, 366. *•) Viz 

i Pa proč. o st. pao- 63, 236- **) Arch. mus. ‘®) Rel. tab. II 70. *") Reg. kom. s. *•) Reg. kom. s. Arch. Brodský, 



Věž a zbytky hradby v Tuchorazi od severovýchodu. 


TUCHORAZ ZÁMEK. 


17 


sehnala stavětí nedadouc, nýbrž 
na dědinách k témuž dvoru ná- 
ležejících se čtyřmi pluhy dala 
orati. Když pak se Filip bral do 
Prahy se psanými průvody, aby 
se bráni], Vilém. mu je vzal. Potkal 
totiž jednou Filipa jdoucího do 
Brodu a nesoucího krabici s listy 
a optal se ho, co nese; pověděl: 

»nesu teď Škatuli a listy nesu, 
mám s Pampou jiti do Prahy.# 

A on mu : »Ukaž je přej sem, ukaž ! < 

Filip; »NeukáŽi, nenáleží V, Mti.« 

1 ucházel pánu, ale pán po něm, 
chytil ho za sukni, strhl ji s něho 
a dva, kteří byli s Vilémem, 
obskočili jej, vzali mu ty listy a 
četli je tu hned na silnici. Potom 
pán pověděl, jda ke krčmě: 

• Máme je, přej, rádi máme. « 

Filip měl na své vinici a zahradě 
proutí připravené; to kázal Vilém 
sebrati a házeti do potoka. Potom, 
když to udělali. Šli k zámku, i u- 
hlídali ovce a kozy Filipovy. Ty 
pán kázal hnáti na tu vinici, a 
když která mečela, smál se tomu, 
říkaje, prej dobré, dobré, že sobě 
pochvaluje. Nazejtři se ještě Fili- 
povi vysmíval, Že mu včera pásl 
ovce (1541). Brodským dělal pro- 
tivenství a tak silnici svobodnou, 
po níž se svobodně k městu jezdí- 
valo, dal zakopati a zaoratí. Tomáš 

se podobně choval. Když mu Jan 
Parkos 1. 1541 byv vyslán od 
rady Brodské listu dodával, on 
ho přijíti nechtěl pravě tak: 

»Nechť mi nerozkazuje žádný, ani purkmistr ani čert z pekla, nercili jednou, ale několikráte.* Potom vzav list 
a pohleděv naň, vrhl mu jej zase a kdyŽ chtěl odejiti, jej kázal do vazby dáti a most zdvihnouti,, ale on 
boje se vazby, vyskočil z mostu; v tom jej šafář chytil. Když mu Tomáš zrádce dával, Parkos pověděl, Že 
zrádce žádný nejsem, Že pan purkmistr a pán žádných zrádcův neposílají a posílají ty, kteří na to náležejí. 
Ale on jej poslal do vazby katem mu hroze, a řka: *Nechť jsou páni Brodští tak mocni, ať mi vás vezmou 
z moci * Na rukojmě ho dáti nechtěl, nedal mu jisti ani piti až do třetího dne a do devátého dne ho ve 
vězení držel, až byl z toho nemocným.*) 

L. 1541 vložil Vilém zámek Tuchoraz s dvorem, městečko tudíž a všechny vesnice ve dsky itemské.^) 
Dcery po Adamovi byly tři: Eliška^ Hedvika a Maryje, Z těch Eliška Tuchoraz ujala a zde již 1. 1543 po- 
roučela. Asi tehdá se vdala za BoHvoje purkr. s Bonina^ jemuž zapsala Tuchoraz, kdyby zemři 1ti měla.^) 
L. 1547 byl Bořivoj mezi odsouzenými a od r. 1551 trávil své dni v domácí vazbě na Tuchorazi. Avšak 
i Eliška přišla do nesnází. L. 1550 vložila védský Tuchoraz jako dědictví vydržené a spolu také statky, které 
v zástavě držela.^) Když to na ni udáno bylo (1558), zdvižena proti ní pře a ona sama dána do vazby ve 
svém domě Pražském, kdež ji jen dvě světnice vykázány. Na přímluvu vzácných osob odpustil jí (11560) král 
Ferdinand a ponechal jí Tuchoraz kromě těch vesnic, které jen v zápise držela.*^) Podle toho pak učinila 
1. 1575 nové přiznání.^) 


*) Reg. kom. s. *) DZ 250. A 30. *) DZ. 83, G 18. *) DZ. 251, A 3. 6) Tištěné dějiny pp. z Doni na. ®) DZ. 



Věž a zbytky hradby v Tuchorazi. 


261, D 1. 


3 


18 


TUCHORAZ ZÁMEK. ŠEMBER HRAD. 




Eliška zemřela asi r. 1579. 
Z dcer si vzala Aniaa k manžel- 
ství Albrechta Rot>mhápa z Su- 
ché a na Lichtenburce a daro- 
vavši mu dceru Elišku brzo 
potom zemřela; Kaiteřína a Maj- 
dalena provdaly sie do rodfiv 
Míéanovského a OprŠtorfského, 
ostatní prozatím siirobodny za- 
stávaly. 

Všechny tyto dědičky zů- 
stalé a s nimi Albrecht co po- 
ručník Elišky proclali konečně 
29. srpna roku 1579 dědictví své 
celé: zámek Tucho raz, dvfir po- 
plužný, zámek pustý Šember, 
městečko Tuchoraz s krčmou 
a kovárnou panskou, ves Maso- 
jedy, ve vsi Chrastu tvrz, dvůr 
poplužný s mlýnem pod Chra- 
stem, v Li mužích dvory km. 
Jaroslavovi Smiřickému ze Smi- 
řic a na Kostelci^ \\ a od těch 
dob zůstal Tuchoraz při panství 
Kosteleckém. 

O osudech záiriku v posled- 
ních dvou stoletíclii málo jest 
známo. 

Léta 1677 jeŠt;ě celý stál. 
Z počátku zde bydlel úředník 
hospodářský, o zámek se však 
málo starali, tak že brzy pustl. 
Konečně byl tak zanedbán. Že 
bylo potřeba nové a velmi dfl- 
klsdné op— vyj mohl zase 

obýván býti. 

Na takovou opravu však 
tehdejšímu držiteli bylo líto 
Tuchoraz. Brána. peněz; raději jinak učinivše 

stavení zámecké sbourali (1770). 

Co zbylo, bouráno pak napořád a bylo vydatným lomem kamenným, a z kamene takto nabytélho byly pak 
okolní jezy a hráze opravovány; jen krásná Čtverhranná věž zůstala na památku rodu LandŠteiinského a na 
ozdobu celé krajiny. 


ŠEMBER HRAD. 

edaleko vsi Doubravčic jest les Šembera mezi dvěma potoky, avšak téhož jména je také 
potok tekoucí k Tuchorazi. V těch místech stál hrad Šember na skalnaf:ém ostrohu, 
ze tří stran nepřístupném. Před sto lety bylo prý tu ještě zdi viděti, z nichž se o bývalém 
rozdělení souditi mohlo; dnes ovšem není nic jiného viděti než holé místo a příkop ve 
skále vytesaný.®) Že vŠak i 1. 1800 tu nic nebylo, dokazuje popis z 1. Ii677 ve Zlaté 
knize: Nad ním (rybníkem Šemberem) v lesích vynacházejí se zbořeniny stavení, o čemž někteří staří lidé 
rozprávěli, že by tu někdy zámek Šember býti měl, i sklepy v něm klenuté pamatovali. Nyní to vše zbořeno, 


0 DZ. 64. Q 11. *) Heber, Burgen III 236. Soupis Českobrodská na str. 174. 




ŠEMBER HRAD. SKALICE HRAD. 


19 


nějaké díry na zpflscbsklepfi 
se pamatují. Rozdělen býval 
na podhradí a zadní hrad, 
příkopem od sebe oddě- 
lené. Z pamětí není hrad 
tento dostatečně znám, ano 
i o jeho původním názvu 
jsme v pochybnosti domní- 
vajíce se, že jest zpotvořen 
bud z německého SchOnberg, 
bud Sternberg.^) 0 hradě, 
vlastně o hradišti jsou jen 
paměti, než stál a když byl 
zbořen. Jan z Náchoda a 
z Kostelce prodal l. 1357 
Jetřichovi, biskupu Minden- 
skému pro nový klášter Ska- 
lický les Kozí hřbet s hajnými 
v Kozojedech a Štilicích, ze- 
jména i s opevněním nebo 
stráží řečeným Burkstadtl. 
Při vymezení hranic tohoto 
zboží 1. 1358 mluví se o hoře 
a místě pro tvrz nebo hrad 


W místečka Skalice hor stříbrných jest pahrbek, na němž stával hrad. Ze starého hradu nezbylo 
nic než zbytky náspů a příkop, poněvadž vše zdlvo 1. 1730 upotřebeno, když Skalická obec 
na hradišti kapli sv. Jana vystavěla*^) Znáíii jest místo okrouhlé věžci prohloubené, do něhož 
daný veliké pískové kameny na hradišti nalezené. Jak se zdá, byla Skalice prvotně nevelká 
osada, totiž hrad a víska. Farní kostel její byl v Rovné, k níž podával v 1. 1360 — 1362 
Ctibor ze Skalice. Jako jeho nástupce v témž právu vyskytuje se 1393 Jan ze Střimelic 
a lze jej pokládali za držitele Skalice. Po iněm následoval Bohdal z Drakonic. TýŽ si dělal 
1. 1401 právo k podání kostelnímu v Horkách, v 1. 1402 — 1403 nacházíme jej jako patrona v Rovné.®) Ještě 
téhož roku přešla Skalice v držení krále Vácslava. 

Na hradě velel tehdá Racek Kobyla., tuším jako purkrabě.®) Král uherský Zikmund r. 1402 přijel 
do Čech a mnoho zlého učiniv s pomocí některých pánův Českých jal krále Vácslava, bratra svého a do 
Vídně jej do vězení vydal, aby mu v jeho zvůli překáželi nemohl. Sám pak před hrad Bezděz přitáh, tu 
markrab. Prokopa jal a také hradu Blanska způsobem nekalým se zmocnil. V ty Časy také Zikmund » dobýval 
hrádku Skalice blízko od sv. Prokopa (kláštera) a dobyl i rozmetal*. Racek Kobyla byl se iia něm zavřel, 
a když srozuměl, že chce král uherský naň útokem hnáti a Že by se neobránil, skradl se v noci dolů se 
svými se vŠemi na hrad Rataje, takže na něm nižádného nenalezli, jedině bábu a svini. Racek se stal potom 
purkrabí na Vyšehradě (1409) a zjevným nepřítelem duchovenstva, jehož statky plenil (1411). R. (1416)®) 
poslal jej král Vácslav do Hory Kutné, aby mu nČcu z platu svého pcučz udělili. To zvěděvše havíři 'r1( 
nešlechetní lidé* nebrali se velmi silně a učinili útok na ten dům, kdež Racek Kobyla > hospodu měl* 
i smetali s domu tohoto Racka a s ním 12 jeho služebníkův a ztepali je všechny kromě Bořity z Ostředka, 
jenž se byl skryl \ nějaké » chýšce smrduté*. Král Vácslav pohněvav se a postrojiv se tam jeti a toho po- 

0 Ve vkUdu 1542 učiněném (DZ 259, A 30) nacházíme jej psaný >Ssternberk«.. ale k jest přetrženo a chtěli tu míti 
pouhé Stember, jež ae pijmenování lidu bliŽilo, neb sotva i tehdejší držitelé přesné jméno hradu znali. Ve vkladu r. 158U (DZ 
20, R 16) slově >zámel< pustý Ssember* Palacký ve svém popisu píše »Všembera*. Arch. Gub Riegger Arch. III 408. 
4) Heber 111 237, Soupis Č. B str. 156. **) Lib conf. ®) Že byl Racek purkrabě markrabí Prokopa na Skalici, již mu kríil Vácslav 
r. 1398 prý zastavil, jik Heber di, odnikud se nemůže provésti. “^) Staří letopise vé str. 8. Možná také, že bylo to obld^eni 
teprve r. 1403. Události obou let jsou málo známy. Pelzl udává r. 1414, stáři letop. r. 1416, ale 1. 1415 Racek ještě žil. 



vhodném, řečeném obecně 
Hradiště na dole podle Ko- 
zího hřbeta.2) Z toho lze 
zoáti, že tu již nějaké opev- 
nění dřevěné, jeŽ latinsky 
písař praesidium nazývá, 
stálo, ale že se za vhodné 
pokládalo, tu vyzdvihnouti 
kamenný hrad. L:es Kozí 
hřbet připomíná se potom 
nejednou a hora Hradiště 
1. 1384.®) Lze tedy míti za 
to, že tu hrad vystavěn bud 
od kláŠterníkův Skalických, 
neb od někoho, kterému to 
místo od nich najato bylo. 
O osudech jeho po zboření 
kláštera (1421) není nic 
známo. Když 1. 1542 kladen 
ve dsky zemské jako pustý 
zámek a přísl. panství Tu- 
chorazského, již se nevědělo, 
kdy a jak k němu připojen 
byl. 


Tuchoraz, pohled dovnitř síně. 


SKALICE HRAD. 


20 


SKALICE HRAD. PLAŇANY TVRZ. 


mstít!, vzav dary stříbrné od hornikfiv, i od- 
pustil jim a nechal toho tak. Toliko sami 
horníci kázali proto dva z havířův stíti na 
očistu. 

Král Vácslav daroval (1403, 19. pro- 
since) hrad Skalici ^^anfívi Snhfilnvt s 
berka, hrdinnému muži z Moravy, jenž mu 
věrné sloužiD) Témuž také v manství dal 
ves Horky. Nějaký čas tu také vládl Kolman 
z Křikavy^ zejména v 1. 1413 — 1415 psal se 
ze Skalice, ale 1. 1417 vyskytují se Janek 
z Ckoténic a Nevlas opat Sázavský jako pa- 
tronové kostela v Rovné.®) Skalice se odtud 
vyskytuje jako majetek klášt<?ra Sázavského 
a již jako městečko. Potomci dřívějšího rodu, 
který tu vládl, seděli pak na Háčkách.®) 

Císař Zikmund zastavil Skalici Janovi 
Zajímáčovi z KunštatuS) Zdá se, že pak 
Skalice držena ke zboží Sázavskému. Tuším, 
že za těch dob starý hrad zpustl. Asi 
okolo i. 1508 přišlo k rozdělení panství 
Sázavského, tuším pro dluhy, a jednotlivé Části dostaly se věřitelům. Tak se stalo, že asi l. 1530 Adam Sviták 
z Landšteina držel městečko necelé a 5 domů v nějaký Trmal a šestý dům (pivovar) měla obec.®) Později se 
podařilo Zajímáčům zase Skalici vyplatiti. L. 1543 dlrŽel ji Jan Zajímáč z Kunštatu na TaviVcovicích (tuším 
jako poručník) se strýci svými Sesemou, JindHckem a Janem a obdržel tehda frystunk na stříbrné hory zdejší.®) 
Jindřich držel později Skalici sám, v jejímž držení se od r 1558 vyskytuje.'^) L. 1567 prodal Skramník®) 
a tuším t. r. také Skalici, neb 1. 1567 obeslán Jaroslav Smiřický ze Smiřic^ nástupce jeho, o výplatu městečka 
Skalice a vesnic u kláštera Sázavského. L. 1574 učiněna s Jaroslavem smlouva o doprodání panství Skalického 
strany komory,®) ale přece v 1. 1575 — 1577) znova o výplatu obeslán snad, že pro neplacení provedení 
smlouvy se zastavovalo. Skalice zůstala odtud příslušenstvím Kosteleckého panství. V urbáři 1. 1677 popisuje 
se ještě hradiště a to tak: »Nat tím městečkem k polední straně jest okrouhlý vrch, na němž hrad býval, 

kteréhož Jse nyní toliko zříceniny spatřují.* 




PLANANY TVRZ. 


městečku Plaňanech stávala tvrz a to při poplužním dvoře. Na prázdném místě 
přede dvorem při vysazování stromků uhozeno všude na hrubé základní zdi.^®) 
Plaňany stály již ve 13. st. V I. 1222 — 1226 připomínají se Svésiav 

z Plaňan^ z nichž onen byl purkrabí 0\omo\icVýn\P) Lilobor z Hradenina (1318) psal 
se také z PJaňan.^®) Asi olkolo 1.1340 držel Plaňany jakýsi neznámého rodu.*®) 
Patrony zdejšího kostela byli 1359 Čeněk z Lipého a Hron z Kostelce a 1360 
Hynek z Kostelce. Jde odtud na jevo, že patřily Plaňany ke Kostelci. Později 
staly se majetkem Pavla z Jenšteina (fr. 1376), jenž ves Plaňany znovu zákupným 
právem vysadil. Synové jeho Pavel a Vácslav prodali Plaňany před r. 1392 
Hermanovi Nydrtkeimerovi, měšťanu pražskému.**) L. 1448 leželo tu vojsko Podě- 
bradské. Asi v ty časy získal Plaňany Jan z RabŠteina a dostal také (1456) odúmrf po n. Alšovi z Jinec, 
jenž měl nějaká práva na Plaňanech. L. 1480 jest řeč o nějedcém Mikuláši z Plaňan^ aniž jest známo, jestli 
také Plaňany držel. 


Na počátku 16. st. držel Plaňany Jan Hanickýř ze Semina^ bohatý horník, jenž nevždy správně 
získal si nemalé jmění. Týž prodal ves Plaňany Beneši Mirkovi z Solopisk^ jenž držel také HoŠtice a Chva- 
lovice. Beneš žil ještě 1. 1538, avšak 1. 1540 byl již mrtev.*®) Do té doby se v Plaňanech tvrz nepřipomíná. 


*) Arch. Třeboňský, Kopiář Přemyslovský. *) Lib. conf. L. 1414 Kuneí, 146 a 1462 Kuneš a Dorota (Arch. Vyše- 
hradský, Rel.tab. 1 120, II 317). Rkp. Vídeňský. *») Reg. kom s. Kopiář 27 v arch gub. ’) Břežan o pánech ze Švamberka. 

®) DD. 16, D 24, ®) Kopiář 70 B. v arch. gub. Reg. kom. s. Pomůckou: B. Bernau, Plaňany 1896 «) Reg. I 308, 323, 328. 

’*) Tab. vet. 296. **) Věstník Č. akademie VUI, č. 3. Borový, Lib. erect IV, 379. Reg. kom. soudu. 


PLANANY TVRZ. 


21 


ale poněvadž později o ní zmínka jest, zdá se, že od některého z Mírkův založena. Adam snad to ještě nebyl, 
neb ten na náhrobním kameni (f 1560) se píše sed. na HoŠticích. Také syn jeho Svatontir píše se v 1. 1568 
až 1571 na HoŠticích a teprve 1. 1579 na Plaňanech a snad tedy on je zakladatelem tvrze. Jak se zdá, měl 
on Plaňany za díl. |ej připomínají ještě dnes některé hmotné památky. Zemřel bez mužských dědicův, před 
r. 1585. Plaňany dědil po něm bratr Šimon. Nemaje také dětí, učinil z Plaňan statek nápadní, tak aby jej 
držel po jeho smr:i strýc Jifik., a po něm vždy nejstarsí z toho rodu. Avšak penězi, které měl na úrocích, 
podělil manželku, strýce a ujce. Zemřel 1. 1592. 

Jiřík, jenž byl také pánem na Synči, vyjednal to, že byly Plaňany povýšeny na městečko. Protože 
se přidržel povstání, vzaty mu jeho statky Plaňany, Přeboz a Žhery a prodány 1623 Karlovi z iJchtenšteina. 
Plaňany patřily odtud ke Kostelci. V Plaňanech byla tehdá tvrz sešlá a od vojáků vytlučená, v níž byly 
toliko tři světnice, tři suché sklepy a málo která komora. Vrchnost Kostelecká obnovila tvrz, mívala v ní 
napřed pivovar a později sýpku a rátej ny. 

Dokládáme z pamětí o Plaňanech ještě příběh svědčící o živobytí.^ jaké bývalo v ló. století na ven- 
kově. Na mlýně Plaňanském hospodařil Vácslav Hubáček, jsa jeho majitelem. Kdysi před r. 1540 prodal 
mlýn svůj Jiříkovi Magrlovi ze SobíŠku. Tu zavolal pan Adam Mírek faráře Plaňanského, aby s inkoustem a 
s těmi potřebami přijda napsal, co bude potřeba. Přišel k tomu i kupec a přinesl peníze chtěje závdavek 
za mlýn klásti, a pán rozkázal mu je před rychtářem a konšely rozčísti. Když peníze rozčetl, řekl pán Hu- 
báčkovi, aby té smlouvě dosti činil a ty peníze aby sobě vzal- Hubáček pověděl, že jich nevezme, »leč mi 

pane dáte prve výhostní list«. I řekl mu pán po druhé, aby si peníze bral, ale on zase tak odpověděl jako "" 
prve. Tu zavolal pán na Jana Semechovského, jenž se byl Hubáčkovi za přítele postavil, aby Hubáčka ke 
vzetí peněz přemluvil, ale Semechovský pověděl, že to jeho věc není. Když pak Hubáček přece peněz vžiti 
nechtěl, a ze síně odešel, kázal pán úředníkům shrnouti peníze a do pytlíka zase vsouti a dali je Magrlové 
schovat!. Potom přijel pán do Plaňan a rozkázal rychtáři, aby pojma jednoho konšela šel do mlýna a pověděl 
Důře Hubáčkové, aby vyřídila muži, že mu dává pán svobodný glejt, aby k němu přijda věc svou opatřil. 
Ale Hubáček tomu glejtu nedověřil a nechal manželku svou na mlýně vlásti. 

Jak se Hubáček choval, k tomu dodáváme svědomí Bartoně z Plaňan šenkýře: »Byl je u mne 

Hubáček a pil okalo poledne. Potom ke mně přišli čtyři tovaryši k víčerou i jali se hráti přes čáru v domě. 

I přišel ke mně také Hubáček, byl ožralý hrubě, chtěl jim překážeti něco v té hře, a já sem viděl. Že se 
hněvají. A oni řekli jemu:*Medle tatíku, nech nás s pokojem, však my tobě nepřekážíme, nech nás také.« 

A já jej ujal za ruku, vyvedl sem jej před dům, řekl jsem mu: »Medle, Hubáčku, nech jich s pokojem, chcešli 
se napiti, pí a nech jich s pokojem.* A hned Šel pryč. Neviděl sem ho až v noci se ten pokřik stal, přiběhl 
rychtář ke mně, pak zavolal na mne: » Bartoši, vezmi oštíp, poď, kohos tam přej loupí. « I běžel rychtář na- 
před, já sem běžel za ním. Jak přiběhl rychtář, ptal se jich: >Co to prý sousedé? co toř« A oni sou mu 
řekli: »RychtářiI teď nám Hubáček laje, dává nám Šibalů a chce nás bíti.« A rychtář mu pověděl: >HubáČku, 
schovej Šavli.* A on je toho učiniti nechtěl, i řekl mu rychtář: »HubáČku, daj sem Šavli a pod předse.* I vzal 
mu Šavli a jej po ;al také do Šatlavy.* 

Konec všeho byl len. Že Hubáček přece vzal peníze ač ne všechny a ostatek že mu Magrle roku 
1544 zaplatil.^) 



Otisky pečetidla městečka Skalice hor stříbrných. 


i) Reg. 9 G. k. s. L 12 a M 20, též 12 G, str. B 8. 





TVRZE V OKOLÍ KOSTELCE n. Č. L. 


szi vesnicemi Kozojedy, Štilicemi a Vyžlovkou 
jest les Bukovina, také Lažany řečený. Na 
jeho rohu od Štilic jihovýchodně a od VyŽ- 
lovky severně jest tvrziště okrouhlé objaté 
náspem posud 2 — 3 m vysokým, mezi nimž jest příkop 
někdy z rybníka vedlejšího (nyní louky) naháněný. 

Zde zalomen v první polovicí 14. st. dvůr, kterému 
se říkalo též dvůr Lažany a jak se zdá, založena tu i tvrz. 
Držel ji l. 1358 Bohtinék Hájek z Chrastu^ jenž maje 
při sobě syna Litolta smlouval se t. r. o meze vsi Štilic 
a dvoru Lažan. Nedlouho potom zemřel Bohuněk a Litolt 
držel Lažany k Chrastu.^) Pozdější osudy Lažan nejsou 
známy. 


Hoště je nyní poplužný dvůr u Předhvozdí; dříve 
tu bývala také tvrz. Pánem jejím byl 1. 1394 Bohuněk 
Hájek a ten prodal 1. 1415 tvrz manskou Hostě se synem 
svým Mikulášem Strachotovi TrČkovi z Královici) Tento 
převedl pak věno manželky své Anny, které měla posud na 
Hospozíně, na ves Přehvozd k Hošti náležející. Strachota, 
jenž 1. 1436 na vsi Přehvozdi Kateřině ze Škvorce man- 
želce své věnoval, byl tuším jeho syn.®) Týž prodal Hošť 
I. 1447 Zdeňkovi Kostkovi z Postupic a Jindřichovi řeče- 
nému Odolen a Jaroši bratřím z Tatec^ ale hned asi od 
nich ten statek na šest let pod plat najal.^) Zemřel před 
r.* *l453 a poněvadž vdova Kateřina se 1. 1454 za Bo- 
huslava z BoztSchova vdala a jemu své věno na Pře- 
hvozdi zapsala,^) měl statek Hoštský několik pánů. Ale 
Kateřina přečkavši manžela zase své věno ujala a 
prodala je léta 1461 Zdeňkovi Kostkovi.®) V držení 
rodu Kostkovského zůstal týž statek až do r. 1497, 
kdež od Zdeňka Kostky prodán Michalovi Slavatovi 
z Chlumu. Tomu 1. 1497 týž statek z manství propuštěn 
a pak ke Kostelci připojen.^) 

Ještě 1. 1677 stálo ve dvoře Hoštěckém uprostřed 
stavení tvrze a v něm velká rátej na na půl noci srou- 
bená a dlážděná, kuchyně zděná, klenutá, síň zděná 
s komorou, dřevěné schody na pavlač nebo hořejší sta- 
vení, kteréž bylo sroubeno na lepenici, špejchar, ko- 
můrka, kurník. Stavení to bylo náležitě krovem přikryto.®) 


U vsi Výžerek jest samota KoiXioHce, u níž tvrz 
stávala. Z ní již 1. 1677 nic nezbylo, avšak stála ještě 
vrata, se štítem kamenným a erbem rýsovaným, který- 
mi se do dvoru jezdilo.®) Karel markrabě daroval 1. 1339 
kostelu Věech Svatých na hradě Pražském vsi PruŠce, 

*1 Arch. gub. Glafey Anecd. 40. *) DD. 13 f. 78, 61 str. 
119 DD. 61 str. 383. ♦) DD 25 f. 15. DD 61 str. 400. 
8) D D. 61 str. 446. ■*) DD. 62 str. 254, Rel. tab. II. 540. 
8) Zlatá kniha v Kostelci. ®) Zlatá kniha v Kostelci. 


Komořice a Vyžerky.^) Probošt obyčejně Komořice drží- 
val.®) Pražané opanovavše týž statek darovali jej r. 1422 
jistému spolusousedovi svému odměnou za to. že byl v posel- 
ství k Vitoldovi velkému knížeti Litevskému.®) Král Jiří za- 
psal Komořice s několika vesnicemi (asi 1461) Janovi Čabe- 
lickému z Soutic a Zbyňkovi z Soběšinaý^ Cabcličtí byli po- 
tom dlouho v držení Komořic a kteří byli pány na Týně n. 
Vit., byli také pány na Komořicích. Staly se sice pokusy 
o vyplaceni, ale ČabeliČtí se jim vždy dovedně vyhnuli. 
Tak to zůstalo do smrti Jana Cabelického (f léta 1567). 
L. 1569 vykázány od Prokopa syna Janova mateři Kry- 
zeldě, ale jen do jejího živobytí. Když se synové Janovi 
dělili, dostaly se Komořice Albrechtovi a nepatřily jiŽ 
k Týnu. Od té doby se tu také tvrz připomínala. Al- 
brecht je měl ještě l. 1581, ale již I 1583 měl je Pro- 
kopa jenž je t. r. Jánovi Kutovci z Úrazu zastavil.®) Po 
Janovi následovali synové jeho Benjamin, Martin a Jin- 
dřich zletilí a Jan a Vilém nezletilí. Ti koupivŠe ten 
statek I. 1586 od komory dědičně, prodali (1588) tvrz, 
dvůr a ves Komořice Jaroslavovi Sntiřickému ze Smiřic 
a na Kostelci.®) 

# 

Nedaleko Černých Voděrad jest mlýn Háčky. 
Tu bývala za starých dob tvrz a víska. Háčky patřily 
1. 1319 ke zboží Střimelickému a prodány tehdá klášteru 
sv. Jiří.’) L. 1414 byly Háčky již samostatným zbožím, 
které držel Kuneš ze Skalice a tu plat pro oltář na Vy- 
šehradě prodal.®) L. 1461 a 1462 byla pře mezi Kun- 
Šem Skalickým a Dorotou Skalickou, protože onen jí 
Háčky zastavil, ale tato to tak pojímala, jako by pro- 
dával a chtěla na něm, aby jí Háčky ve dsky vložil.®) 
Před r. 1513 tvrz Háčky prodána Michalovi Slavatovi 
z Chlumu a připojeny ke Kostelci.’®) 


U vsi Hryzel jest velké hradiště, ve vsi pak bý- 
vala tvrz tuším teprve v 16. st. vystavěná. Ves sama jest 
starodávné sídlo vladycké. Z vladyk zdejších připomínají 
se 1316 Unka a 1318 Vratislav a AV/žč”) Tehdá i sto 
let potom byla ves mezi nejméně dva držitele rozdělena. 
Tak na př. byli vedle sebe Hynek z Hryzela (1410 atd.) 
a 1. 1411 Jan Šalomounj^) Hynek žil 1. 1440 a byl 
tehdá na sjezdu Čáslavském a léta 1450 byl v jednotě 
Poděbradské.’*) Majnus z Hryzela byl 1. 1448 mezi 
těmi, kteří vpadli do Prahy, a připomíná se do r. 1462 

9 Reg. Vat. *) Urbář Rožemberský. ®) Formulář musejní. 

*) Rkps. Cabelický bibl Pražské. 8) fyz. 59, H 8, 65, L 28, 
69, L 20. 8) DZ. 68, G 22, 90, O 3. “í) Reg. III 270 (má 
býti 1319, 31 Dec.) Rel. tab. II 399. ®) Arch. Vyšehradský. 
8) Rel tab I 120, II.317. ’0) Viz DD. 41 str. 162—163. *MTab. 
vet. n. 62, 279, 280 **) DD 14, f. 269, Rel tab. II 82. 119, 

Arch. č. III 198. »») Arch. č. I 256, V. 267. 







TVRZE V OKOLÍ KOSTEI.CE n. C. L. 


23 


několikráte v soukromých jednáních.’) Na druhé části 
seděl v 1. 1450 — 1462 Vanik ze Zásmuk a tohoto syn 
Oldřich prodal L 1476 obci Kouřimské les u Barcho- 
vic.* *) Oba statky spojil Adam z ŘiHan asi kol 1. 1530 
— 1540. Jeden statek koupil od Petra z Říčan a syna Vo- 
ková odtudž. druhý od Petra Bohdaneckého z Hodkova,®) 
Oba ty statky prodal pak (l544) Kunce ze Seči vdově 
a poručníci dětí po Vácslavovi Slechtovi ze Všehrd.**) 
V druhé polovici 16. století držel tvrz Hryzelskou 
Adam Dlask ze Vchynic\ vedle něho byl dvůr v drženi 
rodiny svobodné, která se psala Vladyka z Hry zel. Tato 
část jak se zdá patřila pak k Zásmukám a to již od 
l7. st. až do r. 1850, Adam Vchynský prodal Hryzel 
1. 1561 Put kartoví Budovci z Budova, jenž ji až do r, 
1584 držel. Tehdá ji prodal Janovi Kutovcovi z Úrazu, 
jenž statek ten ke Komoří cum připojil.®) S těmi pak za 
nedlouho se dostaly ke Kostelci. 


Při kostelní vsi Viticích nachází se staré tvrzišté®) 
tuším bývalé sídlo zemanů Vitických. Nějakou část vsi 
neb plat držel Mikuláš z Lipan a po jeho smrti dědic 
jeho Mikuláš Vrbik z Tismic (1388), jenž založil ve 

f <1 frilZfm 

j xia 

Mikuláš z Lipan synovec Mikulášův, jenž léta 1401 
faráře do Vitic podával.**} L, 1397 obdařil zdejší kos- 
tel.®) Kromě toho drželi dotčený Vrbík a jiní zemané 
části vsi, zejména i Jan, po němž statek jeho odumřel.^®) 
Slavata z Chlumu koupil 1. 1480 dva takové statky a 
třetí věnné právo.**) a připojil je ke Kostelci. Avšak 
kromě toho zůstala tu tíst, která se dostala Mírkům 
ze Soiopisk a okolo 1. 1540 přidělována k Synci a Cho- 
týši. Část tato připojena ke Kostelci teprve 1. 1623. 
O tvrzi není zmínka v žádném zápisu, i v pečlivě se- 
staveném urbáři Kosteleckém se zmínka o ní pohřešuje. 


Nedaleko Vitic jest mlýn Ledeč Dříve' tu bývala 
tvrz. dvůr a ves Ledce Jizl. 1295 připomínají se Téma aje- 
neca L 1309 Lipoc’*) z Ledeč. L. 1396 připomíná sc Zby- 
něk Opršal z Ledec.^^] Jak se zdá koupil Ledce od Cenka 
(fl395) a Domanka synův n. PeŠíka Vachana, z nichž 
onen měl také plat na Pašiněvsi a kostelu Vitickému 
plat odkázal,^®) Nějakou tvrz Ledce prodali Mikuláš 
z Mileně a Vilém Koukol z Popovic Valkounoví 
z Adlar. Když tento zemřel nedoplativ, zmocnil 
se Koukol zase Ledeč a spustiv rybníky ryby prodal. 
Pro to pak měl do 1. 1438 s Janem synem Valkounovým 
soudy.*®) Toto se týče bezpochyby těchto Ledeč. Diviš 
z Ledeč byl 1. 1440 na sjezdu Čáslavském.*®) Konečné 
dostaly se Ledce Kateřině z Kunštáíu manželce Jindři- 
cha ze Stráže a po ni 1. 1481 tvrz, dvůr a mlýn Ledce 
Slavatovi z Chlumu, jenž je 1, 1492 ke Kostelci připojil.*^) 


Ves ChotýŠ (nyní v obecné mluvě Chotejš) leží 
nedaleko Kostelce, v osadě Vitícké. Připomíná se již 
1088 v základním listě Vyšehradském.*®) Okolo 1. 1340 

c — 7io\ 1 1/irkA 
lllibCl vca UCJ«liWJ sJfWftt. j Ě-á, 

farář Vitický a Hereš bratr jeho, kteří chtějíce týž svůj 
statek od platu dávaného do kostela Vitického osvobo- 


dili, koupili jiný plat.*) Sice se HereŠ, jenž nosil na 
štítě půl vola, také r. 1402 a 1. 1406 s bratrem Ondře- 
jem připomíná.®) Z potomních držitelů připomínají se 
I. 1436 Ondřej Růže, 1. 1448 Ctibor, který vpadl do Prahy 
a 1. 1450 proti Sasům vytáhl a Dobřan, jenž v 1. 1449 
až :H50 také Sasům odpovídal.^) Ke sklonku téhož 
století patřila část Chotýše k Lipanům a připojena s nimi 
ke JKostelci. Ostatek patřil k Synči. Když se před r. 
1540 bratři Jiří starší a Beneš Mirkové ze Soiopisk 
dělilii, rozdělena tato část Chotýše mezi ně. Část patřila 
pak zase k Synči, a na části Beneš si vyzdvihl tvrz, jestli 
již nisbyla dříve *) Na tvrzi Chetýši Beneš 1. 1561 věnoval 
maniželce Anežce z Rokyc,®) Beneš zemřel ok. 1. 1572 zůsta- 
ví v jiedínou dceru Dorotu vdanou Vratislavovou. Tato 
prodlala I. 1578 dvůr poplužný v Chotýši Dorotě Mirkové 
z Pe.trovce a na Synči.®) Tato ovdověvši vdaJa se po druhé, 
zemřela 1. 1598 a pohřbena ve Viticích.'^) Dédic její 
Viktor yn Hradecký z Bukovna prodal Chotýš ještě téhož 
roku Janovi Zikmundovi Mirkovi z Soiopisk a na Synči.®) 
Od té doby patřila tato část k Synči a 1. 1623 připo- 
jena ke Kostelci. 

♦ 

Ves Dobré pole jest v osadě Vitické. Za starých 
dob byla tvrz a Dobré pole bylo statkem manským. 
Dobré pole se připomíná r. 1350 a bylo tehdá v držení 
Mikuláše Rokycanského.®) L. 1397 psal se odtud Matěj 
a 1. 1405 Jan^'^). L. 1417 patřila tvrz zdejší Janovi 
Holcovi z NemošiCy jenž na ni druhé své manželce Anně 
z Lichtemburka věnoval.**) L. 1437 byl již mrtev a Anna 
byla vdána za Vácslava Mulinu z Chlumu. Tomu po- 
stoupila Anna své véno a Jfan pastorek její mu statek 
Dobré pole dskami dvorskými odevzdal.*®) Mutina tu 
vládjl až do r. 1448 a prodal pak dědičné právo (bez 
věna) Mikuláši Krabici z Veitmile}^) Když polom Mu- 
lina zemřel, zapsala Anna věno své Janovi Hlaváči dot- 
čenému synu svému (1451) a to v dluhu 500 kop. 
Tím se stalo, že měl Hlaváč na statku více, než Krabice. 
Vzniikly o to spory, které konečně ješlé 1. 1451 moc- 
nou výpovědí srovnány. Krabice postoupiv své dědičné 
právo, obdržel za ně 300 kop a za to zanechal na 
statku 12 koní, 20 krav, 2 voly, 200 ovec na rozměš, 
20 sviní, dvě kopy slepic a kuřat, 30 hus, 2 vozy, 2 
pluhy, 2 brány, pánev, tri kádi, čtyři pně včel, obilí, 
senoi, pici.*^) Hlaváč pak zapsal vše svoje jmění Zdislavovi 
z Diobřenic a Janovi Dubánkovi z Duban jako statek 
svěřený*®) a ti pak podrževše jej do roku 1464 po- 
stoupili Dobré pole Dorotě^ dceři Hlaváčové.*®) Tato 
jsouic v mladistvém věku byla vdána za Slavaiu z Chlumu^ 
jemuž téhož roku a dne tvrz Dobré pole s 250 ovcemi 
a 1(> kravami postoupila.*^) Slavata připojil Dobré pole 
ke JKostelci a zjednal si, Že mu bylo 1. 1482 z manství 
propuštěno*®). 

L. 1677 stavení tvrze jeStě ve dvoře na straně vý- 
choilnf stálo. Ještě se jelo do parkánu jejího přes val 
a vodu skrze vrata zděná kroužená; při nich byla •vrát- 
nice na klapačkách v cele se otvírajících €. Do příkopů 
se napouštěla voda z rybníka vesského, sklepu ovčáckého 
a dešťová se napouštěla a odpad měla do rybníka. V tvrzi 
byl2! pc levé strsně klenutá slů dlážděná, k záp^dui stráně 
ratejna, pak kuchyně, komora, kuchyňka, k východní straně 
dvě zděné konicc a dva sklepy. Před rátej nou byly schody 


1) ČČ. M 1827, 3, DD. 16, f. 36, 268, 276. *) Arch- č. 

V 267, DD. 16 f. 353, 366, Kniha Kouřimská (mus.). OZ. 
6 J 10, J 20. *) DZ. 6, K 16 B) DZ. 90 E 17. «) Popis v Pam. 
arch. X V 374. 7j Borový Lib. erect. III 308. ®) Arch. c. k. 

dvorský, Lib. conf. *) Lib erect. Rel. tab, 1 565. **^) DD- 14 
f. 263. **) Rel. tab. II 382—383. *») Reg. II 725, 962. *3) Archív 
OleSnický a Jihlavský. ^*) DD. 14 ř. 242, Lib. erect. XII. 163. 
*®) Stará kniha Pražská. *«) Arch. č. I 266. »’) Rel. tab. II 384. 
*8) Reg. I. 78. *») Vést. Č- akad. VIII č. 3. 


*) Manual kapitolní. ^) Arch. mus. DD. 14. f 260. *)Arch. 
č. III 611, 650 CČM. 1827, 3. 80, Arch. Drážďanský.*) DZ. 6 
A i:3. 6}D Z 14. L 10. «) DZ. 64. M lo. Srhal er Kaurz. 371. 
8) DZ. 12«L 12. ») Arch. Orlický, Tomek DP. 11.431. *«) Bo- 
rový Lib. erect. IV 461, Kniha Kouřim. *‘) DD. 2 str. 149. 
>8) DD. 61 str. 280. **) DD. 61. str. 368. **) DD. 25 f. 16. 117. 

*8) Rel. tab. II. 236. *«J DD. 61, str. 468. *’) DD. 26. f. 38, 

Arc h. č. 111 672. Viz i Rel. tab. I 189. “J DZ. 2. D 29, DD. 
67. JF. 8. 


24 


TVRZE V OKOLÍ KOSTELCE n. Č. L. 


na pavlač v parkáně, na tri strany zhotovené. Nahoře 
byly 4 komory, sklep, kuchyňka, světnice panská, zdě- 
ná komora. V druhém poschodí byl sklep a nad tím 
věž v osmi hran zděná, okolo ni krov v kolo sroubený, 
šindelem pokrytý. 

• 

Ve vsi Lipanech tvrz tak dávno zanikla, že již léta 
1677 nebylo po ní památky. Ltpanšti z Lipan měli 
v^ 16. st. na štítě muže na loďce stojícího a veslujícího; 
Čenik^ jeden z jejich předkfi, měl na pečeti toliko po- 
prsí. Týž byl l. 1360 maršálkem králové, 1. 1380 král. 
purkrabí na Lichnici a zemřel nedlouho potom odkázav 
jmění své Brevnovskému klášteru.^) Jeho příbuzným byl 
Mikeš z Lipan (1380), jenž měl na pečeti jen mužskou 
hlavu. Týž byl jíž 1. 1388 mrtev a dědicem a vykona- 
vatelem jeho posledního pořízení stal se Mikuláš Vrbík 
z Tismic.^) Bližším mu byl synovec Mikeš z Lipan^ syn 
Maršíkův, jenž proto odpor zdvihl. V té při pak se 
stalo rozhodnutí skrze volené opravce. Vrbík postoupil 
Mikšovi tvrze v Lipanech a statků v Močidlníku a Vi- 
ti cích. Nacházíme Míkše potom nejednou v rozličných 
jednáních. L. 1396 učinil nadání kostelu ve Viticích a to 
za otce, děda a jiné předky.^) L. 1415 najal si ves Lipsku 
od opata Skalického a od krále Zikmunda obdržel zá- 
pisem (1421) ves Při stoupím.*^) V pamětech nápotomních 
nejednou se s ním setkáváme. Přečkal hroznou bitvu 
u Lipan (1434) a pád bratrstev Božích. L. 1440 byl na 
sjezdu Čáslavském^) a 1.1 448 zapsal vnuku svému Bohuslavovi 
z Přeboz 4(X) kop na svém manském zboží tvrzi Lipanech, 
dvoru s dvojím popi úžím a vesnicí.*^) Syn jeho Martin 
prodal plat ve Kšelich ke špitálu Brodskému.^) Týž byl 
již l. 1472 mrtev a L*pany spravoval nejstarší syn Mikeš, 
jenž tehdá dvě louky u Vicic a Raténic odprodal.^®) 
L. 1475 byl již dílným od bratří dostav za díl části 
Močidlníka, Vitíc a Kšel, potom se oddělili Milota 
a Bohuše vzavše díly v Lipanech a Močidlníku. Mlad- 
ším bratřím zůstala Lipanská tvrz. První tři záhy pro- 
dali svoje díly a jménem mladších bratří prodali 
Milota a Vácslav bratr jeho tvrz Slavatovi z Chlumu 
(1480) Ten skoupil také ostatní části a dosáhl toho, 

Xa. K«rl<r T inoMv 1 1 \ ^ ACkO 

llltJ «« 1.1.1(4110 VV 1 VFpUO 1.011 Jf.. J Ad 

připojil je ke Kostelci. 


Ves Syneč ležící u Kostelce v osadě Vitické byla 
1. 1235 sídlem Zdeslavovýtn a 1. 1295 Luckovým}^) Léta 
1316 se připomínají Chval a Vlk odtudž.^®) Na tvrzi 
seděl /V/r, jenž před r. 1384 zemřel zůstaviv nezleti- 
lého syna Petra}*') L. 1446 připomíná se Vaněk ze Synče 
a l. 1450 Mirek odtudž.’®) Tento byl předkem Mírků 
ze Solopisk. Z rodu tohoto následoval v 1. 1527 — 1531 
yan Mirek }^) KdyŽ tento zemřel, synové jeho ^iřik starší 
a Beneš se dělili. Onen vzal Syneč s podíly v několika 
vesnicích, tento podíly vesnic, z nichž učinil statek Cho- 
týšský.^^) Jiřík zemřel před r. 1551 zůstaviv nezletilého 
syna Jana, jemuž byl strýc Beneš po několik let po- 
ručníkem. Jan ujal potom Syneč, ale zemřel již 1. 1571 
a pohřben ve Viticích. Z Doroty z Petro vce manželky 
zůstavil syny Jiříka a Jana Zikmunda, Ti jsouce ne- 
zletilí byli až do r. 1590 pod poručenstvím mateře.^®) 
Jiří ujal se potom statku, ale pustil jej bratru a stal se 
pánem na Piaňanech. Jan maje účastenství ve vzpouře 

*) Zlatá kniha v Kostelci. *) Glafey Anecd. Arch Břev- 
novský. *) Borový, Lib. erect. III 308 Arch. c. k. dvorský. 

Lib. erect- XII. •) Arch. Orlický a kapitulní. Arch. č.J. 
256. 8) DD. 25. f- 18. ») Rel.tab. II 346. DD. 61. str. 601. 
») Rel. tab- 11.382—383 > 2 ) Rgg I, 409- II. 725. **) Tab. vet. 
3, 4. »*) Lib. erect XIII. a 2 '^J Knihy Pražské, DD. 61. str. 
368. *®) Knihy Kutnohorské, Reg. kom. s. DZ 6. A 13. 
18) DZ. 26, D 17. 


propadl svůj statek SyneČ, kterýž 1. 1623 prodán Kar- 
lovi z Uchtenšteina a připojen ke Kostelci.^) 

• 

Kde je nyní Chrastský dvůr u Přistioupimě, bývala 
ves Chrast, kterou držel Bohunik Hájek z Chrastu (1358). 
Jeho syn Liiolt obdržel 1. 1360 vsi Chrast, Dobrouvodu, 
Lažany, Štilice a Kozo jedy od císaře Karla jako zboží 
manské-^) Od 15 st, byly tu asi dva statky, ne-li více. 
Ten statek, na němž vznikla tvrz s větším dvorem, držel 
Vykéř z Myšlina, jenž jej 1. 1408 dvěma sťidlákům a mly- 
náři pod plat prodal.®) Plat ten na třech člověčích pak 
prodán; dostal se 1. 1425 Vácslavovi z Klenového a 1. 
1436 od něho Janovi z Kozojed, a 1448 Pavlovi ze Ždáru, 
Ten prodav plat na mlýně ostatek svedl na větší dvůr 
a tuším také založil tvrz.®) Od r. 1453 držel týž statek 
Mikuláš Krabice z V eitmile a od té dctby se tu tvrz 
připomíná. Tu koupil I. 1459 Jan KaČice z Konic od 
Vácslava Krabice a seděl tu až do své Simrti. Jednoho 
syna odbyl 50 kopami a druzí Zdeněk a Chval zdědivše 
tvrz prodali ji 1505 Janovi z Landštetna}) Držen od- 
tud týž statek k Tuchorazi. Co tu bylo manského, pro- 
pustil cis. Maxim ilián (1575) z manstvi^^) a připojeno 
i s Tuchorazi ke Kostelci. Kromě toho zůstal tu bý- 
valý dvůr menši, též manský, který přikoupen 1. 1683 
ke Kostelci, Též tu byli hamfeslní dvorové od vrch- 
nosti Koste lecké vysazení, což vše pak připojeno ke 
Kostelci a svedeno na jediný dvůr.^) 

« 

Nedaleko Českého Brodu jest ves Liblice, na je- 
jímž místě ode dávna tvrz, dvůr a ves bývaly. Liblice 
byly statkem napřed biskupův a pak arcibiskupův. Arnošt 
arcibiskup tu 1. 1344 přebýval,®) V držení arcibiskupů 
zůstávaly až do r. 1420 neb 1421. Kdo je potom uchvá- 
til, není známo, ale v prostřed 15. století držel je Jan 
Sádlo ze Smilkova Král Jiří zapsal Liblice (1461) Ja- 
novi Parduscvi z Vrátková,^ Janovi z Trojanovic a Ši- 
monovi ze Stráémce. První z nich potom :semřel a ostat- 
ní dva postoupili Liblice (1472) Janové- ze Strážnice, 
jenž je držel ještě 1. 1496 maje časiá jednání se sousedy.®) 
Po něm následovala sestra Anna, která všechnu spra- 
vedlnost svou 1. 1507 na Zikmunda a Petra bratři 
z Trojanovic převedla.*®) Tito prodali Liblice ještě toho 
roku Vácslavovi a Janovi bratřím BradiiČúm z Touše- 
né. Tito měli kromě toho ves Zelence a když se léta 
1508 dělili, dostal tento Zelence a onen ILiblice.^*) Vác- 
slav založil při Liblicích nový rybník (IfilO), ale neměl 
dědiců. Liblice se dostaly proto Anně, dceři Janově, 
která 1. 1523 majestát na doplnění let obdržela a vdavši 
se ok. 1. 1527 za Jiříka Vachtla z Pcintenova, jemu 
Liblice, avšak teprve po smrti své zapsala.*®) 

Vachtl byl od té doby jako pravým držitelem Li- 
blic. Král Ferdinand mu na nich (1530) sto kop při- 
psal.*®) L. 1541 prodali dotčení manželé zboží Liblické 
Janovi Vrběanskému z Velišova do sísdmi let, ale 
po odevzdání statku Vrbčanský neplatil a vznikly 
z toho soudy. Mezi tím Jiřík zemřel a /mna jsouc po- 
ručníci uvázala se proto 1. 1543 v Libllice.*®) Synové 
Zdeněk, Jáchym, Jan Jiří dosáhli před r. 1556 let svých 
a Mikuláš bratr jich byl ještě nezletilý. Při děleni ob- 
drželi první dva Liblice a ostatní Srarkoiice.*®) Jáchym 
držel později Liblice sám a zastavil je na nějaký čas 


*) Bílek, Děje konf *) Arch. gub. Glafey Anecd. *) Acta 
jud na desce. *) Dsky dvorské. ®) Tamže. *) DZ. 18. O. 19. 
’) Dsky dvorské. Zlatá kniha. *) Borový. Lili. erect. III 316. 
®)Arch. českobrodský, Rel. tab. I 2 JI, II 392. *®) Aich.nius. 

**) Arch. Českobrodský. **) Arch. c, k- dvorský a českobrod- 
ský. tó) Arch. gub. >*) DZ. 43. G 9. «) DZ. 12. H 24. 


TVRZE V OKOLÍ KOSTELCE n Č. L. 


25 


Jiříkovi staršímu Otovi z Losu.^) Za drženi tohoto 
učiněn I. 1570 pokus o vyplacení Liblic a Jiří o to od 
král. prokurátora obeslán, ale odloženo toho do r. 1573 
a druhé obeslání také neprovedeno, poněvadž. obeslaný 
zemřel.*) Tedy 1. 1576 obesláni V doslav a Adam bra- 
tří Otové a ]an^ strýc jich, ale nežli přišlo ke slyšení 
pře, Jáchym Vachtl Liblice vyplatil a na sebe převedl, 
Tedy opakováno obesláni naft ještě t. r. Kromě toho 
prodala komora zboŽf Liblické dědičně Jaroslavovi ze 
Smiřic (1576) a zůstavila mu čekati, až se jich proku- 
rátor dosoudí.*) Avšak nežli ke slyšeni pře přišlo, po- 
stoupil Jáchym právo své zápisné svému zeti Petrovi 
Šturmovi z Hyršfeldu (1579). Šturm pak měl Liblice 
do r. 1583 a koupi v 1. 1580 ještě nějaké role prodal 
Liblice obci města Českého Brodu. T. r. (1583) koupili 
také Brodští nápravnický dvůr v Liblicich, který měl 
posud Jaroslav Smiřický.*) Tvrz Liblická byla v drženi 
Brodských až do nešťastného roku 1623. Tu jim statky 
všechny v^aty a Šmahem prodány Karlovi z Lichten- 
teina.^) 

Liblice zůstaly příslušenstvím zámku Kostelce. L. 
1677 stálo ve dvoře u vrat ještě stavení, kdež tvrz bý- 
vala, obsahujíc! síni, dva sklepy, zděnou kuchyni, kle- 
nutou světnici a nad tím špejchar krovem náležité při- 
krytý.®) 

« 

Ve vsi Tismicich stávala tvrz na ostrohu k říčce 
se sklánějícím severovýchodně od fary. V starších do- 
bách byly též takovou ne- li lepší pevností mocné věže 
zdejšího kostela. Zdeslav z Tismic připomíná se nejed- 
nou v I. 1295—1320 a s ním I. 1305 také Mikuláš.’) 
L. 1342 držel Tismice Bohuněk Hájek erbu hrábě.®) 
Týž měl již 1. 1358 syna zrostlého Rošlka.®) Proto není 
Jisto, je-li totožný s Bohunkem Hájkem, jenž v 1. 1370- 
1371 vedle bratří svých přel se s klášterem Sedleckým 

0 les Kozí hřbet, ^®)1. 1378 od Kunše faráře Teti nského 
plat na Tismicich vykoupil a ještě 1. 1388 žil.^^) Tismice 
prodal Mikuláši pocházejícímu z Lipan, jenž se stal 
předkem Vrátků z Tismic. Mikuláš nazývá se tak již léta 
1386.*®) Jako dědic Mikuláše z Lipan jeho rozkázáním 
zřídil kaplanstvl ve Viticích (1388) a 1. 1399 věrné 
držel s králem Vácslavem proti jednotě panské.**) Léta 
1405 daroval kostelu zdejšímu plat v Mrzkách a za plat 
2. kop posud dávaný slíbil dávati desátek žita, pšenice, 
ječmene, ovsa a hrachu.*'*) Bylť pán pobožný, od pána 
Boha na statcích pozemských požehnaný. L. 1406 ženě 
se s Markétou z Navarova příbuznou obdržel dispens 
z Říma*®) a to jest také poslední pamět o něm. 

Jan Vrbik z Tismic^ syn snad Mikulášův, připomíná 
se teprve 1. 1414 podávaje faráře ke zdejšímu kostelu. 
Jako jeho otec byl i on nábožný a dobročinný. Když 
mniši Kartouzští utíkali z Prahy (1419), poskytl jim pří- 
střeší na své tvrzi Tismické.**) Pomáhal také králi Zik- 
mundovi, jenž mu 1. 1420 ves Vykaň zapsal.*’) Jak se 
zdá, byl již 1. 1434 mrtev, neb tehdá se připomíná Mi- 
kuláš Vrbikf ale i ten byl již 1. 1452 mrtev, zůstaviv 
vdovu Anežku ze Stráže.*®) Od r. 1453 vyskytuje se 
jiný Mikuláš^ tuším syn. Týž 1. 1470 zřizoval pole 
v kraji Kouřimském proti nepřátelům a žil ještě 1. 1492, 
kdež dokončil při u soudu zemského.*®) Jeho synem 
tuším byl Vilem Vrbik, jenž I. 1504 Tismice Jindřichovi 

*) DZ. 68. N4. *) Rcg. kom s. *j Arch. gub. *) Arch. 
Českobrodský. Bílek, Děje konf. ") Zlatá kniha v Kostelci. 

Reg. 11 725, Paprocký o st. pan. 22 1, Tab- vet. 176, 207, 
233. Reg IV 477. ®) Arch. gub. *“) Arch. Orlický. “) Borový, 
Lib. erect. II 147. Arch. Dmiď **) Tadra. Acta jud. II 392. 

**) Borový, Lib. erect. III 308, Arch. č. I61. **) Lib. erect. 
VII. 30 «) Lib erect. VII 178. *») Tomek DP. IV 40. ”) Arch. 
ě. I 600. *8) Arch. Č. III 609. Kod. Talmberský. Arch. č. 

1 501, Rel. tab. 1 196. 


z Kostelce prodal, ale ještě t. r. postoupil jich Jindřich 
V ácslavovi a Janovi synům Vilémovým a Barboře ma- 
teři jich.*) Za nich zřízena (1506) dvířka do dvora a 
od nich bezpochyby pochází pěkný erb Vrbíkovský na 
kostele zdejším. Vácslav zemřel před r. 1510 a Jan 
s mateři Barborou (Vilém ještě žil) prodal Tismice (1512) 
obci města Českého Brodu.^) 

Brodští drželi Tismice až do nešťastného r. 1547. 
ve kterém o své jmění přišli. Mezi statky, které jim 
navráceny byly, nenacházely se Tismice, Drženy až do r, 
1557 ke království a pak Arnoštovi z lchtryc}) 

Tento byl hejtmanem na Poděbradech a držel Tismice 
necelých 20 let. Synové zůstali po něm Adam, Jan 
a Bedřich I. 1578 společní držitelé Tismic.^) Adam ujav 
Tismice prodal je Karlovi Zárubovi zHustiřan, 

jenž však téhož statku nepodržel, nýbrž si jej (1596) 
s Albrechtem Bryknarem z Brukšteina na statek Seč 
vyměnil.®) Od tohoto koupil Tismice léta 1599 Marek 
Józe/ měštěnín Staroměstský a předek Voříkovských 
z Kunratic. Neměv jich dlouho prodal je 1. 1603 obci města 
Českého Brodu k záduší.*) Přes to, že byl to zádušní sta- 
tek, zabrán léta 1623 a s ostatním městským statkem 
prodán Karlovi z Lichtenšteina, jenž jej ke Kostelci 
připojil,’) L. 1677 byly z tvrze jen zbytky, které se 
takto popisuji: Po poledni straně dvora jest zeď až 

k n. staré ratejně a potom k bráně, do kteréž se přes 
most dřevěný a přes val i po mostě zdvihacím jezdí- 
valo, za třicet šáhův. Opět po levé ruce zdi bořené a 
místo, kde ratejna bývala, parkán dlážděný a potom 
okolo něho dostatek sklepů v podzemních, svrchních, 
pokojňv, vězení atd rumem zasypaných, což předešlých 
let tvrze bývala.*) 

» 

Ve Vrátkově nedaleko Tismic tvrze nebývalo. 
Co se za zbytky tvrze pokládalo, byly zbytky dvora. 
Tak již bylo 1. 1677. 

« 

V osadě Plaftanské jest ves Přehozy, kdež jest 
panský dvůr. Při něm stávala tvrz, po níž není potuchy. 
Neb již 1. 1677 byly všechny její zdi rozvaleny kromě 
kudy se do vsi jezdilo, most na dvou zděných klenutích 
zůstal.®) K. r. 1318 dovídáme se, že měl Oldřich z Bošílce 
Přehozy ve věnné zástavě.*®) Asi 1. 1397 koupil Přehoze 
Hroch z Cerhemc a psal se odtud z Přehoz.**) Jan z Pře- 
hoz prodal I. 1437 dvůr v Lošánkách a byl 1. 1440 na 
sjezdu Čáslavském,*®) Hroch z Přehoz byl 1. 1448 s těmi, 
kteří vpadli do Prahy.**) 

V polovici téhož století dostaly se Přebozy Mikuláši 
z Zásmuk. Držel je již 1. 1450*^) a v potomních letech 
tu a v okolí zastavoval platy.*®) Žil ještě 1459, avšak 
1. 1462 byl JÍŽ mrtev.*®) V držení Přehoz vyskytuje se 
po něm Jan, jeho syn tuším nejstarší a to od r. 1464, 
kdež se připomíná jako svědek. L. 1465 začal se za- 
stavováním.*’) V pamětech tehdejších vyskytuje se ně- 
kolikráte a to naposled 1. 1493. Již 1. 1498 vyskytuje 
se v držení Přehoz Mikuláš Přebozský z Zásmuk tuším 
jeho syn.*®) Týž se v pamětech často připomíná až do 
r. 1523. Tehdá udělal v Kouřimi výtržnost, pročež 
Kouřimští kázavše na poplach zvoní ti brány zavřeli a 
Mikuláše jatého do šatlavy vsadili.*®) Zemřel 1. 1540. 
Po něm následoval syn Zikmund, jenž také natropil 

*) DZ. 3. K 18, 84. B 18. »l DZ. 3. K 18. «) DZ. 13. A 
2 *) Arch. v Českém Brodě. &) DZ. 167. A 16, 171 O 4. 
«) DZ. 173. O 3, 131. N 7. Bílek, Děje konf 1041. 8) zlatá 
kniha. ®) Zlatá kniha v Kostelci. Tab. vet. 247, 284, 
285 1*) DD. 14. f. 247. ») Rel. tab. II 181, Arch. č. I 266. 

*8) ČČM. 1827, 3, 79. ■*) DD. str 380, Arch. č. V 267. *6) Rel. 
tab. II 266, 272, 283, 293. *«) Rel. tab. II 316. **) Arch Ko- 
línský. Rel tab II 339. •«) Rel. tab. II 459, 498. »»} Arch. 
mus. Reg. k. s. 


4 


26 


TVRZE V OKOLÍ KOSTELCE n. C. L 


dosti výtržností v Kouřimi při jarmarcích a v hospo- 
dách.*) Zemřel asi okolo 1. 1570, ve kterém se již 
Jiřik pánem na Přebozich nazývá.*) Byl to tuším syn 
Zikmundův, jenž záhy zahynul; neb nachází se k 1, 1572 
pamét, že soud zemský dal poručenství nad sirotky 
Zikmundovými Vácslavovi Nečamskému z Minic.®) Ale 
1. 1582 Mikuláš syn Jindřichův a tedy bezpochyby 
vnuk Zikmundův ujal statek Přebozský, na němž s man- 
želkou Kateřinou ze Šanova do smrti seděl.*) Zemřel 
1. 1612 na boží hod vánoční a pohrben v Zabonosích,^) 
Syn jeho Mikuláš Karel byl marnotratný a nebyl s to 
mateři své to vyplatili, co jí náleželo; proto se uvá- 
zala v statek Přebozský a postoupila ho 1. 1614 Jiříkovi 
Mirkovi ze Solopisk na Plafianech.®) Takovým způsobem 
připojeny Přehozy ke Plafianům a s nimi 1. 1623 ke 
Kostelci. 

♦ 

V Klučově byla tvrz neb později zámek, jenž 
1. 1782 pro vetchost zbořen tak, že zbylo jen tvrziště,"^) 
Klučov jest starým statkem vladyčfm, jejž drželi 
1. 1250 Oldřich a 1. 1295 JakuŠ^ Jindřich a Jan}) 
V bouřlivém roce 1318 seděli tu Hrabiše dvoření n 
králův s Bohuslavou z Kováme manželkou a Ctibor; 
před tím tu mívala Soběslava dvůr a část vsi.®) Následu- 
jící držitelé bylí erbu jakéhosi ptáka stojícího (holubice?), 
zejména Pešek, jenž se v 1. 1354 — 1372 jako svědek 
a mocný opravce a držitel Přišimas, Poríčan, Nehvizd, 
Jiren a Mukařova připomíná. Po r. 1372 zemřel.*®) Synové 
jeho Mikuláš a Štěpán se s ním od r. 1358 v pamě- 
tech nejednou připomínají. Onen jak se zdá se od 
bratra oddělil a seděl 1. 1380 na Tehově, pak 1380 až 
1383 na Nehvizdech a 1. 1389 na Jirnech.**) Štěpán 
dlouho otce nepřečkav zemřel 1. 1380, dne 27. října 
a pohřben v Sadské,**) 

Petr jeden z potomkův těchto bratří seděl v 1. 1388 
až 1419 na Tuchorazi. Druhým byl Jan, jenž se od r.l389 
často připomíná.*®) Až do r. 1416 podával kněze do 
Poříčan a tedy v těch dobách také Klučov držel. L 1399 
stál s králem proti panské jednotě**) a připomíná se 
velmi často v následujících pamětech. Jmění své nemalé 
prohospodařil prodav ho mnoho a naposled i Klučov; 
uchýlil se 1. 1418 na Škvorec a tu ještě 1. 1419 žil.*®) 
L. 1418 byl syn jeho Vácslav již při letech a padl 
1420 dne 1. listopadu u Vyšehradu.*®) Druhý syn Olbram 
seděl ještě 1. 1440 — 1453 na Mléko vících. Štěpán 
z Klučová seděl 1. 1411 na Žheřích a 1. 1416 žalovali 
naň Kouřimští, že bral po silnicích. 

Jak řečeno prodal Jan Klučov a to v 1. 1416- 1418. 
Pánem statku byl 1. 1419 Mikeš DivúČek z JemništČ, 
jenž tehdá kněze do Lstiboře podával.*^) V tu chvíli, kde 
syn předešlého pána u Vyšehradu vykrvácel, dal se prý 
Mikeš na hanebný útěk.*®) Zdá se, že již tehdá Klučová 
neměl a že jej prodal Vilémovi z Konic, jenž ještě 
v prosinci 1. 1420 s králem Zikmundem držel, ale 1. 1421 
od vítězné strany pod obojí donucen byl, aby se dal 
na jejich stranu.*®) Týž se psávafr v následujících letech 
obyčejné z Konic a z Klučová, ale seděl na hradě 
Kamýku, který 1. 1431 koupil. Byl již velmi starý muž, 
když 1. 1478 svá zboží Petrovi ze Lstiboře (tuším se- 


*) DaČický 1 104, Reg. kom soudu. Reg. kom. soudu. 3) DZ. 
17. L 9. DZ 21. J 29, 128. L 17. Method. XIV 62. «) DZ. 
188. A19- ’^)PopisjehoPam arch. XV 371.®) Reg II 725, il63. 

Tab. vet. 25, 300. >®) Lib, conf Arch. Orlický a gub. Hynek 
z Klučová rodu neznámého držel od r. 1358 Sto linky, syn 
jeho Hynek stal se v I. 1371 kanovníkem Pražským a v 1 
1374—1380 byl děkanem. Vácslav Kluk seděl 1398— 1401 na 
Stolinkách. **) Lib. conf. Náhrobek tamže. *®) Arch. c. k. 
dvorský. **) Arch.Č.161 *5| Lib. conf. ‘®) Knihy mést. Pražské 
Font. r Boh. V 441. Lib, conf *®) Palacký III 1. 421. 
») Arch. č. H 183, III 30C. 


střenci) vzdal.*) Tento psal se za svého živobytí KIu- 
čovským, ale potomci jeho vždy Kamýtskými ze Lstiboře, 
Klučov držel až do smrti a 1. 1495 patřil jeho sirotkům.*) 
Z těch jeden Vilém (f 1551) později dostal Kamýk. 
Druhým byl Jan, který se l. 1507 pánem na Klučově 
nazývá,®) avšak nebyl samotným pánem. L. 1540 pro- 
dali Mikuláš z Drašovic a Jan ze Lstiboře tvrz Klučov 
se vším statkem Michalovi Slavatovi z Chlumu S) Ten 
odkázal Klučov (1533) manželce své Eušce zeSovince, 
ale jen do života jejího. Tím se stalo, že když Eliška 
asi 1. 1540 zemřela,®) zboží Klučovské na dědice Mi- 
chalova spadlo a pak připojeno ke Kostelci. Kostelecká 
vrchnost dlouho zdejší tvrz v dobrém stavu udržovala, 
ale již 1. 1661 byla spustlá. Příkop všechen byl zarostlý 
rákosím, střecha dílem cihelná, dílem šindelová byla 
zlá, místnosti klenuté byly pusté a v žádné z hořejších 
světnic (kromě jedné) se bydleti nemohlo.®) Jak lze 
soudili ze starých popísův, byl zámek do čtverhranu 
založen. Do ného se šlo dvakráte po zvoditém mostě. 
Na dvore bylo podloubí klenuté na 4 sloupcích z ka- 
mene tesaných a také nad ním klenutá pavlač. Na pa- 
vlači byla mřížka od země až k vrchu malovaná s erby 
pp. ze Smiřic. Za ní stávala postel letního času pro 
odpočinutí a pro poslouchání slavíčkův.'^) 

» 

V Cerhenkách stála ještě I. 1677 pustá tvrz obsa- 
hující pod střechou v přízemí světnici, sklep, kuchyni, 
pekárnu, studnici, nad tím pavlače, dlážděnou síň, pokoj, 
komory a světnici.®) L. 1391 byly v Cerhenkách dva 
dvory Čeňka a Mikuláše?) Onen připomíná se ještě 
1. 1407. L. 1415 měl jeden dvůr Jan Vrbik z Tismic 
a druhý Ctibor z Cerhenek, jenž na něm manželce Žofee 
věnoval.*®) Od r 1436 připomíná se několikráte Jindřich 
Koba z Cerhenek}^) L 1452 věnoval na Cerhenkách 
Kateřině manželce^^) a zemřel nedlouho potom i se synem 
svým Prockem. O jeho pozůstalost vedeny v I. 1457 
spory mezi těmi, kteří si odúmrC vyprosili, a těmi, 
kteri si právo k Cerhenkám pokládali. Smirnou smlouvou 
dosáhl téhož statku a tvrze, která se poprvé připomíná, 
(1463), Jan z BřištČ^^) a ten tu ještě 1. 1483 seděl.i*) 

Od r. 1523 byl držitelem Ondřej MoČik z Konic 
a žil ještě 1. 1533 maje spory s vrchností Cerhenskoy, 
která část Cerhenek držela.*^) Synové jeho byli Matouš, 
Jakub a Jiřik. Matouš obnovil 1. 1543 věno macechy 
své Markéty z Černožic, ale, jak se zdá, krátký čas po- 
tom zemřel. L 1551 drželi Cerhenky jen Jakub a Jiří.*®) 
Onen odemřel a tento zavražděn na Fidrholci od Ja- 
kuba Bazického ze Vchynic.*^) Ze vší rodiny žila jediná 
Anna Razická z Konic, sestra zemřelých, a ta prodala 
Cerhenky (1566) Vilémovi Muckkovi z Buková, purk- 
rabí na Karlšteiné.*®) Následující změny majitelů nejsou 
nám dostatečně známy L 1574 držel Cerhenky Vilém 
Pětipeský z Krásného Dvorcé^), Později dostaly se Ada- 
movi Slavatovi z Chlumu^ jenž je pak prodal. Kupcem 
byl Vilém Blanický z Blaníce, poslední toho starožit- 
ného rodu, jenž 1. 1584 dne 5. listopadu zemřel a 
s pečetí i mečem v kostele Skramnickém pochován 
byl.*®) Cerhenky byl před svou smrtí zapsal Mikuláši 
staršímu Hlaváčovi z Vojenic na Chvalovicích. Tento 
zemřel na konci téhož*^) století, zůstaví v syny Jindřicha 
a Karla, Onen ujav Cerhenky držel je až do r. 1623; 

*) DD. 5 str. 370. *) Rel. tab. I 2 11. *) Arch. v Českém 
Brodě. *) DZ. 2. E 12. ® DZ. 2. H 25, 3. B 14. 6) DZ 28. N 
21- ’) Zlatá kniha. ®) Zlatá kniha v Kostelci. ®) DD‘ 13’ f. 
203. 14 f. 261. *®) Rel. tab. II 122. «) DD 61 str. 383, Rel. 
tab. II 162, 188, 190. '*) Rel tab. 226. •*) DD 16 str. 361, 

^*) Bernau. Plaňany 1 7. *®) Reg. kom. soudu *®) DZ. 4, J 12, 
250. M 24. 1^) Reg. kom. s. »®J DZ. 15. L 24. *®) Arch v Mar- 
šovicích. *®) Schaller. Kaurz. 266. **) DZm. 235 N 3 Viz i 24 
B 15. 


27 


TVRZE V OKOLÍ KOSTIÍLCE n. C. L. 


drisitei, nelze shledali, ovšem tak se zdá o Heřmanovi 
z Tehova (1347-1353) z rodu pánův z Říčan Patrony 
zdejšího farního kostela byli 1. 1368 Oldřich a Ota 
bratři a 1. 1380 Mikuláš z Klučová^) avšak 1. 1399 
driíel Tehov král Vácslav sám, an tehdá žaloval na 
Jiříka probošta Pražského, že mu v Tehově škoda učinil.®) 
Také té doby asi držel Beneš z Choustnlka nějaké zboží 
v Tehově s lesy, kteréž prodal Bohunkovi Puklicí.^) 
Nedlouho potom dostal se Tehov v držení Kašpara 
Čo.tra Pražského a ten postoupil zdejší hrad s několika 
vesmicemi (1407) klášteru Karlovskénm, začež Bašt a 
Pniče, plat v Čacho vících a hotové peníze obdržel.^) 
Klášter zůstal v nerušeném drženi Tehova až do 
r. 1420. Kdo jej potom uchvátil, neni známo; později 
byli pánem jeho Jan Roháč z Dubé snad již 1. 1427, 
když tu byl purkrabí Bolek^), 
jistě však 1. 1432, když tu 
byl purkrabí Oldřich z Říčan, 
a také 1. 1433.^) Císař Zikmund 
zastavil Tehov (1436) Janovi 
Kamarétovi z Žirovnice^) To- 
hoto nástupce Zbyněk (asi 
1445) postoupil Tehova 
chovi z Miletinka a tento před 
r. 1454 Zdeňkovi Kostkovi 
z Postupic, Kostkové tu vládli 
dlouho a tu tuším vždy ten, 
který držel Komorní Hrádek. 
L. 15>*9 obeslal klášter Kar- 
lovský Zdenka Kostku ž^Po- 
stupic o výplatu zboží Tehov- 
ského, ale úmysl jeho nestal 
se skutkem, poněi^adž měl 
Zdenek na své zápisné statky 
majestát, že jeden bez dru- 
hého nemůže býti splacován.®) 
L. 1513 prodal VHětn Kostka 
za sebe a mladší své bratry 
zboží Tehovské Michalovi 
Slavatovi z Chlumu^ jenž je 
k Černému Kostelci připojil.'^) 
Rozdíl byl jen ten. Že Kostelec 
byl statkem zpupným a Tehov 
zápisným. Když však Diviš 
Slavata 1. 1547 oboje propadP^) 
a král Ferdinand potom Kostelec prodal, koupen Tehov 
s ostatními vesnicemi za statek dědičný. Hrad ztratil 
po 1454 důležitost svou; připomíná se ještě v 16. st. 
jako tvrz, ale když 1. 1677 urbář Kostelecký byl spisován, 
ani o této se nevědělo. 

* 

Ve vsi Konojedech spatřoval se 1.1677 » jeden 
pustý hrad v způsob čtyřhranaté věže a okolo něho 
zbořený val«.’®) Pevné toto stavení asi ve 14. století 
zahožené přetrvalo několik století bez oprav. Patrony 
zdc^jšího farního kostela byli 1386 Vácslav Svach^ ko- 
žíšiiík z Prahy, 1402 Mikuláš Vrbik z Tismic a 1415 
J^an odtudž.^®) V 16. století patřila celá ves ke Ko- 
stelci; tvrz byla tedy asi 200 let neobydlena, když 
ieŠItě stála. 



Tuchoraz, půdorys síně v druhém poschodí. 


Lehdá mu pro účastenství ve vzpouře vzaty a prodány 
Karlovi z LichtenŠteína, jenž je ke Kostelci připojil.®) 

« 

Jihozápadně od Českého Brodu a v lese pod sil- 
nici z Mrzek do Doubravčic běžící jsou známky bývalé 
vai Dolanek, zejména takové, z nichž by ac mohlo 
hádati na tvrz a dvůr. 

Dolanky patřily až do r. 1360 Litoltovi Hájkovi 
z Chrástu a koupeny t. r. pro Skalický klášter?) Po 
r. 1420 uchváceny od světských a drženy dlouho (1454 
až 1564) ke Chroustoklatům®). Jest tedy víře podobno, 
že za dob klášterních tu bylo panské hospodářství, jež 
v 16 st. i se vsí zaniklo. 

• 

Horni Střimelice jinak 
i Kostelní leží nedaleko On- 
dřejova nad Hradovými Stři- 
melici. Býval tu farní kostel, 
jehož patronem byl 1. 1359 
Procek Kolovrat ze Střimelic?) 

Domníváme se, že Štěpán ze 
Siřimelic^ který se v 1. 1379 
s bratrem Albertem a 1. 1382 
sám připomíná, byl držitelem 
těchto Střimelic.®) Zároveň se 
připomíná 1. 1380 Ješek Čalin 
1. 1397 z Horních Stři melič 
řečený,^) jehož dědicem byl 
I. 1406 Vácslav a ten se 
také 1.1411 připomíná.'^) Na 
zdejší tvrzi seděl Hroch, jenž 
sem 1. 1402 faráře podával. 

On a Petr králi Zikmundovi 
sloužili, pročež r.l4l8 s nimi 
počet o službu jim povinnou 
učiněn.®) Hroch byl ještě 
1. 1440 na sjezdu Čáslavském 
a zemřel před r. 1454, zůstaviv 
z manželky Machny syny Vác- 
slava a fíernarta. Ti zdědili 
kromě statku otcova také 
zápisy, které svrchu psaný 
Vácslav I. 1420 na í^řanech 
a Jan Střimelický na KbeTé" 
dostal a l. 1460 obdrželi odámrť v Tehově po Při- 
bíkoví ze Střimelic.®) Později nabyl Střimelic Zdeněk 
Kostka z Postupic a prodal je 1. 1493 Prokopovi 
Zajimáčovt z Kunštátu, Tohoto syn Jan prodal 
1. 1527 tvrz, dvůr a ves celou Střimelice s podacím 
Michalovi Slavatovi z Chlumu^'^) a od té doby patřily 
ke Kostelci. V urbáři Kosteleckém (1677) čte se o tvrzi 
této: V té vsi u kostela vynacházejl se zbořeniny ně- 

jakého stavení; vedle lidského domnění pokládá se za 
sbor templářský. 

* 

V starých pamětech rozeznává se Tehov a Te- 
hovec. Do onoho klade se hrad, tedy pevnost, která 
rozměry věŽovaté tvrze přesahuje, a později se tu mluví 
jen Q tvrzí Zdali na něm sídlil (1309), první známý 


Bílek konf, 14,'í. *) Arch. Orlický, Glafey Anecd. 

8) Zbytky reg. král. č. 1668. Kopiář v arch gub. <) Lib. 
conf. Rel. tab, í 458. Borový Lib. erect. 11 IH8. «) DD. 14 
f. 212, manual. v arch. kapit. Borový IV 46l. Rel. tab. II 
84. ®) Lib. conf. Reg. císafská ®) Arch. č. l 256, 543, DD. 
16 f. 272, 274. >0) DZ. 84. C 29. 


1) Reg 11 952, Arch- kapit. a Třeboňský. Lib. conf. 
visilt. 3) DD. 18 ř 138. Jireček Cod. jur. poh. U b. 350. 
8) Rel. tab. II 34. Stará kn. Kouřimská ’) Arch č. III 505 
Toímek Zákl II 222. 8) Arch. č I 524. t| DZ. 2. L 21. >«) DZ 
42, H 24. ») DZ. 46, K 18. *2) Urbář Kostelecký. >S) Lib 
conf 



Konopiště. Pohled se strany západní. 


KONOPIŠTĚ hrad;' 



□nepiště, bývalý hrad, jeden z těch málo hradfiv, založených záhy, které dostaly české 
pojmenování, leží nedaleko od Benešova na návrší, které panuje okolí Široko 
daleko, tak že již z dálky, zejména z jižní strany, lze zříti mohutné stavby zámku, 
který vznikl ze starého hradu. 

Konopiště bývalo přepevným hradem, založeným do nepravidelného obdél- 
níku a objatým hlubokým a (20 m) Širokým příkopem, jehož boky jsou vyzděny; 
tento příkop v 18. st. z části zasypán a na zahrady proměněn. Zfistala ho dobrá 
polovice severní. Jako každý hrad byl přístupný jen zvoditým mostem, ale 1.1725 
vystavěn tu stálý kamenný most. Téhož roku také založil Jan Jozef hrabě z Vrtby, 
tehdá nej v. purkrabě kr. Č. před mostem novou přední bránu, dílo barokového 
slohu na způsob vítězné brány, obsahující oblouk, sloupoví, vlys, řimsu, vŠe 
uměleckého díla a vyčnívající zdivo, na němž byl jeho erb z kamene tesaný. 

Zámek, jak se dnes objevuje, je zbytek z hradu složeného z veliké věže, ze čtyř menších věží®) 
a starého stavení, jež zabíralo východní a jižní stranu. Byla to prvotně soustava věží a hradeb, jako byl ku 

pi. lyiuv, Kc iirauuaiii uyiý piisittveuy uimiy. rvuy& pan nrauuy oOIny pi isLavcuyiiii aoi uu iii ClVrtin uyiy 

zaplněny, přidáno r. 1605 nové stavení a tak vznikl známek obdélný o třech poschodích, příčným stavením 
tak rozdělený, že obsahuje dva dvory, jeden k východu a druhý k západu. R. 1746 pobořeny věže, pokud 
vyčnívaly nad krov, aby zámek dostal kasárnickou spíisobu, a arcikníže Ferdinand, poslední držitel zámku, 
dal tu bourati a přestavovat!. Získána tím nádhera a nikoliv krása. 

Protože přední východní strana zámku aŽ Ik příkopu nesahala, jako vůbec zámek byl objat par- 
kánem nestejně Širokým, zdá se, že byl před ním u nynějšího vjezdu druhý most zvoditý a tedy tři brány 
za sebou, což se srovnává se středověkým opevněním; také je psáno v taxe r. 1669 o dvou mostech, jež se 


*) Pomůckou Bernau Album I 25, Soupis Benešovska. •) Tak v taxe 1671 — 1683 v arch. Třeboňském. 


KONOPIŠTĚ HRAD. 


29 


zase pokládají v pozdější taxe (1671 — 1683) za jediný. V dotčené spodní straně nad samou branou jest vy- 
soká véé asi 55 m vysoká, do kruhu založená, avšak jižní strana jest povydána do polookrouhlého schodiště, 
jímž se na věž vstupovalo. Ve věži jest hojná sbírka soch n sošek uměleckého díla. 

V předním dvoře nad vjezdem zazděna je mramiorová deska náhrobní z poč. 17. st. odjinud sem 
přenesená, jež má sice svou cenu uměleckou, ale sem se naprosto nehodí. 

Severní strana zámku vybíhá v poloukruh, jímž íse končí příční staveni oba dvory dělící. Zde jest 
v druhém poschodí kaple prvotně posvěcená sv.Jiljí starodávným zpfisobem do diamantová sklenutá pěkného 
díla. V hrubosti zdi jest výklenek okenní, v němž stojí oltář. Ve výklenku postranního okna jest rozvěrací 
oltář z konce 15. st. tuším také odjinud přinesený. Před posledním obnovováním zámku byly v téže kapli 
tři oltáře 1. 1747 od Lazara Widmana vyřezávanéJ) V oratoří vedle kaple je též rozvěrací oltář s obrazem 
sv. Jiří a jinými obrazy vyřezávanými a malovanými a ještě jiné umělecké památky. 

V třetím poschodí severního Štoku jest palác neb velká síň, tu jest veliká sbírka zbraní; před tím 
tu bývalo divadlo. 

Západní část téhož Štoku a západní Štok přistavěny 1. 1605 od Přecha Hodějovského a manželky 
jeho Doroty; týž rok je vytesán na kamenných obrubách oken. Na stropích světnic v té Části vyskytují se 
ozdobné obrazy. Na straně západní jsou v rozích hranaté věiky (jižní jest u zpodu okrouhlá), mezi nimi pak 
jest spodek mohutné věže s přístavbou do poloukruhu, která bývala dříve vysoká, avšak v 18. st. snížena. 
Odtud jest viděti na veliký rybník před zámkem. 

Jižní Štok konči se na jihovýchodním rohu hranatou baštou přistavěnou. V druhém poschodí jest 
velký sál rokokový z 18- století pocházející, vypravený hojnými ozdobami; na stropu malován jest Bacchus 
s hojným prfivodem. V sousedních světnicích jest mnoho ozdobného nábytku. 

Okolí Benešova z části za Sázavou a z části před ní patří válo pánňm z Benešova, jichž praděd 
Beneš pozdější město Benešov založil. Jiný Beneše jenž se připomíná v pamětech od r. 1220, měl 6 synftv, 
Voka{yin-\’m\ Ondřeje (1222—1247), Dobeše, Matouše (\233), Drslava (1226 - 12Z6) di Boberta. Vok 
usadil se na Moravě a potomci Drslavovi byli na Bechyni, Robert byl od r. 1243 opatem na Hradišti 
u Olomouce a zemřel r. 1269. Co měl Ondřej, není známo, snad zfistal na Benešově. Matouš dostav část 


I 



Konopiště. Pohled na jihovýchodní průčelí. 


*) Dva z nich jsou v Benešovském kostele. 



30 


KONOPIŠTĚ HRAD. 


BeneŠovska stal se předkem pánův z Dubé. Dobeš stav se proboštem Pražským přenesl (prý 1257) mrtvoly 
svých předkův a bratří do Benešova a pohřbil je v kůru kostela, tuším v klášteře, kterýž byl před tím za- 
ložil. Zemřel asi 1. 1261. Benešov dostal se pak potomkům Vokovým, z nichž nej znamenitějším byl Dobei 
z Benešova (nikoliv z Bechyně, jak se psává). Ten byl napřed proboštem Mělnickým, později Pražským (1275), 
pak Vyšehradským (1277) a od sklonku r. 1278 byl biskupem Pražským. Řídiv dobře církev Českou, zemřel 
r. 1296 dne 1. března. Benešov držel a pevnost zdejší r. 1287 na čas králi odevzdal. Bratr jeho Milota 
z Dědic zdědil po něm Benešov a psal se odtud z Benešova. Týž vystavěl 1. 1306 minoritům Benešovským 
refektář, palác, kapitolu a ložnici a zemřel 1. následujícího. 



Konopiště. Půdorys. 


Od pánův z Benešova založeno pak Konopiště a to bud na konci 13. neb počátku 14. století. 
Možná, že se to stalo již Milotou^ jenž 1. 1307 zemřel. Ale spíše se zdá, že založeno teprve Benešem a Do- 
bešem^ jež pokládáme za jeho syny. Nasvědčuje tomu, že jenž byl kanovníkem kostela Pražského, 1. 1311 

ještě se psal z Benešova, když klášteru Benešovskému daroval ves Radikovice, ale 1. 1318 oba se psali 
z Konopiště, když měli soud s Hyncem z Kouta o věci, které mu byly pobrány.*) Jestliže tedy chybně 
nesoudíme, založen Konopištský hrad v 1. 1311 — 1318 a náhodou podržel české jméno, které měla místní 
poloha před jeho založením. Tobiáš pak přečkav Beneše živobytím zapsal hrad Konopiště, městečko Benešov 
a 8 vesnic Zdeslavovi ze Šternberka snad synu ze sestry,*) Král Jan darování to 1. 1327 potvrdil Páni 
ze Šternberka drželi pak Konopiště přes 200 let a počet vesnic, jimž poslední poroučeli, přesahoval půl stovky. 

Zdeslav sedal v 1. 1337 — 1343 na soudě zemském®) a držel tuším také Český Šternberk. Syna 
svého Zdes/ava, pozdějšího držitele Konopiště určil k duchovnímu stavu. Od papeže obdržel mladý pán (1339) 
přípověd na kanovnictví v Praze, ale duchovní stav se mu nelíbil. Obdržev papežské dovolení (1349), aby 
se směl ženiti,^) ujal se s bratřími svými statků v otcovských. Sám dostal Konopiště, bratří jeho Jaroslav 
a Petr polovici Šternberka a Jan Chlumec nad Cidlinou.®) Zdeněk byl v 1. 1352 — 1360 dvorským sudím 
a když bratr jeho Petr zemřel, ujal se syna Albrechta. Když pak tento svou polovici Šternberka císaři v man- 
ství podal (1377), podáno léno i Albertovi i Zdeňkovi.®) Zase pak Zdeněk bez Albertova svolení jako ne- 

h Paprocký o st. pam. 179, Tab. vet. 166, 168. Paprocký o st. pan 179. ®) Arch. II 336 rel. tab. I 408—410, 
*) Reg. Vatikánská. Svědči tak Lib. conf. a j. paměti. <<) Arch. c. k. dvorský. 



KONOPIŠTĚ HRAD. 


31 


dílného strýce nic neřídil na KonopiŠtsku. Tak se i stalo 1. 1379, když daroval plat na cle BeneŠovském 
a mlýně pod Konopištěm klášteru Benešovskému na záduší manželek svých Johanky a Kateřiny.^) Zdeněk 
sedával na soudě dvorském a zemském, naposled na onom l. 1387.^) Již od příštího roku vládl na Konopišti 
Alberty jediný jeho syn, podávaje faráře do Benešova. Od té doby nacházíme jej nejednou v soukromých 
jednáních té doby. Také sedával na soudě zemském. Ok. 1. 1401 vložil mu bratranec jeho Albrecht vŠe 
zboží své ve dsky zemské,®) čímž se stalo, že polovina Šternberka po smrti jeho (ok. I. 1400) spadla na 
Alberta Konopištského. Tento měl purkrabě na Konopišti Ješka z Rachovic a z Tvořešovic (1412: a 1413). 
Tento byl také přítomen jednáni, když Albert 1. 1413 oltářníku v Benešově na jeho vyživeni celý dvorec 
poplužný přidal.^) Bylo to poslední dobrodiní, jež někomiu prokázal, neb nedlouho potom zemřel. Vdova 
jeho Anežka zemřela ok. I. 1418 
v Praze, An synů neměl, dostalo se 
Konopiště strýci jeho PetrGvi, ]^víz. 
byl Synem Zdeslavovým.^) Tento 
vyskytuje se od r. 1414 jako 
patron kostela a oltáře v Bene- 
šově.®} Ok. 1. 1415 oženil se 
s Perchtou z Kravař, jíž věnoval 
t. r.’) S paní touto šlechetnou 
prožil pět šťastných let na svých 
hradech, ale záhy )ej smrt schvá- 
tila. L. 1420 na den VŠech Sva- 
tých nacházel se ve vojště krále 
Zikmunda, když tento útok učinil 
na ležení Pražské, nedbaje rady 
zkušených pánův. Čeští a moravští 
páni postaveni od něho na nej- 
horšl místo; proto také mnozí 
z nich zbiti a mezi nimi byl 
Petr.®) Straně pod obojí byl zu- 
řivý nepřítel, který zajaté bez 
milosti utrácel. 

Perchta vychovávala sirotky 
Petra a Elišku a bydlela na Kono- 
pišti, jež se Šternberkem spra- 
vovala jako poručnice. Když se 
1. 1421 nebezpečenství blížilo 
k oběma hradům, poddala se 
Pražanům, přijala čtyři články 
pražské a slíbila s Pražany býti,^) 
začež se i Mikuláš purkrabě 
zdejší zaručil. Učinila to bezpo- 
chyby s radou nejbližších svých 
strýců, Smila a Alše. Na Kono- 
pišti udál se 1. 1423 sněm kněží 
a mistrů Pražských s kněžlmi 
a mistry Táborskými, na němž se 
M. Příbram a Mik. Biskupec v há- 
dání utkali.^®) L. 1424 poddala se 
pod ochranu Alše ze Šternberka, 
který slíbil vyvadili sirotky ze všech dluhův ale tak, aby mu potom Konopiště a Šternberk byly postoupeny 
ovšem jako poručníku. Perchta i s dětmi měla tu pořád bydleti. Úmluva ta byla namířena proti Smilovi. 
Aleš se zavázal Perchtě pomočen býti, jestli by Smil chtěl na to zboží sáhnouti, ale kdyby se Smil těch 
hradů bud dosoudil neb jich dobyl, měl AleŠ býti propuštěn z této smlouvy.^^) E*řes to zdá se, že Smil byl 
od paní připuštěn za spoluporučníka. Tu zajisté I. 1425 narodila se mu dcera Kuňka, potomní manželka Jiříka 
z Kunštátu.'^) Přcs*to se psala Perchta seděním na Konopišti; 1. 1428 koupila Dubou, již zase 1. 1440 pro- 

Borový Lib- erect. II 159. Arch. č. II 348. *) Lib. erect. XI 114. 4) Mést. mus Praž Lib. erect- Břežan v ge- 
neal. Šternberské. ^Lib. conf. "^lArch. č. 1 146. ®) Staří letop. 41. ®) Arch č. I 149. Jungmann h, l. III č. 355, Jirečkova 
nikovět II 142, Perchta tu méla před r. 1422 purkrabě Myslibora z Brzic (Arch. č. XXVI 116, XXVIII 70). *i)Arch. č. 11 152—153. 
w) Břežan ve vývodu Šternberském. 



Konopiště. Pohled se strany jihozápadní. 


32 


KONOPIŠTĚ HRAD. 


dala.*) L. 1434 vyslala z Kono- 
piště Jakoubka z Božejo víc, svého 
purkrabě, s vojskem. Týž s ji- 
nými oblehl Ostromeč a bojovali 
u Lipan.®) L. 1443 byl již Petr, 
syn Perchtin, mrtev. Dosáhl ně- 
který rok před tím plných let a 
dskamí zemskými to opatřil, aby 
strýc Aleš dostal Šternberk a 
Zdeněk Konopiště.®) Perchta 
spokojena byvši věnem najala 
si od pp. z Rožemberka (1441) 
Velešln a zemřela 1. 1447. Tělo 
jeji pochováno v klášteře Vyšňo- 
brodském.'*) 

Zdeněk syn Jaroslava Vesel- 
ského (|1420) připomínal se od 
r. 1437 a jako pán KonopiŠtský 
1. 1440. Tehdá svědčil při prodej 
hradu Dubé a s ním Jindřich Ta- 
konin z Neveklova p»urkrabě. (TýŽ 
také 1443.) Životopis jeho vyplňuje 
několik listův české kroniky, ale 
je to Samá faleš, násilí a pláč 
obecného lidu. Lehkomyslný jsa 
napřed horlivě stranil Jiříkovi 
Poděbradskému, ale opustil ho, 
když mu nepovoloval v sobeckých 
jeho žádostech; ač pak potom 
Uherskému králi sloužil, přece jej Škaredými a oplzlými řečmi pomlouval.^) I z katolické strany viněn 
byl, Že koupil nadání kostelní a oloupil sirotky, jichž byl poručníkem.®) Z téže strany viněn, že 

svěřil a poručil jednání o věcech víry mnohým katolíkům, ale lidem lehkým, neumělým, poběhlým 
a zlodějským. Ač byl katolíky vychován, pomáhal Jiřímu Poděbradskému od r. 1448 při všech jeho podni- 
cích, začež učiněn byl nejv. purkrabí. Od krále Ladiskiva obdržel 1. 1450 panství Kostelecké a újezd Vladi- 
slavský,’) Při volbě Jiřího dal mu první svůj hlas a nadšeně jej vítal Jako krále. Příklad jeho nemálo pů- 
sobil na katolické pány rozvážlivé, tak že nejen .se s volbou snesli, nýbrž i byli králi věrnými poddanými. 
Jako přední rada králův měl účastenství v tehdejších bězích veřejných. Od r. 1462 stavěl se proti kom- 
paktátům, jichž papež nepotvrdil; patrně byl přátelský poměr obou neznámým způsobem zkalen, ale od 
r. 1465 nastalo zjevné nepřátelství. Král jsa pán samostatné vůle nechtěl se dát Zdeňkovi do vlleku a Zdeněk 
jsa sobecké povahy zase mínil postavení svého využitkovati k osobním prospěchům. Jeho působením utvo- 
řila se Jednota Zelenohorská. Smír byl sice možný, ale hlavně Zdeňkem v tom překáženo. Když pak násle- 
dovala 1. 1466 papežská kletba, již se Zdeněk nenechal držeti, an také papežem potvrzen byl za vůdce 
katolíků v nastávajícím boji. Za týden po opovědění války (na jaře 1467) obehnal král šest hrsidův Zdeňko- 
vých a stejným způsobem přikročeno k jiným jednot míkům. Ze všech hradů se drželo Konopiště nejdéle. 

Obléhající udělali na konci dubna r. 1467 14 bašt okolo hradu a celé pásmo hradeb, chtíce Jej 
vyležeii, protože střelbou nic proti němu pořídili nemohli. Některá bašta byla prý tak silná jako hrad. Již 
dne 3, května t. r. prosil Zdeněk ze Šternberka Jana z Rožemberka za pomoc.®) Když již KonopiŠtským 
bylo zle, přibyli do Prahy poslové Polského krále, aby sjednali stání mezi stranami a pak smíření s papežem.®) 
Král byl hotov k příměří s pány, ale žádal, aby hradu Konopiště jemu prvé bylo sstoupeno, ježto pro ne 
dostatek spíže měl již vzdáti se na každou hodinu, ale Zdeněk, když mu Poláci v Jihlavě předkládali takový 
návrh, odepřel hrad vydati pravě, že padne li on Jakýmkoli způsobem v moc nepřátelskou, potom ani o po- 
koji aqi o příměří že Jednáno býti nemůže. Činil i Jiné obtíže, ale když novým poselstvím poučen byl, Že 
hrad KonopiŠtský se Již déle držeti nemohl, svolil ke příměří. To bylo umluveno, aby trvalo od 30. listo- 
padu do 25. ledna na ten způsob, že dobývání Konopiště mělo přestátí, ale bašty ponechány býti ve svém 
stavu a na hrad mělo se propouštěli tolik spíže, kolik; jí na každý den pro posádku bylo potřebí. Příměří 
to bylo pak tud prodlouženo aneb nové na jaře učiněno. V měsíci březnu přijel Zdeněk Kostka do Bene- 

*) Arch č. I 154, DD. 25 f. 212 — 213. sj Bartošek. ®) Břežan. *) Millauer H. K. Břežan. ®) Arch. kapitulní. ®) Dialog 
Rabšteináv. ’) Purkrabě na Konopišti byli 1454 Jan z Březí a 1468 nějaký Břistský (Arch. Třeboňský 28). Dsky dvorské 26 str. 51. 

Arch. ě. VÍI 278. Palacký IV b. 415 a t. d. Staří letop. 185, 186. 



KONOPIŠTĚ HB.AD. 


33 


Šova a poslav pro purkrabě Markvarta z Královic žádal na něm, aby mu pověděl, kolik lidí má na hradě 
aneb aby okolo hradu šli a oblehající se na ně dívali. Chltěl totiž věděti, kolik spíže má na horu pustiti; 
neb v té příčině obleženi zajisté klamali. Když Markvart nechtěl tak učinili, kázal Šraňky zamknout! a stavěl 
mouku, kterou nahoru vezli. Potom, když ho dva z obležených prosili, přece tu mouku a jeden slad pro- 
pustil, ale také žádal, že v témdni musí dostali prostou odjpověď, sice na hrad nedá nic vézti a všechny 
BeneŠovské, kteří by při něm nebyli, z města vyžene. Markvart o své ujmě nechtěl nic předsevzít! a ptal se 

proto Šternberka, co má činili.^) Jaké odpovědi se mu dostal o, není známo. Zdá se, že obleženým uvolněno, 

když začala válka s Matyášem Uherským. Od té doby měli královští na baštách a okolo bašt na 2000 lidí. 
V květnu podařilo se Zdeňkovým lidem dodali na hrad 50 kusů dobytka a nabravše v Benešově slaniny a 
jiných potřeb, také je dodali, ač jich bylo jen 500.*) Vfibec se tehdá obleženi nedělo s důrazem, ačkoli 
Zdeněk Kostka z Postupic tuším obležení řídil.®) Za neznándé doby zabit tu Vilém Dubánek z Čivic, jehož 
smrti král velice litoval. V měsíci září převzal řízení obléháni Mikuláš Trčka z Lípy a velitelem na baště 
které se říkalo Valcha, byl Přibík Tluksa z Čechtic.*) Král Matyáš konečně nařídil, aby k vybavení neb 
aspoň zásobeni Konopiště byla předsevzata jízda co možná nejvalnější, jakmile čas k tomu příhodný zdáti 
se bude. Pokusil se tudíž o to Zdeněk dvakráte spojiv se s Mikulášem Čuporem, vévodou Sedmihradským; 
jednou o Všech Svatých, podruhé času nám neznámého. Ale že měl mnoho jízdy a pěších málo, nepodařilo 
se mu spíže dodali; když všichni pěŠí zbiti, musil se dáti na útěk a zásoby vítězům zanechali. Konečně 

posádka na hradě, jsouc již hladem umořena, vzdala se 1, 1468 v prosinci.®) 

Král Jiří osadil Konopiště svou posádkou. V té se také nacházeli někteří Soběslavští bývalí pod- 
daní Jana z Rožmberka.®) Za neznámé doby zastavil král Jiří Konopiště synu svému Hynkovi knížeti Minsít- 
berskému. Snad se to stalo 1. 1470, když Jiří témuž synovi jzapsal ves Vrbici, též Zdeňkovi odňatou.’) Zá- 
stava trvala do r. 1479; ještě tehdá dne 15. února byl Hynek v jeho držení a žádán byl od krále, aby 
Racek z Kočová, purkrabě jeho Konopištský, nahradil Budějoivským Škodu jim učiněnou.®) O sněmu Svato- 
vácslavském t. r. poddali se’ synové Zdeňkovi králi Vladislavovi a obdrželi od něho slib, že jim statky jich 
navráceny budou. Zdeněk byl zemřel 1. 1476 a přečkali ho jen synové ] ar oslav a Zdeslav\ kromě toho byli 
ještě sirotci po bratru Janovi, jenž zemřel krátce před otcem. Jaroslav a Zdeslav nacházeli se v drženi Kono- 
piště již v listopadu r. 1479. Vyplacení dálo se tedy zlehka a bez obtíží.®) Jaroslav napřed se Konopiště 
ujal a I. 1480 faráře pod obojí z Benešova vypudil.*®) Benešovským vyprosil 1.1489 majestát na dva výroční 
trhy.**) Neznámého roku postoupeno Konopiště za díl synůim Janovým, totiž Zdeňkovi mladšímu a Jiřímu^ 
kteří tuším byli pod poručenstvím Jaroslavovým (f 1492) a po jeho smrti mateře své Kateřiny z Ekrcau. 

L. 1495 dne 18. ledna došlo k rozdělení obou. Zdeněk obdržel polovici města Benešova hrad 
Osiromeč, pustý hrad Kostelec a polovici všeho panství. Jiříkovi se dostaly druhá polovice Benešeřva, hrad 
Konopiště, tvrz Kožli, polovice panství a zápona, darovaná (dědu) od krále Franckého, začež měl Zdeňkovi 
vydali 1500 kop.**) Dne 18. června 
následovalo ještě dodělení mas- 
ných krámů, mlýnů a některých 
lesů, valchy a kláštera.*®) Hned 
po rozdělení učinili oba pořízeni 

0 statcích. Zdeněk sepsal kšaft, 
jehož obsah není znám, jen tolik 
se ví, že bratrovi odkázal ves Pe- 
cerady. Jiřík zase zapsal díl svůj 
po smrti své Zdeňkovi ze Štetn- 
berka a na Zbiroze strýci svému.’*) 

Zdeněk zemřel 1. 1496 a hned 
pospíšili Ladslav Bechynský strýc 
jeho a Kateřina máti, aby si na 
králi nápad po něm vyprosili. 

Patrně to byly osobnosti, kterým 
jmění své kšaftem odkázal. AvŠl^k 

1 Zdeněk Zbirožský si nápad vy- 
prosti, snad také jsa skrze kšaft 
dědicem ustanoven. Proti tomu 
bránil se Jiřík marně; oba bratří 
byli dílni a byli pořízeni samo- 
statně učinili, pročež (1497) nápad 

') Arch. Č. Vil 316. *) Arch č. Vil 326. Rel. tah. 359. *) Arch mus. *) Palacký, Staří letop. Hofler, das kais. 
Buch 19d. *) Arch. Třtboáský Arch. gub. Arch. č. VI. 175, 181. ®) Arch. č. [ 3 '9. 'O) St. letop. 219. Purkrabě 1488 Ondřej 

z Opatovic (Arch. Třeboňský). Arch. Benešovský. **) DD 6 str. 299, 23 str. 474. DD 6 str. 305. DD 17 str. 143. 

5 



34 


KONOPIŠTĚ HRAD. 


přisouzen soudem dvorským výprosníkfimJ) O osudech potomních těchto dvou polovic není nic známo. 
Konopiště samo zůstalo v držení Jiříkově, který BeneŠovským roku 1512 majestát na clo k opravování silníc 
a mostů vyprosil.*) Ještě 1. 1526 jest řeč o Jiříkovi, ale laení známo, kdy zemřel, také se neví, jakým během se 
Konopiště následujícímu pánu dostalo. Domnívat! se lze, že po bezdětné smrti Zdeňkově 1501 — 1505 dědili 
synové Jaroslavovi, po Ladslavovi (jednom z nich, f 1521) Jan (f 1528) a synové jeho Adam a Jaroslav (f 1535). 

Adam ze Šternberka držel Konopiště již před r. 1540 věnovav na něm manželce své Markétě 
z Pacova. L. 1540 potvrdil BeneŠovským svobody od předešlých držitelů udělené,®) 1. 1542 věnoval na něm 
Anně z Pernšteina, manželce Viléma, syna svého ^) a l. 1552 manželku Markétu i s věnem jejím převedl 
z Konopiště na Zelenohorské panství.®) Ke Konopišti připojil městečko Štěchovice a několik vesnic okolních 
n. kláštera Strahovského. To vše mu král Ferdinand l. 1558 udělil dědičně-®) Za to zastavil II. 1542 pustý 
hrad Ostromeč. Adam zemřel l. 1560, dne 6. února, byv poslední léta nejv. komorníkem kr. Č. 

Z těch dob je nám znám tento příběh; Času masopustního r. 1557 přijel na Konopiště Jaroslav, 
jinak Ondřej Zub z Landšteina a na Zapích, ssedl s koně, šel ke vratům a vešed do světnice první, uhlédal 
vrátného, an sobě připravoval k noclehu došky slaměné. Ty došky Jaroslav svévolně zapálil. Tehdy Jan 
Osovský z Adlar úředník Konopištský, jenž se té chvíle k tomu nahodil, vzal kožich svůj a hasil ten oheň. 
Uhasiv pak sloužil Jaroslavovi, který seděl na lavici; potom Zub povstav uhodil Jana v lůno nohou. Když 
pak mu Jan domlouval řka: »Pane Zube, neměli jste mi toho udělati a tak hrubě v lůno nohou dáti,< i prosil 
ho týž pan Zub, aby mu to odpustil, že mu to dobrou měrou udělal. An pak Jan nemoha od něho té 
prosby slyŠeti, Šel ven ze světnice/^ 

Zůstali po Adamovi čtyři synové. Jak se tito ještě 1. 1560 na jaře o otcovské panství dědili, jiŽ 
bylo vypravováno.®) nejmladŠí z nich, dostal zámek Konopiště s vály a zahradami na nach, cihelnou, 

vápennicí, kovárnou, město Benešov, městečko Štěchovice a 54 vesnic a samot.®) Od toho prodal 1570 
Ostromeč již dávno zastavený a 1571 Štěchovice s rozsáhlým zbožím. Co pak koupil, bylo nepatrné proti 
prodanému. Nemalou mrzutost působil mu zchudlý vladyka Jaroslav Žišovský z Udimě, jenž mu v potocích 
kapry a Štiky střílel, až Jan se rozlobiv mu zlodějův nadal. Ač ZiŠovský žaloval, přece zase později na Kono- 
piště jezdil. Tam mu 1. 1570 Vilém Malovec, dav si jej z veliké světnice na síň zavolati, takový políček 
dal, že jej okrvavil.*®) L. 1572 dne 29. června stala se nehoda na zdejším zámku. Když se strhla bouřka, 
bylo v jedné věži do sedmi osob, kteří zlořečili; na tu věž hrom uhodil a zabil v ní nějakého Martina 
Melmuku, jiné zranil a schody, kudy na tu věž chodili, na kusy potrhal.^*) 

Jan zemřel 1. 1578 dne 3. ledna**) zůstaviv z manželky Anežky Beřkovské z Šebířova syna Adama 
a dceru Elišku; ostatní děti (Karel a Mandaléna) tuším před otcem zemřely. PoruČenství nad synem dal 
manželce a nevěře mnoho jeho zdraví ustanovil, aby statek přešel na dcery, kdyby synové bez dědicův ze- 
mřeli.**) Anežka byla v 1. 1578 -1881 poručnici na Konopišti a připomíná se nejednou v Benešovských 
knihách. Asi 1 1583 ujal je Adam, maje tu úředníka Petra z KrusviČan.*^) Asi v ty časy oženil se s Majda- 
lénou z ILiíChtcnštCiRa, jíz !. 1583 na Konopišti 5000 kop č. věnoí /a!.*®) By! také hejtmanem rvouřímského 
kraje a obci Benešovské daroval l. 1586 plat ze vŠeho vína tu složeného a vyšenkovaného. Při zámku dal 

udělati skrze Matěje Bednáře z Benešova ptačí dům. Zemřel 1. 1587 dne 15. ledna.^®) Konopiště dostalo se 

po něm sestře jeho Elišce^ vdané za Arkleba z Kunovic. Tomuto a synům svým zapsala Konopiště dvojím 
zápisem 1588 a 1590.*’) Zemřela v pěti letech potom. Za následujících dob řídili panství 15'90 — 1599 Jan 
Tetický z Šonova hejtman, 1592 Ctibor Dráchovský z Dráchova hejtman, 1600 Aleš Netvorský z Břízy 
regent*®) a 1601 Tetický úředník, 1602 Volfgang Šíp z Memingu regent. Arkleb jsa poručníkem synův 
svých Jana a Bedřicha poddaným svým v Benešově a po všech vesnicích udělil 1595 svobody, aby mohli 
o statcích říditi. BeneŠovským zvláště dal právo ječná stará, bílá i hořká piva vařiti a vystavovat! a jiné 
ještě svobody.^®) Byv I. 1600 král. prokurátorem obeslán o výplatu újezda Vladislavského jednal s komorou 
o to, aby mu byl dědičně odprodán. Smlouva o tom stala se 1. 1605 dne 3. ledna.^®) V ty časy zámek 
shořel, ale od Arkleba zase nákladně obnoven. 

Arkleb mínil Konopiště synům svým dochovat! a také při obnovení zámku dosti peněz vynaložiU 
ale protože od předešlých držitelů skorém 90.000 kop dluhův naděláno, vznesl na soud zemský žádaje, aby 
statek byl prodán. Tedy nařízeni komisaři a ti prodali Konopiště (1602, 18. října) Dorotě Hodějovské rozené 
římunirC a fíuríí:^uc/u^^) Mésíc pu kuupciií paii!»lví putvidilaDuruta svobody BeiieSovskýcli.®*) Hospodařila výborné. 
R. 1596 koupila statek Nedvézí, 1. 1597 Bynice a 1. 1607 Týnec n. S Ves Kostelec, krám v Poříči a mlýn v Peň- 
kovech vyměnila si 1. 1606 od statku Týneckého, ale co za né dala, zase l. 1607 koupila. Regentem jejím 
byl Bernart Rožnovský ze Křténova v I. 1608—1616**) S manželem svým Přechem I. 1605 část zámku při- 
stavěla, Posledním pořízením l. 1610 ve středu po sv, Lukáši odkázala panství Konopištské se všemi při- 

>) DD 17 str 142 *) Arch. Benešovský. 3) Tamže. <) DZ 1. K 30- DZ 10, D 30. «) DZ 13, A 17 Reg svěd. 

1654 -1657 f. 457. ») IX díl na str. 230. ») DZ 64, J 21. ‘®) Reg. k. s. i‘) Paprocký, Beckovský II dil. »«) Ach. Roudnický 

w) DZ 20, A 11. »«) Arch. Třeboňský «) DZ 22, B 24. »«) Arch. Benešovský, Reg. kom. s. DZ 24, E 6, 25. G 11. *8) Staré 
kn. Benešov, v zem. arch. >») Arch gub. a Benešovský. *«) DZ 176, E 3. *0 DZ 178, N 14 Arch. Benešovský. ») Staré knihy 
Benešovské. 


KONOPIŠTĚ HRAD. 


35 



koupenými statky synfim svým Bernartovi mladšímu^ Janovi Jiři^ Přechovi^ Bohuslavovi a Adamovi}) Zemřela 
I. 1613 dne 22. listopadu a pohřbena v Benešovském kostele.*) Synové se asi l. 1615 rozdělili o dědictví 
i otcovské i mateř.ské, při čemž se dostaly Bernartovi Milevsko, Janovi Lčovice a Češtíce, Přechovi Kono- 
piště s dílem Benešova, Bohuslavovi Bynice a Nedvězí též s dílem Benešova, Adamovi Týnec s dílem Be- 
nešova. Nový držitel Konopiště ani nedosáhl 21. roku svého věku a zemřel 1. 1617 dne 20. března.®) 
Konopiště po něm ujal bratr jeho Bernart, bezpochyby slíbiv bratřím náhradu. Za doby povstání všichni 
se přidali ke stavfln: a pokuto- 
váni na statcích. Jan a Adam od- 
souzeni všeho jmění a přivedeni 
tím na žebrotu. Adam konečně 
sám pátý postavil se v čelo lidu 
sedlského, který se v Kouři msku 
zbouřil. Povstalci (asi 8000) do- 
byvše zámků Rataj, Šternberka, 

Domašína, Vlašimě a Týnce n. S. 
vypálili a vyplenili je v Benešově 
klášter zlezli a vydrancovali, ale 
potom obklíčeni byvše na hoře 
NeŠtětícké pobiti a zjímáni, avšak 
Adamovi se podařilo utéci.*) 

Statky zabrané Konopiště, 

Bynice, Týnec, Osečany a Netluky 
koupil I. 1622, dne 19. prosince 
Albrecht V. E. z Valdšíeina^ ale 
po krátké době prodal je (a 1623, 

22. února dskami odevzdal) Pavlovi 
Michnovi z Vacinova za 250.288 
fl. r. Tento jest pravý příklad lidí 
takových, kteří z tehdejší bídy 
bezohledně kořistili.^) Potomek 
Budynského řezníka, stal se v 1. 

1622 — 1623 milionářem. Poddané 
své násilně na katolickou víru 
obrátil; v červenci 1 1624 začato 
tím na KonopiŠtsku.®) Reformace 
byla lu jak se zdá brzo skončena 
i v Benešově zajisté do r. 1628, 
kdež Michna obci dovolil obchod 
solní vyzdvihnout!. Také (1630) 
vyprosil BeneŠovským třetí trh 
výroční.'^) Regentem jeho byl 
Vácslav Dubský z Vitiněvsi.®) 

Po Pavlovi (■j‘1632) zůstali Konopiště. Brána před mostem, 

synové Vácslav^ Jan^KareL První 

z nich dostal Konopiště, druhý Tloskov a Břežany, třetí Toužetín a Bi tóze ves.®) Vácslav měl kromě toho 
Zásmuky, jež si vyměnil 1637 za Postoloprty. Mladší dva před r. 1649 zemřeli bez dědicův a jejich jmění dědil 
Vácslav. Týž zemřel 1667 dne 21. května. Nemaje dětí odkázal všechen svůj statek synům strýce svého Jiří 
Viléma totiž Zikmundovi Norbertovi Konopiště, Tloskov, Toužetín a Postoloprty a Vilémovi Bedřichovi Bitozeves 
a Blažím, ale takovým způsobem, aby Zikmund Vilémovi otcovského svého dílu postoupil. Pořízení to bylo 
psáno 1658, 23 srpna.*®) Zikmund se ujal zděděných statků ihned po smrti Vácslavově. Ale ještě téhož léta 
zemřel Zikmund zůstaviv z manž. Marie Alžběty roz. Lažanské z Bukové syny Karla Jiří a Ferdinanda, 
feŽto byli oba nezletilí, byla máti jich poruČnicí. Hospodařila Špatně, tak že naděláno dluhův a přiděláno 
jich, jestliže již některé byly z dob manželových. Z té příčiny prodávala některé statky, zejména 1. 1669 
Tloskov a Postoloprty.**) Konopiště chtíc prodali, nabízela je 1. 1669 pánu ze Švarcenberka taxou po- 
drobně zdělanou, v ííž nabízeny krásné příležitosti, *o nichž by se velmi mnoho psáti mohlo «, ano je 

') DZ 136, C 11. *) Reg. k. s. *) Pam. kniha fary Benelovské. ^) Jireček o Hodějovských. *^) DZ 141, Bl9, 194, C 
24— D 7- ®) Arch. Roudnický. Arch. B mešovský. ®) Vlasák MB HI 41. ®) Arch. Hradecký. O střelci Konopištském (r. 1648) viz 
Lumír 1854, II 694. Di. 263, N 10, “) Hejtmanem na Konopišti byl V 1668 Jan Jaroslav Mezlecký (Knihy Benešovské). 


36 


KONOPIŠTĚ HRAD. 


zámek skuteČQOu pevnosti. Po druhé nabízela je témuž pánovi r. 1671 novou taxou, ale páni od kupuj £> 
ciho vyslaní našli, že pokoje v zámku nejsou dobře upraveny a věž veliká že se k pádu kloní,, takže kdyby 
se měl zámek opraviti a do řádného stavu přivésti, vyžadovalo by to velké náklady. Příčinu toho udávali 
nehospodářstvf.^) Pro nezbytí usneseno na soudu zemském Konopiště prodati. Koupil je 1. 1673 od komisařňv 
k tomu zřízených ^^iřt Ludvik hrabe ze Sinzendorfu za 165.000 tl.-) Tento se o své poddané dobři® staral, Bene< 
šovským vyprosil u císaře (1647) obdarováni na výroční koňský a dobytčí trh,^) ale před svoui smrtí upadl 
ve veliké obvinění pro nepoctivé hospodářství u dvorské komory. Před ukončením zemřel ziSistaviv vdovu 
Dorotu Elišku roz. kněžnu Šlesvickou a syny nezletilé Krystyana Ludvíka Ignáce a Filipa Ludvíka. Vdova 
zvěděna 1. 1682 ve veliké jmění jako poručnice,*) ale provdavši se po druhé příša o poručenství 

Mladí páni dosáhli 1. 1690 let svých. Staršímu přiděleny Postoloprty s přiležejícímí statky, mladší 
dostal Konopiště též s okolními statky, ale dědil 1. 1691 vŠe jmění bratrovo, když tento bojuje s Turky 



Konopiště, sál. 


padl. Aby se zbavil velikého dluhu po otci, prodal 1692 Postoloprty, že však to nestačilo, prodal Konopiště 
1. 1701 Františkovi Karlovi hraběti Přehofovskému z Kvasejovic za 221.000 fl.*^) 

Nový pán ustanovil za hejtmana Matěje Ignáce Zaluzického,*) založil 1. 1703 kolej pi.aristfiv v Be- 
nešově, ale upadl nešťastnými podniky fínančními v takové dluhy, že panství Konopiště s připojenými statky 
l. 1715 věřitelům odhádáno.’) Zemřel 1. 1716 a panství Konopištské koupil 1. 1717 Jan Josef hrabě 
z Vrtby P) Nový pán byl dobrý hospodář. Benešovským vyprosil (1718) obdarování na nový trh výroční a 
vykonal 1. 1719 založení koleje piaristické Přehořovským začaté, sám pak 1. 1731 svobody města Benešova 
potvrdil.®) Zámek asi opravil, zejména vystavěl 1. 1725 vchod před zámkem. Panství rozšířil přikoupiv Mrač 
s Poříčím. Od 1. 1712 až do smrti byl nej v. purkrabí, také byl rytířem zlatého rouna. Zemřel l. 1734 dne 
14 srpna.^®) Pochován v Otících, ale srdce jeho uloženo u sv. Anny v Benešově. 

Dědicem jeho stal se synovec František Vácslav. Týž byl mladší syn Frant. Vácslava, bratra Jana 
Jozefa zemřelého; otec jeho byl r. 1740 jeden z těch, kteří nastoupení královny M. Terezie za nezákonitý 
a nespravedlivý čin pokládali. Protože M. Terezie zvítězila, vzat s dvěma syny svými do vyšetřování, protože 
králi Karlovi sloužili. Zejména vyšetřován starší jeho syn Jan Jozef, jestli přijal komornický klíč z návodu 
otcova. Otec byl odsouzen k pokutě 75 a syn k pokutě 25 tl., ale již v záři obdrželi oba povolení, aby 

*) Výpisky Th. Wagnera z arch. Třeboňského. DZ 390, 1 14. Hejtmanem tu byl v 1. 1673 — 1674 Pavel Norbert 
% Nigropontu (Kři. Benešov.) h Arch. Benešovský *) DZ ll6, G 11. OZ 403, D 11. Matr. v Kunraci. 7) DZ157. Cl6. ®J DZ 
492, N 21- ®) Arch. Benešovský. ‘®) Matr. v Benešově. 



KONOPIŠTĚ HRAD. 


37 


mohii přicházeti ku král.dvoru.^) 

Frant, Vácslav dědic uznán byl 
1443 za nevinného; koupil léta 
1743 statek Vysokou Lhotu za- 
branou Karlovi Davidovi též po 
r. 1740 těžce obviněnému, též 
nabyl Dlouhodvor a Vidlákovy 
Lhoty. L. 1746 ženil se s M. Annou 
hrab. z Klenového a t. r. upravil 
zámek Konopiště tak, jak se 
spatřoval Ještě za naši paměti. 

Zemřel l. 1762, dne 29 května 
a pohřben v Otících.*) Protože 
jeho jediný syn a dědic Fran- 
lišek Jozef nebyl ještě při letech, 
spravovala panství jeho máti a 
poruěnice, jež se zase 1. 1767 za 
hraběte O^Kelly vdala, ale přes to poručníci zástala. Když se 1. 1775 sedláci v okolí bouřili, sebralo se jich 
asi 200 ze zdejšího panství a z Pyšelska a přišli ke Konopišti, aby s hraběnkou o úlevu v robotách jednali. 
Poněvadž vSak vrchní hejtman panství o jich příchodu zvěděl, osadil zámek několika ozbrojeným ií my- 
slivci. Když tedy sedláci chtěli do zámku, myslivci na ně z poručení vrchního z oken stříleli, až jich 8 za- 
střelili. Potom přišla kompanie vojska z Sedlce, rozehnala ty sedláky, některé zajali a bitím trestali. To bylo 
pak příčinou, že ostatní se vrátili domů.*) 

Mladý páo ujav panství r. 1785 osvobodil Benešovské r. 1800 z poddanství a jsa po vymření 
rodu Vrtbovského poslední zdědil po příbuzných Křimice, Žinkovy a Nekmíř. Zemřel 1. 1830, 27. srpna 
v Křimicích maje věku svého 72 let. Dědicem svým ustanovil Jana Karla z Lobkovic. ProČ se tak stalo, 
vypravoval mi starý myslivec, bývalý jeho služebník. Hrabě z Vrtby padl tuším ve Vídni na chodníku a 
Jan Karel jsa tu přítomen nejen jej zdvihl, nýbrž potom i opatroval. Prof M. Kolář zase vypravoval, že 
hrabě z Klenového příbuzný jeho po matce hořce při pohřbu ve Vejprnicích plakal, protože byl odstrčen. 

Jan Karel z Lobkovic byl pánem na Žel či a zdědil Konopiště, Křimice, Žinkovy a Nekmíř. Za 
něho uhodil hrom dc zámku (1854, 25. února), při čemž Část, zejména palác, v němž bylo mnoho obrazfiv 
bývalých držitelův, vyhořel. Co zbylo po ohni ještě, to pokryto a opraveno. Svoje statky všechny ode vzal 
1. 1870 svým dětem a zemřel na Konopišti 1. 1878, 6. června.. Syn jeho Frant. Eugen ujal po něm Kono- 
piště a Křimice. Konopiště prodal 1.1887 arciknížeti Frant. Ferdinandovi. Vláda jeho na Konopišti dosud se 
dobře pamatuje v Benešově a v okolí, co se tu všecko kulo před válkou a za ní, to se jenom tuší a snad 
jednou také na jevo přijde. 



Pohled na Konopiště z r. 1836. 



BENEŠOV. 


k elze o tom pochybovat!, že v Benešově bylo opevnění nějaké, které se jednou 
ve 13. st. munitie nazývá. To nemohlo nikde jinde býti nežli na návrší řečeném 
Karlov. Nebyl to ani středověký hrad ani tvrz, nýbrž něco podobného ko- 
stelu neb ohrazenému kostelu. Je-li pravda, Že kostel BeneŠovský 1. 1070 po- 
svěcen,^) lze hádati, že opevnění asi současné založeno a snad Že Benešov sám 
nedávno před tím vznikl. Zakladatelem jeho ovšem byl Beneš, jak již jméno 
svědčí. O jiném Benešovi bylo psáno, že byl při císaři Bedřichovi, když dobýval 
.1. 1162 Milána, 2 kořisti tu vzaté si přivezl bibli a pasional a oboje daroval do 
'kostela Benešovské ho.^) Ok. 1. 1243 založen v témž opevnění klášter minoritův 
a vznikl cu kostel, z něhož zbyl jen kus zdi. Když se r. 1287 páni bouřili, obdržel toho král Vácslav při 
biskupovi Dobešovi z Benešova, že mu biskup pevnost svou z Benešova na nějaký čas odevzdal, aby Jindřicha 
z Rožemberka pokohti mohl.^) Dobeš tu míval také svého purkrabě.^) Protože pevnost ta bez příkopův a 
jen prostě zpevněná neposkytovala dostatečné ochrany, vyzdvihli si páni pevný hrad na Konopišti, k němuž 
pak Benešov patříval. 


^) Protokoly rak. ministerstva vnitra. -) Matr. v Benešově a Oticich Časopis Tábor II č. 35 z knih Sedleckých. 
Ze starého ruko?. Breian v gen SternberkSv a Dobnír Annal. V 406. tam že. *) Reg. II 1092—1053. Form. Dobeš&v. 




Kostelec nad Sázavou od jihu. 


KOSTELEC n. S. HRAD. 


podkraji Sázavy bývá často lučné údolí, z nČhož se na místech některých návrší 
vlnitým způsobem zdvíhají, kdežto jinde se byty lidské tulí za stromoví. 
Mnohá návrši korunována jsou zámky a zbořenými hrady. K témto patří také 
Kostelec, ležící proti vsi Kostelci přes řeku. Tento hrad stoji na opyši vy- 
sokého návrší lesnatého. Hradečnice, která se táhne od Babic a Řebnic k jiho- 
západu nad Samou Sázavou sráznou skalnou horou, »ve vrchu « se končí. 
Místo toto pro založení hradu velmi výhodné také osazeno a podle středo- 
věkého způsobu náležité opevněno. Vrch pře kopán jest hlubokým a širokým 
příkopem; z vyházené země nasypán nad příkopem vysoký a mohutný val, 
objímající hrad v podobě půlměsíce, ale není všude stejně vysoký a široký. 
Kromě toho a hradeb bylo k hradu venkovské opevnění a to na vršku, kterému 
se říká »na baště <. Vršek ten jest pod opyšem hradiště, ale podle zprávy obyvatel není tu ani zdí ani 
příkopů viděti. Snad je to místo, o němž psáno v Sommrově topografii, že tu 1. 1845 po povodni viděli 
základy zdi a nějaké čtvrhranné věže, kterou si vykládali za vodárnu. Býval ovšem pod hradem také mlýn. 

Několik cest^ jimiž se ke hradu chodívalo, schází se před válem. Předně sem běží pěšina, kterou 
se od řeky na hradiště chodí a které se snad již za staré doby pro pěší a soumary užívalo, za druhé tu 
končí se úvoz, též od dolejŠka ale od severní strany běžící a za třetí cesta po Hradečnici. Tyto dvě po- 
slední spojovaly se před válem, který byl tu prokopán, aby se po rovině k bráně přijíždělo. Tu se přišlo na 
mostnici a naproti ní za příkopem byla první brána. 



KOSTELEC n. S. HRAD 


39 


Tyto dvě věci, loliž mostnice a brána, vyskytuj í-lí se ještě pospolu, patří ke vzácným památkám, 
neb málokde v Čechách jest viděti tak starý příjezd k hradu a tak dobře, jako na našem Kostelci. Mostnice 
ještě dobře drží a co z ní schází, bylo vylámáno od chtivých lidí. Poněvadž je průjezd po mostě a zvoditém 
mostě již přes 400 léta přerušen, leze se nyní do příkopu po schodech a z něho zase do vrchu a obchází se 
brána, protože hradba v těch místech již dávno za své vzala. Přední obruba vrat v bráně jest úplně zničena, 
protože se Štukoví vylámalo. Průjezd stojí celý. V něm byly po obou stranách, když se přicházelo neb při- 
jíždělo, výklenky k sedění i s okny; oboje snad teprve v pozdním věku, aby se tu jednalo s lidmi, nežli byli 
vpuštěni do hradu. Na pravé straně jest kromě toho malý výklenek pro odložení nějaké věci. Zadní vrata 
nejsou a snad nikdy nebyla, zdi průjezdu se totiž rozcházejí. Za průjezdem octli jsme se v místě krásném, 
živým a černým lesem porostlém, které bývalo dolní okradou přiléhající ke hradu na třech stranách slabších 
tak jako příkop. Před sebou uvidíme vysoký 
palác a jdeme- li pod ním po levé straně, 
stoupáme po pěšině do vrchu k kornímu 
hradu. Po levé ruce zůstanou nám zbytky 
čtverhranného stavení, snad věže. Tu jdeme 
kousek po parkánu a z něho přijdeme na 
horní hrad, ale tak že přelezeme zed, která 
se tu sesula. Tu pak shledáme, že byl horní 
hrad nepříliš velký, zato však velmi pevný 
a vysoko položený. Na všech stranách za- 
víraly jej bud hradby neb stavení. 

Na jižní straně horního bradu jest zed 
s velkým vylomeným otvorem; bývaly tu 
snad dveře do úzkého stavení. Zde jest roz- 
košný pohled na údolí Sázavy. Pod námi 
srázné skály hradiště s okrouhlou věží, řeka 
Sázava a lesnaté stráně, v zadu Týnec a 
hora Chlum. U západního konce tohoto 
stavení jest roh a hradba se láme do stráně 
a naproti tomu malý kousek jest zase roh; 
patrně tu byl průchod, po němž se dostali 
ven na skálu. Za tímto rohem bývalo sta- 
vení čiverhranaté, z něhož zbyly jen zá- 
klady rumem zasuté a znáti jest, že je to 
propadlina bývalého sklepu, odkudŽ byla 
podle Šimečkova Šetření*) chodba do pod- 
zemní studné?) Západní konec hradu byl 
málo do kruhu založen s třemi opěrnými 
pilíři a proto jeho hrubé zdi dlouho zkáze 
odporovaly. Člověk vida tento obrovský kus 
zdi připomíná si zbytky kostelního kůru 
(neb svatyně) a tuší, že tu bývala kaple, neb 
spůsoba zevnější jest taková jako u kostel- 
ního kůru, ale na kapli tu není místa, ale důležitá byla tato Část jako bašta k ochraně cesty na horní hrad. 

Palác hradu založen jest jako nějaký kostel, trče do obdélníku, ale východní konec jest zaokrouhlen. 
Rohy jeho zesíleny jsou štukovím, které tu podivuhodnou náhodou zůstalo a strana ta byla chráněna pláštěm 
proti střelám s výšiny házeným. Ve vnitř má dvě oddělení. V západním oddělení pozoruje se zasuté pod- 
zemí, které asi 1 m do hloubky jest prázdné. Nad ním byla klenutá místnost a nad touto, jak svědčí díry 
byly trámy podlahy a tu asi byla velká síň táhnoucí se po obou odděleních. V druhém východním oddělení 
nelze poznati, jestli bude pod ním něco klenutého, ale v přízemí byla klenutá světnice čtverhranná, jejíž 
venkovská zed východní jsouc rozšířena byla i baštou. V prvním poschodí jest gotická branka. V přízemí 
jest nějaká kouzeň a do parkánu bylo veliké okno. 

Poznavše polohu hradu a částí jeho, snadno se domakáme cesty^ kudy se nahoru přišlo. Nechodilo 
se v levo od brány, jako jsme my pokračovali v popise, poněvadž tu byla cesta zavřena zdí, nýbrž kráčelo 
se a jezdilo v právo od ní. Tu se šlo mezi hradbami a palácem, který neměl oken na tuto stranu, a tak se 

í) P. inž. Rud. Šimeček změřil a vykreslil důkladný plán a oddal se tomuto dílu Od něho pocházejí také následující 
některé plány tohoto dílu. *) Na pramen tu nelze mysliti, ale bývalo v středověku, že se zachycovala dešťová voda a sváděla do 
studně. 



Plán hradu Kostelce n b. 

1 (Jesta k hradu od Ledeč dvora, 2 cesta od Darbofe dvora, 3 cesta od 
Čakovic, 4 mostnice (4a vály), 5 vyzděný příkop, 6 první brána, 7 dolní 
ohrada, 8 věž. 9 bašta s mostnici naproti. lO druhá brána, ll přihrádek 
s branou do horního hradu, 12 véž hláska, 13 staveni, 14 horni dvůr, 
15 palác, 16 propadlina se studni. 


40 


KOSTELEC n. S, HRAD. 



šlo dále po parkánu na západní straně zúženém k západnímu konci dolní ohrady pod dotčené tři 
pilíře. Tu je hradba, u jejíhož severozápadního konce jest bašta povydaná, v níž byla branka^ jak lze soudíti 
z protější mostnice. Jdouc pak dále, byla cesta zavřena příční zdí, v níž zase byla hrána [druhá\ ale asi 
menší než první a prostá bez průjezdu. Tu se přijde na trávník, někdy hradbami zavřený, z něhož se mohlo 
přijít! k okrouhlé věži anebo kdo chtěl jiti na horní hrad vysoko položený, zatočil se od jihozápadu k severo- 
západu a dostal se tam jedině bud po příkré stezce neb schodech. Jezdec zanechal koně asi někde u druhé 
brány. Samo sebou se rozumí, že se mohlo přijfti na horní hrad jen skrze branku (třetí), po níž však 
není známky. 

Dotyčná véz mohutná stojí na příkré skále a dosti hluboko pod hradem. Lidé ji pokládají za 
studni. Bylo-li tomu tak, mohla se tam nadržovat! jen dešťová voda S dostatek vody tu jistě nebývalo; 
bývalo tak i jinde na mnohých místech a bylo jednou z příčin, proč se vysoko položené hrady opouštěly. 

Na Hradečnici za hradem jsou klikaté příkopy zdéli 400 kroků a táhnou se všelijakými stranami 
a rozličným směrem, aby se mohly zasazovati děla a praky. Pocházejí z nějakého obléhání Kc^stelce v 15. 
století. Na vrcholu HradeČnice prý jsou známky povydané věže, totiž okrouhlé základy a okolo přikop 
již zanesený. 

Není pochyby, že jméno Kostelec pochází od kostelce čili chrámu z kamene postaveného a hradbou 
zavřeného, kterýž byl lidovou pevností, a že tudy jméno samo ukazuje, že tu byl před hradem, než ještě 
založen byl, opevněný kostel. Bylf sice ve 14. st. farní kostel ve vsi Kostelci i na protějším břehu řeky Sá- 
zavy a v rovině, ale není víře podobno, že by odtud byl přenesen název Kostelce na nově zalložený hrad, 
a spíše se zamlouvá, že hrad podržel to jméno," které měla hora před jeho založením. 

Kostelec patřívatl prvotně ke 
královské komoře, byv asi na 
počátku 14. věku založíen. Za krále 
Jana, jenž rád zastavoval pro pří- 
lišnou potřebu peněz, dostal se 
v držení Oldřicha z rodu pánův 
z Valdeka a erbu sviní hlavy, 
jenž se psával z Kostelce^ maje 
v zástavě téŽ Vadslavice s újez- 
dem. Poněvadž týž pán lidi na 
témž újezdě novými povinnostmi 
obtěžoval, dovolil jilm kralevic 
Karel (1432), aby se 600 kopami, 
v nichž byli zastaveni, vyplatili, 

vesnicím jisté výsady.^) 

Týž Karel stav se králem 
ustanovil majestátem svým, že 
včas pilné potřeby a nouze někteří 
hradové, mezi nimi i Kostelec nad 
Sázavou mohou se zastavit!;®) 
sám však Kostelec vyplatil ještě 
za živobytí Oldřichova (fr. 1351), 
anebo od jeho synův, tak že jím 
dal statek Zalužany.®) Diviš a 
Spacman, synové Oldřichovi, vy- 
znali l. 1356, že již dotčenou 
směnou dosti učiněno.^) Dlouho 
však nebyl Kostelec v držení 
králově, byl zase v 1, 1357 a 1358 
v drženi Jakuba z KiOStelce syna 
n. Frenclina podkomiořího, jenž 
v těch letech faráře do Olešky 
podával.*) Nedlouho potom zase 
vyplacen. 

Císař Karel dal 1. 1360, 10. 

Kostelec n. S. Zbytek okrouhlé bašty. ledna Janovi z Har deka ^ i^w.xVx^S. 

Reg. IV 406, 474. Arch. kap. Praž. *) Arch. C. IV 88. Břežan Reg. švamberská. 4) Arch. c. k. dvorskjř. &) Lib- conř. 


KOSTELEC n. S. HRAD. 


41 


Mardburskému a Helené neb 
Léně, manželce jeho a dceři Ru- 
dolfa, knížete Saského, hrad Ko- 
stelec se vsí pod hradem a 10 
jiných vesnic v ušlechtilé manství 
a to v 1000 kopách, na srážku 
3000 kop, jež Helené příbuzné 
své měl věna dáti.^) Z té příčiny 
Karel novým majestátem (1365 
13. března) ustanovil, že má býti 
Kostelec po smrti Janově věnným 
statkem Leniným.*) Jan byl pá- 
nem na Kostelci ještě r. 1376, 
podávaje faráře do Kostelce.®) 

Od roku 1385 vyskytuje se 
Chval ze Rzccvého j^ko pán na 
Kostelci. Byl také purkrabí Vyše- 
hradským a vyskytuje se něko- 
likráte v zápisech 1. 1386 psávaje 
se z Kostelce, zejména i jako 
patron kostela v Olcšce.^) Ko- 
stelec držel dědičně. Žil ještě 1. 

1387 slouže věrně královi,®) ale 
v lednu r. 1390 byl již mrtev. Man- 
želku měl Chval Eulalii z Ne- 
tvoříc, jíž věno zapsal na Kostelci. 

S touž manželkou iplodil prý 
syna Bohuslava a dceru Johan- 
ku,*) ale z pamětí psaných jde 
na jevo, že měl Jana^ syna ještě 
nezletilého. Ten zemřel okolo 
1 1395 a na hrad táhl se Mikuláš 
z Šestic^ jenž 1. 1399 práva svého 
postoupil Janovi probcŠiovi Všech 
Svatých na hradě Pralském.’) 

R. 1398 svářili se o hrad 
Kostelec, jakož i vše dědictví 
po Chvalovi kněz Ješek, probošt 
ode Všech svátých a Zachař ze 
Šlovic, purkrabě na Zvíkově. Královým kázáním rozsoudil je Prokop, markrabě Moravský, přiřknuv právo 
na Kostelec knězi JeŠkovi a Mikšovi z Šeslicy) R. 1400 žádal Filip Lant z Dědic^ lovčí královský u Vácslava 
dovolení, aby mohl Kostelec od kněze Ješka koupiti. Král prosbu tuto povolil (7. května) vymíniv si Itoliko, 
aby mohl zboží Kostelecké zpět koupiti za 580 ss. gr. Č.®) Ale trh o to stal se již 1. 1399, při čemž vy- 
míněny faráři kosteleckému platy jemu předešle darované.^®) Jiným listem potvrdil král koupení tohoto 
hradu, zrušil ale zároreň dřívější svfij list, jímž byl hrad Chvalovi dal v zpupné dědictví, poněvadž se toto 
bylo stalo bez povolení pánův Českých,^*) Kostelec se stal tedy opět manstvím ušlechtilým. 

Než Filip měl mnohá zaneprázdnění s Eulalii, vdovou Chvalovou, která majíc věno na Kostelci 
odpírala tomu, aby byl Kostelec manstvím, ježto bývalo zpupné zboží. Soud zemský 1406, 7 března nalezl a 
dal za právo králi a Filipovi, avšak bez porušení věna.**) 

Filip prodal několik let potom (a potvrzeno jest králem 1413, 27. dubna) hrad Kostelec se vsi 
pod hradem rovněž Kostelec řečenou, vsi s podacím v Kostelci a Olešce Janovi^ řečenému Sádlo ze Smilkova}^) 
Jan poručil r. 1414 všechny děti své a zboží Martě, manželce své, Přibíkovi z ChotyŠan, Janovi Strižkovi ze 
Střižkova a Vojtěchovi z Buřenic.**) Byl osoba v dobách tehdejších vynikající: král je proto (1415, 12. března) 
ze soudu, cud a jiných práv vyňal, tak že on i jeho dědicové jen u hofmistra neb maršálka (králova) mohli 

*) Glafey Anccd. 231. *) Arch Drážďanský. ®) Lib. conL *) Arch. c. k. dvorský. Reichstagsaktcn I 569. 
®) Břežan v geneal. Vit6v. ’) DD 14 f. 126. *0 Kel. tab I 577, Arch. Č. I 392,111271. ®) Kop. Přemysl 1. 20. Lib. erect. *‘)Kop. 

Přemysl 1. 93. Arch. český lil 366, Kel. tab. II 23, 46. *3) DD 61, A 21. Ve dskách dvorských zapisoval Jan na tom zboří jíř 
r. 1411 a 1412 (DD II 66, 81). W) DD 61, A 3. 



6 


42 


KOSTELEC o. S. HRAD. 


býti obviňováni,^) Spečetil také stížný list poslaný ke sněmu Kostnickému. O jeho násilné smrti (1421, 
20. října) vypravuje se v dějinách Českých. Dlouholetým jeho služebníkem byl Chval z Chotče, jsa od r. 1411 
purkrabí na Kostelci,*) l. 1419 také pánem na Hartvíkově a purkrabí ještě I. 1432.*) 

ze Smilkova^ syn Janův (jak se zdá) byl 1. 1437 již při letech/) získav pak I^Štno prodal 
hrad Kostelec a ves, mlýn pod hradem, dvůr s dědinou, rybáka a podací ve vsi, též vsi příslušné (okolo 1443, 
25. ledna) Kutilovi Bezkočovi z Dube, KuneŠ byl příslušníkem strany pod jednou a odpornfkem strany Podě- 
bradské, již hiibil. 

Když tedy Poděbradští ujistili se na severu dobytím Prahy, oblehl Zdeněk ze Šternberka 1. 1449 
hrad Kostelec a Pardus Rychmburský táhl mu na pomoc.*^) Škodili hradu děly a praky, ale nemohli 
ho dobýti, ač Jiří z Poděbrad v březnu t. r. s jednotou svou přibyl a odtud katolické pány k sněmu Pelhři- 
movskému a do Jindřichova Hradce glejtoval.*) Nedobyvše hradu odtáhli. Přičiněním starého Trčky zjednáno 
příměří mezi oběma stranami (1449, 10. dubna), kteréž rok potrvati mělo. Poněvadž vŠak příměří to ke ko- 
nečnému míru nevedlo, počaty války s ještě větším důrazem. Zdeněk ze Šternberka vytáhl opět na Kostelec 
a jemu ku pomoci přitáhl 18. května 1450 pan Jiřík s Pražany a Janek z Ručinova s lidem krajským, a tu 
dobyvše hradu 23. května hradby rozmetali a dali pustý hrad s panstvím Zdeňkovi.*^) Na sněmě Pražském 
(1451, 6. ledna] vypověděno, aby páni, kteří drželi Kostelec, dali Kunšovi 1500 kop a on aby jim hrad 
dskami odevzdal.®) 

Zákonitého potvrzení dostalo se dárci, když byl král Ladislav dosedl na trůn. Ten, poněvadž 
» KuneŠ zapsav se v lantfrydu, kterýž pro upokojení království našeho českého ode pánuov, zeman 
a měst učiněn byl, v nichžto každému zapovědíno bylo, aby Žádný mocí na druhého nesahal pod ztracením 
a zpro páde nim zboží e, kteréžto na krále budúcieho spadnuti mělo, týž KuneŠ proti těm zápisóm královstvie 
naše České ohněm, braním i jinými záhubami rozličně hubil jest a protož zboží své propadl*.®) Král daroval 
proto (1453, 13. listopadu) Janovi ZajímáČovi z KunŠtátu 4 vesnice od panství Kosteleckého a Zdeňkovi 
z Postupic dvůr, ves a kostel 
pod Kostelcem též s někte- 
rými vesnicemi, pak 3. pro- 
since Zdeňkovi ze Šternberka 
hrad Kostelec s horami, lesy, 
mlýnem, řekou, též s někte- 
rými vesnicemi a Vadslavský 
újezd zápisný a Janovi ze 
Smilkova též některé ves- 
nice.i®) Kromě toho provolán 
zbořený hrad Kostelec i se 
všemi vesnicemi jako od- 
umřelé zboží (1454), které 
na krále pokutou připadlo. 

KuneŠ odporoval dávaje 
věděti, Že chce provésti. Že 

jej k panství KonopíŠtskému. Již svrchu vypravováno, jak se stal Zdeněk úhlavním nepřítelem krále Jiříka, jak 
se mu protivil. Aby mohl záměry své dokonati, obnovil hradby na Kostelci, ale ke sklonku dubna r. 1467 
oblehnuty všechny jeho hrady, nic mu nepomohlo, že prosil své přátele za pomoc, poněvadž Kostelec od 
královských znova dobyt a rozbořen.^*) Protože Šternberkům jich zboží později navráceno, zůstal Kostelec 
při panství KcnopiŠtském, které držel Jan^ syn Zdeňka 1. 1476 zemřelého a po Janovi, který otce dlouho ne- 
přetrval, jeho synové Zdeněk vtladši a yiři. Když se tito dělili, dostalo se Zdeňkovi za díl polovice panství 
Konopištského, totiž polovice městečka Benešova, hrad Ostromeč a pustý hrad Kostelec; 1. 1496 zemřel 
Zdeněk nezanechav dědicův a zboží jeho spadlo na krále. Obdrželi je darem Ladslav ze Šternberka a Kateřina, 
máti zemřelého, přes odpory Jiříkovy.^®) Pustý hrad dostal se později zase k panství KonopiŠtskému, při- 
pomíná se v 1. 1569—1610 ano i v taxe I. 1671. 



Kostelec n. S. 

Podle kresby Hebrovy z let 40. min. stol. 


se ani proti králi, ani proti 
zemi neprovinil, ale na soudu 
dvorském nalezeno (1456 
v říjnu), že KuneŠ již zem- 
ským soudem panským 
souzen a toho zboží odsou- 
zen a protož že páni po 
druhé souditi nemíní.**) 
O téže věci stal se ještě 
nález soudu zemského (1455, 
11. října), aby byl Kuneš 
vzat do vězení a jeho zboží 
ponecháno těmŽ, kteří je 
drželi.**) Král Ladislav vyňal 
zbořený hrad z manství 
(1456)*®) a Zdeněk připojil 


>) DD 61 1. 144. *) Rel. tab. I 100. ») Líb. conf. Arch Český 1 155, 409, Teige Zákl. la 363. *) Rel tab. II 157. 

Stáři letop. 15?. ®) Arch. Český 111 540. ^) Palacký str. 205, Staifi letop. J67, Script. r, Lus. 1. 73. ®) Arch. Český II 289. ®) DD 
26, C 7. Viz níže poznámku. DD 26 str. 5i, 63, 73, 97. *') DD 16 1, 126, 186. Pražané obdrželi 1. 1454 ves Vesce bez dvora 
(Rkps. Gersdorfský). «) Rel. tab. II 269. **) ČČM. 1839, str, 416. **) DD 17f. 39, téŽ 23 R 1. *•*) St. letop. 186, Aich. C. VII 278. 


TÝNEC HRAD 



pronajaty řemeslníkům aneb tu 
starých staveni vystavěno. 


ad Sázavou takofka v úkrytu stojí dvůr Týnec, takže jest ho jen z nejbližŠího 
okolí vidět i. Nádvoří, na nČmž se rozkládá, spadá strmě k Sázavě; sice je 
to pláň. Nelze o tom pochybovali. Že tu stával od pradávna týnec neb 
obydli zpevněné; později z něho vznikl hrad zabírající Část pláně ostroho- 
vitou, to jest úpadem od ostatní pláně oddělenou. Na úpatí hradiště jsou 
domky, také tu bývala továrna na kamenné zboží, kterou 1. 1813 Frant. 
Jozef, hrabě z Vrtby, postavit! dal. Tam, kde ostroh z pláně vybíhá, stojí 
kostel sv. Šimona a Judy. Na hradišti jsou bývalá hospodářská stavení, pa- 
třící ke dvoru, též úřední dum, jejž vyzdvihla 1. 1762 ovdovělá Marie Anna 
z Vrtby, jakožto letní sídlo a tu dlouhý čas přebývala. Domky ty bud jsou 
bydlí panští úředníci ve výslužbě se nacházející. Co tu viděti, je vŠe ze zřícenin 


Na jižní a západní straně byl hrad zpevněn náspy a příkopy, z nichž^ nic nezbylo, též hradbami, 
z nichž zůstaly některé části. Chatrné ty zbytky jiŽ před věky podpírali pilíři. Po zrušení venkovského opev- 





Týnec n. S. od severozápadu. 


ně ní byly tfi vchody, z nichž zůstaly nyní dva, obyčejná to vrata, jako bývají do popluŽníčh dvorů. Na 
nejvyšším místě stojí starožitné a zajímavé zbytky, které pocházejí ještě z dob, nežli tu vladycký hrad stál, 
totiž věž a kaple. 

VMd vSé do nepravidelného čtverhranu založená vystavěna jest shora dolů z těsného kamene, 
jest ve zdech 17 m, avšak až ke hřebenu střechy přes 22 m vysoká, majíc tři poschodí nad sebou. Do 
přízemí jsou staré dveře do půlkruhu sklenuté s malým zavěrákem a těsným kamenem obložené. V pří- 
zemí najdeš sklep prostranný, cihlami dlážděný, mající omítku bledorudou. Jedněmi dveřmi chodí se z něho 
do vedlejšího stavení, druhými, proti vchodu položenými lze přijít! ke schodům ve hrubosti zdi se nachá- 
zejícím střílnou osvětleným a tak úzkým, že jen jediná osoba projiti může. Jest jich 19 a vedou k prvnímu 
poschodí, v němž se zase sklep cihlami dlážděný a oknem osvětlený nachází. Z něho Šly dveře na půdu ve- 
dlejšího stavení, nyní zazděné; jiných dveří tu není, a chtěl-li by se někdo dostat! k horním ponebím, jedině 
by to šlo po Žebříku aŽ ke čtverhranatému otvoru, který se v klenbě nachází; neb hořejšek jest nepřístupný. 
V druhém patře jsou také dveře na vedlejší půdu; sice jsou tu a v třetím poschodí holé zdi aŽ po krov. 



44 


TÝNEC HRAD. 


Věž hřebenatou střechou pokrytá podle 
pověstí Udu bývala vyŠŠÍ neŽ jest nyní 
a vystavěna až do výšky hřebenu a za 
důvod uvádějí okna zazděná do po- 
lovice své velikosti. Také střecha ve- 
dlejšího stavení bývala jiná a vidět i 
dobře na věži, jak a kde k ní přiléhala. 

Vedle věže stojí starožitná kaple, 
rotunda románským slohem vystavěná. 
Skládá se z lodi, dokonalý kruh tvořící 
a z absidy podkovité, k východní straně 
obrácené. Oboje je posud klenuté, ač 
klenutí vylamováním kamene jest po- 
roucháno. Neb poněvadž tu býval za- 
sazen jakýsi stroj, i klenutí i omítka 
zdí od zpodu růžová a nad tím bílá 
jsou děrami pokaženy a přes to prastaré 
z lomeného kameni po pravidelných 
vrstvách vyzdvižené zdivo vzdorovalo 
tomu, jako by bylo děláno na věčnost. 
Okna pozbyla své starožitné tvářnosti; 
byla v novější době pro rozšířeni vy- 
bourána a dvě v absidě zazděna. Před 
zrušením byla kaple sv. Janu Nep, po- 
svěcena. Na ten čas jest stavení to, které bylo za po.sledních let skladištěm slámy, sena a bednářského 
nádobí, v žalostném stavu. Za dob hradu zvýšeno zdivo absidy do rovnosti s bání, jak zřetelně se poznává 
z drobnějšího kamení a chatrnějšího stavení; také prostor 
od tupého rohu věže až ke kapli zastavěn. Nad klenbami 
kaple povstala tím skrýŠ k úschovám vzácných věcí, k níž byl 
přístup z věže. 

Na Týnci nebývalo studně, nýbrž voda na něj vedena bývala 
a posud se vodí z lesa Taranky nedalekého do tři kašen, z nichž 
ještě jedna stojí. V zahradách nacházejících se okolo věže a 
kaple nacházeny zhusta kosti a lebky lidské ano i kosti, na nichž 
byla železná pouta. 

Jak jméno ukazuje, byl tu prvotně týnec čili malá osada 
zatýněná, v níž stála okrouhlá kaple, jsouc farním kostelem této 
osady. Když pak týnec přetvořen jest ve středověký hrad, 
vystavěn nový farní kostel mimo hrad a okrouhlé kaple pak 
užito jako hradské kaple. Založení týnce stalo se v dávných do- 
bách, snad v 11. století, ne-li dříve; hrad však pochází ze 13, 
století a to z druhé jeho polovice aneb spíše z konce. První 
jeho držitel (1318) Oldřich z Týnce^) pocházel soudíc ze jména 
z rodu pánův z Valdeka a byl předkem Medkkv z Valdeka 
panského stavu, kteří dlouho na Týnci seděli. Za Karla IV. žili 
z toho rodu dva Oldřichové, z nichž jeden seděl na LeŠanech; 
oba se připomínají 1. 1369.^) Oldřich LeŠanský zdědil také 
Týnec, ač se ještě 1. 1390 se syny svými po Lešanech psal. Sy- 
nové jeho byli Vilém, Havel a Zdenek, První z nich po r. 1390 
zahynul a Havel stal se pánem na Talmberce. Zdeněk spravoval 
Týnec s otcem od r. 1393. Tehdá mířil jej ve při, kterou měl 
s farářem Týneckým.*) L. 1394 poukázal kostelu zdejšímu 4 k. 
ročního platu zapsaného na vsi Chlistově a podával r. 1399 s otcem 
svým nového faráře ke kostelu Týneckému.®) Toho roku, neb 

příštího, zemřel starý Oldřich a Zdeněk stav se samostatným držitelem T 'ncc n S 

v 1. 1400-1415 nového faráře v Týnci podával.’) Týnskému Ro„i„ská rotunda “*b^ek‘ bývalého hradu, 
kostelu v Praze prodal 1407 plat, 1412, 28. února s farářem Vládi- Pohled od jihovýchodu. 

HeberVI 238, Pam. arch III 106, Mutth. ČCM.XXVm, Method XVI 13, Č.Sp. P. VIII 169, Soupis Benešovska na 
str. 261. Tab. vet.163, 303. *) Dsky Brněnské. *) Arch u s v. Tomáše, Lib. erect. XIII 130. Lib. erect. XII 130. «) Lib. conř. 




Plán hradu Týnce n. S. 

1 Bašta, 2 brány, 3 velká věž, 4 stará kaple, 5 tak zvaná kaplanka n. 
obydlí kaplanovo, 6 bývalá továrna na kamenné zboží, n. úřední důro. 


TÝNEC HRAD. 


45 


slavským učinil porovnání o de- 
sátky a t. r. prodal krčmu v Sa- 
talicích kapitole u sv. Apollinaria.^) 

Při počátku zmatkfiv husitských 
podepsal Zdeněk (1415) známý 
stížný list ke sboru Kostnickému; 
podepsal též na sněmu v Čáslavi 
(1421) stížnost stavfiv proti císaři 
Zikmundovi, byl 1. listopadu 
1423 přítomen valnému sněmu 
v Praze *) 

Zdeněk žil ještě r. 1432.®) 
jak se zdá oženil se v pozdních 
letech s Ofkou z Malovic, jež ho 
přebyla a I. 1445 ves svou věn- 
nou ChráŠřany druhému manželu 
Petrovi Mráckému z Dubé za- 
psala.^) Zdenék Medek, jenž se 
v l. 1444—1469 pánem na Týnci 
nazývá, byl bezpochyby syn 
jeho.*») Pokud víme, měl bratra 
Jana, který před r. 1469 bez dě- 
dicův zemřel. Jmění jeho na pan- 
ství Týneckém, nevelké, vyprosil 
si Protiva z Valdeku z pošlosti 
Havlovy.®) Avšak i Zdeněk, jak 
smýšlíme, mužského potomstva 
neměl a není sice známo, komu 
se Týnec po něm dostal, ale 
protože dotčený Protiva 1. 1479 až 
1480 blízké vsi Chařovice a Chrá- 
šfany prodal,’) soudíme, že Týnec 
dědil a držel. 

Následujícím držitelem byl Litvín z KlinŠieina, jenž 1. 1498 zboží Bynické koupil.*) Litvín zemřel 
nedlouho po r. 1506 učiniv manželku Majdalenu z Vrtby poručníci dcer svých. Těch bylo Šest a z té příčiny 
nerozumíme tomu, proČ dědictví Litvínovo na čtyři díly děleno a proč Majdaléna díl Týnecký dostala.^) 
Jak se zdá, byla vdána po druhé za Jindřicha z Poměnic, neb ten se po r. 1525 pánem na Týnci nazývá.*®) 
Po Majdaléně, která nedlouho po roce 1530 zemřela,**) dědila dcera její Lidmila z Klinšteina a ta prodala r. 1544 
Týnec zámek s dvorem, městečkem a vesnicemi Bernartovi z Barsova}^^ Tento seděv málo let na hradě zdejším 
zemřel před r. 1550 a dědicem jeho stala se dcera Anna, provdaná za Jana Velemyského z VelemyUevsi, (později 
hejtmana kraje Vltavského). Z manželství tohoto poŠli tři synové a dvě dcery. Ze dcer se Eva provdala za Jindřicha 
Otu z Losu, Lidmila za vladyku Vojkovského z Milhostic, nejstarŠí syn Burjan měl děditi Týnec; když však brzo 
po otci svém zemřel, tuf obstárlá již Anna z BarŠova posledním pořízením (26. března 1577) učinila dědici 
statku svého syny ostatní Bemarta a Jindřicha. Zemřela téhož roku a pohřbena jest v kostele Týneckém. 
Starší bratr Bernart oženil se s Eliškou z Milhostic, jíž věnoval zboží Velemyské a rozdělil se okolo r. 1580. 
s bratrem. Když pak oba bratři mínili zboží toto prodati, přenesl Bernart věno toto z VelemyŠlovsi tvrze na 
půl zámku Týnce nad Sázavou.**) Maje jednoho syna a dědice Jaroslava, poslední vůlí r. 1590, 21. března 
učinil bratra svého Jindřicha poručníkem nezletilých dcer svých, jimžto ustanovil každé věna 600 k. Man- 
želce vymínil do života jejího byt na zámku, 11 krav, 4 koně, krytý vůz a třetí díl svrŠkův a nábytkův. 
Mimo to měl všechen statek dcer spadnouti na Jindřicha, kdyby jej dívky ty předemřely. Brzo potom zemřel 
také Jindřich a statek jeho, jako i otcovský zdědil syn Bernartův Jaroslav. Ten pojal k manželství Majdalenu 
z Chýš a z Egrberka, jíž r. 1597 věnoval na zámku Teynci, tvrzi Rynicích a vesnicích.^^) Statkův těch Jaro- 
slav nepodržel, nýbrž napřed Bynice odprodal, a ostatek, co zůstalo, 1. 1607 prodal Dorotě Hodijovské z Hara- 
sova a na Konopišti.*®) 

Rel. tab. II 91, Lib. erect. Vil 200 , VIII 144, 160. *) Jan a Heřman z Týnce přip. se r. 1417 (DD XV 103). 

s) Arch. č. III 603. *) Rel. tab II 259, Arch. Č- II 70. ») DD 61, str. 356. Paprocký o st. ryt. 266. «) DD 16 , f. 197 ’) Rel. tab. 
II 378, 380 ®) Rel. tab 11 504. ®) DZ. 45 B. 1 , reg. kom. soudu. *®) Staré knihy Hořovské. “) Reg. k. s dz 44 - 2 . 

DZ. 21 E l. **) DZ 127, L 19. DZ. 134, C 24. Trh ten se stal velmi kvapné, jeden den panství prodáno, a druhý den 
bez meškání posláno do vesnic a poddaní svolám a nové pani postoupeni; pani Manďalenanic o tom nevédiuc, ledva si zachrá- 
nit! dovedla to, co po rodíčíchzdé díla (Dvorský, Pam. Žen. 181). 



Týnec n. S. od východu. 


46 


TÝNEC HRAD. 


Po smrti Dorotí ně (f 1614) přešly její všechny obšírné statky na syny její Jana Jiřiy Přečká^ Bohuslava 
a Adama z Hodéjova^ kteří se o ně podělili tak, že Adam dostal zboží Týnecké (bez By nic) asi v tom ob- 
jemu, jak bylo koupeno r. 1607. Ve vzpouře proti Ferdinandovi II., brzo potom vypuklé, Adam tuším před 
jinými činně se vyznačil, pročež od komisí r. 1622, 3. listopadu všeho všudy odsouzen a žádná milost jemu 
udělena nebyla. Plnomocní komisaři prodali potom jménem císařovým r. 1622 zámek Týnec se všemi ves- 
nicemi Albrechtovi z Valdšteina^^ spolu i s jinými některými statky Hodějovskými. Albrecht však nechtě 
podrželi panství jakákoli v krajině této, prodal potom (1623) Konopiště, Bynice, Osečany, Týnec a Netluky 


Pavlovi Michnovi z Vaci- 
nova^) Tuť teprve připojen 
jest Týnec ke KonopiŠtsku, 
od něhož již neodtržen. 
Adam z Hodějova ztrátou 
takovou veškerého svého 
jmění k největší zuřivosti a 
pomstě popuzen sloužil ne- 
příteli, pak sebral a ozbrojil 
r. 1627 své bývalé poddané 
a jiné nespokojence z okolí, 
a tímto zoufalým prostřed- 
kem snažil se statku svého 
ztraceného domoci. Buřiči 
byli ovšem brzo mocí vojen- 
skou rozehnáni a Adam ze- 
mřel kdesi v cizině. 

Zámek Týnecký popi- 
suje se v 17. a 18. století 
dvakráte. Z popisu onoho 
vynímáme, že zámek 1. 1654 
ohněm byl velice pokažen, 
ale že trochu opravováním 
začato. Ve spodní Části u- 
drželo se několik sklepů, 
konic, rátej na. Také tu byla 



Týnec n. S 

Románská rotunda a zbytky bývalého hradu. 
Pohled se strany jihozápadní. 


vysoká široká věž od mno- 
hých let pustá. Ale stav 
zámku byl tak chatrný, že 
se tam lépe přes příkop 
nežli branou vcházelo a 
vozem a kočárem dokonce 
jezdit! nemohlo.”) L. 1715 
v odhadu, jímž panství Ko- 
nopiŠtské odhádáno věřite- 
lům Františka Karla Přeho- 
řovského, popisuje se takto: 
•Tvrz nová Teynice řečená 
při řece Sázavě na vrchu 
položená se vynachází, a 
v ní ještě pokoj jeden, suchý, 
sklepy dva, kuchyně a mar- 
Štale na 6 koní, vše klenutý 
a šindelem pobitý; při tom 
také sklep podzemní jeden 
a podle něho druhý s led- 
nicí na skále vytesaný, ne- 
méně věž ještě dobrá, vŠak 
bez krovu.* K tomu se po- 
kládal pivovar při samé 
tvrzi, dvůr za řekou a jiné 
dvory, a vsi.*) 


KOZLÍ HRAD. 

:ně od Vadslavic jest pěkné lučné údolí mezi lesními stráněmi, malá a půvabná 
krajinka, kterou protéká potok Vadslavský. Do něho ústí jiný potok, který teče 
skrze ves Tisem. Mezi oběma jest les Chlumec a z něho vybíhá až ke spojení 
obou ostroh, který je otáčkou potoka Vadslavského znamenitě zúžen. Na tomto 
úzkém a strmém místě stál hrad Kožií a jeho předhradí zabírala opyŠ ostrohu. 

Cesta ke zřícenině hradu KoŽIf za naší doby jest trochu obtížná, po- 
něvadž založen byl hrad na strmé výšině a kromě toho odloučen byl příkopy 
na dvou stranách, pročež příchozí, přijdiž od jakékoliv strany všude do kopce 
pracné lézti musí. Zakladatel vybral si pro hrad dotčené strmé návrší a dal 
úzkou Část ostroha na dvou místech překopati, vystavěl tu hrad a zploštělý 
Opyš ostroha upravil na předhradí. Podle toho také zřízeny cesty ke hradu. Jde-li se od Koželského mlýna 
ke hradišti, shledá se, že hned pod horou v právo cesta odbočuje a přímo na předhradí vede. Jiná cesta 
šla od potoka a jižní strany nahoru. Počátek její jest od vody stržen, ale pod samým hradem pozoruje se, 
jak jde nahoru mezi hradištěm a náspem z předhradí vybíhajícím; stoupá se po ní volně i po předhradí, na 
jehož ukončení se otáčela. Na předhradí, které na dvě strany volně a na dvě strmě spadá, byla hospodář- 
ská stavení, po nichž není známky. Mělký příkop a úzký, nevysoký násep svědčí o tom, že byla sruby 
obehnána. 

») DZ. 141, B 17 a 194, D 4 , Bílek Děje konf. *) DZ. 141, B 19. a) Arch. Třeboňský. «) DZ 157, F 16. 



KOŽLÍ HRAD 


47 


Od hradu dělil je hlu- 
boký ve skále vytesaný pří- 
kop. Posud lze dobře příjezd 
rozeznat!, po mostnid do pří- 
kopu po vy dané a ze skály vy- 
tesané, proti níž jsou rovněž 
ze hradu povydané zbytky 
brány. Uprostřed hradu stálo 
ětverhranaté věžovaté stavení, 
z něhož kusy zbyly. 

Na obou stranách při- 
stavěna k němu bývala sta- 
vení. Na východní a jižní 
straně byly hradby; kUs jižní 
zbyl i se stínkami a ocho- 
zem. Kdekoliv ještě jsou 
zbytky oken, jsou jen na 
vnitřní stranu. 

První nám známý majitel 
hradu byl Ctibor^ jenž se 
připomíná l. 1318 mezi těmi, 
kteří strojili nepokoje v zemi.^) 

Za Karla IV. žili Mareš, 

Heřman a Kunrát bratří ze 
Cbvojna (1362). Kunrát psal 
se 1. 1362 z Kožlí, poněvadž 
tento hrad držel, ale 1367 již 
z Řadiče, po novém svém 
sídle.*) 

Ti tři byli v letech 1362 
až 1378 patrony kostela ve 
Chvojenci a protože podací 
to později ke hradu Kožlí 
náleželo, lze za to míti, že jej 
ještě 1. 1378 drželi. Za nepokojných let, která byla za pozdvižení panské jednoty, vybíhali z Kožlí a se 
Stojickými brali na silnici.*) 

Majitelem Kozli byl bezpochyby Petr z Pětichvost, jenž držel s králem proti jednotě a 1404 se 
panem na Kozlí nazývá.*) Petr zemřel ještě téhož roku, zfistavív manželku Anežku. Ta s Kožlím zdědila 
i při o louku, na kterou se táhli i páni Koželští i farář z Vadslavic. Tu přišel v září Protiva farář By- 
siřický na Kožlí a tu vypověděl, že louka z&stane faráři, který za to každý rok po sv Vácslavu bude 
sloužiti tři mše za duše Petrovu a Anežčinu,*^) 

Nějaký čas potom koupil Kožlí Beneš Lihun z Dube. Nacházíme jej 1. 1414—1418 jako patrona 
kostela ve Chvojenci. Na vzdělávání svých dětí měl na Kožlí Pešíka vychovatele. Ten prázdných chvil 
svých užil k tomu, aby dva rukopisy opsal; první I 1527, druhý 1. 1434 dokončil.®) Beneš účasten byl 
tehdá rozličných běhů v veřejných i soukromých; 1. 1434 bojoval u Lipan jsa v řadách panských a pak po- 
máhal dobývat! Ostromeče. L. 1440 prodal dědiny své, dvůr Sedlecko a dva rybníky v Mysliči.^) Posledně 
jej nacházíme 1. 1445.®) 

Jan Libun z Dubé^ který l. 1448 s vojskem Poděbradským vpadl do Prahy,®) bezpochyby byl 
Benešův syn. 

Jiný syn byl bezpochyby Beneš Libun z Duhé a z Košlého, jenž se l. 1461 připomíná.*®) Nepíše 
se již ani seděním na Kožlí a možná že ten statek prodal. Kupcem snad byl Zdenék ze Šternberka, držitel 
Konopiště. 

Při panství Konopišfském nacházíme 1495 tvrz Kožlé.**) Tehdá tedy hrad ještě stál, ale v po- 
tomních zápisech zejména v 1, 1590 - 1614 vždy se jen mluví o zámku pustém Kožlí. 

*) Tab vet. n A 39, 263 ®) I.ib. conf, ®) Mareš, Popravčí kniha 12. <) Arch č. 1 396. ®) Lib erect V lio ") Rkps 

XI E 6 bibl Praž ’) DD 3 str. 157. ®) Rel tab 11 259, Arch. č. II 70. ») Arch Třeboňský. *») Arch. Orlický. *') DD 6 str. 
385—302. 




48 


KOŽLÍ HRAD. 


1 Cesta od mlýna Koželského 
údolím potoka Tisemského, 2 
hráz, 3 býv. rybník, nyní louka, 
4 pěšinka po hradišti, 5 stříška 
pro krmení zvěře v 6 příkopě ve 
skále vytesaném, jenž odděluje 
hrad od horského hřbetu, 7 
hradba, 8 obydli, 9zadní brána(?), 
10 místo 2. brány, 11 vrátnice, 
12 základy věže, vedle 13 první 
brány, 14 příkop dělící zadní 
hrad (č. 7 - 13) od předhradí (č. 
15—20), 16 jámy, v nichŽ na 
zkoušku kopali mastek, 16 místo. 



odkud šel most ke hradu, 17 
známky stavení, 1.9 volné místo 
předhradí, 20 cesta okolo hradiště, 
21 strmý val za příkopem, 22 
cesta úpravná, 23 Jielezný můstek 
přes potok Tísemjiký, 24 železný 
most přes potok Vadslavský, 

25 tůně vzniklá z fciývalého lomu, 

26 kaplička, 27 milýnský náhon 
a b místo, kde stál dřevěný most 
vedoucí k cestě d. 20, která je 
tak ujezděná. Že možno mití za 
to, že tu byl příjezd do před- 

hradíí. 


Pián hradu Kozlí. 


MRAČ TVRZ.’’ 


rajina od Benešova k Sázavě spadající v nejedné příčině jest znamenitá Nejvíce potěší kra- 
jináře, jenž v hlubokých dolinách a lesnatých debřich při potoce Benešovském oko své kaž- 
^ dou chvíli jiným a lepším obrazem nasytili může. Starožitník a navštěvovatel starých hradův 
nalezne leckdes starou nějakou památku, potěší se její Šedivou tváří a pěknou polohou. 
Týž pocit má také ten, který se západní výšiny od vesnice Horního Mrače do údolí Pod- 
mrače sestoupí, vida tu nejen tvrz v hlavní své způsobě zachovanou, nýbrž hned za ní tvrziŠtě 
jiné a krajinku hezkou, skrze niž se čára železné dráhy na způsob hadice protahuje. Na všech 
stranách okolo těchto místností skupeny jsou výšiny. Kopci na východě se pnoucímu říká se »na Hradcích*; 
název ten zdědil po tvrziŠti na jeho úpatí se nacházejícím. Spatřujeme tu pahrbek nevysoký sice, ale příkrými 

boky přirozeně, jakož i uměle zpevněný, tvaru podlouhlého vej čitého, na němž tvrz stávala. Poíuid tu viděli 

jámu čtyřhrannou kamením zasypanou, která snad od nějaké malé věže pochází. Místo celé porostlé jest 
nízkou a suchou travou. Kolem tvrziště na jeho úpatí bývaly asi za starých dob močály. Před nim jest ho- 
molovitý pahrbek, na němž snad srub dřevěný stával. 


Asi sto kroků odtud vypíná se tvrz Mracká, stojíc na nej nižším konci výšiny, která na ísvém vrcholu 
dvůr poplužný nese. Otočena jest na všechny strany příkopem a nad to na třech stranách náspem Na straně 
západní stojí dům tvrze v podobě prostranného podlouhlého čtverhranu vystavěný s jednoduchou červenou 
střechou, jenž obsahuje dvoje poschodí s okny dílem zazděnými a dříve býval obecní sýpkou; na ten Čas, 
když jsem tvrz spatřil, nic tu nebylo. Holé zdi z hrubých žulových kamenů dávají tvrzi tvářnost starožitnou 
a zvyšují romantický pocit v tichém údolí Podmrackém. Se tří stran se od domu toho příkře fc: potoku žu- 
lová skála sklání, jen na východní straně jest pláň a tu se připojuje k domu tomuto dosti rozsáhlé, vysokými 
hradbami zavřené dvořiště, jež nyní stromy ovocnými posázeno jest. Vysoká vyklenutá brána pochází z dob 
novějších. Místa bylo na dvořišti tolik, že tu ještě některé dřevěné stavení státi mohlo Severovýchodně od 
tvrze jest mezi ní a malým pahrbkem příkop; v tomto posledním objevena při lámání kamene šíje sklepená. 


1) Pomůckou: Vlasákův Okres Benešovský str. 72—74. 


MRAČ TVRZ. 


49 


jež do nřho jde a potom na dvé se rozděluje tam, kde nyní pahrbek jest, a v místech blíže něho stával 
pivovar, z něhož nic nezbylo; byly tudíž sklepy řečené již za zavřením tvrze. 

Ve dvoře poplužním v levo, když se do něho jde, stojí zříceniny nového zámku, kterýž nebyl 
dostavěn. Stavěl jej hrabě z Vrbna, ale prodlužil se tak, že panství udržeti nemohl; když pak hrabě z Vrtby 
panství koupil, všechnu práci zde zastavil, takže jen do polovice oken v přízemí dostoupila, a nyní pusta 
jest jako nová zřícenina proti staré, posud se svého skalného výstupku na okolní chalupy hrdě pohlížející tvrzi. 


Z obou tvrzí zdá se tvrz v Hradcích starší býti. Sem tudíž klásti dlužno Zdislava z Mtače^ kterýž se 
za to nestyděl a věci, které jiní na sídlech vladyckých pobrali, k sobě přijímal.^) Ke kterému rodu patřil, 
není známo; rovněž se to neví o Oldřichovi^ Vilémovi a JeŠkovi, bratřích ze Mrače, kteří se r. 1356 a v ta 
léta připomínají.*) Zato se ví dozajista o potomních držitelích ve 14. a 15. století, že byli rodu BeneŠovského 
a erbu zavinuté střely. Ačkoliv neměli velkého dědictví, jsouce větví zchudlou, přece zůstávali ve stavu pan- 
ském až do svého vymření, zovouce se Mrackými z Dubé. Beneš z Lopřetic seděním na Mrači žil ke konci 
14. století a daroval Petrovi faráři Neveklovskému louku jednu u Žlebkové Lhoty a to proto, aby mŠe zá- 
duŠní na spásu duše Zdeny, máteře a Johanky, manželky Benešovy sloužil. Ustanovení toto zapsáno r. 1405 
ve knihy kostela Pražského.*) Roku 1410 připomíná se Oldřich z Mrače ^ jenž prodal nějaké dědiny klášteru 
Karlovskému v Praze. 

Za válek husitských žil pan Beneš z Dube a z MraČe (snad 
týž co dotčený Beneš Lopřetický). Syn jeho, Petr^ r. 1438 za živobytí 
otce svého vložil odpor proti prodání jistých dědin ve Hvozdci *) a oženil 
se potom s Ofkou z Malovic, vdovou po Zdeňkovi Medkovi z Valdeka, 
kteráž mu roku 1445 věno své ve Chrášťanech zapsala.^) Jeho tuŠím 
bratr byl Jan z Mrače ^ jenž měl účastenství ve mnohých bězích veřej- 
ných jsa zejména r. 1440 na sjezdu stavovském čtyř východních krajfiv 
v Čáslavi a r. 1448 ve vojště páně Jiříkově, když opanoval města Praž- 
ská.®) Petrův snad syn byl Vilém z Dubé a z Mrače a to soudíme 
proto, že se proti právu královu táhl ke zboží ve ChráŠřanech.’) 

Ke konci 15. století Žili dva z toho rodu Vilém (roku 1493 
jmenovaný) a Petr, jsouce tuším oba bratři a držitelé zboží Prčického, 
jehož měl každý polovici. Po Petrovi, jenž byl také pánem na Mrači a 
dozajista jiŽ na novější tvrzi seděl, držel zboží to syn Jan, který tu 
s mateři svou Lidmilou z Nové vsi hospodařil. Tato vdavší se po druhé 
za Jindřicha Kuli z Věřic soudila se r. 1529 s Jiříkem z Poměnic, neb 
tento jí vzal člověka jejího, Vávru z Mrače, s půlvozem s pšenicí 
i s koňmi a u vězení svém držel, nic jí naň dříve nežalovav, ačkoliv 
ona by mu byla ráda, co spravedlivé bylo, učinila.®) Po Janově smrti 
dostala se Mrač sestrám jeho Anně a Kateřině Mrackým z Dubé, po 
čemž se tyto r. 1540 dne 2. června při úřadu desk zemských přiznaly, 
že tvrz Mrač s dvorem poplužným a ves celou, Žíňany velké c. t. m. 
Žíňanky celé, mlýn jeden pod, druhý nad Mračí, Smilov dvůr poplužný pustý, Rousinov ves celou, Kačkovou 
Lhotu c. t. m. Jindřichovi Kuloví z Věřic a Lidmile z Nové vsi postupují.®) Vlastní postoupeni stalo se již 
dříve před tím, neb téhož ještě dne prodali oba manželé Mrač a oboje Žíňany Jaroslavovi staršímu ze Sel- 
lenberka a z Kosti nej v. komorníku a pánu na Hrádku nad Sázavou, za 1400 kop gr. Č,'®) 

Pán tento bohatý, ale také nádhery milovný zapsal zboží Mracké 1541 choti své Anně z Krajku 
a později (1549) jí ještě na městečku LŠtění a některých vesnicích věnný zápis učinil. Když tedy r. 1550 
dne 14. března zemřel, vidělo se vdově pozůstalé o svém zboží pořízeni učiniti, i ustanovila t. r. poručníky, 
aby se po smrti její ve statek uvázali a jej do té doby, až by se synové oň rozdělili, spravovali. Synové 
dotčení zatím ujali velké panství Hrádecké, jež nemohouce udržeti, ihned prodali.**) Ze stržených peněz za- 
platili dluhy a o ostatek se podělili; třetímu bratru Janovi, jenž dílu na penězích nedostal, dán statek ma- 
teřský za díl. 

Jan, přečkav všechny bratry a všechny toho rodu po meči, zemřel r. 1597 dne 12. října bez dě- 
dicův přirozených a beze všeho pořízení, co by se se statkem jeho díti mělo. Zanechal pěkné statky Mrač, 
Divíce a dům na Malé straně, neb třetí jeho statek TouŽetín byl se dostal manželce jeho. Ve statek ten 
všechen uvázali se nyní Jan Rudolf a Kryštof Jaroslav strýci TrČkové z Lipy^ pravíce k němu právo míti, 

') Emler Tab. vet- n. 142. *) Sommersberg ser. Sil I, 965, Jireček cod. II b. 305. ®) Lib. erect. V f- 97. «) DD 23 
A lO a B 1 »Petrus natus nobilis d. Benessii de Duba « ^) Arch. č. Il40 R. 1444 již byl Beneš mrtev a Petr sedél na Mrači 
(DD 61 p. 356). ®) Čas. mus. 1827, 3, 83. ®) DD 16 f. 129. ‘^) Reg. 5F hejtman. II A lO Jan se připomíná r. 1510, r. 1629 snad 
byl již mrtev a Lidmila jíž v držení Mrače. DZ. 249, B 8 Smilov nyní mezí Tepli šovici a Lbosínem. DZ. 3, H 6. •*) DZ. 
9 C26, G 18. 

2 



50 


MRAČ TVRZ, 


jako nejbližŠí tjcové zemřelého; ale poněvadž Jan Zbyněk Zajíc z Hazemburka na Budyni a Maximílian Lev 
z RoŽmitála a z Blatné na Těšících jakožto jediní již ze starodávného rodu Buzicův a erbu svinské hlavy 
lepší právo míti si pokládali, a zejména na starodávnou smlouvu ukazovali, kterou byli r. 1491, 23. dubna 
první tehdá Budci (Jan Zajíc, Jan ze Šellenberka a Zdeněk z RoŽmitála) o nápadech učinili, přišlo to k soudu. 
N#»5.1í ali? k rnz5oii7.en{ této »přp ndpnrné€ přišlo, fimliivíli se s obojí Strany r. 1598 dne 19. Února. Statky 



Tvrz Mrač podle kresby Hebrovy z r 1841, 


zůstaly sice Trčkfim, avšak tito vydali původům všechny listy a majestáty na rod Šellenberkův se vztahující 
a nad to zaplatili jim 4500 kop mlŠ.^) Hned potom (totiž r. 1598 dne 28. února) prodali Trčkové touž Mrač 
s pivovarem, dvorem a mlýnem, díl Poříčí s mlýnem, Velké a Malé Žínaný Adamovi mladšímu z Valdšleina 
na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, JMC. radě a komorníku za 9250 k. gr. Č.^) 


Mrač přišla tedy po 
druhé k panství Hrá- 
deckému a zůstala při 
něm, i když je po smrti 
Adamově (fl638) syn 
jeho Jan Viktoryn^ 
hrabě Jř Valdštemaujal. 
Tento měl sice pěkný 
díl po otci, ale špatně 
hospodařil, tak že ne- 
mohl velkou sumu 
peněz Vácslavoťi, hra- 
běti z Vrbna a i Brun- 
tálu zaplatit!. Odhá- 
dáno tedy r. 16+8 dne 
20.Července od panství 
Hrádeckého tolik, ko- 
lik k zaplacení vysta- 
čilo. Hrabě z Vrbna 
obdržel tímto tvrz pu- 



Tvrz Mrač. 


stou pode dvorem Mra- 
čeni, kde toliko zdi 
staré na vápno dělané 
stály, někdejší pivovar, 
z něhož zdi byly, dvůr 
(to vše v ceně 500 
kop), dvůr Zlenický, 
mlýny Čtyrkolský a 
Spálený, dvůr, kostel 
farní a filiální v Poříčí, 
mlýn tudíž, kostel fili- 
ální ve LŠtění, vsi So- 
běhrdy, Žínaný, Mrač, 
Poříčí, V ětrov, Čerčan y, 
Zderadiny, městečko 
LŠtění, Javorník. Ko- 
chanov, Dlouhé pole, 
Myslíce, BohuŠice, Po- 
chev, Lhotu Kačkovu 
a Mezihoří.*) 


1) D2, 172 Q 11. *) DZ. 174 F 23. Vklad vykonán r. 1600 ve středu po sv. Janu Křtiteli (DZ. 129 M 25). *) DZ. 
149. P 16— Q 11. U Mrače se připomíná les Hradec. 


MRAČ TVRZ. ZLENICE HRAD. 


51 


Vácslav zanechal z manželky své Elišky Polyxeny Demlinské syny Jana Františka^ Štěpána a 
Bemarta^ kteří byli císařem Leopoldem (1662, 6. prosince) ve stav hraběcí povýšeni. První z nich, Jan Fran- 
tišek Ženat byl (od r. 1657) s Maní Eliškou (f 1671) a potom Terezií Františkou, dcerami Bernarta Ignáce 
z Martinic, který byl na sebe r. 1663 dědičné právo ke Mrači od Jana Viktoryna z Valdšteina převedl; toto 
právo své Terezie po otci (f 1685) zdědivši, dne 4 února 1690 manželu svému vydala. Zastával vysoké úřady 
jsa také rytířem zlatého rouna a zemřel r. 1705 dne 22. srpna jako kancléř Český. Synové jeho Jan Antonín^ 
Jozef František a Norbert zamýšleli o statky otcovské a mateřské, Hořovice a Mrač se rozdčliti a poněvadž 
ve statku tomto slušného sídla nebylo, v rychlosti stavěno, ale nežli k dokonání toho přišlo, padly všechny 
statky v moc věřitelův. Pro velké totiž dluhy rodičův nebylo je možno udržeti a proto i zboží Mracké r. 1709 
dne 31. prosince věřitelům odhádáno. Za jeden díl položena »tvrz Mrač od kamene vystavená* (v 200 ss.) 
se dvorem, oboje Žínaný, Čerčany se dvorem, Soběhrdy, Dlouhé pole, Kochanov a díly Petroupína a Myslice. 
Ke druhému dílu dány dvůr a ves Poříčí, vsi Větrov a Mrač hořejší a díly Hůrky a Městečka. Ke třetímu 
dílu položeny dvůr Zlenice a Dubský, městys Lštění s kostelem sv. Kli menta, vsi Javorník, Mezihoří, Pchov, 
KaČkova Lhota a Zderadiny.*) Po uchvácení těch dílů zkoupil všecky tři díly Jan Jozef ^ hrabě.? jemuž 

také hrabě Norbert, jako ten, který je na svůj díl dostati měl, právo své dědičné r. 1725 prodal. 




ZLENICE HRAD. 

žadý, kdo jel drahou z Prahy k Táboru, zajisté si rád vzpomněl na roztomilý obrázek, který 
se jemu jedoucímu od Scnohrab k Čcrčarům naskytl; obraz malebných zřícenin hradu 
Zlenického i s překrásným údolím Sázavským, kterýžto spatřil, když na malou chvíli vyjel 
z jednoho z četných průkopův téže dráhy. Neníf také týž hrad s okolím od žádné jiné 
strany krásnější a malebnější, než z této. 

Zlenický hrad založen byl na ostrohu 
.mezi řekou Sázavou a potokem Hrušickým, 
který do ni pod hradem padá. Ostroh, jehož opyŠ se k ústí 
potoka volně sklání, zakladatel překopal tak, že jeho severo- 
východní konec zůstaven pro hrad a oddělen od ostatní vyšší 
krajiny hlubokým a ve skále vytesaným příkopem tak, že 
na této straně nebylo naprosto možno do hradu se dostati. 

Hrad sám rozdělen byl na předhradí a horní neb zadní hrad. 

Fředhradi leží níže než hrad a bylo na horním 
a dolním konci objato příkopem, kdežto severozá- 
padní strana strmě spadá ke břehu potoka. Také 
na čtvrté straně bylo chráněno. Dobře znáti jest, jak 
je zavíraly hradby, nyní tak sesuté, že jen náspy 
kameni po nich zůstaly; trochu také jest znáti místa 
dvou bašt na jihovýchodní straně, která jest nej slabší. 

Cesta ještě znatelná běžela po mostě 
přes příkop k první bráně, pak Šla do 
vrchu mezi dřevěnými staveními hospo- 
dářskými, po nichž ovšem již památky 
není, až k přikopu hlubokému, ve 
skále vytesanému, který dělil předhradí 
od hradu. 


Po stálém a zvoditém mostě při- 
cházelo se k kotnímu hradu a to na- 


před k vééovaté bráně. Z ní zbyly jen 
příční zdi a čelní se úplně sesuly, avšak 
ze zbytkův nynějších lze tolik souditi, 
že byl průjezd jednoduchý, neklenutý, 
totiž dřevěnou podlahou přikrytý. Z brá- 
ny přišlo se na dvorek, ale přijiti přímo 
do paláce neb obydlí páně nebylo 
možné, poněvadž základy paláce leží 
mnohem výše nežli brána i nelze za 


DZ 39M 19 až O 15. U Mrače 


Plán hradu Zlenice. 
1 Vozní cesta k Senohra- 
bům, 2 HruŠický potok, 3 
upravená pěšinka k 5 říčním 
lázním, 6 val, 7 přední příkop, 8 
místo brány, 9 předhradí, 10 místo 
bašt, 11 prostřední příkop, 12 brá- 
na do zadního hradu, 13 prázdné pro- 
stranství, 14 velké staveni věžovaté, 15 
druhé stavení se sklepy, 16 dvorečky, 1 7 části 
obydli, 18 věže studnice, 19 zadní ptíkop, 20 
náspy snad k zadržení vody v příkopě, 2l násep před hradem (snad od obléhají- 
cích pocházejici), 22 pěšinka přes skály nad potokem. Kreslil inž. R. Šimeček. 
«e připomínají pole za Hradcem a les JHradec, u Pchova les v LeŠtině. 


52 


ZLENICE HRAD. 


jiné míti, že buď se vystupovalo 
po dřevěných schodech aneb snad 
se Šlo do příkrého kopce podle 
východní hradby až pod roh pa- 
láce a pak někudy do něho; ovšem 
jiS to dolcázati nelze, protože pak 

místa tato kamením, které spadlo 
z celého jihovýchodního rohu, za- 
sypána. U jihozápadního rohu spa- 
třují se zříceniny velkého čtver- 
hranného stavení, v jehož podzemí, 
jak se zdá, byly sklepy a z těch 
se vycházelo ven do vrchu. Nad 
touto prostorou snad bývaly ko- 
nice, jestliže se totiž mohlo sem 
po koni přijeti. Kromě toho jsou 
tu rfíceniny a to vysoké čtver- 
hranného stavení věŽo vátého, které 
mělo tré podlah nad sebou. Od 
země až do první podlahy byla 

^udiiicijilci vyšívá ii^viiojM^i ai^ aivv^- 

rem dvěma našim poschodím. 
V tomto oddělení jest na jihozá- 
padní straně úzké okno, které se 
do vnitřku rychle rozšiřuje. Nad 
první podlahou spatřuje se pěkné 
do končitého oblouku sklenuté 
okno. Nad druhou podlahou byla 
okna, ale viděti je nyní jiŽ nelze. 
Z ostatních Částí obydlí zbyly kusy 
zdí. Konečně je v jihovýchodní 
stráni okrouhlá vl&^ jcŽ byla stud- 
nicu Z ní zbyla jen jedna strana; 
ostatek se sesul a vnitřek je docela 
zasypán. 

Zleiiice jest název čelední 
a proto se psávalo >do Zlenic« 
a »na Zlenicích« a není to proto 
název hradu, nýbrž vsi, ze které 
vznikl před r. 1415 dvůr Zlenický. Po něm pak dáno jméno hradu, který byl založen v první polovici 14. 
století. Proto není jisto, zdali seděl na hradě Oldřich ze Zlenic^ jenž roku 1318 poháněl Ctibora z Kožlího 
pro Škodu, kterou mu učinil v Koutech.^) Avšak seděl později na hradě Jan ze ZleniCy osoba stavu panského, 
což znáti jest odtud. Že seděl r. 1351 na soudu zemském.*) Týž Jan zapsal t. r. (30. června) hrad Zlenický se 
vším, co při n&m bylo, Štěpánovi, kanovníku a nejvyŠŠÍmu písaři a JeŠkovi z Tetína bratřím v 1000 ko- 
pách, tak aby brali úrok 100 kop a Jan měl moc hrad zase vyplatit.®) Psal se po Zlenicích snad ještě r. 1365 
sedaje na soudu zemském.^) 

Z následujícího jde najevo, Že se dostaly Zlenice pánUm z Dube buď koupí nebo děděním. Když 
se asi v počátcích druhé polovice 14. st. bratří Václav^ Ondřej a Beneš dělili, dostal Ondřej z otcovského 
statku polovici městečka LŠtění, HruŠice a jiné statky a vyskytuje se také jako držitel Zlenic. Protože léta 
1377 hrady JeŽov a Zlenice s městečkem pod ním (totiž LŠtěním) s dvory a vesnicemi podány Karlovi IV^. 
v manství,®) lze za to míti, že se tak stalo Ondřejem, jenž mél snad JeŽov z otcovského zboží.®) TýŽ Ondřej 
byl v 1. 1343 až 1394 nejvyŠŠím sudím Kr. Č. a poněvadž mu Karel IV. úřad ten i po smrti otce svého 
zanechal, svědčí to nejen o velkých darech ducha, nýbrž i o bezúhonnosti povahy Ondřejovy. L. 1394 složil 
úřad svůj byv k tomu pohádán tehdejšími běhy veřejnými, nicméně sedal na soudě zemském aŽ do února 
r. 1412 jako první kmet po úřednících. Památka po němí zůstala nejen v listech a zápisech současných, ještě 
pěknější památku zůstavil sám po sobě napsav » Výklad nia právo země České* totiž tak zvané zemské právo, 
jímž se řídil zemský soud. 

' Tabul vctust. 262. *) Rel. tab. 1 416. Arch. Č. II 339. ») Jircčck, Cod. jur. Boh. II b 306. *) Arch. C. II 340, má-li býti 

r 1866. ®) Zbytky rcg. Král. č. 68. ®) Nelze za to míti, aby mél dva hrad] tak blízko od scbe. 



Hrad Zlenice od západu. 


ZLENICE HRAD 


63 


Lze za to niiti, že zemřel Ondřej bezdětek bud r. 1412 neb v zimě potom následující. Zle nice 
spadly jako manství na krále a dány od něho Bolkovi staršimu z Poděbrad a Putovi s Častolovic. Protože 
tento s Annou mateří svou Anně, vdově po Ondřejovi užívatí věna jejího bránil, nařízeno soudem purkrabí 
Pražskému, aby Annu ve věno její uvedl a bránil.^) Půta podával t. r. faráře do Údašína, kdež bylo i manství 
služebné ke hradu Zlenickému.*) L. 1415 pak prodal Půta Zleníce hrad s dvěma dvory popi. a lázní, polo- 
vicí LŠcěiif s podčicím iia HiadíŠli, 11 vesuic celých a necelých, z nichž bylo také několik od Kostelce, též 
s lesy Kunšovi z Konojed^ jenž také koupil právo Bočkovo a 1. 1416 manželce Dorotě na Hrušících věnoval. Potom 
také 1, 1417 přijal na spolek Petra, bratra svého a to pro příchranu svých dětí.®) Také prodal t. r. vsi, 
kteréž držel od Kostelce, Janovi z Kostelce. L. 1418 ještě žil.*) 

Po Janovi zůstali synové 7an starsU Jan mladší a Markvart a dvě dcery. Když se bratří chtěli 
rozdělit!, pomáhali jim v tom 4 zemané z okolí. Známe jen díl Jana mladšího; dostal ves Mirošovice, polo- 
vici HruŠíc, 2 mlýny, část Bohumile a třetí díl Černého lesa. Protože Mírek z Pětichvost statek jeho spra- 
voval, vystěhoval se Jan k němu se všemi nábytky a peřinami a nechlebil s bratřími. Když Jan tento zemřel 
a Mírka doma nebylo, ujal Jan starší statek jeho mocně. Jan starší byl r. 1428 pánem na Zlenicích a S Mar- 
kvartem podával r. 1434 faráře do HruŠic.®) 

Jan Činil také násilí Anně, vdově po Petrovi z Konojed zabrav věno její a bera jí nábytky. O tom 
učinil soud zemský r. 1437 spravedlivý nález A protože t. r. také statek u Jana mladšího pokládán za od- * 
úmrf na krále spadlou, odpírali tomu Jan a Markvart, ale nedočkali se konce.*^) Jan daroval 1. 1444, když 
poznával, že se blíží konec jeho 
života, manželce své Markétě z Týn- 
ce tvrz Kuří s vesnicemi a ves 
HruŠice kromě kostelního podací.®) 

T. r. chtěl uČiniti poruČenství, zří- 
dil Šmohaře z‘ Kochova poruční- 
kem a poslal úředníka svého Pfi- 
snáka Košíka z LipČe pro zemany 
do Mrače a Malonic, aby poruČen- 
ství zpečetili ale umřel, nežli se 
páni na Zlenice sjeli. Poněvadž 
pak Markvart také byl zemřel, 
spadlo zboží jich na jejich sestru 
Bětu. Ta ještě t. r. zapsala Zdeň- 
kovi Kostkovi z PosíuPíc\^o\izA\m1- 
na 1600 kop i nemajíc jemu odkud 
zaplatili, hrad Zlenice s poplužími 
a 11 vesnic i s lesy,^) ale dluh 1200 
kop zapsala (1415 14. 'ledna) na 
témž zboží Kunšovi Rozkošovi 
z Dubé}^) 

Byli tedy dva páni na Zle- 
nicích a přeli se mezi sebou; dosti 
práce to dalo Zdeňkovi ze Štern- 
berka, než je na konci r. 1445 
porovnal.^*) KuneŠ měl Zdeňkovi 
postoupit! právo své dskami dvor- 
skými, ale ještě 1. 1446 tak ne- 
učinil. Zdeněk zemřel pak ne- 
dlouho potom (před r. 1448). Sprá- 
vy jeho statků v ujal se strýc jeho 
Zdeněk Kostka a získal neien 1. 

1448 věnné právo Markéty z Týn- 
ce na vsi HruŠicích,*^) nýbrž i vy- 
prosil (1453) pro sebe všechnu 
odúmrf na zboží Zlenickém po 
vladykách z Konojed. To vŠe ode- 
vzdal 1. 1454 MikŠovi z Postupu^ 



Hrad Zlenice od východu 


“i) Rel. tab. II 97. «) Lib. cont. DD. 61 str. 308. 3) DD. 61 str. 136, 160, 184. *) DD 19 str. 290, 61 str. 192. DD. 
rnnf 7 \ Pí»I ťaK TI 1 HF! l 5 f, 333. 8) DD 6l ^ 


54 


ZLENICE HRAD. 


synovi dřívějšího Zdeňka a svému strýci, jemuž tu^im byl poručníkem.^) Neměl Zlenic dlouho, neb 
prodal je s dvorem pod hradem s vesnicemi, též mlýny na Sázavě a mlýny potočnými (1456) Bur- 
janovi^ Zdeňkovi a Mikuláši bratřím (Trčkům) z Lipy. Ti neměli to zboží koupené za 2000 kop dlouho, nýbrž 
prodali je L 1458 Zdeňkovi Kostkovi z Postupic za 50 kop, ale král Jiří kázal ten prodej z desk vymazali, 
poněvadž to zboží prodáno za méně, než stálo.^) Tedy bratři obnovili zápis 1. 1463 a prodali Zlenice 
za 3000 kop.®) 

Asi v ty Časy byl hrad Zlenický zbořen. Kdy a jak se to stalo, není známo. Před šatným hradem 
vlastně proti němu u nynější železné dráhy jest ostroh překopaný jak*i nějaké tvrziště, bezpochyby ležení 
obléhajících, také severovýchodně od hradu jest násep. Že pak hrad Zlenický byl násilně zbořen, jde na jevo 
z listu r. 1465, kdež se dí o témž hradě, že jest zbořen a úplně opuštěn,^) 

Tehdá totiž Zdeněk poddal hrad svůj MyšMn s dovolením královým v manství a obdržel za to 
hrad Zlenice dědičně. Připojil jej k panství Hrádku komorního, při němž se 1. 1525 zámek pustý Zlenice 
připomíná. Od téhož panství oddělen 1. 1648 k Mrači a s touto koupen 1. 1725 k panství Konopištskému. 


‘)DD 16 f 360, 23. D 16. 2)DD 61 str.421, 430. 3) OD 61 str. 474. DD 6l str. 76. 



TVRZE NA KONOPIŠTSKU. 


de je nyni městečko Poříčí, stály dříve tři osady 
Balkovice, PoriČi a Kout. Tvrz bývala v Poříčí 
u mostu, druhá snad v Koutě. Mezi patrony 
zdejších kostelů (1360) čtou se Přisnak 
z Pařiči a z Ledeč (od r. 1357 mistopísař desk zem- 
ských), Arnošt a Ctitor bratří a Albert syn n. Bo- 
hunka bratra jich a sirotci po n. Mstisovi drželi 
tehdá část vsi Cerčan.^) Přisnak seděl I. 1363 v Koutě 
a odtud se psal.^) Statek Koutský patřil v 15. stol. 
ke Kostelci a Poříčí k Ledcům ne- li celé, z části. 
L. 1395 měli Přisnak z Ledeč a Zikmund a Přisnak 
synové při s Benešem i Dubé o zdejší podací, kterou 
vyhráli. Beneš totiž byl dědicem a nástupcem n. Zbyňka 
z Poříčí tehdá již zemřelého.®) Podle toho by byla část 
Poříčí připadla ke Kodi. Na počátku 16. století bylo 
Poříčí rozděleno. Část patřila k Týnci a část k Pyšelům. 
Mandaléna z Vrtby učinila nějakou smlouvu o Poříčí 
s Jindřichem z Poměnk a tento pak viněn byl od 
dcery její Udmily z Klinšteina (1535) z jistého dluhu. 
L. 1539 měla táž Lidraila soud o krčmu, kterou měla 
v Poříčí.*) Ok. I. 1553 prodáno Poříčí Janovi Opitovi 
z Maličina a od té doby se tu vyskytuje tvrz. Syn to- 
hoto Julius prodal 1. 1577 tvrz Poříč se statkem 
Drslavovi Byšickému t By sic a tento hned potom 
Janovi ze Šelmóerka^) Od té doby patřilo Poříčí 
ke Mračí a od r. 1725 ke Konopišti. 

* 

Nad Sázavou byla někdy farní ves Ledce, z níž 
zbyl pouze dvůr a ftl. kostel sv. Bartoloměje.^) Také 
tu stávala tvrz, jejíž držitelé Bohunik a Vilém bratří 
a Baltazar 1. 1360 sem faráře podávali. Od nich koupil 
Ledce Přisnak z PořiČi^ mistopísař a od té doby psal 
se i on potom z Ledeč. Stalo se tak před r. 1373.'^) Od 
r. 1379 psal se starším*); 1, 1374 sem podával se svými 
bratřími Ondřejem a Lipocem a v 1. 1390 — 1391 sám, 
také držel v 1. 1359 — 1386 část Pyšel.®) L. 1395 ze- 
mřel syn jeho Přisnak a proto otec daroval ke kostelu 
zdejšímu plat v Březci.^*) Zdá se, že starý Přisnak brzo 
po tom zemřel a syn jeho Zikmund vzav díl na pe- 
nězích usadil se kdesi u Karlšteina.**) Zemřel 1. 1420 
a pohřben u sv. Tomáíe v Praze.*-) Jiným snad synem 
byl Jan z Ledeč ^ jenž byl 1, 1416 pánem na Pyšelích 
a Čtvrtým synem bezpochyby Vácslav. Tento stal se 
1. 1395 farářem v Poříčí, podával 1. 1408 faráře do 
Ledeč a zapisoval 1. 1417 dluh na tvrzi Ledcích 
Petrovi ze Svojšína.*®) Kdy kněz Vácslav zemřel, není 
známo. Když I, 1454 odúmrť po něm provolána, vy- 
prosil si ji Zdeněk Kostka z Postupic jsa bezpochyby 
posloupným držitelem í protože odporu nebylo, zboží 
Ledecké podržeP*) a ke Hrádku připojil. Tvrz se záhy 
rozpadla a zůstalo jen tvrziŠtě mezi dvěma rybníky, na 
němž se před lety všelijaké památky ze 14. století vy- 
kopaly a při tom taicé tvrziště z větší části roz- 
vezlo. 

* 

ByniCC neb Benice jest vesnička v osadě Týne- 
cké s dvorem poplužným, při němž stávala tvrz dávno 
již zaniklá. Seděli tu 1318 Slávek a Bohuchval}^) a 
Přibka 2 Bynic (1360) byla tetou vladyk Mlékovských.*®) 
Jeniš z Bynic stál I. 1387 o mlýn v Bynidch, který měl 

*) Lib. conf. Rel. Ub. I 422, 426. Arch. bibl. Praž. 
8) Lib conf. erect. XII 15>. Reg. k. s. Rel. tab. 1 334. DZ 
63 H 21, E 4. •) Vlasákok^a Místop. bibl. III 63. ’^) Lib. crcct. 
XII f. 2. Lib. conf. ®) Acta jud. ®) Lib, conf. Rel. tab. I 426. 

*•) DD 14 f. 133. Lib. erect. XIII a 65. >») Lib. erect. XII 190. 
•*) Lupáč. *8) Lib. conf. DD 20 str. 127. »*) DD 16 f. 252, 23 
D 16. *5) Tab. vet. 194, 252. »«) Arch. kap. Praž. 


spadnouti na krále po Bartoňovi.*) L. 1445 žil Jan 
z Byniic®) a Jetřich Bynický měl 1 1476 pří s Janem 
Újezdeckým. ve které se jednalo o ztracení hradu 
Ujezdce; týž Jetřich prodal plat v Dubové Lhotě.®) 
Vácslav z Roupova nabyv téhož statku, prodal 1. 1498 
tvrz, dvůr a ves By nice i s vesnicemi Litvínovi z Klín- 
iteina.^) By nice patřily pak ke hradu Týnci. Tvrz tu 
spustla a byla ok. 1. 1520 pronajata nějakému člověku. 
Když se asi 1. 1580 Bernart a Jiříky bratři Velemyšti 
z Velemyslovsi dělili, dostal Jindřich na svůj díl půl 
Týnce a Benice. Jak se zdá, byla pak tvrz zdejší zase 
obnovena. Statek Bynický potom zase připojen k Týnci 
a dostal se Jaroslavovi Velemyskému^ který jej prodal 
(1597) Dorotě Hodějovské z BarasovaP) Dorota držela 
pak Bynice ke Konopišti až do své smrti (ýl6l3, 22. 
listopadu). 

Synové její dědili i po otci i po mateři hojné 
statků v, o něž se asi 1. 1615 rozdělili.^) Bylo 5 bratří a 
pět dilův. Jeden z těchto totiž Bynice, Nedvězí, Jestřebice 
a část Benešova dostal se Bohuslavovi z Hodějova. Ten 
koupil od stavův duchovní ves Hostěradice, což mu 
pokládáno 1. 1622 za zločin. Ze pak se ještě něco na 
něho vědělo, odsouzen třetiny jmění svého, jež šrnahem 
zabráno a prodáno 1622, 19. prosince Albrechtovi V, P. 
z Valdšieina, Od té doby patřily Benice ke Konopišti. 

V taxe 17. st. popisuje se tvrz zdejší. Byla z ka- 
mene do 4 rohův vystavěna, ale velice zpustla, tak že 
na jedné straně kus zdi spadl. Bylo zde několik míst- 
ností, v nichž bydlela dvorská čeládka/) V odhadu 
Konopištska 1. 1715 píše se o léto tvrzi, že v dolejší 
příležitosti jsou pokoj s komorou, síň s ratejnou a na 
čtvero oddělené komory, v nichž klenutí již spadlo a 
jež se užívají za chlévy. V hořejším dile byl díl za 
sýpku a ostatek bez dveří, oken a podlahy; byl toíiko 
pro skládání slámy a plev, a konečné tu byly i staré 
zdi bez krovu.®) 

♦ 

Chvoj enec neb Chvojínek jest ves mezi Ncíveklo- 
vem li Beneševem. Od kostela jihovýchodně as: 50 
kroků daleko na ostrožně, která spojuje ostroh kostela 
s planinou, stojí statek Vilímkův, kdež ae říká na tvrzce. 
Z bývalé tvrze zbyla jen hluboká studné. 

Nejstarší známí držitelé té tvrze jsou tuším bratří 
Jan 21 Jetřich. Ti se strýci svými Mlékovskými založili 
1.1360 oltář sv. Filipa a Jakuba v kostele zdejším tehdá 
farníími.*^) Jako patronové tohoto vyskytují se v 1.. 1367 
až 1371 bratří z Mlékovic Vráti voj a Ctibor kanovníci 
kostela Pražského. Jetřichův syn byl Jan^ jenž vydal 
I. 1373 svědectví ve při zdejšího faráře s oltářníkem.*®) 
Kdežto byl patronem zdejšího kostela a oltáře v. 1. 1380 
až 1391 pan Ondřej z Dubé**), dovídáme se, že měl 
jakýsi Mar kvart (1387) ve Chvojenci dvůr se dvěma 
podsedky. Také tu míval nějaký statek Jakub syn Su- 
li kův, jenž ok. 1. 1391 bez dědicův sešel.*®) Také Pešek 
Kolouch tu měl nějaký statek.*®) Na tvrzi jak se zdá 
seděla Přiba^ vdova po Vilémovi, která v 1. 1391 -- 1397 
faráře ke zdejšímu kostelu podávala. L. 1394 s farářem 
zdejším učinila směnu na nějaké platy.**) Po ni v letech 
1398 — 1412 následoval tuším držitel druhého 

statku, neb první patřil 1. 1401 sirotkům Vilémovým. 

») Arch. Český 31, 140. *) Rel. tab. 11 259. Arch. Č 1170. 
8) Arch. C. IV 310. Patn. arch. V 144. *) Rel. II tab. 504. 
8) DZ 136. O 11 — 16. 8) Viz Jirečkdv spis o Hodějovských. 
^jWagnerova Exc. z arch. Třeboň, b) dZ 257— G 27. •) Arch. 
kapitulní. *®) Tadra acta jud. I 46^47. **) Lib. conf. **) DD 
13 ř. 96, 100. *8) Lib. erect. XII 58. *«) Borový lib erect. IV. 
411, Lib. conf. *8) Rel. tab. I 634. 



56 


TVRZE NA KONOPIŠTSKU 


Naposled se vyskytuji jako patronové kostela 1423 
Bartoš ze SobéŠína a Jan z Řečice, tedy držitelé dvou 
statků. Z nějakého drobného statku vladyčího povstalo 
svobodství, jež se od 16. stol. pnpomíná. Ostatek pa- 
třil asi od konce 15. stol. ke Konopišti. 

U Chlistova stojí samotný dvůr Poměnice, u něhož 
bývala tvrz ode dávna, avšak ač se pnpomíná ve 14. 
stol. a potom nikdy, přece se ještě I. 1671 pamatovala.') 
L. 1318 tu sedMi Radon a Zdata.^) 

Zbyněk z P, prodal 1358 s manželkou svou Eliškou 
plat k oltáři Pražského kostela na tvrzi, dvoru poplužném a 
dvorech kmecich v Poméniclch®). 

Na Moravě žil od r. 1365 Fráněk 
z P. maje tu rozličné statky a jsa 
také správcem komory markrabské;^) 
po něm tu byl 1. 1378 ProkopP) 

Část patřila ke sklonku téhož sto- 
letí k Léštnu,®) v Poměnicích pak 
seděli 1. 1394 Rudolt^ 1417 Jan^ 

1440 Vácslav z Jan, syn Jakubův 
prodal dvůr v Poměnicích Mikovi 
odludž 1. 1451.') Pak se připomíná 
v i. 1505 — 1520 Vácslav s P. a i 529 
Jiřik odtudž, čímž se řada domo- 
rodých vladyk končí.*^) Neb léta 
1 540 byl pánem na Poměnicích Vita 
starší ze Rzavého a Vácslav Sobek 
z Jezera prodal dvůr v Horních 
Poměnicích 1. 1 548 Adamovi ze Štern- 
berka pánu na Konopišti.^) Horními 
Poměnicemi nazýval se nynější dvůr, neb pod ním při 
potoce byly Podpomenice, kdež byl I. 1400 mlýn 
(nyní Plihalův) Tyto patřily od r. 1469 ke špitálu 
Benešovskému. 

♦ 

Ve vsi Kolmicích spatřoval se ještě v minulém 
století hluboký příkop obklopující tvrzi Ště pravidelným 
čtverhranem; n/ní je z části skopán.'®) V prostřed 14 
stol. žil Jaroš z Kozmic^ jehož syn Ješek byl od roku 
1358 farářem \ Pyšelích a 1. 1386 zemřel.^^) Držitelem 
tvrze byl Přtsrak^ jenž v 1. 1358 — 1409 kněze do Te- 
plišovic a Kozmic podával.'®) S ním se vyskytuje 1378 
jako spolupodací Jindřichy jenž 1382 koupil statek 
Vesce a před r. 1 391 zemřel, zůstaviv syna Jindřicha.*®) 
Přisnak obdržel (1405) s manželkou svou Markétou mocný 
list, aby mohl sboži svá odkazovali; soudit! odtud lze, 
že dětí neměl. Držel I. 1415 dům v Praze, ale 1. 1416 
byl již mrtev.’ ^) Kozmice měl po něm Vácslav^ jenž 
byl v I. 1408 — 14 1 3 místopísařem desk zemských a 
ještě za živobytí Fřisnakova na Kozmickém zboží plat 
pro klášter sv. Tomáše v Praze prodal.’^) L. 1416 vy- 
prosil si všechnu odúmrť po Přisnakovi. Dorota man- 
želka jeho prodala 1. 1417 svou ves Záhořany a 1. 1418 
Teplišovice a Mrchojedy.'®) Petr z Kozmic byl 1. 1448 
mezi těmi, kteří vpadli do Prahy, a 1454 připomíná se 
Přisnak z Koznic potomek dřevních vladyk.*^) Jak se 

♦ 

’) Exc. Wajfnerova z arch. Třeboň. *) Tab. vet. n 142. 
s) Štědrý, Dod. II k. Poz. DZ str. 9. *) Dsky Brn. IV 219, 
Olom. I 935, CDM XV 90 bj Dsky Brn VII 590. «) Arch. 
č. 31, 334, 342 ^ Arch. C . I 256, 404, Viz i Arch. C XIX 
251. 8) Arch Č. VI. 321, Reg. k. s. 8) Reg k. s. DZ 8. O 15. 
'®) Vasák Mistop. bibl. III 83. Soupis Ben. 141. “) Lib. conř. 
Rel. tab. I 426. Lib conf. '•) Rel. tab. I 473. '*) Kopiář 
Přemyšlský, Tomek Základy 98, DD 15, f. 325. Rel tab. 
II. 117, 119. Vi 2 i 101. '«) Rel. tab. II 136, 140. '’)Arch Třeb. 
DD 16 f. 129. 


zdá koupeny Kozmice v ty časy ke Konopištskému 
panství. L. 1454 Zdeněk ze Šternberka vyprosil si 
všechnu odúmrf po n. Janovi ze Žiřic na tvrzi Kozmi- 
cích a příslušenství.*) 

Soběhrdy jest vesnice mezi Benešovem a Hrádkem. 
Ode dávno tu byla tvrz, na niž seděl 1, 1360 Šeněk, Velik 
odtudž a Zdena odtudž spolčili se 1. 1387 veškerým 
svým dědictvím.®) Ctibor ze Sobikrd syn Hlávkův z Jezvin 
držel 1. 1408 zboží Hvozlické.®) L. 1411 odumřel tu 
statek po Vácslavovi a Januše sestra Vácslavova táhla 
se na něj; také zůstala v jeho držení.”*) L. 1419 žil 
Bokuněk odtudž, jenž si vyprosil zboží v Olbramovicích®), 


Zbytky tvrze v Kozmících. 

a na sjezdu Čáslavském 1. 1440 byl Miktdáš ze Sobéhrd.^) 
Ten vdál dceru Elišku za Zikmunda ze Záhoří a věno- 
val jí na dvoru v Sobě brdech,^) ale zeť 1. 1465 převedl 
věno na Slavětín. Potomky starého rodu byli 1505 až 
1527 Markvart Sobikrd ze Soběhrd a Adam, Tento 
jsa toho rodu poslední zapsal 1. 1533 tvrz Soběhrdy tetě 
své Kateřině z Pytkovic vdané za Jana Hlasa z Kame- 
niceF) Tento žil ještě i. 1554, kdež udělal pořízení 
o statku po manželce zděděném a dětech.®) Když ze- 
mřel, nebylo možno Karlovi sirotku statek zdržeti. Tu 
jej prodala Eva ze Mnělic, vdova po Janovi 1. 1566 
Janovi z Valdšteina}^') Od té doby patřily ke Hrádku, 
v 17. stol. ke Mračí a od r. I*? 25 ke Konopišti. ' 
* 

Ve Lhotě Vidlákově (Heber VI 240) nikdy 
tvrze nebylo. 

Také ve Vysoké Lhotě (Heber VI 240) tvrze 
nikdy nebylo, než připomínají se tu jen dvory a svo- 
bodství. Později tu bylo prosté sídlo. 

Na starobylé cestě mezi Kostelcem (pod Křížky) 
a Týncem n, S. zvané » Horácké* v lese jest zbytek 
nějaké tvrze, kde lid říká >Na sklepích, Na pláních, 
Na zemanu*. Hoře při tom se říká na jedné straně 
Radoč, na druhé Kněží hora. Jest to již na býv. pan- 
ství Konopištském a prvotně snad zboží Chrástském.**) 


') DD 16 f, 354. *) Rel. tab. I 422, 513. *) Rkps. arch. 
kapit. 4) DD 15 f 160. 8) DD 15 f. 126. Arch. č. I 255. 

Rel. tab. II 347 ®) Arch. č. VI 321, Reg. kom. s DZ 262. 
A 26. 8) DZ 15.C 28. '<>) DZ 58 C 14. ii) Příspěvek p. Boh. 
Čenského, faráře v Kostelci p. K. z r. 1904. 







Mělník hrad. 


mek Mělnický a koste! vedle něho stojící vysoko se vypÍDaJf nad -stokem Labe 
a Vltavy, daleko jsouce viditelný. Leží na návrši vysokém, které k Labi náhle 
spadá a druhou východní stranou zvolna se svažuje a k severu a k jihu po- 
malu se vyrovnává. Na východním svahu rozloženo jest královské město 
Mělník, jež bylo hrazeno a tím oporou pro hrad, který byl proto z této strany 
nepřístupný. Domy jeho v Kostelní a Zámecké ulici jdou až k samému zámku, 
který od nich oddělen jest úzkým prostranstvím jako každý jiný dfim, * 
Hrad bezpochyby hrazen byl na severní stranu příkopem a tak i snad na 
východní straně; aspoň jisté byl příkop před branou. Hradby jeho zavírajíce 
jej na všech stranách objímaly bezpochyby také kostel sv. Petra a Pavla, 
znamenitou to stavbu z dobj^ středověké, jehož věž jest vystavěna z mohutného 
Štukoví. Vedle věže ústila chodba ze zámku vedoucí a na zděných obloucích spočívající, jež v 19. století vybourána. 

V právo od zámecké brány jest hostinec Peklo. Brána\^%\ ve velkém tři poschodí vysokém-stavení (snad bývalé 
věži, ale nehrubých zdí) asi uprostřed čelné strany. Vchod jest vyložen Štukovím do tak tupého končitého 
oblouku, že se mnoho od polokruhu neliší. Dutina k zapadání a dvě díry pro kladky svědčí, že tu býval 
zvoditý most. V právu udtud jest branka též a dutinou a jednou dírou; ji zavírají staré dveře, dávnými panty 
pobité, jejichž klika a dírka pro klíč vyrobeny byly dovednými řemeslníkem. Průjezd jest vysoké prosté klenutí 
do kříže. Výjezd do dvora jest podobný jako vjezd a vysoký. Z něho vynikají staré kameny k zasazeni vrat. 
Na levo od brány jest místo, kde katolický radní Melichar Schultz I. 1632 smrtelně byl raněn od těch, kteří 
se přes nátisky staré víry drželi. 

Čtverhranatý dvůr zavřen jest staveními na všech stranách, v němž se kanceláře, byty, vyhlášené 
knížecí sklepy, lisy, kvasírny a okresní zastupitelstvo nacházejí. Východní strana^ v níŽ jest brána, obsahuje 
jediný zbytek starého hradu (snad dřevní věže), výstupek z 15. století pocházející, nevelmi Široký, v němž 
dole jsou got. dvéře, již tak otlučené, že se ledva prvotní podoba poznává; nad tím jest starobylé okénko 
kdysi bohatě pruty zdobené, ale nyní počasím hrubě porouchané. Na této straně jsou dole skladiště a nad 
nimi prostá chodba. 

Severní strana skládá se z malého přístavku, který ji hyzdí, pak dvojích arkád nad ním a věžo- 
vatého stavení (schodiště). Arkády v prvním poschodí mají prosté čtverhranné sloupy; v druhém poschodí 
střídají se tito sloupové (jsouce nižší než v 1. poschodí) se štíhlými sloupy kyj ovité podoby. Hladké prostory 
mezi sloupovím ozdobeny byly Škrabaným dílem. Pozorují se růžice, květinové okrasy a sloupce. Na římse 
jsou též ozdoby. Lprostřed sloupů v 1. poschodí jest v omítce tabulka s letopočtem 1553. Na střeše nad tím 
jsou malebné a vysoké komíny. V podzemí této strany jsou vinné lisy a kvasírny. Věžovaté stavení 
má starodávné rýsování a malá okna veníři obložená. Nejvýše na něm jsou slunečné hodiny a nápis (dis- 
tychon) Umbra horas signat, quot sit, nescitur ab umbra quid sis, dum mortis venerit umbra tiiae (T. j. 
Stín znamená hodiny, kolik jich je, nepoznáš vŠak po stínu co jsi, dokud nepřijde stín smrti tvé). Římsa jest 
zdobena jako u sloupoví. Pod římsou v jednom čtverhranu jest letopočet 1554. Na stěně toho stavení jsou 
známky kulek sem střelených. 

Západní stavení má téŽ rýsování, ale jiného způsobu neŽ předešlé, okna velká a v přízemí ozdobné 
oortály. Jedním z nich lze přijití do chodby a odtud na parkány, odkudž jest čarokrásné podívání do Labské 

8 



58 


MĚLNÍK HRAD. 


nížiny. Na omítce tohoto stavení jsou též díry od střelby z ručnic. Pod tímto a východním stavením jsou 
světoznámé vinné sklepy, jež drží asi 6000 hektolitrů vína. Jeden sklep se nazývá sv. Lidmily,, protože prý 
tu koupel mívala. 

Jišni staveni pochází ze 17. století. Svědčí o tom erb Černí no vský dvojí s dvojím nápisem českým 
a německým, který obojí hlásá, že ten erb měl Humprecht Jan svaté Římské říše hrabě Černím z Chuděnic 
první držitel Černínského fideíkomisu, skutečný pán na Gieshublu, Nejdeku, Vinoři, Velichovkách, Schonhofu, 
Ledcích, Vliňovsi, Kosti, Kosmonosech, Schmidberce, Landšteině, Kostomlatech, Ždáře, Radoniicích, Týništi, 
Stakořích a Schlusselburce, rytíř zlatého rouna, J. M. C. a K. skutečný tajný rada, nejprvnějŠí komorník, kr. 
místodržící a soudce zemský v kr. Č., ke sněmu již po osmé principál ní komisař, po tři léta u Benátské re- 
publiky cfs- ambasiator a král. panství a zámku Mělníka zástavní držitel. Ve dvou velkých sálech jsou dvě 
musea, vinařské a krajinské. 



Mělnický zámek. Půdorys. 


Kaple posvěcení sv. Lidmily jest v severozápadním rohu zámku; jest to Čtverhranatá místnost 
ve slohu 14. st. Klenutí jest založeno do dvou křížů a to tak, že pruty ze hlavic vybíhají. Uprostřed vybíhá 
ze hlavic mnoho prutů, z nichž jedny dělí druhé. Sbíhají se k prostým svorníkům. Na jedné hllavici v rohu 
jest lidská hlava (Kristova ř). Oltář jest bez velké ceny. Nad ním visí dva praporce, jeden větší, jeden menší 
a oba s erbem Černínským. Obraz sv. Lidmily od Škréty a sv. Vácslava a sv. Jana N. od Brandla jsou tak 
špatně obnoveny, že by z nich nikdo dílo slavných umělců nepoznával. Také je tu socha Matky Boží, jak 
se zdá stará. Za velkým oltářem jsou zazděny točité schody, kterými se chodívalo z hořejšího patra až do 
sklepu sv. Lidmily. Pověst, že se na místě této kaple sv. Lidmila narodila, dokládáme jen pro úplnost; 
za naší doby, kdo má jen trochu ponětí o staročeských stavbách, jí neuvěří.^) 

Na místě nynějšího zámku a kostela stával již v 9. století hrad jen dřevěný avšak hrubými náspy 
opevněný, který se nazýval Pšov. Knížata jeho se svými Pšovany v podhradí opanovali velký kus země 
odtud až k pomeznému lesu (u Lipého) a všem těm obyvatelům se říkalo Pšované. Slavibor kníže PŠovský, 
jenž žil v první polovici 9. století, měl dceru Lidmilu, jež se vdala za Bořivoje panovníka Čechův.. Tak připra- 
veno připojení knížectví Pšovského čili pozdějšího kraje Mělnického k Pražskému knížectví. Samostatným 
stalo se ještě jednou, když je obdržel Boleslav, bratr sv. Vácslava za úděl. Tomuto, jak se zdá, IPŠovský hrad 
nestačil a proto si založil Starou Boleslav s kamennou hradbou. Než po nějakém čase obnoven jest Pšovský 
hrad, o němž dí letopisec Křišťan, že se nyní nazývá Mělníkem. Jméno jeho je též na mincích kiněžny Emmy 
(f 1006). Možná že již tehdá bylo zvykem Mělník přikazovat! kněžnám, jako věnný důchod. Již ok. l. 1122 
0 Mikovec, Starožitnosti I, Soupis Mělnická str. 136—146. 


MĚLNÍK HRAD. 


69 


jest znám 


tu byla kapitola a proboštem jejím Šebíř, jak svědčí letopisy Kosmovy. Z úředníkův knížecích 
první Zvěst purkrabě, jenž zemřel 1. 1152.*) 

Ve 13. století staly se tu velké změny. Posa vadní hrad byl po západním způsobu přestavěn 
a z bývalého podhradí vznikalo hrazené město. Snad se to stalo již za Vácslava 1., jehož manželka Kunhuta 
Mělník 1. 1247 i s opravou nad kapitolou držela.®) Nestalo-li se tak tehdá, jistě již bylo za Přemysla. Od něho 
vykázán Mělník manželce Kunhutě, Když tato ušla 1. 1279 zajetí Braniborskému, odebrala se na Mělník, kdež 
za hradbami po tři dni prodlévala.®) Král Přemysl byl dovolil obci Mělnické (1274), aby město a hradby 
mohla opravovat!, sklad soli, sledí a jiných zboží ze 4 lodí; svoboda ta jim také potvrzena (1290) králem 
Vácslavem.*) O králové yitce manželce Vácslavově ví se, že Mělník držela. Neznámého roku darovala Hoš- 
ťálkovi služebníku svému 3 lány rolí.®) V téže krajině držela i Lysou. 

Jindřich Korutanský král učinil 1. 1307 spolek s Bedřichem markrabí Míšeňským k obapolné pod- 
poře. Na záruku, Že smlouvu zdrží, slíbil markrabí čtyři města, mezi nimi 
i Mělník vydati.®) Jestliže se tak stalo, zajisté panství Míšeňských nebylo 
dlouhé. Za krále Jana byla králová Eliška držitelkou Mělníka. Když nastaly 
kyselosti mezi oběma manžely, které vedly v Lokti až k ůstrkům, Eliška 
byla nucena opustiti děti své a služebnictvo (1319), Podrževši jen malou 
čeled, odebrala se na Mělník a tu nějaký čas bydlela, až ji Pražané k sobě 
do města volali.'^) Král sice tomu bránil, ale nemoha to odčiniti smířil se 
zase s manželkou svou. Pobytu svého na Mělníce užila ku spořádání poddan- 
ských poměrů na panství. Z 1. 1319 a 1321 pocházejí listy, jimiž vysazovala 
grunty ve Vrbně.“) Z jiných listů z 1. 1320 jde na jevo, že na Mělníce by- 
dlela, aneb že práva nabytá na Mělníku potvrzovala. T. r. 1320 také usta- 
novila plat měšťanů®) a 1. 1321 darovala 15 lánův v Mělníce po vysazení 
vybývajíclch Janovi proboštu Mělnickému.*®) Když se v únoru léta 1322 na 
Mělníce zdržovala, narodil se jí tu třetí syn Jan Jindřich, jehož však křtila 
v Praze.**) Léta 1327 potvrdila HoŠfálkovi služebníku svému statek jeho 
v Brozánkách.*®) Statek ten vyskytuje se v potomních dobách jako manství 
služebné ke hradu Mělnickému. Možná že Eliška vysadila více takových 
manství, nežli nám známo jest, a že od ní pocházelo manské zřízení na 
Měl nicku. Každý královský hrad měl služebná manství ke své obraně^ 

K mělnickému hradu bývala taková manství v Brozánkácli, Postřižfně, Malo- 
varech, Býkvi, Bučině, Hoholicích, Kozárovicích, Vrbně a Hoříně. Z těch pak 
zůstala dvě manství v Bučině, tolikéž v Kozárovicích, čtyři v Postřižíně a po 
jednom ve Chcebuzi a Vrbně. Manové byli povinni držiteli hradu, když 
by toho potřeba byla, sloužiti a na pomezí zemské, kde by se jim vykázalo, jeti.*®) 

Karel IV. pojav za manželku Annu Falckou zapsal jí Mělník. Paní 
tato pak řídila sama panství. L. 1352 rozkazovala radě Mělnické, aby úrok, který byli povinni platiti, nikomu 
nedávali, než jen bud jí nebo jejím úředníkům.**) Karel sám se tu někdy zdržoval, jako 1. 1350 a 1357. Také 
Anna Svidnická^ třetí manželka Karlova, držela Mělník, což lze znáti.odtud, že 1. 1354 a 1357 tu poroučela.*®) 
Po smrti Annině pojal Karel (1363) čtvrtou manželku Elišku ŠtětinskoUy jíž také Měbiik zapsal, ale teprve 
1. 1371 dala rada Mělnická od sebe zápis poslušnosti a poddanosti.*®) BeneŠ purkrabě její Mělnický sám 
druhý vypověděl (1372) ve při mezi obcí Mělnickou a klášterem pod Mělníkem o hranice obojích statkův, 
což i královou 1. 1373 potvrzeno.*^) 

Následujícím purkrabí (1374) byl Frycek z Liblic.*®) Pře mezi obcí a klášterem obnovena 
byla 1. 1389. Od kláštera při tom ukazován list dotčený královou vydaný^ ale tato se k přivěšení pečeti 
neznala a opravce také ne. Tenkráte rozsouzení poručeno Benešovi vladaři zboží v Hoříně a Vilémovi purkrabí 
Roudnickému. Eliška bydlívala také v Hoříně*®) a Králové Hradci a zemřela 1. 1393, 



Zbytek starého gotického zdivá 
v zámku mělnickém. 


Král Václav IV. zapsal Mělník, jejž držel v 1. 1393—1397, druhé své manželce Žoíii,*®) L. 1404 udělil 
Kunrátovi z Vechty proboŠtství Mělnické, ale byv potom zpraven. Že podací přoboštství daroval králové, znal se 
k tomu a právo její novým listem potvrdil.®*) Také král Zikmund jako dědic koruny České zápis učiněný 
králové na Hradci, Chrudimi, Mýtě, Jaroměři, Poličce, Mělníce, Trutnovu a Dvoru v 100.000 fl. 1. 1412 potvrdil.®®) 
L. 1418 byl purkrabí na Mělníce Jan z Chlumu. Tento a Jan Kyjata ze Zásady hofmistr králové 
svolali many k manskému soudu a tam nalezeno, že žádný man nemá svých dědin osobám duchovním za- 
pisovati.**) Král Zikmund chystaje (1420) válku s Čechy přijel do země, objížděl města a hrady a přijel dne 


*) Font r. B. II 432. *) Reg l 663. «) Font. r. B II 348, Palacký *) Reg II 382. ») Reg, IIÍ 541. ®) Reg. II 908. 
í) Petr Žitavský. Reg. IV 829, 831. ®) Reg. III 255, 267. Reg. II 285. ") Petr Žitavský. *2) Reg. III 541. »») Dský dvorské, 
Arch. Roudnický. **) Arch. Mělnický t®) Tadra, Listář Zbraslavský. Lib. conf. Arch. c. k. dvorský. Od r. 1367 měla kost. podaci 
v Mělníce, *^) Arch.gub. *•) Tadra Acta jud. 194. “) Arch. Mělnický ^O) Lib. conf. Již 1. 1401 držela Žofic kost, podací. **) Pelzl, 
Wenzcl IV. **) Reg. říšská. 23) Arch Č. III 491 — 492. Viz Čelak. CJM II 1182. 


60 


MĚLNÍK HRAD. 


27. května s manželkou svou Barborou a královou Žofii na Mělník, odkudž odjel do Slaného. Také na podzim 
t. r. ještě jednou sem přijel. Vítěznými pokroky Pražanů na jaře r. 1421 donuceni byli Mělniěané jim se pod- 
dali, vyslali své posly do Prahy, kde se zavázali býti s nimi proti králi Zikmundovi a královou již do města 
nepouštěli. Hejtmanem jim učiněn ^an se Smiřic^ který tuším i hrad opanoval.*) Město Mělník od té doby věrně 
stálo při straně pod obojí. L. 1424 zajat jest od Pražanů Hynek Boček z KunŠtátu, pán strany Orebské, zavezen 
na Mělník a dán v moc Janovi Smiřickému. Tento byl tu hejtmanem ještě 1. 1427.®) T. r. rozhněval si Smi- 
řický Pražany, když se byl úskoČně pokusil o to, města Pražská opanovali. Byl zajat a jak se zdá připraven 
o hejtmanství Mělnické. Hejtmanem tu se stal Mikuláš s Caisperkaý) Smiřický se mstil tím, že pálil ve vsích 
okolo Mělníka. Ustrašení venkované utíkali do Prahy, žádajíce tu pomocí, ale poněvadž Pražané svého 
vojska neměli doma, nemohli jim pomoci.®) Proto hleděli, aby se s ním smluvili, jednání o tom mělo býti 
na Mělníce, ale nedošlo k tomu. Na jaře 1. 1429 byl hejtmanem na Mělníce Vanék ze ZkořeP) L. 1429 v měsíci 



Severní strana nádvoří zámku mělnického. 

listopadu odevzdáno hejtmanství Jankovi Řitkovi s Besdědic^ při tom mu postoupeno 28 str. hrachu, 45 ovsa, 
25 polouvozí vína, 6 vozův, 3 pluhy, 6 koní, pánev pivná s kotly a jiné nádobí kuchyňské, pak obilí mlácené 
i nemlácené, všeho dosti málo.’) Mělničtí držíce se věrně Pražanů bojovali po jich straně u Lipan. 

Když císař Zikmund byl za krále uznán, uvázal se v Mělník, ale podržel k němu jen málo. Vesnice 
královské i duchovní pod Mělníkem zapsal 1436 21. září Janovi z Černína,®) ale hrad s městem, vesnicemi, 

many, podacími a vinicemi ustanovil 1437, 1 1. února za věno manželky své Barboryí^) která ovšem měla 
moc zastavené vsi vyplacovati. Po smrti Zikmundově bydlívala Barbora obyčejně na Mělníce. Odtud vychá- 
zely nejedné pikle proti Albrechtovi zeti Zikmundovu a volbě jeho za krále. Dokud byl Albrecht králem, 
skrývala se Barbora v cizině, vrátivši se pak 1, 1441 měla stálé sídlo na Mělníce. Panství sama nespravovala, 
nýbrž je odevzdala Janovi ze Soutic mincmistrovi jako hejtmanovi. Později dala se pod ochranu Jiříkovi 
Poděbradskému, jenž 1. 1445 za ni nové konšely sázel.*®) Zemřela zde 1. 1451 dne 11. Července a pohřbena 
v Praze u sv. Víta. Po její smrti navrácen Mělník král. komoře, ale není známo, kdo se ho ujal. L. 1454 byl 
tu hejtmanem Vácslav z Chelčic,**) po němž následovali 1455 Žibřid z Polomě a 1457 Matěj z Velím ě.**) 
Tohoto roku byl držitelem hradu a města Zbyněk se Soběšina\ dal k tomu dovolení, aby man v Brozánkách 
věnoval své ženě.*®) 

Král Jiří zapsal Mělník manželce své Johance věnným právem. Kdy se to stalo, není známo. Teprve 

z 1. 1467 známe list její, jímž vypovídala mezi obcí Mělnickou a podkomořím svým v příčině platů.**) 

Vavřinec z Březové. *) Arch. č. VI 396, Vavř. z Březové. *) Bezold. *) Arch. č. III 498. Zach. Theobald. 
•) Arch. č. III 501. ’) Casop. Sp. Př. Vlil 169. Arch. C. 28, 66„ *) Rkps. Vídeňský. ®) Rkps. Roudnický. Paprocký o st.pan. 

290, St. letop. 138. ii) DD 20 str, 67. **) Arch. gub. **) DD 61 str. 427. **) Arch. Mělnický. 


MĚLNÍK HRAD. 


61 


Po smrti manžela svého přestěhovala se na Mělník a tu obyčejně bydlívala, jak svědčí listy její, odtud po- 
sílané.*) Zemřela tu 1. 1475 dne 12. listopadu a pochována v kostele sv. Petra. V den smrti své byla zdělala 
dobrou vfili, již všechna práva svá převedla na Hynka kníée Minstrberské syna a Lva Rožmitála bratra svého. 
Ke kostelu Mělnickému odkázala 1000 kop. Dědici její se 1. 1476 na den hromnic rozdělili. Hynek dostal 
Lichtenburk, Mělník a Teplici a Dev Hlubokou.^) Kníže neměl dlouho Mělníka, an král Vladislav jej potom 
vyplatil. Měl tu pjikiabě (1484) Matěje ze Zbiaslavic a VAcálav z. Ilořc^níka (1487) byl písařem na hiadě.®) 

Král Vladislav zastavil hrad Mělník bez města Ladslavovi^ Janovi a Michalovi bratřím a strýcům 
z Vaitntile a Jindřich z Nebílov hejtman jim ho postupoval.^) Vaitmilárové si sem přivedli nového úředníka 
Pavla z Pruku, ale po nějakém čase prodali tu zástavu Ziguné hraběnce z Ortenburka vdané GutŠteinové. 
L. 1499 Jan MrakeŠ z Noskova a strýc jeho Petr vyprosili si u krále výplatu Mělníka, ale tuším nic nesvedli 
a proto prodali sví právo Albrechtovi z Kolovrat na Libšteině. Král Vladislav potvrdil toho Albrechtovi (1501) 
a zároveň přičinil milost, Že jen král může od něho vyplacovati Mělník a to ke své potřebě.®) Maje Albrecht 
právo, položil peníze a dosáhl pak panství smlouvou. Ale 1. 1502 vinila Ziguna Albrechta, že při postupování 
hradu pobral jí Žito, oves, hrách, kury, louČní peníze, pastevné, vejce, koudel, jablka, pivo, lůj a konopě 
všeho za 300 kop gr. míšeňských.®) 

Z dob> Albrechtovy známa jest tato příhoda. Zachař purkrabě Mělnický poslal jednou k večeru Šest 
svých lidí s rychtářem pro kněze Izaiáše z Kojetína, faráře ze Stětí, aby přišel na Mělník, že jest toho pilná potřeba. 
Když odjeli, procházeli se dva sousedé okolo městečka Štětí a uhlédali, ano se kuchařky farářovy kradou 
s vozem; i udělali pokřik volajíce: »Hoňte! hoňte! « Lidé sbíhajíce se ptali, co mají honiti. Odpověděli, že 
krade se farská Čeled z fary. Tu se sebrali někteří, vsedli na koně, jiní vzali oštěpy a honili ty kuchařky. 
Když je dohonili, bránily se kuchařky, řkouce: »ProČ nás honíte? vŠak jsme vašeho nic nevzaly* a zlá k nim 
slova mluvily. Pojali je zase i s vozy do městečka do rychty a tu truhlice s vozu složili. Lidmila kuchařka 
vypovídala, že Izaiáš odcházeje ukázal jí truhlice řka, aby je dovezla do Litoměřic pro nebezpečenství. 
A hned bez meškání dali věděti hejtmanu na Mělník, co mají s tím činiti a on poslal, aby je na Mělník 
vydali. Tehdy je na zejtří vezli na voze na Mělník a tu truhlice do malé světničky na zámku vnesli, a hejt- 
man obeslal tři konšely, aby také při tom byli. Potom poslal pro zámečníka a kázal ty truhlice odmykati. 
Nalezli tu tři kalichy Štětské. Konšelé vidouce kalichy nepochválili toho a řekli: Zlé znamení, by byl jediné 
těchto kalichů nebral. Nevidouce čtvrtého i zeptali se na knězi Izaiášovi, kde jest kalich čtvrtý. Pověděl, 
Že jest doma, v loŽi, v kuchařČině komoře Že se najde. Ale doma ho nenašli. Tedy Šli zase ke knězi, řkouce, 
že ho není v loži, a on pověděl: »Máf býti.« A když zase přišli do Štětí a přihrozili pacholkům jeho, hned 
jej tu, kde ho prvé nalézti nemohli, nalezli, ale zkažený a ztlučený. Lidmila kuchařka seděla pak na Mělníce 
devět nedělí i s dcerou svou Lídou podruhyní. A potom knězi Izaiáši všecko pobrali, krávy, svině, ovce, 
koně, všecky svrchky a nábytky, klenoty a knihy z rozkázání Albrechtova. Také šaty všechny pobrali a obilí sežali 
potom leželo asi rok ve stodole a ŠtětŠtí vyprosili na pánu, že jim dal k záduší. Mikuláš farář na Strá- 
žišti byl dal IzaiŠovi k věrné ruce schovati truhlici s 10 11. uh. vážky, na kterýchž zlaté vážili, váček, 6 cí- 
nových mis, 8 cínových talířův, 8 prostěradel, dvě cíchy s peřinami, plátno, tři rubáše, dva ubrusy, čtyři roušky, 
To vše v té truhlici bylo. Pak dal k němu Mikuláš sud zavřený a v něm sukně lindyšova »Astrodámského 
sukna*, klok, liŠčl kožich hřbetový, dvě měděnice, dvě konve, knihy, zákon nový psaný český a jiný latinslty, 
starý zákon psaný latinský, Aureum speculum. To vše také pobráno. 

Když Izaiáš vsazen byl do vazby z rozkázáni Albrechtovu, tu mu jeden soused Mělnický dával 
stravu, dokud v tom vězení (pět neděl) seděl, a půjčil mu polštáře a šuby jehenčí, kožíšku a rubáše. Toho 
si pokládal Čtyři copy. Později seděl Izaiáš ve vězení na hradě Ostrém a farář Litoměřický Jan k němu jezdil 
a posly poslal k jeho vysvobození; i naložil na to více nežli 5 kop. Byl potom propuštěn, tuším teprve 
po smrti Albrechtově (f 1510). Sel potom na Hradčany k Anně z Kovaně vdově po Albrechtovi do jejího 
domu, aby mu navrátila, co jemu n. Albrecht pobral. Paní mu nedala nic, vzkázavši mu, že cožkoliv má, 
má po svém pánu dědičně. Albrecht se potom s ní soudil."^) 

Po smrti Albrechtově Zdeněk Lev z Rožmitálu vyprosil si dovolení na králi, aby mohl panství 
Mělnické vyplatili”) ale nedošlo k tomu. Anna zůstala držitelkou a po ní dědili vše její jmění Bemart a 
Jan z Valdšteina synové její z prvního manželství. Ti měli 1. 1513 ůstrky takové s městem, že došlo až 
k malé válce. Mělničtí jali pánům Rozického hejtmana jich a vsadili ho na radnici, potom zakopali bránu na zámek, 
kudy se z města chodívalo, tak Že žádný ani nahoru ani dolů chodili nemohl. Beřkovskému vpadli do dvora 
a vzali mu čeledína, jenž se něčím provinil, ač jim jeho pán sliboval po právu učinili. Oba žalovali na Měl- 
nické u nej v. purkrabě a ten jim rozkazoval, aby takovou věc napravili. I dali mu odpověd, že to učinili 
a Že nejsou povitní ho poslouchat!. Potom přece hejtmana propustili. Pře tato potom srovnána na sněmu 
Kolínském.®) 

Bratří z Valdšteina postoupili Mělník před r. 1517 Albrechtovi z Gutšteina. Ten zaplatil za samotné 

i) Arch český V. díl Purkrabím jejím byl 1467 Zdeněk ze Vráže (Arch. gub.). *) Somraersberg Ser. rer. Sil. 1037, 
Viz i St. letop. 211. 3) Arch. gub. DD 62 p. 122. DD 36 f. 140, Arch. č. VI 587. «») Arch. č. VI 579, 687. c) Hist. sbor. III 242. 

Reg, kom. soudu. Arch. Třeboňský. *) Palacký V b. 224. 


62 


MĚLNÍK HRAD. 


svršky na Mélnicku 300 kop, ale ještě 1. 1524 na to 
kvi tance nedostával. Purkrabě tu měl 1529 Jana Lévu 
z Brozánek. L. 1530 psal se Albrecht naposled pánem 
na Mělníce. Mělník od něho vyplacen a nabyl za to 
t.r. Poděbradského panství. Komu Mělník zastaven, není 
známo, ale nedlouho po tom byl v drženi Prokopa 
z Vartemberka. Toho král. prokurátor od r. 1538 obsílal 
o výplatu Mělníka a ze starých spisů na zámku Hořín- 
ském shledali starší badatelé, že Mělník komoře po- 
stoupen od vdovy Anny ze Zolhauzu.*) Ferdinand 1. 
nepodržel zámku Mělníka, nýbrž jej zastavil 1. 1542 
Zdislavovi Berkovi z Dube v 4500 kopách a dovolil mu 
1000 kop prostavět!.^) Zdi slav stavěl na zámku nové 
staveni; první peníze vynaložil a 1. 1546 ještě nebyl 
hotov; proto mu král Ferdinand k dokončení téhož 
stavení nových 1000 kop zapsal. Ale i to nestačilo a 
1. 1549 nových 1000 kop připsáno a kromě toho po- 
stoupil král Zdislavovi několik vesnic, ktcié 1. 1547 
vzaty obci Mělnické.®) Do r. 1551 prostavěl Zdislav 
3000 kop k tomu povolených a kromě toho vynaložil 
250 kop na zámek, udělání nového mlýna a rybníků 
Ty všechny sumy mu král připsal a tak i učinil t. r. 
s 1239 kopami, které Zdislav nad předešlé prostavěl.* 
Když Zdislav 1. 1553 zemřel, byla stavba nových Částí 
již skorém hotova a dokončena 1. 1554. 

Podle posledního pořízení Zdislavova dědili Mělník 
Zbyněk Berka z Dube mistr Strakonický a Zdislav syn 
Kryštofa Berky. Tomu se dostalo později i Zákupské 
panství.*) Když se pak 1. 1565 dělili, dostal se Mělnický 
zámek i s vesnicemi od starodávna k němu patřícími, neméně i vesnice někdy města Mělníka a vsi před 
tím přikoupené i s malou částí panství Zákupského Zdislavovi.**) Tento zemřel okolo 1. 1575 a sirotkův 
nezletilých ujal se bratr jeho Jindřich.®) Avšak již 1. 1576 obeslal jej kr. prokurátor o výplatu zámku Mělníka, 
Berkové pak nechtějíce se s císařem v soudy pouštČtí, přijali sumu zápisnou a Mělníka dobrovolně postoupili.^) 
Postoupení stalo se l. 1577 v září.®) 

Císař Rudolf zůstal v držení panství Mělnického jen krátkou dobu. Chtěje zase dostati Křivoklátu, 
který měl v zástavě JiHk z Lobkovic^ učinil s ním 1578, 4. října smlouvu takovou, že mu za postoupení 
Křivoklátu zastaví panství Mělnické. List na zástavu zdělán 1579, 1. ledna a Jiříkovi dovoleno, aby mohl 
do 2500 kop v těch místech, kdež nej potřebněji prostavět!.®) L. 1592 pak nabyl Jiřík opravy a vrchnosti 
na klášteře sv. Vavřince pod Mělníkem a císař Rudolf mu t r. 15000 kop na panství Mělnickém připsal. 
Císař nabyl pak Mělníka bez výplaty, když Jiřík po známém svém pádu svobodu a statek všechen ztratil.^®) 

Císař učinil správcem na zámku Jana ze Vřesovic na Podsedicích. Když tento 1. 1594 odstoupil, 
shledalo se, že za 13 sudův vín bílých a Červených tu na zámku složených a prodaných nezaplatil. V rejstříku 
jím sepsaném našlo se, že prodával loňské a dvouleté a muskatel do okolních míst, sud po 30 i 40 
kopách.^^) Císař vypůjčil si t. r. 24000 kop od Jáchyma Novohradského z Kolovrat na válku proti Turkům; 
v těch zapsal mu panství Mělnické do tří let a povolil, aby do 2500 kop gr. č. v těch místech, kdež 
nej potřebněji zámku a panství nej užitečněji bude, mohl prostavět!.^®) 

Jáchym užil Mělníka jen pět let. Zemřel 1. 1599 a v držení následoval syn Jan. Císař Rudolf 
by byl zase rád Mělníka nabyl, ale poněvadž jej I. 1600 Janovi na 10 let zastavil, mohlo se to státi jen 
s přivolením Janovým. Ale právě ten dělal těžkosti (1604) snad proto, aby nutil císaře k velkým ústupkům. 
Konečně přece Mělník postoupen.*®) Vácslav Zálužský z Ostroskal stal se tu král. hejtmanem.'*) Po nějakém 
Čase najato panství Vilémovi Vchynskému z Vchynic. L. 1611 dne 9. září prodloužen mu nájem tak, aby 
ročně 5000 kop odváděl,*®) po roce mu nájem zase prodloužen na pět let.**) Nájem podle toho byl by 
vypršel 1. 1617 a protože potom se vyskytuje Jakub HorČický z Tepence jako majetník a jako hejtman, zdá se, 
že mu byl tehdá Mělnický hrad postoupen. Vlastní však držitelkou po císaři Rudolfovi byla císařová Anna. 

HorČický byl muž nadaný a pořádku milovný, ale také katolický bojovník a velký přítel jezovitů. 

') Reg. kom soudu. Tamže s. Staré dějiny Mělníka (Mus.) 2) Arch. gub. DZ 57, H 16 — 18. ®) Kopiář v arch. gub. 

Kopiáře v arch, gub. DZ 11, B 22—30. ®) DZ 57, H 16. ®) DZ 18, O 4. Reg. kom. s. Arch. Třeboňský. ®) Arch. gub. L. 

1588 hejtman Jiřík Čeněk z Mirošovic (Pilát. Mat. 369). '®) Arch. gub. ii) Reg. kom, soudu. '*) Kopiář v arch. gub. Arch. 
Drážďanský a mus. **) Arch. Mělnický, is) Arch. Hradecký. Arch. Třeboňský. 



Část sgrafTitové výzdoby loggie v zámku mělnickém. 


MĚLNÍK HRAD 


63 


Po povstání 1. 1618 uznali správcové králov- 
ství, Hořického dáti do vazby. V této zfistával 
až do prosince t. r., kdež propuštěn z vězení; 
nicméně uznali stavové za dobré jej vypo- 
věděli z Čech.*) Mělník spravován od Al- 
brechta Dobráno vského z Dobřan o va, sta- 
vovského hejtmana,^) ale 1. 1619 postoupeno 
panství k užíváni Janovi, Jetřichovi a Vác- 
slavovi bratřím Malovcům tak, aby ho užívali 
náhradou za veliké Škody, jež jim byly cis. 
vojskem na statcích jejich učiněny, předtím 
však daně a povinnosti zadržené zaplatili. 

Avšak na podzim vyvedeni Malovcové 
z panství Mělnického a vykázáno jim Kolín- 
ské panství. T. r. v říjnu zastaveno panství 
Mělnické v 42.000 kopách hotově zapůjče- 
ných Vácslavovi Pétipeskému z ChyŠ a Egr- 
berka^ k nimž 1. 1620 připsáno ještě 15.000 
kop zapůjčených. Zúčastniv se kromě toho 
povstání byl 1. 1621 dne 20. února jat a potom 
odsouzen hrdla, cti a statkův. Při živobytí 
byl sice zachován, ale všecky jeho statky 
zabrány.®) Také panství Mělnické ujato od 
něho a uveden v ně zase Horčický jako 
hejtman. L. 1621 dne 16. října pronajal mu 
je Karel z LichtenŠteina jménem císařovým na šest let, tak aby po dvě léta každý rok 7000 kop m, a pak 
po 8000 a 9000 každá dvě léta dával. Pronajaty mu zámek se všemi pokoji podle zámku, dům nový 
neb Šenkhaus, pivovar, ovčíny, mlýny, dvory, městečko Štětí s vesnicemi.^) Za příčinu pronajímání uvedeno, 
že na panství tento rok veliká újma na obilí a vinicích a veliká Škoda od vojákův se stala, ale již 29. listo- 
padu vyzývala komora Horčického, aby dával o 1000 kop více nájmu, poněvadž jiní pachtýři také tolik nabí- 
zejí a jediný užitek z vina prý přes 5000 kop vynáší. Horčický tuším více nedal a přenesl nájem na jezovity 
u sv. Klimenta.®) Zemřel 1. 1622 dne 25. září odkázav jezovitům všechno své jméni. 

Listem l, 1624, dubna zastavil Ferdinand II. panství Mělnické Vilémovi Slavatovi z Chlumu 
v 200.000 tl. zapůjčených a v květnu t. r, mu odevzdáno.®) Slavata za tehdejších válečných běhů málo z toho 
panství užil. Co z obrody vína vytěžil, zase vyŠlo na náklad na vinice a na polní hospodářství přidával ze 
svého. Když tedy panství vracel, nařízeno (1641) vrchnímu, aby panství k ruce císařové Leonory ujal.’) 
Ale již 1. 1646 dne 2. ledna zase panství zastaveno Heřmanovi Černínovi z Chudenic a tc jen v 95.000 fl.®) 
Když byl Heřman na zámku uvítán, dostavili se též konšelé Mělničtí a obdrželi od něho přípověd, 
že vše, co předešle bývalo, v starém způsobu zanecháno bude. Město sice bylo královské, svobodné, ale 
protože prvotně bylo jen podhradí a komorní město, z toho vycházely různé služebnosti pro obojí stranu. 
Z panství vycházely rozličné platy k záduší a k obci. Tato měla míli na panství. Za zvláštní právo se po- 
kládalo, že hejtman byl povinen k obyvatelům města jiti neb písaře poslali, kdykoliv Činili pořízení o svém 
statku. Stávalo se proto. Že mnozí drželi na panství vinice a jiné statky. 

Heřman zemřel 1. 1651. Panství odkázal manželce své Sylvii Kateřině roz. hrab vŠak jen 

do stavu jejího změnění,®) Když pak paní tato se za markrabě Badenského vdala, uvázal se v Mělník (1659) 
Humprecht Jan Černíny dědic všech statkův Heřmanových. Humprecht vládl hlavními statky Černínskými 
do smrti (f 1682) a syn jeho Heřman Jakub (f 1710) následoval po něm. Když císař Leopold 1. 1686 potře- 
boval peněz na Turky, jednal s Heřmanem o doprodání Mělnického panství. Černín vyčetl 250.000 fl. r. 
a za ty mu (1687, 3. ledna) panství prodáno totiž zámek Mělník s svobodným příjezdem a odjezdem skrze 
město, s vody vedením na zámek, s hostincem řečeným Peklo, tvrz Třebošnice, vrchnost nad manstvími 
a kostely, pět dvorů, městečko Štětí, vesnice, les na království s řekami Vltavou a Labem.*®) Po něm stal 
se starší syn vladařem, ale Mělník samotný dostal se Frant. Antonínovi je^té nezletilému. PoruČnicí jeho byla 
matka Antonie rozená z Khiienburka. Frant. Antonín přestavoval zámek na jižní straně, ale brzo se mu pro 
nechutí s obcí odnechtělo. Dělníci totiž při posunutí pravého křídla rozrýpali kus městského hřbitova a způ- 
sobili tím srocení lidí. Hrabě přestal tudíž a přestěhoval se do Hořína, kdež po jeho smrti (f 1739) vdova 
Isabela M. roz. Westerlo podle jeho zřízení vystavěla zámek. Jedinká jejich dcera M. Lidmila vdala se 1. 1753 

*) Jireček, RukověC. I 252—253. *) Dobřan ovský potom obviněn, že se po zavrženi Horčického dal potřebovali za 
hejtmana a poddané k válce vypravoval (Rkps. Rokytnický). 3) Bílek, Děje konf. Arch. mus. <) Arch. Hradecký. *>) Arch. mus. 
«) Taraže a arch. Hradecký. Arch. Hradecký. ®) Arch. mus. a Hradecký. ») DZll3. M 5. >o) DZ 398, P 20. 



Kaple sv. Lidmily v zámku mělnickém. 



64 


MĚLNÍIC HRAD. 


za Augusta Antonina knížete z Lobkovic a tím způsobem dostalo se Mělnické panství v držení rodu Lobko- 
vického. Zdědil je totiž po mateři (f 1790) syn Antonín Izidor i s panstvím Drhovelským, po něm (f 1819) 
pak Augustin Longin (f 1842) a synem jeho je předešlý dlržitel zámku, kníže Jiřú nej v. maršálek král. Českého.*) 

Z osudův bývalého panství Mělnického znáim jest také následující příběh. Asi 1. 1554 na den sv. 
Jana večer Jan Vtelenský ze Vtelna a Kryštof Šlik potkali Vácslava Šimůnka ze vsi Vtelna. Šlik mile ho 
tázal se co chce, a Jan pověděl: »Jest soused můj a páně Strakonického rychtář a já jsem naň laskav, i otec 
můj nebožtík býval, neb se nám vždycky dobře choval « A tehdá kněz Jan Myhlen farář ve Vtelně také 
s nimi šel. I řekl Šlik: »Nu rychtáři, kdyŽ jest na tě pan Vtelenský tak laskav, já taký budu a pod s námi 
k večeři k p. Janovi.* I Šli, sedli všichni za stůl za jeden a měli rozmlouvání všeliká mezi sebou. A když 
bylo po večeři. Šlik strojil se ležet a Sel. Když Šel farář, řekl k němu: »Pane! Zůvi Vás ke snídaní zítra bohdá.* 
A pán připovéděl. Že přijde. Tu zůstali farář, Vtelenský a Šimůnek samotní, pili, až se čistě opili a seděli, 
až blízko byl den. Tu pobídl Šimůnek kněze, že jest na času, aby Šli pryč. I Šli mimo koryto z stupňův; 
tehdá byl by farář upadl, ale Šimůnek ho držel. Nemohl ho vždy zdržeti, přišel na stěnu a udělal sobě lýsku 
nad okem. Potom ale došli přece k faře. Nazejtří asi dvě hodiny na den Šlik, Vilém úřadník Košatecký 
a Jan pojali Šimůnka na faru k tomu snídaní. Když přišli na faru, uhlídali, an kněz leží prostřed světnice, 


na zemi na nějakém polŠtá- 
říČku kratičkém a přikryt 
byl pláštíkem. I řekl mu 
Šlik: *KněŽe! již jsme přišli; 
dej též snídati.« Pověděl 
farář: * Dám, co mám.* I vzal 
sám chléb s sýrem, a Šlik 
pověděl. Že sýr nejídá, 
dali ředkev. Potom doložil: 
*Kněže! musí také pivo 
býti.« I poslal farář po dva- 
krát pro pivo. Potom mluvil 
farář ke Šlikovi, jak jsou ne- 
pevné dvéře u komory, udeřil 
v né nohou, pak tělem, vzal 
rožeň, hodil k almaře, ve 
které chléb a potřeby jiné 



Mělník podle kresby Bergerovy z r. 1802. 


se dávají. Přiskočil k té al- 
maře, která byla pootevřena, 
a převrhl ji i s hrnci, které 
v ní byly. Upadla na nějaké 
pomyje a ty pomyje rozlily 
se také. Potom se porážel 
se svým bláznem (šaškem), 
který mu koníka hlídal a 
posluhoval, a kálel ho v těch 
pomyjích »jako jinou svini*. 
Vilém se ptal, co dělá? a 
on řekl : *Kdyžjsem já vesel, 
ať jest blázen také* Potom 
řekl Šlik: *Podme kp. Ja- 
novi k ůbědu a kněže podte 
s námi.* I Šli tam všichni. 
A když minuli kostel, farář 


vzal kámen velký a pobídl Šlika házeti. I házeli spolu. Pc>tom Šli přece k obědu. Tu opět spolu jedli a rozprávěli. 
A když dali jahody černé po stole, prosil farář Šlika, aby mu kůň dal, ale Šlik mu nepěkně odpověděl* 
Potom ho žádal o peníze a on vyňal jakýsi měchýř, bylo v něm okolo kopy a dal mu jej. Farář držel ten 
měchýř s penězi řka několikrát, aby mu jej dosypal. I řekl Šimůnek: *Pane, docpěte mu těmi jahodami.* I nabral 
Šlik dvakrát těch jahod, dosypal mu jej plný. Kněz pak Ždal ten měchýř, aŽ z něho ty jahody tekly; a pak jej sobě 
vstrčil za ňadra. I stála před ním velká sklenice, kterou měli pltí spolu s Vilémem. I dobyl toho měchýře z ňader, 
vhodil jej do té sklenice a velel piti Vilémovi. 1 řekl Vilém: *KněŽe, já z takové nečistoty^nepím, neb nejsem 
sviní.* A kněz řekl: »Cože toho div? a já se v kostele takovým umývám.* I uhlídal potom Petra písaře* 
který učil pacholata páně Vtelenského, před stolem i prosil, aby mu pomohl bláznití. A on: »Jsi lity bláznem, 
a blázníš-li, já bláznem býti nechci.* Potom Žádal zase Šlika, aby Petrovi ustřihl půl brady, neb měl dlouhou 
bradu. A ten Petr hájil se a nechtěl k tomu svoliti řka: » Nevíš kněže, Čeho žádáš.* I řekl Šlik: * Kněže, jeho 

půl a tvé také půl !* 1 ustřihl Šlik oběma po půl bradě a knězi také něco na hlavě. Tedy řekl Vilém: 

»Ej kněže! nedejte se stříhati.* A kněz mu zase pověděl: *M1Č ty kpe a blázne! Nechť jsem já s pány vesel.* 
A Jan sedě vedle Šimůnka spolehl na stěnu, spal a měl košili natrženou. A Šlik sáhl k němu přes stůl, 
roztrhl mu tu košili dál a kněz sáhl také a roztrhl mu opět dál tu košili. Potom matka páně Vtelenského 

přišla, vystoupila na besedu a řekla: »Milý Bože s vámi! proč jste se dali kněŽe Jene stříhati ř« A on jí dal 

za odpověď: *Milá paní! dobře jest; o vlasy nedbám, když jedné mandy zůstaly.* Potom stál kněz při paní 
na besídce a vyšed z besídky dolů, vzal tyč, laškoval s ni a po knechtsku s ní chodil, mluvě: » Dejte vína, 
dejte ještě, ať se ho napfm do vole.* A když pak byl večer, opět Šli farář a Šimůnek na faru; Šimůnek 
ostal pak se Vtelenským za kostelem na trávníku a Šlik vyšel s farářem ven z fary, pojal Šimůnka a šli 
spolu; Vtelenský zůstal, něco s knězem rozmlouval a když přišli Šlik a Šimůnek ke dvoru, sedlí na kámen 
a dočkali, až Vtelenský k nim přišel.*) Proč z toho došlo ke právní při mezi farářem a Vtelenským, z tohoto 
svědomí není zřejmo, ale příběh ukazuje, že v tehdejším středním stavu byli mnozí, kteří živobytí vyplňovali 
jen jídlem, pidm, zahálkou a frantovstvím, nevynikajíce nad sprosté lidi ničím jiným, leč jedině společenským 
postavením. 

i) L. B5hm, Kr. vénné město Mělník. 2 ) Reg. kom. soudu. 


MÉt,NÍK HRAD. 


65 


Také z okolí známy jsou dva příběhy: Asi r. 1576 koupil Bartošek krčmář ze vsi Otova seno 
v Byšicfch a poprosil jednoho sedláka citovského, aby mu je pomohl přivéztí. Když přijeli do městečka 
Byšic, bylo ještě přítní, i zastaviv se proti celnému ptal se Bartošek, dává-li se clo. Odpověděla celná, že 
se dává. I ptal se dále Bartošek, může-li setrváni býti, aŽ zase z městečka přijede; když naloží a zase 
přijede, Že rád dá ! Celná stojíc ve dveřích pravila: »Mdž to býti, abyste dali.« Potom když naložili seno, 
přijeli do mčsceCka :< celnému a tu vyhlídiia paii Vácslav z Vfesuvii; z ukiia, uvidí ty lidi, i nedá jim 
k celnému a ptá se od koho to seno mají. Řeknou, Že od Vaší Milosti souseda. 1 ptá se pán: Dali-li 
ste clo? Oni, Že prý nedali, než že se umluvili, že dají rádi. Tu je pán obstavil, poslal pro rychtáře a sousedy, 
jali je a dali je na hospodu s koňmi s i se vším nákladem.') 

Asi 1. 1581 zavraždil Pavel Králi cek poddaný Jiříka Kaplíře ze Sulevíc a na Bosy ni poddaného 
Kašpara Belvice z Nostvic na Liběchově a byl proto od tohoto obviněn u hrdelního práva ve MŠeně a jako 
posel ke stání měl jiti Zikmund Bel víc. Kaplíf poslal 1. 1582 po třech králích pro Jana Šafránka purkmistra 
MŠenského, aby k němu na malou chvíli přišel, coŽ on k jeho žádosti učinil. Tu bylo mezi nimi rozmlouváno, 
aby dovolil Šafránek na místě jiných konŠelfiv, jeho poddaného, Že sám vězení nemá, do šatlavy dáti, což 
on také učinil. Potom mezi jinou řečí ptal se o Zikmundovi, jakých jest způsobfi, ale dobrou měrou. 1 ozná- 
mil Šafránek, že jest dobrý člověk, ctný a Šlechetný pán. I odpověděl Kaplíř, že by se s ním rád seznámil. 
Šafránek oznámil: » Naději se, že i pan Zikmund s vámi.« Potom poslal k Šafránkovi, jest-li pan Zikmund 
u něho, že by k němu přišel. Když pak Zikmund přišel k Šafránkovi k zaplaceni, co protrávil, oznámil mu 
Šafránek, že by se s ním Kaplíř rád seznámil. Pověděl Zikmund, že se tam na chvilku u něho staví. Zasedl 
na kfiň a jel k té hospodě, kde byl Kaplíř. Páni s sebou pěkně rozprávěli, ale potom se svadili. Kaplíř totiž, 
jak se zdá, rád by byl poddaného vytáhl z trestu, aby o něj nepřišel. Pověděl Zikmundovi: >Pane švakře, 
proč se toho lotra Pavlíka mordýře zastáváte? Můj pan strýc sobě toho dovede, Že na rožeň strčen bude.« 
Proti tomu pověděl Kaplíř: »Že vás nemám za dobrého, dokud na něho to nepokážete.« Po té šel od něho 
a Zikmund také chtěl ven jiti. A jeden z poddaných Kaplířových uchytil nosatec, kterým kamení lámou, 
chtěl udeřiti na Zikmunda, ale nedosáhl ho a prchl ven. Zikmund běžel za ním maje tulích dobytý, i nadešel 
jednoho z poddaných Kaplířových Jíru ze Sedlce a >stycha!« maň tulíchem. On ho prosil aby se upamatoval. 
Že on to není. 1 nechal ho a obrátí v se uhlídal Kaplíře majícího rapír dobytý. I vytrhl rapír, udeřil na Ka- 
plíře, ale nic mu neudělal, neb se mu zavrhl. Potom se spolu > svázali c a oba na zem upadli. Pak jeden 
sedlák táhl Zikmund;, za nohy a druhý jej motykou v hlavu udeřil, Kaplíř měl tu mnoho sedláků při sobě 
a kdyby Šimůnka nebylo, který jim bránil, byli by ho zabili.^) 
i) Rcg. 16 G, k. s. f. 122. *) Reg. 16 G, k- s. 163. 


i 



Radnice v Mělníce. 



HARASOV HRÁDEK. 



lezi Nebuželem a Kokořínem a v dole Kroužku u Nového mlýna nad tůní rozkošně zelenou , býval 
hrádek Harasov, který se nazývá nyní obecně Krvomlýn z neznámé příčiny a snad po dřevním 
pojmenování Nového mlýna. Stával na vysokém ostrohu, který vybíhá z pláně Bosynské a končí 
se skalným srázem. Příjezd k němu byl od Bosyné, ale nyní stoupá se k němu od mlýnské strany po kamenných 
schodech, které mají několik odstavcňv, ale to jen až ke sklepům v srázu se nacházejícím, odtud pak se 
musí po odstavcích skály lézti a skákati. To jest také stará pěšina ke sklepům a do údolí. 

Stará cesta vede od Zavadil ky k příkopu, kterým byl ostroh překopán, a za ním je čtverhranné 
předhradi^ porostl i na, za ním pak dva příkopy za sebou a mezi nimi val, dělíce předhradí od zadního hrádku. 
První příkop k předhradí jest zŠíří asi 9 m. a hluboký asi 4, druhý asi 19 a 6 m. Blízko náspu jsou známky 
Čtverhranného stavení; v těch místech vykopali cihly a křesané kameny. Na hrádku bývalo mlynářovo pole, 
ale ten je prodal vrchnosti k zalesnění. 

Asi uprostřed dotčeného srázu asi 15 m. nad zemí jsou zbytky sklepúv ve skále vytesaných; 
ještě jsou tu některé se starodávnými okny a zdmi, které rozsedliny skal vyplňují; mlynář má je za skladiště 
a proto bývají zavřeny. Před těmi sklepy jest komora skalná nyní oČazená, která bývala někdy maltou 
obmrŠtěná, bíle dynchována a na venkovské straně zdí zavřena; na stěnách je mnoho nápisňv* Na konci 
jest sluj ve skále, která sloužila za komín. V první a druhé komoře ve skále vytesaných jest na vrchu kruh 
s hvězdou, v třetí jest výklenek a draže v stěnách k zasazení prken. Na východní patě výšiny byla komora 
ve skále vytesaná, do obdélníku založená a okolo při stěnách kamenné lavice. Po 7 schodech přicházelo se 
z ní do sklepa, kterýž prý byl pivnicí vinnou. Když bylo v tůni mnoho vody, nemohlo se sem po schodech 
přicházet!. To oboje je nyní zasypáno. Kromě toho je tu ještě jeden sklep, který dal mlynář asi r. 1840 
vysekati. Patrně tedy byla nahoře na hrádku jen dřevěná stavení a sklepy a komory ve skále byly pro uschování 
věcí cenných (snad i k bydlení); přístupu zdola však nebylo, protože překážela hluboká tůně, bezpochyby dříve 


širší než nyní. Jméno Harasov 
svědčí, že hrádek tento pojme- 
nován byl po Harasovi. Pešek 
Haraš připomíná se r. 1321 
a v 1. 1356-1372 Bohuněk 
Haraš z Bosyně.*) 1 v pozdějších 
letech vyskytují se Harasové, 
majíce příjmení po rozlič- 
ných místech, ale žádný se 
nepsal z Harasova. Zdá se, že 
se tomu položení říkávalo na 
Harasově po některém z nich. 
Místo to získal Dobeš z tJjezda 
(1395-1427), jenž byl od r. 
1405 pánem na Chlumíně. 
Protože se psal r. 1420 Hrzáň 
z Harasova odjinud z Chlu- 
mína,^)lze znáti, že on hrádek 
založil aneb snad již nedávno 
založený koupil. Jako on, tak 
i syn jeho Jindřich (1437 až 
1449) psal se stále Hrzáň 

») Reg III 2B6, Rel. tab. I 4l9, 
arch. gub. *) Arch. C. I 405. 



z Harasova a tak se psali i 
všichni jeho potomci aŽ do 
počátku 19. století Jak dlouho 
Harasov drželi, není známo; 
rovněž se neví, kdy byl Hara- 
sov opuštěn. Hradiště nezná- 
mým způsobem připojeno 
k Chodči. Když r. 1604 Ale- 
xander Ky] z HyrŠýeldu pro- 
dával Šťastnému Vácslavovi 
Pétipeskému z ChyŠ ves Chodeč 
s dvorem poplužním, prodal 
mu též *les Stráň pod samou 
Bosyní zase výše na horu až 
na rovinu a stráň ta jde až 
ke skále, kdež někdy zámek 
slově Harasov býval, též les a 
stráň od téhož Harasova, kte- 
ráž se tolikéž Harasov jmenuje*, 
též mlýn pod tůní a rybník 
nad ním.*) Od té doby patřil 
Harasov k ByŠicům. 

») DZ 180, G 18, Arch Roud- 
nický. 


Krvomlejn. 

Podle kresby Brandtovy z let 40. min. stol. 





TVRZE ZA MĚLNÍKEM. 


Ves HoHn p>dM£lnikem ležícf ode dávna patři- 
vala ke hradu Mělníka, ale bývalo tu také ode dávna 
pevné sídlo. Onen Wasserpurch^ kdež králová Eliška 
dala 1. 1324 napjati list na osvobozen! jakési zahrady 
na Mělníce, jest bezpochyby Hiřín. Sice se Hořín svým 
Českým jméiem poprvé 1. 1336 připomíná.') Královny 
pozdější tu přebývaly a mívaly tu úředníky. 

L 138> byl tu Bsneš šafářem a Mareš purkrabí. 
Štěpán byl purkrabí před rokem 1 106 ”) Také tu bývalo 
manství služebné ke hradu Mělníku. Císař. Zikmund 
zapsal ( L436) ves Hořín Janovi Černínovi z Černína^) 
ale získán potom zase k Mělníku Mezi tím tvrz zanikla 
a v zápisech od r. 1437 připomíná se tu pouze dvůr. 
Nový zámek vyzdvižen teprve 1 1747 stavitelem Lora- 
gem. Je to vlastně hromadění jednotlivých budov do 
osmihranu.^) 

* 

V kostelní vsi Vtelně stávala tvrz. která již dávno 
zanikla Možná že stávala na místě čísel 7 — 9 a 78.*^) 
Kostel s části vsí patří val ode dávna k Mělnickému 
hradu, ale býval skorém po celé 14. st. v zástavě. 
Nějaká část byla ve 14. st. arcibiskupova k Roudnici^ j 
a ostatek byl zemanským statkem. L. 1364 se připo- 
míná Hišek.’^) Ke sklonku 14. sL žili dva bratří. Jeden 
z nich měl syny Mar kvarta Alše a Petra, druhý jmé- 
nem Diviš (t r. 1406) zůstavil syna Prokopa, jenž teprve 
1.1412 let došel Podle rozkázání Divišoia Markvart 
udělil 1. 1406 almužnu klášteru pod Mělní kem.^^) Po rozdě- 
lení bratři držel Markvart jeden díl Vtěl na, na němž 
zapsal 1. 14 10 sestře své Dorotě 50 kop podílu^') a léta 
1411 zapsal nějaké role zdejšímu kostelu. Byv 1. 1411 
pohnán o škodí, upadl tím v závady. Připomíná se 
ještě 1,1417 nazývaje se Janem.'®) Aleš, bratr jeho převzal 
tuším díl Petrův neb Peškův, za nějž jemu na svých 
dvou dílech (1410) p'at zapsal; část svého dědictví 
prodal pak Janovi Hájkovi z Hodětina a ten zase I. 
1415 jiným osobám Konečně se dostal tento díl Hájkův 
t. r. Bohunkovi ze Zvěřince a Havlíkovi z Mečíře.’^) Aleš 
se později nepřipomíná; jeho díl tuším se dostal Petrovi, 
jenž jej ujav 1. 1416 věno manželky své Markéty převedl 
z Krp na Vtelno.'®) 

Dědičné právo po Markvariovi zůstalo tuším sestře 
jeho Dorotě, a poněvadž tato své jmění čtyřem osobám 
zapsala, spadlo na tyto. Z těch neb jejich dědicův žili 
I. 1437 Kateřina ze Vtelna vdova po Albertovi ze Záhoří 
a Diviš z Nynéchova. Ti prodali své dvě třetiny Moři- 

'1 Reg. III 387, IV 113. ®) Arch. města Mělníka. Tadra 
Acta jud. V 56. *) Rkps. Vídeňský. Viz Soupis Mělnická 
17—34. «) Bfthm, Mělnik 827. ’) Lib COnf. Reg. III 292, IV 
113. 8)Emler Urb. 98. Rel. tab. I 431. *«) Lib. eiect. 
V 126. ") Arch. č. III 480, O Dorotě a jejím jmění viz Arch. 
č. III 486. «) Lib. erect Vílí 142, Rel. tab. I 100. •sj.ReL tab. 
II 134. M) Rel. tab. II 69, 116, 123. *«) Rel. tab II 127. 


kovi ze Vtelna a Petrovi jeho zeti.*) Vedle nSho byl 
majiltelem druhého dvora Valenta^ jenž jej od Markéty 
vdovy a Elišky dcery Peškovy koupil.^) Kromě toho 
tu byl ještě některý drobný stateček. Ok. 1. 1440 při- 
pomjínají se Vit a svrchupsaný Petřík z Vtelna}) Léta 
1454 byl dotčený Valenta mrtev i vdova po něm. Část 
Vtelna držela tehdá Alžběta ze Zahájí manželka Martina 
ze S iběchleb, peníze nějaké na něm měla Kateřina 
z Vartemberka.*) 

Není nám známo, kdo byl předkem Vtetenských 
ze Vtelna^ kteří Vtelno do r. 1623 drželi. Snad to byl 
dotčený Vít, jenž se 1. 1466 ještě z Tajné psal.^) Vte- 
lenštll tu měli tvrz, která se v starších zápisech nepři- 
pomíná. Ok. 1 1530 seděl na ní Albrecht a po něm (1542) 
syn jeho Jan Oba přikupovali ve Vtelně rozličné dědiny.®) 
Po Janovi, jenž ještě I. 1551 žil, následovali Albrecht a Mi- 
kuláš (1573) tuším jeho synové.^) Mikuláš zemřel I. 1612, 
zůstaví v syny Jana a JiHka,^ Onen ujal Vtelno, tento 
odděliv se od bratra byl pánem na Chválách.®) Jan 
propiadl 1622 tvrz Vtelno, jež prodána 1. 1623 cizozemci 
Martinovi Gnisenovi z Kobacku sekretáři německému 
při apelacích.^) Tento zemřel 1. 1627 zůstaviv Vtelno 
manželce Veronice roz. z Kladna po druhé vdané Ger- 
Slorfové. Tato prodala týž statek (1630) Jindřichovi 
Volfovi Berkovi z Dubé}^) Vtelno zůstalo dlouho v držení 
Berkovského rodu. Po Jindřichovi (f 1650) dostalo se 
synu jeho Františkovi Karlovi (f 1663), pak tohoto 
bratru Frant, Antonínovi, Pro jeho dluhy přišlo Vtelno 
do dražby a koupeno léta 1694 od Heřmana Jakuba 
Černína z Chudenic ^ jenŽ je připojil k Mělnickému 
panství.**) 

« 

Ve vsi Vliněvsi (neb Vlnovsi, jak lid od 17 st. 
říká) stávala tvrz, jež již dávno zanikla. L. 1350 Žil Ota 
odtud ž.'®) Patrony kostela zdejšího byli (1355) Mařík, 
Vaněk a Zdich. Ješek a bratří jeho prodali 1. 1364 dvůr 
kmeclí v Mlazicích klášteru pod Mělníkem, při čemž se 
postavil za správce fíereš ze Vliněvsi a Mareš odtudž 
prodal (1367) něco klášteru Zbraslavskému.*®) Část Vli- 
nčvsi drželi potom Mikuláš farář v Tuřanech a Jan 
Sirok}^ synové Otíkovi z By sně; ti se přeli c lu část 
mezí sebou a podvolivše se 1. 1381 mocné výpovědi 
Herše, strýce svého odsouzeni k tomu, aby Vliněves 
prodali.**) 

Část Vliněvsi patřila potom k Běškovicům; odtud 
přizná ny (1386) desátky ke kostel uVlinskému*®) a darován 

i) Rel. tab II 152. S) Rel. tab. II 187. S) Arch. £ I 249, 
Rel. tab II 290.«) DD 16 f. 64 - 66. DD 16 f. 203. «) DZ. 1. 
H 19, 5 F 25 T) Reg. kom. s ®) DZ. 136, C 24, Rozvrž, sbírek. 

Bilelk, Děje konf. '«) DZ. 297. Q 22. '») B6hm, Mělník 827 
až 829'. '*) Štědrý, Dodatky k p. DZ. «) Rel. tab. I 431, 434. 
**) Lit». visit v arch. kap. Praž. **») Lib. erect. XIII, 


68 


TVRZE ZA MĚLNÍKEM. 


tu dvůr a role (1394) ke klášteru Mělnickému.^) Část 
ta patřila pak (1411) k Běškovicům a snad 1. 1627 až 
1850 k Beřkovicům. Jedna část byla kanovníků Měl- 
nických a zastavena 1. 1436 Janovi z Černína,®) později 
však patřila ke hradu Mělníku. 

Předek potomních Vlinských ze Vliněvsi byl Smil, 
jenž byl v 1. 1389 — 1393 patronem kostela zdejšího 
a 1. 1394 k témuž kostelu plat ve Vliněvsi prodal. Léta 
1405 byl již mrtev a na podací zdejší táhli se kromě 
Kuňky vdovy Smi lovy ještě bratří z Citová a jiné osoby.®) 
Ze sirotků Smilových byl Jan nejstarš! (1407), ale od 
r. 1413 vládl tu Jindřich tuším bratr jeho a ten získal 
1. 1416 statek odumřelý ve SpomyŠli někdy Kunce ná- 
ležitý;^) sice žil ještě 1. 1427.^) Mikeš z Vliněvsi pod- 
purkrabí na Roudnici r. 1453 byl tuším jeho syn; léta 
1455 svědčil, když převor Podmélnický své dědiny 
ve Vliněvsi 3 robotným kmetům prodával.*) Vácslavovi 
z Vliněvsi {1477 a l. d.) a Smilovi synovi jeho zastave- 
no od téhož kláštera (1484) popluži jeho Zachladovské 
ve Vliněvsi do jich životů.’) Smil žil ještě 1. 1560.®) 
Pokud je známo seděl tu poslední z Vlinských Jindřich syn 
Smilův, jenž si l. 1543 tvrz s 2 dvory poplužnými, ves 
s příslušenstvím, též statek Boreč v obnovené dsky zemské 
vložil.®) Protože koupil 1. 1544 Liblice, zdá se, že Vli- 
něves k nim připojil. Neznámým spůsobem dostala se 
pak Vliněves ke hradu Mělnickému, k němuž v letech 
1640—1850 náležela.!*) 

* 

Pří vory jsou dvoje; horní a dolní. Prvotně to 
byla jedna ves a nazývala se Přívora, Možná, že touto 
vsí se míní ves chybně psaná Prisnin v základním listu 
Boleslavském.!!) Z vladyk zdejších připomínají se první 
1. 1318 Beneš a 1. 1319 týž s Michalenř^) a léta 1321 
Štěpán}^) Ve 14. st. setkáváme se s mnohými zemany 
Přívorskými, ale nelze souditi, co tu měli a kolik tu 
bylo statků. Také se již rozdíl Činí mezi Velkou 
a Malou Přívorou. Petr a Zdich byli léta 1371 spolu- 
patrony ve Všetatech. Tento se také l. 1382 připomíná 
s Ruprechtemy^) Mareš a Kuneš bratří koupili 1. 1380 
véno Sudky manželky n. Štěpánovy na dvoře ve Vše- 
tatech a odpírali provolání véna Kery, vdovy po Ja- 
novi z Přivory bratru svém.!*) Kromě nich měl také 
(1394) Jan starší z Liblic nějaký statek otcovský ve Pří- 
vorách.!®) Čtvrtým držitelem byl dotčený Ruprecht, jenž 
se 1. 1395 s Maršem a Kunsem o podací ve Všetatech 
přel. Právo to vykonávali 1. 1398 Mareš, Zdech a Ru- 
pert.!’) Vedle nich připomíná se téhož roku také Mi- 
kuláš ze Železného jako držitel Přívor.!®) Tento tuším 
seděl na Horních Přívorách. 

Od počátku 15. st setkáváme se s jinými držiteli. 
Jan Hlavenec byl. 1. 1403 spolu patronem ve Všetatech.!®) 
L. 1406 připomínají se držitelé Jan Treraz^ Jan Trdlo 
a Vácslav křižovník majíce spor s farářem ve Všetatech. 
Jan Treraz seděl ve Větší Přívoře, ale měl také úročnika 
v Menší Přívoře, na němž I. 1405 plat prodal. Úplný 
seznam držitelů máme v jiné paměti r. 1406. Tu se 
jmenuji Bereš z Krp, Vilém Koěený^ Zdislav RyČek^ 
Joklin a Jan Trdlo.^^) K nim jest dodati starého Marše, 
jenž daroval 1. 1407 plat kostelu Všetatskému.*!) Po jednom 
z nich měl tu dvůr Mikeš Rys^ ale prodal jej l. 1414 

!) Tadra A. J VII169. ®) Zbytky reg. král. Lib. conf. 
erect *) DD 15 f. 52 63. *) Arch. Č. III 499. •) Arch Č. 26, 
203, arch. gub. Arch.gub. 8) Arch. C. VI 3l7. «} DZ. 250 E 
23. !®) Arch. gub, !!) Reg. 147. !*) Tab vet 18, 50. !8) Reg. 
II I 286. *«) Lib. conf. Rel. tab. 1468. Vácslav Kutej z F. ob- 
držel (1383) odúmrf v Benedině (DD 13 f. 151). **) Rel. tab. 
I 465, DD 13 f.31, 14 f. 38. »«) Lib. erect XIII a 48. *’) Lib. 
conf. Ruprecht žil ještě 1. 1402. Lib. erect. XlIIa 102. 
!») L. 1403 Pet r. 1404 Vácslav Hlavenka. VČA. 1900 str.626, 
lib. erect V 77. ®*) Tadra Acta jud. V 15, 183, 186, lib. erect 
V 104. *0 Lib. erect XlIIa 148. 


Vácslavovi z Toušeně^ podržev si 4 dvory ikmecí k Menši 
Přívoře.!) Od druhé polovice téhož století byla ve Větší 
Přívoře také tvrz. Držitelem jejím byl Vácslav (tuším 
z Toušené). Když pak zemřel, dědila po něm vdova Anna 
jinak Perchta a s tou vyženil týž statek druhý její manžel 
Zikmundy Jemuž jej léta 1442 zapsala.^) Týž Zikmund 
byl I. 1448 ve vojště Poděbradském.®) Kromě něho 
připomíná se v pamětech Kosteleckých Jan Drlik (1453), 
jenž byl 1. 1455 úředníkem na Kostelci a snad již nic 
v Přívoze neměl. Zdá se, že Zikmund všecky statky 
i v horní vsi skoupil; poslední snad Ru pírech tů v,*) jenž 
tu měl dvůr a mlýn ještě 1. 1456. Zikmund zemřel v 1. 
1456 — 1457 a statek jeho podědil bratr Ermolaus^ který 
po bratru také zdědil spory a všeliká práva odúmrtni po 
osobách, které mívaly na Přívorách véna a platy.*) Ermo- 
laus žil ještě 1. 1475.®) Nástupce jeho (syn ř) Vácslav Di- 
bliček vyprosil si 1. 1479 odúmrť po Zikmundovi.’) Léta 
1501 byli Jan Vácslav a Bedřich bratři z Hrušová pány 
na obou Přívorách a Jan a Bedřich koupili léta 1503 
tři vesnice.®) Když se okolo léta 1513 dělili, vzal lan 
Čečelice, Vácslav oboje Přivory a Bedřich Všetaty.®) 
Dotčený Vácslav si léta 1543 tvrz v Dolních Přívorech 
s dvorem a částí vsí a ves Hořejší Přivory v obno- 
vené dsky zemské vložil.!®) Po jeho smrti se dělilo Šest 
synův (léta 1553). Jindřich a Jetřich s nejmladším 
bratrem Smilem vzali Dolní Přivory, VUém a Vácslav 
Třebošnici a Oldřich Horní Přivory.!!) První tři pro- 
dali tvrz Přivory (1555) Zikmundovi Vančurovi z Řeh- 
nicy) Tento zemřel l. 1583. Statek držc4a po něm za 
rok Johanka Vančurova ze Žampachu a pak se dostal 
podle posledního jeho pořízení synovci Miktdáši Burja- 
novi^ jenž také dětí neměl a proto umíraje ([f 1596) statek 
Přivory synům Jiříka Vančury strýce svého odkázal !®) 
Tento Jiřík prodal tvrz Dolejší Přivory 1. 1604 obci 
města Mělníka y což ještě t. r. od synův jeho vkladem 
desk zemských stvrzeno.!*) Obec Mělnická zůstala pak 
v držení Přívor až na naše časy. 

Na Horní neb Menši Přívoře seděl tuším I. 
1398 Mikeš ze Železného jenž slově II. 1400 prostě 
MikŠem z Přivory, bezpochyby týž, jenž síove 1. 1414 Miku- 

íj Rel. tab. II 113, 118. *) DD 21 str. 285. 3) CČM, 
1827, 3, 81. 9 Rel, t-b. II 270, DD 16 f. 74. ») DD 16 f. 74. 
®) Sommersberg Ser Sil. 1036, !) DD 16 f. :207. 8) [>Z. 43. 

D 19, 250, J 20. ») DZ. 250. D R ‘®) DZ. 250, C 27. Části 
vsi patřily k Byšicům a Všetatům. ") DZ. 51, G 33 a t d. 
1®) DZ. 12, A 23. ^3) DZ 21. O 29. 127. C 23—27. >*) DZ 132. 
J 15. 178, N 10. *3)*Lib. erect Xllla 102. 



Vtelno; erb na náhrobku. 



TVRZE ZA MĚLNÍKEM. 


69 


láš Rys a na dvore svém v Menši Pří vore L 14i5 plál 
prodal. Tento plat vydával i 1. 1417.^) Nástupcem jeho 
byl 1, 1437 yan DiblUek^) Nástupcem jeho byl Zikmund 
tuším syn, jenž část Dolních Přfvor vyženil.^) On a jeho 
nástupce skoupivše větší část dolní vsi, horní ves k ni 
připojili, což trvalo do r. 1 553. Tehdá Oldřich Hrušový- 
ský z Hrušová dostal Horní Přívory za díl.^) Tento 
ujal také mlýn v Prívorech od mateře Doroty Hrušov- 
ské ze Žlunic a vložen mu od bratří jeho léta 1575.^) 
Tehdá již tu stála tvrz od Oldřicha vystavěná,®) ale 
Horní Přívory nebyly již v jeho držení, nýbrž již léta 
1572 Jana Uiotského ze Pleni?') Týž prodal tvrz Ho- 
řejší Přívory Albrechtovi Pétipeskénm z Chyš^ a když 
tento zemřel, vložil je 1. 1602 jeho synňm.®) Přívory 
horní patřily odtud k Byšicům a od r. 1719 k Mělni- 
ckému zámku. 

* 

Ve vsi Sedlci u Mšena bývala tvrz, k níž jen část 
vesnice patřivala. Ves bývala na několik statků rozdělena, 
jež v 16. st. k rozličným okol. statkům patřívaly. Jedna 
část patřila již od r. 1237 k Řepínu.®) Na jedné seděl 
1. 1379 Karel Haraš jinak také Pešek řečený.^®) Od r. 
1395 připomíná se nejednou Petr Vavák ze Sedlce^ 
jenž prodal 1. 1402 plat kostelní v Chorušicích a jiný 
1408 křižovníkům Svatomářským.^^) Bratří jeho Slavata 
a Jan byli kněžími. L. 1432 držel část ZikmJtnd ze 
Smojna?’^') Na té části, kde v 16. st, postavena tvrz, se- 
děli Sedlečtí z Drchlaxyy a to 1. 1537 Jindřich?^) \txA 1. 
1555 Žofii, manželce Adama syna svého na dvou dve- 
řích popi. v Sedlci věnoval.**) Po Adamovi následoval 
Vilém snad syn, jenž prodal statek Sedlec Adamovi 
Mnětickému z Mnitic. Tento žil ještě 1. 1615 a koupil 
tehdá dům v Boleslavi.*®) Jeho dcera (ř) Saloména vdaná 
Odkolkova prodala tvrz Sedlec (1628) Jeťřichovi Špe~ 
tlovi z yanovic?^) Od něho koupil Sedlec (1630) Albrecht 
Pfefrkorn z Otopachu^ ale po desíti letech prodal jej 
Alžbeíé Lidmile Frankengrynárce z Kyniperka?'^') Od této 
ho nabyl 1. 1654 Odolán Vžžnik z Věinik a měla jej po něm 
Marie Klára ovdovělá Vě&niková roz. Geraldinova. Tato 
jej prodala (1681) Danielovi Pachtovi z Rájová?^) Od 
té doby patřila tato část k Li bii cum, od nich oddělena 
1. 1713 a s Byšici připojena k Mělníku. 

* 

Nedaleko Mšena leží ves Velký Újezd, jež se 
již 1. 1228 jsouc statkem kláštera sv. Jiří připomíná.*®) 
Část vsi témuž klášteru ještě ve 14. století patřila; 
ostatek byl vladyčím statkem, na němž stávala tvrz. 
L. 1321 připomínají se předkové pozdějších držitelů, 
Pešek Haraš s bratrem a Řehnik z Ujezda?^) L. 1377. 
prodal Hrzek syn n. Dobešův plat na Újezdě klášteru 
Svatojirskému a současně žil Zdeněk odtudž.^*) Hrzkovi 
potomci psali se Hrzány\ strýcové jich pokrevní byli 
Chmelikové z Újezda^ zejména Jan^ jenž byl 1. 1385 
patronem v Radouni^®) a 1. 1404 k výsadě Kosteleckých 
pečet přitiskl.®*) Žil ještě 1. 1413. Jeho snad syny byli 
(1415) bratří Jakub a Hrzek Chmelikové Onen zabit 
u Malešova, tento zemřel v Újezdě. Potomek jednoho 
z nich byl fíereš Chmelik^ jenž držel 1. 1449 s jednotou 
Poděbradskou.®®) Hrzek 1. 1377 připomenutý měl syny 

') Manual v arch. kapit Rel. tab. H 118, 135, 138. 
3) Rel. tab. II 175. *) DZ. 61 G 40. ») DZ. 18, N 3. «) DZ. 
88, S 28 Reg. berní v arch. Třeboň DŽ- 131, D 18 
») Reg II 1163 '®) Arch. gub DD 13 f. 4, 7. Lib conf. 
erect. **) Arch. Třeboňský. Viz i Rel. tab. H 350. **)Reg. kom. 
soudu. **) DZ. 11 J 8. DZ. 26, A 6, Knihy Boleslavské, ’®) DZ, 
143, A 18. DZ. 143, K 14, ‘8) DZ. 3 10, K 29, 396, K 14. 

i«) Reg. I 380. Reg. III 286. Arch. jiibl. Praž. m) Lib. 
coní- K témuž rod a patřil také Frycek z Ú jezdce a z Bosyně 
(DD 13 f. 46). *3) Arch v Kostelci. »*) Arch. C. II 463, III 486, 
DD 33 str. 277. ») Arch. Drážďanský. 


Dobeše a Hrzka řečeného Dčbach. Onen připomíná se 
od r. 1395 v pamětech, 1. 1401 daroval kostelu Nebu- 
želskému plat na spásu duše otcovy. Od r. 1405> nachá- 
zíme jej jako pána na Chlumíně pod Všeborskem, léta 
1406 prodal plat v Újezdě klášteru sv Jiří.*) Přečkal 
bratra Hrzka, jenž zemřel na Bezdězi, i oba strýce? Ch me- 
liky a zemřel za husitských válek po r. 1426. 

Dobešovi potomci (Jindřich f 1454 a synotré jeho) 
drželi tvrz Újezdskou až do druhé polovice 15. století, 
kdežto duchovni část se dostala zápisem 1. 1436 Janovi 
z Cerninc^') a držena později k Mělníku. Tvrz na vla- 
dyctví spustla a její bývalé příslušenství bylo v držení 
PecingarHv z Bydžina. L. 1538 dostala se na díl A/ř- 
kuláši^ jenž ji prodal pak Bedřichovi z Donina. Tento 
prodal léta 1545 tvrz pustou v Újezdě se čtyřmi ves- 
nicemi Janovi Hrzánovi z Harasova?) Jak se zdá 
držen Újezd nějaký čas ke Vrutici, ale prodán po- 
zději a tvrz zdejší obnovena. Goifrýd z Berbistorfu 
prodal I. 1606 tvrz Újezd Anně Belvicové ze Šlamýachtt?) 
Po té následovalo připojení k Líbéchovu, k němuž Újezd 
ještě léta 1648 patřil. Dostal se pak Janovi Vilémovi 
z Geršiorfu^ jenž jej prodal r. 1654 Mikuláši Bemartovi 
z GerŠiOŤfu?) Po tomto následovali I. 1660 Volf gang 
Kryšicf s Hob/engartef*y 1664 Pavel Jindřich Králík 
Z Brocenberka a léta l667 Jan Pavel z Valderode?) 
Tento jej připojil k Řepínu, od něhož teprve Icíta 1799 
odprodán, když již tvrz zdejší dávno zanikla.^) 

* 

Ves Stfemy leží u Nebužel a bývala statkem sa- 
mostatným, na němž v 16, st. tvrz vystavěna. Ves stála 
jiz léta 1245. Králová Kunhuta darovala ji Lambinovi 
vladyce, po němž ji měl 1. 1279 syn Mikuláš odbyv 
bratra Domina, kanovníka Vyšehradského.®) Léta 1328 
patřily Střemy Hynkovi Berkovi z Dtibé^ biskutpu Olo- 
mouckému, jejž je měl za díl po otci a tu plat dvěma 
klášterům vykázal.®) V L 1353 — 1364 náležely Střemy 
Bártovi Pilungovu Pražanu*®) a v 15. st. a ještě I. 1522 
patřila celá ves ke hradu Kokořinu. Ok. 1. 1555 držel 
Střemy Jan ze Štampachu a seděl tu ještě 1. 1563.**) 
Měl dva syny Jindřicha a KryŠtofa\ tento měl Střemy 
naposled a prodal Střemy (I. 1573) sestře s^'é Mar- 
kétě vdané za Jiříka Finka z Finkenšteina}^) Tato 
držela tvrz Střemy až do r. 1585 a pak jí prodala Man- 
daléně Belvicové ze Slavte kteráž 1. 1587 statek Střemy 

manželu svému Zikmundovi Belvicovi z Nostvic zapsala.**) 
Od té doby patřily k Beřkovicům, Tvrz od kamene vy- 
stavěná stála ještě I. 1658, ale byla jíž pobořena a bez 
krovu.*®) 

* 

Mezí Lobkovicí a Obrístvím stojí při řece Labi 
dvůr Třebošnice. Před časy tu byla ves a fcaké tvrz. 
Ves připomíná se l. 1282 jsouc statkem Vyšehradské 
kapitoly?^) Kromě toho tu byl vladyči statek malý. Ten 
měl Hrzek a koupil 1. 1388 věno od Žofky, vdovy Bo- 
hunkovy.*^) Hrzek tento potom z Újezda řečený měl 
v nájmu statek kapitolní a oboje prodal Petrovi z ByŠiCy 
jenž 1. 1402 potvrzeni od kapitoly dosáhl.*®) Tý'ž zemřel 
před r. 1433, zůstaviv dcery Bětku vdanou za Buška 
z Jelenice a Anežku, z nichž tato vzdala díl sv'ůj sestře 
a muži jejímu.*®) Za pozdějších držitelův nám neznámých 
tvri zdejší spustla. Před r. 1540 prodali Jiřík, Vácslav 

‘) Lib. erect. XlIIal05, 187, Arch. bibl. Praž Rel tah. 
II 49 *) Rukopis Videňský. *) DZ. 5, J 10, 7, A 113- ■•) DZ. 
133, D2 3. ®) DZ. 311, L 22. «) DZ. 312, S 24, 3I4, P7, 316, 
N 4. ■») Běhm, Mělník na str. 798-801. 8) Reg. I 535, II 
615- Reg. III 669. »®) Tomek D P, II 430. **) DZ. 18, C 

28. **) DZ. 61, G 1, DZ. m. 234, H 15. i») DZ. 6^ A 23. 

DZ.m.235, S2- *®) Arch. Roudnický. ^®) Reg. II 549. •’) Archiv 
VySehradský. *®) Arch. Vyšehradský, Lib. trect. V l38. Arch 
Č.III 608. 


70 


TVRZE ZA MĚLNÍKEM. 



Libtice. Zahradní fasáda zámku. 


Vilém a Oldřich strýcové a bratří Valkounove z Adlaru 
tvrz pustou Třebošnici Mikuláši^ Vácslavovi a Jindři- 
chovi bratřím Vančurům z Řehníc. Mikuláš a Jindřich 
držíce to zboží k ]iřicům dali Třebošnici L 1548 bratru 
svému Zikmundovi^ tento pak prodal ji t. r. Vácslavovi 
a Frydrychovi bratřím Hrušovským z Hrušová}) Po smrti 
těchto obou dělili se Vácslavovi synové o Přívory a Tře- 
bošnici (1553). Tato dostala se za díl Vilémovi a Vác- 
slavovi, ale ti ji prodali (1555) Albrechtovi a Janovi 
bratřím Kamýtskýtn ze Lstiboře}) Trebošnice držena potom 
k ObřístvI. Ok. 1. 1619 patřila k Odoleně vodé, od níž 
oddělena^) a I. 1628 pro nepřijetí léna zabrána k Mělníku. 
* 

Nynější pěkný zámek v Liblicich 1. 1699 v baro- 
kovém slohu postavený povstal na prázdném místě. Stará 
tvrz u něho nebyla, nýbrž stávala u poplužného dvora, 
kdež se ještě léta 1822 zbytky spatřovaly. Hlavni její 
pevností byla bahna okolo se rozkládající.^) Předkové 
pánů z Liblic, kteří mívali polovičný štít a přes jednu 
polovici pruh pc šikem, byli léta 1321 bratří Kunat 
a Frycek.^) Soudíme, že byli ještě 1. 1357 živi podáva- 
jíce faráře do Liblic s Janem proboštem u sv. Jiljí pří- 
buzným svýnj a že Frjcek žil ještě léta 1361, když se 
s Janem synovcem svým (tedy snad synem Kunatovým) 
spolčil®) a Že bratří KuneS a Frycek, kteří se od lela 
1364 vyskytují, byli Fryckovi synové. Všichni tří byli 1. 
1374 patrony kostela zdejšího, Frycek pak byl t. r. 
purkrabí na Mělníce.^) L. 1375 rozpustil Frycek spolek 
svůj s Janem mladším synem Janovým tak, že tento 
obdržel tvrz a kašdý polovici Liblického zboží a Byšic- 
kého zboží, avšak l. 1383 Frycek na vše svoje jmění 
Jana staršího syrá Kunšova na spolek přijal.®) Tento 
Jan koupil léta 1393 od Jana mladšího 
dum v Praze®) a 1, 1394 obdaroval faru 
zdejší platem, aby farář mimo obvy- 
klého střídníka ještě čtyři jiné kněží 
vychovávali mohl.'®) Frycek i Kuneš 
odumřeli před r. 1395 a zboží všechna 
uhájil si dotčený Jan starší,") Jeden 
z těch Janů psal se potom Ublic z Liblic 
a druhý Bechltnem Tento prodal před 
r. 1406 nějaký statek klášteru Břevnov- 
kému, držel také íást Byšic'®) a zemřel 
před r. 1417,'*) 

0 DZ 47, H 4-5. *) DZ. 12, A 23, 51, 

G41. ») Viz to a Bílk. konf. *) Pomůckou 
L. B6hm, Mělník nastr. 5’3. *^) Arch. Dráž- 
ďanský. ®) Lib conf. Rel- tab. I 428. Ta- 
dra, Acta jud 1 94. Rel. tab. I 4 47, 478. 

®) Tomek, Základy IV 149. *«) Lib. erect. 

XIII a f. 48.^MDD II f. 36-41 *2) Rel tab. 

1 92, II 25. *3) dD 16 f. 66. 


Nedlouho potom část Liblic prodána. Držel ji léta 
1429 Kašpar z Roztok}) Na druhé části seděl potom 
Jan z Liblic, jenž 1. 1433 svědčil, 1. 1440 byl na kraj- 
ském sjezdu v Nymburce a ještě 1. 1442 se psal seděním 
na Líblicich,^) avšak 1. 1447 seděl na Jenšteině, ale jak 

se zdá při Inm t f.iblice podržel. Možná, Že jeho vdovou 
byla Adla z Písečné, která se psala léta 1450 seděním 
na Liblicích. Poslední toho rodu Johanka (f 1515) vdala 
se za Viléma z Pernšteina, jenž takto vyženiv Liblice, 
prodal je pro jich vzdálenost (léta 1475) Jindřichovi ze 
Smiřic}) Tento zakládaje na zboží nový rybník, vy- 
prosil si I. 1476 majestát na to, aby mohl na gruntech 
duchovních topiti.** ) Na Liblicích věnoval manželce své 
Kateřině Mašfovské z Kolovrat, proto také tato po jeho 
smrti (1488) Líblice zástavním právem držela.®) Tato 
paní zemřela 1. 1529 odkázavši všechen statek, tedy i véno 
své na Liblicích a svrchky tudiž Zdeňkovi Lvovi z Rož- 
mítála.®) Dědičné právo náleželo teď Jindřichovi a Ladsla- 
vovi vnukům Jindřichovým a Zikmundovi jedinému ještě 
živému synu Jindřichovu. Ti měli potýčky se Lvem, 
protože mu nechtěli vydatí, co mu bylo odkázáno, ale 
konečně se s ním smluvili. Když se léta 1530 dělili, 
dostal Zikmund Byšice a Ladslav Liblice.’) Jan Vilém 
syn Jindřichův dostal tuším 1700 kop peněz, jež mu 
Ladslav 1. 1542 na zboží Liblickém zapsal.®) 

Ladslav prodal Líblice 1. 1544 Jindřichovi VHn- 
skému ze VHněvsi}) Nový pán seděl tu ještě léta 1564 
jisa hejtmanem Boleslavského kraje. Po něm následoval 
Smil tuším syn, jenŽ 1. 1592 zemřel, zůstaviv nezletilé 
dítky. Syn Jindřich ujal Liblice ok. r. 1598- Týž zemřel 
1. 1611, zůstaviv vdovu Annu z Dubé a nezletilého syna 
Smila}'^) Mladá vdova vdala se před r. 1615 za Jetřicha 
Spetli z Janovic a kdyŽ syn Smil 1. 1621 dorostl, kou- 
pila od něho tvrz Liblice se vším zbožím.") Paní zemřela 
dříve než manžel její, který statek po ni zdědil a léta 
1640 zemřel. Jsa toho rodu poslední a dětí nemaje 
odkázal Liblice Janovi Albrechtovi Pfefrkornovi z Oto- 
pachu a Kateřině Pfefrkornové ze VUnivsi manželce 
jeho. Onen zemřel I. 1658 a odkázal svůj díl Liblic 
manželce.*®) Tato zemřela léta 1669 a dědicem stal se 
Daniel Norbert Pachta z Rájová, jehož potomci Liblice 
až do polovice 19. století drželi.*®) 

« 

V městečku By Šicích jest zámek do čtverhranu 
postavený, jenž podle obrazu v zámku Liblickém se na- 

9 Arch. C. VI 486. *) Arch. Č. I 245/ III 507, Archiv 
Drážďan. ®) Arch. Roudnický, Arch. Č. VIII 421. *) Archív 
Roudnický. 6) dz. 1, B 30. DZ. 3, J 8. 9 DZ. 42, J 5. 

«) DZ. 93, D 3. «) DZ. 46, A 15. “») DZ. 135, L 2. “) DZ. 
193. 43) DZ. 147, A 18, ?67, Q 21. **) Řadu majitelů viz v Bůh- 
mově řečeném spise. Plán a obraz nového zámku jest 
v Soupise Mělnická. 



Liblice. Půdorys zámku. 



TVRZE ZA MĚLNÍKEM. 


71 


cházejíciho býval i s okolím svým nádherně upraven 
Prvotné byly Byšice vsí a náležely rodině již ve 14. st. 
hojně rozvětvené. Již léta 1321 připomínají se Pavlíky 
Štípán^ Vladislav a Jindřich synové Pavlíkovi, jenž před 
tím křižovnlkům Řepinským ves Lhotu prodal.®) Z těch 
se připomínají Štěpán ještě 1. 1359, an držel v Byšicich 
2 dvory kmecí/) Vadek, an držel r. 1350 čtyři dvory 
kmecí, na nichž plál prodal,*) a Jindřich, jenž prodal 
r. 1350 dvůr kmeci faráři u sv. Jiljí v Praze a L 1357 
plat na svých dvou dvorech.*^) V jedné paměti je psáno, 
že Věnek z Byšic biatr Sokolův prodal (1343) půl vsi 
Byšic jakémusi Hnané z Janovic, ale není jisto, je-li rok 
pravý.®) 

Po Pavlíkovi zůstali synové Rameš a Pavlíky kteří 
darovali léta 1350 káěteru pod Mělníkem tři úročníky 
v Kebharticích.’) Cnen pak prodal I. 1359 plat na 
svém dědictví Byšickém.®) Zemřel záhy zůstaviv 6 synův, 
mezi něž dvůr jeho rozdělen, tak že se od sedlákův ro- 
zeznávali jen svým svobodným stavem. Nej starší syn 
Pavlík zemřel před r. 1407, druhý syn Rameš připo- 
míná se v 1. 1403-1415 a držel poslední léta statek 
ve Všetatech.®) 

Zdá se, že tato éást aspoň z většiny prodána k Lib- 
licům, k nimž snad i jiné část koupeny. L. 1375 dělili 
se Frycek a Jan z Liblic o dvůr v Byšicich a 27 úroč- 
níkův, po Fryckovi pak (f asi 1395) dostal se statek 
jeho Janovi synu Kunsovu.^®) KunSovi dovolil král Vácslav 
(1401), aby si zřídil v Byšicich krčmu ovšem s právem 
pivo vařiti.**) Pechln z Liblic koupil 1. 1408 plat na 
jednom úročníku v Byšicich a měl v I. 1408 — 1410 při 
s Annou, vdovou po Pavlíkovi, o věno, které měla za- 
psáno na dvoře jeho u Ramše staršího.**) Adla z Písečné 
sed. na Liblicich najímala 1. 1450 dvůr v Byšicich. 

Po Pavlíkovi (fr. 1407) zůstali synové Jan a Štěpán^ 
kteří snad byli mrtyi neb vystěhovali, když máti jich 
ok. 1. 1417 zemřela. 0 věno její bylo jednání, ale Pechlin 
uhájil svůj majetek,*®) Z ostatních vladyk Byšických při- 

*) Viz Podlahflv Saupis Mělnická. *) Reg. 111 285. ■) Rel. 
tab. I 425. *) Štědrý, Dodatek II k p. desk zemských. Rel. 
tab. I 416, 425. Rel tab. I 412. Arch. mus. ®) Rel. tab. 
I 426. ®) Tadra AJ.IV 198, Lib conf. i») Rel. tab. I 448, DD 
14 f. 36. Zbytky reg. král. ‘*) Tadra A. J. VI 2š2, Rel. tab. 
l 92 DD 15 f. 66. 



Valdšteinova pokladna v zámku libickém. 

pomiň ají se Drslav^ který prodal (1354) plat na svéir. 
dvoře a měl syny Ješka a Šebestiána, BokunékX. 1357, 
Ctióor^ jenž prodal 1391 zahradu ke kostelu Liblickému,*) 
Dománek^ jenž měl I. 1399 nějaký spor, Petr neb Pešek ^ 
jenž držel 1. 1402 a 1405 Třebošnice,®) Alibi ta^ vdova 
po Janovi Šálko vi z Kostelce, jež darovala 1. 1404 plat 
na svém lánu k faře Všetatské, Hereš z Krp^ jenž prodal 
(1404) dvůr úroční pro oltář v Staré Boleslavi.®) Část 
Byšic patřila I. 1405 k Čečelicům, něco tu měl 1. 1412 
Vácslav, 1414 Arnošt.*) Jan z Byšic koupil 1. 1410 věno 
Annino, ale I. 1417 hájil je s bratrem svým Mikulášem,®) 
Týž Jan táhl se 1. 1434 na podací kostelní v Čečelicích 
a sinad byl předkem Byšických z Byšic y kteří 1. 1660 
vymřeli. Známe pak Ctibora Ťaváka z Vodirad jako 
držitele Byšic®) a dotčenou Adlu z Písečné (1450[). 

Dokud snad nebylo tvrze v Byšicich, totiž nikde 
se nepřipomíná, jistě jí nebylo v první polovici 16. st. 
Byšice měl Jindřich Smiřický ze Smiřic^ který měl 
jiná pěkná sídla. Za něho tuším vyzdvi- 
ženy na městečko, v němž obdržel Jin- 
dřich (1481) právo vybírati clo.’) 
Právo to převedeno po jeho smrti 
(f 1488) na vdovu Kateřinu z Kolo- 
vrat.®) Z manželství toho pošli čtyři 
synové. Když Kateřina I. 1529 zemřela, 
byl z nich živ jen Zikmund, pak 
Ladislav synovec jeho a Jan Vilím 
pravnuk Jindřichův. Došlo tehdy I. 1530 
13. května k dělení,®) Zikmund ob- 
držel na svůj díl městečko Byšice 
s pustotinami, polovici podací v Libli- 
cích a užitky v některých vesnicích. 
Statek ten prodal syn jeho Jaroslav 
(1562) Vdcslavovi z Vřesovic a od 
toho nabyl ho před r. 1577 Albrecht 
Pitipeský z ChyšP) Za něho bezpochyby 
založena byla tvrz na místě nynějšího 
zámku. Albrecht vyprosil městečku 

*) Rel. tab. 1 418, 415, Lib. erect. 
*) DD 18 f. 30, arch. Vyšehrad. Lib. 
erect. *) Rel. tab. II l6, 107, Lib. erect. 
5) Rel. tab. II DD 16 f. 66. ®) Rel tab. 
182. *) Teige, Drobné přisp k Č. listáři č. 
37. ®) Tamže, ale nikoliv 1508 (snad 1512, 
1B13>) «) DZ. 42, J 5- '«) DZ. 14. L 11,89, 
E 6 Viz. Jirečkovu Rukověť II 337. 



Byšice. Půdorys zámku. 


72 


TVRZE ZA MĚLNÍKEM. 



Byšice. 

Pohled na zámek v XVII. století. (Podle starého obrazu v zámku liblickém.) 


(1587) obdarován! na trhy. Dojemné 
jest, jak se loučil 1. 1593 se svou Ba- 
ruškou, když odjížděl do pole.^) Léta 
1596 v říjnu vpadl do ležení tureckého 
u Jagru a tu zahynul, zůstaví v po sobě 
tři syny.*) Nejstarší z nich Vacs/av 
Slastný ujal po otci Byšice a Bosy ni, 
koupil 1. 1618 Obříství al. 1620 několik 
duchovních vesnic, zejména i ten díl, 
který patři val kapitole Boleslavské, též 
přijal zástavu panství Mělnického. To 
mu pokládáno 1. 1621 za zločin, ale za 
ještě větší to, že byl od roku 1618 
direktorem a také přijímal důstojenství 
od krále Bedřiclia. Hájil se jak mohl, 
ale přece odsouzen hrdla, cti a statků v. 

Přes to zůstaven při hrdle a trestán jen 
vězením do r, 1623, ale statek jeho 
všechen zabrán. Zpupnéjeho statky pro- 
dány 1. 1623 Pohxené Lobkovské z Pern- 
sterna^ jejím hejtmanem v Byšicích byl 
(1626) Smil Ostromířský z Rokytníka.®) 

Po Polyxeně zdědil Byšice syn její Vdcslav P^rant. 
Eus,y vladař domu Lobkovského, ale prodal je r. 1638 
Johaně Myškoími z Žhinic^ manželce Šťastného Vácslava, 
kterou Vácslav pojal za manželku a proto jí zjednal po- 
výšení do stavu hrabského.^) Zdědil Byšice zase po její 
smrti (t 1650, 17. ledna), avšak odhadem 1. 1650 uči- 
něným přiřčen jest týž statek^) Adamovi Šťastnému 
PitipeskémUy poslednímu svého rodu. Týž zemřel 1. 1662 
zůstaviv vdovu Alžbětu roz. Goldakerovou a dceru Annu 
Lidmilu. Tato došla 1. 1672 let svých a postoupila Byšic 
své mateři, kteiá je 1. 1676 prodala Danielovi Pachtovi 
z Pajovay držiteli Liblic.*) Po smrti tohoto (f 1682) 
následoval syn jeho Frant Vdcslav (f 1714), jenž prodal 
Byšice 1713 Frant. Josefovi hrab. z Valdšteina a od 
toho koupeny 1. 1719 k Mělníku.’) 

Tvrz popisuje se v 17. st. jako stavení ve tři strany 
ode zdi až pod s:řechu vystavené, avšak po čtvrté straně 
stály jen staré zříceniny. V tvrzi byly: sklep, pekárna, 
konice na 14 koní, 7 světnic, 5 komor a jiné místnosti 
zetlelé. Střechy šindelem přikryté byly děravý. 

Po vsi Čeéelicích psali se I. 1252 Fabian, 1295 
Hašek, Mikuláš a Lovata, 1322 Lucek aLovata a později 
něco žili Ješek a Rameš.*) Po Lltoltovi z Čečelic zůstali 
Hašek a jiní synové, kteří drželi 1. 1339 a 1341 statek 
ve Vraňanech. Současně žil Beneš syn n. Jindřichův, 
jenž se oddal stavu duchovnímu, jenž se stal z milosti 
papežské před r. 1346 kanovníkem Pražským.®) 

Z pamětí 16. st. jde na jevo, že byly v Cečelicích 
tři tvrze, jedna na hořejší a dvě na dolejší straně, ovšem 
tím není dáno, jestli tak bylo již ve 14. st. Z těch, kteri 
podávali kněze ke zdejšimu farnímu kostelu^®) lze vyčistí, 
že jich podávalo 1. 1364 deset (v tom trojí bratří otec 
se synem), 1. 1375 devět (v tom 4 bratří), 1. 1396 též 
devět a 1. 1434 šest. Sestavíme-li ty, kteří se psali po 
Čečelicích, byli to Oldřich a syn jeho Ješek Plch (1364 
až 1375) erbu chrta, Ješek Jablečko (1364 — 1392) a Li- 
tolt bratří, Hanek (1375), Hašek (1375— 1390), Oldřich 
(1375), Liteš (1375), Rameš (1375) atd. Jan Pelikánek 
(1375 — 1396), Jan, syn Albertův, kanovník (1377), Jan 

*) Reg. král. ve Vídni, Dvorský P. ž. 153. *) Paprocký 
Diad. DZ. 127, 920. ®) Bílek, Děje konf. Reg. kom. soudu 48 
K. *) DZ. 1 146, E 17, Reg. král. DZ. 152, H 8. «) DZ. 
113, M 34, 392, 5 22, 478, C 28. Lumír 1856 II 929—931, 
DZ. 490, K 3 a 496, K 26. 8} Reg. I 599, II 719- Tab. vet. 
339, 340, Jacobi, Cod ep. n. 182. ®) Arch Křižovníkův Reg. 
IV 287. ‘®)Reg. Vatikán. 1 č. 121, 603. “) Lze je seznali z lib. 
conf. 


jáhen, druhý Rameš, Řimek, Jaroš (1396 — 1411) a Ve- 
sel ("1396), Mikuláš Klerek (1391 f 1434) syn Hynkův, 
bratří Vácslav a Vesel (1388 — 1411), bratři Jan a Pro- 
kop (1406) a Beneš Chytroft neřkouc ještě o jiných 
a těch cizích, kteří měli Části na Čečelicích. 

V 15. st. vzmohly se tu dvě rodiny. Erbu jelena 
byli Řimek (1396 — 1405), Rameš (1396 — 1414), Rameš 
mladší (1396—1403), bratří Mikuláš (1391—1417) aKu- 
ník (1404—1414) a Řimek mladší (1403, f 1. 1454). 
Řimek starší nabyl od manželky své Anny Pustenice 
250 k. věna na tvrzi Čečelicích a části Byšic, což pro- 
dal (1405) bratřím z Kunvaldu.*^) Ještě léta 1411 držel 
jeden dvůr v Čečelicích. Erbu jelena byli též bratři 
Mikuláš a Kunik. Onen koupil si (1414) od Kl. sv. Jiří 
Bořanovice do svého a manželky Elišky života a psal se 
také ze Všetat.^) Kunik připomíná se často v bězích 
soukromých, držel v Čečelicích tvrz a dva dvory po- 
plužné,*) kromě toho vloženo mu ve dsky (1418) véno 
na Kunvaldské tvrzi, snad jen na ochranu.^) Syn jeho 
Řimek (1413 mladší) byl roku 1440 na sjezdu Nymbur- 
ském a zůstavil jedinou dceru Máchnu, jež (1450) tvrz, 
dvůr a část Čečelic svému muži panovi Caltovi z Ho- 
řovic odevzdala.®) 

Veselý jenž žil v letech 1388 — 1411, držel také dvůr 
v Čečelicích, o jehož potomních osudech se paměti ne- 
dostává. 

Druhou tvrz drželi bratří Mikuláš jinak Mikolt 
a Jindřich z Kunvaldu\ jak ji nabyli, není známo, ale 
koupili 1. 1405 věno na ní zapsané od Římka. Jindřich 
převedl na ten statek (1406) mimo tvrz a část vsi vČno 
manželky své Elišky, posud na Přívoře zapsané.®) Mi- 
kuláš připomíná se naposled 1. 1414 a Jindřich zemřel 
nedlouho potom, Eliška vdova po něm zapsala (1418) 
své věno Kuníkovi z Čečelic.’) Zboží to držel potom 
Jiřik syn Eliščin.®) L. 1454 byl již mrtev a odumřelé 
zboží vyprosili si příbuzní jeho Ermolaus a Zikmund 
bratří z Pří vor a nabyli potom i odumřelého věna Eliš- 
čina.®) 

Potomci jiných Cečelíckých seděli na jiných stat- 
cích, jako Jaroslav 1406 — 1408 na Bezdědicich a Jan 
(1415) a Mikuláš (1417) na Všetatech.^®) O Čečelicích 
pak následují zprávy kusé a matné. Podle jedné prodal 
(prý 1438, ale má býti 1448) Petřík z Vaiimile ves 

*) Rcl. tab. II 16. *) Arch. bibl. Praž. Arch. Český 26, 
13 5. *) Lib. erect *) Rel. tab, II M3. Arch. Český I 360. 
Rel. tab. II 217. ®) Rel. tab 11 16, 21.7) Arch. bibl. Pral 
Rel tab. II l43. 8) Arch. Čes. I 181. ») DD XVI 56, 58, 
*®) Lib. erect. conf. Arch. Český 26, 135. 



TVRZE ZA MĚLNÍKEM. 


73 


Čečelice Pavlíkovi ze Žddru}) Část Čečelic držel léta 
1471 Vykart z Šanova. Dva dvory, část vsi a 3 hlasy 
podací kostelního držel Ctibor z Chlumu a po něm Jan 
z Chlumu a po něm Jan z Byšic^ jenž prodal statek 
ten (1489) Proškovi z Doubravice a potom véno ženy 
své převedl na statek SemeČ.*) Statku n. Petra Šanov- 
skéhu snad Vykartuva syna iiaLiyl AíikuldS Vančura 

Z Řehníc a postoupil ho (1501) Vácslavovi a Bedřichovi 
bratřím Hrušovským z Hrušová^ od nichž dostal za to 
Ujezdec.*) 

Dotčení tři bratři dělili se r. 1513; Jan vzal Če- 
čelice, Vácslav Přívory a Bedřich Všetaty. Vedle něho 
drželi Části Čečelic Kateřina z Kolovrat na Lysé a Jan 
Ledych z Čečelic. Ti tri měli při se Všetatskými o pa- 
stviny (1521). Zdá se, že od Bedřicha něco v Čeče- 
licích přikoupeno. L. 1539 byl již mrtev a dědici jeho 
byli synové Milota^ Jetřtch, Bedřichy Petr^ fiři, Miku- 
láš^ Jindřich a Bohuše^) Někteří z nich záhy zemřeli. 
Bedřich vložil si ve dsky zemské (1543) tvrz pustou 
v Čečelicích, dva dvory a ves, též část vsi Chotětova.^) 
Jetřich byv od bratří s/ých Jindřicha a Bohuše obeslán 
z dilu, dal jim 1. 1552 Čečelice za díl a pro sebe si 
nechal Všetaty.®) Ti d/a pak se dělili I. 1554. Jindři- 
chovi dostala se tvrz s dvorem, Část vsi a polovice po- 
dací, Bohuše pak měl dvořiště dolní s oběma městišti 
pustých tvrzi, Část vsi a polovici podací.*^) Bohuše prodal 
svou Část 1. 1561 Janovi Vtelenskému ze Vtelna®) a pa- 
třily odtud ke Vtelnu. 1 jiné části šly platy ke kapitole 
Boleslavské, část patřila v 1. 1562 k Byšicům, jiná Část 
totiž jeden dvůr kmecí 1. 1571 ke Vrabí a od r. 1584 
k Brandýsu a jeden osedlý byl J. 1604 obce Mělnické. 

Když zemřel Jindřich Hrušovský, zůstalo po něm 
drahně dluhu. Ty vzal na sebe (r. 1564) Jiří Klusák 
z Kostelce a ujal Čečelice.®) Jiří zemřel r. 1583 zůsta- 
viv syna Jana a 3 dcerky. Co se s nimi a Čečelicemi 
potom dálo, není známo. Již roku 1586 byly Čečelice 
v držení Smrčkovské lodiny.^®) V tituláři 1. 1589 vy- 
daném připomíná se Vicslav Smrčka ze Mnichu na Če- 
Čelicích, tak i 1. 1603 — 1615.^*) L. 1619 zemřela Marjana 
z Žeberka, tuším jeho manželka a pohřbena v Čečelském 
kostele.^-) Léta 1622 zabrán jest Vácslavovi celý statek, 
poněvadž polovice statku odsouzen, ale polovice mu 
ponechaná neodstoupera.**) Na konec se dostal ten 
statek (1637) Polyxeně Lobkovské z Pernšteina a od 
ní synovi (1638) V dcsktvovi Eus. kniéeti z Lobkovic}^) 
Kníže zavedl se hospodářstvím svým, ale hlavně dvor- 
skými službami tak, že stěží statky své udržel. Čeče- 
lice odhádány dvakráte ('1656, 1668), ale po každé je 
mohl vyplatiti.’®) Aby se těch těžkostí zbavil, prodal 
Čečelice i se statkem Bosynským (1668) Vácslavovi 
Smrčkoví ze Mnichu^ ale ačkoliv prodal Čečelice (167 i) 
Eleonoře M. hr. z Nostic roz. z Lobkovic, přece činil ještě 
nároky na polovici 1. 1622 zabranou, k níž měl podle 
postoupení právo, a nezt)ývalo knížeti Ferdinandovi (synu 
Vácslavovu) nic jiného, nežli zaplatiti mu 3000 íl.'®) 
Čečelic nabyl polom František Antonín hrábě Berka 
z Dubé^ ale přišel o né (1694) a to zase pro dluhy.^*^) 
Čečelice pak koupeny od Pachtův a připojeny k Byši- 
cům, s nimiž koupeny (1719) k Mělníku. Větší část 
vsi pak byla Mělnického panství a menší patřila k Bran- 
dýsu a Košatkám. 

') Viz Zbytky reg. Král. ®) Rkps. Strahov. VIII E 6. 
•1 Arch. c. k. statkuv. Rcl tab. II 439. DZ. 43. D 19, Arch. 
Český XIII 117, ») Arch gub. r. 1696, DZ. 83, B 1. ®) DZ. 

250. D 8. ’) DZ. 50. C í. 8) DZ. 51. J 24, J 26. ») DZ 14, 

B 8. DZ 66, N 12. “) Z Čečelic píše 1586 Dorota Smrč- 
ková z Jtljova (Dvorský Pam. Žen 140); čí byla manželka, není 
známo. Věst. Uč. Sp. 1898 I 18, Rozvržení sb. 6. **) Soupis 

Mělnická. Viz podrobní v Bilk. konf. na str. 659. DZ. 

143, ] 7, 146. D 27. *«) pz. 28 B 13. 114, M 8, 609, H 26 
W) DZ 317, Q 14, 389. L 23, 399, V 6. 'B) DZ. 32, O 21. 


Bývalá »tvrzka stará pustဠ(1656) byla vétŠíni dílem 
z lepeni ny stavěná, střechy děravé a na upadnutí mimo 
chlév klenutý a půdu dřevěnou. Dvůr, ovčín a stodoly, 
kde stály, byly toliko zříceniny.^®) 

* 

Ves Roí^nř východně od Vysoké ležící, po níž 
se psali 1295 Šebestián a Petr}) byla rozdělena na statky 
Jedna část (tuším řečená Bosyněk) byla ode dávna man- 
stvím k Lipé, ale v 15. st, k Housce.®) V 1. 1356 — 1372 
držel část vsi Bohunik Haraš?) Za jeho syna jest po- 
kládat! Peška Karla Harasa^ jenž žil v 1. 1379-1405 
a poněvadž se také psal ze Sedlce, snad již nic v Bo- 
syni neměl, nebo jen málo. L. 1386 učinil obdarování 
klášteru sv. Tomáše v Praze.^) Jeho snad potomky byli 
Domousničtí z Karasova. Petr Janda z B. měl 1. 1404 nějaký 
statek v Lobči, kamž kněze podával. Tu část, kde byla tvrz, 
držel 1408 Jan Homut}) předek Homutův z Karasova. 
Po Janovi seděl tu Radslav Homut^ jenž přikoupil r. 1 432 
plat v Zamaších. Jest to snad týž, jenž byl léta 1440 
na sjezdu v Nymburce. Nějaký Homut připomíná se 
i r. 1455.®) Od r. 1465 vyskytuje se Jan Homut, jehož 
manželka Anna z Počapl koupila 1. 1473 manství, které 
patřilo k Housce.*^) Později vládl tu Jindřich Homut, 
jenž na tvrzi Bosyni Marjaně z Kokořova manželce vě- 
noval a ok. 1. 1540 zemřel. Zůstavil 7 synů, kteří léta 
1545 tento nevelký statek společně drželi.®) 

^]iři, nejstarší z nich, ujal Bosyni a přikoupil s Chod- 
čem dvůr kmecí v Bosyni (1549), což posud obci Měl- 
nické náleželo.®) Avšak léta 1575 prodal Jiří Chodeč 
s částí Bosyně a tvrz s částí vsi prodal 1579 Jiříkovi 
Kapliři ze SulevicJ^) Jiřík připojil k tomu 5 vesnic a prodal 
(1587) statek Bosynský Albrechtovi Pétipeskému z Chýš 
(t 1596). Statek Bosynský připojen pak k Byšicům a tvrz 
zanedbávána tak, že byla r. 1623 na upadnutí.^^) Jak se 
zdá, tvrz zase obnovena a Vácslav kníže z Lobkovic prodal 
statek Bosynský tak, jak byl 1. 1587, Vácslavovi Sylvě- 
sirovi Smrčkoví ze Mnichu (1668), ale ten jej držel jen 
rok a prodal jej (1669) Danielovi Pachtovt z RájovaS^^ 
Nový pán držel Liblice, k nimž statek koupený připojil. 
K němu také připojena ta Část, která od poč. 16. stol. 
ke Kokořinu a pak k jiným statkům patří val a. 

* 

V Řepíné stojí zámek na místě bývalé tvrze. 
Řepín patřival ode dávna křižovníkum německého řádu. 
Již 1. 1207 jim potvrzen od papeže Inocenta a zase 1. 1237 
od krále Vácslava.^®) Ještě 1. 1241 a 1254 patřil Řepín 
k Vrbenské faře.^®) Ale nedlouho potom zřídil tu řád 
kostel a při něm komendu, oboje opevněné, v jeden hrad. 
L. 1281 tu dlel Ota markrabě Braniborský^®) a 1.1303 
dány odpustky pro kostel zdejší, bezpochyby proto, že 
snad měl býti dostavován, aneb vykrášlován.^®) Okolo 
1. 1310 znám je první komtur Ješek, jenž tu přebýval 
ještě I. 1337. L. 1321 koupil pro zdejší komendu ves 
Lhotu. ^^) L. 1328 zase dány odpustky pro kostel v hradě 
Řepíné.^^) Jako komturové následovali 1. 1359 Kunrát^ 
1. 1362 Mikuláš a 1. 1392 zase Mikuláš}^) Ti spravo- 
vali statek tak dobře, že z něho měl zemský nejlepšf 
příjem. Na počátku 15. st. byli ve zdejší komendě tři 

M Reg. II 719. *) DD 23. E 12, 61, 381, 475. ») Rel. tab. 

I 419, Arch. gub. *) Arch. gub., Arch. Č. Sl. 6 — 7, Cod. Thom. 
O jiné části Bosyně viz Arch. Č. 31, 77. Lib. conf. O jedné 
části (Harasovské) jsou listy v Třeboni z 1. 1420 a 1421. ®) Arch. 
Třeb. a gub. Arch. Český I 249. ^) Rel. tab. II 339, DD 61, 
493. *) DZ. 7. G 4, DZm. 227, F 20. ») Pam. arch. X 469. 
Také Adam, druhý syn byl 1. 1574 pánem na Bosyni (DZm. 45, 
A 30.). í®) DZ 64, K 25. L 2. ») DZ. 68, R 23, Bílek Děje 
konf. 428. W) DZ. 317, Q 14. ‘8) Reg. I 710, II 1163. '*) Reg. 

II U66, IV7 14.^8) Reg. IV. 736. '«) Reg. IV. 761. Reg. II 
499, III 286, 456, IV 187. *8) Rgg. m 551 ’») Lib. conf. Arch. 
Drážďanský. 


10 


’?4 


TVRZE ZA MĚLNÍKEM. 


bratři Češi a komturem byl nad nimi Přibek z Litic sám 
třetí a to v I. 1404 — 1410,^) L. 1411 zabral král Vác- 
slav řádu bezpochyby pro jeho nevěrnost větší díl statků. 
Od té doby přestávají komturové a protože se 1. 1415 
Bohuněk z Řepina (bezpochyby týž co později Bohuslav) 
připomíná, zdá se, že Řepín také zabrán a Bohunkovi 
zastaven.-) L. 1417 byl Vilém ze Šumburka pánem na 
Řepín ě®) a protože král Vácslav nedávno před tím statek 
jeho Perštein ujal, zdá se, že mu zatím Řepín vykázal. 
Asi I. 1420 Zikmund král převzal od Bohuše ze Zvěřince 
hrad Blansko, začež mu směnou dal Řepín a to dědičně, 
avšak protože byl Řepín lepší, nechal si na tomto statku 
100 kop. Tyto zastavil I. 1426 Dobešovi z Har osová a 
Jakubovi z Maršova, Po obou pak je zdědil Jindřichy 
syn Dobešův, jemuž 1. 1437 zápis ten ve dsky dvorské 
vložen.*) 

Bohuše zůstal v držení Řepina ještě 1. 1440, kdež 
byl na krajském sjezdu v Nymburce,^) V držení Řepina 
nacházel se 1. 1460 Jan^ syn jeho.®) Tento žil ještě 
1. 1503 jsa tuším toho rodu a jména poslední.*^) Řepín 
byl pak v 1. 1524 — 1535 v držení Jana a Arnošta bratři 
Karlíkův z Nezetic?) Po nich následovali Arnoštovi sy- 
nové, totiž Jiři^ Zikmund a Jan^ kteří si 1. 1544 tvrz 
Řepín v obnovené dsky zemské vložili.®) Po smrti Zik- 
mundové zůstali ostatní v nedílnosti asi do I. 1555. Tu 
pak se rozdělili. Jiří si vzal Libeň a Janovi zůstal Řepín. 
Jan žil ještě 1. 1558'®) a v Řepín uvázala se pak spstra 
jeho Anna vdaná Jablonská. Ta prodala statek tuším 
zadlužený (1564) Zikonii z Dřevokryz, která byla man- 
želkou Beneše Vrše ze Sádlna^ 1. 1572 pána na Řepíně.") 
Tento zdědiv Řepín se synem svým Jiříkem, prodal jej 
(1574) Jindřichovi Abrahamovi ze Solhauzu na Velikém 
Březně.* 2) Tento tu seděl ještě I. 1615, kdež prodal 
Řepín Mikuláši z Gerštorfu. Po smrti Mikulášově Řepín 
zabrán a prodán 1. 1622 Filipovi Fabriciovi z Rosen- 
feldu.^^) Tento získal také Vrutici a Libeň. Všechny tři 
statky držel po něm od r. 1637 syn Jan Vácslav, jenž 
jej zůstavil nezletilému synu Františkovi Ignácovi. Když 
pak tento v nezletilosti asi 1. 1650 zemřel, dostal se 
Řepín mateři Kateřině Barboře roz. Hrochovné z Mezi- 
lesic s dcerami jejími. Druhý manžel Kateřínin vyplatil 
dccráiií 19.690 H. uh. e zůsísvil si Řepín e Lihpň '*) 
Tímto manželem byl Jan Valderode z Eckhausen, jehož 
rod tu do konce 18. stol. seděl. Řepín zdědili po nich 
hrab. Desfours a od r. 1806 byl v držení knížat Ro- 
hanův. Od r. 1876 patřil zámek s přísl. Tereziánské 
akademii ve Vídni,'^) 

♦ 

Libeň neb Vysoká Libeň jest ves 
u Řepina, v níž v 16. a 17. st. tvrz stá- 
vala. Ves, jež se jíž 1. 1207 připomíná, 
patřila až asi do r. 1555 k Řepínu. 

Tehdá přidělena Jiříkovi Karlíkovi 
z Nežetic, jenž si tu novou tvrz vystavěl. 

Týž zemřel po r. 1557.'®) Nástupcem jeho 

*) Arch. v Královci. *) Rel. tab. II 
123. ») Lib. erect X 144. DD 26 f. 

229. ») Arch. č. I 249. «) Rel. tab I 123. 

') DD 35, str. 632. ®) Reg. kom. s. ®) DZ. 

250 G 22. ‘"jReg kom. soudu. DZ. 15, 

E 3, reg. k. s. ^2) DZ. 61. N 23 *3) Bílek 
Děje koní. 116, **) Arch. zemský. Viz 
Bbhmfiv Mělník na str. 769- Jak zámek 
vypadá, viz tamže na str. 765. *®) DZ. 12, 

M 10. 


stal se Zikmund Karlík (1572 a t. d.). Týž prodal tvrz 
Libeň s přísl. Tobiáši Hrzánovt z Harasova na Housce 
a Vrutici.') Po Tobiášovi, jenž 1. 1599 zemřel, držela 
Libeň nějaký čas Alžběta roz. z Dubé, vdova a potom 
syn Vácslav. Tento odsouzen I. 1625 polovice jmění 
a tvrz Libeň s vesnicemi prodána (1622) Filipovi Fa~ 
briciovi z Rosenfeldu, jenž ji k Řepínu připojil.^) 

♦ 

Farní ves Krpy bývala rozdělena na drobné statky. 
Část patřila ke kanovnictví u sv. Jiří na hradě Pražském 
a kromě toho tu bylo 1. 1373 sedm vla<iyčích statkův. 
Ale ke sklonku téhož století scvrkly se vUidyčí statky na 
dva Heršův a Peškův, kteří se čtou v 1. 1398 — 1406 
jako spolu patronové zdejšího kostela.®) Pešek se odtud 
vyprodal asi r. 1410,*) Hereš pak seděl na jiných statcích 
a naposled na ByČkovicích, Ód r. 1408 vyskytuje se tu 
Přibek Vrba a ten měl tu část, na kteréž stávala tvrz. 
Zdá se, že koupil tu část nedávno před tím a proto 
sem převedl Petruši ženu svou i jejím věnem.®) Ale 
když toto učinil, prodal asi za rok (1413) tvrz a dvůr 
v Krpích a část vsi Heršovi dotčenému.'^) 

Kdo po tomto tuto část držel, není známo. V 1. 1425 
až 1430 připomíná se Zachař z Křp,’^) ^ale I. 1433 držel 
Jakub Hupik z Vrutice dvůr v Krpích a snad i bývalou 
tvrz a to ke statku svému Vrutickému, kterýž zapsal 
t. r. své dceři.®) Od té doby zůstala ves rozdělena. Část 
patřila až do 17. st. ke Vrutici, část s podacím v 16 st. 
ke Kováni a část v 16. a 17. st. k Mělníku. Tato byla 
bezpochyby část »mnichňv Boleslavských*., která zapsána 
I. 1436 Janovi z Černína.®) 

Nedaleko pivovaru Vidimského spatřuje se ska- 
lisko zvláštního tvaru, řečené Starý zámek, v němž jsou 
rozličné komory ve skále vytesané a schoély. Na povrchu 
před lety prý bývaly zbytky zdí a zasypaná studně. 
Také odtud přes cestu jest komora ve sk;ále vytesaná.'®) 
Z pamětí jde na jevo, že I. 1318 žil Puta z Vidimě, 
jenž držel také ves Kostelec.") Ve 14. st. byl tu farní 
kostel a ves patřila tehdá bezpochyby k Housce. Když 
Jindřich Berka z IXubé I. 1402 své mladší syny oddě- 
loval, dostala se ves tato Vácslavovi ke hradu Čápu,") 
a]0 již ná5Í. roku n^?ývá sc týž Vácslav sedéníni na Vi- 
dím i.") Buď tu již starou tvrz našel aneb ji teprve zříditi 
dal. Roku 1403 prodal faráři zdejšímu dvorec a role a 
v 1. 1410 — 1415 vyskytuje se jako patron zdejšího ko- 
stela. Jako takový vyskytuje se 1. 1418 Mikuláš z Lob- 
kovic, jenž patrně Vidím koupil. V 15.. st. přikoupen 
Vidim k Housce a tvrz zdejší pak zamkla. 

Příslušenstvím Housccka byla ves 
Vidim až asi k r. 1572. Tehdá se 
bratři Vácslav a Jiřík Hrzánové z lía- 
rasova rozdělili; onen vzal Housku s po- 
lovicí panství a tento Vidlím. Po Jiříkovi 
následoval syn Oldřich, jenž přikoupil 
Kokořín. Následující posloupnost je 
popsána v dějinách Kokořína. 

*) Reg. kom soudci. DZ. 27. H 30. 
Bílek Děje konf. 199. Viz sice BOhmův 
Mělník na str. 668. *) Lib. conf. *) Rel. tab. 
I 100, II 69. S) Rcl tab. II 4\7, 88 «) Rel. tab. 
U 103. 'O Arch. Č. 26 str. 570, 28 str. 327 
a 656. ») Rel. tab. II 241 .®) Zb. reg. kráU č. 
1343.'®) Bernau, Bez. Dau.ba 196. “) Tab. 
vet. n. 206. **)Rel. tab í. 596. ’®) Lib. erect. 
XIII a 114. 



Byšice. Pečeť městská. 



Šternberk. Celkový pohled. 


ŠTERNBERK HRAD. 

ázavská ůdoli známa jsou pro svou p&vabnost a od milovníků krásných krajin často se 
navštěvuj I. Kromě Rataj snad po celém Posázavl není tak půvabného místa, jako je 
Šternberk. Údolí se tu trochu rozšiřuje. Přes řeku proti zámku břehy se volně zdvihají 
a pokryty jsou rolemi. Na břehu, kde je zámek, jsou vysoké stráně lesy a stromovím 
porostlé. Hrad sám leží na skalnatém ostrohu, který z výšin k severu vybíhá, málo se 
rozšiřuje, ale dosti dlouho se táhne. Na východní stranu spadá k řece Sázavě ponechávaje 
jen málo místa pro městy s Český Šternberk, na západní straně je divoká lesnatá rokle. 
Na jižní straně jest překopán. Mezi příkopem a opyŠem vypíná se starý hrad, hmota 
nepravidelných základů s rozličnými výstupky, námětky a věžemi. 

Mimo hrad a k obraně jeho byly véše na jižní a severní straně. Na severním konci opyŠe stojí 
Čtverhranatá vié nyní velice zpustlá, avšak vysoko nad domy městy se vynikající. Stojí na skále a přístupný 
jest vnitřek dírou, která byla na její patě prolomena. Před časy přicházelo se do ní brankou, která jest vy- 
soko nad patou na jižní straně. Jak se dostávali až ke brance, nelze dnes poznati. 

Ke hradu jezdívalo se a přichází se posud se tří stran. Jedna cesta vede z městce a spojuje se 
pak s cestou, která běží od Šternova. Ty obé spojují se na západní patě ostrohu. Třetí cesta od Brtnice 
vede po ostrohu, ale běží pak pod hradem a připojuje se k předešlé. V novější době přidělána ještě jedna 
cesta, která vybíhá z jižního konce a ústí pod venkovskou baštou do Brtnické cesty. Šternovská a Šternberská 
cesta běží k severnímu konci hradu a to až ke stavení o sobě stojícímu, v němž jsou byty hraběcích slu- 
žebníků. Mezi tímto stavením a vlastním hradem jest dvůr na východní straně hradbou zavřený a pod tím 
ještě jsou tarasy z novější doby pocházející. 

Stavení vlastního kradu nad předešlé vysoko vynikající v 17. a 18. století bylo přestavováno 
a obdrželo nynější svou spůsobu, totiž staveni, které povstalo spojením prvotních několika částí. Ač pak jest 
zde velmi mnoho místností a pro množství osob se pohodlí poskytuje, přece jednotlivé místnosti úpravou svou 
nad prostřední míru nevynikají. Zavírají nevelký, ale malebný dvůr čtverhranatý. NejznamenitějŠí míst- 
nost jest kaple sv, Šebestiána ve druhém poschodí v jihozápadním rohu a pochází ze 17. st. Skládá se z lodí, 



76 


ŠTERNBERK HRAD. 


která je také předsíní, a z kůru, na jehož oltáři jest starý, pěkný obraz sv. Šebestiána prý od Škréty pochá- 
zející. U oltáře postaveny jsou čtyři staré prapory. Na stěnách kaple jsou erby Šternberskéhc> rodu s latin- 
skými nápisy; tyto jsou chybné plody 17. st. Tak ku př. se nazývá Kuňka ze Šternberka královou, ač před 
volbou Jiříkovou zemřela, Petr ze Šternberka je poznamenán za rytíře Zlatého rouna, ač řád ten teprve po 
jeho smrti založen. V nápisech tčch vyskytují sc král Jiří, Kuňka jeho první manželka, Kateřina dcera jich 
(králová Uherská), Jindřich a Viktory n z Minstrberka, synové jich, Anna dcera JoŠta markir. Moravského 
a manželka Petra ze Šternberka, Albert kníže Saský, zet Kunčin, Zdena kněžna Saská, dcera Kunčina, Eliška 
markr. Braniborská, Dorota falckraběnka na Rýně- 

Druhá znamenitost jest velká sin ze 17. st. pocházející, zdobená po stěnách sochami králč, mezi 
nimiž visí staré obrazy. Na velkém obraze jest vyobrazen Zdeněk ze Šternberka, jak (I453)i vyřizuje své 
poselství Karlovi VIL králi franckému. Také je tu obraz báječného Jaroslava ze Šternberka, domnělého vítěze 
nad Mongoly (1241), malovaný podle náhrobku v Zásmukách. Také je tu vyobrazen Vratislav ze Šternberka 
(t 1703), rytíř zlatého rouna, v taláru téhož řádu. 

Co se týče \hhec obrazů v zkmkw se nacházejících, jsou kromě těch, které představuji osoby z 18. věku, 
bud fantasie anebo snad osoby neznámé. Dva obrazy ukazují pány v kroji třicetileté války £i snad zname- 
nají nějaké důstojníky z té doby. Sice ty, které jsou fantasie, jsou nepěkné a ukazují patrně, že byly ma- 
lovány v 17, století. I to »pravdivé« vyobrazení Jana Žižky z Trocnova jest obraz, který ani od obyčejného, 
nýbrž od Špatného malíře pochází a ve vŠem nepravdivý jest. Krásnější jest rozkošná příroda, jak se z oken 
pohlížejícímu objevuje. 

Přímo z prvního poschodí přichází se na dvorek neb vlastně zahrádku vysokými zdmi zavřenou. 
Uprostřed jest okrouhlá véé od starodávna o sobě stojící, aby přístupu bránila, neb malý kouisek za ní jest 
příkop. V přízemí této věže, vlastně spodku jejím pracným vylámáním hrubých zdi připravena byla besídka. 
Vrch věže zavřen jest zubatým cimbuřím. Za věží snad za starých dob bývala zadní brána a při ní zvoditý 
most. V minulém století přes hluboký příkop nebylo přístupu, až teprve 1. 1829 nynější most kamenný vystavěn. 

Kus odtud jižně na ostrohu vystavěna byla horni věš na strmém, lesnatém hřebenu, který se k zámku 
volně snižuje. Není známo, jak dlouho stojí, možná že postavena byla teprve po obléháni za Jiříka Podě- 
bradského, když se poznalo, jak nebezpečné jest dovolovat! nepříteli, aby se v témž místě usazoval. Věž 
jest příkopem hlubokým od ostatního ostrohu oddělena, má ostrou hranu na venkovskou stranu jižní a byla 
by založena do pČtihranu, kdyby neměla přístavek na severní straně. Uvnitř jest okrouhlá a v přízemí jest 
vězení, do něhož lze se dostati otvorem teprve po jejím spuštěni prolomeným. Vězení bylo čbáinovité a mělo 
nahoře čtverhranatý otvor, jímž se vězňové sázeli. V přístavku dole jsou dvoje dvéře za sebou, s kamenným 
obložením; první se zavíraly závorou (kládou). Schody v témž přístavku umístěné a z kamene v;yrtesané posud 
jsou dobré a po nich vystupuje se na věž. Tu jest nad vězením klenutá místnost s výklenky v hrubé zdi 
a střílnami a na její dolní podlaze dotčený otvor do vězení. Schody se přichází ještě nad tuto místnost a tu 
věž přestává.*) 

Předkové pánů ze Šternberka připomínají se jiŽ od 12. století. První známý předek byl Diviš, 
jenž žil ok. 1. 1130. Se synem jeho Zdeslavem setkáváme se 1. 1167 — 1183. Týž měl syny Petra (1176 až 
Zdislava. Od onoho pošel Diviš {\2\^ — 1234), jenž držel posloupně po předcích Divišov, bezpochyby 
od jeho praděda Diviše založený, po němž se také z Divišova psával. Syn jeho Zdeslav nazýval se 1. 1235 
až 1241 po Chlumci, jehož se mu snad od krále dostalo. Ze Šternberka slově poprvé 1. 1242 a pak to heslo 
od jeho potomků neopuštěno. Odtud jde na jevo, Že hrad Šternberk v I. 1241 — 1242 na panství DiviŠov- 
ském založen a podle znamení erbovního, hvězdy, pojmenován.®) L. 1253 bránil město Olomouc proti Bélovi 
králi Uherskému a šíastuě je obhájil.®) Byla to událost velice významná, jež vynesla Zdeslavovi a jeho rodu 
dík králův a s ním rozsáhlé statky u Olomouce. 

Od té doby patřili Šternberkové k předním rodům i na Moravě. Obrana Olomouce utkvěla asi 
dlouho v paměti lidu. Z toho, Že se pamatovalo, že jeden z nich Olomouc bránil, že již podrobnosti a pří- 
ležitost se neznaly, posunut příběh ten do doby vpádu Mongolského a přibájen k němu Jaroslav, který 
tehdá nežil. Synové Zdeslavovi, jenž ještě 1. 1263 žil, byli Albrecht, Beneš, Jaroslav a Zdeslav, Z nich Beneš 
vymizel záhy z dějiště, zahynuv po r. 1269, snad v nějaké válce. Albrecht držel po otci statky na Moravě 
a vyzdvihl tu druhý Šternberk, jestli se již tak nestalo za jeho otce. Jak se zdá, poŠlost jeho již léta 1329 
vymřela. Jaroslav držel po otci Český Šternberk a připomíná se nejednou v 1. 1267—1287. L.. 1287 bouřil 
se proti králi Vácslavovi tuším ve spolku s pány Bechynskými a Zvíkovskými, kdyŽ pak se poddal, král jej 
s hradem Šternberkem a všemi služebníky na milost přijal.^) O Zdeslavovi bratru jeho, jenž se po r. 1284 
připomíná, víme, že byl 1. 1284 číšníkem a 1. 1289 Pražským purkrabí. Jaroslav měl syna Jia«ú!(1307 — 1324), 
ale ten tuŠím bez dědicův mužského pohlaví sešel. Zdeslav stal se předkem všech potomních Šternberkův. 
Jeho nejstarší syn Zdeslav nabyl Konopiště a stal se předkem všech Šternberků v Čechách. Týž měl čtyři 

1) Mikovec, Album 89, Vlasák, Místopisná bibl II 85, Soupis BeneŠovska, Reg. I a II díl. *) Palacký I h. 216- 
*) Formulář Zdenka Třebeckého. 


ŠTERNBERK HRAD. 


77 



Šternberk. Půdorys přízemí. 


bratry, od nichž pošly čtyři větve 
na Moravě, totiž Šternberská, Zá- 
břežská, Světlovská a Lukovská. 

Než i potomci Zdeslavovi měli 
hojná statky na Moravě.^) O Zde- 
slavovi (1310 — 1344), jenž byl 
1. 1322 komorníkem Olomouckého 
práva, lze soudíti, že měl (kromě 
Konopiště) také Český Šternberk. 

Týž měl syny Jaroslava ( 1 35 1 až 
Zdeňka ~\^%l\Petra 
(1353—1360) a Jana (1357-1376). 

Poslední měl Chlumec a Chvojno 
a stal se předkem pošlosti Holi- 
ckých. Zdeněk dědil po otci Ko- 
nopiště. Hrad Šternberk rozdělen mezi Jaroslava a Petra tak, že měl každý polovici. Oba vyskytují se léta 
1360 jako patronové kostela Divišovského. Petr zemřel nedlouho potom zanechav Alberta syna nezletilého. 
Jaroslav byl jeho poručníkem a vyskytuje se 1. 1365 jako patron v Měchňově a 1366 v Divišově. Když pak 
Albert potom dorostl, podával faráře do Divišova (1374) se strýcem Jaroslavem. Svou polovici hradu Štern- 
berka s částí Divišova a svými vesnicemi podal L 1377 císaři Karlu v manství; přijímaje jej pak z jeho 
rukou vyprosil si, aby léno bylo podáno také Zdeňkovi Konopištskému strýci.^ Od té doby oba ty pány 
spojoval svazek nedílnosti. Albert 
podával 1. 1390 kněze do Měch- 
ňova, kdež léta 1391 vyzdvihl a 
nadal oltář Matky boží.^) Nejsa 
valného zdraví zapsal vŠe jmění 
své Albertovi synu Zdeňkovu a 
ze jmění svého učinil 1. 1401 
bohaté nadání klášteru BeneŠov- 
skému^) a žil ještě 1. 1405, jsa 
patronem kostela Vranovského. 

Nedlouho potom zemřel a jeho 
polovice Šternberka s jinými jeho 
statky spadla na dotčeného Al- 
berta syna Zdeňkova. Tento Šternberk. Půdorys prvního poschodí, 

vykonával již na jaře 1. 1406 vrch- 
nostenská práva v Měchňově,^) Od panství Šternberského prodal 1. 1412 Draňovice a Čeřenici®) a zemřel 
tuším 1. 1413. Poněvadž také přirozených dědicův neměl, spadla jeho polovice Šternberka i s Konopištěm 
na držitele druhé polovice. Jaroslav, držitel této, byl ku konci živobytí svého dvorským sudí a zemřel 1.1381.^) 
Zůstali po něm synové Zdeslav ( 1364-1405), 1368 — 1404), Jaroslav (1375 - 1406) a Albert (1374—1404). 

Zdeslav držel DiviŠov a vyskytuje se proto v 1. 1401 — 1404 jako patron zdejšího kostela. Sice měl i Zaječice, 
Markvart a Jiří drželi Uhlířské Janovice a Jaroslav seděl na Třešti a Sádku na Moravě.®) Markvart seděl ku 
konci svého živobytí na Veselí 
na Moravě, které po brzké smrti 
jeho syna dostalo sc Jaroslavovi 
synu Jaroslavovu. Polovice Štern- 
berka byla bud všech čtyř aneb 
Zdeslavova; měl ji zajisté potom 
Petr syn jeho, jenž zdědil druhou 

1 

puiuvit.^1. xvxcri Lcuiy iii nu, 

polovice byla svobodná a druhá 
manskou službou zavaděná. Petr 
oženil se s Perchtou z Kravař, jíž 
napsal 1. 1415 věnný list na hradě 
Šternberce. Manželství to ani šest 
let netrvalo, protože Petr, úhlavní 




Šternberk. Půdorys druhého poschodí. 


Vývod pp ze Šternberka (Můj rukopis). Arch. c. k. dvorský. ®) Borový Lib. er. IV 372. Lib. erect. •>) Lib. 
conf. •) Rel. tab. II 96. Arch. c. k. dvorský Lib. conf. Moravské paměti rozmanité. 




78 


ŠTERNBERK HRAD. 


nepřítel učeni pod obojí, tak dlouho je zbraní potíral, až léta 1420 dne 1. listopadu u Vyšehradu padl. 
S ním tu zahynul také strýc jeho Jaroslav Veselský. Perchta ovdovělá spravovala oba hrady, Čekajíc, až 
mladičký syn Petr let dojde. Události 1. 1421 působily na ni tak, že si nedůvěřovala ubrániti se straně pod 
obojí. L. 1421 přestoupila ke Čtyřem článkům Pražským a dala se se svými hrady Konopištěm a Šternberkem pod 
ochranu strany Pražské. Za splnění jejího slibu zaručil se Diviš z Tichonic, purkrabě na Šternberce.^) Když 
mladý Petr ok. 1, 1439 let svých docházel, zapsal všechen svůj statek Alšovi Holickému ze Šternberka a Zdeň- 
kovi Veselskému odtudž, onomu prý Šternberk a tomuto Konopiště.^) Zemřel pak zanedlouho potom 
v mladých letech a tuším svoboden. 

Na části panství měla právo Anežka ze Šternberka napřed manželka Hynka Hlaváče z Dubé a pak 
Zikmunda z Vartenberka (f 1438). Není zřejmo, čí dcera byla a proto nelze říci, jestli ty vesnice, které držela, 
byly dědictvím po otci (jak by se zdálo). Jako dědictví její jmenuje se osm vesnic a městečko Benešov 
(kdež snad měla jen některé platy). AleŠ a Zdeněk vyprosili si po ní (1453) odúmrf.®) Proti zvodu na ty 
vesnice zdvižen odpor, který Aleš uklidil, zaplativ za ně nějaké peníze.^) Aleš byl pán té doby na slovo vzatý, 
který na osudy země mocně sice, ale blahodárně působil. Jeho obyčejné sídlo byl hrad Křivoklát, ale když 
ho postoupil králi Ladislavovi, bezpochyby se přestěhoval na Šternberk. Zemřel I. 1455 dne 19. března dočkav 
se znamenitého věku a pohřben v Sázavském klášteře. 

Petr^ jediný syn Alšův, zemřel rok před otcem, zůstaví v nezletilého syna Petra. Poručníkem jeho 
stal se Zdeněk ze Šternberka, nejbližší příbuzný, jenž zpravidla sirotky sobě svěřené hubil. Také Petra za- 
vedl do nouze. Když se Zdeněk svévolně vzbouřil proti králi Jiříkovi, potažen Petr do vzpoury nevinně. 
Na odpovědný list Rousá hejtmana na Šternberce a jiných služebníků Zdenko vých**) odpověděl král tím, 
že Zdeňkovy hrady a Léštno a Šternberk hrady Petrovy téhož dne 28. dubna 1467 najednou oblehl. Tyto 
dva nedržely se dlouho. Po dobytí Léštna podlehl i Šternberk byv tuším od královských hrubou střelbou 
rozvrácen.®) O dobytí měl největší zásluhy Burjan Trčka z Lipy nej v. písař, čině při tom veliké náklady. 
Král proto uznával za spravedlivé, aby se jemu zboží Šternberského na nepřátelích dobytého dostalo, ale 
Burjan zanedlouho to zboží vrátil, začež obdržel (1468, 29 března) klášterství Želivské zápisem.^) Král 
Jiří zapsal hrad zbořený Šternberk s městečkem Divišovem a mnohými vesnicemi Čeňkovi z Kunštátu dotud, 
dokud by zase Nového hradu dědictví svého na Moravě nedosáhl.®) Část nějaká zboží zůstala Trčkům, Léta 
1479, když se Petr poddal králi Vladislavovi, navrácen mu i Šternberk i Léštno. Onen totiž král ujal za- 
darmo, když Čeněk zase přišel ke svému a Mikuláš Trčka také svou část Petrovi postoupil.®) Nad to mu 
král Vladislav (l. 1490) polovici Šternberka, která byla manskou, z manství osvobodil. 

Poněvadž byl Šternberk zbořen a pomalu se obnovoval, bydlíval Petr na LéŠtně. Tu také 1514 dne 
4. června zemřel a pohřben v Třeboni.^®) V držení obou zboží následoval syn J^an. Za něho tu byl l. 1525 
Michal z Mrdic úředníkem a 1530 Jan Samson z OleŠnic purkrabí a 1541 Jan mladší z Hodějova.^^) Léta 
1544 vložil si Šternberk zámek s městečkem a vše panství příslušné v obnovené dsky zemské, ^^) avšak i on 
pokládal Léštno za své přední sídlo.^) Zemřel v létě 1551 zůstaviv syny Oldřicha^ Vácslava a Otakara. První 
dva byli I, 1555 při letech a onen byl hejtmanem kraje Kouřimského. Úředníkem tu měli Jana Tenštorfa 
z Vejbořic, člověka surového, jenž jistého člověka ze SoběŠína tak zbil kyjem, Že od toho umřel.^*) Po bez- 
dětné smrti Oldřichově ostatní dva bratří se rozdělili tak, že starší dostal Šternberk s pivovarem, mlýnem, 
lázní a vším příslušenstvím a mladší Léštno.^®) Příštího roku následovalo ještě jedno dělení; rozdělili se o klenoty, 
svršky, střelbu a zbroj. Vácslav byl dobrý hospodář. Když 1. 1576 zemřel, našlo se po něm 168 zlatých uher- 
ských v stříbrné truhličce a- ještě jiné klenoty.^®) Synové Oldřich a Petr Karel byli při jeho smrti nezletilí. 
Vilém z Rožemberka žádal tedy Otakara, aby sirotky do některého času a dalšího v té věci opatření k sobě 
přijal, což on také učinil. Když pak mu poručníky přidali, aby společně spravovali statek sirotčí, Jan ze Štern- 
berka, jeden ze spoluporučníků, dítky z jeho moci vzal, což Otakar pro nedostatek zdraví dosti rád viděl. 
Více jej mrzelo, když Jan udělal (1577) úředníkem jakéhosi Radkovce.^^) S tím měl Otakar soudy a proto 
se k tomu neměl, aby mu odevzdal věci na Šternberku zamčené. Jan a ostatní poručníci proto Otakara zvali, 
aby v jistý den přijel na Šternberk, ale on jim poslal pouhou výmluvu a pak se ze všeho spoluporučenství 
vytáhl. Asi l. 1580 ujali oba bratří Šternberk, ale Oldřich brzo potom zemřel, tak že zůstal Petr samotným 
pánem, ale teprve 1584 poručníkům svým poděkoval.^®) Petr byl dbalým zvláště na silnice. Dvěma majestáty 
{1591 a 1598) vyprosil si svčtšcní cla při mostě, který byl od starodávna u Tichonic postaven, aby tím snáze 
most a silnici opravovali mohl.‘®) A poněvadž na silnici od Uhlířských Janovic k témuž mostu běžící zlé a 
nevýjezdné cesty k obtížnosti nebohých lidí těmi silnicemi po obchodu svém pracujících byly, tak že lidé 
pro neopravu jich na hovádkách a nákladech nemalé Škody trpěli a cítili, míval s Vácslavem Čejkou z Olbra- 
movic na Kácové nedorozumění a kyselosti* To se ukončilo 1. 1591 smlouvou tak, že Petr měl opravovali 

1) Arch. č. I 149. Břežan, Vývod pp, ze Šternberka. *) DD 16 ť. 286. <) Arch. č. I 436. ®) Arch. č. IV 140. 

Palacký IV b 382, 412, letop. 185. Hejtmanové na hradě byli tehdá Zich z Opatovic a Rous z Černic (Klimeš, Rosenb. 

Chron. 138 — 139). Viz téŽ Světeckého Pam. v arch. Třeb. I 57, 7) Arch. gub. ®) Zbytky reg. král. ®) Arch, gub. ) Břežanův 

Vývod, Svcteck. Pam. 1 260. “) Reg. kom, s. Jireček o Hodéjovských. t*) DZ. 250. F 12. DZ. m. 10. A 15, F 4. DZ. 
60. E 13—17. *®) Světeckého Pam. I 399— 401 .»it) Arch. Třeboňský. DZ. 22. E 16. *®) Reg. král. ve Vídni. Purkrabí jeho 

byl 1594 Vácslav Gkat. (Reg. k. s ) 


ŠTERNBERK HRAD. 


79 


svůj dil silnice od Janovic až 
k Tichonskému mostu a odtud 
dále Vácslav. Přidáno také usta- 
noveni, jestli by kteiá strana něco 
nad slušnost obmeškávala, že ji 
druha strana napomenoutl ma 
psaním a kdyby i pDtom to ne- 
vykonala, že dnjhé straně 20 kop 
gr. č. propadne. A to se zrovna 
mělo státi VácslavoTi, který zlou 
cestu u Zbizub neopravoval,^) 

K panství připojil Štépánov, který 
mu císař Rudolf (1596) dědičně 
prodal.®) Na témž statku věnoval 
manželce své Anné roz. purkr. 
z Donina (1606), ale zemřel již 
léta 1608 dne 28. září. Posledním 
svým pořízením odkázal Šternberk 
synu svému Oldřichovi (z první 
manželky Sidonie z GutŠteina) a 
Štěpánov a Dálko více Anně, avšak 
jen do života,®) ale poněvadž 
Anna již 1. 1609 zemřela, dlouho 
jich neužila. Mladý Oldřich neměl stálého zdraví. Jíž 1. 1613 napsal své poslední pořízeni a 1. 1618 v květnu 
zemřel.*) Není proto vysvětleno, proč po r. 1620 obeslán byl pro pokutu a tím méně je k pochopení, že 
jej posel hledal v kraji chrudimském a tam ovšem nenašel. Za nezletilosti Vdcslava yiří syna jeho zámek 
Šternberk (1627) od vzbouřených sedláků vytlučen.^) Vácslav oženil se 1. 1637 s VorŠilou Pob^rxenou 
z Marti nic, jíž věnoval na Šternberce.®) Býval kr. radou, komořím, psával se říšským hrabětem, ntíŽ jeŠté 
na to nadání měl, a při tom byl dobrým Cechem. Od panství Šternberského prodal Štěpánov (1664), avšak 
získal za to statek Radovesice, na němž někdy přebýval. Zemřel ok. 1. 1682 odkázav Radovesice druhé 
manželce Heleně Molcerovně z Rozentálu. Jeho jeden syn Jaroslav František stal se l. 1676 biskupem Lito- 
měřickým a zemřeli. 1709 dne 12. dubna. Druhý syn Jan Vácslav dědil po otci Šternberk, byl také kr. radou, 
komořím, zemským soudcem a býval hejtmanem kraje Kouřimského. Když zemřel 1. 1712 dne 11. dubna, 
nebylo jiŽ mužskéhc potomka z této poŠlosti. Z manželky své Maří Majdaleny hrab. z Heissensteina zůstavil 
jedinou dceru Annu M. Amabiliiy jež byla od roku 1708 provdána za Jana Maximiliana hrabě Gótze, “Le- 
mřela 1. 1724 a pohřbena v Divišově. Manžel její zřídil pohodlné cesty k zámku, postavil několik kamen- 
ných soch a vystavŽl tuŠím úřednický dům při zámku, který se 1. 1754 novým stavením nazývá. Zemřel 
1- 1732. Ke statku po něm vlastně po mateři připovídaly se dcery Marie Maximiliana vdaná hrab. Šafgo- 
Čova 2i Marie Barbora. Tato dosáhla 1. 1734 let svých’) a ujala potom Šternberk. Vdala se pak za Františka 
Antonína hrabě z Roggendorfu, ale špatně hospodařila. Jsouc dluhy obtížena, odprodala 1752 TřebeŠice^ 
k nimž i Část Šternberského panství přidala. Avšak tím všechny věřitele neu pokojila, sáhli také na Štern- 
berk, který jim byl l. 1754 odhádán. 

Šternberlf dostal se potom (1760) Vácslavovi Michalovi Čejkovi hraběti z Olbramovic, který jej 
dlouho držel. Od r. 1795 patřil Ferdinandovi svob. p. ze Šternfeldu^ jenž 1. 1803 v Praze zemřel. Panství 
držel po něm z téhož rodu napřed Adolf a od r. 1811 Luisa vdaná SontŠiČova ze Švardu. Po té zdědil je 
syn její Adolf (1838) a týž prodal Šternberk l. 1841 Zdeňkovi hraběti ze Šternberka.^') Tím spůsobern stalo 
se, že původiŠtě rodu Šternberského patři mu podnes a to již přes půl století. 

Po Šternbercích zachovalo se drahně listův posel acích, z nichž mnohé již jsou tištěny. Z netiŠtě- 
nýcb vybrali jsme několik pěkných do následující snůšky,*) 

1 

Uroz. p. p. Vokovi z Rožmberku švakru mému milému 

službu svú vzkazuji uroz. p. a švakre muoj milý! Spraven sem, že by jíž tu domů přijel; i milý Švakře daj 
mi to věděti, kterak* ss mአa dlúholi tu míníš býti, čili zase skoro do Bavor chceš odjeti. A prosím tebe milý 
Švakře, máŠli tu s sebú svú Bedeji, puojč mi ji, jestli žes ji nic nepřeŠkodil, nebť tu okolo mne Charváti 
leží a hrdě na závody mluví, a již jest jeden kuoň muoj proti ním projhrál; i rád bych se nad nimi zase 

») Reg. kom. soudu. ®) D^. 127. ,D 20. ®) DZ l34, G 16. *) Arch mus. Dačický II 181. Beckovský.^ *) DZ. 146, 
A. 20. DZ.^481. D 19J E 15. ®) Mistop. bibl. II 92—93. ®) Kromé dvou posledních (opbaných v Roudnici) pocházejí z Třeboně. 



Šternberk. Velká síň. 


80 


ŠTERNBERK HRAD. 


pomstil; nebf hrdě mluvie až do sta zlatých a když koU budeš chcíti, tehdyt ji zase pošli, tu kdež kážeš na 
menovitý čas, tu kdež káŽeŠ. D. Trztescz f. V post Tiburcii anno 1478 (13. srpna) 

Petr z Šternberka. 


2 


Uroz. p. p. Vokovi z Roznberka oc 


službu sirů vzkazuji Oc Jakož mi píšete o vozníky i teď je Vám posielám ale bojím se, že se Vám ten jeden 
slepý na cestu hoditi nebude. O vašem nynie odjezdu přieliŠ velmi nerad nynie slyším, neb bych Vás byl 
pilně potřeboval nynie v Praze a o pana Petra nevím, jestli možné prošiti, poněvadž sami doma nebudete; 
neb vězte, že ta naděje jest, že bych jměl tu s strýci svými smluven býti. A druhé: Soud s tou arcibabou 
tuším že na mé přijde a ještě třetí kus nejpilnější, kterýž se psáti nehodí, než bych věděl, který byste den 
v Hradci býti jměli, molilli bych staČiti, přijel bych tu k Vám neb tam, kdež Vy jeti máte něco, byste toho 
porovnat! mohli a na to teď k Vám Přibylku posielám, abyste mi zase znáti dáti mohli, bych tu k Vám 
(mohl) přijeti; pakli bych se s Vámi shledat! nemohl, ale napřed králi JMti službu mú poddánu poviete 
a naposledy zavřete, že mi ještě má suma dána nenie. Také milý pane Švakře odpustíteli p. Petra ke mně, 
nechť mi Jindříška s sebú přiveze. Také vězte. Že již s moym panem švakrem JoŠtem všickni napořád 

utěŠenie mámy a Že se vel ... . bodne a za bylé pacholátko dělá. Zdařiž Vám milý D. na Leštně 

v pátek před početím matky božie 1492 (7. prosince) 

Petr z Šternberka. 


3 


Uroz. p. p. Janu Holickému ze Šternberka a na LeŠtně. 


Službu svů oc Jakož mi píšete, abych Vám kladiva dvě s ručnicemi poslal, vězte, že jich na tento Čas ne- 
mám, ač jsem před časem měl ale pryč jsem je od sebe dal. A ten jistý, který mi ta kladiva dělal, 
na tento čas v Cáhlově sedí z příčiny té, že jest se dal křtíti; tak za to mám, že s těžkém i o hrdlo skrz 
to nepřide. A jakož mi při tom vo sklenice píšete, abych Vám také poslal, vězte že tohoto času žádných 
nemám, než dal jsem jich sobě teprv nadělati a jakž mi poslány ty sklenice budú, chci Vám rád po ná- 
hodném poselstvie poslati, aČ jestliže by tudy jízda k E*raze byla ; pakli posla svého pro ně po Času pošlete. 
Vám je rád pošli. D. Crumlow dominica post S. Johannis Baptistae a. d. 1528 (28. června) 

JoŠt z Rožmberka. 


4 


Uroz. p. p. JoŠtovi z Roznberka oc 


Službu svů oc Pane ujče muoj milý! Jest oumysl muoj dcery mé Barbory při paní manželce VaŠÍ nechati, 
poněvadž sám ženy nemám, aby vona při Vás a paní manželce Vaší jakožto při přátelích moych 
i svoych byla ei vámi se spravovala. Pak za to Vás pane ujče muoj milý prosím, že ji při jiti ráčíte jakožto 
přítelkyni svoo a já Vám toho bohdá přátelsky odsluhovati chci. Odpovědi od Vás přátelské Žádám po 
tomto poslu. S tím Oc D. na Leštně ve čtvrtek den sv. Jakuba apoštola božího I. 1532 (25. července) 

Jan Holický z Šternberka. 


5 


Uroz. p. p. JoŠtovi z Roznberka oc 


Službu svú oc Pane ujče muoj milýl kde jste ráčili toho žádost míti, abych vám dvé chrfat poslal své 
Šlechty i teď Vám posílám po té své dobré chrtici, která jste u mne viděli; dajž pán Buoh vŠemohúcí, aby 
se Vám tak dařili, jak bych já vám toho věrně rád přál a bohdá abychom se Šťastně ve zdraví spolu shle- 
dali. D. na Leštně v neděli před sv. Maří Majdalenú 1. 1533 (20. Července) 

Jan Holický z Šternberka. 


6 


Uroz. p. p. JoŠtovi oc 


Službu svá oc A teď Vám posílám zase slídníka, kterého jste mi poslali, z té příčiny, že se žádné zvířecí stopy 
nejímá, než toliko zajíců a řežábků hledá a mám zvěří na svých lesích drahně- 1 za to Vás prosím pane 
ujče muoj milý, máteli jakého lepšího, že mi ho pošlete neb sem vonehdá honil, měl sem v leči Šest jelenů 
a vepře nemaje slídníka dobrého nezabil jsem nic. Také pane ujČe muoj milý ráčíte vědětí, že juž čas jest 


kteréž mi dáti uiáte; za tc prcslfn, žc mi jc pří tom ča 


Havla dáte a 


pošlete, neb jest mi jich v pravdě potřeba. Tu víru k Vám mám, že Vám to proti mysli nebude, neb víte 
dobře, pokudž mi možné jest, Že pro Vás rád Činím všecko oc D. na Lištně v úterý po matce boží na nebe 
vzetí 1. 1534 (18. srpna) 

Jan Holický z Šternberka. 
7 

Vysoce uroz. p. p. JoŠtovi z Rožmberka a na Krumlově panu a ujci mému zvláště milému 


Modlitbu svú VMti vzkazuji. Urozený pane, pane a ujče muoji Napřed zdraví oc VMti z poručení pána 
svého oznamui, že pán muoj statek pozemský, kterýž má, prodati musí a to proto, aby dluhy splatil; i pro- 


ŠTERNBERK HRAD. 


81 


dadúc ten statek nemá žádného bytu. Protož VMti muoj milý pane ujČe, pán muoj i já také za to VMti 
prosím, že ráčíte nám na některým zámku svým bytu popliti, až by pán muoj sobě někde jinde s pomocí 
VMti zjednal byt a což VMti v tom možného pro pána mého i pro mne možného učiniti jest, za to VMti 
prosím, že mi ráčíte po tomto poslu laskavú a přátelskú odpověď dáti. S tím D. v Praze 1. Ifí34 t středu 
po sv. panně Lucii (16. prosince) 

Eliška Holická z Šternberka. 


8 


P. Petrovi z Rožmberka. 


Modlitbu oc ujče muoj nej milejší! Zdraví oc Milý pane ujče! sem zpravena, že ráčíte mnoho klisen jmlti a 
že je ráčíte rozdávati; kupila jsem sobě dvuor, za to VMti prosím, že mne ráčíte dvěma obdarovat! na novo- 
sedlí, té jsem naděje že tak učiniti ráčíte a já za to chci VMti dobru košili udělati. Chtěla bych je pro 
hříbata chovati a já se chci zase VMti vším dobrým odplatiiti. S tím oc D. na Horách Kutnách ve čtvr. po 
proved, neděli 1. 1540 

Anna Holická ze Šternberka. 


(Odpověď) Urozená paní teto a 
přítelkyně má milá ! byste oc 
Psaní, kteréž ste mi učinily žá- 
dajíce, abych vám na novosedli 
daroval dvě herky, dokládáte, po- 
něvadž bych jiným je od sebe 
pryč rozdával, tomu sem vyroz- 
uměl, i paní teta a přítelkyně má 
milá, omylně vás o tom darování 
někdo zpravoval a vězte, že ne- 
mám těch klisen žádných zbyt- 
kuov, neb více čtyř nemám a 
jednu z těch neb. bratr muoj pan 
|oŠt přiřekl dáti p. Ondřejovi 
Ungnadovi a podle téhož přiřčení 
musím pánu ji dáti; ještě sám ve 
dvoře svém budu v tom nedosta- 
tek jmíti, a již mám. Protož vás 
za to Žádám, že mi o tom za 
zlé jmíti nic nebudete, že z těchto 
příčin na ten čas žádosti VaŠi 
naplniti nemohu, poněvadž v tom 
sám nedostatek mám. Než až 
bych někdy zásob něj Ší byl, ne- 
chtěl bych vás v té žádosti osly- 
Šeti- S tím oc D. na Krumlově 
v neděli před sv, Jiřím 1. 1540 

Petr z Rožmberka. 



Šternberk. Pohled se strany jihozápadní. 


9 

Uroz. p. p. Hendrychovi staršímu ze Švanberka a na Zvíkově oc 


Službu svú Oc Muoj milý pane bratře a kmotře! Teď Vám posílám dílo ruku svých, neb vím, že neráčíte 
rádi stříbrnými lžicmi jídati než raději dřevěnými a to jest první dílo mé, než až se lépe naučím, udělám 
VMti bohdá pěknějších a pošli je VMti. A za to VMti prosím, že mi ráčíte oznámiti, kterak se ráčíte vŠickni 
na svém zdraví míti, kteréhož by já Vám vŠem s pravů věirů rád přál. O mně račte věděli, že se na svú 
nohu děkujíc p. Bohu VŠemohúcímu lépe mám a sem na tom, abych na vojnu pěŠky Šel v celém kyryse. 
S tím oc D. na Léštně v pátek po sv. Skolastyce 1, 1547 (11. února) 

Jan Holický z Šternberka. 


10 


Uroz. p. p. Hendrychovi staršímu ze Švanberka a na Zvíkově p. otci mému milému. 


Službu svú oc Dána jest mi správa od varhaníka VMti že se děkuje p. Bohu vŠemohúcímu dobře míti ráčíte 
na svém zdraví, kdež sem to rád uslyšel, nýbrž nad tím potěšen sem, kdež p. Buoh všemohůcí rač dáti za 
dlúhý čas. O mně račtež vědéti, že děkuje p. Bohu všem. zdráv sem a dobře se mám; bych též VMti přáli 
abyste se ráčili tak na svém zdraví míti, jako já ... . sem toť bul doma, očekával jsem VMti na LÍŠtno 
tak jak ste mi ráčili rozkázati po služebníku p. bratra mého, abych to bul prvý věděl, že račte v Praze 


tt 


82 


ŠTERNBERK HRAD. 


bytí, jistě bych bul se k VMti vypravil, než že jest mi pravil služebník p. bratra mýho, kdy je přijel, že 
ste mi ráčili vzkázati, že se tu račte staviti, kdy domu račte jetí. Muoj milý p. otČe! Ted VMti posílám 
rukavice, které jsem VMti přines z Genue ze Vlach, VMti prosím, že je ode mne za vděk přijití ráčíte; ač 
je málo, ale já věřím, že račte tak přijíti, jako by mnoho bylo, ač jsem bul VMti čistou sklenici nevelká 
přines, než kdyste neráčili přijeti na Lištno, vyprosil ji na mně p. bratr. Na ten čas VMti nevím co jinýho 
psátí, než že bych se s VMti rád shledal, by to možný bylo. S tím oc D. v Krumlově v sobotu po sv. 

Pankráci 1. 1552 (14. května) ^ 

Vácsíav Holicský z Šternberka. 


11 


Uroz. pí. pí. Anně z Rogndorfu a na Krumlově oc 


Službu svú oc Má nejmilejší paní sestro! VMti oznamuji, že sem s JMti pánem z Hradce mluvila, aby své 
povolení k tomu dáti ráčil, že jest paní mladá žádostivá Šebestyana syna svého vidéti, abych ho s sebou 
přivezla, kdyžbych do Prahy jela. 1 ráčil jest pán k tomu povédíti, abych tak učinila a psaní k VMti učinila. 
1 za to VMti má nejmilejší paní sestro prosím, že ho ráčíte odpustili, aby na jedney teyden před sucheymi 
dny byl ke mně přivezen do Hory a paní Kremzovou Že ráčíte též odpustit!, aby mi ho přivezla a já zase 
chci z Hory paní vypraviti a kdyŽ mi že pan Buoh pomuož zase domfi navrátili chci ho k VMti zase sama při- 
vézti. Za to prosím že ráčíte pana ujce mého milého prošiti, aby mi ho jakožto služebníka svého odpustil, 
že já mu ho zase brzo přivezu. Pannam šlechtičnám sestrám meym mileym, za to prosím, že ráčíte mou přátel- 
skou službu povědět! s vynšováním dlouhého zdraví. S tím oc D na Žírovnici v outerey po provodní ne- 
děli 1. 1551 (7. dubna) Anna Holická ze Šternberka. 


Při tom prosím, že ráčíte panny Alžběty prošiti, aby mi svého frejíře odpustila, Že on bude ještě ji více mi- 
lovali, když ji nebude viděti. 

12 

Uroz. p. p. Vilímovi z Rožmberka a na Krumlově oc 


Službu svú oc Muoj zvláště milej pane ujče! Nepochybuji než že v dobré paměti předešlou mou námluvu 
s VMti i konečné zůstání z strany kuchaře poddaného mého jmíti ráčíte. 1 ted ho k VMti posílám a za to 
muoj zvláště míley p. ujče přátelsky žádám, že jej do kuchyně VMti přijití mile poručiti a na něj laskaví 
beyti ráčíte. Tak aby v té kuchyni krm&m takoveym, kterýchž užívati ráčíte, dělati a vařiti se naučiti mohl, 
aby potomně, když byste ke mně na Lištno přijeti ráčili, věděl a uměl jaké krmě VMti strojiti. A což tak 
na tuto žádost mou učiní ti ráčíte, všelijakeym přátelstvím dobreym mně možneym VMti se toho věrně rád 
odplatiti i odsloužíti chci. Pan Bůh oc D. na Lištně v středu před ochtabem těla Božího 1. 1556 (10. Června) 

Vácslav Holický z Šternberka. 


13 


Urozenému p. p. Hendrychovi staršímu ze Švamberka a na Zvíkově panu otci mému zvláště milému. 


Službu svú oc Tak jakž sem dne onehdejŠího VMti připověděl chrtici nového lita dáti, ted tak činím a VMti 
muoj zvláště miley p. otče tu chrtici nového lita posílám, kteráž (tomu jistě věřiti račte) mezí VMti chrty nej- 
zadnějši nebude, spiŠ nejlepší. VMti věřím, že ji ode mne jakožto od syna vděčně přijíti ráčíte. S tím oc 
D. na Lištně ve čtvrtek před památkou nového léta 1. 1557 (30. prosince) 

Vácslav Holický ze Šternberka. 


14 


Mému vždycky milýmu bratru ujci a kmotru panu Petrovi z Rožmberka bud dán k vlastní ruce. 


(V šifrách.) Léta páně šedesátého Štvrtého v neděli Okuli. Služba má s vynšováním všeho nejlepŠího můj 

zvláště milý bratře! Oznamuj íř, že jsem psaní tvé přijev dne včerejšího z Moravy v domě svém našel i tak 

bych byl učinil a na tu střelbu kratochvilní k tobě přijel, ale pozdě mi poselství od tebe došlo teprva po- 

timni (sic) když po střelbě jest. A však nic míně mi oznam budešli ten půst doma, k tobě bych přijel, ač 

sem se s koněm upadši velice včera stlouk, tak že leŽeti musím. Barví ř praví, že sem jedno žebro zlámal 

avšak sem se k stolu přivésti dal a tak něco přinést, ať bych sám svá ruká napsal; ale barvíř mi těŠí 

v půl druhý neděli zhojit. Pán Bůh mého s tebá shledání rač popřít v dobrém zdraví. Dán jest pátého dne 

března x 

Tvůj volný vždycky Vácslav Holický z Šternberka. 

Proto mi přece oznam, budešli na Krumlově ten půst, kdy se k tobě některak dosmejčím. 


15 

Uroz. p. p. Petrovi Vokovi Vokovi z Rozumberka a na Vinterberce (v šifrách) střihači kraje Prachenského oc 

Muoj ze všech nej milejší bratře ! Zdraví oc Nejschvaleji k tobě muoj vždycky milý bratře k tobě posílám 
žádosti v toho přezvědět!, kterak se při svém zdraví máš. O mně věz, že jak jsem se s tebá rozjel přijev 
domů hned sem leh a nevstával až do druhýho dne do nešporů a téměř málo kde před pokoj nejdu, a 
kdybych jediný dva dni ještě tak se vozí váti měl, jistě bych za to hrdlo dáti musil. Poznávám to, že ml 


ŠTERNBERK HRAD. 


83 


již v truncích schází; byt mi tak na jiným scházelo, jistě bych k Štule nepospíchal; (Šifr.) však jakž kolí vidí 
mi se, že tě u Kačenky přece vosoČím a to máš jisto — Tedkyř korbel vilku m do tvého lusthauziku, jakf 
sem připověděl odeslati, posilám; žádám když k tobě pan Adam z Hradce přijede, Že mu jej připiješ, na 
mne spomfic jakž m!iŽeŠ a po tý mu netřeba bude rozkazovat spát, puojde sám neb se do něho málo vlívá. 
Kdy sem tě onehdy vyprovázel, pes muoj Ptáček, který při mně vždycky bývá v pokoji, s tebú jesti přece 
běžel. Žádám muoj milý bratře, že mi jeho zase po tomto poslu odešleš. Prosím voznam mi jak si p. Bítov* 
ského u sebe chovati dal, přibyloli jest mu co po vonehdejším rozumu, chceli tak přece výj právně do Mo- 
ravy zase jedt. S tíin oc Dán v Šternberce v pátek po božím těle 1. 1558 (18. června) 

Tvuoj vždycky ve všem volný bratr Vácslav z Šternberka ruků vlastní. 

16 

Vys. uroz. p. p. Vilímovi z Rozumberka oc 

Vysoce urozený oc VMti muoj zvláště miiey pane ujče a kmotře oznamuji, že dnAv pominulých jsouce 
v Praze i v domě VMti, jsouce při nedostatku zdraví, sem zase z Prahy jel, byv s JMC pánem mým nej mi- 
lostivějším toho oumyslu mluviti a JMti jakožto pána svého nej milostivějšího žádati, aby JMC bud osobně 
k poctivosti mé na reselí svatební v neděli před sv. Vácslavem nejprv příštím t. j. 25. dne tohoto měsíce 
října do domu méhc na Šternberk bud osobně přijetí anebo na místě svým vyslati ráčil, vŠak pro ten ne- 
dostatek zdraví svého musil sem toho pominouti. A však VMti já jakožto p. ujce a kmotra svého zvláště 
milého žádám, že to pro mě jakožto služebníka VMti učiní ti a s JMti C. panem mým nejm. na místě mým 
promluviti, též i JMti na místě mým žádati, aby JMC. prohlídnouce k mým službám činěným mně tu milost 
učiniti a na takový /eselí ku poctivosti mé na den výŠ jmenovaný bud osobně přijetí a nebo na místě 
svým vyslati ráčil. Což tak JMC jakožto pán muoj nejm. k žádosti a prosbě mé uČiniti ráčí, JMti se toho 
jakožto poslušný poddaný službami svými též i VMti, což tak žádosti této pro mně učiniti ráčíte, odsluhovati 
rád chci. A VMti jakž i předešle skrze psaní tak i oustně sem Žádal, ještě připomínaje mou žádost v svý 
paměti majíc též k poctivosti mé na den výŠ oznámený přijeti do domu mého ráčíte, žádám s tím oc D. na 
Českém Šternberce t pátek po památce naroz, p. M. 1, 1575 (9. září) 

Vácslav Holický z Šternberka a na Českém Šternberce. 

17 

Uroz. p. p. Zdeňkovi Albrechtovi z Lobkovic na Chlumci oc 

Službu oc Tak jak zlí nešlechetní lidé jsou zde v království JMC. Českém pozdviženi učinili a toto království 
skrze praktiky svý zvláštní sou k zavedení přivedli a nás některý v nemilost pří JMC. uvedli; tak jako- 
bychom my spolu s nima nevěrní poddaní JMC. beyti měli. Čehož mně pan BAh uchovati ráčil, že v žádných 
radách ani praktikách sem s nima nebýval, coŽ panu hofmistru nejvyŠšímu i jiným mnohým lidem povědomo 
jest. A nechtěje jinřho žádného za pána míti krom JMC. pána mého nejmilostivějšího; v nepřízni veliký 
sem u nich byl, tak že mne v nenávist vzavše, praktiky i vo bezhrdlí mý usilovali a činili, takže sem hrdlem 
i statkem svým bezpečen nebyl. I nemohouce pak mysli své žádným spAsobem spokojení míti, dokud bych 
nemohl předzvědíti, te v milosti JMC. a K. pánu mém nejm. sem, k V. M, se k svýmu laskavému pánu a 
Švakru utíkám a V. Mti služebně za to žádám, žef mně tu velikou milost učiniti a prokázat! a mně JMC. 
pánu mému nejm. přídnésti, že sem já vždycky JMC. věrnej poníženej poddanej byl a do smrti ním zAstatí chci 
i tolikéž žádám, že se k J. M. C. při mluviti ráčíte, aby mně J. M. C. pán mAj nejm. milosti vej perdon dáti 
a mejm milosti vejm císařem a králem bejti a zAstávati ráčil, tak abych jsouce v J. C. a K. milosti s tím se 
v svý starosti těšiti z spokojenou myslí umřití mohl. Nebo před V. Mtí netajím, že J. M. kurfiřst Sazský ráČí 
tu příčinu ke mně bráti že vod JMti C. žádného perdonu nemám a neráčí chtíti ty věci manželky mý vy- 
dali, který sem tam v zdejším pozdvižení vědouce vo tom, že J. M. kuríiřšt ráčí dobře s J. M. C. míniti, do 
země J. M. odvésti dal, jsouce toho oumyslu tolikýž sám s manželkou s dítkami tam do Míšně vodjeti, 
statky svý všecky pro J. M. C. vopykati, nebo i dAm sem Sobě v Míšni z dovolení J. M. kurfiřšta najiti 
dal, ale J. M. kuifiřšt ráčil skrze }. M. pana hofmistra nej vyššího poručiti mi voznámiti, abych ne- 
vodjlžděl, nýbrž tu y domě na J. M. kurfiřšta očekával, poněvadž ráčí do kraje Žateckého a Litoměřického 
s lidem svým chtíti vtrhnout!, že J. M. C, i tolikéž J. M. kurfířštu tu v domě platněji budu moci sloužíti, 
než bych vodjel. A tak J, M. kuríiřstu to dobře povědomo bylo, i tolikýž J. M. panu hofmistru, Že sem J. 
M. C. věrnej upřimnej poddanej byl; v tom ve všem se na J. M. pana hofmistra vodvolávám. Já bych nepo- 
minul sám osobně b JMC. přijeti, k nohám J. M. padnouti a svou omluvu učiniti, ale pro nedostatek zdraví 
a svou velikou sešlost na tak dalekou cestu se vydati nesmím, než V. Mti se v tom mAj laskavěj pane 
švakře tý veliký d A věrnosti, kterouž k V. Mti sem vždycky měl a mám i tolikýž vod V. Mti mnoho milosti 
a lásky přijímal slul^bně poroučím a věřím že mě v týto nynější žádosti oslyŠeti neráČíte, nýbrž mým laska- 
vým pánem a patronem při JMC. že beyti ráčíte. Já pak sem V. Mti i Ji. Mti pani žádal vždycky sloužiti a 
snad vedli povinnosli svý tak Jak rád sem chtěl, toho sem pominul. Dá mi to pán BAh, že V. Mti celýmu 


84 


ŠTERNBERK HRAD. 


domu i tomu nejmenšímu této milosti odsluhovati budu. A tak se lásce a milosti V. Mti poroučím a vod V. 
Mti laskavý a potěšitelný vodpovČdi vočekávati budu. S tim oc D. v Praze 14. dne Maji 1. 1621. 

V. Mti služebník vždycky Štěpán Jiří z Šternberka. 

18 

Vysoce urozené kněžně a paní paní Polyxeně kněžně z Lobkovic rozené pani z Pernšteina, pani na Roudnici, 

paní tetě mé nejmilostivější J. K. M. 

Vysoce urozená kněžno, paní paní teto má nej milostivější! V. K. M. poníženě ruce líbajíce, na pánu Bohu 
všechno nejlepší dobré vinšu)i a žádám. Milostivá kněžno! Nemohu nechati než se V. K. M. skrze tutu mou 
špatnou cedulku k milosti a lásce se poroučeti. Při tom poníženě prosíce, jakž jste se milostivě, když jsem 
u V. K. M. v Praze byl, zakázati ráčili, že mně o rodu páních Holických z Šternberka některý pěkný pa- 
mátky zapůjčili ráčíte, kterých já k mý genealogii potřebuji. Zase se tý milosti V. K. M. poslušně odsluho- 
vati nepominu. A tak nechtíce V. K. M. dál zaneprázdňovati^ v ochranu pána Boha všemohoucího V. K. M. 
poručena činím. Na českým Šternberce dne 28. Octobris a® 1638. 

V. K. M. nej poníženější a nej poslušnější syn ujec a chlop až do smrti 
V(ácslav) J(iří) hrabě ze Šternberka.') 

*) Jiné listy jeho otištěny od V. Schulze v Hist. arch. Č. akademie Č. 14 



Šternberk. Zbytky věže v podhradí. 




KLÁŠTER SV. PROKOPA. 


tichém údoli Sázavském jsou ještě některé zbytky bývalého kláštera sv. Prokopa, jehož 
památku každý dobrý Čech ve své paměti snáší. Kromě zbytku v n. nádherného 
kostela skoro nic již slavnou dobu kláštera nepamatuje. Jest tu sice zámek, rozsáhlé 
do Čtyř stran vyzdvižené stavení beze všech ozdob stavitelských, bývalý to konvent 
kláštera, ale to je stavba pozdějšího již obnoveného kláštera ze 17. století. Z toho, 
co bylo obýváno mnichy aŽ do ir. 1420 a kde bydleli držitelé 15. a 16. století, 
^ není tu pranic.*) 

Když Pražané opanovali 1. 1421 klášter sv. Prokopa a snad než se to stalo, 
uprchli mniši se svými poklady a skrývali se v bratrských klášteřích. Kdo se 
tehdy klášterstvi ujal, není známo, ale 1. 1427 měli je Sazema a Boéek Jevišovštt 
z KunUátUy kteří dali Vaňkovi, mlynáři z Podrataj, mlýniště pod SamopŠemi 
k ustavení mlýna a to pod úrok. Později měl je Sazema sám, bydle tu s man- 
želkou Markétou z Levnova, která mu poručila 1. 1431 všechen svfij statek. Jsa 
věrným přívržencem strany pod obojí a jich hejtmanem vpadl t. r. do Rakous 
a žil ještě l. 1433 Klášterstvi držel po něm lan ZajtmáČ z Kunšíátu, jeho synovec, jenŽ spravoval též 
široké zboží Jevišovské, ale o něm 
1. 1435 jinak nařídil.^) Císař Zikmund 
zapsal mu r. 1436, 21. září velký kus 
klášterstvi s mnohými vesnicemi,*) 
snad i klášter samotný; ostatní klá- 
Šterství též rozchváceno. Jan stál také 
při straně pod obojí nejen r. 1440, 
nýbrž i potom při straně Poděbrad- 
ské, s níž vpadl r. 1448 do Prahy, 
táhl pak (1450) na Sasy a válčil 
s jednotou Strakonskou. Když 1. 1452 
glejtován jest Oldřich jednotou Po- 
děbradskou, psán byl Ján v glejtu 
jako první po správci zemském.®) 2il 
ještě 1. 1460 a obdržel tehdá od 
krále Jiří zápis na ves Hostivař.®) 

Po něm měl klášterstvi Jindřich 
Jevišovský z Kunštáiu^ zejména 1. 1474, 
když měl s kosteleckým pánem při 
o loučku u PenČic.’) Později jej ni- 
kde nenacházím a soudím, že jeho 
synové byli Jan a Prokop bratři 
Zajimácové^ kteří obdařili I. 1488 své 
poddané Prostoměřské.®) Ale jiŽ před 
tím (1481) slově Hanuš z Var tem 
berka seděním na klášteře sv. Pro- 
kopa a tak i r. 1494, ačkoliv mezi 
tím (1491) se také Prokop tak psal.®) 

Vysvětliti to pro nedostatek pamětí 
nelze. Král Vladislav dovolil Proko- 
povi (1500), aby mohl některé Části 
klášterstvi zastaviti,*®) kromě toho 
obdrželi oba bratří (1502) majíce již 
životy zapsané ještě tu milost, aby 
dědici jich po vyjití obou životfiv 
splacováni byli jedině od králflv neb 
toho zákona.**) 

Asi v 1. 1502 — 1505**) rozdělili 
se oba. Janovi dostaly se statky 

*) Pomůckou Bienenberg, Sazawa oder S Prokop, Prag 1795, odkudž Para. arch. IX 489 a Vlasákova Místop. bibl. 
XII díl. *) Para. arch. IX. Paprocký o st. pan, 290, Arch. Č. III 498, DD 20, 79. 3) Zrcadlo na str. *) Zbytky reg. král. č. 1336, 
1412 a 1509. *») Arch. Č. III 524, 561, V 274. Arch kapit. Praž. Arch. musea Brněnského. ®) Reg král. ve Vídni. ») Stará 
kniha Kouřím (mus.) a arch. Mus. Brn., arch. Třeboňský. Arch. Český VI 683. *■) Arch. Č. X. 419. *2) Arch. Č. VI 320, 321. 



Klášter sv. Prokopa. Strana jižní. 


86 


KLÁŠTER SV. PROKOPA 


v Čechách a Prokop vzal JeviŠovice 
na Moravé a některé statky v Ce- 
chách. Jan byl od té doby samotným 
pánem na klášteře, sedě tu s manžel- 
kou svou Annou z Hradce.') Ačkoliv 
zdědil panství Polen ské, zavedl se 
přese všechno bohatství tak, že pro- 
dáváno a zapisováno, aby se z dlu- 
hův vybředlo. Od r. 1525 docházelo 
k tomu, že část po části věřitelům 
odhádána. Zápisní držitelé bydleli 
tuším v bývalém konventu, který 
býval ohrazen a baštami zpevněn. 
Stavení to se proto nazývá zámkem 
v současných pamětech.*) Konvent 
(totiž osoby) udržel se po r. 1421 
stále pobývaje v klášteřích svého 
zákona a dostal se v drženi svého 
bývalého kláštera teprve asi v polo- 
vici 16. století. Když totiž Jan ze- 
mřel, dědil po něm syn Ludvik a 
ten osvobodil Janovi opatovi kl. u sv. 
Prokopa dům, jejž on od n. Jana 
otce jeho koupil, ode všech poplat- 
kův-®) Protože pak nebylo naděje, 
že by Jan klášterství udržel, vyprosil 
si (1518) Michal Slavata z Chlumu 
výplatu téhož kláštera.*) Když věřitelé 
na zaplacení doléhali, Ludvik mínil 
ujiti tomu dobrou vůlí, jíŽ zastavil 
právo své zápisné na díl panství 
s městečkem Sázavou Michalovi 
Slavatovi. Ale na doléhání věřitelův 
odhádány dědiny ty komorníkem od 
desk zemských r. 1528 Vácslavovi 
Danielovi a Jakubovi Fikarovi z Vratu, 
zůstal z toho tedy jen malý podíl 
(právo dědičné) Prokopovi Trmalovi 
z TouŠic, manželu Justiny z KunŠtátu. 

Obec Starého města Pražského měvŠi sobě právo odhádané od oněch dvou postoupené splacena jest konečně 
Michalem a práva svého mu r. 1529, 16. března postoupila. Druhá část zboží, totiž městečko Mnichovice 
s vesnicemi některými, byla se již dříve odhadem dostala Jaroslavovi ze Šelmberka a drŽána potom k Hrádku 
komornímu. 

Michal posledním pořízením r. 1533 poručil rozsáhlá zboží svá, a s nimi také zámek Klášter sv. 
Prokopa Slavaté z Chlumu^ strýci svému.®) Dědic tohoto bohatý Diviš z Chlumu držel zboží tato zděděná 
k panství svému kosteleckému až do r. 1547, potom přidav se k jednotě pánův a měst proti králi Ferdi- 
nandovi citlivě pokutován jest na statcích svých. Mezi jiným ztratil Kostelec a také všechna zboží zápisná, 
jež ku Kostelci držel. Tudíž postoupil dskami králi Ferdinandovi r. 1547 práv svých k statkům zápisným, 
jež byly klášter sv. Prokopa zámek, dvůr poplužný s poplužím, městečko Sázava, ve vsích Pyskočilích, Vlkan- 
Čicích, Přívlakách, Oděradech, Mrzkách, Buníně, Radvanicích c. t. m., nicméně i dídin ode dvora Klášter- 

<» wucKivJílf**: n«J, win a i v liC i.vw.i o a.wcvuj 

panství Litomyského, jež byl někdy Michal Slavata zástavou od Viléma Kostky z Postupic dostal.’) 

Odňatý tento statek zůstal několik let v držení komory královské a mniŠi tuším v držení kláštera 
ale bez klášterství uvedeni. Král Maximilian chtě nabýti panství DobříŠského od Ferdinanda Švihovského 
z Ryšemberka zapsal mu 1. 1571 klášter sv. Prokopa k užíváni a proti počtu Činění do vůle své, avšak bez 
honův a lesův.®) 



1 


Klášter sv. Prokopa. Strana severní. 


') Arch. mus. Arch. C. XVII 722. *) Bydleli tu také purkrabS 1508 Jiří od Dubu, 1513 až 1519 Matěj ze Střimelic. 
*) Přepis v arch. arcibisk. *) Reg. král. v arch. gub. &) DZ II H a H 10, Arch Česk^ 28, 204. «) DZ 111 B 14, B 23. ’) DZ 
46 k 18. ®) Arch. gub. 



KLÁŠTER SV. PROKOPA. 


87 


Ferdinand byl by rád kláŠterství dědičně dostal, protože se tehda zápisné statky zhusta doprodá- 
valy, a ucházel se o to L 1588. Podána ta vČc na arcibiskupa, který samozřejmě k tomu neradil, ale císař 
přece dal Ferdinandovi (1591) klášterství do života.^) Ferdinand nepřestal se domáhati doprodáni a podal 
císaři novou žádost 1. 1596.*) Poslána proto t. r. komisí, aby panství odhadovala, než nedošlo k ničemu. 
L. 1599 pak Ferdinand zemřel a protože měl klášterství jen do života, ujato zase ke kr. komoře. Děpolt, syn 
Ferdinandův domáhal se potom navrácení aneb aspoň zaplacení sumy 2500 kop gr. Č. a co od otce jeho 
na statcích opraveno bylo. Zápisní tito držitelé bydleli v »tvrzi neb sídle«, která byla při klášteře.®) 

Tvrz Sázavskou s panstvím příslušným získal potom Adam mladší z Valdšteina (J. M. C. rada, ko- 
morník, nej vyšší Štolmistr dvoru J. M. a nejvyŠŠí sudí v království Českém) držitel sousedního zboží Hrá- 
deckého. Král Rudolf chtěl jej odměniti, hledě na jeho služby » netoliko při sjezdech a sněmích obecných, 
ale byv i od J. M. ne jednou do cizích zemí vysílán* a t. d.; proto mu vkl. 1611, 12. dubna v 50.000 k. 
miš. postoupil tvrz neb sídlo při klášteře sv. Prokopa, městečko Sázavu, ves pod klášterem, 4 vsi. Vymfněno 
však při tom, Že mohou se zboží ta ve dvou letech vyplatiti, kdyby však se nevyplatila v těchto 2 letech, 
má býti potom dědictvím zpupným.^) A poněvadž týž Adam (f 24. srpna 1638) po svých předcích ostatní 
část panství n. Sázavského držel, spojena jsou zase všechna zboží klášterská. Ta zůstala prozatím spojena 
s panstvím Hrádku komorního, pročež se také s Kunstberkem a Novým Ronovem po smrti Adamově synu 
jeho Janovi Viktorinovi z Valdšteina dostala. Tjz jeho však časův nacházela se tvrz zdejší již v stavu žalostivém, 
jednak pro zanedbávání opravy potřebné, jednak pro chatrnou stavbu tvrze samotné. V dílčí ceduli zajisté 
r. 1638, 25. listopadu se popisuje takto: * Klášter sv. Prokopa, k tomu před lety náležející bylo vystavené 
sídlo neb tvrzka od dříví s pivovarem zděným nyní pusté. Odhadána tehdá pouze na 200 k.<^) 

Zatím se pfiblížil čas, kdež mniší kláštera opět se vzmohli, aby si mohli vystavěti nový klášter. 
Již r. 1630 dostal klášter Sázavský náhradu peněžitou za všecky ve válce husitské ztracené statky následkem 
porovnání mezi papežem Urbanem Vlil. a Ferdinandem II. učiněného. Mimo to nalezl klášter dobrodince a 
štědré podporovatele, biskupa Hradeckého, paní VlaŠímskou, zvláště ale Broumovského opata jako vísitátora 
řádu. Působením tohoto vyslaný řehol nik P. Daniel Hdefuns Nigirin vyjednával dlouho zakoupeni Části panství 
sv. Klášterského. Konečně smlouvou r. 1663, 18. května na Komorním hrádku uzavřenou prodal Jan Viktorin 
z Valdšteina Augustinovi Seifertovi opatovi Broumovskému jalko visitátoru řádu benediktinského v Čechách 
a na Moravě jmenem nástupcův kláštera a konventu p. Marie a sv. Jana Křtitele jinak sv. Prokopa tvrz 
pustou pod Samým klášterem ležící, pustý pivovar, mlýn s pilou, dvůr poplužný pod klášterem, městečko 
Sázavu s rychtou hned u kláštera, vésku Vesce a pustý mlýn Kazkov za 18.000 fl. uh.®) 

Úmrtím hraběte Jana Viktoři na r. 1676 prošly a pominuly všecky životy k držení statků zápisného 
oprávněné, pročež hned Daniel lldefons opat kláštera sv. Prokopa (1664, 24. března ustanovený) při synech 
jeho Adamovi Maxímilianovi, Janu Karlovi a Ferdinandovi seděním na Hrádku komorním toho vyhledával, 
aby dědiny ty vyplaceny byly. Našlo se sumy zápisné 11051 ss. 20 gr. (čili na zlaté 12.893 fl. 13 kr. 2 d.), 
začež klášter hrabatům prodal k Hrádku městečko Mnichovice a několik vesnic (1677, 29 května), naproti 
tomu však od nich 4 vesnice se všemi okolními lesy obdržed (což vŠe bývalo zápisné) a mimo to 2 vsi 
dědičně, jež gruntům klášterským hrubě příležity byly, při Čemž hrabata od té výplatní sumy 11051 kop 
i s restem a úroky za odprodanou r. 1663 Sázavu, což činilo 1635 fl., dobrovolně upustili. Tak tedy opět 
jest zřízen klášter, část chrámu pustého byla sklenuta a střechou opatřena. Klášter trval až do roku 1785. 
Z konventu novějšího utvořen jest nynější zámek. 

1) Arch. gub. 2) Rkps. bibl. Praž. II A 12 ZD 93. L 19. *) DZ 135 G 1. DZ 301 F 11. «) DZ3 14 D 25 



TVRZE V okolí ŠTERNBERKA. 


V e vsi Křešicich v osadě Divišovské stávala tvrz 
na místě hospody. Zbyl z ni prostranný pod- 
zemní sklep a část přepevné zdi. Na tvrzí vyrostl 
rod příbuzný Zoulům a Chobotským z Ostředka, 
zejména Majek a Štěpán (1379) a bratři Aknzk, Mikuláš a 
Zbyněk?) Mikuláš zemřel před r. 1391 zůstavivsyny Mojka^ 
Zbyňka^ Bohunka a Mikuláše?) Současně s nimi žil 
Aknik (1398), jenž sloužil 1. 1419 králi Zikmundovi.®) 
Týž byl také 1. 1427 mezi těmi, kteří do Prahy vsko- 
čili.^) Dotčený Zbyněk druhý měl z manželky Běty syny 
Jana (1420, f r. 1436), Mikuláše^ Zbyňka a fíynka^ 
kteří 1. 1436 zápisy na Malešov a Onomyšl obdrželi.^) 
Křešice, jak se zdá, buď ke konci 14. neb počátku 1 5. st. 
prodány. V 1. 1406—1431 totiž připomíná se Chval 
z Křeiic^ jenž často klášterům v Praze a Benešovskému 
platy na zboží Křešickém prodával.^) Jak se zdá, držel 
Jan Botan z Řadiče se svými syny 1. 1446 Křešice; 
tehdá totiž koupil platy v Šternově a Čeřenicích.’) Ne- 
dlouho před r. 1507 koupil je Mikuláš starší TrČka 
z Lípy pro Mikuláše, svého syna nemanželského;^) tento 
nazýval se Mikulášem z Lípy a seděl tu ještě 1. 1510.^) 
L. 1529 prodal Mikuláš z Jenišovic s Alžbětou 
z Lazec manželkou svou tvrz Křešice Janovi Duhlovi 
z Pustovět a Duhel zase 1. 1548 Jitce ze Chřenovic^ 
manželce Ondřeje Mezenského z Mezného?^) Od této 
koupil je 1. 1552 Albrecht Lhotický ze Lhotic a seděl tu 
ještě 1. 1561.*^) Neznámým spůsobem (snad dědictvím) 
dostal se pak » zámek Křešice* Bohuslavovi mladšímu 
Téminovi z TitniCy jenž jej I. 1584 Kateřině Malovcově 
z Velemyšlovsi prodal.^*) Tato paní (v druhém loži 
provdaná Robmhápova) držela Křešice až asi do r. 1608, 
kdež je prodala J^anovi Chobotskému z Ostředka. Vklad 
ve dsky následoval I. 1610,^®) ale brzo potom Jan ze- 
mřel, zastaviv nezletilé dítky. Mandaléna Voračická 
z Ostředka, sestra zemřelého, ujala se jich jako poruč- 
nice a prodala Křešice 1611 vdově Veronice Chobotské 
roz. z Kostelce nad Ohří.^*) Tato vdala se za některý 
rok zase za Jiříka Heraklia z Blíziva a prodala 1. 1614 
zámek a ves Křešice Oldřichovi Holickému ze Štern- 
berka?^) Od té doby patřily ke Šternberku. 

♦ 

V Mechnéjově neb Měchnově spatřovaly se 
zbytky nějakého velkého stavení. Tvrzí to nebylo, neb 
se nepřipomíná a ves patřila vždy ke Šternberku. 

♦ 

Také v Cerenicřch bývaly zbytky nějakého sta- 
vení, jemuž se říkalo Bambous. Ač je několik pamětí 
o Čeřenicích, nelze z nich seznati, co tu bývalo. 

Ves Zdebuzeves,'®) jež jmenem svým patrně na 
zakladatele Zdebuda poukazuje, měla již v 14. st. farní 
svůj kostel a tvrz, jejíž držitelé právo podací vykonávali. 
Nej starší z nich Mikuláš ze Zdebuzevsi podával sem 
r. 1375 nového faráře,‘^) r. 1382 byl však již mrtev 
a vdova po něm zůstalá Jitka držela tvrz Veseckou.*^) 
Z rodu Majnušův pocházel kněz Kolman ze Zdebuzevsi, 
jenž byl od r. 1362 — 1393 farářem v Rovném u Skalice 
a společně s bratrem svým MajnuŠem r. 1383 a 1391 

i) Acta jud. Rel-tab. 1451. *) Borový, Lib. ercct. IV 363. 
s) Manual arch. kap. Reg. říšská. *) Bartošek. Arch, c. II 188. 
^ Lib. erect. Paproc. o st. pan. 290. Arch. Roudnický. 
8) DD 27. C 8. ») Reg. kom soudu. «>) DZ. 5 G 1, 8, N 19. 
11) DZ. 10. J 8, reg. kom. soudu, i*) DZ 252. C 26. ‘®) DZ 
136. C 21, arch. gub. w) dZ. 184, P 14. i®) DZ. 188. E 6. reg. 
kom. soudu. **) Pomůcka: Vlasákův okres Vlašim, str 97. Lib. 
conf. Snad byl bratrem jeho Petr^ jenž se stal 1. 1277 opatem 
Sázavským Rej, tab. I 472. 


patronem kostela ve Zdebuzevsi.^) Oba bratři drželi také 
Češtin kostel zboží, kdež se Kolman stal r. 1393 farářem 
ku podání bratra svého a kdež asi r. 1401 zemřel. 
Majnuš jej přečkal několik let a nabyv také Psář, daroval 
r. 1404 oltářníku u sv. Anny v Češtině kostele plat a 
prodal r. 1406 nějaké dědiny klášteru sv, Prokopa ®) 

Pánem tvrze zdejší byl roku 1407 Jan Benátský 
z Vrbky, jenž ke kostelu zdejšímu až do roku 1417 
kněze podával.®) Synu jeho Jindřichovi a kdyby ten 
umříti měl, Janovi řeČ. OleŠákovi ze Zdebuzevsi jinak 
z Nesper zapsal Jan Bebta z Nesper r. 1418 vsi své 
Šternov a Čeřenice.*) Jak se zdá zemřelii záhy oba Be- 
nátští a držitelem tvrze stal se řečený Olešák, jenž byl 
již v letech pokročilých a ani strýce svého Jana Bebtu, 
po němž děditi měl, nepřežil. Cítě konec života svého, 
učinil r. 1433 26. září poručníci všeho statku svého 
manželku svou Dorotu^) a zemřel nedlouho potom. Podle 
toho poručenství uvázala se Dorota v tvrz Zdebuzeves, 
k níž se také připovídal Jan Bebta z Nesper jakožto 
strýc nedílný zemřelého, z čehož vznikaly spory před 
soudem zemským. Bepta pohnal Dorotu a pak (okolo 
1437, 28. února) přijat za společníka svého nedílného 
na tvrz Zdebuzeves s dvorem popi. a vsi celou a vsí 
Štemov a Ceřenice Chvala ze CkmelnéhoF) V měsíci 
květnu obdržel Jan právo pro nestání Dorotino a zvěděn 
jest 25. července na zboží ve Zdebuzevsi. Zatím však 
Dorota, nechtic se dlouhými přemi baviti, prodala Zde> 
buzeves s podacím panovi z Kunštátu?) Jan odpory 
ujímal se nyní dědictví svého, naproti tomu však Vykéř 
ze Chmelného (dědic Chvalův a Janův) také na právě 
svém stál a práva vedení r. 1454 obnovil; ale ani tento 
nedočkal se dokončení dlouhé pře, jež tcprv r. 1455 ve 
prospěch sirotkův Vykéřových a proti Janovi z Kunštátu 
rozhodnuta byla.®) Mezi tím také tvrz zdejší zpustla. 

Začátkem 16 století (ještě I. 1531) držel Zdebuzeves 
Petr Opit z MaliČina, jehož dcera Anna Zdebuzeves tvrz 
pušiGu, uMr pOpl. 3 Ves š podacini kuyíň před r. 1 540 
prodala panovi Opitovi, jinak Peřinoví z MaličinaP) 
Vladyka tento byl král. forstmistrem a měl manželku 
Elišku z Nežetic, jíž na Zdebuzevsi 300 k.. gr. věnoval.^®) 
Poněvadž na zdejší tvrzi někdy přebýval, opět ji obnovil 
a prodal potom (1549) tvrz Zdebuzeves u celým zbožím 
Pavlovi z Podivic, kr. úředníku mince na Horách Kut- 
ných.^*^) Po něm držel tvrz Vácslav z Podivic, jemuž 
manželka jeho Dorota (kšaftem r. 1558) všechno zboží 
své na do mích, zahradách, dluzích a svršcích při právě 
města Čáslavě odkázala '®) Vácslav pojal po smrti její 
druhou manželku Johanku z Lukavce, již (1566) na tvrzi 
Zdebuzevsi věnoval a také před smrtí svou všech svých 
spravedlností postoupil. R. 1569 byl již mrtev a Johanka 
nacházela se v samostatném držení Zdet)uzevsi.^®) Ještě 
pak 1. 1571 se připomíná Jan Myška ze Žlunic jako 
pán na Zdebuzevsi. Kdo pak následoval, není známo. 
Tvrz Zdebuzská dostávši se k panství Šternberskému 
zpustla brzo, tak že po ní nic nezbylo. 

* 

*) Lib. cont. DD 13 . 154. *) Lib. erect. V f. 78, Rcl. 
tab II 29. Lib. conf- L. 1415 slově Jan z Buzevsí (Orig. 
stížniho listu). 4) DD 21, 143. ®) DD 21, 108. ®) Reliq tab. 
11 154. Chval si také vyprosil nápad na císiaři Zikmundovi. 
Nicméně byla tvrz zdejší roku 1437 za odúmrt provolána 
a udělena Vilémovi ze Žlutíc, jenž jak; se zdá mnoho 
neprovedl (DD 15 f. 330). Reliq. tab. II 135 vkl. 1437, 
26, října, koupě se stala arci dříve, tuším jiil před učiněním 
nálezu v květnu. 8) Reliq. tab I 107—108. ®) Reg. k. s DZ 
1. B25 í») DZ4, A 10. “) DZ8, R 22. **) Kniiha kŠaftův 1562 
až 1593 C 13 v Čáslavi. *®) DZ 16, N 13. Arcli. Třeboň. 


TVRZE V OKOLÍ ŠTERNBERKA 


89 


V kostelní vsi SoběSíně při samé Sázavě byla tvrz, 
jejíž nejstarší držitelé rohatou střelu na štítě nosili. Řadu 
jich začíná I. 1338 Unka}) V druhé polovici 14. st. jíž 
se rod ten rozvětvil. Na Soběšíně seděl I. 1361 Jindřich 
se synem Zdeňkem a podávali sem faráře. Současně 
držel Markvart SoběŠin (1363 — 1390) statek Malejovice. 
Týž zemřel nějaký čas potom zůstaviv syny Prokopa, 
Petra a Markvarta, z nichž první dva I. 1396 kněze do 
Malejovic podávali, avšak potom usadili se na Moravě, 
kdež se ještě 1.1418 připomínají.^) Prokop držel kromě 
toho v Čechách Lešany.*) S Markvartem Malejovským 
současně žili bratři Markvart v 1. 1356 — 1383 kanovník 
Vyšehradský*) a druhdy místoděkan a Unka. Tento 
byl v 1. 1364 — 1373 spol udrží tel em Neuslupova, syn 
jeho Hanuš stal sel. 1379 farářem ve Vyšehořovicích.®) 
Konečně se v 1, 1390 a 1391 bratří Jaroslav a Mark* 
vart připomínají, kteří drželi Čivice, manský statek 


z Lazec (synovcům?),^) Tito tři držitelé I. 1533 ne- 
příliš se srovnávali, ale přece Mikuláš jim statek svůj 
(1544) zapsal.^) Kryštof přečkav svého bratra zapsal 
1, 1572 Sobešin Vácslavovi Čejkovi z Olbramovic^^ 
jenž Soběšfn k panství Kácovskému připojil. Od něho 
teprve v 17. st. odloučen a ke Šternberku připojen. 

♦ 

|ak se zdá byla v Radonicicll v osadě Zdebu- 
zevské také tvrz.^) Ves Radonice byla rozdělena. Na 
jedné části seděli Buvolové z Radonic^ totiž 1. 1404 
Jan a l. 1440 zase Jan, jenž držel 1. 1450 se stranou 
Poděbradskou.*) Část tu připojil týž Jan I. 1457 k Sou- 
ticům, k nimž ještě 1. 1544 patřila. Tvrz zdejší držel 
do r. 1451 Oldřich z Říčan a poněvadž ji tehdá pro- 
dali chtěl, převedl manželku svou Kuňku s věnem jejím 



Zámek v Jemništi. 


biskupa Olomouckého,*^) Na Soběšíně samém seděli 
v 1, 1395 a 1396 bratři Machek, Jan, Zdeslav ^ Mark^ 
vart^ podávajíce sem faráře. V pozdější paměti připo- 
míná se také Unka bratr jich, již 1. 1416 zemřelý.®) 
Markvart, poslední z těchto bratři odkázal ke kostelu 
zdejšímu (1416) role a sestra jeho Vichna přidala lán 
v Neustupově. Při tom darování svědčil Bartoš z Sobě- 
šina?) Markvart (ačli tento) byl I. 1421 na sněmu 
Čáslavském.*®) V bitvě u Vyšehradu padl Aleš Krk So- 
béšín}^) Zdá se, že Soběšin asi v ty časy prodán, neb 
u pozdějších Soběšínů nelze najiti, aby měli nějaké 
styky s tvrzí SoběŠfnskou a jisto jest. Že Sokol z Sobě- 
Šina, který vpadl 1. 1448 do Prahy, byl z rodu Sokolů 
z Kochanova}'^') Týž se jmenoval křestním jmenem 
Prokop. Týž zemřel před r. 1465 zůstaviv syna Vác- 
slava^ jenž ke tvrzi část vsi držel.’®) Poslední toho 
rodu byl 3^iřik Sokol a tuším jeho vdovou Alžběta 
z Lazec ^ Jež 1 1530 zemřela zapsavši Soběšin Mikuláši 
z JeniŠovic manželu a panovi a Krištofovi Skalkům 

’) Arch. kap. Vyšehradské. *) L. 1408 jeho vdova (Daky 
Olomoucké). ®) Lib. conf. Dsky Olomoucké a Brněnské. *) Kel. 
tab II. 62. ®) Reg. Vatik. Tomek DP. V 150. ®) Lib. conf. 
Arch. kap. Praž 0 Arch. Kroměřížský. Lib. conf ®) Lib. 
erect. XI 128. *®) Arch. č. III. 227. W) Vavř. z Březové. 
**) Arch. Třeboňský. *■) DD 16 f. 368. Druhá část patřila 
k Češtinu kostelu. 


na ves Holčovice.®) Zdá se, že Radonice prodány tehdá 
ke Šternberku, k němuž část vsi 1. 1471 patřila.^) 

* 

Ves TichoniCC leži na pláni mezí dvěma údolími. 
Tvrz její stávala na severovýchodním konci. Uprostřed 
minulého století bylo z ní viděti mohutný násep, široký 
příkop a tvrziště, na němž byly základy čtverhranatého 
staveni véžovatého. Již tehdá byl násep částečně rozko- 
pán; později jej rozkopal majitel statku u Malířův a pří 
kopání dokopal se prý sklepu, v němž našel hrnec 
peněz. 

Vladyky z Tichonic nosili na Štítě kolo. Řada jich 
začíná se Divišem^ jež v 1. 1365 — 1366 Želivskému 
opatu sloužil.®) Potomek jeho Ctibor vyskytuje se v pa- 
mětech od r. 1407 a držel I. 1409 také nějaký statek 
při Tehové.®) Diviš snad syn jeho byl I. 1421 purkrabí 
na Šternberce a později bojovníkem jednoty Táborské.’®) 
Žil ještě 1. 1433 jsa tehdá na snémě Pražském. Jedním 
jeho snad synem byl Mikuláš zvaný obyčejné Mikulášek, 
jenž obdržel 1. 1437 od krále Zikmunda za to, že se 

») DZ. Reg k. s. *) DZm. 226, J 28. ®) DZ. 17. O 26. 
<) Patří-li sem zápisy v Rel. tab. H 223, 293. 6) DD 14. f 264, 
Arch. č. I 2B5, Arch Třeboňský. ®) Rel. tah. II 222. Rkps. 
Vídeňský. 8)Arch. Zelivský, ®) Lib, conf. ^®) Arch. č. I. 149, 
lil 502, 503. “) Arch. Č. III. 416. 


12 


90 


TVRZE V OKOLÍ ŠTERNBERKA. 


mu podrobil, pět vesnic kláštera Vilémovského u Čá- 
slavě.^) Později byl ve službách knížete Saského, jemuž 
se nepěkné zachoval, tak že 1. 1442 na rukojemstvi 
z vězení propuštěn. Dav se pak navésti, aby kníže 
Bedřicha odstranil, usiloval o to, aby mu dal jedu buď 
do soli anebo nápoje, ale jaksi nedovedně, takže potom 
ve Vitemberce soudně tázán a mečem ztrestán.®) Jeho 
snad bratrem byl Zdeněk, jenž vpadl I. 1448 s Podě- 
bradskými do Prahy a potom k 1450 účasten byl teh 
dejších válečných běhu. Připomíná se potom nejednou 
v pamětech soukromých. L. 1456 prodal svou ves Holčo- 
vice®) al, 1467 dostal od krále odúmrt v Tehově.^) L.1459 
ještě žil, avšak 1450 byl již mrtev.^) Byl-li ještě on 
v držení Tichonic, není nám známo; avšak zdá se, že 
byl té rodiny poslední. Nedlouho potom zanikla i tvrz; 
neb Tichonice připojeny před r. 1471 ke Šternberku. 

* 

V kostelní vsi Otrybech®) (obecně Otrubech) 
bývala tvrz, jejíž známky jsou u kostela, avšak v pamě- 
tech se nepřipomíná. Odtud se psal r. 1322 Bohuslav?') 
Patrony kostela zdejšího byli 1368 — 1385 Ctibor erbu 
střely se zakončením na spůsob měsíce®) a po něm 
Petr (1388 — 1390). Tento vyprosil si u krále (1388) 
dědiny ve Vranících, jež však daroval roku následujícího 
faráři zdejšímu.®) V letech 1392 — 1403 podával k té- 
muž kostelu Knnášek z Čikošlé jinak z Hodkova. Jeho 
synové Jan, Aleš a Heřman darovali I. 1413 faráři 
zdejšímu role u Otryb, aby odtud živil kněze střídníka.^®) 
Heřman řečený obecně Otrubec z Hodkova koupil léta 
1432 dvůr Kuníkovský v Pertoltidch^^)) a byl předkem 
Bohdaneckých z Hodkova. Ještě 1. 1447 připomíná se 
Petr z Otrub, an koupil s manželkou nějaké zboží 
v Suché.^®) Již I. 1471 patřily Otryby ke Šternberku, 
k němuž bezpochyby již několik let před tím přikou- 
peny.^®) 

# 

Na jižním konci Dalkovic stávala tvrz. Od pra- 
dávných dob patřila jedna část vsi Dalkovic biskupství 
Praiskému, zejména r. 1295 připomíná se tu jedno bi- 
skupské popluži, na němžto seděl hajný* *^) a r. 1379 
seděl na témže popluži nápravník Epík.^®) Ostatek vsi 
byl samostatným zbožím vladyckým. Nejstarší nám zná- 
mý držitel toho zboží Ješek z Z)a/<íř?z;/(C r. 1354 s dvěma 
sousedy svými sliboval Záviši kanovníku Vyšehradskému 
za Jana z Křivsoudova v příčině lánův, jež mu týž ka- 
novník blíže Blažejovíc najal.^®) K r. 1391 připomíná se 
Sezema z Dalkovic jenž asi r. 1400 zemřel zůstaviv 
vdovu Máchnu; zboží jeho odumřelé spadlo na krále.^®) 
Bolek z Dalkovic přivěsil 1415 pečeť svou k stížnému • 
listu ke sboru kostnickému a žil ještě 1. 1437.^®) Po 
smrti Jana z Dalkovic vyprosili si r. 1437 strýcové 
jeho (bratří otcovi) Jan a Markvart z Ovesných Rataj 
na králi Sigmundovi zboží po něm odumřelé, zejména 
dva dvory poplužné v Dalkovicích se dvory km. v ně- 
kolika vesnicích.®®) Markvart svrchu dotčený psal se 
potom z Dalkovic a připomíná se r. 1446. Pelhřim 
Čapek z Dalkovic měl syna Mikuláše Čapka, jenž se 
r. 1461 se Sigmundem Kojkovcem z Ostrova o plat ve 
Vracovicích soudil, kteroužto při na svém odporníku 
vyhrál. L. 1494 žil Beneš Čapek z Dalkovic}^) Potomci 

1) Rkps. Vídeňský. Arch, Drážďanský. Tuším, že již 
od r. 1426 dělal Zhořciským výzvědu (Codex dipl. Lus). ®) Arch. 
Třeboň. Rel. tab. II 277. *) DD 16 t. 272. ») Rel. tab. II 293, 

DD 16 f. 274. «) Pomůckou Vlasákova Mlstop bibl. XII 121. 

Reg.lII 328. 8) Arch. Jihlavský, Lib. conf. ®) DD, C. Arch C. 

31, 320, Lib. erect. Lib 1 erect. *) Arch. Český líl 504. 

12) Dsky Brněnské XII 67 i») Zbytky reg. král *«) Reg. II 718. 

15) Eraler, Urbáře. D 15. *«) Arch Vyšehrad. Rel. tab. I 540. 

*8) DD 14 í. 261. DD 15 f. 170. *«) DD 16 ř. 126. «) Rel. tab. 

I 131, II 206 * 2 ) Arch. Frant. musea v Brně. 


některého z předj měno váných, když již i Dálko více ne- 
drželi, všedše v držení vsí Vlkova nazývali se Vlkov- 
skými z Dalkovic; ves naše dostala sek panství Vlašim- 
skému, od něhož ji Bnrjan a Ferdinand a jiní bratří 
TrČkové z Lípy (1548) Zdeňkovi Zruckému z Chřenovic 
odprodali,^) Od tohoto a nástupce jeho drženy Dal- 
kovice ke Štěpánovu, Po smrti Pavla Malovce dostaly 
se Dalkovice za díl synu Janovi ml. Týž vešel také 
v držeru Štěpánova po bratru svém Oldřichovi, držel 
však zboží to jen do r. 1581, v němž bylo ke králov- 
ské komoře vyplaceno. Od těch dob bydlel na tvrzi 
své Dalkovské a na Libanicích, jež manželka jeho Anna 
z Říčan koupila. S manželkou touto zplodil syna Pavla 
Jindřicha a dcery Marketu a Ofku a zemřel r. 1590.®) 
Dalkovice zdědil nyní podle poslední vůle otcovy do- 
tčený Pavel Jindřich, jenž jest však r 1595 zabit.®) Co 
se potom se statkem Dálko vským dálo, není nám známo; 
zanedlouho patřily ke hradu Šternberku. Po smrti 
Petra Karla Holického ze Šternberka (|1608) zdědila 
Dalkovice tvrz se Štěpánovem manželka jeho druhá 
Anna purkrabínka z Donina^ po jejíž smrti zase spadly 
na syna jejího Oldřicha (fl618), jenž Štěpánov a Dal- 
kovice manželce své Elišce Majdaleně z Vrtby až do 
stavu jejího změnění odkázal.®) Poněvadž se však paní 
ta za Adama ml, ze Šternberka a na Postoloprtech a 
Pátku provdala, připadly Dalkovice k panství Šternber- 
skému, od něhož nebyly odloučeny. Tvrz zdejší, jež se 
posléze r. 1618 připomíná, brzo potom zpustla a zbyly 
z ní jen okrouhlé příkopy a náspy; dvůr při ní byl 
r. 1796 emfyteuticky rozprodán a dílem německými 
obyvateli osazen, kteří se jíž počeštili.®) 

♦ 

Kromě nového zámku jest v JemniŠti starý zá- 
mek, v němž obývají úředníci panství. Tento vznikl ze 
starší tvrze, po níž jsou ještě některé památky. Tvrz 
tato stávala při rybníce, nyní pustém, z jehož vody se 
nadýmaly příkopy. Stavení jest jednopatrové, dvůr 
čtverhranatý všude uzavírající a má na dvorskou stranu 
kamenné sloupoví. V přízemí jsou suché sklepy a 
k některým jsou starodávné dvéře končitým obloukem 
sklenuté.*^) Na léto tvrzi seděla ve 14. st. větev pánův 
z Cimburka, zejména Bernart, jenž se v 1. 1381 — 1387 
připomíná.®) Od r. 1397 vyskytující se (synové?) jeho 
bratří Jan a Mikeš^) příjmení mívali Divoký neb Divu- 
Ček. L. 1398 obdrželi odumřelé zboží v Jestřebci; sice 
věrně drželi s králem Vácslavem, zejména Jan (1399) 
za jeho jednání s panskou jednotou.^®) V pamětech 
tehdejších nejednou se vyskytuje. Mikeš býval při dvoře 
králově a od r. 1420 jmenuje se nejednou mezi váleč- 
níky strany pod jednou, avšak tehdá již Jemniště ne- 
měl. Kromě toho vyskytují se někteří, o jichž příbu- 
zenství s předešlými nemáme známosti, jako Petr Jem- 
niště, jehož 1. 1406 sestra jeho Anna na spolek věna 
svého v Budějovíčkách přijala, pak Tomáš kantor Vy- 
šehradský, Ondřej Divůček a Jakub bratří (1403) a Bo- 
hunek z Jemniště (1408— 1418) kanovník Vyšehradský.*®) 
Divůčkové, jak se zdá, byli ještě ok. 1. 1412 v držení 
Jemniště.*®) Nedlouho potom měl je Jan Strýček před 
tím z Libouně neb Střížkova řečený, jenž se tak v letech 
1414 a 1416 nazývá,*^) kdežto Mikeš Divůček tehdá na 
Klučové seděl. Mezi těmi, kteří 1452 proti císaři Be- 
dřichovi se strojili, připomíná se Zdenřk z Jemništ a 
I. 1460 držel Jemniště Svatomir z Březli) 


1 ) DZ 8, H 24. 2 ) DZ 25. H 13- •) Nauč. Slovník M 

*) DZ 134, G 16 — 22. 5) DZ 139, A 30. ®) Vlasák, okres Vlašim. 
71. 1) Místop. bibl. lit 102 — lo6. 8) Acta jud. Lib. conf. 

8) DD 14 f. 12, Arch, č. I 63 Viz Místop. bibl. III 102, 
") Dsky Brněnské. Arch. Vyšehradský. Brandl. Lib. cit, 
II. 244 **) Lib. erect. X B 7, DD 61 str. 173. *8) Arch. Třeboň. 
Paprocký o st. ryt. 256. 


TVRZE V OKOLÍ ŠTERNBERKA. 


91 


Podle tituláře 1. 1534 vydaného držel Jemniště 
Mikuláš KamberskJ z Kamberka^ ale v úředních spisech 
I. 1535 přichází z téhož rodu. Týž Jan zapsal 

1. 1542 tvrz Jemniště manželce své Johance z Lmzcc, 
která se v né I. 1543 po smrti manželově uvázala.* *) 
Ale poněvadž Johanko z Kamberka (tuším eeetra ze- 
mřelého) tomu odpírala^ povstala z toho pře, kteráž se 
1. 1546 ukončila.^) Vdova zůstavši v drženi Lazec 
vdala se za Viléma Vojkúvského z Milkostic^ jenž se 
proto seděním »na Jemništích« (1550) psal.*) Avšak 
ten nedědil Jemniště, nýbrž Johančin bratr Kryštof 
Skalka z Lazec, jenž tu ještě 1. 1578 seděl; statky své 
Losyny, Soběšín a Jemniště byl 1. 1572 odkázal Vdeslavovi 
Cejkovi z Olbramovicf) Tento dostav v drženi Jemniště 
zapsal týž statek (1582) manželce své Mandaleně Čej- 
ko vé z Solopisk.®) Tato postoupila Jemniště Petrovi 
z Říčan a Evě manželce jeho. Vklad téhož zboží se stal te- 
prve l. 1593, avšak prodej dříve. Eva zajisté psala se 
seděním na Jemniští na jaře 1. 1592, když některé ves- 
nice v okolí kupoval a.*) Oba manželé zemřeli před r. 
1615 zůstaví vše syny Šebestiána, Adama a Karla. Nej- 
starŠl spravoval 1. 1615 i Jemniště i Struhařov,^) když 
pak došlo k podělení, Adam dostal Jemniště a na něm 
1. 1628 íTiariželca Alžbětě rez. z ClbramcviC véno- 
val.^) Po její smrti pojal druhou manželku Dorotu Kuňku 
z Hodějova, jež mu darovala dcerušku Veroniku. Těmto 
oběma umíraje (f 1660) statek svůj odkázal,^) ale ne> 
mohl býti udržen a proto I. 1666 skrze komisaře 
k tomu nařízené a Dorotu prodán. Koupili jej Rudolf 
Vdeslav Malovec a Eva Františka Malovcova z Jiter 
manželé.***) Rudolf zemře) již roku následujícího a Eva 
spravovala polovici eho za děti své nezletilé. Když 
Jáchym nejstaršf syn dorostl, nemohl té polovice ujiti a 
proto prodána (1677) mateři jíž zase vdané Voračické.**) 
Ale již po dvou letech (1679) prodala Eva týž statek 
Anně Johance Miseronove z Dlouhé vsi a manželu jejímu 
Norbertovi Adolfovi Miseroni z Lissonu}^) Tento ze- 
mřel 1. 1684 zůstaviv nezletilé dítky, nad nimiž máti 
byla poručníci. Když 1697 nej starší dcera Markéta do- 
rostla, ujala se poručenstvl,*^) ale sotva ujal Gothart nej- 
starší syn Jemniště, prodal je 1. 1699 Ferdinandovi 
Františkovi z Říčan. Ten připojil Struhařov, Jezero a 
Postupice. Držel Jemniště do r. 1717, pak následoval 
Frant. Adam hrabě z Trantmansdorfu, který zámek vy- 
stavěl. Rod jeho tu vládl do r, 1771. Od r. 1868 patří 
zámek hrabatům ze Šternberka.*^) 

V městečku Postupicich stávala tvrz ještě 1. 1 702 
při samém dvoře. Zbyly z ní některé místnosti, totiž 
v přízemí dvě klenuté prostranné světnice, jichž se 
užívá za rátej nu, pod nimi sklep a část prvního poschodí, 
kteráž jest zřízena za špejchar zazděním oken a dveří. 
Vše ostatní jest přestavěno a zbořeno. Na jednom místě 
nalezen byl pod vápennou obilkou na obrní tce vyobrazený 
rytíř.*^) 

Postupice připomínají se záhy. Již před r. 1205 da- 
roval tu Vchyna nějaký statek klášteru Ostrovskému.**) 
Ve 14. století byl tu farní kostel, jehož patrony byli 
Kostko^č a Postufic, První * nich 7denČh^ když si léta 
1379 odpustky pro zdejší kostel vyprosil, psal se ještě 
z Křemenic.*^) V l, 1387 — 1396 nacházíme jej jako 
patrona v Postupicich, I. 1400 učinil hojnou almužnu 
klášteru Benešovskému, v němž založil každodenní 

0 DZ m 226. E 5. *) DZ. 8. A 26. ») DZ. 49. E 27. 
4) DZ. 17. O 26, 20. F 12. ») DZ. 90. B 6. «) DZ. 26, F 12, 
1084. L 25, N 10. Rozvrž, sb. 27. ®) DZ. 1 43C 18. *) DZ, 
118. M 19. *0) DZ. 390. D 8. ■*) DZ. 114. L 17, 394. E 30. 
»*) DZ. 395, G 18. DZ. 116. J 20, ll7. L 15. **) Řada 
novějších držitelů v Mistop btbl 111 104. Místopis bibl. 
III 99. *«) Regl 223. *^| Arch. kapitulní. 


mši a slavné služby za předky.’) Naposled se připomíná 
I. 1401,®) Starší jeho syn Vtlém 1. 1406 dosáhl let 
svých. Tehdá obdařil faráře zdejšího platy novými. Od 
r. 1410 až do smrti proslul jako válečník, napřed bo- 
juje v Průších a později v řadách vojska pod obojí. 
Od r. 1415 podával sem knéze s bratrem 7.dímkem^ 
jemuž Postupice vzdal, když nabyl Hrádku, Litomyšle a 
jiných drahně zboží. Jak dlouho Kostkové Postupice 
drželi, není známo. 

V 1. 1526 — 1536 Vdeslav Popovský z Bezejovic hy\ 
pánem na Postupicich,^) Týž (f 1. 1540) zapsal statek 
svůj Postupice Alzbitč z Talmberka (manželce) ale tak, 
aby ona polovici téhož statku Pšcckovi bratru Vácsla- 
vovu zapsala. Alžběta dlouho tak nečinila, až k tomu 
donucena soudem zemským.*) Ppdržela tedy r. 1542 
polovici pusté tvrze v Postupicich se zbožím patřičným*) 
a druhou polovici 1. 1550 Mandaléna dcera Přechova a 
manželka Kryštofa SkuhrovskékoJ) Polovici tuto prodali 
dědici Mandalény, jak se v dějinách Popovic vypisují 
(1574), Pavlovi Malovcovt z LibijovicF) 

Druhá polovice Postupic dostala se neznámým 
spůsiobem Adamovi Fředborovi z EadeSina a sejstře jeho 
Anně. Tito se sice 1.1566 dělili, ale hned po rozdílech 
Anna bratrovi této polovice postoupila.®) Ten pak 
držcíl tu polovici do smrti a teprve dcera jeho Lidmila 
ŘiČiinskd z Radešina prodala Postupice (1580) Pavlovi 
Malovci tak, že tento měl nyní ve své moci celý statek. 
Posledním svým pořízením odkázal Postupice manželce 
své Anně z Říčan tak, aby po její smrti přišly na Pavla 
z Říčan a zemřel 1. 1584. A protože Anna již 1. 1586 
zemřela, dostal se Pavel záhy k dědictví.**) Podržel 
Postupice až do r. 1593 a pak je zapsal manželce své 
Anežce roz. z Hodějova. Avšak i ta nezůstalla v jich 
držení a postoupila je 1. 1596 panovi nej staršímu 
z Říčan a na Popovi cích. Po tomto následoval ještě t. 
r. Mstidruh Malovec z Malovicf^) Konečně je koupil 
1. 1598 yiři z Talmberka^^') v jehož rodě dlouho zů- 
stávaly. 

Po Jiříkovi totiž následoval syn Jan, který vše jmění 
své (1663) bratru Františkovi z Talmberka a na Vla- 
Šimii odkázal. Když se r. 1665 synové tohoto o po- 
zůstal ost otcovskou dělili, připadly Jankov a Postupice 
synu Rudolfovi. Ten je prodal 1. 1694 bratru svému 
Janovi Fr. Kryštofovi biskupovi Hradeckému.*®) Když 
tento 1. 1698 zemřel, dědil po něm nezletilý synovec 
Jan František.^*) Nedlouho potom přikoupeny k Jem- 
ništi. 

PůvodiStěm vlády k Sobkův z Jezera bývala tvrz, 
jež stávala při dvoře Jezerském.**) Nejstarší nám známý 
držiítel Jezera jest Ctibor z Jezera^ jenž se asi r. 1356 
až 11360 připomíná, předek však Sobkův byl Sobek z Je- 
zera (Soběslav), jenž r. 1388 kostelu okrouhlickému kus 
les 2 i a louku daroval. Připomíná se v rozličných zápisech 
okolní Šlechty také od r. 1405 až 1414.*®) Nebylí však 
samotným držitelem vsi, neb vedle něho měl podlí Pétr 
řeč. Skřivanec^ jenž asi r. 1404 zemřel, dědicův nepo- 
zůstaviv. Král Václav potáhl tudíž zboží jeho odumřelé 
na sebe a dal je Hanušovi z Tešov a Bartoloměji řeč. 
Kamprle vrátnému královskému. O tum sc dovědév 
Jaroslav z Jezera syn Adamův, jenž se právě vrátil 
z ciziny, neváhal odpor proti tomu čí niti a poněvadž 

») Lib erect. V 20, IX F 12, Lib. conf. *) DD 14 f. 251. 

Lib. erect. V 123. *) Reg. kom. soudu. Rel. 1:ab. I 345. 
»J DZ. 83. B 22. 7) DZ 85. K 11 «) DZ, 18 G 13. ») DZ. 58. 
C 5, 88. B 4. 1®) DZ. 21. A 14, 22. J 26,23. H5. *») DZ. 1084, 
M IR, Q 13, Q 29 *®) DZ. 172. T 13. **) Místop. biibl. III 97. 

*4) DZ. Il8. A 26. **) Srovnej Vlasákův Okres Votický str. 
92. *«) Viz DD 15 f. 318. Rel. tab. I 422, Lib. erect. XII 31. 

V sousedství jeho dědin měl dědiny Adam, o němž se níže 

mluví. 


92 


TVRZE V OKOLÍ ŠTERNBERKA. 


měl nejvíce práva k dědinám provolaným, také při svou 
vyhrál r. 1405.^) 

O osudech tvrze Jezerské v 15. století není nic 
známo, leč to jediné, že zůstávala pořád v držení Sobkův. 
Z jich drženi v/šla teprve asi na poČ. 16. století, když 
'Jan syn Jana z Jezera to zboží zapsal Boršovi z Dubu, 
Tohoto synem byl Vácslav Boreš, jenž I. 1528 na Jezeře 
seděl a t. r. Jiříka Skalského k erbu přijal. 

Po Vácslavovi, jenž se v tituláři r, 1534 vydaném 
připomíná, zdědili Jezero Jan a Burjan bratří * * Dubuy 
kteří brzo zemřeli dědicův nepozůstavivše. Připadlo tedy 
Jezero sestrám jich Mandaleně a Markétě, které se o ně 
rozdělily tak, že každé připadla polovice tvrze, dvoru a 
vsi; Mandalena však díl svůj prodala (1553) Bohuslavovi 
Sobkovi z Jezera^') tak že tvrz přešla opět v držení 
původního rodL vladyckého. 

O posloupnosti Sobkův se nám zachovaly jen kusé 
zprávy. Títulář r. 1589 uvádí pány na Jezeře Bohuslava 
a Vdcslava Sobky^ kteří byli snad bratří. Vácslav ženil 
se r. 1584 s Johankou Mirkovnou ze Solopisk a Žil ještě 
1. 1603;*) v rozvržení sbírek r. 1615 čteme Bohuslava 
Sobka co pána na Jezeře. Tento zemřel asi 1. 1620. 
Sestry po něm zůstalé Dorota^ Alžběta a dcerka Anna 
(jimiž rod ten vymřel) prodaly roku 1621 dvůr Jezero 
s příslušenstvím Dúbře Sobkově roz. Hostivařské z Kos- 
telce na Ohřt^ manželce n. Bohuslavově.^) Dědička pani 
této Eva Šfastná Hostivařská z Kostelce prodala dvůr 
Jezero r. 1627 Kateřině Benikové ze Skuhře^^ jež byla 
tuším manželkou onoho Štěpána Beníka z Petršdorfu, 
jenž byl svého času vážen pro známosti své v hornictví 
a v sousedství zboží Čeůovské držel. Paní Kateřina 
prodala potom (1654) statek Jezero Frydrychovi Vězní- 
kovi z Věžník na Chotýšanech.®) 

Tvrz Jezerská zpustla již v 16. století, neb r. 1621 
se tu pouhý dvůr připomíná, a také v dílčích cedulích 
synův Bedřichových (f 1663) připomíná se tvrz pustá 
v Jezeře. Vácslav syn Bedřichův prodal r. 1676 Jezero 
Marii Maximilianě z Doudleby manželce Petra Viléma 
z Říčan pána na polovici Leštna a Struhařově, od té je 
koupí získal její syn Ferdinand Frant. z ŘiČan^ který 
téhož roku 1699 ještě statek Jemništský koupil a s ním 
Jezero navždy spojil. Kamení, jeŽ z pusté tvrze zbylo, 
rozebráno jest na stavení silnice Divišovské, a zbyly 
tudíž u dvora jen nepatrné zbytky. 

Tvrz Strharovská (u Jemniště) vznikla teprve 
v druhé polovici 16. století, když oddělením se od 
Popovic statek Strhařovský povstal.^) Šebestián z Říčan 
a na Popovicích měl 5 synův, z nichž Jan dostal za 
díl svůj Strharov a Popovice. Týž jak se zdá vystavěl 
zde tvrz, jestliže se to již za otce jeho nestalo. Řečený 
Jan a manželka jeho Eva z Vrchovišť (1592) postoupili 
tvrze Strhařova s příslušenstvím Evě Řičanské z ŘiČan 
na Jemništích.®} 

Paní tato byla manželkou Petrovou z Říčan, jemuž 

*) DD 14 1.255. V ty časv žil v Chrudimsku Benešzjeze- 
rova, jenž podepsal r. 1415 sLižný list ke sboru Kostnickému 
(arch. Č.IIÍ, 189) ajindřich z Jezera měl r. 1490 v zástavě některé 

vsi na Paidubsku <tamZc IV 192 ). Ti anad z našeho Jczcia po- 
cházeli *1 DZ 11 D 26 — 27. s) Štaiubuch Mirků, Arch. Tře- 
boňský, V. U. Sp. *) Dl 194 B 14. Bílek konř. 1893 I 39. 

DZ 294 A 26. O změnách v 1. 1620—1627 viz Bílkovy konf. 
560. ®) DZ 309 P. 17. 1) Strhařov byl i v starších dobách zbožím 
vlastním, neb nadáním kostela Popovského r. 1370 čte se Arnesi 
ze Strhařova (Botový, Lib. erect. 1, 81) zBoltch ze Slfhařova kou- 
pílr.1417 ves Záhořanyí Reliq.tab.il, 136). Vladyky ze Strhařova 
prodavše se sloužili pánům, aneb drželi drobná zboží. Strhařov 
patřil I. 1446 Hrochovi z Cimburka (Arch. č. lil 536). Než 
později se dostala ves tato k panství Šternberskému, teprv 
r 1579 prodán Strhařov Šebestiánovi z Šitan na Popovicich^ 
(DZ 64 P 8.) Protože jest trojí Strhařov v býv. Koufimsku, 
jest badání o držtelich nesnadné. DZ 1084 L 2i. 


porodila tři syny Šebestiána, Adama a Karla, kteří se 
po smrti otcově (f 1617) o zboží otcovské rozdělili. Při 
tom dostal se Strhařov Šebestiánovi a Jemniště Ada- 
movi.^) Šebestián Jan vešel manželkou svou Annou 
Albertinou z Firstemberka v spoludrŽení hradu LeŠtna, 
držel mimo statek tento také »dům nehrubý s kouskem 
poustky nad Andělskou zahradou v Novém městě Praž- 
ském*; manželka jeho druhá Johanka Anna Chobotská 
z Ostředka koupila svými penězi dvůr Bořeůovice a držela 
také dvůr Věřický. Pokud víme měl jediného syna Petra 
Viléma, kterého mu porodila Anna Alberti na, a dceru Evičku. 
Posledním pořízením (d. 1649, 4. května) odkázal statek 
svůj synu a manželce své Johance Anně a zemřel ještě 
téhož roku.*) Petr Vilém z ŘiČan ^ jenž byl hejtmanem 
kraje Vltavského, zdědil po matce své Anně Albertině 
půl panství Leštna a po Kateřině Markétě Vítové z Říčan 
dům na náměstí Táborském (Č. 8), jejž prodal r. 1667 
sestře své Evě provdané za rytíře Albrechta Manerbia 
z Mantovy;*) manželka jeho Marie Maximiliana z Doudleb 
přikoupila r. 1676 statek Jezero. Ještě za Živobyt! svého 
postoupil Strhařova synu Ferdinandovi Františkovi a 
jeho nevěstě.^) Ferdinand, jehož manželka Anna Felicitas 
Kořenská z Terešova roku 1696 na Strhařově zemřela, 
koupil r. 1699 Jemniště a spojil s ním Strhařov a jiné 
přikoupené statky v jedno panství. Když roku 1717, 
4. února ty statky hraběti z Trautmansdorfu prodával, 
byly mezi nimi obsaženy Strhařov sídlo rytířské, dvůr 
a ves. Sídlo to nedlouho potom úplně zpustlo.*^) 

Západně od kostela v Popovicich stojí při mlýn- 
ském rybníku, jehož voda jindy příkopy okolo tvrze na- 
dýmala, stavení v 18. st. přeměněné; skládá se ze tří 
křídel přiléhajících k sobě tupými úhly a zadní stranu 
skrovného dvora uzavírá stará hrubá zeď. Přízemí za- 
chovalo starožitnou způsobu, okna jsou kamennými ve- 
níři vroubena, dvéře do končitého oblouku sklenuté a 
pod tím vším jsou prostranné sklepy. V prvním patře 
bývaly vysoké světnice, z nichž některé jsou pusté. Nej- 
zajimavějŠI z nich jest prvotní stará tvrz, nárožní pokoj, 
starožitným spůsobem klenutý a při něm stará komora, 
obsahující rozličné tajné skrýše ve zdech a klěnuítch.*) 

Zdali odtud pocházel Havel z Popovic, I. 1298 
svědek, nevíme.*^) Nejstaršl známý držitel a patron ko- 
stela byl Ondřej erbu orlice, jenž žil v 1. 1354 — 1375. 
L. 1370 založil s Bohunkem z Tehova stálou mši při 
kostele zdejším a nazývá se pánem »hradu«.^) Po něm 
následoval neznámý držitel, od něhož král Vácslav Po- 
povice koupil a to pro Reuvalda z Ústupenic za jeho 
služby. Od něho je dostat 1. 1393 syn Reuvald za svůj 
dil.°) Ale zanedlouho koupil je zase král Vácslav a da- 
roval je I. 1400 klášteru Zbraslavskému}^') Avšak i ten 
prodal Popovice po krátkém drženi; měl je v 1. 1402 
až 1414 Vácslav ze Všeradic, jenž sem v těch letech 
faráře podával.'^) Po prudkých roztržkách, které měl 
s farářem, urovnán 1. 1406 dne 5. listopadu na návsi 
v Popovicích. Každý z nich přikázán do svých mezi a 
faráři mimo to uloženo slouží ti mši na tvrzi, kdyby pán 
si toho přál a dovolení k tomu dosáhl.**) 

V pamčtech se vypravuje, že Mikuláš z Husí 1. 142U 
tvrze Popovic dobyl a odtud k Leštnu táhl.**) Obyčejně 
se to vykládá na naše Popovice. L. 1440 seděl tu ně- 
jaký Janek,\e:TA byl 1. 1448 při dobytí mést Pražských.**) 

») Šebestián 1629 zapisovat dluh na statek Strhařov (DZ 
96 H 18). *J DZ 257 B 6 Program Táborský r. 1874 str. ll. 

*) DZ 40^ J 22. ®) Míst. blbí. lU. 93—94. «) Mistop bibl. 
III 108 — 113 a Soupis Benešovska 211. *) Rť^;. II 726. ®) Rkps. 
Vyšňobrodský, Arch. Třeboňský, Lib. conf. Borový Lib. erect. 
I. 81. Rel. tab. I 551. *®) Arch. c. k. dvorský. ”) Lib. conf. 

**) Lib. erect. Vil 91. *h FRB V 448. *<) Arc:h. č I 255, ČCM. 
1837 str. 82. 


TVRZE V OKOLÍ ŠTERNBERKA. 


93 


Snad také sem patří Cizích z Popovic, jenž držel l. 1450 
s jednotou Podébradácou.^) Nedlouho potom usadili se 
lu Popovšti z Bezejovic, V řadě známých je první Jan 
1. 1488 a druhý Přeth I. 1526.* *) Tento si 1. 1542 Po- 
povice v obnovené djky zemské vložil*) a 1. 1548 né- 

kulik vesnít; v ukuli |jí'ikuupIU‘^) Přceli zeiiifcl iicdluuliu 

po r. 1549, zůstaviv dceru Mandaléuu, která byla vdána 
za Kryštofa Skuhrovikého z Skuhrova. Po její smrti 
dědili po ni dcery Anna a Barbora a synové Vácslav 
(t 1574), Smil, Mikuláš (f 1570), Oldřich. Ti, kteří 
z nich byli Živi zůstali a Jan Vchynský jako dědic Mi' 
kulášův prodali Poporice (1574) Šebestiánovi z ŘiČanf^ 
Tento by) dobrý hospodář, jenž kolik vesnic v okolí 
získal. Po jeho smrti Jan syn 1. 1594 Popovice ujal a 
k zaplaceni jích některé vesnice 
odprodal. Jan psal se pak nejstar- 
Ším a zemřel okolo 1. 1620 zůstaviv 
vdovu Reginu ze Skulirova (druhou 
manželku) a syny Oldřicha^ Vác- 
slava a Heřmana Tito prodali 
Popovice léta 1628 Markétě roz. 

Vrchotické z Loutkeva, manželce 
Oldřichově a tato zass léta 1630 
Krystianovi svob. p. z Ilova^ jenž 
je držel nedlouho; neb léta 1634 
s jinými přívrženci Vddšteínovými 
zavražděn.^) Statek Popovice pak 
postoupen I. 1639 vdově po něm 
Annž Albertini opět /dané Briau- 
montové roz. hrab. z Fyrsiemberka 
proti zaplacení dluhův 19.506 k. m. 
obnášeiicích. Avšak že pani tato ne- 
byla s to úkol tento vykovati, pro- 
dány Popovice (1653) Jiřímu Šťast- 
nému Jaroslavovi Yitoti ze Rzavého^ 
avšak od toho puštěny hned r. 1654 
Anně Celárové roz. Kořenské z Te- 
rešovaf) Dědici této stali se vnu- 
kové její, aPopovic zejména starší 
z nich Frant. Albrecht. Manerbto de 
Mantua (1659) a ten pak prodal je 
1. 1663 Janovi Vilémovi z Ger- 
Štorfuy) Tento zemřel po roce a 
dědici stali se vnukovi a vnučky jeho (Jana Bzeiiského 
z Prorabě a Anny Marie z Gerštorfu dětí a bratr a 
sestra Vlkové z Kvítková); ti prodali Popovice Janovi 
Jiřímu Olbramovi Brandlinskému ze Štěkni Tento 
jej držel do smrti a po něm (asi do roku 1681) 
synové Jan Rudolf a Leopold. Když tento 1. 1687 ze- 
mřel, následoval onen sám a byv 1. 1699 do stavu pan- 
ského povýšen, seděl tu až do 1. 1723.^^) Tehdá koupil 
Popovice Rudolf z £ynu pro svou manželku Johanku 
roz. hrab. Bredovou.*^) Tato prodala Popovice řádu 
křílovnikáv s červenou hvizdou (1732) a těm patřily do 
r, 1797. T. r. připojeny k Jemníšti. 

« 

Nedaleko Popovic u dvora Hvozlic jest prázdné 
místo, na němž bývala ves a stávala tvrz.**) Odtud se 
nazýval Bohunik Kozlíky kterýž držel Drahobudice (1377). 
L. 1381 odumřelo tu zboží po Dětlebovi a jeho dětech/*) 
v 1. 1384 — 1399 sedel tu Petr ze Hvozlic, Léta 1400 
patřila již část k Popovicům a na druhé seděli Vykéř^ 
Vaněk a Radslav^^) a 1. 1406 připomíná se Protiva ze 


Hvozlic. L. 1408 držel Hvozlice Stibor ze Soběhrd, jenž 
prodal na témž zboží plat klášteru Benešovskému; Pro- 
tiva pak s manželkou svou připomíná se ještě r. 1427.*) 
V 16. st. patřila tvrz pustá a mlýn pustý ve Hvozlicích 
a ves celá ke statku Popovskému. Do r. 1574 vystavěn 
Lu dvůr a ves zpustla pfed r. 1030. 


Již záhy byly ChotyŠany statkem a sídlem vlády k, 
kteří právo podací nad kostelem zdejším provozovali a 
jichž erb nachází se na svorníku zdejšího kostela. První 
z nich byl 1. 1250 Mrákota^') R. 1357 byli tu pány 
Mrakota řeč. Hlavatec^ Mrakota Dlouhý a Jaroslav 
bratří a Zachař a Rous též bratří z Chotyšan. Ti všichni 



Půdorys 

tvrze v Popo vících. 


*) Arch. Třeboňský *) Arch. Třeb. Reg. k. s. ®) Reg. 
k. s. DZ 360 B 7. *) Dl 47 F 9. ®) DZ 18 G 13. «) DZm. 
117 A 1. 7) Místop bibl. III Itl. Bílek kont. DZ 308 
M 19, 23. ») DZ 314 C 12 *«) DZ 316 E 30 “) DZ 116 E 8, 
117, A 10, 478, F 12. >*) DZ 497 K 22. *») Mistop. bibl. III 113. 
’*) Borový Lib. erect. I HO, Arch. Č. 31, 305. DD 13 f. 196, 
14 f. 254. Mareš Popr. kn 12. 


kromě Rousá připomínají se opět r. 1359, než 1360 
toliko bratří Mrakota a Jaroslav. Po nich seděl tu 1386 
Zdeněk Ohništko z Chotyšan^ jehož vdova Markéta zde 
1403 právo podací provozovala. Z tohoto manželství 
pošli synové ]tři^ Tas a Jan, kteří se r. 1409 s ma- 
teří svou připomínají.*) Svrchupsaný Mrakota měl man- 
želku Čeňku a s ní dvě dcery Dorotu a Ofku, které 
v mladém věku zemřely. Tudíž zboží po nich zůstalé 
spadlo na krále Vácslava, jenž je udělil Janovi Divo- 
kému z JemniŠti (1394). Tehdá tomu vedle Čeňky Bo- 
huněk z Chotyšan ač marně odpíral. Poněvadž Jan Divoký 
práva svého nedovedl, daroval král zboží Chotyšanské 
s tví-zí k manství Vyšehradskému Přibikovi z Buřenic 
(1411), jenž byl na ni také úředníky dvorskými zvěděn. 
Předtím byl Jan Roháč z Dubé Chotyšany nějakou koupí 
na sebe převedl, ale práva jeho nedbáno.*) Přibík psal 
se potom také z Chotyšan a r. 1414, 26. září a Í4l7, 
25. října nového faráře ke kostelu zdejšímu podával.*) 
A poněvadž se potom dočítáme, že král Vácslav veškeré 
zbožii Chotyšanské Přibikovi ze Smilkova, jenž si k němu 
větší právo míti pokládal než král, z manství propustil 
(1418, 14. srpna), můžeme se i domnivati, že tento 
Přibík jest totožný s Přibíkem svrchupsaným.®) 


'i Lib. erect. Arch. kapit. Praž. kn. 2099 v arch. m. 

*) Reg. II 1163. K následujícím srovnej Míst. bibl. II 105. 

3) Lib. conf. *) DD 13 f. 78. Rel. tab. II 58. *) Lib. conf. 
«) DD 13 f. 78—79. 




94 


TVRZE V OKOLÍ ŠTERNBERKA, 


Z potomních vladyk, kteří na Chotyšanech sídlili, 
znám jest nám toliko ^an 2 Ckoiyian^ jenž byí r. 1440 
na sjezdu Čáslavském, a Štěpán z Vrchotic 1. 1475.^) 
Na počátku 16. století drželi Chotyšany napřed Jeroným 
ze Skuhrova (1514, 1515) a pak (1530) Štylfryd Lu- 
kavecký z Luka'oce a ten prodal tvrz Ctioiyšany Miku- 
lášovi a Janovi bratřím Chobotským z Osiředka^^') Bratři 
tito drželi také Chobot a Nespery, tak že se mohli 
o zboží své služné rozdělili, pří čemž dostal Jan Cho- 
bot a Nespery, zboží pak Cnotysanské Mikuláš, jenž 
na něm byl již dříve v čas nedilnosti manželce své Ka- 
teřině zs Štítného věnoval.^) V držení Chotysan násle- 
doval po něm Vilém Ckobotský z Ostředka maje je již 
r. 1573*) a přikoupil k tomu 1578 ves Bořenovice, seděl 
na Chotjšanech po mnohá léta s chotí svou Dorotou 
2 Olbramovic a šetřil dobře, tak že si mohl r. 1592 
ves Býkovice c. t. m. s pustou vsí Slotějoveni přikou- 
pili.^) Zemřel r. 1594, 6. ledna a pohřben v kostele 
zdejším, kdež se náhrobek jeho dochoval. 

Vilém měl více synův, však čtyři z nich ve věku 
mladém zemřeli a jediný Jan dědíc Chotysan otce pře- 
čkal. Týž prodá r. 1598 — 1601 některé vesnice.®) Jan 
tento jinak mlaáši řečený vešel nedlouho potom v držení 
Křešíc, Chotyšany se však dostaly synům n. Jana star- 
šího Chobotského na Nesperích (Mikuláši, Vilémovi a 
Markvartovi Vácslavovi), z nichž dostal Chotyšany Vilém?) 
Tento se uvádí jako pán tvrze r. 1612 a ještě ve sbír- 
kách r. 1615, brzo polom však zemřel. Syn po něm 
zůstalý s Johankou z Chýš a z Egrberka zplozený Jan 
Vdcslav Ckobotský byl nezletilý a protože statek byl 
zadlužen, prodán 1. 1620 Johance vdově. Řečená pani 
nemohla však statek ten udrželi, a když byl o zboží 
řečené trh komisaři od soudu zemského nařízenými se 
stal, vložila Vácslavovi staršímu Věžníkovi z Věžník na 
Třebešících.®) 

Věžníkové vládli ChotyŠanům po 120 let. Po Vác- 
slavovi dostalo se zboží Třebešické a Chotyšanské Frid- 
richovi a Odola^tovi z Věžník, z nichž onen ujal Choty- 
šany a držel je již 1628, k tomu přikoupil r. 1631 
Bílkovice a 1655 Jezero.®) Ženat byl s Marjankou Vrati- 
slavovnou z Milrovic, stal se JMC. radou, 1638 — 1639 
místoplsařem, purkrabí kr. Hradeckého, mistosudím, místo- 
držicim, podkomořím (od r. 1652) a zemřel 1663, 6. 
dubna. Synové jeho Vdcslav Jaroslav a Jiří Erantišek 
Arnošt byvše pli smrti otce svého nezletilí r. 1669 let 
svých dosáhli a v Červenci téhož roku dědictví svému 
se při po věděli.*®) Téhož také roku rozdělili se o statek 
otcovský, jeden díl obsahoval Chotyšany, k druhému 
dílu patřily tvrzs pusté v Bflkovidch a v Jezeře s dvory 
popi. a vsi.**) Kdo z těch bratři který díl dostal, není 
nám známo, víme jen, že později Vácslav oba díly držel 
a soudíme z tohD, že mu Jiří svého dílu postoupil. Vác- 
slav Jaroslav by] se již 1648 jako statečný obhájce měst 
Pražských proti Švédům vyznamenal, r. 1676 odprodal 
statek Jezero, byl delší čas (ještě 1699) hejtmanem kraje 
Kouřimského. S manželkou Lidinilou Kořenskou z Tere- 
Sova zplodil syna Jana Františka Věžníka z Věžník, 
jenž r. 1727, dře 20. dubna zemřel a v kostele Choty- 
šanském pohřben byl; vedle něho položena byla man- 
želka, jeř ve dvcu dnech po něm zemřela, Marie Benigna 
Dobřenská z Dobřenic. 

Jeho syn Jan Josef pojal r. 1731 za manželku 
Annu Antonii z Kolčova, ale byl rodu svého posledním 
držitelem Chotjšan. R. 1737 koupil totiž oba statky 

*) Arch í. I 225, knihy dlužní v arch- Třeboňském. 
*) Arch. gub, Reg. kom. soudu, Denešovská kniha nejst. 
(Zemský arch.) 3) 1)Z 1, F 24, J 24. DZ 88 M 22. DZ 26 
Fl. Vilém slově :592 starším. ®) DZ I29 í 30, P 25, 176. A 
24. ’) Srovnej DZ 134 M 23. ») DZ 14C C 24,192. K 15 193. 
F 17, Reg. s k, «) DZ 96 G 6. '«) DZ 478 Cil, Method. XV 
98. >•) DZ 74 F 7—17, N 26—07. 


Chotyšany a Bílkovice Arnošt František hrabě z Vrtby 
na Oticích, Janovicích a Olbramovicích a od té doby 
mívaly jmenované statky s Chotyšany stejné vrchnosti. 
R, 1872 koupil Chotyšany Bedřich hrabě Belegarde. 

Držitelé 18. století opustili starou tvrz, která stá- 
vala severozápadně od nynějšího zámku, z niž zbyly ně- 
které místnosti přizemní náležející nyní k pivovaru, dílem 
i příkopy, jakož i jistba prostranná. Vedle tohoto •sta- 
rého zámku « připomíná se nynější zámek r. 1743 co 
tvrz od kamene a dílem nově vystavěná a šindelem při- 
krytá.*) 

Jiné tvrziště nachází se východně od Chotysan při 
rybníce, jenž s okolím slově Krabice, O tvrzi, která tu 
stávala, bájilo se až posud, že dala jméno Krabicům 
z Veitmile a i jinak soudní spisovatelé dali se tím zmásti, 
ale není na tom pravdy.^) 

♦ 

Tvrz BílkOVSká jest novějšího původu povstavši 
asi na počátku l7, století, spíše však později než dřive.^) 
Patřilať totiž ves Bílkovice od nejstaršich dob pokud 
víme k panství Vlašimskému. (Co se ve Vlasákově po- 
pisu VJašimska o Bílkovidch k r. 1358 a 1408 dl, platí 
o Býkovicích.) Teprve 1. 1 546 prodali Burjan, Ferdinand, 
Jaroslav, Zdeněk a Mikuláš bratří Trčkové z Lípy Bíl- 
kovi ce Markvartovi z Věžník, po němž ke zboží Véž- 
nickému připojeny byly. Po smrti Markvartové (f 1564) 
rozdělili se synové jeho o zboží Věžnické, při čemž do- 
stal Adam mladší na svůj díl Bilkovice, Radošovice, 
Onšovice, Metličany atd.*) Týž prodal r. 1577 dvůr popi. 
Bílkovice s dvory km. a mlýnem bratru svému Vácsla- 
vovi, jenž byl pánem na Véžnlkách.**) Tím se dostaly 
Bilkovice opět k Věžní kám. Když Vácslav z Věžník asi 
r. 1603 zemřel, rozdělili se dva synové jeho, při čemž 
se dostaly Věžníky Markvartovi, mladšímu pak synu Tře- 
bešice i se vsí Bílkovid. Tento Václav, jenž se potom 
starším a posléze nejstarším nazýval, bezpochyby zdejší 
tvrz vystavěl a přikoupil k tomu zboží Chotyšanské. 
R. 1628 byl již mrtev, a Bilkovice držel po něm syn 
Vácslav (později starší řečený), Chotyšany Bedřich a 
TřebeŠice Odolán. 

Václav starší prodal roku 1631 tvrz Bílkovice se 
dvorem popi. a vsl°) (jak se mu to na ďíl dostalo po 
otci Vácslavovi nejstaršim z Věžník) za 8000 ss. míš, 
Bedřichovi z Věžník na Chotyšanech.^) Pán tento úplně 
zanedbal tvrz zdejší, tak že brzo zpustla. Po smrti jeho 
dělili se synové jeho o panství Chotyšanské, při čemž 
se měly pusté tvrze v Bllkovicích a Jezeře statky samo- 
statnými státi,®) však brzo od toho upuštěno a Bilkovice 
zase s Chotyšany spojeny, ano tvrz zdejší částečně 
v dobrém stavu udržována. Tak aspoň svědčí odhadni 
popis panství z r. 1743, v němž se Čte: *tvrz Bilkovice 
stará od kamene vystavěná a šindelem přikrytá; vyna- 
chází se při ní a to vlevo sednice, sklípek a kuchyně 
klenutá, kdež nyní šafář bydli, ostatek všechno sešlý 
jest.* Celá tvrz se cenila na 150 fl. r.®) 

* 

Blízko Takonina jsou prý zbytky tvrze.*®) Ves se 
připomíná již I. 1250 Jsouc sídlem Ryvinovým,**) také lu 
bylo vladyčí sedění, zejména 1. 1408 Jindřicha, jenž ob- 
dařil Chotyšanský kostel, ale ves z částí již 1. 1411 
patřila k ChotyŠanům a v 16. st. celá. 

♦ 

Viadyky TfebeŠičtí seděli na tvrzi, jež se vypí- 
nala ve vísce nedaleko kostela Všech Svatých, jsouce 

*TDZ U5, F 4. 2) Viz Mistop. bibl. 111. 3) DZ 46 F 

16 4) DZ 69 H 26. B) DZ 19 M 5. «) Že byl již 1628 mrtev, 
odtud vychází, že dědic jeho Fridrich t. r. dluh zapisoval 
na Chotyšany, >jak se mu to na díl jeho po n. Vácslavovi 
z Věžník a na Třebešicích dostalo*. (DZ 96 G 6) I) DZ 299 
K 11. 8) UZ 74 N 26—0 7. ®) DZ 165 G 3. Mistop. bibl. 
III 110. ") Reg 11 1163. 


TVRZE V OKOLÍ ŠTERNBERKA 


95 


také patrony kostela <íotčeného, jenř se s farou nazýval 
Debrníkem.*) NejstarŠI nám známí patronové byli J’«/- 
koun, Jan, Jaroslav bratři z Třebešic a Vykéř z Býkovic 
(1358), a 1. 1364 Vcdkonn, Jan, Vchyna a Vykéř?) Po 
nich seděli tu bratři Vchyna a Ukan, z nichž onen se 
oženil s jakousi Annou a s ní dva syny Jana a Jaro- 
Aluoit /ipludíl. Tilu » iiialcíí ujdli sldlck pusiiiiLí otcovč 

podávajíce r. 1411 nového faráře ke kostelu Debrnic- 
kému,^) a mátí jích Anna zapsala jim jako i Uhanovi 
r. 1413 dědictví své vénné v Třebešicích a Debrníce. 
fak se zdá zemřeli bizo máti i synové a Uhan uvázav 
se v Třebešice podá/al do Debrníka r. 1418 kněze 
katolického. Manželka jeho Anna (1426) měla dům 
v Praze.^) Z nástupcův Uhanových znám jest nám jen 
Valkoun z Třebešic, jenž r. 1448 Jiříku Poděbradskému 
Prahy doby váti pomáhal. 

Když nastoupil král Ladislav vládu v Čechách, ne- 
bylo již tuším žádného vladyky z rodu Třebešického a 
nápad po bratřích Vchyně a Uhanovi a Anně vdově po 
Vchynovi považován 2 a odúmrť královskou. Zboží Tre- 
bešické vyprosil si na králi roku 1454 Zdeněk Kostka 
z Postupicj a zvěděn jest r. 1456 na Třebešice.®) Jeho 
nástupcův až do počátku 16. století docela neznáme. 

Asi až do r. 1519 drželi zboží nížepsané Jan Sulek 
z Hrádku a Jan Mrccký z Dube, po nich následovali 
bratří Vácslav a Jan Záhorové ze Záhoří, kteří se potom 
rozděMli tak, že Jan přijal peníze hotové, Vácslav však 
zboží TřebeŠické.®) Vácslav dal si r. 1544 v obnovené 
dsky zemské vložit i Třebešice tvrz, s dvorem popi. a 
ves celou, v Debrníku dva dvory kmecí s podacím ko- 
stelním, v Březině díl, a v Slotějové dvory km. pusté. 
K tomu ještě přikoupil r. 1554 Čeňovice se zbožím od 
Lídmíly z Říčan. Následovali po něm (synové jeho ?) 
Jan a Adam bratří ze Záhoří, kteří asi roku 1570 se 
o zboží otcovské rozdělil’,’) tak že obdržel onen Čeňo- 
vice, tento pak tvrz Třebešice. Adam byl ženat s Annou 
z Lukavce, jíž (1570' na zboží svém Třebešickém vě- 
noval.®) Nástupce jeho Jan Záhora ze Záhoří r. 1598 
na tvrzi Třebešicích manželce své Žofii ze Šaratic 5 ss. 
miš. věnoval.^) Cítě na sobě nedostatek zdraví sepsal 
téhož r. v úterý po sv. Vavřinci poslední svou vůli, jíž 
odkázal statek Třebeacký Janovi nejmladšimu Lukavec- 
kému z Lukavce a v Soudcích ujci svému^”) a jak se 
zdá nedlouho potom eemřel. 

Dotčený Jan a bratří jeho Petr, Jindřich, J\íatéj a 
Jiřík prodali Třebešice”) 1. 1599 Vácslavovi staršímu 
Věžníkovi z Věžník. Po smrti pána tohoto (f 1603) 
připadly Věžníky Markvartovi synu staršímu, Třebešice 
pak s některými částmi statku Věžnického synu mlad- 
šímu VácslavoviJ^) jenž ještě statek Chotyšany přikoupil 
(1620). Statek Třebešice dostal se potom Odolanovi 
z Věžník, jenž jej již r. 1628 držel a t. r. naň jistý 
dluh zapisoval.**) Týž prodal r. 1651 Třebešice Tomá- 
šovi Sohyerovi z W.ndmiikle měštěnínu Pražskému a 
jeho manželce Otilii i Engelhusu. Brzo po té koupi ze- 
mřela Otilie (1657, 17. ledna) majíc věku svého teprve 
35 let a pohřbena v kostele zdejším, manžel její pak 
postoupiv r. 1668 Třebešic synu svému Janovi Tomá- 
šovi oddal se úplné službám veřejným jsa Vernírského 
regimentu kyrysníkův nej v. hejtmanem. Zemřel r. 1679, 
9. ledna v pokročilém věku a pochován v Třebešicích. 

Jan Tomáš So/yer, jenž byl též JMC. nejvyšším, 
koupil r. 1678 statek Čeňovský a sloučil jej s Třebe- 

i) Pomůcka: A. N. Vlasáka Okres Vlašimský 100. Vlasák 
domnívá se, že tvrz tato stála na Ohradách, my však smýšlime, 
že byly prvotně vedle sebe dvě vésky Třebešice a Debrník, 
které pak splynuly jako Chotoyiny a Vlkančice. *) Líb. conf. 
^ Lib. conf. *) Tomek: Základy I G 8. &) DD 16 f. 3S2 a 23 
G 2. «) DZ 9 D 2 DZ 17 F 28 Asi v ty doby zanikl název 
Debrníka. *) DZ 17 B 22. «) DZ 128 F 7. lo) Tamže M 4, 
“) nZ 174 C 26. ”) D2 182 L 4, 11. ”) DZ 96 G 3. 


šickým. Neprečkal dlouho otce svého, již 1683 byl 
mrtev učiniv dědičkou obou statkův manželku svou Annu 
Polyxenu roz. Gerardovou,^) která se potom v druhém 
loži za nějakého pana Hrobčického vdala. Zemřela r. 1700 
neučinivši pořízení o statku svém, tudíž spadly Třebešice 
a Čeňovice na příbuzného Jejího Leopolda svob. pána 

ů Gero(rťi»y'^ Po nčm držela oba statky 

léna Sohyerová manželka Františka Bechyně z Lažan a 
na Rosochatci, jenž oba po ní zděděné statky Třebešice 
a Čeňovice r. 1704 Viktorii Juditě Alžbětě provdané a 
rozené hraběnce z Gótz prodal.®) 

* 

Tvrz Čeňovská fest původu pozdějšího, ana za- 
jisté teprv v 16. století povstala. Z držitelů Čeňovských 
jest nejstarší nám známý Stonek, jenž 1. 1381 klášter 
Benešovský obdařil, Janek z Čehovic r. 1415 svědčil.^) 
Část vsi držel před tím Petr řečený Laprus, po jehož 
smrtí a synův jeho smrti spadla ona se dvorem popi. 
na krále Vácslava. Tento ji udělil Vítkovi z Petrova a 
Janovi Houseti z Lažovic k manství Vyšehradskému 
(1415), ale držitelé té části totiž Jakoubek, Vítek a 
Vojslav synové někdy Přibankovi z Cehovic tomu od- 
pírali. z Čehovic císař Sigmu nd za služby pro- 
kázané jistý plat zapsal®) a Habart odtudž vyprosil si 
r. 1454 na králi Ladislavovi odumřelé zboží Ostredské 
a Čakovské, v něž se ale ani neuvázal.®) Milota z Če- 
hovic připomíná se nejednou ve válečných tazích a sou- 
kromých jednáních let 1449 — 1483.’) Poslední toho 
rodu Kateřina z Čehovic r. 1533 zapsala Čeňovice dvůr 
popi. a ves celou a v Kačkově Lhotě dvory kmecí 
Janovi Beztahovskemu z Říčan?) jenž se v toto zboží 
po její smrti uvázal a zboží to si r. 1543 v obnovené 
dsky zemské vložítí dal. Po Janovi měl Čeňovice bratr 
jeho Léva a po tom Ludmila z Říčan, tato prodala 
r. 1554 Čeňovice s dvorem Vácslavovi Záhorovi ze Zá- 
hoří, čímž se Čeňovice k TřebeSicům dostaly a od nich 
teprv odděleny byly, když se Vácslavovi synové Jan 
a Adam rozdělili tak, že onen dostal Čeňovice, tento 
pak Třebešice.®) Jan seděl na Čeňovicích dlouho a vy- 
stavěl tvrz při dvoře zdejším. Podle té tvrze psal se 
roku 1592 v zápisu, jímž prodal Býkovice, seděním na 
Nových Čeňovicích. Vácslav Pětipeský z Krásného dvora 
prodal (1603) tvrz Čeňovice Petrovi Karlovi Holickému 
ze Šternberka na Českém Šternberce nad Sázavou a 
Trhovém Štěpánově.*®) 

Při Šternberce Čeňovice dlouho nezůstaly a ne- 
dlouho před početím trieítileté války vešly v držení 
Jindřicha Vrchotického z Loutková a jeho příbuzných. 
Tento podporoval také povstání r. 1618 — 1620 a proto 
odsouzen jest třetiny statků svých. Komisaři k tomu 
nařízení prodali r. 1625 Čeňovice Štefanovi Benikovi 
z Petrštorjn?^) S tím byl spojen závazek nového kupce 
Vácslavovi synu někdy Sigmunda Kunrata Vrchotického, 
nad nímž svrchudotčený Jindřich poručenství dané měl 
a statkem Čeňovici za též poručenství dskami se zaručil, 
buď díl jeho na Čeňovicích spravovali a peníze z toho 
vypliáceti aneb hotovými penězi vyplatili. Byli tudíž 
vlastně dva držitelé Čeňovic, skutečným byl Štěpán a 

*) DZ116 H 25. 2) DZ 118 D 15. *) Po pani této, jež r. 1705 
zemřela, následoval napřed v drženi Třebešic manžel ovdovělý 

Jan Maxm hrabě Gčiz maje zboží to odkázané (DZ118 J 18) 
a po něm dcera jeho Marie Barbora provdaná hrab. Rog- 
gendorfu paní na Šternberce, ta prodala Třebešice, jež dědic- 
tvím obdržela fl739) a k nimž ještě dvůr Lhotu Vysokou a 
vsi Libež, Nemiž a Slovénice od panství Šternberského při- 
dala, r. 1752, dne 30. června klášteru Emauzskému v Novém 
městě Pražském- Klášter od té doby až do té chvíle zůstal 
v držení statku. *) Arch. c. k. dvorský, Arch. č. 1 400. *) DD 15 f. 
320,AiCh ě. I .Ml; viz i DD 15 f. 226 «) DD 16 I. 127. Arch. 
Drážďan gub .Třeboňský, Blenenberg Alt. III 201. DZ2 49, 
D 19, 260. D 26. ») DZ 11. F 20, 17. F 28. DZ 179, F 12, 
”) Bílek konf. 


96 


TVRZE V OKOLÍ ŠTERNBERKA. 


po něm syn jeho Jan Daniel Benik^ zápisným však 
mladý Vácslav. Po smrti Jindřichově udělil místodržitel 
Karel z Lichteršteina poručenství nad Vácslavem Bur^ 
janovi Vrchoticke'mu z Loutková. Posléze měla jest po- 
ručenství Mandalena Vrchotická ze Svárova, máti Vác- 
slavova, která jest Beníka z postoupení statku a počtu 
činěni obsflala, tak, že konečně Vácslav po vynešené 
výpovědi při dskách zemských pro neučinění mu počtu 
z užívání statku jeho listem obranným v držení Čeňovíc 
vešel a je až do smrti své drželJ) Kšaftem svým od- 
kázal Vácslav Čc novice s právy svými manželce své 
Juditě z Hozlau^ která se v né po smrtí manželově 
(f 1651) uvázala.^) Však již příštího roku učinila smlouvu 
se tchyní svou Mandalenou, Čeňovic jí k užíváni po- 
stoupivši. R. 1657 postoupila táž Judita všech práv svých 
k Čeňovicům Vácslavovi Michalovi Lhotákovi ze Lhoty 
a na Vysoké Lhotě, jenž si také r. 1659 vše právo 
Mandalenino koupil. Tu konečně Jan Daniel Beník uzná- 
vaje, že častopsaného počtu učinili a jinak v drženi 
statku toho vejiti nemůže, prodal r. 1660 také právo 
své Lhotákovi.^) Vácslav Michal prodal r. 1678 tvrz 
Cefiovice »od kamene nedostavenou€ s dvorem popi, 
na díle s nově vystaveným stavením starým a novým 
se vším statkem Janovi Tomáši Sohyerovi z Windt- 
tnúklu a na Třebešicích.'*) 

i) Že Beník počet uČinití nemohl, lze tím vysvětlit i, že 
byl statek tehda vojskem strašně popleněn, tak že bylo vše 
»pusté a rozvalené', s) DZ 112 E 15. DZ 314 B 29, 21, 
18. *) DZ 393 N 14. 


Ve vsi BýkOVicich ležící v osadě Jemništské 
byla také tvrz. Vykéř z Býkovic (1358) držel TřebeŠice, 
kamž se přestěhoval (1364). Jan Podn&vec z Těptina 
držel Býkovice od r. 1396 a 1. 1408 daroval faráři 
Debrnickému plat na dvoře v Býkovicích.^) L. 1405 
zapsal dluh na tvrzi Býkovicích a všem statku (t. j. po- 
ručenstvi) třem vladykám, kteří se pak po smrti jeho 
v týž statek uvázali (1413). Když pak týž statek po 
Jindřichovi Podnavci odumřel (1414), dotčeni poručníci 
obhájili ten statek pro dědice.^) V polovici téhož století 
žil Petr z Býkovic^ jenž držel 1. 1450 s jednotou Podě- 
bradskou,^) jsa tehdá v mladých letech. Dostav 1. 1473 
zápis na Hlohov,^) nabyl tohoto statku ještě téhož léta 
a žil také r. 1485. Tvrz asi tehdá byla již zaniklá a ves 
rozdělena byla na dvě částí. Jedna patřila od 16. st. 
k Chotyšanům, druhá až do r. 1603 k Věinfkám a odtud 
k Třebešicům. Onano (tuším) patřila asi do roku 1699 
ke Strhá řovu a odtud k Jemniští. Tak to bylo do 
r. 1850. 

V lese Malovce mezi Libží, VŠcchlapy, Psáry a 
ZdebuzevsI nacházejí se základy hradeb starých a je 
viděti dobře příkopy jakési bývalé tvrze. Tak říkají 
v Ratajích hrazených dodávajíce, že je tam káď s penězi 
a 12 apoštolův. 


*) Lib. conf., crect. 2 ) DD 15 t. 318. *) Arch. Třebořiský. 
DD 16 f. 150, 21 str. 260. 



Zbytky hradeb tvrze v Popovicích. 





Komorní Hrádek. 

HRÁDEK KOMORNÍ. 

daleka se stkví Hrádek na hoře na levém břtliu Sázavy strmící a svřtlosti svou od 
pozadí stinných lesfi se odráží. Kdo od jižní strany krajinou hornatou, ale málo 
příjemnou a po Špatných cestách ke Hrádku přichází, bývá překvapen panskou 
úpravou, jakou jest nejbližší okolí zámku vyzdobeno. Cesta k němu běží pěknou 
zahradou, jejíž úpravné pěšinky, zelené trávníky a mezi nimi v křoví a kvítí rozsazené 
loubi a besídky oku lahodí; park pak za tou zahradou vábí do svého libě chladí- 
cího stínu. Po severní straně cesty lesknou se okna velkého skleníku, který zakrývá 
zdí zámecké. V nejbližŠím okolí Hrádku jsou jen pivovar, hostinec, poplužný dvůr 
s vŠim potřebným stavením a něco málo chaloupek. Hrádek stojí na kraji příkré 
stráně lesem porostlé, kteráž spadá na severní stranu k řece a byla po této straně 
přední jeho pevností. Na jižní straně je před zámkem planina, pročež zde bylo 
potřeba umělého opevnění. Pevnila jej na straně východní hradba přes 5 m hrubá, která jde od jihovýchod- 
ního rohu zámku až ke skleníku. Vedle skleníku běží druhá tenčí hradba, od něho jen úzkou soutkou oddělená 
k rohu. Kde se obě ty hradby stýkaly, byla prý okrouhlá věž, kterou v polovici minulého století zbořili. 
Podle udání ústního stávalo na ní Renovatum a. 1580. Při bourání nějaké hradby našli kámen se 4 lvy, 
jenž stojí na chodbě. 

Zámek skládá se ze dvou částí, přední asi 1. 1630 po zasypání příkopu postavené a zadní starší 
části z 15. st. pocházející. Stavení přední jest obdélný dfim se dvěma křídly k východu vybíhajícími o jed- 
nom poschodí, v němž se nachází vjezd do zámku s branou z červeného pískovce vytesanou. Nevysoká věž 
s hodinami v průčelí, kteréž hledí k západu, byla zbořena. Tato část má okna nestejné velikosti a nepravidelně 
Ufníštěná; ožuCby Stávitěišké, jlchž jc&t pOiídku, sVcdčí G 17. Vckll. 

Starší zámek, ku kterémuž přední jedním křídlem přistavěn jest, jest nepravidelný čtverhran 
s uťatým jihozápadním rohem, který na čtyřech stranách téŽ takový dvůr zavírá a do druhého poschodí vy- 
zdvižen jest Stavení to obdrželo svou poslední tvářnost v 16. věku, o tom svědčí prostá jeho úprava, okna 
a dveře obložené kamennými obrubami renesančního slohu a rýsování po zdech, na něž pozdější mazali ne- 
vkusné červené čáry. Také lze leckdes zříti zbytky maleb ze 17. neb 18 věku. Ve vnitřku jsou dvě podo- 
bizny ValdŠteinské ze 16. st, rozmanité starožitnosti, které se v zámku našly a všelijaké vzácné věci ze 
Vlach pocházející. 

V starém zámku jest kaple, k níž vede ze dvora portál 1. 1758 v slohu tehdejším vystavěný. 

la 



98 


HRÁDEK KOMORNÍ. 


Kaple ta 1758 obnovena a posvěcena jest Nejsv. Trojici a snad tu stoji ode dávna. Kůr jest polokruhová 
absida zvenčí rohatá ze zdí zámeckých k řece Sázavě povydaná, snad stará bašta. Velký oltář ozdoben jest 
řezbářskou prací jistého samouka.^) Vedle kaple jest vchod do dolního sklepu; tu jest velmi krásný portál 
a jediný svého sp&sobu, který prý pochází z Cajchanova Hrádku 

Tento jest starší sídlo jen několik set kroků severozápadně vzdálené, avšak již před založením 

zámku vyvrácené. Aei před čtvrt stoletím dal kníže sáklady odkryti, tak žc lec dobře bývalé opevnéní vidétl. 

Hrádek tento stál na ostrohu, který na třech stranách k Sázavě a potoku do ní padajícímu strmě spadá a 
dvěma příkopjr překopán jest. Po zvědi tém mostě přicházelo se k bráně, vedle níž stála čtverhranatá věž 
s branou do ppfkopa povydaná. Za nimi jest místo bývalého předhradí na třech stranách hradbami do ne- 
pravidelného Čtverhranu zavřeného. Prohlubeň na jeho konci snad pochází od nádržky. Za druhým příkopem 
jest vlastní hrad menší neŽ předhradí. Tu stál palác, nyní kopec rumu a kopeček nad něj vynikající značí 
místo bývalé věže. 

Hrádek Čajchanov založen byl asi ke konci 13. století a to snad předky pánův z Dubé.®) Jejich 
oblíbené jména měl Ondřej z Hrádku (1318—1321), jenž měl soudy o Škody způsobené v Choceradech. 

Mezi patrony kostela Choceradského 1. 1356 
připomínají se bratři a Cajekan ; po 

tomto dostal Hrádek tuším své příjmení. Ná- 
stupci jich 1380 byli Rous a Chval z Hrádku 
rodu neznámého.*) Na rozhraní obou století 
nabyl Hrádku Jan Zoul z Ostředka MikŠův 
syn. Všelijací ziodějové ze všech konců 
sebraní léhali u něho na Hrádku a Zoul 
s nimi svou čeled vysílal.*) Mezi kořistnými 
zemany, jižto tehdá nabíhali se zbrojnými 
houfy na sousedy a kupce po silnicích, byl 
on ten nej mocnější a nej strašnější. Vácslav 
král vypravil proti němu celé vojsko pod 
arcibiskupem Pražským Zbyňkem, jenž co 
vůdce polní věc svou tak dobře řídil, že 
zdobýval Hrádku a Dubé hradův loupežných, 
ale i Zoula samého i s padesáti druhy jav, 
do Prahy přivedl. Soud zemský odsoudil 
nejen loupežného rytíře k smrti loupežnické; 
i oběšen jest na pražském popraviŠti 
s tovaryši svými, nepožívaje jiné přednosti, 
ledaže šibenice jeho byla všech jiných vyŠŠÍ. 
Starý letopisec dokládá, že jej se vŠemi 
mistr Hus provodil až blíž k Šibenici a na- 
vedl jeho na to, že obrátiv se k lidu řekl: 

• Svatá obci, prosímf Vás, proste za mě 
pána Boha!« » Visel sedm let, neb byl za 
hák oběšen a jeden blázen byl jemu nohu 
utrhl jednu, chtě jeho dosáhnout! a pocho- 
vali. Neb jest každého viselce, kteréhož mohl dosáhnuti, rád pochoval aneb do Prahy přinesl a postavil 
jeho v noci hokyni, a ona musila zjednali, aby jeho nesli k sv. Štěpánu na Rybníček, kdežto takové lidi neb 
stínané pochovávali.*^) 

Věc tato zběhla se 1. 1404 asi v červenci; neb t. r. dne 26. července zastavil král Vácslav mě- 
stečko Divišov po Smrti Janově ujaté Mikuláši z Prahy podkomořímu ve 200 kopách, sám pak t. r. 13. 
srpna nového faráře do Chocerad podával/) Když pak 1. 1406 o suchých dnech postních (3. — 6. března) 
všechny statky Zoulovy králi přisouzeny, daroval král (13. března) městečko Divišov Mikuláši jako manství 
nic se na to neohlížeje, že zůstali po Zouiovi sirotci.*) Pak t r. 13. června daroval svým dvořanům Mikuláši 
Sraňkovi a Martinovi z Soutic *horu, na níž někdy hrad Hrádek řečený Čajchanov stál a námi zbořen byl« 
s 4 popluŽími, lesy a sady, vsi pusté Sedlec pod samou horou řečeného hradu a VráŽ, Chotěrady ves s po- 
dacím a řekou Sázavou a s mlýny a Lhotu.®) Od nich přejal zboží to spůsobem neznámým Racek z Dvojic 
purkrabě vyšehradský, maje je již 1411, kdež měl nějakou při s Bočkem z Poděbrad.®) Král Vácslav dovolil 

1) Popis v Pam. arch. III. 269 a Soupise Českobrodská na str 46, kdež jest podrobný popis kaple. *) Daniel Adam 
z Veleslavína chybftč Vjfkládal, že Hrádek byl dědictvím Oldřicha třetího syna Soběslava I. Tab.vetust Lib. conf.*) Mareš, Popravčí 
kniha. Staří letopisové nazývají Zoula Mikšera, tuším po otci. V současných pamětech vyskytuje se Jan. Staří letopise vé str 10, 
Palackého děj. III, 76. Arch Třeboňský, Lib conf. Arch. Třeb. Kopiář Přemyslovský. Arch Český 26, 288. DD 19 




HRÁDEK KOMORNÍ 


99 



mu (1412, 28. srpna), aby mohl *hrad 
Veselé nad řekou obecně Sázavou 
zvanou « z kamene znova založiti, vy- 
stavěli a zpevnit!, jak se mu nejlépe 
zdáti bude.*) Ale když dovolení to 
dáno, již se Racek psal (1411) ze Dvo- 
jic a z Veselé a není pochyby, že 
založil nový hrad, který se stal 
Hrádkem Komorním. Racek připo- 
míná se pak 1. 1415 jako patron kostela 
Choceradského a zahynul léta 1416 
v Kutné Hoře. Král Vácslav poslal 
jej do Hory pro peníze, ale havíři roz- 
zlobení zabili jej samého třináctého.^) 
Po něm drželi Hrádek Anna z Utibic 
vdova Rackova, jež měla tu věno za- 
psané, Mikuláš Štafik svrchu řečený 
a Mikuláš z Reblic{^). Ti všichni po- 
dávali r. 1418 faráře do Chocerad.®) 
Anna měla sice druhého manžela 
KunŠe z Hořejší vsi a syna Vácslava 
Vlka, ale těm nedala věna svého, 
nýbrž zavadila je (1426) Vilémovi 
Kosíkovi z Posiupic}) A poněvadž 
tento neznámým způsobem i práv 
ostatních osob nabyl, byl od té 
doby neobmezeným pánem na Hrád- 
ku, jehož držitelem psal se již r. 1423.^) 
Vilém Kostka zemřel 1. 1436 jsa také 
pánem na Litomyšli, která byla pak 
předním sídlem rodu Kostkovského 
Po něm ujal oboje nejstarší syn Bohuše 
(1436—1449), jenž přikoupil 1. 1443 
hrad Dubou s vesnicemi. Za purkrabě 


Hrádek Komorní od západu. 


mei tu Vaňka z mezan.'') ťo nem ná- 
sledoval bratr jeho Zdeněky jenž držel 1. 1454 také Myšlínské zboží a 1. 1463 koupil Zlenice. A poněvadž 
držel také duchovenství v krajině Říčanské, dosáhlo panství Hrádecké velikého objemu. Po smrti Zdeňkově 
(f 1468) zůstal snad Hrádek v držení rodu; zřejníé není, jestli ti, kteří vládli Litomyšlí, spolu byli také 
pány na Hrádku. Jen tolik je jisto, že tu byl Markvart z Kamenice (1476) hejtmanem.'^) 

Od počátku 16. století byl MyŠlín v držení Albrechta Kendle z Mšavy\ možná, že i Hrádek okolo 
1. 1516 držel a že pak postoupen byl Ludvíkovi ZajimaČi z Kunšíálu. Za tohoto byl objem panství! Hráde- 
ckého největší, protože Ludvík kláŠterství Sázavské držel. Koupením Hrádku se Ludvík zadlužil a i:)roto od 
synův Albrechtových předních jeho věřitelův naň nastupováno. Pendlové postoupili práva svého Jaroslavovi 
ze Šelmberka a ten toho dovedl, že mu byl Hrádek se stavením předním, hrad Myšlín, pusté hrady Dubá, 
Ježov a Zlenice, pustá tvrz Strhařov s mnohými vesnicemi 1. 1525 odhádány,®) Současně nabyl Jaroslav 
také Mnichovic s vesnicemi. 

Jaroslav (f 1550) zastával od r. 1515—1549 úřad nej vyššího komorníka v království Českém, od- 
kudž pošlo, že zímek nአjmenovali *Komorním Hrádkem.* R. 1549 věnoval manželce své Anně 2 : Krajku 
na městečku Lštění a některých vesnicích,®) Synové jeho /V/a, Zikmundy Jan a Albrecht bratři nediílní pro- 
dali veliké panství otce svého r. 1554, 20. dubna Janovi mladšimu z Valdšteina na Toužetíně a to i dědičná 
zpupná zboží * Hrádek zámek nad Sázavou, zámek pustý řečený Myšlín^ zámky pusté Ježov, Střimelice, Zle- 
nice s Dubou, tvrz pustou Strhařov, městečka Lštění a Ondřejov a mnohé vesnice.* S Hrádkem koupil Jan 
také několik zápisných vesnic.'®) 

Jan byl víry pod obojí, ale velký nepřítel bratrské jednoty a luteránství, které stranu pod obojí 
opanovávalo. Při tom byl muž vzdělaný a přítel učencův.**) Byl také dobrý hospodář. Ke Hrádku přikoupil 
Soběhrdy, dědil také Lovosice a Chvatěruby. Zemřel 1. 1576 dne 15. června v Praze a pochován Choce- 

1) Aichiv Český 28, 834. 2) Stáři letop 22. s) Lib. conf- *) Kniha 90.’ v arch. m. Prahy 1. 67, Arch. Český 26, 298 
6) DD 19 str. 667. ») Archiv Český 28, 334, T) Arch. Třeboňský. 8) DZ 6, F 25. ») DZ 9. C 26- »«) DZ 11, F 16, 62. M 1L6, Kopiář 
arch. gub. **) 2ivot jeho vylíčen v JireČkově Rukověti. 



100 


HRÁDEK KOMORNÍ. 


radech, kdež se náhrobek jeho spatřuje. 

Druhá jeho manželka Mandalena 
z Vartemberka za nezletilosti sirotkům 
spravovala Hridek, k němuž přikou- 
pila 15/4 Ostředek.') Poručenství to 
trvalo ještě 1580.®) V ty časy, ze- 
jména ]. 1584 tu byl úředníkem Jiřík 
Koloděj Otmar z Holohlav.®) 

Adam syn Janův napřed řečený 
mladší ujal Hrádek, k němuž přikoupil 
J. 1598 Mrač a měl tu úředníkem (1601) 

Vácslava Lhotského z Koberovic.*) Ač- 
koliv byl Adam víry pod jednou, přece 
nepatřil k těm, kteří stranu protivnou 
dráždili. Byl v pravém smyslu Staro- 
čech, pán spravedlivý a mírný, který 
svou vlast vřele miloval. Když začaly 
bouře I. 1618, psal (1618, 18- srpna), že 
» velmi nerad slyšel, že lid JMC již do 
Čech vtrhl a ještě ostatek jinou stranou 
také vtrhnout! má.« S jinými se chtěl 
o to postaviti, aby král Ferdinand hned 
kurýra k císaři vypravil a žádal, aby 
týž lid s pokojem zůstával a nic škod- 
livého před sebe nebral. Naděje, že snad 
spor bude mírně vyřízen, jej sklamala. 

Po bitvě Bělohorské těšil se lomu, že 
pán Bůh dal císaři »nad božími a naŠÍ 
nejmilostivější vrchností mnohými ou- 
Štipnými nepřátely vítězství a neumí- 
rající památky* a Že na tom místě 
(v Praze) nepořádně dosazená vrch- 
nost odpuštění vžiti musila. Poněvadž 
statky své opustil a v Budištné s veli- Hrádek Komorní od východu. 

kým nákladem a s nemalou nouzí, které byl prve nepřivi^kl, bydlel, prosil nejv. kancléře za přímluvu, aby jej ne- 
opustil, předně aby jej císař osvobodil toho, co » zpronevěřilým osobám* byl povinovat, ^poněvadž jsou mně 
tak hrubě, protože sem se nechtěl jejich neslušnosti a nepořádností oučastna učiniti, svědomí sitížiti, snesouce 
se o mně, hrdlovali, sužovali a dokonce k záhubě beze všeho milosrdenství přivésti chtěli.* Za vynahrazení 
Škod žádal tři statky u Lovosic. S komonstvem svým (20 koňmi jízdnými a 16 kočovskými) přišel ke konci 
r. 1620 na krátký čas do Prahy, ale brzo potom nemaje potěšení z nových věcí se zase do Lužice uchýlil. 
Vrátiv se v letě 1621 do Prahy, žalostivě hleděl na proměnu věcí. 

Píše o tom Polyxeně Lobkovské: »Jinač sem se nenadál, nežli že VM. brzy v Čechách uhlídám 
ale zase se to proměnilo; jistě žef nad tím velmi zarmoucen sem, poněvadž tím spůsobem království České, 
dokonce nemajíc přítomné vrchnosti ke spuštění a záhubě přichází, kde žádnýho řádu a práva ani ochrany 
není.* A když se i potomního roku poměry nepolepšily, psal toužebně téže paní: »abyste brzy do tý opu- 
štěný země Český, která se každodenně víceji hubí s JMC. přijeti ráčili; neb já to vidím, že se tam neváží, 
jak se zde máme a jaká chudoba a naříkání všudy jest a přece se tak mnoho lidu sem posílá a ještě kní- 
žeti Bavorskému, který pěkně svou zemi uŠetřuje, zde v Čechách k regimentům musterplac se povoluje.* 
Dlouho se nadějí těšil, že bude lépe, a přece se toho nedočkal.®) Nicméně změna po r. 1620 zjednala mu 
velké bohatství a milosti; jen povýšením na hrabství povrhl, chtěje jako pán žiti a zemříti. Zemřel 1. 1638 
24. srpna. Kd/ž se t. r. synové jeho dělili, dostaly se Hrádek s nově přistavěným domem, Kuiištberk, Nový 
Ronov a Sázavský klášter Janovi Viktor inovi.^) 

Jan Viktorin krabě z Valdštexna pro velké dluhy zmenšil obvod svého panství, odprodav od něho 
1663 Sázavu benediktinům Břevnovským, pak statek Mracký Bernardovi z Marti nic, k němuž i některé vesnice 
od původního zboží Hradeckého připojeny byly. Zemřel 1676 a vládl po něm Jan Karel syn jeho. Ten vy- 
stavěl kostel a faru v Choceradech, ale odprodal od panství O středek. Po něm dědil Hrádecko r. 1708 nej- 
starší syn Ja't Vácslav kanovník Olomoucký a probošt Starob oleslavský, který je i s jinými zděděnými 

0 DZlS, F-14. 2) Arch gab 3) Arch. Táborský. *) Arch. Bene5ovský.>) Arch. Roudnický. Hejtmanem tu byl 1635 
Vilém Třídvorský z Otína (Archiv Hradecký). 6) DZ, 301. F 6. 



HRÁDEK KOMORNÍ. — DUBÁ HRAD. 


>01 


Statky r. 1713 postoupil svému strýci Frant. Jos, hrab. z Valdšteiua na Hradišti, Bělé atd. vyminiv sobě 
toliko 1 1.000 fl. ročního platu doživotně. Po smrti tohoto (f 1722) prodal konečně pozůstalý syn a dědic 
František Josej Hrádek 17. list op. 1733 Janovi Adolfovi von Metsch hraběti z rodu původně Anhaltského. 
Ten s císařským dovolením ustanovil, Hrádek aby byl svěřenstvím a manžel dceřin aby jméno i erb vy- 
mírajfcího rodu po meči hrabat z Meče přijal (1739, 19. srpna). Zemřel 1. 1740. 

Jan Josef hrabě *von Khevenhuller^ pojav za manželku Mjrií Karolinu z Meče (dceru Jana Adolfa) 
dědil tím Hrádek a povýšen 1763 do stavu říšských knížat. Jeho následovali syn Jan Sigmund [11^2— \W\\ 
syn tohoto Karel Maria Fr, (1801, f 1823 bezdětek), bratr tohoto Fr. Josef (1823, f 1837) a syn tohoto 
Richard (1837 — 1877) a Jan Frant. Karel. 

DUBÁ HKAD. 

hvály hodné jest údolí Sázavy, jak často slýchati, nejen pro břehy své pěkné a půvabné 
stráně, mezi nimiž řeka tiŠc protéká, nýbrž i pro malebné hrady, jichž zřiceniny se v tiché 
hladině zhlížejí. K těm, kteréž putujícího k zastavení vábí, patří zříceniny Dubé*) s hrad- 
bami rozsáhlými, které podle pověsti kolbiště, vskutku ale podhradí městskými právy obda- 
řené zavíraly. Zříme opak bujné, vždy živé a plodné přírody, díváme-U se na tyto tmavě 

omšené přehrubé zdi, jimž hradiště pěkného pozadí a zelený pažit s vodou pěkné obruby 

dodávají. Hrad Dubský stával na skalnatém ostrohu, vysokém a místy srázném mezi Širo- 
kým údolím Sázavy a úzkým dolem vodoteče ode vsi Dubská běžící. Příchozímu od Čerčan 
objevují se napřed zříceniny bývalého podhradí^ kteréž se nazývalo zvláŠním jménem Odranec 
a jako městečko vysazeno bývalo. Od hradiště vybíhají hradby dvoje zesíleny jsouce čtverhranatými 
věžemi až k řece, kdež se k nim připojuje třetí hradba rovnoběžně s řekou běžící. Z této hradby jsou 
ještě velké kusy. Vnitřek hradbami ohrazený jest dílem loukou (jako u Přiběnic), dílem svahem hradiště 

nevelké prostory, tak že tu jen malé městečko bývalo. Sice byla snad i ulice před branou (k severozápadu 

podle řeky), neb tu jest prostranství rovné a dosti Široké, ale pomalu se zúŽující a přístup k němu mohl 
se snadno zibrániti, protože tu strmá hora jde až k řece. 

Nej znamenitějším zbytkem i podhradí i hradu jest vysoká hrána věžovatá posud 8 m vysoká, 
stojící na samém úpatí hory a oddělená od výšiny příkopem až na horu běžícím. Nad předními vraty do 
končitého oblouku sklenutými spatřují se posud díry pro kladky a zavírala se ze vnitřku závorou; zadní 
vrata jsou sklenuta do polokruhu. V průjezdě, který býval přikryt dřevěnou podlahou, viděti jest z obou 
stran dvířka na hradby, které střílen nemajíce dřevěnými ociiozemi opatřeny bývaly. 

Horní hrad byl na tu stranu k řece již od přírody opevněn, poněvadž je tu stráň tak příkrá, Že 
tudy jen obtížně lze na horu vylézti. Na jižní straně spadají boky hradiště též strmě ke strži a na severní 
a severozápadní straně postarali se zakladatelé o důkladné překopání hory a viděti dosud hluboký ve skále 
vytesaný příkop, jenž byl hlavní pevností zadního hradu na této straně. Příjezd ke hradu, jak se zdá, byl od 
strany severní po výšině; také se k němu jezdívalo druhou stranou od podhradí cestou proti potůčku od 
Dubská tekoucímu a od břehu Sázavy běžící, až se přišlo na cestu od Dubská, ale touto přišlo se na před- 
hradí rovněž tak, jako první cestou dotčenou. 

Onano první cesta vycházející ze dvora Zlenického běžela k předhradi^ místu založenému asi do 
obdélníka a chráněnému na jedné straně sráznou strání k Sázavě a na protější příkopem. Od zadního hradu 
bylo odděleno již řečeným hlubokým příkopem a k severu a severozápadu byla zděná hradba, z níž zbyl 
jen násep. Hned za tím v západním rohu jsou známky okrouhlého stavení; jestliže to byla věŽ, byla velice 
objemná, ale mohl to býti také větrný mlýn. Za tím jsou podle sebe tři hromady kameni na způsob náspů 
rovných, snad z nějakého stavení. Ostatek předhradí nyní lesem porostlý jest prázdný, ale byla na něm za 
starých dob dřevěná stavení.®) 

Zadní hrad uzavřen jest proti předhradí hradbou od brány podhradí vzhůru vybíhající aŽ k zá- 
psdnírnu konci hridu; krcmČ toho by! zpevněn n? jiŽ-ní ?tr®ně válem a příkopem. Kde bvla brána^ to lze 
znátí z věžiŠtě, neb vysokého kopce rumu. Z brány přicházelo se na úzký dvorek, v právo od příchozího 
bylo dlouhé stavení, jehož vnitřní zdí jeŠtě stojí, ale venkovská zed sesula se, jako i ostatní zdi na té straně; 
tím zasypáváno nejen hradiště, nýbrž i boky jeho, jež jsou pokryty nesčíslným kamením a kousky malty. 
Zbytky zdí, které se spatřují na severovýchodní straně, pocházejí od kaple sv. Klimenta^ kterouž pan Ondřej 
z Dubé asi r. 1350 založil a Arnošt arcibiskup za filiální kostel fary Hradištské vyhlásil. 

Za tím na jihovýchodním konci byl palác snad ve čtverhranu založený. Z vysoké jeho a hrubé 
ohrady zbyly ještě některé kusy, avšak větší část se zřítila a ze ssutin vznikly vysoké náspy. Z paláce, jenž 

i) Viz Heber Burgen I 26 , Pam. arch. III 263 a Soupis BeneŠovska. *) Předhradí mí ušlo, když jsem přehlížel Dubou, 
a doplňuji je z bedlivého pozorování p. inž. Šimečka. 



102 


DUBÁ HRAD. 



Stál na jihozápadní straně a založen byl do obdélníku, zbyly jen tři vnitřní strany; venkovská zeď byvši 
podemleta již před dávnými Časy spadla. Ozdobných kus5 na Dubé není snad proto, že zříceniny nejsou 
vysoké. Podle pověsti nebylo na hradě studně, nýbrž voda naň vedena z pramene blíže vsi Dubská se 
nacházejícího. Vodovod prý jest posud pod zemí, a když jednou jistý myslivec příkop v lese kopati dal, 

objevil olověnou rouru, kterou k sobě vzal a z ní koule ulíval. Když zásoba došla, Sel si pro druhou a tak 
Činíval dlouhá léta. Pravil (latině?), že počítá-li se vzdálenost pramene od hradu, že jistě jest pod zemí 
mnoho centů olova. Zakladateli hradu byli Benešovici erbu zavinuté střely. Praděd jich byl Matouš Čtvrtý syn 
Beneše z Benešova, jenž žil v první polovici 13. století a pohřben byl v BeneŠovském klášteře.^) První z jeho po- 
tomkův, který se po Dubé psal, byl Ondíej z Dubé (1283). Týž psal se v 1. 1284 — 1290 z Kavčí hory po 
sídlu svém u LéŠtna, l. 1297 po obou místech. Tehdá se s ním připomíná jiný Ondřej z Dubé, jenž byl 
purkrabí na Mostě, bezpochyby jeho syn Jméno Ondřej stalo se u potomkův oblíbeným. Jeden Ondřej, 
jenž se 1, 1337 připomíná, žil ještě 1 1356, ne-li I. 1359.®) Týž vystavěl ok. 1. 1350 kapli sv. Klimenta na 
hradě Dubé a poněvadž hrad Dubá byl ve farnosti Hradištské, podřízena jest kaple faráři tudíž.*) Od pa- 
peže vymohl 1. 1356 pro sebe a manželku Elišku odpuštění hříchů v hodině smrti. Snad ještě Žil 1359, neb 
tehdá jeden Ondřej podával kněží do HruŠic a Hradiště, avšak 1. 1361 byl již mrtev.*^) Zůstali po něm 
synové Ondřeje Vanék a Beneš. Ondřej byl od r. 1343 nej v, sudí a po smrti otcově spravoval sám rozsáhlé 
rodinné jmění, k němuž ok. 1. 1360 díl vsi Čerčan přikoupil,®) 

Okolo 1. 1367 došlo k rozdělení otcovského zboží. Ondřej dostal Zlenice hrad s vesnicemi a po- 
lovici Lštění, Vaněk Dubou hrad s polovici LŠtění a mě- 


stečko Ondřejov s vesnicemi; Benešovi nechána kra- 
jina u Bystřice, pozdější panství LeŠtěnské.’) O Vaň- 
kovi víme tolik, že se někdy jako svědek připomíná, 
že držel také Humpolec a že se naposled 1. 1377 
jako spolupatron ve Vojsla vících připomíná. Zemřel 
nějaký rok potom zůstaviv z manželky Frejdle (f léta 
1382) syny Vácslava a Jindřicha?^) Když pak tito se 
o statky po otci zděděné dělili, dostal onen Dubou, 
tento Humpolec. Vaněk z Dubé byl věrným pří- 
vržencem krále Vácslava zvláště v jeho bojích 
s jednotou panskou. Když nepokojný soused Jan 
Zoul z Ostředka se proti králi pozdvihl, Vaněk jej 
zajal a *podal« králi do KarlŠteina. Jan byv 11. 
června z vězení propuštěn, slíbil králi věrným slu- 
žebníkem být i a Vaňkovi ničím zlým nezdvihati za 
to, co mu učinil.®) Za nové války s jednotou pan- 
skou 1. 1399 činili Vaňkovi služebníci lidem pro- 
tivníkův velké škody, brali jim zboŽi na silnici, jí 
mali je a vodili na Dubou. Tak činili Vaněk Šedivý, 
purkrabě na Dubé, Jindřich komorník a Hrubec pod- 
koní. Zboží vzaté prodáváno v Praze. Do služeb 
najati ovšem také lidé, kteří prováděli obyčejnou 
loupež. Také Jan Zoul byl ve spolku s Vaňkem 
a jednou mu prý z kořisti 100 kop vyčetl.^®) Když 
byl král Vácslav 1. 1402 od Zikmunda bratra svého 
zajat a Pražská města bez odporu se podala Zik- 
mundovi v poslušenství, Vaněk s mnohými jinými 
jim poslal odpovědné listy a plenění a hubení ve 
zdejší krajině zase začalo.^^) Po navrácení krále Vác- 
slava do země (1403) nastal mír, jen Zoul pokračoval 
z neznámých příčin ve válce. Jan tuším zradou se 
zmocnil hradu Dubé a měl ve svém držení také 
sousední Hrádek, odkudž činil loupeže. Pro blízkost 
Prahy bylo toto Pražanům zvláště nepohodlné. Naří- 
zena tedy zemská hotovost (1404) a Zoul dobyt a zajat 
na Hrádku.^) Také Dubá dobyta; možná se to stalo 


Plán hradu Dubé a podhradí Odrance. 

/7, h dvoje cesty po vý£in6 k brance i ve hradbě zavírající před- 
hradi s buď věžišté neb mlýništč, f záhadné náspy, 5 jediná 
cesta k hradu přes ó příkop a k 7 bráně k vlastniniu 
hradu. V ném je p místo kaple, 10 přední, //, 12 zadní stavení 
I palác), za nim 13 parkán, 14 přikop. S městečkem spojuje hrad 
/S hradba a v tu stranu je ló široký parkán (zahrádkař), z něhož 
jde ly cesta do předhradí (z branky snad jen pro pěší), 18 pěšina 
od tQ cesty. V podhradí je 20 snad věžištČ, 21 místo Odrance, 

22 brána k němu Ještě stojící, 23 věž k zesílení hradby, 24 pří- 
kop po stráni dolů, 2 ý prázdné místo před podhradím, 2ó zá- 
klady nějakého opevnění při cestě. 

Beieš minorita. 

Vatikánská, Lib. conf. ®) Rcl. tab I 4^2 Tak lze souďiti z pozdějšího stavu a pamětí 
®) Arch. býv, dvoi^ý. Popravčí kniha. Tomek, Děje Prahy III 412 . 


lidmi Vaňkovými, jenž se potom v jejím držení 

*) Reg. II 5 ^ 7 , 569 , 651 , Rel. tab. I 4. *) Rel. tab. I 408 . *) Tadra, Canc. Arnestí 165 . &) Reg. 

současných Lib. conf. DDl 5 1 . 


dubA hrad. 


103 


vyskytuje. L. 1407 zapsal se Vanék 
hradem svým Dubou klášteru sv. Fran- 
tiška v Praze, že bude mu a sestře 
své Anně jeptišce tudíž vydávat! 3 kopy 
úroku.®) V listu 1. 1416, kdež Markéta 
manželka jeho si najala dfim v Praze,®) 
připomíná se nápověd. Z jeho dětí při- 
pomíná se jedině Anežka dcera. Hrad 
měl dědili po Vaňkovi bratr Jindřick, 
ale ten byl 1416 také již mrtev, tak 
že nápad po Vaňkovi náležel jeho sy- 
nSm. Není nám známo, kdo se potom 
Dubé ujal; ale toliko víme, že Markéta 
E Ryckemburka vdova po Vácslavovi 
část užitků z panství dostávala, protože 
měla na hradě Dubé a vesnicích 2000 
kop gr. č. věna zapsaného. Markéta 
nebydlívala na hradě, nýbrž pod nim 
v Odranci a prodala 1. 1428 své věno 
Perchtě Šternberské E Kravař na Kono- 
pišti.^) Podle toho zdá se, že Perchta i dě- 
dičného práva postoupení od dědiců na- 
byla. L. 1437 provolána odúmrf po 
Markétě totiž 2000 kop véna a vyprosil 
si je Jan z Jenšteina. Na odpor vstou- 
pili Perchta jako držitelka vénná a Ku- 
neŠ Rozkoš z Dubé jménem Anežky, 
dcery Vácslavovy.®) Perchta prodala 
1. 1440 právo své na zboŽl Dubské Bůž- 
kovi^ Mrakšovi^ Přeckovi a Zdeborovi 
bratřím z Bezejovic^ tak aby platu roč- 
ního z toho dávali Benešovi z Dubé 
a Hanuši z MarŠovic, ale dotčení bratří 
1. 1443 vše své právo kromě dotčených 
platů převedli na Bohuše Kostku z Po- 
stupte seděním na Hrádku. Ještě zbý- Podhradí Dubé od jihozápadu, 

válo právo odúmrtni,®) které měli synové Jana z jenšteina. Ti je prodali 1. 1447 Bohuši Kostkovi z Po- 
stupic. Zajímavo je, že KuneŠ prodal právo to na všem panství, avšak vymínil si hrad samotný s jeho pro- 
stranstvím, městečko Odranec ale jen ve hradbách i s tou hradbou a se všemi cestami, které od starodávna 
ke hradu bývaly.^) Patrně hradu potřeboval ke svým válečným podnikům. Avšak smrti KunŠovou také 
právo jeho pominulo, k němuž se již nikdo nepřipovidal. Od těch dob patřila Dubá panství Hrádeckému. 
Co bylo příčinou, že i hrad i podhradí zpustly, není nám známu; obyčejně se to vysvětluje válkami, které 
byly r. 1467. 

L. 1525 a 1554 slově Dubá již pustým zámkem a potom od lidu pojmenováván Starou Dubou. 
V popisu panství Mrackého I 1618 jest zmínka »o lesu nad Starou Dubou v Hořalce.« 

JEŽOV HRÁDEK. 

Mezi Hrusicemi a hradem Zlenickým stával hrádek Ježov, jehož jméno dochovala jedině blízká 
mysli vna. Základy jeho některé objeveny na vysokém návrší, když tu stavěna dráha z Prahy do Cmuntu. 
Před stoletím bylo tu ještě na povrchu něco zdivá, jemuž se říkalo Lipky.®) Poloha hrádku tohoto nasvěd- 
čuje tomu, že nikdy nebyl sídlem samostatného statku. L. 1377 patřil k panství Zlenickérnu,®) nepřipomíná 
se však potom v žádné paměti Zlenic se týkající; 1. 1525 a 1554 pak patřil jako zámek > pustý Ježov* ke 
Hrádku. 



') Tomek D. T. III. 420. *) Tadra Acta jud. Ví. 31 — b2. *) Arch. bibl. PraŽ *) Arch. č. I 154. DD 16 f. 3S0. 
DD 27 str. 212 až 213. DD 15 f. 334. ®) Heber's Durgen I 26. ®) Zbytky reg, král. č. 58 



104 


TVRZE U HRÁDKU. 


TVRZE U HRÁDKU. 


■ es Dolni neb Hradové Střimelice leží 
asi uprostřed horského svahu, který spadá 
od Ondřejova ke Skalici, ale tak že na ostrohu, 
_ ^ ^ který z léto výšiny k jihu vybíhá. Na konci 

tohoto ostrohu nepříliš vysoko se zdvíhajícím 
stával hrad Střimelický čili lépe velká tvrz a z lé pří- 
činy, že nebyla chráněna vysokými boky hradiště, také 
na čtyřech stranách příkopem objata byla. Tvrz stála 
uprostřed a založena byla do člverhranu. Poněvadž se 
tu často kopávalo, jsou příkopy na některých místech 
zaházeny, jinde vysoké náspy, které příkop objímaly, 
jsou rozvezeny a vnitřek také rozkopán, při čemž se 
i staré zdi hradeb objevily. Majitelem hradiště jest ho> 
spodář poslední živnosti v Střimelícich k jihu obrácené. 

Ještě nežli tento hrad stál, prodal Bernarl z dm- 
burka vsi Střimelice, kdež není kostela, ves Zvanovice 
a ves Háčky Kunhutě abatyši u sv. Jiří. Prodej ten se 
stal v poslední den r. 1319.* *) Klášter později Střimelice 
prodal a noví držitelé vystavěli si tu hrad. První známý 
držitel byl Jan ze Střimelk (tuším z rodu pánů z Cim- 
burka). Týž byl od r. 1370 místosudim kr. Č. a drži- 
telem Svojšic a 1. 1386 držel také Konojedy.*) Na hradě 
měl kapli p. M,, kterou bezpochyby sám založil; ale te- 
prve 1. 1381 učinil jí nadání dada k ní platy ve Stři- 
melidch a Z van cvicích.*’) Setkáváme se s ním několikráte 
v starých pamětech, naposled l. 1396, když činil smlouvu 
s farářem Chvátli nským a 1. 1400, když od krále nějakou 
odúmrf obdržel.*) Od r. 1407 vyskytuje se Jan Strýc 
ze Střimelic, jehož máme za rozdílného od předešlého.®*) 
L, 1411 prodal faráři Střimelickému mlýn řečený Pro- 
past,®) v 1, 1413 — 1418 nacházíme jej Jako patrona ka- 
planství zdejšího a Chvatlinského. L. 1415 vyprosil si 
na králi odúmrť po Kateřině vdově Divišově, která měla 
věno na lánu dědin u Stři melič.’) Jako svědka^ našli jsme 
jej naposled 1. L432.®) Potomci jeho žili v Čechách až 
do 16. století, nosíce na štítě cimbuří. Na Střimelicích 
seděl potom Zdebor z Bezejovic v 1. 1444 a 1446,®) ale 
již 1. 1474, jak se zdá, byly Střimelice v držení Itnd- 
řicka ^eviSovskiho z Kunštdiu^^') a pak příslušenstvím 
kláštera Sázavského. Potom následovalo opuštěni tvrze, 
jež se vsí připojena ke Komornímu Hrádku. Oboje držel 
do r. 1525 Ludvík z KunŠtátu. 

•¥ 

U Myšlína bývala tvrz, která se druhdy i hradem 
nazývá. Nejstarší známý držitel byl Mikuláš neb Mikeš 
Kolovrat z MySllna^ jenž se v I, 1371 — 1398 připomíná”) 
a Často v současných pamětech vyskytuje. L. 1383 da- 
roval k faře Mnichovské ještě role, I. 1389 pojistil na 
Myšlíně plat pro oltář sv. Doroty v kostele Pražském a 
1,1391 daroval role faráři ve Vyšehořevicích.’^) L. 1398 
ještě žiP®) a následoval po něm Petr z Myšlina rodu 
neznámého, jemuž král Vácslav 1. 1401 dluh zapsal.**), 
Týž prodav Myšlín brzo potom uchýlil se do Litomyšle 
kdež měl 1. 14D7 dům. Myšlín se dostal kdysi před 

*) Reg. IH 270, Rclicj. lab. I 399. Rok 1320 je pravdČ- 
ne podobný, protože vklad (výkon pozdější) byl by na počátku, 
prodej na konci roku. Datováni ve vkladu pondělí před ob- 
řezo váním pána Krysta (tak třeba čisti) souhlasí s datem pro- 
deje (31. prosince) a svědčí pro rok 1319, protože tehdá po- 
čítali nový rok od Božího hcxlu. *) Lib. conf. ®) Borový, Lib. 
erect. II 187. *) Lib. eiect. XII 151, DD 29 str. 3. &) Rel. tab. 
II 43, 84. «) Lib. erect VIII 166. Lib. conf. DD 15 f, 321. 
*<) Arch. Č. I 154, Paprocký o st. pan. 290, o rig. musea Brněn- 
ského. ®) Arch. Roudnický a gub. *®) Arch. musea Brněnského. 
**) Arch. Orlický. Lib. erect. XII 48,67, 104. Viz oněm i 
Paprockého o st. pan. 201 — 202. Tadra Acta jud. III 366 

**) Arch. gub. 


rokem 1404 Vykéři z Jenisovic^ jenž se pak z Myšlína 
psával.^) V pamětech se připomíná často, poněvadž byl 
v I. 1406 — 1420 místopurkrabí hradu Pražského.®) Držel 
také Chrast, na němž 1. 1425 plat prodal. Syn jeho 
Čeněk, tuším jediný, padl I. 1424 u Malešova®) a Vykéř 
proto zůstavil My.šlín (po r. 1427) dceři Anně, jež byla 
vdána za Zdenka Kostku z Postupic. Tento se proto 
I. 1433 seděním na Myšlíně nazývá. Purkrabí tu měl 
I. 1446 jistého Jindřicha,*) Syn jeho Mikeš z Postupic 
prodal 1. 1453 zboží v Čhrastu a tuším také Myšlín. 
Tento zajisté držel 1. 1454 Zdeněk Kostka z Postupic^ 
jenž si vyprosil t. r. odúmrť po Vykéřovi a 1. 1459 
zvěděn jest na tvrz a dvůr Myšlín a ves celou pustou 
s 3 vesnicemi.®) Týž Zdeněk poddal hrad Myšlín králi 
v manství (1465), aby mohl hrad Zlenice od manství 
osvobodit!.®) 

Na počátku 16. století následoval v držení Myšlína 
Albrecht Rendl z Úšavy (f 1522) král. prokurátor, pak 
nej v, písař zemský a naposled podkomoří, oddaný a ne- 
zištný služebník králův, jenž převahou ducha svého ve- 
lice do tehdejších rozmíšek stavovských zasahoval.’) 
Na Myšlíně seděl od r. 1510®) a v 1. 1514— 1519 měl 
tu purkrabě Jiříka Štose z Kounic.®) Maje čtyři syny 
Janovi a Albrechtovi starším z nich vykázal 1. 1516 
zámek Myšlín s městečky a zboží Strhařovské za díl.’®). 
Z neznámých příčin zase Albrecht starší se téhož zboží 
ujal a postoupil ho Ludvíkovi Zajlntáčovi z Ktmštatu. 
Tento jsa v závadách chtěl Myšlín prodat i, ale protože 
mu Slavata málo za něj dával, postoupil ho 1. 1523 
Mikuláši Karlíkovi z Nežetic^ aby statek vyvažoval a 
lepšiho kupce zjednal. Když to však k ničemu nevedlo, 
prodal Myšlín Jaroslavovi ze Šelntberka na Hrádku a 
s Karlíkem se až do roku 1527 o navrácení soudil.**) 
Myšlín zámek byv pak připojen ke Hrádku zpustl docela. 

♦ 

V osadě Choceradské leží Vesce n, také tvrz, 
1. 1356 s:dlo Prockovo^ který se čte mezi patrony ko- 
stela Choceradského. Po něm, jak se zdá, došlo k roz- 
dělení. K Markétě z Vesce přiženil se Mikuláš z Mo- 
ravče, věnoval Jí I, 1373 na dvoru ve Vesci,**) čte se 
1. 1380 mezi patrony kostela Choceradského, přidal 
manželce 1. 1385 věna a daroval s ní kostelu Chocerad- 
skému (1390) plat ve Vlkavě,*®) Téhož roku zemřel a 
Markéta držela své věno ještě I. 1410.**) Tvrz patřila 
Jitce tuším Markétině sestře, která byla napřed man- 
želkou Mikuláše ze Zdebuzevsi a k 1382 statek ten 
Jindřichovi z Kozmic, druhému muži zapsala. Od 16. st. 
patřila Vesce k Hrádku. 

♦ 

Nedaleko Sázavy jest ves Pyskočcly neb Pysko- 
čily. Patrívala odedávna a ještě v 16. století ke klášteru 
Sázavskému. Tvrz se tu připomíná jen jednou. L. 1534 
Jiří Prysek z Větrně držel tvrz, dvůr a mlýn Pyskočily.*®) 

♦ 

Ve vsi Strhařově (u Mnich o víc) bývala tvrz, 
o níž se dovídáme teprve z pozdní paměti, takže ne- 
můžeme držitele její vyjmenovali. Z těch, kteří tu seděli 

*) Arch. v Litomyšli a bibl. PraŽ. Viz i Arch. č. III 335. 

*) Tomek, Děje Prahy V. DD 61 str. 326, St. letop. 
63. *) Arch. zem. Brněnský, DD 25 f. 214. C) DD 16 f. 354, 
23. H 5. 0) DD 61 str. 476. ») Arch. č. V 6. Arch. gub. 

®) Arch mus. *®) Arch. Třeboňský. **) DZ 84. G. 14, Keg. 
kom. soudu. **) Lib. conf. Rel. tab. I 442. ’®) Rel. tab. 1 473, 
504, Borový Lib. erect. IV 351. ”) 327, Arch. C. D31, D 14 
f- 269. ■®) Reg k s. svěd. 


TVRZE U HRÁDKU. 


105 


ve vsi, známi jsou 1382 Bokuněk a 1. 1397 Mikuláš 
Býieky) Onen měl syna Prokopa^ kterýž držel 1. 1403 
dvůr v Modleticfch a 1. 1408 s Býčkem Strhařov, na 
němž prodali plat Mikuláši z Šestlic.^) O ten plat pak 
byla pak dlouhá jednáni. Potomní dějiny Strhařova jsou 
velmi nejasné. Zdá se, že jej měl ^an z Královic a za- 
psal jej (1446) ženě své Martě.*) Asi v témž sloletí při- 
pojen Strhařov ke zboží Myšlinskému, na němž byly 
1. 1516 dvůr a ves St. Když pak připojen Mýšlín ke 
Hrádku, připomíná se na témž panství v I. 1525 a 1549 
ves Strhařov s pustou tvrzí. 

* 

Prvotní tvrz Ostfedecká stála bezpochyby na 
hoře řečené Hrad nad Ostředkem ležící/) pozdější tvrz 
bývala ovšem při dvoře ve vsi.*) První známý držitel 
byl Ok. I. 1360 Slávek^') Později tu seděli předkové 
Chobotskýck z Osiředka^ kteří nosili na štítě prvotně 
hořící kotouč a později paprsky na barevné peří pře- 
měnili. Z nich se připomíná 1. 1379 Mikuláš tuším týž, 
který slově 1. 1395 Zoul a měl syna JanaP) Tito drželi 
Komorní Hrádek a Divišov a o jich smutném konci vy- 
pravuje se na jiném místě. Ostředek jim nepatřil, leda 
že se Mikuláš, ma;e tu díl ve mladších letech, po něm 
psával. Držitelem jeho byl Zbyněk^ jenž dostal 1. 1384 
odúmrf v Týmově vsi.’') Jeho snad synové byli Zdeněk 
2 i Mojeky kteří Ostředek 1. 1413 drželi.®) Onen vykázav 
bratru 8 kop platu na tom zboží ujal je, ale prodal 
1. 1415 Ostředek Bořitovt a Lipoltovi bratřím z Malnic}^) 
Bořita přijal příjmení od nového sídla. L. 1416 poslán 
jest od krále s Rackem Kobylou do Kutné Hory, aby 
tam pro krále vymáhali peníze. To zvěděvše havíři učinili 
útok na dům, v němž poslové byli, a povraždili je všechny 
kromě Bořity samého, že se ukryl v nějaké smrduté 
chyšce a tak tomu ušel, že zabit nebyl.^^) Bořita prodal 
Ostředek asi I. 1420 nějakému Mikuláši^ jenž se 1. 1440 
připomíná. 

L. 1454 provolávána odúmrf po Majdaleně Koláč- 
kové, která mívala na Ostředku věno před r. 1413. 
Z jednání z toho vzešlých jde na jevo, že Ostředek 
patřil Zachaři z OsirovaP^) V čas vojny Loketské seděl 
tu nějaký Mikuláš a asi 1. 1529 uvázal se v Ostředek 
Jan Slavikovec z Slavíkova zkrátiv mateř svou Dorotu 
z Jakubova.^*) Po Janovi, jenž se ještě I. 1532 připo- 
míná, seděli tu synové Jiříky Zdeněk a Hynek ze Slavic 
ková. Jiří převzal Ostředek za díP^) a držel jej nejen 

^) Borový, Lib. erect. II 188, IV 461. Lib. erect. Rel. 
tab. II 52. B) Arch. mus DD 16, f.267. Heber I 225. ^^jPam. 
arch. III 267, Místop. bibl 111 83, Lumír 1856 str, 398 ‘'jRel. 
tab. I 68. Ta dra Acta jud 1343, Rel. tab. I 558, DD 13 r. 
201. Potomci Zoulovi 1. 1438 č. v Chrudimsku. DD 13 f. 75. 
®) Rel. tab. II 101. ’®) Rel. tab. II 116. ’^) St. letop. 22. 

Rkps. mus. DD 16 f. 127, Arch. I 255. '*) Arch. č. VI 

320, Reg k. s **) DZ 44 L 3. 


r. 1563, kteréhož na tvrzi Ostředku jinému svému bratru 
Hynkovi dluh jistý zapisoval/) nýbrž až do r. 1572. 
Po jeho smrti zůstali synové Jan mladší^ Pavel^ Adam 
a Jindřich zletilí, Burjan^ Vácslav^ Vilím, Diviš a Bo^ 
huslav let ještě nemající. Slarší bratr Jan mladší brzo 
po smrti otcově tvrz na sebe potáhl ostatní bratry odbyv 
hotovými penězi, než prodal r. 1574 »tvrz Vostředek«, 
dvůr popi. ves a vesnice Mandalené z V ariemberka a 
na Hrádku nad Sázavou za 2600 ss, míš.,^) po čemž 
Ostředek až k r, 1693 s panstvím Hrádeckým ve spo- 
jení zůstal. Za vlády vrchnosti Hrádecké snad tvrz ležící 
původně na vrchu řečeném Hrad zanikla, nejsouc drži- 
telům k jakému užitku. Místo ní vystavěno bezpochyby 
nové prosté sídlo ve vsi Ostředku v 17. století. 

Hrabě Jan Karel z Valdšteina prodal r. 1693 
Ostředek Antonínovi Hyzrlovi z Chodův, Hyzrle prodal 
statek Janovi Vácslavovi Vojtěchovi Valkounovi z Adlar, 
jenž postoupil Ostředka r. 1700 dobrovolnou směnou 
Ferdinandovi Antonovi Mladotě ze Solopisk za statek 
Zručský. Mladota držitel Soutic a Ostředka zemřel r. 1726 
17. října. Jeho jediný syn František Michael vstoupil 
do řádu tovaryšstva Ježíšova, načež statky Ostředek a 
Soutice (1738) od řádu postoupeny jsou jeho matce 
Zuzaně Adelaidě rozené GolČovně a sestrám Marii Anně 
a Zuzaně Františce. Mane Anna provdaná Při chov ská 
dostala Soutice, Zuzana dostala Ostředek a vdala se 
(1. července 1736) s povolením papežským za svého 
bratrance Jana Viléma Mladotu ze Solopisk, jenž roku 
1789 v zámku založil kapli sv. Jana Nep. Mladota zůstal 
věrným rodu Rakouskému, když byl 1741 Karel Albrecht 
Bavorský do Čech vnikl, za kteroužto věrnost dne 19. 
ledna 1742 na svém zámku Ostředeckém, kdežto v kapli 
ve varhanách se skrýval, od nepřátel jat, do bílé věže 
v Praze vsazen a vystáv osmi nedělní tuhý žalář pro- 
puštěn jest, brzy však (31. května) od toho zemřel, 
maje věku svého teprv 32 let. Pohřben v kostele Týn- 
ském na Starém městě Pražském. Zůstalá vdova Zuzana 
Lidmila provdala se po druhé za Josefa Františka sv. 
p. z Puteani i získala po sestře své statek Soutický. 
Jako plnomocnik manželčin prodal Puteani Ostředek 
roku 1752 koleji jezovitské v Novém městě Pražském 
u sv. Ignacia, která role panského dvora žáku pně roz- 
prodala a v držení statku až do zrušení jeho (1773) 
zůstávala. Pak byl Ostředek až do r. 1819 majetkem 
studijního fondu.*) Kdo četl Čechovy spisy, poznal též 
rozmilou znamenitost Ostředka. 

« 

U Cakova a Tatounovic jest návrší Hrad. Co na 
něm stálo, nelze již poznati, poněvadž dřívější povrch 
je lámáním kamene zrušen. 

*) DZ 87 H 17. *) DZ 18F 14. ») Místop bibUII 84— 85. 



Hrad Dubá. Pohled z r. 1872. 


14 



Hrad Kokořín před opravou. 



KOKOŘlN HRAD. 


^ení mnoho hradů v v Čechách, které by ležely v tak půvabné kraji né, jako starý Ko- 
kořín za Mělníkem. Důl Kokořínský nejednou býval od cestovatelův chválen.^) Zříce- 
niny jeho nyní docela lesem zarostlé vypínají se nad Podhradským mlýnem a za vsí 
Kokořínem na kraji dolu. Vysoká a strmá hora hradiště, samá to skála, vypíná se mezi 
pískovými stěnami a stráněmi lesnatými. Od strany Mšenské lze přijíti po pěšině dosti 
pohodlné až pod samý hrad, k němuž se stoupá po 25 stupních ve skále vytesaných, 
ale pro vyhýčkaného člověka příliš (asi 30 cm) vysokých a to až ke vchodu do polokruhu sklenutého v hrubé 
zdi se nacházejícímu, jenž snad ze staré doby pochází a býval brankou pro pěší, kteří z dolu přicházeli. Ale 
tudy nebýval pravidelný vchod do hradu, nýbrž ten byl kousek od téhož vchodu dále k východu. 

Cesia od vsi ke hradu běžící posud jest zřejmá a zůstávala v prvotní své spůsobě, pokud nebyla 
pro potřebu nynější leckdes rozšířena neb zasypána, aby byla schůdnější, nežli byla dříve. Lesem běží dolů 
vedle starého výmolu byvši vytesána ve skále a mohla tu býti zavřena dřevěnými vraty, jak posud jedna 
z draží svědčí.*) Druhá překážka byla pod samým hradem, totiž sluj ve skále vytesaná, v níž zasazeno bylo 
břevnoví. Ta se nyní obchází cestou ve skále vytesanou. 


Hrad sám malý a přepevný skládající se prvotně z věže, obydlí, sklepův a hradeb založen byl, 
jak již dotčeno, na skalnatém hřebeně, který byl na západní a východní straně dvěma příkopy hlubokými a 
ve skále vytesanými od sousedních skalisk oddělen. Tvar povrchu a že bylo málo prázdné prostory nutil 
zakladatele, aby udělal hrad úzký a nepříliš dlouhý, v jehož vnitřku nebylo možno se příliš rozjížděti neb 
rozblhati. Stará cesta^ dotčená již, jdouc pod hradem, jde pod dotčený již vchod, kdeŽ se k ní přijde také 
po pěšině a rovně až k východnímu příkopu, jehož dno bylo s ní v stejné rovnosti; odtud pak jde na od- 
stavec hory, kdež se nacházejí sem a tam základní zdí bezpochyby od hospodářských stavení pocházející a 
tu se pak zatáčí k západu jdouc až na okraj příkopu. 


Velmi hezký popis byl v časopise Politik r. 1879 č. 147. Druhá byla pro rozšířeni cesty odsekána. 


KOKOŘÍN HRAD. 


107 


Přikop tento jest zajímavý v ne- 
jedné příčině. Předně jest Široký, 
hluboký a skalními útesy zavřený. 

Také jsou tu ve zpodu tři most- 
nice z živé skály nevysoké. Draže 
v útesích a v mostnidch svědčí 
o tom, že tu byla soustava břev- 
noví, která držela most, pokud 
nebyl schválně přerušen Jiná 
znamenitost jeho jest studné ještě 
25 m hluboká, do kteréž se pou> 

Štěla dešťová voda. Ta se chytala 
po žlabech, šla odkapem k otvoru a jím vytékala mezi skalami přímo do studně. Konečně je tu vchod do staré 
konice dosti prostranné. Pres příkop je nyní pevný most dřevěný; dříve byl též, ale šel jen tak daleko, po- 
kud se mohl spustiti zvodiíý most. 

Brána prostá v hradbě jest do končitého oblouku sklenuta a má draže pro zapadání mostu a pro 
kladky, též díry k zastrkování a vystrkování závory. Uvnitř jest nad branou vysoký prampouch okrouhlý. 
Vstoupíc branou zřítí lze, jak je hrad na všech stranách zavřen vysokou hradbou, tak vysokou, že jí je 
málo rovných, kteráž má všude ochoze. Napřed jest nový palác a vzadu vypíná se velká věž. Hrad býval 
dělen v dolní a horní. V dolním hradě jest hned za branou staré stavení, jež bývávalo holomČí světnicí. 

Za touž světnicí jest nový palác podle mého domnění za Klinšteinuv vyzdvižený, nyní čtyřhranaté 
stavení 3 poschodí vysoké. Úprava jeho bývala nádherná, jak svědčí zbytky veníř&v v oknech, pěkně vytesa- 
ných a pruty ozdobených. Stavení toto do nedávná pusté l. 1913 péčí Jana tehdá Šlechtice Špačka ze Štar- 
burka, majitele velkostatku Kokořínského obnoveno nemalým nákladem tak, že jest k bydlení úplně při- 
způsobeno. Spodek jeho je velká skála, která tu vyniká až do 1. poschodí a v ní starý sklep vytesaný, jenž 
byl nedávno opraven a proměněn v kapli. Před vchodem bývaly ve skále dva výklenky pro lidi, kteří tu 
čekávali. Nad sklepem jdouc sem z obnovené chodby jest síň obnovená a vymalovaná po způsobu 15. st. 
skrze Julia Fischera, žáka Alšova. Tu se spatřuji také erby bývalých držitelův; též je tu komín po staro- 
dávnu udělaný, ale kachle jeho jsou vyrobeny podle kachlíku, jejž v ssutinách vykopali. Nad tím v druhém 
poschodí jsou zřízeny tři světnice. Nejvýše v 3. poschodí pak veliká síň. V druhém poschodí jsou velká, 
v třetím malá okna. Stavení to je kryto novou střechou sedlovitou. Opravu tu vykonal architekt Edvard 
Sochor. U jihovýchodního rohu téhož stavení jest otvor, kudy se dešťová voda pouštěla do studně. 

Přistup k tomuto stavení (hořejšímu) byl za starodávna bezpochyby z povrchu holomčí světnice. 
Do nedávná chodívalo se k němu od západní strany po schodech vyšlapaných ve skalisku, jež krylo kdysi 
dřevěné stavení, nyní je hradba v těch místech, která se byla sesula, znovu vystavěna a odtud se přichází 
přímo do prvního poschodí. Při obnovování této hradby a objevování základův přišlo se na baŠtičku, která 
z hradby vybíhala. I ta obnovena. 

Ve skále za novým palácem jest výklenek čtverhranatý v ní vytesaný, který byl pro uschování 
neznámých věcí. Jdeme-li pak dále po dvoře minouc skálu s nížepsaným sklepem, upoutá zraky kabáty malý 
sklípek ve skále vytesaný, v němž se i člověk prostřední postavy skrčit! musí. Draže na skále před vchodem 
svědčí o tom, že byl kabát tento dobře zavřen a že bylo před ním dřevěné stavení, které Šlo až k protější 
skále obrácené k novému paláci. V této jest sklípek prostranný, ve skále vytesaný; než upraven k němu 
přístup takový, jak se nyní spatřuje, byl předtím propastí a lochem aneb otvorem do spodního sklepu. Nad 
tím stávalo dřevěné stavení opírající se o dotčený sklípek. Proti tomu v jižní hradbě jest již připomenutá 
branka, kudy se mohlo scházet! na vozovou cestu. 

Za tím kabátem jest ve zdi okrouhlá viška sice nová, ale nalezeny její okrouhlé základy při od- 
klízení rumu. V ní byl šnek dřevěný, aby se rychle přicházelo na hradbu, který nyní nahrazen kamenným 
šnekem. Bylo to proto, poněvadž přímého spojení s korním hradem nebylo. Týž totiž byl odloučen od dol- 
ního hradu skalní stěnou rovně přitesanou a snad i zdí, která se dávno sesula; také sloužil Šnek k tomu, 
aby se mohlo chodili z horního hradu ke sklepům. 

Pozorujeme-li sklepy y vstupovalo se do prvního, jenž hledí k východu; ten je nyní nahoru 
otevřen, byv snad zavřen dřevěným krovem. V něm je v levo mělký výklenek a v něm jsou známky, že tu 
zasazena byla lavice (prkno s prkennou podporou). Zajímavá je nad tím tvář lidská, hrubě ve skále vyte- 
saná, jakýsi plod okamžité veselé nálady. V právo jest výklenek hluboký a vedle něho podstavec snad na 
soudky s nápoji, aby byly po ruce. Za tím jest druhý sklep klenutý do válce na třech stranách zdí a na 
čtvrté skalou zavřený. V něm je na severní straně sklep Široký a vysoký, o něco menší a též čtverhranný, 
jenž až k severní hradbě dobíhá. Rovně proti vchodu do druhého sklepa jest vchod do šije dílem ve zdi, 
dílem v přitesané skále se nacházející. Touto Šíjí se přišlo až ke hradbě severní při věži, kde jest zazděná 



Půdorys hradu Kokořína. 


108 


KOKOŘÍN HRAD. 


branka (o ní niŽe). Nežli se přišlo k ní, byl vlevo té Šíje sklep ve skále vytesaný, nízký, avšak prostranný, 
v němž jsou okolo jako sedadla vytesaná, avšak draže v nich svědčí, že tu byla podlaha, snad na uschování 
cenných věci. Nad vchodem jest výkleneček a v něm vytesány 2 kalichy s květinou v každém a mezi nimi 
trojhran s křížem na něm. Z té šíje snad byla branka ven do rozsedliny, kdyby byla potřeba utikatí z hradu. 

Nad prvním a druhým sklepem stál starý dum sahající až asi do 7 m před věží. Byl ze dřeva, 
o čemž se soudí patrně proto, že se našly zbytky krytu (břidlice) a nic ze zdivá. Zde bylo prvotní obydlí, 
jež snad shořelo; že byl v Kokoříně jednou velký oheň, o tom svědčí množství uhlí, které se tu nachá- 
zelo. Že sahal tento dům až ke hradbě, posud lze na ní poznávati. Za tím pak domem byl bezpochyby pří- 
stavek neb sroubení ze dřev, aby byl přístup k věži. 

přistup k věsi byl dvojí. Kde se končila u věže severní hradba, byla ve věži prostá branka 
jen k tomu určená, aby se přešlo na klenutí, pod nímž byla lidomorna. Zdali se přecházelo po dřevěném 
můstku neb překlenutí, dnes již nelze pověděti. Ale že tak nějak bylo, svědčí známky. Druhý vchod pěkný 
byl proto, aby se přešlo na podlahu, která byla asi 3 m vysoko nad dotčeným překlenutím. 



Kokořfn od jihozápadu. 

Kdokoliv přišel na Kokořín, každý spěchal k nejznamenitější jeho památce, totiž k k viňL Věž 
tato v Samé hradbě na západním konci stojící a příkopem od sousední skály oddělená jest založena do 
kruhu neb vlastně válce a vystavěna z dola aŽ po ostří zední střechy z lomeného kamene, takže tato jsouc 
kuželová končitá jest z kamene. Z věnčí polokulatá má uvnitř 8 stěn. Bývala do nedávná kusá, ano ostří 
opadalo, ale nyní jest zase spravena. Nějaký kus pod ní položeny jsou silné krákorce, na nichž hned při 
vystavění věže postaveny krancle. Překlenutí krákorců dodává půvabu vrchu věže. Branka do věže na vý- 
chodní straně asi ve výšce druhého poschodí jest sklenuta do končitého oblouku a jak svědčí mělký vý- 
klenek pro zapadání a otvor pro kladku, zavírala se zvoditým mostem, který byv spuštěn opíral se o dva 
krákorce a dopadal na místo již naznačené při popisování přístupu. Do přízemí chtěli prolámati vchod a 
přišli sice dosti daleko, ale neprolomili přehrubou zeď. 

Uvnitř věže ve spodu byla lidomorna překlenutá a v témž klenutí jest otvor pro spouštění vězňův. 
Nad tím jsou tři kruhy krákorců v k umístění podlah, ale pro bezpečnost byla jen dvě malá okénka venýři 
obložená. Vnitřek a přístup k věži p. majitelem novým způsobem upraven.^) 


Špačkovi. 


Srov. Soupis Mělnická, kdež jsou i starší popisy doloženy. Za laskavé provedení a vysvětlení děkuji velice p. J. 


KOKOŘÍN HRAD. 


109 


Prvotní tvrz a nejstaršf sídlo držitelův Kokořfnslrých stávala na východním konci zámeckého 
parku. Na povrchu zbylo z ni okrouhlé véžiště. Pod nim jsou skály na způsob stěn, mezi nimiž je sluj a 
v ni schody. V té sluji lze znáti draže, aby se mohla břevnovím zahradili. Když se stoupá dolů neb nahoru, 
viděti jest vchody do vedlejších sklepuv ve skále vytesaných; bylo jich pět, všech přístupných. 

Tvrz v i6. století vyzdvižená stála tam, kde jsou stáje poplužniho dvoru. Na místě východního 
konce tohoto stavení byla okrouhlá věž, jejíž zdi byly asi 2 m hrubé. Na spodek její přišlo se při stavbě 
tohoto stavení. 

Nový zámek stojí malý kousek nad tím; jest to obdélné, úhledné stavení o jednom poschodí, 
upravené moderním způsobem. 

Dávno před tím, nežli založen byl hrad, stála již ves Kokořín. První její držitelé bydlívali na tvrzi 
pode dvorem, snad již yindřick z Osmichova^ jenž vzdal 1. 1320 dvůr Kokořín Hynkovi Berkovi z Dubé směnou 
za Velezice. Týž měl v té krajině s Hynkem biskupem Olomouckým ještě jiné statky, z nichž zadarovali 
1. 1328<iplat na Střemech dvěma klášterům.*) D. 1379 připomíná se Patek z Kokofína^ jenž byl již 1. 1386 
mrtev, zůstaviv po sobě sirotky.*) 

Odtud až do 1. 1426 není nikde zmínky o Kokoříně, odkudž lze souditi, že patřil k nějakému 
většímu statku. V archivu kapitoly Vyšehradské jest starý seznam listův jak dosud zachovaných, tak i mezi 
tím ztracených, v nichž v jednom se hlásí, že jeden z proboštův učinil Hynka z Dubé svým stálým komor- 
níkem a dal mu v manství vsi Stranný, Novou Ves, Kokořín a dvůr v Jílovém. Snad to byl probošt Jan 
z rodu Škopků v z Dubé, jenž 1. 1387 Jindřichovi z Dubé strýci svému a Alšovi synovi jeho vsi Lehov, Střem 
a Soběchleby do jich životů daroval Dotčený pak syn Hynkův neb Jindřichův (jenž 1. 1395 zemřel) psával 
se 1. 1402—1421 seděním na Dražících, 1423 — 1426 na Úšti, 1423 — 1434 na Jenšteině a 1426 — 1429 na 
Kokoříně a to po prvé l. 1426, když prodával Úšf.*) I lze za to míti, že buď Hynek anebo syn jeho hrad 
Kokořín vyzdvihli. Výslovně se tento 
hrad r. 1427 připomíná. Za tehdejších 
bouřlivých dob mnozi si cenné věcí na 
hradech uschovávali Tak ku př. Kate- 
řina vdova po Hlasoví měla l. 1426 na 
Kokoříně u kněze Zbyňka pás stříbrný 
pozlatitý se zvonci, koflík stříb. pozla- 
titý, dvénásob skladitý, kord stříb. pozl. 
okovaný a tovaryšstvo stříb. pozlatité, 
sukni s chřibty krátkou z aksamitu 
černého vyrážovaného, sukni červenou 
dlouhou s chřibty, šubu postavcovou 
s soboly krátkou, šubu dlouhou pohan- 
ského postavce s kunami blankytnou 
a Šubu dlouhou s kunami postavco^ 
vou.^) Bezpochyby byla ve službách 
Alšových Markéta měŠtka Starého města 
Pražského řečená Židovka, která pána 
penězi zakládala. Tím lze si vysvětlíti, 
proč Markéta na Kokoříně bydlela a 
také příčinu nížepsaných listů, které 
jsou psány asi r. 1425, jistě však v 1. 

1418 — 1426^) a jen trochu po způsobu 
nynějším pozměněny. 

Ctncj ženě paní Margrétě. 

Přiezeň má napřed milá paní Margréto ! 

A rádaf bych slyšela, by se dobře měla. 

Takéť dávám věděti, žeť sem se děku- 
jíc pánu Bohu dobře polepšila, ale 
bolest mi jest v uoČi vstúpila. Milá 
pani Margréto ! daj mi napsáno těch 
všech dluhův sumu, což jest tobě pán 
dlužen, nebť pán míní to tak zjednati 
a opatřiti, ač by pán Buoh nás obou Kokořín od východu. 

*) Rek tab., I 399, Reg. III 559. *) Tadra Acta jud. I 307, Lib. crect. XlIIa 27. Arch. Český III 601, XXVIII 

329. *) Arch. Český 26, 412. Arch. Český 28, 719, 720, Rok 1430 tu položený je nemožný, poněvadž 1. 1426 v únoru byl 
Uštěk prodán. Anzelm Kraslice n. komorník Alšův a jiní vydali 1. 1434 svědomí o těch dluzích. 



no 


KOKOŘlN HRAD. 



V tej míře neuchoval, aby ty toho 
jistotu měla a bezpečna tím byla jako 
náš dobrý přítel. A což jest pak mého 
dluhu, to mi také dej zvláště na lístek 
napsáno. A ted posílám klíček od malé 
skříň čičky a prosímť tebe, coŽf jest 
v ní, aby ty to z ní vyňala a někde 
schovala, a tu skřínku aby mi po- 
slala. A mělali by aksamitu rytého s 
čepec, kteréžkoH barvy, prosím, aby 
mi jej poslala, nebť sem chtěla paní 
Hlaváčové s tou skřínkou poslati. Také 
ty peníze Ctiborovy, když je dአBo- 
hunko vt, daj mi věděti, cof jest jich. 
Datum in UŠt íeria VI post ascens. 
dom. Škonka z Vartmberka.’) 

Poctivé paní Margrétě bydlem na Ko- 
koříně. Služba má napřed milá paní 
Margréto ! A dávámf na vědomí, že 
nyní přepuštěním pána Boha pro svou 
manželku byl sem u veliké tesknosti, 
že sem se málo s smyslem nepominul, 
avšak sem v tom na tě dobře pomněl 
o tvých dluzích, žef sem toho tak byl 
pojednal, než by mě byly další tesk- 
nosti zašly, že by ty byla dobře opra- 
vena, neb sí pro mě a pro mou man- 
želku mnoho činila i veliké nám libostí 
okazovala, pro něŽto já myslím na to, 
abych mohl dobrým tobě toho nahra- 
zovali, ale jíž děkuje p. Bohu jsou mě 
ty tesknosti pominuly, jakž se jest 
manželka má polepšila. A novin tako- 
Brána Kukořínská. vých jistých nevím ani o králi, jeŠtof 

bych je psáti mohl k tvému utěšení, než jedno ty, jakož samy snad o tom lépe víte, nežli já, o Kuřích 
vodách. A prosím tebe popracuj se mnou, což mňžeŠ bez tesknosti a tys více pracovala, jakož toho věřím 
i úfám. Dán na Úšti v sobotu před sv. Maří Majdalenú. AleŠ z Dubé sed. na Úšti, 








Jak se zdá byl dědicem Alšovým, když r. 1434 na podzim zemřel, Bohunék z KlinSteina^) a zboží 
některá prodával na splacení dluh&v. Kokořín dostal se Jankovi z Bezdédic známému válečníku, kterého 
nacházíme 1. 1437 v jeho držení,®) 

R. 1444 zapsal hrad Kokořín s předhradím, s dvorem popi. pod hradem a ves i vsi příslušné, 
Lešany tvrz s dvorem popi. a vsi ZáviŠi z Klinšteina^ jenž se tudíž po smrti Janově stal zástavním držitelem 
Kokorina. Ještě však měla dcera Janova právo dědické a věno (200 kop) na týchž statcích zapsané Kateřina 
manželka Janova, jež se po jeho smrti vdala za Milotu z Chřenovic; potom také r, 1446 téhož věna Záviši 
za 200 kop postoupila.^) 

Závíše z KlinŠteina byl horlivý přívrženec Jiříka Poděbradského, tomuto r. 1448 pomáhal dobývatí 
Prahy®) a brzy potom zemřel. Držitelem panství se stal Bohunék z KlinŠteina^ bratr jeho jako poručník, jenž 
1. 1454 od panny Elišky, dcery Jana Řitky, jež byla jeptiškou v klášteře sv. Anny ve Větším městě Pražském, 
vše právo její dědické k hradu Koko řinu s předhradím a dvorem, mlýnu pod hradem a vesnicím přikoupil.^) 
A právě v ty Časy byla tuhá pře, a to o právo odúmrtní. Po smrti Závišově všechna jeho dědictví jsou r. 1454 
provolána a vyprosil si je na králi Ladislavovi Jetřich z Janovic a z Chlumce. Proti tomu arci Bohunék 
odpor svůj položil, ale ukončení té pře, zemřev kdysi 1460, se nedočkal. Pan.ství převzali nyní synové jeho 
nedílní Aleš a Hynek z KlinŠteina a bratr jich strýčený (bratranec) ^an odtud syn ZáviŠuv, kteřížto r. 1460 
od Jetřicha, jenž na soudě dvorském právo své před se prováděli nechtěl, vše jeho právo koupili.’) 

Jan z KlinŠteina syn ZáviŠ&v převzal Kokořín a sloužil 1. 1468 věrné králi Jiřímu.®) Pokud jest 
známo synův neměl. Snad byla dcerou jeho neznámá paní a » dědička Kokořínská*, jež zemřela 1. 1496 a 

0 Škonka byla manželkou Alšovou. *) Rel. tah. 2II 17 1. *) Arch. č. VI. 442. *) Rel. tab. II 205, Arch. ě. III 268. 

6) ČČM 827, 3, 83. ») Arch. č. III. 559, Rel. tab. II 264. DD 16 fol. 6l; Arch. č. III 665. 8) Arch. Třeboňský. 


KOKOŘÍN HRAD. 


m 


pohřbena v Hrazském kostele.^) Jan prodal 1499 dědinu svou u Bosyně robotnému muži a obdržel t. r. od 
krále mocný list, aby mohl o statku svém říditi.") Zemřel nedlouho potom. Jediná jeho dcera (pokud známo) 
Markéta manŽ. Mikuláše Pecingára z Bydžina soudila se 1. 1500 s Petrem a Radslavem bratřími z SelDÍřova, 
že užívali věna jejího držíce zboží (Kokořín), na němž měla své věno.^) I ona i Mikuláš psali se do r. 1514 
pány na Kokoříně.*) 

Radslav Befkovský ze Šebířova, nej v. písař království a muž svého času vážený a proslulý, měl 
syna Hynka^ jenž měl prý manželku N. z KlinŠteina. R. 1522 se podělil týŽ Hynek s Janem Beřkcvským 
z Šebiřova o dědictví jich vše, při čemž tento obdržel na svůj díl tvrz Beřkovice se zbožím příslušným, 
Hynek pak Kokořín zámek, dvůr popi., ves celou s krčmou a platem při zámku a několik vesnic a. mlýn 
pod zámkem.®) R 1534 uvádí se ještě v tituláři, ale zanedlouho potom asi 1. 1537 zemřel. Zůstaly po něm 
dcery Majdalena^ Barbora^ Anna^ Markéta a Dorota. Mezi ně podle výpovědi soudu zemského měla se po- 
zůstalost rozděliti. I uděláno 1, 1539 pět dílu v. Tím stalo se, že Kokořín, jenž měl posud dosti velké pří- 
slušenství, sklesl na malý statek.®) Dostala jej Dorota, ktérá si 1. 1545 ve dsky zemské vložila Kokořín zá- 
mek pustý, dvůr poplužný, ves tudíž, mlýn pod Kokořínem a jiné příslušenství.^ Zpustl tedy Kokořím trvav 
nemnoho přes sto let. Držitelé jeho bydleli asi od r. 1527 mimo něj a v čas opravy naň vynakládali zaned- 
bávali, takže střechy hynuly a zdi se trhaly. K tomu pak přicházelo, že hrad na vysokém skalisku stojící 
byl nesnadno přístupný. Držitelé vystavěli si nové obydlí při poplužném dvoře. Dorota vdala se Mikuláše 
Kapliře ze Sulevic^ jenž 1546 pět vesnic zase přikoupil.®) Týž držel také Košfálov a zemřel před r. 1579. 
Zdali synové po něm Kokořín dědili aneb jestli Kokořín ještě za živností prodal, není nám známo. Tolik 
jen víme, že ho nabyl před r. 1587 Jiří Osterský Kaplíř ze Sulevic. 

Z minulých let Jiříkových znám jest tento příběh: Zikmund Belvic z Nostvic byl poslán ina po- 
čátku r. 1582 od Kašpara Bel více seděním na Liběchově do Mšena ke stáni a to k té při, kterou Kašpar 
s Pavlem Králíčkem při témž právě o vraždu měl a byl týž Zikmund hospodou u Jana Šafránka na ten čas 
purkmistra. Kdysi po třech králích poslal Jiřík Kaplíř, jenž bydlel tehdá na Bosy ni, pro Šafránka, aby k ně- 
mu na malou chvíli přišel, což on k žádosti jeho učinil. Tu bylo mezi nimi rozmlouváno, aby Šafránek do- 
volil na místě jiných konšelův poddaného Kaplířova, že sám vězení nemá, do šatlavy dáti, což on také uči- 
nil. Potom mezi jinou řečí ptal se Kaplíř po Zikmundovi Belvici, jakých jest způsobů v, ale dobrou měrou. 
I oznámil Šafránek, že jest dobrý člověk, ctný a Šlechetný pán. I pověděl Kaplíř, že by se s ním rád se- 
známil. Oznámil Šafránek *Naději se, že i pan Zikmund s Vámi.* Potom poslal k Šafránkovi, jestli Zikmund 
u něho, aby k němu přišel, když pak tento s Šafránkem o zaplacení, co protrávili, jednal, oznámil niu Ša- 
fránek, že by p. Kaplíř rád se s Vámi seznámil. Pověděl Zikmund, Že se tam na chvilku u něho staví. 
1 vsed na kůň, jel k té hospodě, kdež byl Kaplíř. Páni s sebou pěkně rozprávěli, ale potom se svadili (pa- 
trně po pitce). Pověděl Zikmund: »Pane Švakře, proč toho lotra Pavlíka mordéře zastáváte? Můj pan strýc 
sobě toho dovede, že na rožeň nastrčen bude.* Pověděl proti tomu Kaplíř: »Že Vás nemám za dobrého, 

dokud na něho toho neprokážete.* Po té šel od něho a Zikmund také chtěl ven jiti. A jeden z poddaných 
Kaplířových uchytil nosac, kterým kamení lámou a udeřil na Zikmunda a po té prchl ven. Nedosáhl ho. 
Zikmund za ním maje tulich dobytý i nadešel jednoho z poddaných Kaplířových Jíru z Sedlce i štychal 
naň tulichem. On ho prosil, aby se pamatoval, že on není (tím vínníkem). I nechal ho a obrátív uhlídal 
Kapliře majícího rapír dobytý. I vytrhl rapír a udeřil na Kapliře, ale nic mu neudělal, neb se mu zavrhl. 
Potom se spolu svázali a oba dva na zemi upadli. Šafránek nedal sedlákům k nim přistoupíti, pak jeden 
sedlák táhl Zikmunda za nohy a druhý jej motykou v hlavu udeřil. Kaplíř měl tu mnoho sedlákův pří sobě 
a kdyby Šafránka nebylo, byli by ho zabili. 

Jiřík jsa též pánem na Brocně měl nemalé potíže se Chcebuzskými, od nichž se mu děly ne- 
malé, ale velké Škody na obilí, oni všude stezky dělali, kde se jim dobře líbilo, koně, valachy a hříbata 
pouštěli bez ohlavě; když Brocenští je zajali, potom je vyprosili a žádné nápravy nedělali a když se na to 
pán domlouval na ně, tehdy se omlouvali, že je pouštějí, aby se napásli, kde mohou, a že jim taik pán 
jejich káže. I vozy jezdili přes obili, ač měli silnici. 

Když jednou (1588) BrocenŠtí zasévali na poli, Šel Matouš kovář poddaný Albrechta Kapliře 
Chcebuzského přes pole, ano zaseto bylo, viděl pana Jiříka a Šel přece přes pole oseté a zavláčené. Tu pan 
Jiřík zdržcti se nemoha Šel proti němu maje hůlku Iřskovou v hrsti, »vrapil« (strčil) ho třikrát neb čtyřikrát 
a Šel od něho. Svědkové Chcebuzští vypověděli, že na tom místě krve z něho vyteklo nemálo a že ta krev 
ležela do třetího dne. Když tu kovář ležel, přišel k němu mladý Kaplíř a našed ho zbitého doptával se ho, 
kdo mu to učinil, a on mu pověděl, že pan Jiřík, co na Brocně sedí, jej zbil Rozumí se, že z toho byl soud.®) 

T. r. přijel jeden pán s lidmi svými na Brocno k: Jiříkovi domlouvat se k němu o pastvy, aby 
mu dopřál pásti po jeho gruntech. Jiřík pravil, aby toho nyniičko nechal, že toho není čas, ale on vždy ho 

Soupis Mělnická nastr. 37. Na náhrobku jsou erby Sekcrkovský a Klinštcinský. V Kadaňských knihách připomíná 
se k r, 1476 „Elisabeth von Korotin“ manželka Beneše Sekerky z Sedčic *) Arch. Český VI 577, Arch. Roudnický. Arch. 
Č. X 361. *) Arch. Č. XIII. 130, Reg. k. a Arch. Třeboň. Kniha v Hradci Králové. ») DZ. 2 J lé. «) DZ 45, D 4. ’) DZ. 250, 
H 28. ®) DZ. 7 L 1 4. ®) Reg. k soudu. 


112 


KOKOŘÍN HRAD. 


prosil. Po té Šli spolu ven všichni, totiž přítomní páni, stáli spolu v světnici, i rozprávěli. Tu se hodil 
k tomu Zikmund Belvic z Nostvic, stál podle Jiříka, pak ho popadl za krk, udeřil jím do kouta a pral ho 
pěstí tak dlouho, až ho strhli dolů.^) 

Jiřík koupil 1.1590 ves Chodec a prodal potom sX 2 ite]s.Kokof\m\íý Oldřichovi Hrsánovi z Harasova^^) 
jenž byl pánem na Vidimi. Tento měl z manželky své Johanky z Sulevic syna Adama Tobiáše a jedinkou 
dcerku Eusebii Alžbětu Evu. Jsa r. 1599, 23. února těžkou nemocí zastižen, z níž se vyhojiti nedoufal, na- 
psal téhož dne poslední své pořízení, jímž statek svfij všechen mimo Kokořín odkázal synu svému Tobiášovi. 
Manželka jeho, jež byla poručníci učiněna nad synem a dcerou, obdržela statek Kokořín, jehož měla užívati 
jen do smrti své, a pak mél na syna jejího připadnout!.^) V témŽ posledním pořízení prosí Oldřich po- 
ručnlk&v »pro Boha,< aby dítek jeho »v tom náboženství křesťanském, v kterémž jsou se zrodily, zanechali 
a mimo to evangelické učení k žádnému jinému jich nižádným vymyšleným způsobem do let jejich rozum- 
ných vésti nedopouštěli, ale hned z mládi k liternímu umění, z něhož se předně pána Boha a vůle jeho 
svaté znáti naučily a mravnému a Šlechetnému obcování zvykly, oddali a vidělo-li by se za dobré, do cizích 
zemí odeslali, do dvacíti let nákladu žádného na ně nelitujíce.* Nedlouho potom Oldřich zemřel a Johanka 
uvázavši se ihned v panství Kokořín ské vdala se v druhém loži zase za vdovce, Oldřicha Desidería Pruskov- 
ského z Pruskova. Matka starala se více o sebe než o syna. Zaplatila dluhy a kromě toho měla 20.000 kop 
na Vidimi pojištěných, o něž se bála, že by jí je sirotek nemohl zaplatí ti. Proto vyhledávala toho již 1. 1608, 
aby ty statky byly prodány, a 1. 1609 prodala statky Vídim, Kokořín a Stránku Rudolfovi II. králi Českému 
za 96.000 k. míŠ.,^) zejména ves Vidím s vesnicemi s zámkem Kokořínem, tvrzemi; jednou Vidimskou, 
druhou Kokořínskou, dvory popi. při tvrzi Vidimi, Tuboze, při tvrzi Kokoříně a při pivováru. 

Kokořín nezůstal dlouho panstvím královským, neb Rudolf prodal smlouvou uzavřenou 1610 
17. listopadu statky Vidim, Kokořín a Stránku Vácslavovi Berkovi z Dube a z Lipé na Deštně a Bezdězi. 
Smlouva tato schválena byla r. 1611, v pátek po neděli exaudi a v r. 1911, 28. července ve dsky vložena.®) Řečený 
Vácslav tehdá také strany odbytí vojska Pasovského činný zúčastnil se povstání stavův r. 1618 a zvolen jest za di- 
rektora ze stavu panského. Při volení nového krále byl Vácslav z počátku pro knížete Saského, brzo však se přidal 
ke straně Bedřicha falckrabě, jemuž pak věrně a horlivé sloužil Co jeden z hlavních povstalcův po bitvě Bělohorské 


rychle z vlasti uprchl. Plno- 
mocný místodržitel císařský 
Karel z LichtenŠtei na obeslal 
jej r. 17. února 1621, aby 
v 6 nedělích na hradě Praž- 
ském stál; to když neučinil, 
odsouzen jest statku, cti a 
hrdla. Statky jeho Bezdězi, 
Vidim, Kokořín a j. v. po- 
brané do fisku královského 
zakoupil 1622 nejvyŠŠÍ hof- 
mistr Adam z Valdšteina^ 
jenž se byl nedávno před 
tím vrátil z vyhnanství. Již 
za rok 1623 směnil Adam 
statky tyto za jiné, náležející 
Albrechtovi Vácslavovi Eus. 
z ValdŠteina^ kterýž je až 
do smrti své ke knížectví 
svému Frýdlantskému držel. 
Po tragickém konci tohoto 
velikána bylo Vidimsko 
s Kokořínem a Stránkou po 
druhé konfiskováno a roku 
1636 od Ferdinanda II. po- 
stoupeno Janovi z Beku cis. 



generálovi a nejvyŠŠímu nad 
třemi tisíci lidu pěšího. Po- 
tomní dějiny Kokořína a 
Vidimě neposkytují nic za- 
jímavého. Po Bekovi násle- 
doval syn Jan JiH (1657) 
a vnuk Eugenius Albert po- 
dědiv otce i bratří. Když 
tento l. 1700 zemřel, dostaly 
se české statky třem jeho 
dcerám, které se o ně léta 
1705 rozdělily. Povstaly tak- 
to statky Vidim, Kokořín 
a Stránka. Onyno zase spo- 
jeny zanedlouho. Kokořín 
zůstal zříceninou, která se 
vždy velice líbila. 

Slavný básník Goethe 
také se sem jednou podíval 
a když uviděl Kokořín, zdál 
se mu býti podobným ko- 
rábu a žertovně prohodil 
slova: Tady máme najednou 
příčinu, proč Shakespeare 
básnil o českém námořním 
králi.®) 


Spisovatel » Hradů* v Kokorině s nynějším majitelem hradu. 


') Reg. 169 a 179 kom. s. «) DZ, 169, M I. ») DZ. 128, O 27, P 2. *) Arch. gub. DZ. 183. E 10. ») Arch. gub. DZ. 184, 
B 17. 4) Bohemia 1. 1838. 





LEŠTNO ZÁMEK. 


si půl hodiny od Bystřice k severovýchodu stojí v údolí, které odděluje výšina od Bystřice, 
•starý zámek « LéŠtno (v obecné výslovnosti Lištno), který by se v jistém smyslu též novým 
zámkem nazývati mohl.*) Neb v jeho starých zdech, když již byl na spuštěni, pc staveni 
z brusi noví přibytkové, stavení pak okrášleno nejen výstupky a baštami, nýbrž i námětky 
a rozmanitými Štíty Ačkoliv jest zámek tento výšinami obklopen a v nich taUořka schován, 
přece sení poloha jeho smutná, anobrž pro rybničnou hladinu a mnohé stromoví půvabná. 
Cesta od Bystřice k Léštnu běží po hrázi rybníka Sladovny, v právo stojí tak zvaná 
Sladovna, Staré stavení a zahrada s altánem, kterýž podpírají pilíře, v levo jest kaple, nad níž se 
rozkládají dvé staré lípy. Tu se dělí cesta. V levo jde k hospodě, v právo zatáčí se k zámku. 
Zde již dobře se přehlédne bývalé jeho opevnění. Neb posud jej zavírají na jižní straně příkopy 
vyzděné, široké a hluboké náspy. Tak to bývalo na všech čtyřech stranách a kromě toho bránily zámku ryb- 
níky, jeden Sladovna, druhý spuštěný, z něhož zbyla jen hráz. Dokud byly příkopy a náspy na všech stra- 
nách, měl zámek tvářnost pravé pevnosti. Ale poněvadž nynější páni chtějí míti při zámcích zahrady, srovnány 
asi okolo r. 1880 a jen sem a tam nějaký kus na památku ponechán. 

Přes příkop chodilo a jezdívalo se po zvoditém mostě, kterýž nahrazen později kamenným mostem 
na vyzděném oblouku (nyní jest jedna strana zemí zasypána). Na místě bývalé brány jsou dva pilíře, jichž 
cihlové zdivo o pozdějším původu svědčí. V levém pilíři jest okno zvenčí úzké, u vnitřku Široké bud od 
vrátnice aneb střílna. Za branou v právo jest ve hrubosti zdi výklenek, jako bývá ve branách. V levo za 
branou jde od jihu k severu dlouhé stavení a část jeho při bráně do čtverhranu založená s poschodí vy- 
soká obsahuje lesní kancelář a jest nově upravené stavení na místě bývalé věže, z níž ještě dvě zdi zbyly. 
Starý soused HampeŠ pamatoval tu věž, která brány ostříhala a říkalo se jí prý Btanice. Sám byl při díle, 
když jí část vybourali a jen některé zdi, zejména zeď při bráně nechali. Z kuchyně tohoto stavení v přízemí 
bývala chodba do sklepu nyní zazděného a pod branou jsou zazděné dveře. 

Ke Bránici přiléhá dlouhé stavení, kteréž bývalo o jednom patře, ale poschodí při opravě zámku 
zbouráno, aby se tu umístiti mohlo cimbuří zdi, která okršlek zámku zavírá. Přistavěno bylo k bývalým 
hradbám hned od prvopočátku, ale nynější úpravu obdrželo teprve ke konci 18. století, když se zámek 
k úpadku blížil. Bezpochyby tu bývaly konice a obilnice. 

Za Bránicí k východu jest parkán mezi vlastním zámkem a hradbou, který Šel do čtverhranu 
okolo zámeckého staveni. Na jeho jižní straně proti druhé bráně býval pivovár^ dlouhé stavení, které z polo- 
vice do parkánu a z polovice bylo povydáno do příkopu. Stavení to 1. 1884 vybourané melo novou úpravu. 
Kde se toto stavení končilo na východní straně zámku, udělán výjezd ze zámku do poplužního dvora za 
ním ležícího a proto také příkop v těch místech zasypán. 

') Viz i Bernauovo Album 1 386 a Mistop. bibl. HI li 9. Za provedeni při podrobném zkoumání děkuji p. Karlovi 
Čečkovi, nadlesnimu. 




114 


léStno Zámek. 


Naproti bývalému pivováru jest hrubá hradba, v niž se nachází dotčená jíž druhá brána^ vedle 
niž něco dále k západu prolomena za naší paměti ještě jedna brána. Má kamennou obrubu, nad nf jest 
ozdobně vytesaný erb rodu Šternberského a rok 1536. Nad štítem jest čtverhranatý výklenek a v něm Ma- 
tička boží a známky nějakých maleb. 

Vlastni zámek^ do něhož se branou vstupuje, podobá se (nehledíc k novému přístavku na severní 
straně) velice Litickému hradu; má totiž uprostřed dvůr, na východní straně palác, k západu vedlejší sta- 
veni s kapli, vše pravidelně změřené a zdělané, avšak tak, že Šířka k západu jest o něco větší než k východu. 
Ve dvoře zavřeném na třech stranách dotčenými staveními a za severní hrubou hradbou (2*/a m) spatřuje 
se bývalá studně. Na severní hradbě vídal se před stoletím nápis Anno domini millesimo quinquagesimo 
trigesimo septimo, pod tím byl král na trfinu sedící, v levo nahá postava a v právo divý muž s lukem. 
Tak to viděl A. Z. Maloch. Starý HampeŠ 1. 1884 vypravoval, že tu byli tři rytíři vymalováni a nápis mezi 

tím prý byl »Z nás tří jeden na ně (t.j. na 
poklad) kouká.* Jinde zase je psáno, že na 
severní hradbě byl jeřtě 1. 1788 erb a nápis 
Johan nes de stellis Dux(?) et Dominus in 
Lištno. V levo v rohu jest vchod do pod- 
zemních sklepflv, z nichž prý Šla chodba 
nyní sesutá do lesa Lísku. 

Západní čtvrtinu hradu zabírá Čtver- 
hranné stavení, které bylo před 70 lety tak 
pusté, že jen hlavní zdi stály. To obdrželo 
v 1. 1873 — 1884 docela novou úpravu, tak 
že jest k nepoznání. Má skvostně a vkusně 
zřízené pokoje, v nichž se rozličné památ- 
nosti nacházejí. Připomeneme z nich troje 
pěkné brnění, starodávnou skříň z r. 1664 a 
erby vypálené v oknech, které jsou zcela 
pěkné až na heraldickou nefotměrnost jed- 
notlivých částí. 

V minulém století a při přestavbě 
r. 1883 za své vzala také vié^ která byla 
k tomuto stavení na východní straně přista- 
věna. Ve zpodku této věže, kterou před 
dávnými lety zbourali, byla kaple, v níž 
ještě 1. 1784 mŠi svátou sloužili. Byla čiver- 
hranatá s polookrouhlým kfirem, ale byla jíž 
v polovici minulého století v bídném stavu 
a skladištěm ovoce. Když ok. 1. 1840 A. Z. 
Maloch Léštno navštívil, vypravovali mu 
lidé, že ve sklepě pod kaplí našly se před 
30 lety kosti zazděné panny. Nad kaplí byla 
místnost a v ní okrouhlý otvor do vězení, kteréž bylo uděláno na spflsob čbánu; Maloch tu ještě viděl dřevěné 
lavice pro zločince. Bylo tehdá zazděno a přišli naň, když dávali novou střechu. Maloch popisuje také obrazy 
v těchto místnostech (podle Hampeše to bylo prý v kapli) totiž ve výklenku okna obětování Isáka, v právo 
andělé s mladým Tobiášem, nahoře dva andělé držící erb Vratislavský a ještě jiný. Před tím tu také bývala 
malba taková: Když LéŠtno obléháno bylo a vzdáti se nechtěli, vyšli ven s hostií a v tu chvíli se spustila 

bouře a hrom zabil vůdce nepřátel. Nedávno před r. 1840 malba ta spadla. Hrad byl malován s třemi 

věžemi: okrouhlou u kaple, čtverhranatou při přední bráně a nynější věží při paláci. To vŠe již je pryč. 

Západní stavení spojuje s palácem nové stavení, v němž jest pěkná tabulníce s erby bývalých 
pánův Leště nských a na místě bývalé hrubé hradby jest sloupová chodba. 

Palác Čili východní stavení, na němž před obnovením viděti bylo rýsování, obnoven jest Uk, že 

některá okna stará nechána, jako ku př. okna ze 17. věku mřížemi zavřená a malá s veníři z 15. věku. 

K tomu přidělána nová okna, mezi jinými i dvě v románském slohu. Palác zabírá východní třetinu vlastního 
zámku a založen jest do čtverhranu skorém pravidelného. Zdi jeho hrubé a lité pocházejí od založení zámku; 
vnitřek předělán a měněn v 16. věku a teprve 1. 1884 dostával nynější úpravu, při čemž se starobylosti jeho 
pokud možno šetřilo; jen třetí poschodí pro velkou chatrnost docela přestavěno. Chodí se do něho od 16. 
věku po schodech, které jsou umístěny v přístavku věŽo vátém, nyní povýšeném na věž, pokrytou sedlovitou 
střechou předělanou. 



Vysvětlení polohy Léštna. 

I Sladovna, 2 cesta od Bystřice, 3 příkop, 4 Bránice s vedlejším stavením, 
5 prázdné místo bývalého pivovaru, ^ zadní brána, 7 dvňr, S palác, p zbytky 
mohutného náspu, ío dv 5 r, /I sýpkaistaroŽitné stavení, podle pověsti bý- 
valý kostel pod obojí). 


LÉŠTNO ZÁMEK. 


115 


V podzemí jsou sklepy, v přízemí jsou klenuté místnosti dvě do dvora a dvě za nimi. V 17. st. 
tu mívali lednici a Špižírnu a ty dva zadní sklepy měli pro omastek. V prvním poschodí přicházelo se ze 
schodův na mazhauz neb síň, šestihran atými cihlami dlážděnou, kromě níž tu bylo ještě 5 klenutých míst- 
ností. Nejzajímavější byla světnice malá na západní straně při schodech. Při oklepá váni omítky objeveny 
tu malby, po nirhŽ nazývána malovaná světnice. Světnice ta má křížové klenutí a na křížích téhož klenutí 
objeveny lupenovité ozdoby zelené a červené. Na severní straně klenutí jest modrý štít se Žlutou hvězdou 
erb pp. ze Šternberka, na východní straně žlutý Štít se sviní hlavou a nápis »sstít panv z sselnberka,,* na 
iižní štít s labuti a nápis *sstít panv z sswamberka*, konečně na západní straně jest Žlutý štit s ríiží (modrou), 
jejíž barva vybledla a nápis sstít panv strazskich. Ve výklenku okna jsou zbytky erbu Pernšteinslkého. 
Ostatní čtyři světnice jsou větší než tato a klenuté. V druhém poschodí byl mazhauz neb síň čtverhranatými 
cihlami dlážděná a kromě toho zase pět místnosti. Bývalá » velká kuchyně* má křížové klenutí, vedlejší 
v jihozápadním rohu jest sklenuta jako sud a ostatní mají klenuti s lunetami. Prostřední z nich na jižní straně 
měla malé oddělení, jemuž se říkalo kuchyňka. Převity byly na východní straně ve hrubosti zdi. 

Třetí poschodí mělo jen dvě místnosti Dvě jeho třetiny k východu zabíral palác^ jak se mu i za 
naší paměti říkalo. Býval cihlami dlážděn a měl čtyři velká okna, dvě k východu, jedno k jihu a kromě 
toho okénko na severní straně. Na oknech byly kamenné veníře. Na stěnách bývaly malby, z nichž našili 



Zámek Léštno, boční pohled. 


1. 1884 pod omítkoL Matku boží na měsíci s anděly, ornamenty s ptáčky, což vše ze 16. st. pocházelo. 
V jihovýchodním rohu při jeho novém upravení přišli ua klenáky zazděné, kteréž se zúplna v malou ka- 
pličku složití daly. Patrně to bývala kaplička, která se nacházela v nějakém námětku. V severovýchodním 
rohu býval vlaský komín. Vedle této sině k západu bývala velká světnice s dvěma kuplovanými okny, v níž 
také bývaly malby. Nyní jest toto poschodí na několik světnic znova upravených rozděleno. 

Na Léštně ukazovaly se tří kamenné koule, z nichž každá asi 150 kg vážila. Hozeny sem byly 
pří obléhání a lze je viděti na schodech k paláci. Kromě toho našly se některé koule v gruntech, k nimž 
potřebovány, a ty leží mimo zámek. 

Jako každý starý zámek, má i LŠtěnský pověst o pokladech. Praděd starého HampeŠe byl tu před 
dávnými lety za kuchaře a s jinými objednal si z Prahy čarodějníka na hledání pokladu. Ten pouštěl virgule 
neb koule a když s koulemi našel, kopali, aŽ se dokopali k železným dveřím. Ty nemohli otevřití a proto 
vyp&jčíU si ze Splavského mlýna sochor a palici. Když otevřeli, virgulář čarodějník položil kuchaře: ústy 
dolň, ale ten se nemohl dočkali konce, an zatím virgulář kouzlil, ohlédl se a viděl tři kádě plné peněz 
a na každé kádi černého psa sedícího, jemuž Šel plamen z tlamy. Tu se kuchař lekl, vzkřikl a ten čarodějník 
popad ho, vyhodil ze sklepa, poněvadž se sklep v tu chvílí propadal. Povídá se, že v zámku je zlatá kachna 
s vejci někde pod bývalou kapli. Jedna Ženská prý vejce našla ale nic více a tak kachna, která měla tři 
vejce, má jen dvě. 

Zajímavé je také Čisti starý popis z r. 1667, který proto přikládáme, aby se s rysy jednotlivých 
poschodí srovnali mohl: 

Zámek LíŠno: Když se do něho do předního placu přijde, po levé straně při bráně při zemi 

světnička pro vrátného, vedle ní 2 marŠtale prostranné pro koně, nahoře nad branou jest prostranná tabul* 


116 


LÉŠTNO ZÁMEK. 



nice bez oken, kamen a dveří, při ní sině, dále komory 2, v jedné jsou dvě okna, světnice 1, v ní 2 okna, 
to všecko stavení je šindelem přikryto.^) 

Item zbořeniště při zemi, kdež předešle pekárna bývala, zase marštalka na 2 koně, 2 malé sklípky, 
nad nimi kuchyně klenutá, vedle těch sklípkuv vinopalna^ zase pivovár se vŠím nádobím pivovárským k tomu 
přináležejícím, vedle něho pekárna klenutá, při ní vížka s hodinami nad tím stavením a zdí, inahoře počna 
od kuchyně až na pekárnu jest světnice, síně, komárky 4. Item světnice a komora, kde hejtman nyní jest, 
to vše na díle cihelnou a ostatek šindel nou zlou střechou přikryto.*) 

Dále jdouce do prosředního placu po pravé straně při zemi jest špižírna, v ní lednice, vedle ní 
sklepy 2 pro omastek,®)z^ dolejším štoku síně, při ní po pravé straně sklípek, zase světnice 2, vedle 1 sklep.^) 

V témž Štoku prostřední pokoje, toltiŽ síně, dále 
pořád v hromadě 5 pokojuv, vŠe klenutýc:h,^) nad nimi 
nahoře jest palác prostranný s stropem táílovaným bez 
oken, v něm vlaský komín, vedle zbořeniště prostranné^ 
kde dřevěná světnice bývala,®) Při tom stavení věž cihlami 
přikrytá, v kteréžto věži schody jsou, jimiž se do dotče- 
ných pokoj &v chodí, ostatní stavení jest všechno šindelem 
přikryté. 

Naproti nadepsanému stavení Štoh obíirný^ kde po- 
koje bývaly, a nyní toliko samé vysoké zdii stojí, v témž 
štoku 4 sklepy pod zemí.’) Šacuje se týž rámek se vŠím 
nadepsaným stavením a příslušenstvím, s příkopy, stro- 
movím na nich stojícím oc 1500 ss. míš. 

Léštno má jméno své, jak již Hájek dobře po- 
znamenal, od líští. Prvotně tu byla bezpochyby pouhá 
vesnice. Okolí jeho bylo od pradávna v držení těch Be- 
nešovicův, kteří hrad Dubou založili Ondřej (1283) pra- 
děd pánův z Dubé sídlel v 1. 1284— 1297 ma KavČi hoře 
blíže Léštna. Bylo to bezpochyby opevněné? sídlo na ny- 
nějším Kavčím vrchu, z něhož není ani památky (ač se 
mluví o bývalém hradě na hoře Žebráce), ale vesnice 
v těch místech bývala do 15. století. K z;aložení hradu 
Léštna, jenž se poprvé 1. 1378 připomíná, došlo teprve 
po r. 1367, když se Vácslav, Ondřeje Beneš bratří, synové 
n. Ondřeje z Dubé o dědictví své rozdělili. Tehdá Beneš 

T Ati ^ 1^ 

a *v JlJC/VdJLI liKllitl 

nevolil žádné z blízkých vysokých návrší, nýbrž krajinu 
vlhkou, rybničnou. V l. 1367 — 1378 nacházíme jej jako 
patrona kostelu v Nesvačilech a Okrouhlici a I. 1379 vy- 
držoval si na hradě Leštěnském také kaplana.*) Manželku 
měl Markétu ze Zvířetic a syny Ondřeje^ Haška^ Beneše 
a Vácslava, Ondřej nej starší nazýván byl Roháč bezpo- 
chyby od rohaté střely svého erbu a 1. 1381 držel s Be- 
nešem zboží Libunské,®) později seděl na Z věstově. Beneš 
držel pozpěji hrad Kožlí. L, 1396 'vládli všichni Čtyři ne- 
dílně panstvím Lštěnským podávajíce faráře do Bystřice 
a Okrouhlice^®) a 1. 1398 obdarovali s mateří svou faru 
Bystřičkou platy v několika vesnicích a dědinami.**) 
O Haškovi se potom nic nedovídáme a když došlo ku 
konečnému urovnání pozůstalosti otcovy, zůstal Vácslav sám pánem na Léštně. Od počátku 15. st. čte se 
o něm nejednou v pamětech. L. 1407 obdařil faráře Okrouhlického platem,*®) také od toho času nejednou 
se připomíná jako patron kostelů na panství. Z poručení královského provázel Husa do Kostniice (1414). Na 
cestě té z Norinberka se pustil za králem Zikmundem do Porýnska a odtud přinesl do Kostnice průvodní 
list slíbený. Že Husovi byl platným a spravedlivým přítelem, sám Hus ve svém listu dosvědčuje. Mírné jsa 
povahy, radil Husovi, aby odvolal, a když i po smrti krále Vácslava Zikmunda se přidržel, nepřipojiv se 
k podobojím, přece se u Zikmunda doprošoval, aby byl mírný k Cechům. I Zikmund si ho velice vážil, 
mezi lidem pokládán za radu jemu nad jiné milého. V bojích 1. 1420 měl nemalé účastenství a dokud 

*) Západní strana pří hradbách. 2) Jižní strana při hradbách. «) Přizemí pod palácem. *) První poschedí pod palá- 
cem. *0 Druhé poschodí. ®l Třetí poschodí. ’) Západní stavení. Lib. conf. visit. ®) DD 13 f. 192. ^®) Lib. eoinf. n) Lib. erect. 
VI. 69. *3) Lib. erect V 147, 


Léštno, bývalá brána. 


LÉŠTNO ZÁMEK. 


117 


Zikmund jen trochu vlády v Čechách měl, byl jeho podkomořím. Táboří usilovali o to, aby kořeny Vácsla- 
vovy moci v Čechách podfali. Proto před sv. Alžbětou I. 1420 hrad LéŠtno oblehli, ale poněvadž zatím věci 
v Praze se proti Táborům obracely, udělali příměří s posádkou a obrátili se k Říčanům.^) Za purkrabě měl 
na LéŠtně (1416) jakéhosi Vítka.*) 

Vácslava nacházíme naposled 1. 1424 v radě královské v Budíně.*) Kdy zemřel a jestli nějakých 
dědicův zůstavil, není nám známo; ani nevíme, komu LéŠtno po něm patřilo. Z kusých pamětí jen to se 
dovídáme, že král Albrecht táhna 1438 k Táboru dne 8. srpna ležel u LéŠtna *) Léštna nabyl potom Jan 
ze Smilkova a držel je zejména 1. 1443, když prodával hrad Kostelec, a 1. 1450, když opovídal Oldřichov 
z Rožemberka.^) Ani nevíme, kdy a jak se dostalo LéŠtno rodu Šternberskému, jemuž bez mála 200 let 
patřilo. Snad je získal Aleš Holický (f 1455) aneb syn jeho Petr (f 1454). Jisto jest, že za panování krále 
Jiříka poroučel tu Zdenék ze Šternberka jsa poručníkem mladého Petra Holického syna Petrova. Král Jiří 
oblehl pro nevěru Zdeňkovu 1. 1467 všechny jeho hrady, LéŠtno obléháno přes dvě neděle.”) Z tohoto 
obléhání pocházejí veliké kamenné koule, které se v zámku ukazují. Konečně padlo LéŠtno, jsouc tuším tak 
rozstříleno a hladem vy mořeno, že se nemohlo udržeti. Král Jiří prohlásil je za propadlé, větší část dal 
synu svému Hynkovi knížeti Minstrberskému a menší Mikuláši Trikoví e Upy. Tak to zůstalo aŽ do r. 1477. 
Tehdá Petr LéŠtno osadil a zboží se ujímal. Kníže Hynek, který tehdá straně Matyáše krále Uherského přál, 
velice se o to bral, ale nebylo mu to nic plátno. Petrovi dobře řáděno, aby napřed zámek opravil a dobře 
Špihoval, a pak teprve zboží se ujímal.’) V míru 1. 1478 učiněném přiměl král Vladislav Trčku k tomu, 
že svou část panství LŠtěnského Petrovi postoupil.^) Petr vystavěl znovu LéŠtno asi tak, jak bylo před 
obnovením, ale stavbu tuším syn jeho Jan 1. 1539 dokončil, Petr zemřel r. 1514 dne 4. června na LéŠtně 
Tělo jeho synem jeho a přáteli do Třeboně převezeno, kdež i potom pochována byla vdova Kateřina 
z Rožemberka (| 1521). 

Jan syn Oldřichův držel Šternberk i LéŠtno, ale rád na LéŠtně přebýval, jak svědčí listy jeho 
odtud dávané.®) Stavbu zámku 1. 1530 dokončil a když dsky zemské shořely, vložil si znova (1544) Léštno 
zámek, dvůr, ves s dvěma krčmami, Bystřici městečko a všechny vesnice v obnovené dsky zemské.’®) V po- 
sledních letech jeho panování byl tu purkrabí Jan Kysel ovský z Kyselova.i’) Zemřel 1. 1551 zůstav! v syny 
Oldřicha, Vácslava a Otakara. 

Oldřich požíval takové vážnosti v zemi, že jej sám Petr z Rosenberka v kšaftu svém ustanovil 
jedním z poručníkův. Za jeho panování dosáhl hrad nejvyššího stupně své slávy. Hosté vzácní přijíždívali 
často na hrad s valným nádherným komonstVem naplňujíce skvostné komnaty jeho. Mezi těmi byl nejpřed- 
nější sám vladař domu Rosenberského Vilém, který na svých častých cestách z Krumlova do E*rahy ke 
dvoru královskému, k sněmům i jiným záležitostem neopomíjel zavítat! k příteli svému* na hrad LeŠtenský 
a zde bud přenocovat! neb i déle se pozdržeti. Oldřich zemřel bezdětek a pozůstalí po něm bratři Vácslav 
a Otakar rozdělili se 1566 v červnu o veškeré dědictví po otci Janovi a bratrovi pozůstalé. Vácslav vzal díl 
Šternberský a Otakar přijal zámek Léštno jak v svém položení byl, pivovár se sladovnou a spilkou, verŠtat 
bednářský, kovárnu, lusthauz, obročnici, prádlo jinak lázně, štěpnici, chmelnicí, zahrady, zahrádky, haltéř, 
sádku, dvory poplužné, městečko Bystřici, podhradí při zámku LéŠtně a drahně vesnic.’*) Otakar vládl na 
LéŠtně více než 20 let a kšaftem svým (r. 1584 den sv. Matouše sepsaným) učinil poručnicí nad statkem, 
svým a jedinou dcerou Dorotou manželku svou Annu z Roupova a přidal ji k radě některé pány. Zemřel 
1.1589 svévolně se mečem zabiv.’®) Mikuláš Křečovský z Křečovic byl za něho (1580) úředníkem na LéŠtně.’*) 

Dorota Holická byla od r. 1587 manželkou Vácslava Smiřického ze Smiřic, ale ten již 1. 1593 
zemřel. Vdala se potom po druhé za Maximiliana Trčku z Lípy. Tento stav se skrze ni držitelem Léštna 
vyprosil si 1596 majestát, aby mohl u městečka Bystřice vybírat! clo na opravu špatných cest. Ale když 
Maximilian 1. 1597 zemřel a právo to pominulo, předkládala právo Dorota zase u král. kanceláře. Že cesty 
u Léštna bývají v mokré Časy zlé a formani vyhýbajíce se lidem na polích a lukách Škody činí, a dostaly 
(1598) nové obdarování na clo.’®) 

Dorota vdala se po třetí za hrabě Kryštofa z Fyrštemberka, jenž byl 1601 za obyvatele Čech při- 
jat a s ni přes 13 let hospodařil. Mezitím a potom kupovala Dorota drobné statky okolní jako Olbramovice, 
Drahkov, TvořeŠovice, Hůrku, Peclinov. Když Kryštof 1, 1614 zavražděn,’®) zůstala Dorota ve vdovstvi ještě 
19 let. Zemřela okolo 1. 1633, 

Dědicové Dorotí ni byli Vratislav a Bedřich Rudolf synové a Anna Albertina a Alžběta Eusebie 
dcery z třetího manželství. Mladí páni ujali se panství, ale jako matka jich tak i oni zámek nic neopravovali, 
tak že pomálu pustl. Albertina byla vdána za podmarŠálka Krystyana Ulov, jenž věrně držel s Valdšteinem 
a proto s ním 1. 1634 v Chebu zavražděn. Ještě téhož roku vdala se Albertina za Jana Pavla z Briaumontu 
c. k. nejvyššího. Bratří měli jí pro její dvě děti”) vyplatili nemalý obnos v penězích, ale že s tím váhali 

*) Vavř. z Březové Font. r. B, V 448. ®) Stará kniha Pražská. 3) Palackého Děje. Tamíe. *) DD 61 str 315, Arch. 
Třeboňský. *) Arch. č. VII 289. Bečko vského PoselUyně 1 947. 8) Arch. gub. ®) Arch. mus. DZ. 250, K 12. “) Arch. Tábor- 
ský. ») DZ. 60, E 13—17. »3) DZ. 25, B 23-26, Dačický I 167. '*) Arch. gub. ‘3) Reg. královská ve Vidní. «) DZm, 172, G 21. 

Syn Maximilian Ulov záhy zemřel. 


118 


LÉŠTNO ZÁMEK. MARŠOVICE TVRZ. 


vedla Albertina právo na Léštno a dovedla toho, že jí panství to I. 1642 k ruce Doroty Viktorie z lilová 
dcery její odhádáno.*) Některý rok potom zemřel Bryaimund, jak mu Cechové říkali a Albertina vdala se 
po třetí za Šebestiána Jana z Říčan. Ze všech tří manželství byly děti; z prvního* již dotčená Dorota od 
r. 1652 vdaná za Josefa Priama z Ravoratu, z drahého Albertina Eusebie od r. 1611 manželka Jiřího Rade- 

clc4ho z Radče a Johanka I-idmila manželka Vácslava Vrochyné z Reptuv, z třetího syn Petr Vil4m 

Panství bylo zadlužené a proto některé části jeho již 1. 1661 odhádány věřitelům. Kromě toho 
odhádány Tvořešovice Albertině Radecké a Olbramovice dětem Johanky Vrochvnové jako jejich podíly. 
Ostatek po smrti Dorotině dělen na konci r. 1667 mezi Petra Viléma a Josefa Priama manžela zemřelé. 
Onen dostal zámek Léštno s několika vesnicemi a částí Bystřice, tento část Bystřice též s několika vesnicemi.*) 
Petr Vilém, jehož manželka byla Marie Maximiliana rozená z Doudleb a na Jezeře, zemřel bez 
pořízení a pozůstalost po něm připadla na oba jeho syny Karla Šebestiána a Ferdinanda Františka^ kteří 
12 máje r. 1699 učinili mezí sebou porovnání takové, že Karel Šeb. starší ujal LéŠtno a Ferd. Fr. mladší 
podržel Struhařov (k nimž přikoupil Jezero a Jemniště) a tak seděli oba bratří v blízkém sousedství po ně- 
kolik let.®) R. 1712 koupila Léštno od něho Maria Renata ovdovělá ze Satzenkoffen^ roz. hrabinka z Gotzu*) 
a ta je prodala 1744 Lucii hraběnce z Kokořova. Konečně je koupili bratří Servité u sv. Michala 
v Praze. Když ujali tito panství, byl hrad (jenž r. 1642 »nemalé opravy € potřeboval) velice spuštěn. Mniši 
štítíce se nákladu na opravení zámku potřebného zřídili sobě v obvodu jeho na straně západní skrovnější 
stavení, v němž byl později nadlesní ubytován. Již I 1785 zrušen byl dotčený klášter a statky jeho LéŠtno 
a Skalsko ujaty k náboženskému fondu. Léštno zůstávalo pak státním statkem až do r. 1800, kdež prodáno 
Jakubovi svob. p. Wimmerovi a spojeno s panstvím Tloskovským, Na chatrném zámku zřízena I. 1855 

nová šindelová střecha a několik pokojů znovu upraveno. Úplnou restauraci začal Vincent Daněk 1. 1872 

a trvala přes desítiletí. 

MARŠOVICE TVRZ. 

ráji na okolo Janovic jest půvabná, poněvadž se tu všelijaké tvary a barvy střídají; také 
přispívá nemálo k půvabu stromoví, lučiny a hladiny rybníků. Od Janovic k severu jest 
položení spíše jednotvárné a chudší a pole jsou již špatnější obzvláště u Mrvíce. Lidé 

z nich velkou pílí sebrali balvany a kamení a položili je podle cesty; druhdy je z nich 

celá hradba, kterou tu jmenují brlení. MarŠovice samy o sobě mají velmi pěknou polohu. 
Kostel, dvůr, fara a Škola stojí na návrší, městečko pak pod nimi na severním svahu. 
Proto spatřuje příchozí od Janovské strany jen kostel a dvůr, avšak jda od druhé strany vidí 
MarŠovice jako nějaké podhradí s Vyšehradem. Západně cd kostela za dvorem jest pole, 
jemuž se říká na valech. Zde stávala tvrz, jejíž zbytky dávno s povrchu zemského zmizely. 
I příkopy zasypány a před některým desítiletím vŠe zoráno. Pancíř zakopán, ale pluh pa- 
nuje. MarŠovice stály již 1. 1205 a byly statkem Jiříkovým. L. 1222 žil vladyka Jiřík syn 
' Jindřicha z Maršovic, jemuž král Přemysl (1222) ves Velběhy daroval.®) Pozdější držitelé 

byli Vítkovci erbu růže, zejména 1. 1352 Hrochz Maršovic.^) K témuž rodu také patřil (^>r,jenž se k r.l360 připomíná.*^) 
L. 1370 měly MarŠovice pět držitelů; byli io Jindřich Jicka^ Přibyslav^ Hrochy PurkartB. Bohuslav Vicher^ kteří tehdá 
kněze ke zdejšímu kostelu podávali.®) Od Ojíře snad pocházeli páni z Dráhová, kteří vymřeli v jižních Ce- 
chách. Hrochovi potomci psali se do vymření z Maršovic. Hroch sám se vyprodal z Maršovic; 1. 1384 byl 
již v Prachenšté,®) ač nebyl-li to syn téhož jména; týž byl 1. 1408 pánem na Třemšíně. Od r. 1410 řídil 
statky pánů z PořeŠína a umřel nedlouho po r. 1418. Z Maršovic erbu růže psali se též 1415 Vítek a 1430 
Hrdoň (f j, 1463), kteří v Maršovicích pány nebyli.^^) Z jiných, kteří se odtud psali, připomínají se 1. 1381 
Protiva služebník pánův z Rožemberka a 1397 Kuneě^^) a 1414 Mrázek z Křešic a z Maršovic.^*) 

Okolo 1. 1399 koupil MarŠovice bud z části aneb celé Hanušek z Frydšteina před tím purkrabě 
na Dobříši a držitel statku v Svatém poli.^®) L. 1411 byl již mrtev zůstaviv nezletilé sirotky.^*) PoruČenství 
nad nimi trvalo ještě 1. 1415. Snad byl synem Vácslav z Maršovic^ jenž byl 1425 mocným opravcem mezi 
Pražany a Tábory a v podobné povinnosti nacházíme ho také k r. 1431.*®) Od r, 1440 připomíná se nejednou 
Hanuš z Frydšieina a z Maršovic^^) L. 1448 vpadl s Poděbradskými do Prahy, pomáhal v následujících 
válkách a 1. 1470 vydán z Vltavská ke zřízení pole.**^) M!arŠovice držel tuším do smrti. Po něm nikcho toho 
hesla nebylo. Z potomních držitelův známe teprve k r. 1510 Jana Kryzostoma z Hostouně^ po němž 1. 1519 
Jindřich z Vojslavic a ok. r. 1522 Vilém starší a Jan synové jeho následovali.*®) Dotčení bratří prodali 
v 1. 1525—1528 zámek MarŠovice, dvůr a ves s vesnicemi Janovi Kozokorskému z ŘíČan^^) Tento tu seděl 

i) DZ 147, N 21— P 16. *) DZ. 73, N 4—13. ») DZ 406, K 22. ♦) DZ, 490. G 5. ») Rcg. I 224, 307. «) Ludewig Rel. 
MS. IV 279. ^ Rel. tab I 72. ®) Lib. conf. Bohuslav i r. 1372 (RclL tab. 1. 441) Viz i Tadrova Acta jud. I 245. ®) DD 13 str. 86. 

Rkps. Roudnický, Arch Svatomářský, Rel tab. II 328. ") DD 13 str. 72, 14 str 246. Paprocký o st ryt. 82 **) Lib. conf. 
Rkps. kapitulní. Lib. erect. VIII. 167, X 44. i®) Arch. C. III 253, St, knihy Pražské. '“) DD 23, f. 212. **) Arch. Třeboňský, 
Arch. C. IV. 444. Arch. gub. Reg. kom. soudu. *®) DZ. 10, F 12. 




MARŠOVICE TVRZ STAJICE HRAD. 


119 


30 let a postoupil 1. 1555 zámek Maršovice s vesnicemi Vácslavovi Benedovi z Nečtin}) Od Benedy nabyli 
toho zboží 1. 1564 Vilém Malovec Kosoř z Malovce^ za něhož došly Maršovice nemalého rozkvětu.®) 

Napřed se přimluvil u císaře Maximiliána, že (majestátem L 1568, 21. srpna) ves Maršovice na 
městečko vyzdvihl, erbem a trhy daroval.*) S touto obcí učinil 1570 smlouvu takovou, aby sousedé mohli 
o svých statcích říditi, mohli se vyprodávali a mohli piva vařití. Kromě toho jim na jistý spSsob vápenný 
kámen lámati a páliti dovolil Daroval jim lesy Stajický a Zderadický ^) Bylť Vilém pán k poddaným spra- 
vedlivý, horlivý přívrženec j,*dnoty bratrské a pán, který i o znamenitějších věcech přemýšlel, nežli byly 
obyčejné kratochvíle panské. Zajímavé jsou průpovídky, jež jsa v 1. 1572—1577 místopisařem do kvaternu 
desk zemských zapsal. Maršovic postoupil nedlouho po r. 1570 svému Švakru Bohuslavovi Dvoreckému 
z Olbramovic^ jenž l. 1574 smlouvu s obcí MarŠovskou učiněnou potvrdil.^) 

Bohuchval zemřel i. 1584 zůstaviv jedinou dceru Lídmilu nezletilou.*) Poručníci vidouce, že by 
se Maršovice nesnadno spravovaly, prodali je 1. 1584 Kryštofovi Karlcvi z Roupova'^) Ten je držel jen pět 
let a prodal je l. 1589 Bernartovi stár. z Hodéjova. OJ té doby patřily k Tloskovskému panství. 



STAJICE HRAD. 


emalou ozdobou krajiny MarŠovské jest hora Stejc čili hradiště hradu Stajického. 
Jest to hůrka homolovitá a ostrá, mě atiště nevelkého hradu, z něhož zbyly ještě náspy 
běžící na třech stranách kromě východní. Zajímavý je příjezd na hřeben zadního válu. 

Pokud známky ukazují, chodilo se po boku hůrky a pod náspem na západní straně běžícím, 

z jehož plotů mohli příchozímu škoditi. Tak se přišlo na druhý val, který je na severní 

straně, šlo sc kus po tom válu a pak po mostě do kopce ke bráně. Vozem se sem ne- 

mohlo jezdití, koněm jen opatrně a pomalu, tak že bezpečnost na hradě stála zase nepohodlí. 
Hrad měl tři oddělení, predhradí, věžiště a parkán; tento je část hůrky dolů se sklánějící, 
jejímž konci jest díra, snad bývalá studně. Kromě holé polohy tu není nic viděti. Na 

hradišti je mnoho drobného kameni a malty, ale zdivo teprve půl metru pod povrchem. Po- 

dle pověsti běží podzemní chodba ze Stáj i c do živnosti Topolovské v MarŠovicích, kdež v sklepě se nachází 
šíje nyní nepřístupná Na hradišti našel jeden soused MarŠovský velký klíč středověké spůsoby. Nejzajíma- 
vějším nálezem bylo pečetidlo Beneška ze Stajic s třemi měsíci, které se dostalo do Tloskovského zámku, 
bloudivŠi nějaký čas i po Praze. Také se tu našlo pečetidlo Hanuše z MarŠovic. Na Stajickém hradě sfdlí- 

vali vladyky, kteří měli tři měáíce na štítě. Znamení to je na pečeti Bene- 
šové^ také Balbfn připomíná takový erb dvořana Karla IV, totiž nějakého 
_ pana Ctibora. Pokud paměti dosvědčují, seděli tu vladyky rozrodu toho, 
který měl na štítě pruh pošikem a za klénot chrta. Pfibik a Bemart připo- 
mínají se v letech 1364 — 1367 jako spolupodací v Hoděticích. Přibík pro- 
dával v I. 1389 až 1391 rozličné drobné statky.®) V pamětech se vyskytuje 

ještě r. 1404 jako spolupodací pán Hodětického kostela. Ješek Stajicka sXouiW 
1. 1393 pánům z Rožemberka, vl. 1410-14l3s Buškem ze Stajic spolupodával 
ke kostelu Hodětickému.®) Z téhož rodu vyskytuje se od r. 1393 Albera^ 
jenž byl později pánem na Těchobuzi a odtud se psával. Poslední z toho 
rodu byl Jindřichy jenž se ještě 1. 1454 připomíná.^®) Nesnadno říci, kteří 
z těchto jmenovaných pánův Stajici drželi, Z vyznání zločincův mučených 
jde na jevo, že na Stajici se před r. 1399 shromaždovali loupežníci. Když 
pak ok. 1. 1405 byla válka mezi králem a pány, najali Herbait z Kolovrat 
a Petřík purkrabě Lehnický rotu, která ztekla Stajici, aby odtud škodili pánu 
z Rožemberka.'^) Stajický hrad zpustl ještě v témž století, možná že byl 
zkažen za některé tehdejších válek. 

Pustý hrad byl připojen ke statku Zderadickému. Ten držel Aleš 
Karlík z Nežetic a zapsal ok. 1. 1531 hrad pustý Stajici, tvrz, dvůr a ves 
Zderadice a vše co k nim patřilo Lidmile z Vitinivsi manželce Mikuláše 
Karlíka, která to zboží [ještě 1. 1543 držela.'*) Již l. 1550 patřilo hradiště 
panství Maršovskému. 



Poloha Stajického hradu, 
r. Cesta na z. val, ?. předhradi, 


4 . věžiště, 5. parkán se studnici (?), 
6. druhý val. 


*) DZ. 12, Bil. *) DZ. 57. B 1. *) Orig. na radnici. *) DZ. 60, G 15—20. 6) Oríg. v MarŠovicích. ®) DZ 22, E 6. 
DZ 67, M 4. ®) Lib conf. Rel. tab. 1 615, 639. Lib. conf erect. DD 13 f. 143—145. Rel. tab. 11 261. “) Popravčí kniha 
Btr. 12, 20, DZ. 260, E 28. 



Ostromeč od jihozápadu. 



OSTROMFX HRAD. 


9|d Sedlčan k severu za RadiČem a západně od Krchleb a Nahorub táhne se mezi Vltavou 
a klikatým tokem Mastníka potoka vysoké návrší, strmě spadajíc k Vltavě a na druhé straně 
sice volněji, ale přece na březích Mastníka strmě se sklánějíc. Na jednom místě je zúženo 
a proto jsou oba boky strmé, ale pak se rozšiřuje, protože Mastník běží velikou zatáčkou, 
tak že se tu návrší rozštěpuje jako vidliice spadajíc jednak k Ústí, kdež padá Mastník 

do Vltavy, jednak k mlýnu Barákovu nad Mastníkem ležícímu. Tam, kde jest horní plocha 

nejužší a rozšiřuje se pak v dotčené vidlici, stával hrad OstromeČ. J 

Na počátku tohoto mohutného ostrohu jest samóta Hradnice^ která prý je vystavěna 
z kamení zbořeného hradu Ostromeče. Jméno její připomíná vladycké sídlo, které v těch 
místech stávalo a také se Hradnici nazývalo. Při samé samotě k jihozápadní straně jest 
pastviště trochu do výšky nyní vynikající, ale bez známek bývalého opevnění ; avšak severně 
od samoty zdvihá se ostroh strmě v homoli řečenou Červenkou neb i Červeným zámkem strmě k Vltavě, jak 

již doloženo, spadající; od Hradnice běží k ní přímo cesta vozová a jiná cesta jde po jejím východním 

úpatí, ale na povrchu návrší. 

Když se přichází k Července, spatří se hluboký příkop, kterým je tu ostroh od východu do 
západu překopán; před ním i za ním je val a za ním zase příkop rovnoběžně s předešlým, od něhož jdou 
k severu dva příkopy zavírajíce políčko tvaru podko vitého. Příkopy jsou zarostlé habřím a Hštíím. Místo 
takto zavřené slově Červený zámek, avšak po zdech není památky a ani kamení tu není, tak že lze za to 
mítí, že tu stá vah dřevěná tvrz ; skutečně tu vykopali před lety trámy. Na celé Července, obzvláště na 
tu stranu k Hradnici vykopali drahně šípův a hrot stopu dlouhý, který odevzdali do Řadiče zámku. Celé 
to opevnění podobá se baště, jako by bylo zřízeno k obraně hradu tím, že by bránilo přístupu k němu. 

Od Červenky sestupuje se na hřeben ostroha a jde se po vozové cestě> která Červenku obcházela, 
až ke hradu OstrcmeČi, jejž zakladatelé založili hodný kus daleko za Červenkou, přibravše k němu místo 
od Červenky až k Ostromeči jako veliké předhradí. Než se přijde k vlastnímu hradu, viděti jest na hřebenu 
spojujícím Ostromeč s Červenkou, který jest dosti úzký, na levé, západní straně val dosti vysoký. Tak se 
zdá, Že obléhající tu ostroh zavřeli; ale i před tlm jsou známky zákopův, které bezpochyby z doby obléháni 
pocházejí. 

Začáteb vlastního hradu jest příkop, který šel od srazu ke srazu ostrohu tu neširokého. Za ten 
totiž lze míti mělkou sedlovitou prohlubeninu, kteráž zarovnáním příkopu skrze motyku a pluh již před 



OSTROMEČ HRAD. 


121 


lety vznikla. Hned za tím jest druhá prohlubeň! na a tak za jiné nelze míti, než že tu byly dva příkopy 
za sebou a před každým násep. V druhé prohlubeň! ně vídalo se před lety množství kamení, které pocházelo 
z hradeb, jimiž byl příkop zadní vyzděn a kteréž ratajové na poli vykopávali. Mezi příkopy i na sousedních 
polích našlo se mnoho železných Škvár&v. Nyní jsou tu všude pole a pastviny. Prostora za těmito příkopy 
proměněna jest již ode dávna na role, tak že není ani známky po hradbách a staveních, aČ byla-li tu. 

Nějaký kus dále zdvihá se najednou návrší do výšky a na tomto místě 40 krokův zdéli a 12 — 16 
kr. zšíři stával přední hrad a palác pánflv Ostromečských. Stojíf to vyvýšení asi uprostřed hradiště. Nyní 
se tu spatřují základy většího i menšího čtyřúhelníku. Menši obsahuje prohlubeň, poněvadž se spodní sklep 
zřítil, ale pro množství trnek okolo něho rostoucích jest skorém nepřístupný. Větší Ityřúhelnik (25 kr. zdéli 
a 12 kr. zšíři) též má prohlubeň, ale patrné již zarostlé základy. S toho pahrbku sestoupíce octneme se zase 
v rolích, a něco dále pak za nimi jest třetí příkop ve skále vytesaný, který odděloval zadní hrad čili velkou 
viěy která stála na nejvyŠŠÍm místě hradiště a byla dotčeným třetím příkopem na všech stranách zavřena. 
Věž byla založena do čtverhranu, 19 kr. zdéli a 9 kr. zšíři, ale nezbylo z ní nic, než základy zdí zemí 
a rumem zasypané. V jejím vnitřku nachází se zbytek sklepa, totiž postranní zed a začátek klenby, která z ní 
vybíhá. Před stoletím tu byly zdi ještě přes 1 m. nad zemi vysoké. Má se za to, že jsou pod ní sklepy 
a tím (totiž že tam dusný, vlažný vzduch zfistává) vysvětluje se, proč sníh na tomto místě nezůstane ležeti. 
Opravdu také zde uhodili jednou na sklep, který potom zasypali. Příkop, který velkou věž zavíral, zavíral 
také hrad na zadní straně a to tam, kde ostroh k Barákovu se sklání.^) 

Počátky Ostromeče souvisí s počátkami rodiny Břekovcuv z Ostromeče. Nežli ještě Ostromeč 
stála, stála Hradnice a tu seděl 1. 1369 Olbram jeden z předkův téhož rodu.^) Po něm tu seděl Bohuslav ze Such- 
dola^ jenž se také psával z Hradnice, Hradiště i HradeŠtnice, tak 1. 1375 a 1388, též 1389.^) Od r. 1392 
vyskytuje se seděním na Hrádku neb Kozím hřbetu, ale nazývá se před 1. 1395 Břekovec z Hrádku jinak 
z Hradnice.*) Měl tedy oba tyto statky a Hrádek ještě 1. 1417 a protože se potomci jeho psali z Ostromeče, 
název Ostromeč se ani v příjmení Bohuslavově ani v jiných neřídkých pamětech kraje Vltavského nenachází, 
a naproti tomu jisté jest, že zboží Hradnické Bohuslavovi patřilo, nemineme se snad pravdou majíce za to, že 
asi v 1. 1390 — 1417 hrad Ostromeč založil. Avšak je to možná věc, že hora a ostroh nazývala se OstromeČÍ, 
nežli hrad tu byl. Z vyznání totiž jistého zločince (r. 1423) jde na jevo, že ten jistý člověk- byl na Ostromeči 
1. 1419, když totiž blízko odtud došlo k bitvě.^) Zdali mínil hrad neb horu, není zřejmo. 

L. 1424 na den sv, Markéty (13 Červce) se stalo. Že Jan Bzdinka, jakýsi Podstavek a jistý Hýhal 
tři Táboří obsadili horu Ostromeč.®) Stalo se to jistě bez svolení držitele hory, jímž byl Petr syn Bohuslavův. 
Jestli tu již něco bylo, Táboři je náležitě zpevnili a posádka zdejší pak vybíhala odtud a hubila stranu pod 
jednou. Tak se i stalo 1. 1427 v srpnu, že nějaký Zákon s jinými pustil se až ke Mníšku, ale tu jej stihli 
Zikmund Bolechovec a Buzek (ze Tmaně) tehdá posádkou na Karlšteině a Zákona s Šesti jinými zabili.^) 

Jen u jediného letopisce®) je psáno, že oděnci posádky Bechynské náhlým přepadením dobyli 
(1428) hradu Ostromeče »od Táborův založeného* a jej vyvrátili. Možnost toho nelze upírati, neb jen úskoky 
Bechynských lze vyloŽití, proČ. Táboři hned potom vŠÍ moci oblehli Bechyni a jí dobyli. Táboři osadili 
tehdá Ostromeč Mikulášem z Padařova jako hejtmanem. Týž vytáhl 1. 1429 s bojovníky Bechynskými 
a měst Písku, Sušice a Klatov dobývat hradu Zvikovai ale nic nepořídili ®) Táboři udělali jej potom vladařem 
na Táboře^®) a dali do Ostromeče Filipa z Padařova jako hejtmana.^*) 

Po velkonoci r. 1430 vytáhl Filip s jinými hejtmany a vojskem silným okolo desíti tisícův lidí 
přes Moravu do Rakous a Uher, dvě bitvy krvavé tu svedeny, v nichž padlo Čechův přes dva tisíce a bojíce se 
silnějšího odporu nepřátel vrátili se zase domů. Téhož roku podnikl Filip s Tábory výpravu na bratří z Ko- 
lovrat, při čemž dobyli Hořovic a protivníky své pod LibŠteinem k smlouvě přinutili. Příštího roku (1431) 
o sv. Kateřině vypravila se posádka Ostromecká s Prokopem Velkým a Tábory asi v počtu 10.0(X) hlav 
do Rakous, kdež plenili kraj okolo města LiČova a nabravše tu kořistí po novém roce (1432) domů se 
vrátili. Té doby dal Filip na hradě Ostromeči opsati krásnou, skvostnou bibli posud zachovanou. Tak totiž 
zaznamenal opisovatel ku konci I. knihy Esdrašovy, že ji na Ostromeči v letech 1432, 1433 a 1434 opisoval.^®) 
Tato na Ostromeči psaná bible od Táborův bedlivě chována a dostala se Českými bratřími na Moravu 
pánům ze Žerotína. 

Po bitvě Lipanské drželi Táboři ještě mnohá města (Tábor, Hradec, Kolín, Boleslav, Zatec, Slaný, 
Písek a j.) a hrady pevné Sión, Lomnici, Bílinu, Řísuty atd. Také na Ostromeči držela se posádka Tábor- 
ská a Filip maje odtud ve své moci Vltavsko a dobré kusy Bechyňska a Kouřimská mnohé závady Činil na 
statcích pánův protivných. Dokavád měla strana mírnější na jiných stranách pilnější zaměstnání, ještě to 
Filipovi ušlo. Když pak jim tu a tam uvolněno, nařídila vláda zemská hotovost proti Ostromeči. Na den 
sv. Kedruty (17. března) roku 1435 přitáhli k hradu Hynce Ptáček z PirkŠteina, Beneš z Dubé seděním 

*) Viz Heher, Burgen V 154, Mistop. bibl, V 38. *) Lib. conf. •) Lib. erect. *) Lib. conf. DD 14. f. 170. Mareš, 
Popravčí kniha 38- ®) Bartošek, FRB. V 693. Obsederunt v latině Bartoškové znamenalo by obsadili. ‘^) Bartošek na str. 698. 
*) Zach. Tbeobald. ®) Bartošek na str 600.’®) Arch. Český III 608. “)Teige Zákl. I 2, 761 Bartošek 602. Viz i Arch. Český 26. 
405. Mistop. blbl. V 38. ’*) Bartošek, Dobner Mon. IV 74, St. letop. 'Hieobald. 


16 


122 


OSTROMEC HRAD 


na Kožlíj Jakoubek z Božejovíc purkrabě na KonopiiŠti, Mikuláš purkrabě na Zvíkově s lidem Rožember- 
ským a jali se hned hrad oblehali. Šest neděl trvalo obležení a statečný Filip pořád odolával útokům ne- 
přátelským. Tuf dne 26. dubna přibyli Aleš Holický ze Šternberka, jenŽ na ten Čas držel Křivoklát a Jan 
Jenec z Janovic s 200 oděnci, 50 jezdci a 11 ŠpiŽnými vozy, aniŽ by byli potom co podstatného vyřídili, 
leč že dovozu na hrad zabraňovali. Ještě přišla posila dne 15. května, když přirazil k oblehajícím Hanuš 
z Kolovrat s 125 jezdci a 300 oděnci. Ještě jeden týden trvalo oblehání, načež po všech desíti nedělích 
mezi posádkou nastal takový nedostatek potravy, že se hejtman Filip z Padařova uvolil hrad na jisté vý- 
minky stoupili. Oblehající nepořídivše ničeho úsilným obleháním musili přece pod úmluvou dne 22. máje 
propustili obležené do Tábora na svobodu, načež důležitý ten hrad teprv obořen a vypálen jest. Jestli pak 
vrácen Břekovcům, je pochybno, neb jak se zdá, držen ke Konopišti. Navrácení Břekovcům stalo se později 
a 1. 1518 držel Bohuslav Břekovec vesnice, které si pozůstavil od OstromeČe (oddav jej ke Konopišti) k Čer- 
venému Hrádku.^) 



Čtrnácte let zůstal hrad v zří- 
ceninách a zboží jeho bylo se 
dostalo Zdeňkovi KonopiUskétnu 
ze Šternberka od r. 1448 nej v. 
purkrabí Pražskému. Na jaře r. 
1450 kázal Zdeněk lidem svým 
ohledali a vyměřit! na Ostromeči 
k srubům a k osazení té hory, 
lidé ti zbudovali zdi střechami 
prkennými, zdělali poněkud náspy, 
příkopy a záseky a tak hrad Ostro- 
meČ brzo povstal zrumův svých. 
Pan Zdeněk tím zajisté netoliko 
jednotníkům Strakonickým ale i 
Táborským, kteří se nepřiznávali 
k žádné obou hllavních jednot, 
dal příčinu k nespokoj en«)sti a 
svádě. Brzy potom Zdeněk svým 
jmenem opověděl jednotě Tábor- 
ské na počátku měsíce července 
a potom před s v. Jakubem poraziv 
je u MiliČína, odňal jim 45 vozův 
a 5 houfnic=^) Nové důležitost! 
nabyl Ostromeč ke sklonku pa- 
nováni Jiřího Poděbradského. 
V nepoctivé válce, kterouž způso- 
bili proti králi členové jednoty 
Zelenohorské, působením téhož 
Zdeňka osazen jest Ostromeč sil- 
nou posádkou. Když mělo krá- 
lovo vojsko r, 1470 vtrhnouti do 
Slezska, jal se Zdeněk Škodili 
přívržencům královým vysílaje 
s hradu houfy své, kteří chutné plenilíapálilivokoií a lidem dobytek zajímali. Též jímali sem zemany druhé strany. 
A poněvadž s OstromeČe snadno bylo bránili dovozu ku Praze, nedali řekou dřiví a uhlí plavili, IcČ by dávali 
plavci po dvou bílých groších s vozu. To trvalo tak dlouho. Zdeněk sám přicházel někdy na hrad a posádku 
přítomností svou rozněcuje, jakož i svědčí list jím r. 1472 na Ostromeči psaný.®) Loupežení trvalo drahný 
Čas, Že se již pánům i zemanům mnohým v tom kraji stýskalo i sedlákům, až někteří se holdovat! musili; 
a někteří zemané s lupiči díl měli a u nich bývali na tom zámku. O to potom sněm držán byl, aby ten 
hrad byl Obležen a aČ nebylo ode všech svoleno, vŠak proto vždy se o to stálo; a Že zámek ten v místě 
velmi nepřístupném stál, neobléhalí ho, ale některá místa skalnatá osadivše, opodál bašty a příkopy zdělali, 
tak že na hrad ani s hradu přibýti nemohli a je tudíž jejich strana vybavili nemohla. Hlavní příčina vŠak, 
proč marně před hradem leželi, byla ta, Že nebylo jednoty a svornosti v zemi, neŽ zrádců všudy dosti se 
našlo. NejvyáŠÍ purkrabě Jan Jenec z Janovic shromáŽdiv lidu něco přikázal vŠem zemanům mezi Brandýsem 


') DZ. 2. F 6. *) Arch. Č. IV 393. Palacký IV. a 211. Co Heber(str. 158) vypravuje o SvikovízJivjan a jeho dědicích, 
nehledí sem než k Ostromeči a Čemovicům v Klatovsku. *) Arch. Č. V. 341. L. 1471 porazili OstromeČtí Kninské a jali jich 
vice než 70. (árch. Třeboňský), Viz též Arch. Český VIII 78. 


OSTROMEČ HRAD. NEVEKLOV A TI.OSKOV. 


123 


a Jílovým, aby se sjeli k němu v den určitý a s ním aby útok pustili na Ostromeč. A kdyŽ toho ani jeden 
z nich neučinil, on r 02 hněvav se proto učinil jim zájem v podkraji Pražském všelikých stád a koní a licázaí 
zajatý dobytek shromižditi u Kunratic, ale že zeman é ti přemluvili Pražany, nemohl ani dobytek na hrad 
Pražský dostati.^) A tak prozatím naděje na dobytí OstromeČe zmařena a ti, kteří ještě na náspech před hradem 
zůstali, byli panem Zdeňkem rozehnáni a rozplaŠeni. Ostromeč zůstal nedobyt po osm let a v držení Zdeňkově 
až do jeho smrti. 1 clo pod hradem Zdeňkovi dříve na sjezdu v Německém Brodě a sněmu BeneŠovském 
přiřčené zůstalo mu siaímým sneŠenim Vratislavským r. 1474.^) Pokoj však celému okolí navrátil se teprv, 
když se král Vladislav s Matyášem Uherským srovnal a mír mezi stranami učiněn byl. 

Páni ze Šternberka uznávajíce vždy důležitost OstromeČe co pevnosti udržovali jej v dobrém stavu. 
Po smrti Zdeňkově (f 1476) dostalo se panství KonopiŠtské a zboží OstromeČské a Kostelecké synu jeho 
Janovi za díl, ani druzí bratři ostatní panství Zdeňkova rozebrali. Ze synů Janových dostal Ostromeč na svůj 
dil Zdeněk mladH ze Šternberka a seděl tu až do r. 1496. Tehdá byl již mrtev a poněvadž dětí po něm ne- 
zůstalo, daroval král odumřelé zboží, polovici městečka Benešova, Ostromeč hrad a Kostelec hrad pustý 
Ladislavovi ze Šternberka (f 1521) a Kateřině z Ekrcau (vdově po Janovi ř) a úředníci dvorští zvedŠe je na 
zboží to r. 1497 (19. éervna) odhádali jim je o 6000 ss. gr. Č.“) Ladislavovým dědicem v držení OstromeČe 
byl Jan bratr jeho, pán také na Konopišti (f 1528), jenž držel Ostromeč ke Konopišti a nehledě si opravy 
starého hradu, brzo mél o zříceninu více na panství svém. Janův syn Adam ze Šternberka (f 1560) již sobě 
zboží OstromeČského odděleného od ostatního panství málo vážil a vkl. r. 1542 Ostromeč hrad pustý, vsi 
Sejice, ŽivohoŠt, Oboz Hradnici, Žlíbek, Klouby, Ústí se dvory km. v Poličanech a mlýnem Borakovem Ha- 
nušovi z Ričan v 570^^8 kopě gr. Pr. zastavil,*) načež Hanuš hned ten hrad zapsal Janovi mladšimu z Říčan 
na Kosové hoře k uvázáni po smrti pro dluh 200 ss.^) Výplata stala se potom za Adamova syna Jana, jenž 
by] dědičné právo na Ostromeč! na svůj díl obdržel, ale ten jej nepodržel, nýbrž (vid. 1571, 20. června) 
prodal pustý hrad s příslušenstvím svrchupsaným Adamovi Řepcvi z Neveklova na Tloskově za 1300 kop 
dostav na srážku 300 kop jiné vesnice.®) Od těch dob zůstala zřícenina při zboží Tloskovském. 


NEVEKLOV A TLOSKOV. 

městě Neveklově bývala tvrz, která již za dávných dob zanikla. Stávala tam, kde jest sad 
k č. pop. 13 patřící. Tu jsou ještě sploŠtělé náspy a zbytky příkopů, pokud je hospodáři 
(na severní straně) nezasypali. Dvorec hospodářův stojí dílem na místě východního pří- 
kopu a náspu, dílem na tvrziŠti. Uprostřed bývalého tvrziŠtě jest hospodářův sklep, zpo- 
de! bývalé věže. Do toho sklepu, který má válcovité klenutí, jest vchod od východu, ale 
ten, jak se zdá, jest znova pro lámán a starší vchod, který jest na severní straně a býval 
vchodem z vedlejších sklepů, jest zazděn od dávných dob. Jakýsi Zajíček, který byl 
majitelem této živnosti více než před 100 llety, prý tu věž boural. Od té věže říkalo se 
statku >u věžníků*. 

V Tloskově jest zámek, veliké novomodní stavení o dvou patrech vystavěné v první polovicí 19. 
století. Na místě tohoto zámku býval starší zámek a ten zase stával na místě staré tvrze. Ve 14. století 'totiž 
i Tloskov i Neveklov patřily též rodině, ale členové její seděli na rozličných tvrzích. 

Neveklov byl již ve 13. stol. městečkem. Jindřich z Roěemberka prodal 1. 1285 Neveklov klášteru 
Zderazskému^ což 1. ISOl králem Vácslavem potvrzeno. Tuším, že to nebylo celé městečko nýbrž Část, jinak 
bychom tomu nerozunělí, proč se 1. 1310 Ctiborovi z Neveklova církevními tresty hrozilo za to, že se ve zboží 
Zderazské vkládal.^) Od polovice 14. století není známky, že by ZderazŠtí něco v Neveklově drželi. Patrony 
kostela zdejšího byli 1.1357 Heřman a bratří ze Spole a MajnuŠ s bratřími z Neveklova, 1. 1376 Jeniš, Jindřich a 
Jeniš z Tloskova, Anel^ka vdova po MajnuŠovi, Ctibor a Mikuláš z Neveklova a Jan ze Spole, 1. 1380 JeniŠ, 
Ctibor a Jindřich bratlí z Neveklova a Mikuláš ze Spole.®) Bylo tedy toto zboží mezi několik vladyk, avšak 
tuším jeducho rodu (erbu hclubice neb jiného ptáka) rozděleno. 

Dotčený Ctibor koupil svou Část od otce Jeniše a vdovy MajnuŠovy a věnoval pak na ni manž. 
Markétě. L. 1383 vyskytuje se jako svědek,®) 1. 1398 přispěl k založení kaplanství, k němuž pak 1. 1399 
kněze spolupodával. L. 1406 byl již mrtev a zůstali po něm sirotci.^®) Okolo 1. 1399 žil také Ješek Tlesk 
z Neveklova tuším pán na Zderadicích^^) a mezi patrony kostela Neveklovského 1. 1405 nacházíme Majnuše. 
Ctiborův syn byl Jindřich Takoniny jenž se poprvé l. 1411 jako opravce fary a potom 1. 1412 — 1416 jako 

‘) St. letop 503—206. Palacký V. a 112. *) DD 23 R 1 — i. *) DZ. 1, E 24, 26. DZ. 83, B 29. Po Říčanskétn 
měl Jan Vojkovský z Milhastic Ostromeč v zástavě (DZ. 54, H 1—8). ®) DZ. 17, G 18. Naposled se připomíná » pustý zámek 
Vostromeč. r. 1689 (DZ. 128. G 16). ■*) Reg. II 678, 805,962. ») Lib. conf. ») Arch. Třeboň. Jireček Cod- II b. 344. Lib. crect. 
VI 88, Lib. conf. Acta jud ") Lib. erect. XIII a 96, 



124 


NEVEKLOV A TLOSKOV. 


spolupodacf rysky tuje. L. 1415 učinil s Jindřichem Tloskovským narovnání o zdejší právo podačné‘) a vy- 
skytuje se také 1. 1419 v listu pp. z Oseka.^) V 1. 1L440 — 1443 purkraboval na Konopišti, 11 . 1448 koupil 
ještě plat ve Vlkonicích a pak bud zemřel aneb Neveklov prodal.®) S tím pak souhlasí, že 1, 1453 byl drži- 
telem Jan Řepa z Neveklova, předek spravedlivé a dobrotivé rodiny.*) 

Na Tloskově seděl Jindřichy jenž založil (1386) v kostele Netvorském ranní mši a nešpory a proto 
faráře rybníkem a rektora školního lesem obdařil.®) L, 1398 přispěl k založení kaplanství v Neveklově, 

1. 1400 dal faráři tudíž náhradu za role rybníkem zatopené, 1. 1405 a 1415 se stranou Neveklovskou smlouval 
se o pořádek při podávání ke kostelu. Až do r. 1416 připomíná se často.®) L. 1399 připomíná se s ním 
Ctibor jako spolupodací. Jindřichovi synové snad byli Ctibor a Vilém bratři, kteří se 1. 1435 připomínají.’) 
Ctibor sloužil 1. 1447 Janovi z KunŠtátu, 1. 1448 byl při dobytí Prahy.®) Skrze manželku svou Bětu z Kono- 
jed (1450) dostal se v držení zboží Konojedského a žil ještě 1. 1454.®) Kuneš z Tloskova, který se od r. 1468 
připomíná, byl bezpochyby jeho syn.^®) Týž prodal 'Ploskov Janovi Řepovi z Neveklova, tento pak přeloživ 
tam sídlo své z Neveklova, psal se již 1. 1460 seděniím v Tloskově a 1. 1476 na Tloskově.*^) 

Od r. 1453 — 1524 připomíná se pořád Jaia Řepa ; byli to tuším dva, otec a syn. Tento druhý 
Jan zemřel 1. 1524 a pohřben v kostele Neveklovském, kdež se posud náhrobek jeho spatřuje. Syn jeho Arnošt 
zdědil Netvoříce se zbožím, ale zemřel brzo po otci v 1. 1530 — 1532 zůstaviv nezletilé sirotky Mikuláše^ Jana 
a Adama, ale jen tento dorostl.^®) 

Co se týče Arnošta, byl pán spravedlivý, coŽ lze shledat! z následujícího: Netvorskému záduŠí 
patřily klencty kostelní, mezi nimiž byly zlatohlavený ornát, stříbrný kalich, puška stříbrná a snad ještě ně- 
jaké kalichy. Ty schovávány bývaly vždy na tvrzi Netvorské, odkudŽ je snášeli do kostela, když byla potřeba 
a zase je nosili na tvrz, když bylo po mši. Když se dostala Arnoštovi ta tvrz, přijel mezi sousedy na Netvo- 
říce. I prosili osadní: *Milý pane! Prosíme Vás, ať se 
ty kalichy opatří.* A on řekl: »Dobře milí osadní, já 
Vám toho nebráním, opatřte sobě, já půjdu s Vámi.* 
Když ty kalichy uhlídal, pravil: »Chceteli je tu nechati 
nechte, to já Vám nebráním, opatřte své, jak můžete, 
než kalichu s puškou toho mi tu nechte ; pakli je 
k potřebě své míti chcete, vezměte, než zase mi je 
v to místo položte, neb já jich od záduŠí neodjímám 
neb mé není ani jeho (totiž Přibíka Břežanského), jest 
to starších nadání. Dojděte na onu stranu a optejte 
se, jestli vůle jich*. Přibík Netvorský jako spoluko- 
látor fary Netvorské obeslal r, 1533 poručníky sirotků 
Arnoštových do kom. soudu z toho, že by mimo pořad 
práva pobrati kázali klenoty kostelní z kostela Netvor- 
ského, ale na soudě 1 1534 zdviženo obeslání to, pro- 
tože se nesrovnávalo s výpovědmi svědků.’®) 

Asi tehdá našli v starých písemnostech, že Neve- 
klov jednou křížo vnikům Zderazskýni patříval a proto 
se za to mělo. Že jest to zboží zápisné. Již 1. 1546 
vyprosil si Albrecht z Gutšteina výplatu na Tloskově 
a Neveklově,’*) ale hlavní útok učinila Dorota abatyše 
Zderazská a Světecká, obeslavši Adama o výplatu Neve- 
klova. Ta pře podána na krále, který přibrav si soudce 
zemské a rady kom. soudu (1550) vypověděl, aby Adam 
zaplatil 650 kop za útraty a škody, za to však po- 
držel Neveklov, poněvadž se vyrozumět! nemohlo, že 
jest to zápisné zboží. Potom teprve si Adam panství 
své Tloskovské v dsky zemské vložil.’®) Neveklovským 
zjednal majestát (1S64, 12. ledna) na dva výroční trhy 
a téhodní. Také v posledním svém pořízení pamatoval 
na Neveklovské, udělil jim věčné právo pivo vařiti 
a polovici robot jim slevil.’®) Zemřel 1. 1574 a pohřben 
v kostele Neveklovském, jsa toho rodu poslední. Tlo- 
skov, Netvoříce a Ostromeč dědil po něm Bérnart 




v ‘ ts ti ui 


10 


Náhrobní deska Pachty z Rájová v Neveklově. 


Lib. erect VIII 126, XIII a 207. ») Arch. Třeboňský. ®) DD 25 str 212 -213. *) Arch. gub. ») Lib. erect. XIII a. 
Lib erect. V 26, Acta jud. Lib. conf. Kniha Nového m. Praž. 1432 — 1439. Arch. Třeboňský. ®) DD 20 f. 126, DD. 20 

str. 6. ArcbTřeb. “) Arch. Kapitulní, Paprocký o st ryt 266. ^^) D Z. 2. B 4, Reg. kom. s Reg. kom. 8. M) Kopiář arch. 
gub. “) DZ.52. B 3, 252. B 14. i«) DZ. 18 B 11, 


NEVEKLOV A TLOSKOV. 


125 


Hodéjovský z Hodijova na Lčo vících 
a Chotěticích, kterýž k Tloskovu 
statek MarŠovíce přikoupil (1589). 
Týž zemřel 1, 1597 odkázav vše- 
cko své zboží synfim panovi a 
Přechovi}) Avšak Jan zemřel 
nedlouho po otci zfistaviv nezleti- 
lého syna Smila. Spravoval tedy 
všechny statky Přech sám až do 
své smrti (f 1610). V l. 1610 až 
1615 došlo k dělení mezi Smilem 
a syny Přechovými o statky jich 
otcovské, tak že onen dostal 
Tloskov, Maršovice a Vlksice, tito 
kl. Milevský, Lčovice a Čestice. 
Smil podržev se stavů odbojných 
působil takovou měrou, že odsouzen hrdla, cti a statkův. Na život se mu sáhnouti nemohlo, protože včas 
ujel, ale statky jeho všechny ihned zabrány a několik dni po jeho odsouzení prodány Pavlovi Michnovi 
z Vacinova c. k. radé.^) Týž skoupil ve zdejší krajině drahně statků, pro něž se stal pánem bohatým. 
Po jeho smrtí (f 1632) dostaly se Tloskov a Břežany synu yanovi a když tento bezdětek zemřel, jeho staršímu 
bratru Vácslavovi, Tento zemřel 1, 1667 též bezdětek ustianoviv za dědice bratrance Zikmunda Norberta^ 
který vŠak brzo po Vácslavovi sešel. Statek byl zadlužen a proto prodán 1. 1669 Vácslavovi Čabelickému 
ze Soutic. Tento zemřel 1, 1687 zůstaví v syny Gotvalda F‘r. Vácslava a Jana Fr. Vácslava?) Tento ujal 
Tloskov, ale prodal jej 1. 1707 Jeronýmovi Kolloredovi z Wallsee, jenž statek Drachkovský a polovici statku 
LeŠtěnského přikoupil. Po jeho smrti (f 1726) prodán Tloskov (1727) Jáchymovi hrab. Pachtovi z Rájová (j- 1742) 
a byl pak v držení syna tohoto Arnošta Karla^ který byl šlechetný pán, ale skrze marnotratnou potom man- 
želku tak zaveden byl, že žil z milosti v Janovicích. Tloskov koupil 1. 1797 Jakub svob. p. Wimmer 
lidumil, jenž 1. 1800. Léštno přikoupil. V 1. 1805 — 1872 drželi Tloskov hrabata Pourtales trávíce užitky jeho 
v Průších. Od r. 1875 jest v držení rodiny Daňkúv ryt. z EsteS) 



‘) DZ. 128. G 16. *) Bílek konf. J54-156. ®) DZ. Il7 A 14. *) Místop. bibl. V 13—18. 





TVRZE V OKOLÍ NEVEKLOVA. 


Q^^Qlevelký kus od Bystříce leží ves Opřetlce v starší 
I Ltpřetice řečená- Nedaleko ni nad mlýnem 
stávala tvrz dobře hradbami a příkopy zpevněná. 
Před sto lety zbývaly z ni zdi tak vysoké, že v nich 
ještě okna ví děti bylo ; 1. 1883 bylo ještě znáti grunty a 
zbytky příkopů, ab to vše majitel tehdá srovnal a na pole 
obrátil, tak že dnes není ani památky. Na ni seděl 1. 
1316 DoůeŠ,^) ter byl tuším erbu pánův z Dubé, k Jichž 
rodu také náležel (1390) Mareš Skřtčka z Roprecktic 
odjinud z Petickoost řečený^) a ^an z Lopřetic byl do 
r. 1436 farářem v Nedvědicích, pak arci jáhnem Be- 
chynského kraje a asi od r. 1441 proboštem kostela 
Pražského*®) On bezpochyby již majitelem Opřetic nebyl, 
kteréž záhy k Léštnu koupeny. V popise Leštěnského 
panství r. 1544 připomíná se Opřetice tvrz pustá.^) 

♦ 

jihozápadně od Neveklova jest kostelní ves Kře- 
ČOvlce. Tvrz bývalá posud stoji i s hradbami a jest 
z nf sýpka Držtlel částí vsí byl 1. 1373 Bárta, který 
měl za erbovní mámeni nůžky. Ostatní držitelé byli 
z rodu potomních V^hákúv z Koutů a Břekovcúv 
z Ostromeče. Patrony zdejšího kostela byli 1. 1356 
Jarohněv, 1. 1370 Vilém ze SkrýŠova, Ctibor ze Stranného, 
Bušek a Bohuslav z Nahorub, synové n. Jarohněvovl, 
Jarohněv mladší z Baltazar.^) Z rozličných starých pa- 
měti a ze svého domyslu sestavujeme vývod jích tak, 
že byli ok. 1. 1350 bratři Jarohněv, Ctibor a Vilém. 
Jarohněv (f J*. 1370) měl syny Jarohněva (pak Chrta 
z Pnětluk), Buškaa Bohuslava (předka Břekovcúv). Ctibor 
(t r. 1 380) s dětmi pomřel bez dědiců a Vilém (f r. 1 380J měl 
šyiiá járohnévá Vějhdká^^) TčňíO ttčinii i. 1388 úmluvu 
s Jarohněvem Chrtem a Bohuslavem o právo podací 
při kostele Křečcvském/^J 1. 1392 vložil v dsky pořízeni 
své o dětech, 1. 1404 vypovídal mezi farářem Arnoš- 
te vským a Hubkem z Čištovic,*®) svědčil ještě I, 1406 
a umřel 1. 1407 na tvrzi Koutské, kterou byl před tím 
ziskal.^^) Z jeho čtyř synův spravoval Křečovice napřed 
Jarohněv spolupodávaje sem faráře v 1. 1408 — 1412, 
pak je převzal (z části) nej mladší Jan Vejhdk a věnoval 
na nich (1417) ruanž. Bětce. Týž dosáhl velkého stáří 
přebyv všecky své bratry. L. 1454 prodal Branlfn a žil 
ještě 1. 1456.^^) Část Křečovic s tvrzí i po něm zůstala 
v držení Vejhákův, ale kromě toho byla část vsi v držení 
KřeČovských z Křečovic^ jichž potomci se v 16. stol. 
připomínají. Vilém Véjkák z Koutúv prodal před r. 
1524 tvrz, dvůr a ves Křečovice s dvěma vesnicemi 
Janovi Řepoví z Neveklova^^') a Křečovice patřily odtud 
k Tloskovu, 

4> 

Do SkrýŠova (u Křečovic) klade Heber ve své 
mapě k V. dílu přidané tvrziště. Z pamětí a tištěných 
spisův nelze toho dotvrditi. 


^) Tab. vet. 76. Slově z Lochpřetic. •) Arch. mus. *) Lib. 
conf., arch. kapitulní a Krumlovské fary. DZ 250 F 12. 

Pam. arch. V 132. Arch. kapitulní. 7) Ljj), conf. 
8) DD 13 f. 93. ») Lib. crect. XII 18. ‘Oj RcI. tab. 1 B45. Ub. 
erect. V 771. “) Arch. býv. dv. Arch. č-I 183. **) Rel- tab II. 
137. Viz i Erect. XN,1 Arch.č. I 431, III 510, Rel tab. II 251, 341. 
‘8) DZ. 7. L 24. 


V Hoděticlch byla tvrzka, vlastně zámeček, te- 
prve v 17. století. V starší době byly rozděleny na 
několik dílů. 

« 

Tvrz ve vsi Zahrádce u Maršovic již dávno za- 
nikla. Vilém ze Zahrádky připomíná se V 1. 1382 — 1391 
v jednáních o rozličné statky a 1. 1391 žil i Vilém 
mladší ze Z., jenž koupil před tím statek v Bohdanči.*) 
Nevíme, který z obou byl Vilém Chrt^ jenž se v 1. 1409 — 
1419 připomíná. 8) 

L. 1531 žil Adam Stitný ze Štítného^) jenž byl 
podle títuláře 1. 1534 vydaného pánem na Zahrádce. 
Jeho snad bratr byl Oneš^ jenž si I. 1543 tvrz, dvůr 
a ves celou pustou Zahrádku v obnovené dsky zemské 
vložil.^) Týž prodal t. r. týž statek se sestrami svýmiy 
Prokopovi Klenovskému ze Pteni a od tohoto koupil 
jej I. 1551 Kryštof Ota z JLosuP) Ten usadil se později 
na Huti Kdyni a prodal Zahrádku Vilémovi Malovcovi 
z MaloviCy jenž na témž statku (1572) manželce Ka- 
teřině z Rychenburka věnoval.^) Vilém maje Maršoví ce 
připojil k nim statek Zahrádecký. Oboje pak patřilo 
v 1. 1589—1850 k Tloskovu. Tvrz stála ještě I. 1597. 
* 

Ve vsi Zderadicích (u Maršovic) bývala tvrz 
vladycká, jež se teprve v 16. st. připomíná. O vsi je 
jíž řeč k r. 1398, když tu plat byl ukázán ke kostelu 
Neveklovskému. L. 1407 patřil statek Zderadický 
Přibkovi z Lysé^ jenž držel také ves Lysou.^) Tvrz 
Zderadická patřila 1. 1543 ke zboží pustého hradu 
Stajického a později k Maršovicům. 

» 

Bezejovice (dříve Bozejovice, totiž Božejovice 
jako Bozetice a Božetice) jest ves u Bystřice. Při dvoře 
stávala tvrz, z niž zbyl jen kus přepevné zdi.^) Jakou- 
bek z Bezejovic připomíná se r. 1395®), r. 1405 da- 
roval na dvoře svém Bezejovském plat klášteru v Ostrově 
na zádušf Buzka otce a Otíka strýce, měl pak (1407) 
také statky na Moravě, sloužil pak pánům ze Šternberka, 
bojoval u Lipan a připomíná se ještě r. 1437.^®) Otec 
jeho Buzek žil ještě 1. 1397.^^) Ondřej šafrán z B. 
seděním na Bělé daroval 1. 1398 nějaký plat ke kostelu 
v Nesvačilech a Jan Braštič prodal (1413) faráři Bě- 
lickému plat na dvoře svém v Bezejovicích a vsi Dlouhé 
Lhoté.^^) Podle pamětí z r. 1434 dostalo se zboží Be- 
zejovské prodáním Markvartovi z Vojslavic^ Mikuláši 
z Plasne a Vdcslavovi z Miletina}^) 

Předkové Popovských z Bezejovic byli bratří Buzek, 
Mrakei, Pfech a 2.d^bor^ kteří drželi v I. 1440 — 1443 
hrad Dubou. Zdebor měl později Stři melice, zdali však 
měli něco v Bezejovicích, není známo. Snad byli synové 
Jakoubkovi a vnukové Bůžkovi. Mikuláš a Jan, bratří 
ChobotšH z Ostředka prodali kdysi před r. 1543 Be- 

1) Arch. Český 31, str. 143, 245, 248. *) Rel. tab. II 59. 
Lit. erect. Arch. Třeboň ») Arch mus. *) DZ. 260* C 18 ®) DZ. 
7 C 20, 10 B 5, 44 J 22. «) DZ. 17, O 2, 18 CH. ’) Lib. erect 
V. f. 160, VI. f. 87. 8) Vlasák, Místop. bibl. lil 135. •) DD 
16 f. 1, Rel. tab. I 575. Lit. erect. DZ. Brno, Bartošek. Rel. 
tab. II 184. ") Rel. tab. I 575. «) Manual v arch. kapit. Lib. 
erect. Arch. Český 26. 31. 




TVRZE V OKOLÍ NEVEKLOVA. 


127 


zejovice tvrz, dvůr a ves a statky v 5 vesnících Janovi 
Holickému ze Šternberka?) Odtud patřily k LéŠtnu 
a tvrz zpustla jii v 16. století. 

* 

Ve vsi Božko vících u Bystřice byla též tvrz, 
po níž nezbylo památky. O hratřich Adamovi a Arnes- 
tovi Z Božkovíc (VM9) jest poznamenáno, že se nikdy 
nezpovidali, a kdykoliv na ně nastupováno, vymlouvali 
se, že se zpovídají jinde.®) Oba zemřeli ok. C. 1384 
nemajíce dědicův. Statek Arnestův spadl na krále a za- 
darován Zbyňkovi z Mrvice?) Odtud patřila tvrz se 
dvorem a částí vsi ke zboží Mrvickému.*) Po smrti 
Bohunka z Mrvíce a manželky jeho Alžběty spadlo 
zboží jich (tvrz pustá, dvůr a ves) na krále; zadarová- 
ny 1. 1454 Zdeňkovi ze Šternberka, ale ten ihned ho 
postoupil Zděnkovi z Tichonic a Bětě jeho manželce. 
Část vsi patřila též jiným držitelům. V 16. století, jak 
se zdá, tvrz zanikla a Božkovice patřily v I. 1520 
k Drahkovu,®) pak ok. 1. 1550 k Prčici a něco později 
k Voračicům. Drslav Byšický z By Sic kOupíl 1. 1580 
Voračice i s Božkovici a sem přenesl své sídlo, obnoviv 
tvrz.®) Seděl tu ještě 1. 1603. Syn jeho Jan prodal 
Božkovice s 3 vesnicemi (1611) Dorotě FyrŠtember- 
kové zc Šternberka’) a tím připojeny k Léštnu. Tvrz 

se připomíná jeŠtč r. 1631.®) 

« 

Drahkov (vysl. Drachkov) jest ves ve farnosti 
Tožické, v níž stávala při dvoře tvrz. V minulém století 
stály z ní ještě zdi a ty pak střechou přikryty a na 
obecni sýpku upraveny.®) L. 1318 sedělo tu drahně 
vladyk, zejména Huk a Jan^ kteří měli statky v Drah- 
kovč; Havel držitel manství v Choceradech, Přtbén^ Dra- 
han, Petr, Van a Matěj, držitelé dvorů v v Rudol ticích 
a Martin.^®) Asi okolo 1.1340 koupil Odolen z Drahkova 
nějaký statek a Drahkov držel ještě 1. 1357.^^) Synem 
jeho byl Hrdibor, jenž ještě 1. 1380 nějaký statek v Cho- 
ceradech držel. Asi okolo 1. 1400 se odtud vyprodal 
a usadil na Korky ni. ^®) Potomci jeho slouli Korky nové 
s Drahkova. Na štítě měli hvězdu, za klenot čápa. 

Následujícím držitelem byl BeneS z Drahkova, jenž byl 
v 1. 1404 — 1419 také držitelem zboží Tožické ho. Na 
statek tvrze zdejší převzal také peníze, jichž úroky vy- 
cházely studentům v kapli Betlémské. Bohuše z Drahkova, 
jenž byl v I. 1404 — 1417 král. komorníkem hradu 
Točníka, byl bezpochyby jeho bratr. ^®) Bohušovým sy- 
nem byl Ondřej, jenž žil I. 1454.’^^) V druhé polovici 
15. st. byl rod Steblencův z Drahkova. Zejména žil 

I. 1468 Jan, jenž byl ve službách Viléma ml. z Ryžem- 
berka;^®) snad byli Bohušovi potomci. 

Na Drahkově bydlela 1. 1471 Buzka z Makova 
manželka Beneše Líbu na z Dubé a lze soudití, že byl 
Benešovým statkem ^®) L. 1512 drždi Drahkov Petr, 
Jan a Arnošt bratři Karlíkové z Nežetic, koup i vše jej 
tuším od Jana Řepy z Neveklova?"^) později tito dva 
sami. Ti prodali r. 1520 Drahkov tvrz, dvůr poplužný, 
ves, v Tožici 2 dvory kmetcí, v RadoŠovicích dvůr 
kmetci Bohuslavovi Trmalovi z Tonšic}') Řečený Bo- 
huslav zemřel r. 1532, 21- října a pohřben v kostele 
Tožickém. Kateřina Trmalova z Nchvízdek a na Drah- 
kově (f 1532, 8. listopadu) tamtéž pohřbená byla tuším 
jeho manželka. 

D2. 5, B. ^ Lib. visit ®) Arch. Český 31, llO. *) Rel. tab. 
II 107. O Hrdiborovi Arch. Č 31, 105, ®) DD 17 f. m 6. 
«) DZ. 65. G 29. ’) VU Sp. 189S, I 86, DZ. 136. M 19. 
®) DZ96M 20. ®) Místop. bibl I 106—108. >®)Tab- vet 17ó, 275. 

**) Tadra Surama Gerh.n.76, 76, Arch. býv, dvorský. Lib. 
coní. DZ 16 f. 163, 164. **) Lib. conf. Arch. v. I 629, Rel. tab. 

II. 27, Lib. erect. XI 140. W) Arch. Č. II 463. Arch. Třeboň- 
ský. *®) Arch. Třeboňský. '’) DD. 27. E 11. DZ. 4. G 6.18)DZ 
8 C 4. 


Bohuslavův syn Jan starší Trmal dal si pc shoření 
desk po druhé ve dsky vložili Drahkov od Jiříka. Sig- 
munda a Jana, bratří Karlíkův z Nežetic. Zemiřel, při- 
koupiv 1. 1577 Hůrku, r. 1579 a pohřben v kostele 
Tožickém. Zanechal dva syny a pět dcer.’) Manželku 
měl Annu z Kovanina, kteráž byla již 1573 zemřela. 

Bohuslav starší syn Janův byl již I. 1587 mrtev. 
Foručenství nad sirotky ujala se sestra jeho Alžběta, 
již jediná ze dcer svobodná.®) L. 1604 odevzdala Drahkov 
mladému Janovi, který se pak s Kateřinou z; Olbra- 
movic oženil a ji na zboží Drahkovském včnovial.®) Ale 
1. 1608 prodal Drahkov Kateřině ŘiČamké ze Smiřic?) 
Paní tato byla manželkou Janovou z Říčan a dcerou 
Doroty ze Šternberka a zemřela I. 1521. Jak se zdá, 
již tehdá Drahkova neměla. Neznámým způsobem dostal se 
Drahkov v držení mateře její Doroty, která jej k LéŠtnu 
připojila. Pří něm pak zůstal až do r. 1661. 

L. 1661 odhádána tvrz Drahkovská od kamene,®) 
v hořejším pak štoku lepenicí vystavená a šindelem při- 
krytá, dvůr, ves Janovi Vácslavovi Novohradskému hrab. 
z A^/^^z^r/zřnaKoŠatkách. Týž hned následujícího roku (1662) 
prodal zboží Drahkovské Karlovi Jindřichovi z Kodovic nz 
Ebersdorfu, jenž je zase I, 1664 prodal.®) R. 11666 16. 
srpna prodal Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat tvrz 
Drahkov s dvorem a dvůr Bezejovský Vácslavovi 
Sylvestrovi Smrčkoví ze Mnišku kr. radě a ilředníku 
podkomořího, ale i tento nepodržel statek dlouho, ný- 
brž prodal 1668 Drahkov s Tomicemi, dvory" Bezejov- 
ským a Semtínským Theodoru Mulcerovi z Ros^entálu?) 
A tak se majitelé střídali po krátkém čase. ]R. 1692 
koupil Drahkov Jan Gotfrid Ferd. hrabě z Burgštalu 
a byl Drahkov k Tloskovsku připojen. Stará tvrz vždy 
více a více hynula,®) 

♦ 

V Tožici, farní vsi, spatřovaly se do nedávná 
západně od kostela klenby podzemních sklepiiv a zá- 
kladní zdi, z nichž se hádalo na bývalou tvrz,®) Mož- 
nost nelze upírali, ale v pamětech není doloženo. Z vla- 
dyk zdejších připomínají se 1205 Jan, 1295 Hynek, 
1318 Lev.’®) Pány podací zdejšího byli 1361 Johana 
vdova po Mikuláši a 1380 Ofka vdova po Hrochovi. 
Asi odtud až do l7 st. nebyla Tožice nikdy v držení 
jednotlivého, nýbrž byla rozdělena na díly.”) Podací 
se dvorem a úrok prodal 1390 Jan Tožice i\lbertovi 
ze Šternberka; v 1. 1404 — 1419 měl je Beneš z Drah- 
kova.’®) Část tato patřila odtud ke Drahkovu a asi od 
r. 1620 k Léštnu, k němuž jíž dříve část: patřila. 
Ostatní díly patřící ku Konopišti, Maršovicům :a Božko- 
vicúm získány též k Léštnu kromě dílu Tvořešovických. 

« 

Výslovně se nepřipomíná tvrz v NesVelČilech, 
ale zdá se, že tu stávala. Kostel jest na hůrce a na ní 
bylo dosti místa pro tvrz. Povídáno mi, že na krchově 
vykopali nějaká velká kameni. Tvrz a kostel mohly 
býti v jedné ohradě. Z vladyk zdejších připomiiná se 1. 

Mikeš. Ve 14 st, byli tu dva faráři, jeden pá- 
nův Lešteňských, druhý zdejších zemanův. K tomuto 
podávali I. 1365 Vchyna a Heřman bratři a Jan 
jich synovec. Ti tři ještě žili 1. 1380 — 1385, aile s nimi 
podávali ještě Ctibor, Heřman a VíaSek?^) Jan žil ještě 
1. 1397.’®) Patrony kostela byli 1. 1407 Dorota a Vchyna 

*) Viz Místop. bibl. I 106. DZm. 7 J 19. •) DZ. 132. 
K 11, 179. A 11. 4) DZ. 183. P 22. ®) DZ 28 M 13-17, «) DZ 
316 É 4. ’) DZ 3 16, 37 a 317 K 5, ®) Viz Mistop. bibl. Co 
zde stojí o jakýchsi zbytcích panského sídla v Tožici, ne- 
potvrzuje se listinami. ®) Vlasák, Míst. bibl. 1 106, Soupis Se- 
dlčanska. '•) CD B U 67, Rcg- II 726, Tab vet. 170. “) Pomi- 
neme jich mlčením.**) Rel, tab. I. 632, Lib. conf. [iný Jan 
byl od r. 1418 pánem na Vidově a psal se pak Tožice z Vi- 
dová. 13) Tab. vetust. n- 170. i*) Lib. conf. Vladek a Ctibor 
byli bratři. Arch. Č. 31,143. Arch. kapit «) Tadra A. J. lil 265. 


128 


TVRZE V OKOLÍ NEVEKLOVA. 


a Vilém Chrt ze Zahrádky^ tento ještě 1, 1410 s Do- 
rotou. Heřman z N. byl. 1421 služebníkem Oldřicha 
Vaváka z Hradce a žil ještě I. 1463.^) Nesvačíly dostaly 
se v 16. st. z části k Léštnu, z Části ke Tvořešovicům. 
Část tato dostala se 1. 1601 též k Léštnu. Celé Ne- 
svačily patřily pak 1661 — 1708 k Drahkovu a 1708 až 
1850 k Tloskovu. 

♦ 

Nade dvorerr Peclinovem (vl. Peci novem) v osadě 
Benešovské stála tvrz, jejíž zbytky v druhé polovici 19. 
st rozebrány. Rum se vozil na popluží a z kamení vy- 
stavěn domek v Budkovč. Při tom vykopány nůžky, 
kladivo^ kleště, drátěná košile z kroužku v hustě splete- 
ných, kusá přilbice a kachel.^) Peclinov patřil l. 1391 
k Bedřichovicům n. Zdislavovým a prodán tehdá Mar- 
tinovi Skřeékovt z Pétichvost a Kolmanovi faráři v Kov- 
ném.®) Po smrti Kolmanově byly pře o odúmrf.^) Petr 
ze Smilkova zapsal r. 1407 dluh 20 kop Sudce z Pe- 
clinova a to na d\oře a vsi Peclinově-®) Tato byla dcera 
n. Fryduše, jenž zůstavil syny Ctibora Špulka^ Fřyduše 
a dcery Anku a Sudku. Fryduš kněz řádu bratři men- 
ších obral sestry své na tvrzi a vypudil je. Když pak 
zemřel, Ctibor {asi 1. 1411) tvrz velkým nákladem 
pro scbe, mater a sestry získal.^) L. 1437 provolána 
odúmrf po dotčeném Petrovi. Vesel ze Lhoty odpíraje 
hájil své právo na polovici tvrze postoupením od Sudky, 
na druhou polovici táhl se Petr z Peclinova. Ona do- 
stala se Janovi SKaredkovi z Ostrova, tato pak Bene- 
šovi Libunovi z Dubé.^} Týž Beneš prodal 1. 1440 
dvůr v Sedlečku Ctiborovi Maceškoví z PeclinovaF) 
V Peclinové sedM v I. 1443 — 1445. Ondřej ě Duhé 
panského stavu;*) kromě toho připomínají se jako 
bojovníci na straně Poděbradské 1448 — 1456 Jaroš 
a 1468 Hynek i P}^) Statek Ondřejův snad vyženil 
Milota z Chřenovic^ neb týž věnoval Dorotě z Dubé 
manželce své na Peclinové a později ji převedl i s vě- 
nem na Kamberk.") Milota prodal totiž tvrz, dvůr 
a ves Peclinov Marti z Leskovce, a tato (1489) Janovi 
škvorovi z Mystice Za potomkův tohoto, kteří tu 
hospodařili jako svobodníci, snad tvrz zpustla. V po- 
zdějších zápisech se připomíná toliko dvůr, který za- 
koupen pro pana zRožemberka a později patřil kLéštnu.^^) 

Tvrz v Tvorešovicích již dávno zanikla. Odtud 
psali se 1. 1380 ješek^ jenž sám čtvrtý koupil Sloupnou, 
Ondřej 1. 1381*'^) a Alberty který 1. 1386 louku pro 
kostel Vadslavský ku poval. *^^) Od 1. 1404 vyskytuje se 
nejednou Ješek^ a to ještě 1.1413.*®) V starých knihách 
města Bělé připomíná se k r. 1412 Kuneš z Rachovic 
sed. na Tvořešovicích a dotčený JeŠek se tu také 1. 1413 
zdržoval.*^) L, 1490 patřily Tvořešovice Vácslavovi zRep- 
nice^ jenž také nakolik vesnic v Podbrdsku držel*®) a 
1524 Bernartovi Karlíkovi z Nežeiic^ po němž I. 1533 
Adam z téhož rodu následoval. Asi 1. 1538 uvázal se v ně 
Mikuláš Střela i Rokyc, maje je zapsané od Anny 
z Kopidlna, ale prodal je 1. 1542 panovi VŠžnikovi 
z VéžnikJ^) Nástupcem tohoto byl Markvart z Věžník, 
po němž r. 15+6 Vácslav Nosalovský z Přivor a l. 
1549 Zikmund i Chmelíc rychle se střídajíce následo- 
vali.**®) Tohoto tuším dcera byla Kateřina, jež (1562) 
Anně Chmelické z Rohatce (snad maceše) 450 kop na 

*) Arch. Český IX 319. ^) Z soukromého dopisu. Rel. 
tab. I 542, DD 1* f. 97. *) DD 14 f. 98. *) DD 1 5. f. 167. 

Vatikánská Jana XXIII. ^) DD. 15. f.1 67. DD. 111 
167. D) Arch. mus. Rel. tab. II 269. ^®) Arch. Třeboňský. 

**) Rel. tab. II 40?. *^)Tamže 437. Mlilícr Svobodníci. Ještě 
jsem se nedopátral, byl-li dvojí Peclinov, čili jen jeden, pro- 
tože se přip. i Peclinovec. **) Rel. tab. 1 466, D D 13 f. 72. 
Část vsi patřila ke Mlýnům (1382). *®) Líb. crect. VI 431. >®) DD 
14 f.255, Rel. tab. II 95. •■*) Arch. OleŠnický. i®) DD 25 f. 67. 
*®) Reg. k. s. DZ. 4 B 20, 250 C 3. DZ. 8 R 19, 46, J 4. 


Tvořešovicích zapisovala.*) Vdala se pak zzBohuchvala 
Dvořeckého z Olbrantovic, jehož učinila dědicem svého 
statku. Bohuchval pak týž statek prodal (1578) Vilémovi 
Vojkovskému z Milko stic.^) Následující posloupnost nelze 
z pamětí dostatečně vyložiti. Tvořešovice patřily 1. 
1.589 Jerolímoví Čejkovi z Olbramovic.^) pak dostaly se 
od Lidmily ze Sulevic Vácslavovi mlád. Rychnovskému 
z Rychnova, jenž 1. 1595 zemřel. Statek dotčený 

odkazoval sice Jiříkovi Kapounovi ze Smiřic ujci svému 
a jeho sestře, ale k tomu nedošlo, protože Bedřich Rychnov- 
ský, jsa zemřelého nedílným strýcem, svoje lepší právo pro- 
vedl. Jsa již 1. 1596 v držení Tvořešovíc na nich manž. 
Anastazíi z Ronova věnoval a ještě 1. 1599 nacházel 
se v jich drženi.®) Avšak potom vyveden jest z držení 
skrze dotčenou Dorotu a od soudu zemského prodány 
Tvořešovice (1601) Dorotě Trékové ze Šternberka a na 
Léštně.®) 

Po této koupi připojeny Tvořešovice k Léštnu, 
při němž zůstaly až do r. 1669. Tehdá odhádány 
Parysovi Karlovi z Ladronu, vlastně dětem jeho z 
manželky Majdaleny Polyxeny roz. z Valdšteina. V Tvo- 
řešovicích byl toliko dvůr a při něm se ukazovalo 
místo, kde předešle obydli bývalo.^) Bylať tedy tvrz 
za vlády pánův Leštěnských docela zanikla. 

Statek ten dostal se od Páry se Albertině vdané 
Radecké, dceři dotčené Albertiny. Radečtí tu bydlili na 
novém zámku, jenž byl sídlem statku samostatného až 
do r. 1850.®) 

U Tvořešovíc jest ves Mlýny, mající jméno své 
od prvotních mlýiiův. Při nich vznikla vss a postavena 
tu tvrz. L. 1382 po smrti Ješka Oříška dostala se 
Markétě z Mlýnů v manželce Viléma ze Zahrádky.®) 
V 16. st. a až do r. 1664 patřila ves tato, v níž po 
tvrzi již dávno potuchy nebylo, k Léštnu. 

♦ 

Ve vsí Alběnicich (obecně Ouběnice zvané) stávala 
tvrz po jižní straně kostela. Zbytky její 1.1764 rozebrány, 
aby se kamením jejím opravila hráz Tomíckého rybníka. 
Staří držitelé pocházeli z rodu blahoslaveného Hroznatý, 
o němž svědčí pečetidlo, nalezené v ssutinách téže tvrze 
s erbem pp. z Vrtby, jež náleželo Držkrajovi synu 
fíroznaiovu z Albénic.*®) Z pamětí je znám k r. 1327 
Zbraslav z A.**j Ke zdejšímu kostelu podávali Albenšti 
s držiteli Tomic a Jelenče, zejména 1. 1359 a 1360 
bratři Protivec, Držkraj, Vilém a jakýsi Petr, což svědčí 
o dvou statcích, avšak bylo jich více. Na drobných 
statcích*®) seděli Jindřich (-j- j. 1381). Heřman Kužel 
(f j. 1385), Vilém (1385), Mikeš s Křížem synem (f j- 
1387), Blahut (1387). Takový kousek také držel od r. 
1396 Pešek (f j. 1406), s manželkou Zbynkou,*®) Jeden 
úročník dán byl 1 1401 faráři Albčnskému. Jako držitelé 
tvrze a páni podací vyskytují se 1. 1390 Vácslav 
a 1. 1411 Markéta vdova po Ptáčkovi}^) Část Alběnic 
patřila již 1. 1398 ke hradu Léštnu a 1. 1544 již celá 
ves a tak i do r. 1669; v 1. 1669 — 1850 patřila 
k Tvořešovicům. 

Sk 

Východné od Maršova jest véska Hůrka, v níž 
také tvrz bývala. Jméno Hůrka v krajině Sedlčanské 
nejednou se vyskytující činí při zkoumání dějin obtíže. 
Zdá se, že sem patří 1408 — 1336 Albert Došdi z Hhrky 

>) DZ. 87. G II. **) DZ. 20 F 4. *) DZ. 91. A 22. *) DZ. 
L 19. DZ. 127 D 24 DZ m. 236 B 16. ®) DZ. 130. G 24. 

DZ.29. N 25. Držitelé vypočteni v Místop. bibl. III 132 až 
134. ») DZ. 13 í. 96. »®) Vlasák v Místop. bibl. I 101, l03. 
“) Reg. III 487. •*) Arch. Český 31 str. 306, 318, 320. *■) Rel. 
tab. I 568, DD 14 f.l98. '^) Lib. erect. conf. Viz Rel. tab. 
II 277. 


TVRZE V OKOLÍ NEVEKLOVA. 


129 


a 1444 fíuzgk^ kteří nosili vlčí hlavu na Štíté.’) Také 
se zdá, že tu sedél I. 1495 Michal z Žiberka^) První 
bezpečně známý držitel (1524 — 1533) části Hůrky 
byl Zděnek Lukavecký z Lukovce a synové jeho Petr 
a Prokop}) Tvrz s ostatní částí vsi dostala se po »pani 
Aleně* * vnukům jejím Alšovi a Jiříkovi Karlíkům z Nežetic, 
L. 1539 byl tento již mrtev a následovali po něm sy- 
nové jeho Jan a Arnošty ale i ti byli již I. 1539 mrtvi 
a právo jejich dostalo se Mikuláši Karlikovt}) Po tomto 
dědila dcera Eliška, jež byla 1. 1542 za Jana Opita 
z Maltčina vdána.^) Tento byl do r. 1549 pánem na 
Zdebuzevsi a pak na Poříčí n. S., ke které Hůrku držel. 
Oba ty statky dědil po něm Julius Opit a oba 1. 
1577 prodal. Hůrku koupil Jan starší Trmal z Touiic 
a připojil ke statku Drahkovskému.^) S ním pak se do- 
stala Hůrka k panství hradu Léštna. 

« 

Nctiuky v osadě Bělické nazývaly se dříve Pně- 
lluky a ještě dříve se říkalo obyvatelům přezdívkou 
PnétluciJ) Při dvoře stávala tvrz. Snad na ní již seděl 
první známý držitel Radslav 1. 1318. L. 1382 žil Bo- 
hunSk Vich ze Pnétluk}) V 1. 1388 — 1402 připomíná 
se nejednou Jaroknév Chrt ze Pnětluk, spolupatron ko- 
stela v Krečovicích,®) Soudíc podle příjmení byl z rodu 
Křečovských a snad byla dcera jeho Eliška ze Pnětluk 
(1410), jež potřebovala papežské dispense, aby se mohla 
vdáti za Jarohnéva z KřeČovic.*®) V následujících do- 
bách dovídáme se jen o té části Netluk, která bývala 
kláštera Ostrovského a patřila od r. 1462 ke Chlumci. 
Možná také, Že Pnětluky asi ok. I. 1410 od kláštera 
koupeny, neb až do r. 1539 nenacházíme nějakého jich 
dědičného držitele. L. 1462 zastavil je král Jiří 
Jetřickovi z Janovic a drženy pak ke Chlumci. ^^) Od 
počátku 16. století byly s okolními vesnicemi v držení 
fíezdruiickpch z Kolovraty kteří je patrné po pánech 
z Janovic zdědili.**) 

Jan Bezdružický z Kolovrat obdržel I. 1 522 
Netluky, Bělíce a ostatní okolní vesnice k dědičnému 
jmění. Syn jeho Jetřich prodal ty vesnice {í 539) Janovi 
BechyňoiÁ z LazanP) Odtud patřily Pnětluky k Píčině. 
(Viz VI. díl na str. 137.) Po Janovi držela je vdova 
Anna z Chlumu (f 1560), která všechny ty vsi ve Vltavsku 
odkázala synu svému Petrovi^^) avšak týŽ zemřel jíž 1. 
1561. Ve statek po něm uvázaly se sestry Johanka 
a Rva a rozdělily se pak tím způsobem, že onano vzala 
PíČinu a tato vesnice ve Vltavsku, z nichž povstal nový 
statek Netlucký.*^) Tento byl v drženi Evy vdané za 
Arnošta Pernklo z SenraitUy tuším jen do života, nebol 
podle dřívějších pořízení měly nápady na ten statek 
jiti do rodu Bechyňův. Opravdu se pak vyskytují Ne- 
tluky v držení Jindřicha Bechyně z Lažan^ který zemřel 
1578 odkázav všechen svůj statek strýci Vdeslavovi ml. 
sed. na Dlouhé Lhotě.'®) Tento držel Netluky až do r. 
1596. Tehdá Jan nejstarši syn jeho přijal od otce za 
díl tvrz Netluky s vesnicemi.^’) Týž byl dobrý hospodář 
a skoupil v 1. 1603 — 1611 několik vesnic v okolí. Žil 
ještě I. 1615.'®) Po něm držel Netluky Vdeslav mladší 
tuším syn jeho (1618), jemuž pro vzpouru vzaty. Pro- 
dány 1622 Albrechtovi z Valdšteina, jenž je připojil 
ke Konopišti a toto veliké panství 1. 1623 Pavlovi 
Michnovi £ Vorinova prodal. Odtud zůstaly při Kono- 
pišti až do 1. 1665. Tehdá je koupil Voljgang Heunegk 
od hraběte Vácslava Michny. Nějaký čas drželo po- 
tomstvo jeho Netluky, potom šly Ženěním a dědictvím, 

*) Pangerl GU. 357, Arch. gub. PeČef v Arch. Hradec. 

*j Arch. kapit a) Reg kom. s *) Reg. k. s. DZ 6. H 11, 83. 
L 17. DZ 4. A 10. ») DZ. 19 K 7. ■*) Tab vet. 276. «) Rel. 

tab. I 475. ») Lib. erect. Rel. tab. 1591, DD 15 f.l68. *®)Lib. 
erect. IX. ”) Arch. Tosk. domu. **) DZ 3. B 12. DZ 2 F 
3—4. **) DZ. 13 M 22. «) DZ. 56. D13. »«)Arch. mus. n) DZ. 
127. D 22. *8) Rozvrž, sbírek. 77, 80, 


pak i prodejem do cizích rodin a koupeny 1751 
k Jablonné.') ^ 

Ve vsi Lešanech jest zámek z pozdních dob 
pocházející, založený do Čtverhranu dvůr zavírajícího. Nad 
branou je věž s nevkusným cimbuřím.*) Lešany při- 
pomínají se teprve ve 14. století,®) aČ jsou jisté starší. 

V L 1353 — 1398 připomíná se nezřídka Oldřich Medek 
z rodu pp. z Valdeka, jenž se později psal z Týnce. ^) 
L. 1362 měnil nějaké dědiny s farářem Újezdským 
a 1. 1389 daroval plat ve Vojeticích faráři Týne ckému.®) 
L. 1386 byl místokomornikem soudu zemského.*) L. 
1390 prodal na Lešanech plat ke klášteru sv. Tomáše 
v Praze, jenž měl týž plat posud na zboží Litenském. 
Po něm seděli na Lešanech (1401) Mikuldšz Chustenic’^) 
a pak Markvart z Soběšina (1403), jenž asi 1. 1404 
zemřel.®) Nějaký čas tu sedél Přibik ze Snnlkova^ pak 
nabyl Lešan Renvald z ÚstupeniCy jenž prodal (1409) 
tvrz se zbožím Prokopovi ze Sobéšina}) Asi od r. 1418 
byl pánem na Lešanech Janek Řiika z BezdědicJ^^) známý 
z potomních válečných dějin. Mél tu 1. 1432 purkrabě 
Otíka z Vesce a zapsal 1. 1444 zboží své Kokořínské 
a Lešanské Závisí z Klinšteina v dluhu 1000 kop,*') ale 
skutečnými držiteli stali se Kateřina, vdova po Jankovi, 
která tu měla věno, a Milota ze Chřenovic diruhý její 
manžel,'^) jenž tu později hospodařil s Elškou dcerou 
Jankovou. Pro právo Závišovo, jež odúmrtí mělo s;padnoutí 
na krále, měl v letech 1454 pře u dvorského soudu ; 
když pak Milota před r. 1457 zemřel, opakovaly se 
soudy. Konečně nabyl Lešan Jan Kobian z ČeěelicP) 

Po Lešanských z Čečelic panovali tu Lešanšti 
z Krsovic, zejména 1. 1507 a 1509 Jan^*) a Soběslav 
buď jeho otec aneb jinaký příbuzný.'®) Asi od 1. 1522 
byl tu pánem Jan Vratislav z MitroviCy jenž po ně- 
kolika letech zemřel, zůstaviv vdovu Alžbětu z Ilradešinay 
která se zase vdala za Viléma Čejku z Olbramovic, Ten 
se psal 1. 1543 seděním na Lešanech,'®) ale Alžběta 
zůstala paní a převedla právo své na Karla a Jeronýma 
syny své z druhého manželství, ti pak prodali (1578) 
Lešany Albrechtovi Netvorskému z BřeziP) Tento maje 
Břežany vzdal 1. 1580 Lešany synovi svému AJšovi,]Gni 
je ještě 1. 1600 s Břežany držel.'®) Když on pak I. 1602 
zemřel, rozdělili se synové jeho Jan a Přibik tak, že 
onen vzal Lešany a tento Břežany; Jan pak prodal (ÍÓl2) 
Lešany Mandaleně Mladotové z LabouněP) Ta držela 
týž statek deset let a prodala jej (1622) Pavlovi Michnovi 
z Vacinovap) Od té doby patřily Lešany ke líonopiští, 
jež Pavel t. r. koupil. L. 1683, 11. prosince koupila 
Kapitola na hradě Pražském Lešany, Břežan]^, Netvo- 
říce a Nedvězi a učinivší Lešany sídlem panství byla 
tu vrchností až do r. 1850. 

* 

Na východním konci městečka Netvoříc stávala 
tvrz, staré stavení, jež bylo ještě v 19. st. pod střechou. 
Tehdá stržena a na tom místě vystavěny stodoly. Nad 
tvrzí býval veliký rybník. Netvoříce byly vesnicí již ve 
13. století. Vladyka Čas daroval tu dvoje popluží klá- 
šteru Ostrovskému. Pozdější páni vysadili tu městečko. 
Okolo I. 1350 držel je nějaký Dobišy jenž zapsal věno 
sestře své Ofee, jeptišce v klášteře sv. Jin.®'} L. 1393 
držel je Mikuláš z TemeřiCy jenž smířil nepokojné své 

Viz Mí stop. blbl. V 49. *) Soupis Beneš, na Btir.146. *) Zá- 
pisy 1. 1185 a 1 186 týkají se LeŠan u Nelahozevsi. Rkps. Vyšňo- 
brod 157 str. 28. DD 14, 73. Lib. erect. *) Rel tab. 1L463. Rel. 
tab. I 533, 534. Cod Thomaeus *) Tamže a DD 14 f. 131. 
®) Rel. tab. II 62. Arch, Český VI. 473, Rel. tab- I 634. 

Arch. Č. III 603. 511, 528, Rel. tab II. 205, Arch. Tře- 
boňský a gub W) DD 16 f. 183, 133, XXIII H 3. '*) MUller 

Svobodnici 122, Arch. C XIII 202. Arch. Česki^ 28 str. 4. 
*«) Reg. kom. s. Arch. mua. DZ. 14, O 1, 20. íl23. *») DZ. 
89, L 8, Kn. Benešov. (Arch. zem.) *®) DZ 136. F 84 a 18fi, 
J 5. DZ. 193. K 9. *0 Jireček, Cod. jur. Boh. II b. 305. 


17 


130 


TVRZE V OKOLl NEVEKLOVA. 



poddané v městečku s Matějem podjáhnem Újezdským.* *) 
Týž Mikuláš zemřel ok. 1. 1399 a dědila po něm matka 
Anežka, kterou byl na spolek přijal.*^) Potom následoval 
v držení Petr £ Netvoříc^ jenž jsa od r. 1400 hospo- 
dářem při dvoře královském věc svou správně vedl. 
Král Vácslav odevzdal mu proto (1405) zlaté doly v Jí- 
lovém, Kníně a na Kašperských horách a dal mu právo 
zlatou mincí biti.’) Okolo 1. 1305 následoval v drženi 
Netvoříc Mikuláš e Mrvíce^*') jenž měl 1. 1406 s farářem 
pře o některé svrch ky, po nichž pojizdami do Prahy 
více utratil, nežli zač svrchky stály.^) Manželka jeho Anna 
prodala 1418 nějaké dědiny ke zdejšímu kostelu, L. 
1419 odděloval starší své syny Prokopa a Zbyňka od 
Jana mladšího syna a ostatních dítek, ale onino prodali 
díly své hned Janovi ze Smilkova a z Kostelce;®) že 
z toho trvalé rozdělení Netvoříc vzniklo, je z pamětí 
zřejmo.’) L. 14 S2 držel jen část Chval z Chotče a léta 
1443 Svatomir z Březí předek vlády cké rodiny Netvor^ 
ských z Březl. Ostatek městečka s dvorem a vesnicemi 
driel Jan Sádlo. Týž odkázal 1. 1464 posledním poříze- 
ním všechna svá zboží přátelům^) a tlm způsobem do- 
stali ujcové jeho Svatomir dotčený a Nedamír při dělení 
Netvoříce, Čechtice a mnohé vesnice. Nedamír žil ještě 
1.1476 a synem jeho byl Aleš^^) a tohoto tuším synové 
byli bratří Jan a Přibik^ kteří si l. 1501 s Budéjov- 
skými dopisovali**) Teprve 1. 1521 se dělili. Každý 
dostal po polovici městeček Netvořic a Čechtic. Jan 
kromě toho tvrz a dvůr Netvoříce s vesnicemi a Čam- 
ské zboží, Příbík pak Břežany s vesnicemi.*’) Jan zemřel 
1. 1524 bezdětek zapsav vŠe jmění své Janovi Řepoví 
z Neveklova a ArnoJtovi synu jeho, ale protože Jan 
Řepa také zemřel, uvázal se v Netvoříce Arnošt.*’) Při- 
pojil vesnice k. Tloskovu, avšak tvrze v Netvořících po- 
stoupil na jistý spůsob, nám nepovědomý, Petrovi z Ú- 
jezda a to asi 1528.*^) Tento najal to vše hospodář- 
ství (asi 1530) iikfnundovi z Bytizu do dvou let, avšak, 

*) Manual v arch. kapit. DD 14 f. 130, Rel. tab. II 561. 

•) Tomek Zákl. Kopiáf Přemyšl. *) Emler Urb. 77. Acta jud. 
^) Rel. tab. 11140, 147 . ij Bohunek z Netvořic Žil ještě 1. 1460 (Staré 

knihy Praž.) O nějakém Vácslavovi z Netvořic viz Reliq- tab. 
11209.*) Arch. Č. 1(1 503, DD 61 p. 316. ®) Viz IV díl na str. 
194. *") DD 16 fol. 200. “) Arch. mus. Viz i Arch. Český 
XIII 112-113. “) DZ.6.D 15. w) DZ. 84 C 13. *«) Reg. kom. 
•oudu. Viz k tomu dějiny Tloskova. 


když ta léta prošla, Zikmund ho 
nechtěl postoupit!. O tu věc se pak 
oba soudili. Právo to přešlo na Be- 
neše ze Sendra&ic^ jenž také statek 
Netvořičky najal, a to Janovi Čij- 
kovi z Olbramovic\ ale o nevyplnění 
smlouvy se I. 1550 soudili.*) Ne- 
tvoříce byly potom příslušenstvím 
Tlovskovského panství, nějaký čas 
též Konopiště a od r, 1683 Lešan. 
* 

Nedaleko Netvořic jest ves Bře- 
žany.’) Tu stávala tvrz, kde se 
na starém zámku řiká a kdež sto- 
doly vystavěny byly; zbyl od ní 
vchod do podzemního sklepa, o němž 
se rozličné pověsti vypravuji. Léta 
1414 seděla tu Markéta z Břežan^ 
jež t. r. učinila smlouvu s Bohusla- 
vem proboštem ze Slaného, o jez 
na Sázavě.®) Za husitských válek 
seděl na Břežanech Ondřej z Petrovie 
(1432 a 1435),*) ale kromě toho se 
připomínají bratří Vanék a Prokop, 
Onen byl 1447 purkrabí na Hrádku, 
tento držel Lojovice.®) Po Ondře- 
jovi byl I. 1460 syn Mikuláš^ jenž 
Břežany držel. Nějaký čas potom připojeny Břežany 
k Netvořicům. Oboje drželi léta 1501 Jan a Přtbik^ 
bratří Netvoršii z Přízy^) a teprve se léta 1521 
podělili. Přibik dostal při tom tvrz Břežany s dvorem 
popi. a ves, polovici městeček Netvořic a Čechtic a 
drahně vesnic v okolí.’) Přibik přečkav bratra žil ještě 
1543.®) Nástupcem byl (syn) Albrechty jenž prodal léta 
1556 lesy u Čerčan, 1. 1569 dědictví své v Čakovicích 
a I. 1578 polovici svcu Čechtic, za to získal statek Le- 
šany. L. 1576 ženiv syna Alše s Marjanou Beřkovskou 
z ěebiřova věnoval jf na vsí Jablonné,*') také jí přidal 
věno na Lešanech, ano i r. 1580 Lešany synu postou- 
pil. Na Lešanech následoval po Alšovi (f 1602), kdysi 
na počátku 17. století, Jan syn jeho. V tytéž časy na- 
stoupil na Břežanech Přibik Neťvorský z &^izi^ bratr 
Janův. Týž se oženil s Marií Majdalenou Vojkovskou 
z Milhostic, jíž (1620) 60C0 ss. mís. na vsi Jablonné 
a vsi Újezdě věnoval,*®) Přibik v povstání tehdejším stál 
na straně stavův evangelických; pro to od soudní ko- 
mise odsouzen k manství s počátku, kdyŽ se však kon- 
cept tohoto nálezu spolu s jinými nálezy opisoval, pan 
z Vrtby od své osoby poručil, aby se položil k ztrátě 
pětiny statku svého. Tento nález byl u dvoru císařského 
ve Vídni potvrzen, ale z neznámých příčin to ke kon- 
fiskaci nepřišlo; bezpochyby že Michnauměl odpomoci.**) 
Potom prodal r. 1622,12. května tvrz Břežany s dvorem 
poplužným, pivovárem, ovčínem, městečko Netvoříce, 
vsi Břežany, Chleby, Oujezd, dvůr Vojetice se vŠíni pří- 
slušenstvím Pavlovi Michnovi z Vacinova na Tloskově, 
Maršo vících a Vlksicích.*’) Po Pavlovi syn Jan držel 
Břežany, ale když bezdětek zemřel, spadly na jeho bratra 
Vdcslava (1667), jenž měl Konopiště. Břežany zůstaly 
pak při Konopišti až do r. 1685, kdež připojeny k Le- 
šanům. Mezi tím zdejší tvrz spustla. 

♦ 

Před lety vídati bylo u kostela ve Vysokém 
Újezdě (u Netvořic) zbytky nějakého staveni, jež se 

*) Reg. k.s. *) Heber, Burgen IV 206, Místop. bibl. V 69- 
®) Arch. Svatomářský. *) Arch. Č. III 503, 5ll. V druhém 
zápise nečti na Lešanech. *) DD 33 str. 268, 284. ®) Arch. mus. 
’) DZ. 6. D 16. «) Arch. mus. «) DZ. 12, G 32. 19, A 5. 
’®) DZ. 140. A 26. ”) Rkps. zemského arch. Přibik obětoval 
Michnovi Břežany a podržel Jablonnou. **) DZ. 193 G 2S. 




TVRZE V OKOLÍ NEVEKLOVA. 


131 


vykládaly na bývalý panenský klášter. Spíše tu byla 
tvrz vladyk zdejších, kteří se dělili o podací kostelní 
s vladykami Nedvěsskými a Třebenskými. Byli to 1358 
Bušek bratr Filipa Kedvězského a 1382 Bernart 
strýc Nedvězských. ) Před r. 1402 dostala se část k Ned- 
vězí, patřila k témuž statku ještě 1.1542, ale od r. 1596 
ke Konopišti a od r. 1683 k LeŠanůin, druhá část pa- 
třila až do r. 1521 k Netvořicům, odkud k Břežanům 
a od r. 1622 s předešlou ke Konopišti. 

• 

Nedaleko Vysokého Újezda jest ves Nedvězi 
(prv. Med vězí), kdež až do 16. st. tvrz stávala.^) Nej- 
starŠí nám známý držitel, Filipa vyskytuje se 1. 1358 
jako spolupatron kostela Újezdského a Rynart z Nedvězi 
prodal 1. 1374 nějaký statek klášteru Zbraslavskému. 
L. 1382 žili bratří ^osef Kučera a Heřman z Nedvězi 
a bratrovec jich Bernart z Újezda jsouce pány podacími 
kaple sv Kříže na Vyšehradě.®) Od 1. 1397 připomíná 
se Často Rynart^ drže Nedvězi společně s Bernartem 
dotčeným, jenž 1407 plat tudíž kostelu na Hrádku 
daroval/) Není nám známo, je-li tento Rynart totožný 
s předešlým aneb následujícím. L. 1414 totiž se vy- 
skytují Petr Bilý RyneS neb Rynart a Jan bratří jsouce 
podacími pány kostela Újezdského. Rynart učiniv poru- 
čenství (1402) o statku svém Nedvězi přidal 1. 1410 
véno manželce své Betě.®) Tato jsouc 1. 1432 vdovou pro- 
dala věno své Zdeňkovi a Martinovi bratřím z Nedvězi.^) 
Zda-li tito pocházeli od některého z předešlých, není 
nám známo. Oba bratří drželi Nedvězi ještě 1, 1437^) 
a jak se zdá byli předky Nedvězských z Nedvězi^ kteří 
nosili na štítě tatarskou čepici. Synem jednoho z nich 
byl Heřman^ jenž držel léta 1450 s Poděbradskými a 
v I. 1468 — 1484 pánům z Rožemberka peníze půjčoval.*^) 
Jeho bezpochyby synem byl Zdeněky jenž žil v první 
čtvrti 16. století. Syn jeho Jan odděliv bratra svého 
Petra^ jehož také přečkal, ujal tvrz Nedvězi, kterou si 
1. 1542 v obnovené dsky zemské vložil a věnoval na 
ní manželce Anně s Pravětic.®) Ani s touto ani s druhou 
manželkou Marjancu Nedvězskou ze Žďáru děti neměli 
a zemřel tudíž bez potomkův I 1585, jsa toho rodu 
poslední.^®) Dědičkou jeho byla manželka Maijana a po 
její smrti mělo se dostati Janovi Chobotskému z Osiředka 
na Nespeřích a Vřěmovt odtudž na Chotýšanech. Ná- 
padu dočkal se J»n dotčený a synové Vilémovi. Od 
těch prodáno 1. 1596 Dorotě Hodějovskě z fíarasovaP) 
Od té doby patřilo ke Konopišti a od r. 1683k LeŠanům. 
« 

Na místě chalupy Kročákova u vsi Teleti na stá- 
vala tvrz. V pamětech se sice o ní nemluví, ale lze za 
to míti, že tu stávala tvrz vladyk Teletínských. Teletín 
připomíná se již L 1379 a l. 1394 seděl tu nějaký 
Mikuláš, Léta 1405 zemřel Zikmundy jenž před 
tím prodal zboží v Teleti né Ješkovi Skomrochoviz Bia- 
žimě}^) Asi v ty časy seděl tu také nějaký vladyka, jenž 
měl příjmení Lučistec. L. 1435 seděl na jedné části vsi 
Otík z Věsce a Skomroch postoupil I. 1434 svou část 
zeti Vácslavovi Lounskému a dceři Jitce.^®) L. 1444 
prodal Rynart dvir v Teletíně Vácslavovi z Netvořte 
a 1. 1449 jmenuji se s ním Kuba a Ctibor, držitelé 
drobných statků.'*) Od té doby je tu řeč jen o drob- 
ných statcích čili sirobodstvich. 

* 

*) Lib. conf. Borový, Lib. erect I. 43, Tadra Act. Jud. 
II 174. “)Mistop. bibl.V. 66. »)Lib.conř. Lib. crect. Xll 101. 
Tomek Základy V 1Í4, Rel. tab 1 445. *) DD 18 f. 6, Lib. 
crect. V. 153, VII 9l. &) dD 15 f.l68, Rel. tab. II 66. «) Arch, 
č. III 603. Ť) DD 15 f 168. 8) Arch. Třeb. Také žil 1. 1460 
Pavel, syn n Vácslaviv. ®) DZ. 1. H 10, 250. A 27. DZ. 
23, B 26. '0 Zmínka v jejím kšaftu. '*) Acta jud. Borový Lib. 
erect. IV 411. ‘*J Emler Urb. 85, Arch. č. III 511, St, kn. Praž- 
ská w) Rel. tab II 2)1. 


Heber (na mapě k V. dílu) klade do Rabyně 
(u Netvoříc) nějaké tvrziště. Z pamětí jest o Rabyni 
jen tolik známo, že patřila \221 — 1^20 klášteru sv. Jiří 
na hradě Pražském a 1436-1437 k Vys. Chlumci. 

* 

Ves Hostěradice (vlastně Hostiradice) byla ode 
dávna statkem kláštera Ostrovského, ale od r. 1436 
vladyk z Čečelic. Tehdá tu byl také dvůr. Čečelšti tuším 
tu vystavěli tvrz, kterou držel 1. 1476 Litvin z Kliň- 
šteinaS) Hostěradice patřily na počátku 16 st. k Hořo- 
vicům i s dvorem pustým, při němž tvrz též zpustla 
a zůstaly zápisným zbožím aŽ do 17 st. Ke kapitole 
Pražské patřily již od 10. st. 

« 

Nad stokem Vltavy a Sázavy stojí na výšině ves 
Hra dištko. Jméno své má po starodávném hradišti, které 
jest nad samým stokem obou řek. Ve vsi bývala tvrz 
na místě nynějšího zámku, ale teprve v pozdějších do- 
bách. Ves totiž ode dávna bývala jměním Ostrovského 
kláštera.^) Při zastavování téhož kláštera dostala se 1436 
k LeŠanům.*) Jeroným z Čečelic dostav Hradiště a dvůr 
Rzen na díl prodal oboje 1. 1448 Janovi Petrovi opatu 

WďbA W V ďJVWtXAU, JIXA. 

neb 1. 1499 nacházelo se v zapsaném držení Jeronýma 
ze Skuhrova.^) V 16. století a až do r. 1571 patřilo 
Hradiště s okolím ke Konopištskému panství. L. 1571 
prodal Jan ze Šternberka polovici městečka Štěchovic, 
ves Hradiště a jiné vesnice okolní Jiříkovi Slepotickému 
ze Sulic^) Ten je držel ze začátku jak smýšlíme k Libri, 
ale záhy vyzdvihl si tu dvůr a při něm novou tvrz. 
Ovšem jisté není, byl-li to on aneb syn jeho Heřman 
DiviŠ^ jenž se 1. 1593 na Hradišti psal.^) Po jeho smrti 
prodán statek tvrz Hradiště s dv. popi., ves, městečko 
Štěchovice a vsi příslušející (1608) Zuzaně Šanovcové 
Ze SudoměřeF) Po této dědila dcera Kateřina vdaná 
Vratislavova a ta prodala Hradištko (1612) Adamovi 
fíozlaurovi z fíozlau^) jenž tu jen pět let zůstal. Léta 
1617 totiž prodal Hradištko Marjaně Mrakšové roz. 
Novohradské z Kolovrat. Paní ta držela Hradištko do 
smrti a po ni přešlo na syny Vácslava, Jana Viléma. 
Volfa^ Hendrycha a Petra Karla. Od těch prodáno 
1. 1628 Maximilianovi Pechlárovi z Maninku nej v. lejte- 
nantu.'*) Po tomto se stal držitelem zeť jeho Rudolf 
z Malovic a ten prodal Hradištko (1638) klášteru Stra- 
hovskému}^^ Ten tu byl vrchností do r. 1850. 

Heber (Burgen V. na mapě) klade tvrziště do 
Třebnic na levém břehu Vltavy, ale ze starých pamětí 
jest jen tolik známo, že tu býval v 16. st. dvůr. 

Městečko Štěchovice vzniklo za doby křesťanské, 
neb tu bývali prvotně Štěchovici, Čeleď Štěchova, jenž 
byl pokřtěn jménem Štěpán. Byla to vesnice, jež patřila 
1. 1273 klášteru Strahovskému.^^') Část Štěchovic nále- 
žela kromě toho klášteru Ostrovskému Té části 
říkávali Větší Štěchovice.'*) Konečně dostali se klášteru 
Zbraslavskému 1. 1292 dva sedláci ve Štěchovicích.'®) 
Tu si zařídil týž klášter hospodářství a při něm založil 
tvrz.'®) Tato trojí duchovenství dostala se po r. 1420 
v drženi světských pánův, za kteréž doby bezpochyby 
tvrz zanikla. Štěchovice pak patřily od 15. st. až do 
r. 1571 ke Konopišti a od r. 1571 až do naší doby 
ke Hradištku. 

*) Reg. II 971. Zbytky reg. král. 1427. *) Zb. reg, 1903 

1905. *) Reg. II 971, Pam. arch. IV a 68. Arch. č- I 6l0. 
8) Arch. Olešnický. Arch. český VI 375. ®) DZ. 17. F 6. ^)DZ 
91, J 9. 8) DZ. 182, L 18.®) DZ. 18fi, N 3. *») DZ. 189, B 26. 
») DZ. 143, D 21. '*) DZ. 300, G 26. «)Tomek, Děje Prahy I, dod. 
66 **) Reg. II 971. i*) Reg IV 746. *®) Tadra, Listy Zbraslav. C. 43. 



CHLUMEC HRAD. 



j^kolo Sedlčan jest krajina p&vabná pro své rozmanité tvary, pěkná údolí, lesnaté hory a ves- 
nice pěkně rozložené. Střediskem jejím v ohledu zeměpisném jest hora, na níž stojí hrad 
Chlumec, daleko viditelný, pročež se mu i Vysoký Chlumec říkává. Jest pak ta hora takového 
tvaru, že jest na východ nejpříkřejŠi, k severu méně příkrá a k jihu nejméně příkrá, pročež 
také příjezd býval od této strany. 

Po dvě stě let není Chlumec panským sídlem a tomu děkujeme, Že zůstal neporušen 
' ^ * v hlavních svých částech až na naŠe časy, hrdě pohlížeje na okolí, jemuž jest ozdobou, 

Široko a daleko. Hora, na níž stoji, jest 532 m. vysoká a patu jeho obklopují na všech 
stranách domky a chalupy městečka Podhradí a Vísky, které zvláště po táhlém úbočí se 
prostírají. Starožitný tento hrad má kromě oken posud starodávnou nepravidelnost a byl hrazen 
hrubou zdí a příkopem. Tento byl toliko na severní straně, nebyl hluboký a objat je náspem, který se 
u přední brány rozšiřuje v ostroh příhodný za oněch dob k postavení velkého praku anebo děl. 

Stará cesta pořád v dobrém stavu udržovaná vine se od městečka k dolní bráně v pozdějších 
dobách na místě staré brány postavené, jak svědčí oblouk její polookrouhlý vyzdobený okrasami 17 st. Po 
přikopu a mostě před branou není památky; možná že tu ani příkopu nebylo. Branou tou se vstupuje do 
dolní ohrady^ pod vlastním hradem na západní a jižní straně se rozkládající. Hradby za branou ještě jsou 
opatřeny střílnami, ale nejsou staré, nýbrž pocházejí ze 17. století a upraveny jsou pro ručnice. Vejdouce 
za bránu spatřujeme dvorec nevelký, v němž se zatáčí cesta nahoru k bráně horního hradu. V právo od- 
tud jest viděti věž s hradbami a domek přioděný Šatem 18. století vedle věže a za domkem jest brána do 
zadního oddělení dolní ohrady. Hrad tedy i dolní ohrada z tohoto malého předhradí měly přistup. Jižní 
stranu dolní ohrady zesilovala věž čtverhranatá pokrytá sedlovitou střechou Šindelem pobitou. Jest podívání 
hodna, protože starou svou způsobu udržela. Má rohy jako Štukovím zesílené a základy pilířů podezděné. 
V přízemí jejím jsou chlívky ; nad tím byl průchod z pavlače do vedlejšího stavení, ale nyní jsou dveře 
zazděny. Nad tím jest světnička a nad ni byt hlásného, z něhož se přicházelo dvířkami na hradbu. Vedle 
věže jest stavení obdélné, v němž jest byt důchodního. V přízemí jsou bývalé konice^ sklepy a skladiště. 
Tyto bývaly dříve pekárnou, v níž pekař pro Čeled chleby pekl. Konice a pekárna tu bývaly asi od staro- 


CHLUMEC HRAD. 


133 


dávna, třebas staveni od té doby předěláváno. V hradbě, která jest na východ, nachází se také brána kon- 
čitým obloukem sklenutá, nyní zazděná. 

Cesta od první brány k hornímu hradu jest na mostě důkladně stavěném s parapetní zdí. Před 
mostem jest při cestě kus starého veníře, jenž býval ozdobně vytesán. Dříve tu bývaly dvoje příkopy za 
sebou a přes ně spouŠtívány zvodité mosty. Prostředni brána do kruhu sklenutá a veniři obložená má svou 
starou úpravu posud, též kolečka, na nichž běžely provazy ke zdvíhání a spouštění mostu, který byl tak 
dlouhý jako jest brána vysoká. Neb před branou býval příkop, po němž se jinak nepřešlo než po mostě 
zvoditém; teprve když to a takové zavírání bylo lidem nepohodlné, postavili nynější zděný most. 

Horni hrad podoby vejČité jest na všech stranách ohrazen hradbou hrubou, pevnou a vysokou. 
Vrchní část její nyní prázdná za starých dob chráněna byla zábradly neb dřevěnými ochozemi a schody, 
kudy se na ně chodívalo, lze ještě spatřiti v právo od prostřední brány v těch místech, kde se spojuje 

paláce vedoucí byla 
pravostranná a bývala 
za starých dob jistě 
skalnatá a méně schůd- 
ná než nyní, kdež jest 
dobře upravena. Jí se 
přijde ke třetí bráně, 

která jest zruvua lak 
Upravena jako druhá 
brána a s ní z 16 . 
věku pochází. Dotyčný 
parkán běží potom 
okolo menšího domu 
proti paláci sitojicího 
až tam, kde palác 
souvisí s hradbou, jest 





B. 

Plány Chlumce A. celkový, B. podrobný horního hradu. 

I Cesta z dolejška, 2 přední brána (1652 šraňk, při něm velký hřeb a řetěz se skobou, vrata se dvojím zavřením s 2i obojky 
železnými, řetězem a skobou), j 4 , zvodité mosty, 5 brána prostředni, <3 byt hlídačův, 7 věž, é* stavení ( 1652) pekárna (vedile věže), 
marštal, chlivec, druhá marštal, nad marštalemi sýpky, světnička, komora, železnice, světnička obročního. čtyři komůrky (jedna 
bezpochyby ve věži), p dolní ohradu (1652 dolejší plac), 10 horní hrad, v něm okolo parkán, dříve volný, nyní přeruiŠený, li 
kolnou a chlévem, 12 poslední brána (1652 do zámku vrata se dvojím otevřením na čepich hořejších, palička železná Ik tlučení 
na vrata), 12 schody k paláci (1652 v tomto domu a v přízemi pokoj pivní, komory dvě, pokoj kde písaři bývají, pokoj čelední, 
kancelá^ komůrka, kuchyňka ^ a v prvním poschodí: páterská světnice, pokoj knížecí, komora v něm ir, 2. poschodí: pokoj v nově 
tádovaný, vedle něho palác (tuším po celé západní straně) pokoj, jak předešle provazy dělávali, 3 poschodí mazhauzek: a nové 
pokoje, li menši dům (1652) větší než nyní, tabulnice, komora, hořejší pokoje nové (nyní zbořená část), kancelář, pokoj u kaple, 

mazhauz před kaplí, sklep sirotčí, 15 brána do dolní ohrady. 


s hradbou zed z věže 
vybíhající, tak že tu 
byl také nejsnadnější 
přístup k věži. Brány 
nesoucí zábradla od- 
klizeny teprve v 19. 
století. Prostřední bra- 
nou, která nemá prů- 
jezdu, protože je v 
hradbě, vstupuje se 
na parkán, který jest 
mezi palácem na str- 
mém skalisku stojícím 
a hradbou. Cesta tím 
parkánem okolo zá- 
padní a severní strany 



A. 



134 


CHLUMEC HRAD. 


však kolnou přehrazen.^) Mezi palácem a menŠlm domem jest dvorec neb nejhořejši plac^ jak piředkové říká- 
vali. Na jeho západní straně vypíná se stavení paláce, do třetího poschodí zvýši založené, na němž jsou 
ještě zbytky rustiky, na severní straně jest vysoká hradba, v níž jest třetí brána, k výchozí u pak menší 
dflm, který souvisí s palácem, asi v 16. st. ke hradbě přistavěný. 

Falde jest dlouhé čtverhranaté stavení, z něhož vybíhají k východu dvě krátká křídla. Mezi 
těmito jest schodiště, jež mělo v 1. a 2. poschodí otevřené chodby. Schodiště to jest teprve v 17. století 
v nově postaveno, jak ozdoby svědčí. Před tím chodívalo se do horních místností jen po pavlačích a starý 
vchod ještě znáti jest v druhém poschodí. I po vystavění schodiště branka k němu zavírána bývala závorami. 

Nad palácem jsou prastaré sklepy^ v živé skále vytesané. První sklep veliký na samé; skále, která 
tu vyčnívá na několika místech, má dvě střílny. Pod ním jest menší sklep, a ještě jeden na vedlejší straně. 
Nad tím v přízemí jest 5 místností ve hrubých zdech a klenutých. V jedné z nich (v sev. křídle), kde jest 
byt domovníkův, prý bývala studně. V jižním křídle jest stará knížecí kuchyně a stavení mezi palácem 
a hradbou v 16. st. vystavěné obsahovalo její příslušenství. První poschodí jest obydlím knížecí rodině, kdy- 
koliv na Chlumec přijede a nachází se tu sedm prostranných nově zařízených světnic (5 v paláci, 2 v přístavku). 
Z těch vyniká nárožní síň, v níž všecko v got. slohu knížecí nádherou upraveno a barevným světlem ozářeno 
jest. Ve druhé světnici jest ještě staré táfíování. V druhém poschodí jest takové rozdělení, jako v prvním, 
ale někdejší nádhera tu zmizela, poněvadž se tu již nebydlívá. Také nízké světnice třetího poschodí, v nichž 
služebníci a panny bydlívali, jsou již ode dávných let pusté a zanedbané. Tyto ok. 1. 1652 zřízeny. Dříve 
míval palác dvě vysoké střechy, avšak jeden krov je již zrušen a na jeho místo dán nevkusný nízký krov, 
který se k tomuto starožitnému stavení nehodí. 

Jak již řečeno, vybíhá od paláce k východu přístavek a za ním jest altán neb výstupek. V pří- 
zemí jeho jest k východu (v levo) vchod do zahrady, v právo vchod do dolní ohrady a mezi oběma vchody 
sklep na dříví. Vchod k dolní ohradě jest zajímavý. Jde se po 4 stupních dolů, pak jest brainka do kon- 
čitého oblouku sklenutá, která se z vnitřní strany závorou zavírala; ze strany venkovské byl zvoditý most, 
jak svědčí posud otvor pro kladku. Zde bezpochyby býval prvotní vchod do hradu. 

Na východní straně vnitřního hradu jest stavení nepravidelných základfi, ale velmi hrubých zdí, 
jež nazýváme menším domem. S ním spojena jest vysoká Štíhlá a Čtverhranatá věž, pokrytá cibulovitou bání, 
ve kteréž se také bicí hodiny nacházejí. Věž tato v pozdějších dobách přistavěna jedině za schodiště. V pří- 
zemí tohoto stavení jest místnost klenutá s jediným oknem a u něho vysokými kamennými lavicemi. Když 
se jde do prvního poschodí, jest na výšce mezi přízemím a prvním poschodím tak zvaná škola, sklípek vy- 
soký, klenutý, v němž před Časy bývala Škola pro děti ze zámku. V prvním poschodí jest registratura, dva 
sklepy starodávného díla. První má hvězd ovité klenutí. Na jižní straně jest starý zajímavý vchod do tohoto 
stavení. Z registratury vidí se k oknu branka končitým obloukem sklenutá, za níž se spatřuje otvor k za- 
strčení klády, pak jest chodbička, asi 1 m. dlouhá a tolikéž Široká. Na místě druhé (vnitřní) bramky jest zed 
jen na půl cihly, v níž jest okno. V druhé místnosti jest jen okénko pro střelce. Klenutí válcovité snad 
jest pozdějšího původu. Ve zdi jest výklenek na uschování nějakých věcí, Nad tím v druhém poschodí jest 
kaplička nejsv. Trojice v nově upravená, ale beze všeho významu. L. 1659 bylo tu mnoho uměleckých před- 
mětův, zejména tu byly »tabulky zavěracf, v nichž jest Čtení sv. Jana« a asi 20 rozmanitých obrazů svátých, 
jichž podrobný seznam jest v arch. Roudnickém. L. 1716 byl již inventář chudý. Tehdá tu byl obraz sv. 
Trojice, snad týž, který se tu posud spatřuje. Kromě toho jsou tu ještě tři obrazy (korunování p. M., snímání 
Kr. p. a Matka boží). NejstarŠím předmětem kaple jsou okna s prohledacími kolečky. 

Poněvadž se na Chlumci od dvou set let hrubě nic nezměnilo, nachází se tu množství zajímavých 
podrobností. Když se přijíždí k bráně do horního hradu, jest v právo ve zdi, která hradí dolní ohradu, díra 
(zasdčný hrnec); to je prý míra co se dříve piva za 3 kr. dostávalo. Ve věži v omítce jest kolo; to prý jest 
velkost Svatovítského zvonu. Dole v paláci (na západní straně mezi tou Částí, která jest ke dvcuu přízemím 
a prvním poschodím) jest okénko neb střílna uprostřed své hrubosti úzké a ven na obé strany trochu roz- 
šířené. Poněvadž to okno nejde do žádné místnosti, lze za to míti, že jest to sřílna, k níž se chodívalo ve 
hrubosti zdi. Vskutku se něco takového našlo, když v pokoji domovníkově okno probourávali. 

Ve výklenku staré zdi (v okně) objevil pan knížecí stavitel Pudil dlažíčku starodávného díla. 
Na ní spatřuje se mořská panna své rybí ocasy na obou stranách držící. Podobné obrazy, dříve oblíbené, 
našly se i jinde. V druhém poschodí paláce jest několik nápisův, z nichž nejstarší tento: 

Léta 1647. J. K. W. S. 

’ Řkouc nerozumná hovádka, OvČiČky vlnu dáváte, 

povězte. Čí ste Čeládka, avšak již cizím udílíte. 

Volové, že mi vořete, Ptáčkové mladé chováte, 

avšak užitku nebéřete. vŠak cizím dochováte. 

*) Příjezd do hradu hned po jeho založeni snad býval jiný než jest nyní. Zdá se, že cesta šla okolo celého hradu 
a brána bývala tam, kde jest nyní vchod do zahrady. Později prolomena nynější (prostředni) brána pro kraltší příjezd a do 
parkánu mezi vnitřní a venkovskou hradbu postaveno nové staveni, což se stalo asi v 16 . věku. 


CHLUMEC HRAD. 


135 


Nápis ten tuším pochází od Jiříka Špacírera, jenž byl tehdá správcem panství Chlumeckého, a vzta- 
huje se na vojáky, kteří nej lepší užitky na panství snědli. 

Hrad Chljmec založen byl nejdříve v druhé polovici 14. století. Možná že na hoře neb pod ní 
stávalo nějaké panské sídlo. Po nějakém Chlumci psali se 1235 Mrákota a 1250 Vintíř.*) L. 1382 již Chlu- 
mec stál; neb tehdá připomíná se Zbyněk, jeho purkrabě^) a 1, 1385 připomíná se jeho držitel Purkart?) 
Tento vlastně & ^^atiúvic řečený držel tnŠfm Chlumec za díl od svých bratří. Purkart byl si již 1. 1382 vy- 
prosil na králi právo podací nad kaplanstvím v Počepicích, které proň mělo dfiležitost, protože Chlumec 
býval k PočepicSm přifařen.^) Purkart měl velkou přízeň u krále Vácslava a nešťastným způsobem skonal 
(1397) na Karlšteině. (Viz VI. díl na str. 45.) Purkart zůstavil několik synů. Nejstarší Jiřík byl 1. 1399 až 
1418 proboštem kostela Pražského. Druhý Jan^ který byl potom proboštem Boleslavským, léta 1404 
spravoval Chlumec a byl spolupodacím v Počepicích. Mladší jeho bratři vyskytuji se od r. 1412 jako páni 
na Chlumci^) a Petr byl 1. 1415 mezi těmi, kteří stížný list zpečetili.®) Později byl Petr samojediným držitelem. 
L. 1434 přistoupiv k jednotě panské bojoval u Lipan a uznav císaře Zikmunda za krále obdržel 1436 zápis 
na vesnice v okolí, které ke klášteru sv. Jiří patří vály.’) Petr připomíná se potom v soukromých zápisech až 
do r. 1450, kdež s Jetřickem synem svým přijal zástavu Křepenického zboží.®) Asi v ty Časy sepsána jsou 
nejstarší rejstra hradu a jeho příslušenství,®) snad nabízen pánům z Rožemberka ke koupení. Ke hradu 
patřila ves pod hradem, kromě toho 16 vesnic dědičných, zboží Libeňské, Ústupenice a lesy. 

Jetřich připomíná se 
mezi válečníky od roku 
1437;*®) nedlouho po roku 
1452 ujal Chlumec a byl 
pak věrným přivríencem 
Jiřího Poděbradského. Léta 
1452 byl při jeho volení za 
správce**) a dal mu ovšem 
také hlas jako králi. Za to 
mu týž připsal 20 Icop na 
vesnicích Svatojirských.*®) 

Zastavil mu 1462 resnice 
někdy kláštera O.strovského 
u Neveklova.*®) Od Jana 
z Rožemberka prodloužena 
mu zástava zboží Křepenic- 
kého, tak že je dižel do 
smrti Naposled byl nejvyš- 
ším sudí. Purkrabě tu měl 
(1465 — 1476) Mikuláše z Ne- 
drahovic.**) Zemřel ok 1. 1469 
zůstaviv vdovu Kateřinu 
z Soutíc, sice bez dědicův 
mužského pohlaví. Dědicem 
jeho byl Jenec z Janovic a 
z Petršpurka nejv. ptrkrabě, 
který obdržel od krále 
(1470) Tynčany a jiné blízké 
vesnice někdy kláštera Mi- 
levského. Asi v ten čas 
prodal Chlumec Bedřichovi 
Ojiřiz OČedšlic^^) avšak ten 
nepodržev ho dlouhc prodal 
1474 hrad Chlumec, měste- 
čko Sedlec a vesnice Anni 
z Rožmberka vdově po n. 

Janovi Popelovi z Lobkovic a 
poručníci sirotkův po něm 
zůstalých *®) Vysoký Chlumec, nádvoří hradu. 

Reg. 1 4 1 a II 1 163. DD 13 f. 96. Tadra Acta jud. II 338. *) Borový Lib. erect. III 324. ^)JLíb. conf. Rel. tab. II 95. •) Arch- 
C. III 188. 7) Arch. kapitulní. ») Arch. Třeboňský. ») Arch. Třeboňský. «>) Arch. č. VI 442. “) Arch. t II 309. «) Arch. kapitulní. 
**) Arch domu Toskán. W) Arch. Třeboňský, rkps. bibl. Praž. ») viz o něm Jirečkovu Rukověť II 59. *•) Rel. tab. II. 367, 




136 


CHLUMEC HRAD. 


Synové ti byli Dlpolt Vácslav a Ladislav. Děpolt došel asi 1. 1476 let svých a ujal tehdá Chlumec. 
T. r. prodal kapitole Pražské ornáty a dalmatiky.^) Od kláštera sv. Jiří koupil 1477 vsi okolní dědičné, 
též získal 1. 1478 dva rybníky u Doudleb.®) Zboží Křepenské jim od pánů z Rožemberka i na budoucí 
časy ponecháno. L. 1487 postoupil ves Příčov od r. 1436 ke Chlumci patřící kapitole Pražské*) a 1. 1490 
rozdělil se s bratřími. Děpolt vzal za díl Sedlčany a MiliČín a ostatní dva po polovici Chlunnce.*) Děpolt 
vystěhoval se zanedlouho ze zdejší krajiny a stal se pánem na Bílině. Oba bratří měli 1. 1497 spor topíce 
grunty lidí Nalžovských novým rybníkem. Ty spory ukončeny teprve 1. 1519, když byl již Ladislav mrtev.'*) 
Oba přikoupili 1502 Neclivalice. Vácslav zemřel 1. 1532 bez mužských dědicův. Hrad Chlumec s příslušen- 
stvím odkázal Ladislavovi synu Ladislavovu a Janu bratru jeho poručil Drahoňův Újezd a 3000 kop z pan- 
ství Chlumeckého.®) 

Ladislav (nar. 1502) byl dvorským maršálkem, 1. 1548 stal se presidentem nad apelacími, ve 
kterémž úřadě do r. 1570 zůstával; pak se stal nej v. hofmistrem. Jmění své velice rozhojnil. L. 1549 koupil 
Jístebnické zboží, které pak z Chlumce spravováno, 1. 1550 skoupil díly několika vesnic, jež před tím Tá- 
borským náležely,’) konečně koupil 1576 Krásnou horu, kromě toho měl říšská panství Neustadt a Stern- 
stcin a v Slezsku Rybníky. Jsa peČliv o povznesení živností vymohl si nadání královské (1558, 19. března), 
aby soukennfky ze Vlach a jiné řemeslníky zjednal, aby vlaská sukna, harasy, perŠtáty a muchejry, které 
v Českých zemích dělány nebyly, je na grunty své uvedl a v tom plné svobody do 15 let užíval, aby 
nikdo jiný taková sukna dělati nesměl.®) I Za něho byl v 1. 1578 a 1579 úředníkem Martin Van čatia z Vrátková.®) 

Ladislav zemřel l. 1584 dne 18. prosince zůstaviv syny Ladislava^ Zdenka^ Vojtěcha a Vácslava. 
Vácslav I. 1596 padl v Uhřích, Ladislav držel oba říšské statky a Rybníky, které po jeho bezdětné smrti 
(1621) spadly na Zdenka. Tento byl pánem Chlumeckým jíž 1595, kdež Vácslav Hrošek ze Strkova úředník 
Chlumecký a Jistebnický na jeho místě ves Chlum kupoval.^®) Po tomto úředníku následoval 1603 Zikmund 
Bořanovský z BytyŠky.^') Zdeněk Vojtěch vychován byl v nenávistí proti nekatolíkům. V témž duchu dlouho 
působil jako nej v. kancléř od r. 1599 a nejvíce se smýšlení jeho projevovalo, když se zdráhal podepsati 
majestát na svobodu víry (1609). Proto po vzbouření stavův obrátil se hněv jejích proti němu a několika 
jeho společníkům stejného smýšlení. Vypověděn ze země a statky jeho zabrány. Stavové podřídili Chlumecké 
panství s Jístebnicf péči neznámého hejtmana. Když Táborští se nepřátelských útoků obávali, nařídili správ- 
cové království (1619 v červnu) hejtmanu Chlumeckému, aby kus veliké střelby, tolikéž hákovnice, kule a 
jiné potřeby ihned vydal.’®) Po bitvě bělohorské Diviš Černín z Chuděnic necítě se jistým na zámku Ne- 
drahovském s manželkou svou a jinými ujel na Chlumec a tam se zavřití dal. To bylo pak příčinou, že 
Poláci na zámek Chlumecký přijeli a tu 1600 íl. z důchodu panského pobrali. Zdeněk ujal potom zase 
Chlumec. O obracování poddaných na katolickou víru starali se hrabě z Vrtby a Michna.’*) 

Zdeněk byl se oženil (1603) s Polyxenou z Pernšteina, která měla Roudnici po svém prvním 
manželu, kromě toho Sedlčany a drahně drobných statků v okolí, které v čas konfiskací skoupila. Statky 
ty všechny zdědil jejich syn Vácslav^ poněvadž mu matka statky ještě za svého živobytí odevzdala. Panství 
Chlumecké byvši již před tím veliké dosáhlo neobyčejného objemu, poněvadž k němu panství Křepenické 
a Sedlčany, statek PoČepický, panství Nedrahovské, statky Novodvorský, Čachořický, Skoupský, Kamýcký a 
panství Obdeňské připojeny. Velké toto panství zůstávalo odtud v držení pánův Roudnických, jichž dějiny 
již v VIII. díle na str. 187 — 191 vypisovány. 

Sedlčanským byly 1. 1620 všechny svobody vzaty a 1.1637 přimlouval se hejtman Adam z Aichen- 
felzu u knížete Vácslava, aby jim byly navráceny. L. 1638 byl zámek od větrův potrhaný a opravy potře- 
boval; proto nařízeno hejtmanovi, aby tak učinil. L. 1643 oznamoval Pavel Drahnětický, že přidělán »štok, 

ku kterémuž je Šnek jak se do kaple chodí. « Hrubě tu zed v jednom rohu z obou stran od zpodku až do 

vrchu se roztrhla tak, jako by ten roh měl vypadne uti a se rozbořili, vápno opadalo a kamiení velmi ne- 
bezpečně stálo. Dal z každé strany k tomu rohu po dvou dobrých dřevěných podporách udělati a tu zed 
podepříti, aby to přes zimu setrvat! mohlo. Prosil, aby v té příčině dobrého zedníka na Chlumec poslal, by 
tu věc prohlédl. Jak se zdá Část ta nikdy neobnovena; jest to pobořená část menšího domu. L. 1644 dne 
18. července okolo poledne hrom bil na zámek, v pokojích knížecích na dvou místech skrze klenutí pro- 
razil, odtud do kanceláře jda, kde kníže lože měl, dveře rozrazil, skobu s zámkem vytrhl, odtud se dostal 

skrze klenutí do fraucimoru do okna a vyrazil několik koleček. Seděly děvečky u toho okna a konaly své 
Šití; jedné opálil vlasy na hlavě, dvě npadšp na zemi několik hodin nevstávaly. Potom se dof^tal skrze kle 
nutí nahoru do komory, kde provazník právě dělal, do dveří a potom skrze sloup do krovu, roztrhal trámy 
krokve a lati na třísky a sházel něco cihel. Ve světnici jezovitův prorazil klenutí, též prorazil klenutí v po- 
koji písařském, též v pokoji, kde písař důchodní rejstra měl, vyházel kolečka, rozpustil olovo, až se klenutí 
všecko otřáslo a jedno od druhého daleko postoupilo. V plače (tuším v rohu menšího domui) stávala věž; 
ta byla 1. 1644 všecka rozbořena. Hejtman Drahnětický chtěl ji stavětí a nad podzemním klenutím zacho- 

’) Arch, kapitulní ReK tab. II 371, 377. 3) Arch. kapitulní. *) Rel. tab. II 445. ®) Rel. tah. I 232, 246- •) Arch- 
Třeboňský. 7j p^m. arch. Xi71. Reg. královská. ®) Knihy Jístebnické, Reg. kom. s. ‘®) Arch. Roudnický. *') Reg kom. s. 
**) Arch. Táborský. W) Arch, Roudnický. 


CHLUMEC HRAD. 


137 


váným chtěl zřfditi světnici a druhou 
nad ní, aby zdi byly zároveň s tím 
novým stavením (přísl. kuchyně), ale 
není známo, zdali k tomu došlo.^) 

Z dopisů Jiříka Špacírera tuším hejt- 
mana jde na jevo, že se na jaře 
léta 1649 klenutí jakési podpíralo. 

Hejtman navrhoval, aby se roztržená 
zed na jihozápadním rohu paláce po- 
depřela pilířem vysokým, aby ten 
roh obstál. (Ten* pilíř tu je.) Věž 
jeden mistr až do vrchu prolezl a 
chtěl ji tak spraviti jako předešle 
bývala.^) L. 1652 připravovaly se 
změny na zámku. Kníže chtěl krov 
velký nad palácem sebrati, zdi po- 
nížiti a pokoje tu nové míti. To se 
pak provedlo, jak nynější stav 
ukazuje. U paláce byl pokoj, který 
též opravy potřeboval. Nad krovem 
velkým menšího domu bylá střecha 
Šindelem pobitá, kterouž si kníže 
přál míti pokrytou cihlami. Sýpky 
v dolejším zámku nad marštalemi, 
kde obroění mouku a vařeni mívali, 
jsouce klenuty rozpuknutím zdí do- 
konale roztrhány od základu až do 
vrchu; byly sice staženy dubovými 
kleštěmi, ale to nestačilo, nýbrž na- 
vrženo docela nové stavětí. Na pe- 
kárně tamže byla střecha zlá a komín 
hrubě sešlý a nebezpečný. Všechny 
ty opravy do r. 1667 dobře prove- 
deny a zámek byl zase v dobrém 
stavu.®) L. 1668 vstoupil do služeb 
knížecích Antonio Porto, Vlach a 
Stavitel, který přestavoval zámek 
Roudnický. Porta vypracoval také plán, jak by se hrad Chlumecký přestavěl ve velké čtverhranaté stavení 
v kasárnickém slohu. Štěstí pro potomstvo, že k tomu nedošlo; bezpochyby překaženo smrtí knížete (1677). 

Za knížete Vácslava bylo tu drahně úředníkův a služebníkův. L. 1652 byli při zámku písař 
důchodní a purkrabě (služby po 70 fl.), písař obroční a purkrabský (služby po 58 fl.), člověk při důchod- 
ním, člověk při obročním, jeden při kanceláři, jeden s kontribuci, vrátný, pekař, pekárek, hospodyně, 
kuchařská. Od smrti Vácslavovy nestala se na zámku Chlumeckém Žádná velká změna. L. 1702 vystavěna 
blíž pivováru chalupa pro písaře kontrybuČniho a druhá u kovárny pro obročního.®) Kníže Ferdinand Filip 
(f 1784) o správu panství hrubě se nestaral a tak se stalo, že úředníci na něm si samovolně vedli. Lid na- 
zýval tři důchodní na Chlumci, Jistebnici a ŽelČi třemi králíky pro jich vypínavost, domýšlivost a libovolnost. 
Nápravu přivedl kníže August byv jmenován administrátorem (1777). Od té doby bylo s poddanými lidsky 
a spravedlivě nakládáno, pozemky dvorů byly jim v levné ceně v nájem dány, čímž venkovští hospodáři 
zámožnosti dobývali a sobě pohodlnější obydli zřizovali. I když administrace pominula (1797), zůstaly 
její blahodárné následky.®) 

K tomuto vylíčeni přidáváme za dodatek nektené listy a dvoje svědomí. 

1 

Uroz. p. p. Vácslavovi Popelovi z Lobkovic a na Chlumci p. p. n. m. 

Službu Dc Oznamujeme Vám, že jest na nás vznesl urozený pán p. Vilém z Dubé a na Prčici 
jménem urozené paní Apolony z Nové vsi manželky své, kterak byste vy její tři člověky, jednoho z MeŠetic 
a dva z Nosetína, u vězení svém jměli a na rozkázáni panuov hejtmanov kraje Vltavského, že jste jich na 

') Arch. Roudnický. *) Český Jih XI č. 2. ») Arch. Roudnický. ♦) Arch. Roudnický. ») Arch. Roudnický. «) Místop. 
bibl. VI 65—66. 



II 


138 


CHLUMEC HRAD. 


rukojmě dáti nechtéli, než že je před se v vězení svém držíte a jich že propustit! nechcete, žádaje nás týž 
pan Vilém na místě paní manželky své za opatřeni spravedlivé. Pak mi jeho slušné žádosti odepříti nemo- 
húc Vás z úřadu svého napomínáme přikazujíc, abystíí Vy nadepsané paní Apolony lidi její z téhož vězení 
Vašeho na rukojmě slušné dadůce propustili hned, jakž Vás toto psaní dojde naše; a budete-li je chtíti 
z čeho před námi viniti, že táž paní Apolona k tomu se podává, že se jimi chce dostatečně ujistiti a je Vám 
k obvinění i každému, kdož by je chtěl z čeho před námi viniti, postavili. Pakli byste to neučinili a je na 
rukojmě pod slušný základ nedali, tehdy abyste je p)řed námi na hradě Pražském ten pondělí na den sv. 
Lukáše najprve příŠti postavili a sami osobně stáli a toho se spravili, proč jste týchž lidí výšpsané paní 
Apolony na rozkázání pánuov hajtmanov kraje Vašeho na rukojmě nedali a je vězením svým proč jste je 
tak diúho trápili, a my tu správu VaŠi vyslyšíce, jí vyrozuměj íce, pokudž nám v tom dále a úřadu našemu 
náležité bude, v tom se k Vám i k druhé straně spravedlivě zachováme. Protož Vy to znajíce, jakž Vám 
píšem tak se zachovajte, jináč to nečiníce. D. na hradě Pražském v pondělí na sv. Františka 1. 1529. 

(Hejtmané království.) *) 

Obeslaný umřel, Reg. PF. hejtman. II A 13. 

2 ! 

Uroz. p. p. Mendrychovi staršímu ze Svamberka a na Zvikově nej v. sudímu dvorským u panu švakru 

a sousedu mému milému. 

Službu svů 3c Pak jakž sem s Vámi zde v Praze mluvil o ten valach váš, abyste mi ho k tomu turnaji půj- 
čili, poněvadž tomu srozumívám, že v tom šermicli vždy býti musím, i za to Vás Žádám Že mi týhoŽ valacha 
svýho tolikéž taky doptajíce se asi dvú koní u panuov bratří svých odešlete, kdeříž by mi se k tomu hoditi 
mohli. Pakli by se Vám za stížné zdálo sem je poslati, toliko na Chlumec je pošlete, dále mi sem odesláni 
budú. I věřím že to na žádost mú učiníte. A já se Vám zase všelijakým dobrým přátelstvím rád odplatím 
oc D. v Praze v -pondělí před vstoupením Božím 1. 1549 (27. května). 

Ladislav z Lobkovic a na Chlumci dvoru krále JM. v kr. Č. maršálek. 

3 


Uroz. p. p. Hendrychovi staršímu oc 

Službu svú oc Kdež mí píšete z strany toho valacha, že toho neradi vidíte, že by sobě tak roh oblúpati 
a kulhali jměl, i v pravdě jsem tomu sám nerad byl, ale však bohdá z toho vyjde, že mu to nic škodit ne- 
bude. A přátelsky Vám z toho, že ste mi jej k tý mý potřebě poslali, tolikéž také i z toho vynšování, aby 
mí se štastně vedlo, děkuji vynšujíc Vám, abyste zdrávi jsúc i s pani manželkou Vaší šťastně a dobře se 
jmíti ráčili. Pán Buoh oc D. v Praze v sobotu po vstoupení Božím 1. 1549 (1. Července). 

Lad. z Lobk. a na Chlumci a t. d.^) 


4 


Uroz. pí. pí. Johance z Lobkovic, z Dubé a z Lipého na Chlumci a Jistebnící paní sestře mé zvláště milé 

Službu svú vzkazuji urozená a má zvláště milá paní paní sestra! Zdraví oc Psaní V. Mti jest mi zde na 
Libochovicích tyto hodiny dodáno, v kterým ráčíte rady od pána mého žádati i vŠeckno jsem to pánu 
svýmu v známost uvedla, voČ mi ráčíte psáti. Co se dotýČe, že poddaní V. Mti ryby od cizích pánů berou, 
i tolikéž v vína Šenkování Že jsou se mimo prvnější sípůsob dali, pán V. Mti vzkázali ráčil, žie ráčíte prví 
vědomost o tom miti, že kšaftem vod nebožtíka pána svýho ráčíte mocnou otcovskou poručníci ustanovena 
býti, to že jest, že ráčíte vším statkem, jako jest kdy mebožtík pán jako svým vlastním vládnout! moci rá- 
číte a protož že by tomu pán nerad, co by dětem V. Mti na škodu býti mělo, abyste k tomu povolovali míti 
ráčili, nýbrž riČíteli moci co důchodu přiveyšiti a neumenšiti, vo to abyste se ráčili skutečně přičinili a 
pakliže by poddaní V. Mti poslušní býti nechtěli, abyste je skutečně trestali ráčili a jejich předsevzetí, co 
by důchodům na škodu bylo Časně přetrhovati ráčili a taková vína i ryby jim pobrali dali, tak aby viděli, 
kdo pánem jejich na ten Čas je. A jestliže by přes to sobě srozuměli nechtěli, abyste to bez meškání ráčili 
při nej prvnější m soudu zemském, když páni poručníci při spolu budou, na JJ. Mti vznésti ráčili; jak jim to 
JJ. M. vážili budou, to potom uslyší. Z strany propuštémí poddaných tolikýž že ráčíte moc mítii je propou- 
štěli a přijímali, nebo kdybyste neráČili propouštěli jiných, že by se V Mti touž měrou sousedi vodplacovali, 

však kteří by se V. Mti a dětem Vašim hoditi mohli, na ty abyste ráčili šetřeni míti, aby při statcích zuo- 
stati mohli. A ráčíte toto psaní poddaným vokázati dáti moci, neb já je V. Mti z poručení pána svýho činím; 
budouli potom přestali, poslech noutí nechtíti, co jim z t:oho přijde, to potom dobře zvědí. Z strany zdraví 
mýho V. Mti voznamuji, že v starým způsobu vostávárn. Pannu Sibyllu a panny dcery V. Mti prosím, Že 
ráčíte ode mne pozdravili. S tím oc D. na Libochovicích v outerý po sv. Matěji 1. 1585. 

Kateřina z Lobkovic a z Lukšanu.’) 

') Reg. 6 F k. s. *) Z arch. Třeboňského. Z arch. Roudnického. 


CHLUMEC HRAD. 


139 


Pant Anna ze Šanova a na Počepictch poslala pro Havla z Aukřtalova, aby přišel nahoru na 
Počepice. Když ho dosáhla nahoru, chtěla na něm z moci míti, aby jí člověčenství sliboval. Tu pověděl 
Havel: Milá paní! neračte mi toho příti; že já pána mám jiného, pana Vácslava Halaše z Radimovic a jemu 
sem člověčenství sliboval i otci jeho. Tehdy paní řekla: Že já to chci míti, aby ty mi člověčenství slíbil. 
A on řekl milá paní Anna, já toho učiniti nemohu a nesmím. A ona řekla: 1 nebudešli chtíti, i musíš, slib 
aneb do vězení půjdeš, aneb bit budeš. Tehdy Havel řekl: Milá paní! Z mušení na smrt musí jiti, již to 
paní učiniti musíš do pána mého příjezdu a jeho opatření. Odpověděla paní Anna: Vždycky mi tím Hala- 
Šem oči vytýkáš, nechť tě z toho vyňme z mé moci, a když tě vyňme, i budeš jeho. A Havel: *Jižf já věřím 
pánu Bohu a pánu mému, že mě v té věci opatří.* Potom seděl pět dní a pět nocí a piti ani jisti mu ne- 
dali. Potom pověděl Havel, že by byl rád ty pomyje pil, jako svině jedí. Potom když paní kázala, aby k ní 
přišel, tu slíbil poddanost bezděky.*®) 

Když bylo mladé posvícení 1. 1575 neb 1576 v neděli po naroz. p. M., Jakub Velík (z Kamýka) 
trefil se do Zhoři a tehdy volal naň Václav Fuka z Krásné Hory: *Jakube Velíku! volám tě na poctu.* 
I šel do domu Balaty a vypil piva za dva velké. A tu povstal povyk. Přijel Svlvestr Mlazovský z Téšnice 
do vsi, právě když někteří sousedé venku seděli a nic mu nepřekáželi. On dotřev koněm na Fuku porazil 
ho ručnicí a pral jej, až mu zub vyrazil a krev mu z úst a nosu tekla. Potom objev, navrátil se na Jíru 
Samuelova syna a Petra Lipku a chtěl na ně stříleti. Pak přivedli Fuku k Balatým do domu. Na prahu se- 
děl a krev z něko chlípěla z hlavy až košili okrvavil. 1 dí šenkýřka: »Di mi medle Jakube, vejdi tam na 

ves, řekni mu něco.* I vyšel on. Mlazovský stál na koni s ručnicí a Jindra Žáků držel se koně a Péša 
Lipků krotil to. 1 řekl k němu Jakub: >Nenf na pana Viléma (Vojkovského z Milhostic) pána mého vojna 
propuštěna; abyste se ráčili spokojit! a pokoj lidem dáti; šenkýřce ste hosti rozehnali a za pivo ji nic ne- 
dali; ta na mě vznesla.* Pak jel pryč.**) 

*) Reg. 7 G k.s. B 16 , C 6- *) Reg. 16 G k. s. 156 , 172 . 



Vysoký Chlumec, dolní ohrada. 


140 


ZVĚŘINEC HRAD. 



Sd Sedlce na západ táhne se lesnaté pohoří, postupujíc k severu, jehož jedna rozsocha ode vsi Kvase- 
I jovic až k Jesenici Zvéfincem se nazývá. Cestu k němu pokládali lze za procházku příjemnou a roz- 
košnou. Od Sedlce jde se cestou do pěkného údolí Kvasejovského, kteréž západně již les Zvěřinec 
zavírá. Jdouce vzhůru lesem uvidíme zbytky starých zásek, řady kameni rozličného, které až na hřeben hory 
vybíhají; pěšina pak po hřebenu vede nás rovnou až k Samému hradu Zvěřinci, kdež se s překvapením zasta- 
víme. Neb před sebou spatříme skalnatou homolí, na niž zadní hrad stával, na ostatních stranách otevře se 
nám rozkošný rozhled po horách, chlumech a údolích okolních, zejména po Širokém údolí Sedlčanském. Tento 
požitek oka nahradí nám s dostatek zklamáni, kteréž pocítíme vystoupí ce na hradiště a vidouce nepatrné 
již zbytky bývalého hradu, jehož jen poloha nyní baví. 

Postaven byl hrad na skalnatém výběžku, že severní jeho strana, poněvadž tu skály na spůsob 
stěn spadají, ani ohrazena nebyla anebo jen tak tak dřevěným plotem opatřena; na východní straně jest 
vysoká a místy i příkrá stráň, na ostatních stranách byly hluboké vy zděné příkopy, kteréž nyní kamením a 
rumem zesutým z velké části zasypány jsou. Je zavíraly vály z naházeného kameni a země sestrojené, děkaz 
to, že nepatři vály kamenné k nej starším hrazením, než že každý dělaje vály bral si materiál, který měl po 
ruce. Po cestě nasypané beze všech obtíží vstoupíme na přeáhradi rozsáhlé, kteréž pravé spousty kamení 
pokrývají. Uprostřed něho, kdež by mělo býti prázdné místo, nachází se drobného a hrubého kamení množstv 
a tak soudit! jest, že se nesřitilo se zdi, nýbrž že tu leží hned od založení hradu. V právo i v levo spatřují 
se rozvalené, rumem zasypané zdi, mezi nimiž smrči vyrůstá. Na severovýchodním konci předhradí vypíná 

se chlum skalnatý v podobě pecky, na němž zadni 
hrad stával. Boky jeho pokrývá množství kamene 
a rumu, avšak zřícenin patrných, kromě rohu ně- 
jakého staveni tu není. Na temeni tohoto chlumu 
jest vej čitá skalka, na níž někdy dřevěná hlídka stá- 
vala; bylo to příhodné místo, s něhož se celý hrad 
blízké jeho okolí za vály a k severu krajina aŽ za 
Sedlčany přehlédnout! mohla. Na ostatním vrchu 
pod samým temenem jest prostranství sice dosti, 
ale nikde není památky po zdech; zdá se, že tu bý- 
valo dřevěné stavení. Co se týče přístupu ke hradu, 
lišil se Zvěřinec znamenitě od mnohých hradů v. 
S koněm nahoru se jetí nemohlo; nebo dokud byly 
hradby na jižní straně, byl chlum tento ještě pří- 
křejší než nyní; i není jiné možnosti, než že se sem 
z protějšího stavení na předhradí po pevném a zvo- 
ditém mostě chodívalo a po mostě ze stavení až 
na témě hradu přicházelo. Před prvním náspem bý- 
valo přehradí čtverhranné asi 100 m zŠiři a tolikéž 
zdéli. Zavřeno bylo příkopem k jihu nyní již měl- 
kým, ale přece 8 m širokým a asi 60 m dlouhým. 
Místo tohoto předhradí bývalo otočeno dřevěným 
plotem a obsahovalo vŠe hospodářství ke hradu po- 
třebné. Ve východní stráni asi 50 m pod hradem 
jsou zbytky dvou rybníčkův neb nádržek a staveni 
někdy z kamene vystavěného asi 12 m zdéli a 6 m 
ZŠiři. Těsně pod těmito rozvalinami jsou zbytky 
zasuté studně.^) Nelze pochybovat!, že obyvatelé 
hradu odtud vážili vodu, ale zůstavuje se hádání, 
jak ji dostali nahoru. Toto dobýváni vody palčivé a 
bolestné bylo přední příčinou, proč Zvěřinec a jiné 
vysoké hrady brzo opuštěny. Zvěřinec je místo 
hory, jak se nazývala před založením hradu. Toto 
se stalo asi za panování císaře Karla neb otce jeho 
Jana. Před r. 1362 se nikde nepřipomíná. První známý 
držitel Mareš ze Zviřince pocházel ze zámožného rodu 


Plán hradu Zvěřince.^ 

/ Cesta po 2 nasypané dráze a skrze 5 násep přes 4 přikop 
vyzdéný a k východu zavřený malým náspem. Vedle 5 dlou- 
hého staveni 6 prostá prvni brána, pak 7 vrátnice (?) a 8 
zbytky ^druhého stavení (snad paláce). Před ním 9 wvýšenina, 
před ní lo dvůr, na němž znatelné hromady kamení, ii skalní 
bašty, 72 zasutý příkop také někdy zazděný, 7 J stavení (horní 
palác), nyní prohlubenina po sklepích, 14 místo horní brány, 
15 skalní výběžky na způsob bašt, 16 propadlý sklep, 17 vě- 
žiště nyní žulový vrch hory, kdež bývala okrouhlá věž pří- 
stupná jen z vedlejšího stavení, z skalní ústup vzniklý lámáním 
kamene přístavbě hradu, polfrytý drobným nepotřebovaným, 
kamením. 


Podle pátrání p. inž Rud. Šimečka, Jemuž děkujeme; za plány a dodatky mnohých hradův v tomto díle obsažených. 


ZVĚŘINEC HRAD. KAMÝK HRAD. 


141 


vladyckého, jenž byl téhož erbu jako Drslavci na Plzeňsku, jen že pruhy bývaly často Šikmé. Mareš 
byl v 1. 1362 — 1378 spolu s Heřmanem ze Chvojna a Kunraiem odtudž patronem kostela Chvojenského 
a oltáře tudíž se nacházejícího; sám se vyskytuje nejednou v současných pamětech.^) L. 1394 obdaroval 
kostel a oltář v Jesenici pod hradem. Po tomto roce se již nepřipomíná. 

Bratři Bohuše a Mikuláš byli jeho dědici, V prvních letech vlády na Zvěřinci upadli ve při 
s larářem Jesenickým o desátky. Boj byl tuhý a byť přišli r. 1396, 3. října na mocné opravce, přece nedo- 
saženo konce. Po více než po roce znova volili opravce a teprve 14, června r. 1398 vypovídali dva faráři 
Křečovský a Milčínský před velkou světnicí hradu Zvěřince, jak se strany k sobě zachová váti mají.^) Ještě 
1. 1403 podávali oba nového faráře ke kostelu Jesenickému. Od té doby vládl tu Bohuše sám, jsa 1, 1407 
zase ve spořích s farářem Jesenickým.®) Ještě 1. 1412 byl Bohuše v jižních Čechách, ale vystěhovav se odtud 
byl l. 1417 držitelem hradu Blanska za Ústím.*) O Mikuláši bratru jeho víme jen tolik, že zfistal v jižních 
Čechách a stal se předkem Hořických z Hořic. 

Vácslav nový držitel Zvěřince přijal heslo ze Zvěřince po hradu a zpečetil 1. 1415 známý stfžný 
list.®) Co se dálo potom s ním a s hradem Zvěřincem v následujících bouřích, není známo. Po uplynutí 
prvních válek nacházel se Zvěřinec v držení nějakého pana Leskovce, tuším Arnošta. Za ustavičných půtek 
tehdá v Bechyňsku a Vltavsku panujících obholdovali si Táboři asi r. 1442 zboží Zvěřinecké k prosbě pána 
Samého, aby jiný tak neučinil a bral na nich desetkráte více nežli oni ®) jak dlouho Leskovci Zvěřinec 
drželi, není nám známo; trvalo-li však to dlouho, vysvětlí se nám tím příčina, proč nአhrad tak brzo zpustl. 
Neb Leskovci nejsouce v kraji zdejším osedlí zdržovali se nejvíce v severovýchodním Bechyňsku a Čáslav- 
sku o opravu zdejšího hradu málo aneb nic se nestarajíce. R. 1471 držel snad Zvěřinec Oldřich Rht z Dir- 
ného, ale bydlel tuším v Jesenici.’) V 16 století drželi zboží Zvěřinecké bratří Vile'm^ Bohuslav^ Vácslav, Petr, 
Chval a Jan RUtové z Dimého. Ti prodali od něho l. 1526 Jesenici a jiné vesnice blízké,®) r. 1537 dvůr 
kmecf v Malkoviclch, polovici lesa Zvěřince, rybník pod Úlehlí řečený Třinovatý Al&bétě z Kouthv manželce 
Mikuláše Médénce z Ratibořic a dětem jejím. Ostatek, totiž Zvěřinec hrad pustý, vsi celé Úlehle a Martinice 
vrch a půl lesa Zvěřince prodali r. 1537 dotčenému Mikuláši Měděnci.®) Po nabytí téhož zboží převedl 
Mikuláš (1545) věno choti své posud na Podmoklích a Stran né zapsané na hrad pustý Zvěřinec s příslu- 
šenstvím*®) a seděl na dvoře Úlehli ještě r. 1567”) Syn jeho Bedřich dostal dvorec v Úlehli za díl svůj, 
také bratr jeho Petr slově r. 1573 seděním »na Oulehli pod zámkem Zvěřincem*-*®) 


KAMÝK HRAD. 



ěstečko Kamýk po obou stranách Vltavy rozložené mělo by pěknou polohu, jen 
schází stromoví nejbližŠímu okolí, sice leží pěkně a v zátiší. U kosteta jest starý 
kůr, ve věži kostelní střílna a také ve hradbě krchova střílny; důkaz to, že kostel 
ten býval pevností. Při zdi hřbitovní zazděna branka, jejíž klenáky jsou ozdobného 
díla. Nad městem zvolně stoupá návrší, z něhož vyniká hůrka, na níž stojí zříce- 
niny bývalého hradu, kterýž staří topografové nesprávně Hunec nazývají. Staří, jest- 
liže jej chtěli od městečka rozeznávat!, říkali mu Vrškamýk. Od zřícenin přes louku začíná val již valně 
zploštělý, který prvotní prastarý hrad zavíral. Lze jej kousek cesty pronásledovali a jak k němu přistupuje 
horský hřeben. Středověký hrad, na jehož místě zříceniny stojí, zabíral místo tvaru asi obdélníka, jež na 
všech stranách zavřeno bylo příkopem a náspem. Místo jimi zavřené obsahuje dvě oddělení, jedno kratší 
a širší a jedno delší a užší, která bývala předhradím a hradem; oddělena bývala od sebe příkopem posud 
vyzděným. Ona část jest nyní prázdna a zorána; na jejím kraji jest úvoz, snad bývalý vjezd, jestli tato část 
byla předhradím. 

Za příkopem jest brána, někdy čtverhranatá, která se úplně provalila; jen viděti v bývalém prů- 
jezdu, že byla do kříže sklenuta. Také zbyla díra pro závoru. Portál byl jen kamením lomeným zklenut do 
končitého oblouku. Za branou jest dlouhý a úzký dvůr; v právo a v levo byla dlouhá stavení, k nimž jdou 
v přízemí na právo dveře (v levo byly také, ale tu jsou zdi povaleny). Ve zdech jsou střílny úzkou stranou 
do dvora, Širokou ven obrácené. Na konci dvoru na východní straně jsou dveře vedoucí do stavení, jež se 
kromě několika zdí docela propadlo. V právo a v levo ode dvora byla též stavení, ale venkovské strany 
jich jsou pobořeny až do základův. Vůbec viděti, že se tu zle hospodařilo; mnohé zdi jsou podkopány. Na 
jižní straně viděti jest otvory a z nich jdou jícny nahoru, bud pro vzduch anebo kouř. Do dvora není nikde 


’) Arch. Orlický, Borový, Lib. erect. 1 50, Rel. tab. 1 552, 555. *) Tadra A. j. III 205, 307, Podlaha, Líb. erect. VI 69. *) Tadra 
A. j. V 334 *) Lib. erect. conf. Viz déje Blanska a Řepina. Arch. Český III 189. ®) Arch. č. I 375. Arch. Třeboň. T, r. dne 
17. ledna píše z Jesenice, že Zvíkovšti chudině jeho za 1000 kop škody učinili. ®) DZ. 1, G 17. DZ. 1, G 16. Také jiné vsi 
ještě prodány. *o) DZ. 7, C 28. ») DZ. 58, K l6. **)Reg, 24, Fk. í- 19, DZ. 18, K 17, DZm. 47, K 6. 


142 


KAMÝK HRAD. 


okno. V zadním stavení v prvním poschodí jest pěkná konsolka; snad tu bývala kaple. Spuštění v této pa- 
mátce jest tak velké, že připomíná podobu nehotových staveni; proto také mezi lidem jest pověst, že tu 
jsou zbytky nedostavěného zámku. Pravidelnost rozměrů jest taková, že nelze my sliti na větší stáří než ze 
16. století. Jméno Kamýk znamená skalku neb skalnatou hůrku. Protože nic takového není při nynějším mě- 
stečku, lze se právem domnívati, že prvotní osada bývala na Vrškamýku, jak i venkovský val dokazuje, a že 
tu býval také prvotní kostel. A poněvadž v 13. st. založeno městečko u řeky, je 1. 1285 řeč o Starém 
a Novém Kamýku. V obou byly kostely, dole sv, Petra, nahoře sv. Mikuláše. Kamýk býval ode dávna jmě- 
ním knížecím. Kníže Bedřich tu byl 1. 1186 dvorem, když učinil obdarování klášteru Světel ské mu. Ve 13. 
století povstal tu zděný hrad. Snad byl založen od Vácslava I., od něhož pocházejí listy z let 1236, 1240 



Kamýk od západu. 

a 1247 dané na Kamýce.^) Tehdá tu bydlíval také úředník královský (tuším vladař), který spravoval kraj 
Kamýcký. S tímto bývaly spojeny druhdy Bozenský a druhdy Vltavský kraj. Ve vesnicích bližších a dalších 
vysazena byla manství, lichž držitelé povinni byli chvátati k obraně hradu, kdykoliv toho byla potřeba. Zří- 
zení toto pochází snad od krále Přemysla II., který se tu v 1. 1264 — 1275 nejednou zdržoval*) bavě se hon- 
bou v Širých lesích.^) 

Král Vácslav II. daroval 1. 1285 podací obou kostelů v Kamýce klášteru Milevskému,^) jehož 
opatové sem faráře až do náboženských válek sázeli. Králové od vladařství Kamýckého sice některé části 
odcizovali, ale zase jiné připojovali. Tak získal Přemysl II. Zduchovice a král Jan 1. 1313 Zalužany, které 
byl Vácslav II. daroval klášteru Ostrovskému.®) Jádro královského hospodářství tvořilo lovČovství Kamýcké, 
totiž veliké lesy s devíti vesnicemi a bez Kamýka městečka. Statek ten zastavil král Jan okolo r. 1324 

h Arch. kl. Světelského D. Na camic. ®) Reg. I 419, 460, 651. *) Reg. II 180, 278. 410. *) Petr Žitavský. Reg. II 
585. «) Reg. II 449. III 59. 


KAMÝK HRAD. 


143 


Heřmanovi z Miličína a obnovil zápis ten 
1. 1326.^) Po smrti Heřmanově Petr z Roéem- 
berka lovčovstvf to od dědicův Heřmanových 
vyplatil, což králem Janem (1326) potvrzeno.*) 

Král převzav od Petra lovčovství zůstal mu 
dlužen za ně 500 kop, v těch a ještě jiných 
dluzích zapsal mu 1. 1336 jisté důchody, mezi 
jinými i 330 kop na vladařství Kamýckém.®) 

Mezi tim i lesy řídly. Král ku př. povolil 
1. 1335 založíti dvě vesnice v háji řečeném 
Kapčice u Knína. Povstaly tu dvě Lhoty, 

Záborná a Prostřední. Protože manové od 
vladařův byli nemírnými službami obtěžováni, 
vysadil král 1. 1336 služby jejich znova usta- 
noviv, aby jako střelci s kuší sloužili a více 
aby na nich žádáno nebylo.^) 

Král Jan učiniv 1. 1341 konečný účet 
s Petrem z Rožemberka zastavil mu panství 
(vladařství) Kamýcké i s lovčovstvím.®) Po 
nějakém Čase zase vyplaceno a Karel IV. nacházel se na počátku svého panování v jeho drženi. Za téhož 
panovníka vladařství Kamýcké velice ztenčeno. Po založení hradu KarlŠteina všichni manové k němu při- 
kázáni, dávalo se tím znáti, že hrad nemá tu důležitost jako míval dříve. Některé vesnice založené v lese 
daroval klášteru Slovanskému.®) Některé lesy zadarovány neb zaměněny za jiná zboží, jako ku př.. 1356 
les Černý háj u Těchařovic.^) Lovčovství přeneseno na hrad Dobříš, ač lesy pořád zvány Kamýckými. Ke 
hradu ponecháno jen několik vesnic blízkých, jeŽ se nazývají 1359 Kamýckým panstvím.®) Zda-li na hradě 
zůstal úřad kraje Kamýckého,®) není známo. Městečko Kamýk zůstalo při hradě, ale dvě manství v niěm se 
nacházející přikázána také ke KarlŠteinu. 

Po smrti Karla IV. již nikde se nečiní zmínka o hradu Kamýce. Jak se zdá opuštěn docela a roz- 
padl se; vesnice pak drženy k nějakému zboží královskému. Za náboženských válek opanováno od strany 
pod obojí; aspoň 1. 1424 a 1427 nebyl k němu přístup, když ustanovováni noví faráři katoličtí.^®) V druhé 
polovici 15. století drženy vesnice Kamýcké ke Hluboké.^^) 

L. 1562 prodáno panství Hlubocké a s ním vsi Kamýcké Jáchymovi z Hradu dědičně.^®) Syn 
jeho Adam prodal pak (1569) zámek pustý Kamýk a městečko s vesnicemi Janovi Vojkovskému z Milhostic 
na Řadiči, místopísaři kr. Č,^®) Když tento zemřel, dělila se vdova Anna Vojkovská z Lukavce se? syny 
Mikulášem^ Tfystramem, Vilémem a Janem tak, že Anna dostala několik vesnic od Osečan a Kamýk, si Ose- 
^2í»y zůstaly bratřím.^* j Viléni dostal při tom zámek pustý VrŠkaoiýki městečko Kamýk a 7 vesnic; Z<lucho- 
vice a tři vesnice dostaly se Trystramovi, ale podědil je brzo bratr jeho Mikuláš. Vilém prodal svůj statek 
1. 1580 Oldřichovi Myškoví ze Žlunic.^^) AŽ dosud byla řeč vždy jen o pustém zámku; v 17. st. připomíná 
se tvrz; i podobá se víře, že Oldřich na Hradišti nynější stavení vyzdvihl. Protože se 1. 1600 Petr Myška ze 
Žlunic pánem na Kamýce nazývá,*®) soudíme, že byl Oldřich již mrtev a Oldřichy jenž se připomíná, byl 
synem Oldřichovým. Saloména Myšková, která 1. 1603 Kamýk spravovala, snad byla Oldřichova matka.*’) 

Oldřich ziskav 1614 Obděnice 
zúčastnil se povstání takovou mě- 
rou, Že 1. 1623 odsouzen všeho 
jmění. Oba jeho statky zsibrány 
a prodány 1623 Polyxeně L obkov- 
ské z Pernšteina}^) Oldřich <odešel 
pak do ciziny a byl u nejpřítele 
rytmistrem. Polyxena držela své 
statky až do r. 1637, kdež je po- 
stoupila synu svému Váczlavovi 
z Lobkovic. Od té doby patřil 
Kamýk ke Chlumci. O zámku není 
potom řeči, jen v městečku připo- 
Situační plán hradu Kamýka. míná se 1. 1667 dům spuštěný, vět- 

ším dílem ode dřeva vystavěný.*®) 

*) Rcg. III 433. *) Reg. lil 460. ■) Reg. IV 100. «) Reg. IV 96,149. ») Reg IV 867, «) PelzcI Karl IV. ^Arch.kapít. 
®) Rcg Vat. *) ReL tab. I 70. *«) Lib- conf. “) Arch. č. XVII 348. DZ. 87, G 7. DZ. 21. N 3o. wj dZ 62 A 9. «) DZ. 
20, H 23, P 10. *•) DZm. 122, N 9. ‘"í) Vést. U. Sp. 1898 I 86. Bílek DČje konf. Arch. Roudnický. 











/ ///y//// ////Id I 1 l\w\\\^ 

// /V V///Í I M' 1 I I \ \ \ '' ^ 


Poloha Vrškamýka. 


144 


ZRUBEK HRAD. 

ři ústí Brziny do Vltavy a na ostrohu mezi nimi stojí knížecí dvůr Zrubek zaibíraje před- 
hradí bývalého hrádku Zrubku. Stráně ostrohu k Vltavě jsou strmé a skalnaté, na druhé 
straně jest svah volný, ale býval snad před věky močálovitý. Severovýchodní třetina nyněj- 
šího dvoru bývala již za příkopem; posud dobře znáti jest příkop, který předhradí od sou- 
sední roviny dělil. Když dvůr zakládali, násep rozkopali a příkop zasypali. Z, a dvorem je 
druhý příkop, který předhradí od hrádku dělil. Tento byl nevelký a jen pro purkrabě usta- 
novený, obsahuje čtverhranatou věž a dvorek. To vše bylo asi do Čtverhramu založeno, 
tak že věž stála v jihovýchodním rohu. 

Když páni z Rožemberka 1. 1352 panství SedlČanské koupili, nebylo na Zrubku nic více, než 
chalupa s přívozem. Příležitost místa měla pány k tomu, že tu hrad založili, což se stalo teprve ke sklonku 
14, století. Před hradem pak povstávala víska. Okolo 1 1400 již hrad stál a byl tu purkrabí 

V následujících letech byl Zrubek jak se zdá zastaven. L. 1404 držel jej Hroch z Beztahova^ jenž se psal 
seděním na Zrubku; byv od Jindřicha z Rožemberka zajat, sliboval se postavit! po napomenultí.*) L. 1412 
byl tu purkrabím Rožemberským Heřman z Kuřího odjinud z Týnce z rodu pánův z Valdeka,*) který tu 
purkraboval ještě asi 1. 1415 neb 1416.*) V bojích po r. 1420 bud byl Zrubek zbořen ani^bo opuštěn. 

V žádné památce po r. 1420 se nepřipomíná. Řeč jest jen 1. 1541 o dvoru na přívozu Zrubiku a 1. 1580 
o pustých zdech, kteréž Zrubek šlovou. Od 15. století byl příslušenstvím zboží Křepenického.®) 



KŘEPENICE ZÁMEK. 

ámek Křepenický ve zdech a střechách se dobře udržel, ačkoliv jest přizpůsoben k po- 
třebám hospodářským. Stojí nade vsí Křepenici na návrší. Na západní straně jest rybník 
Návesník a jak svědčí známky, Šla z něho kdysi voda okolo celého zámku. Do zámku 
se jde po kamenném, dlouhém mostě, jenž má v prostřed, kde se rybník zahýbá pod 
něj, oblouk až ke bráně, která jest postavena ve slohu 16. století. Zvenčí má ještě díry 

pro kladky, místo k zapadání mostu a uprostřed štítu okrouhlé okno. Přistavěna jest 

k baště. Takových bašt, nízkých úhledných stavení, rustikou ozdobených, s renesančními 
Štíty jest okolo zámku tré a v té příčině podobal se Křepenický zámek Kratochvíli 
(ovšem větší a úhlednější) jsa tak přechodem od starých h radův k moderním zámkům. 

Průjezdem do kříže klenutým, v němž hrany klenby omalovány jsou podobně jako v dolních 
místnostech velkého stavení, vchází se do dvora, jenž zavírá zámecké stavení na vŠech Čtyřech stranách. 
V něm se spatřuje v levo hasta^ v níž bydlí nájemník dvora. Na zdech jest rýsování a na ístřeše vysoký 
komín. Zde bývala vrátnice. K této baště přistavěn jest dlouhý ovtin^ na němž také bývalo rýsování, ale nyní 
se jen sem a tam nepatrné známky spatřují. V právo od brány jest několik stupňů vyšlapaných, kterými 
se vstupuje na vyŠŠÍ oddělení a krfr«A/ bráně, která jest prostý překlenutý otvor ve zdi. Touto zadní branou 

lze přijití do poplužného dvora, který tu jest bezpochyby již od založení zámku, ale od něho oddělen Jest 

zdí. V této se nachází starodávná studně kamením obložená, z níž se posud voda váží. Ve dvoře jsou 
v pravo a v Icvo stáje a v zadu proti bráně velká stodola, u níž v právo jest výjezd do polí. 

Ve zdi, která oba dvory dělí, jest branka, k níŽ jsou ze zadního dvora čtyři stupně. Tou se při- 
chází do síně někdy klenuté a nyní pouhým krovem přikryté, v níž jest v levo vchod do třetí bašty ^ bytu 
ovčákova. Tato bašta již pozbyla starodávné tvářnosti, kterou si ostatní dvě zachovaly. Také zmizely staro- 
dávné komíny, které tu bývaly, a jen zbyly nepatrné známky rýsované. Zde prý bývala kuchyně. Druhá 
bašta, byt Šafářův, má dva Štíty, rýsování a staré komíny a bývala prý prádelnou. 

Uprostřed zámeckého zavření stojí velký ditm, čtverhranaté stavení věŽovaté o 21 poschodích, 
v němž někdy páni bydlívali, úplně zachované kromě jen některých trhlin uvnitř. Zvenčí na néni lze dobře 
rozeznat! rustiku, ač zabílenou. V přízemí jsou tam, kde jsou světnice, moderní okna. Veliká okna, která 
bývala v 1. poschodí, jsou zazděna až na malá podlouhlá okénka, protože tu jsou sýpky. V 2. poschodí, 
které bylo velmi nízké, oken nebylo, kromě jediného okénka, protože tu komůrky bývaly. Vchody bývaly 
dva; východní ještě jest a druhý je zazděn. Nad oním jest nápis zakladatelův: Festina. Jakub Krzín z Gel- 

ezan a na Selczianech a Krzepenicych — 1584. Nad přizemim jest strop, jehož trámy jsou ozclobeny malo- 
vaným ornamentem pletencovým. V přízemí jest síň dlážděná cihlami, v níž byly malby, nyní jest obílena. 
Pod ní jsou sklepy. Západně jsou dveře do komory, jejíž obruby na dveřích jsou malovány ; odtud jsou 

•) Srétcckého Paměti I 203. 2) Arch. Třeboňský. *) Arch. Č. VI 102. *) Arch. Č. II 630, Arch. mus. *) Kde se píše 
o hradišti v Hodlkové, rozumí se tu Zrubek. 



KŘEPENICE ZÁMEK. 


145 



Plánek Křepenic. 
most, 2 první bašta s branou, j 
druhá bašta, 4 třetí bašta, f ovčín, 
6 velký dfim, 7 zadní brána, 8 po- 
plužný dviir, Q stodola, lO stáje, ll 
rybník Návesník. 


dveře do sklepu, pěkně klenutého, jehož hrany také pěkně jsou malovány, 

Z dotčené síně k jihu se přichází do světnice. Západně od ní jest zase svět- 
nice a východně jsou dvě místnosti. Severní část byla tak zvaná Černá ku- 
chyně (alchymistická) do kříže a s lunetami, jižní odděleni je světnice. V starých 
popisech tu počítají čtyři světnice a čtyři komůrky. 

V prvním poschodí býval mázhauz, světnice, komůrka a sedmá 
světnice. Nyní je tu viděti tři místnosti, poněvadž příčky jsou odklizeny, 

V mázhauze jsou nalby obrovských postav již vybledlé. Viděti tu krále, před 
nímž stojí postava majíc ruce sepjaté, jako by prosila, při rohu severový- 
chodním ohromného muže držícího jednou rukou kopí a druhou jakousi 
hůl, v jihozápadním rohu jako ženskou postavu. Okolo dveří, oken a vý- 
klenkův jest ozdobná obruba. V jihovýchodní světnici k západu spatřuje se 
žerav a nad ním panna v oblacích. Na straně jižní jest erb, z něhož jen 
klenot (dvě křídla) a Část přikryvadel zbyly. Na téže straně v právo od okna 
jest erb Rožemberský s růží. Z jiného erbu zbyly jen rohy nad helmou. 

V téže světnici jest zelený sokl a v něm bělavé ozdoby z lupení a ovoce. 

V jihozápadní světnici spatřuje se římský vojín a ještě jeden vojín, jenž drží 
v ruce jelení hlavu; mezi nimi jest neznámý erb. 

Jak již řečeno patří Křepenický zámek k mladším zámkům byv 
teprve ke sklonku 16- st. založen. V starší době v Křepenicích tvrze nebý- 
valo, ale staré hradiště jest blízko v lese Dej bří, Čtvrt hodiny daleko od 
Křepenic k severozápadu na horské homoli vynikající nad Vltavou proti Cho- 
lyni. Místo to slově »hradiŠtě« neb »na kole«, je objato příkopem a náspem 
a našly se tu základy stavení.^) I jest dosti možná, že tu hrad založen, když Křepenice byly od 1. 1322 
statkem o sobě a patřily ke vzdálenému Milčínu. 

Ves Křepenice totiž, která se již 1. 1045 připomíná, když tu Člověk darován klášteru Břevno v- 
skému, patřila ode dávna ke hradu Kamýku. Od krále Jana darována 1. 1322 Heřmanovi z MiliČina a s Mi- 
liČínem dostala se pánům z Rožemberka.®) Tito koupi vše 1. 1352 Sedlčany připojili k nim Křepenice.*) 

V 15. století byly nějaký Čas zastaveny ke Chlumci,^) ale zase pak drženy k Sedlčanům, když zboží Kře- 
penické 1. 1481 bratřím z Lobkovic zastaveno. Dědičné právo na Sedlčanech a vsích k tomu patřících pře- 
vedeno 1. 1503 na proboštství Vyšehradské, aČ páni z Lobkovic v zástavním držení zůstávali. Právo to ne- 
platilo sice pro zboží Křepenické, jež 1. 1541 od Rožemberkův za příslušenství Choustníka pokládáno,'^) ale 
za lidský věk potom i to se zapomnělo a pokládáno vŠe zboží s Sedlčany zastavené za proboštství. 

Mocný Vilém z Rozembeika dosáhl toho u krále Rudolfa, že mu (1579) zboží SedlČanské, totiž 
město Sedlčany a ves Křepenice a jiné vesnice v zpupné dědictví uvedl za to, že mu byl 5500 kopami povinen. 
Pan Vilém však zboží toto pro sebe nechtěl, nýbrž prodal je a ještě jiné vesnice od starodávna Rožember- 
ské 1580 Jakubovi KrČínovi z Jelčan. Poněvadž však Sedlčany tehdá Ladislavovi z Lobkovic nej v. hofmistru 
zastaveny byly, vyplatil je KrČín ze svých peněz, a za ostatek sumy trhové postoupil panu vladaří tvrz svou 
Leptáč.*) Nedlouho po koupení zboží našeho počal Krčin stavětí nový zámek k pohodlnému obydlí svému 
a na paměf jména svého dal jemu název »Nový Hrádek KrČínov*, jak se několikráte v listinách vyskytuje. 
Stavba dokončena r. 1584, jak nápis na domě velkém svědčí. Ozdobil také nový svůj zámek pěknými mal- 
bami a zřídil tam zvláštní kuchyní k provozování oblíbeného tehdáž zlatodějství, což zavdalo příčiny k rozlič- 
ným strašlivým pověstem o něm, že by se byl duší svou zapsal ďáblovi, jenž mu pak zlato dělati a peníze 
falešné raziti pomáhal KrČín byl vladyka nevšední, muž vzdělaný, předkem také milovník umění básnického, 
malířského a alchymického, obzvláště pak byl hospodář pilný, Čilý a obezřetný ; v celých snad Cechách ne- 
bylo tehdá muže, líterý by byl správě panství, zvláště hospodářství rybniČnému tak rozuměl, jako on.’) Tuším, 
že panství SedlČanské jen na čas života svého dostal, neb brzo po jeho koupení vložil r. 1580, 31. srpna 
zápis v dsky zemslé, že v dluhu 100 kop Vilémovi z Rožemberka zboží Křepenické postoupil, však má při- 
padnout! Vilémovi teprv po Krčínově smrti a bude povinen dětem KrČínovým 6000 kop gr. Č. vyplatiti. 


4*^ IfT-t-AÍví 

%,\J UAV/AJAiCA AA::1.CA ilAl Fv.AA^iAJ 


vě, kdež tal 


LOlVt^ A.«^« 






tím provdanou SlepiČkovou, ženu starou a mrzutou ztratil. Jsa ducha veselého po druhé se oženil (6. listo- 
padu 1588) s dcerou Jana Zelendara z Prošovic. Nabyv ještě několik statkův v okolí zemřel r. 1604 v Obdě- 
nicích a v tamějŠím kostele je pohřben. 

Poručníci kšaftem od něho zřízení Vilém Růt z Dirného na Červené Lhotě, Jan Bechyně z Lažan 
na Netlucích, Jan Měděnec z Ratibořic a Maxmilián Velemyský z VelemyŠlovsi na Mitrovicích odevzdali po- 

*) Heber, Buigen V 174 *) Reg. í 44, III 324. 404. *) Urbář Rožemb. *) Arch. č. lil 544. ®) Arch. Novohradský. ®) DZ 
89, K2. Nechtíce sezdc o něm šíře rozepisovati poukazujeme k slovníku Naučnému (Krčin), Hebroví (V. 173) a k BfeŽanově 
Kronice Viléma Rožemberka a obzvláště k pojednání Třeboňského archiváře Th. Wagnera (Eín biJhmischer Teich- und Land- 
wirth, Mittheil. XIV. 2*5.) 


19 


146 


KŘEPENICE ZÁMEK — NEDRAHOVICE TVRZ. 


tom statek Křepenický Petrovi Vokovi z Rošemberka (dědici Viléma r. 1592 umrlého), Petr Vok vŠak byl 
prodal již r. 1601 město Sedlčany, ves Křepenice a jiné vsi Zdeňkovi Popeloví z Lobkovic a na Chlumci a 
Jistebnici^ nej v. kancléři kr. Č. za 6000 k. gr. č., který potom dědicům Krčino vým r. 1604, 24. března sumu 
trhovou zaplatil a je tak svrchupsanými 6000 kopami odbyl. Zdeněk prodal zboží Sedlčanské manželce 
své Polyxeně z Perněteina^ po jejíž smrti (1642) připojeno ke Chlumci.') L. 1667 bylo tu 8 pokojů malova- 
ných, 8 sklepů suchých, tři podzemní, 5 komor malovaných, mázhauz malovaný, kuchyně klenutá s špižírnou, 
pekárna klenutá, marŠtale na 30 koní a sýpky v nově vystavěné.®) 



Tvrz v Krepenicích. 


NEDRAHOVICE TVRZ. 

Nedrahovicích býval zámek, před tím tvrz. Zámek stával v nynějším dvoře v těch mí- 
stech, kde jest velká kolna, z níž snad některé zdi ze starého zámku pocházejí. Naproti 
kůlně k jihu jest ve starých zdech dřevník. Odtud jde ke kůlně stará sice, ale v nově 
opravená zed lámajíc se v úhlu. Z té zdi vystupuje k západu roh zdi, opíraje se 
o kolnu, pod níž jsou sklepy. Do těchto jsou dvoje starodávné dveře, jedny asi z 15. 
neb počátku 16. st. pocházející a v právo od nich jiné do půl kola sklenuté. Ve sklepu 
jednom jest klenutí spočívající na sloupu uprostřed postaveném. 

Na Nedrahovicích seděli 1. 1366 bratří Jaroslav a Mikuláš^ kteří si s farářem Jesenickým louky 
u Nedrahovic za jiné zboží vyměnili.®) L. 1389 seděl tu jakýsi Jindřich Aíikuláš z Nedrahovic erbu kola,^) byl 
1, 1430 v bratrstvu Táborském, ale po r. 1436 sloužil Hynci Ptáčkovi. Když jej Táborští 1. 1441 jali, vyhla- 
šoval jej Oldřich z Rožemberka za svého služebníka. Ještě 1. 1452 témuž pánu vojensky sloužil. L. 1465 
byl purkrabí na Chlumci.®) Asi v ty časy žil Přibik^ jenž byl již 1. 1457 mrtev zůstaviv sirotka JanaP) Týž 
byl již 1. 1462 zletilým a 1. 1486 koupil si tok vody z rybníka Novodvorského.^) L. 1496 byl již mrtev 
i s dcerou svou a zboží jeho bylo v držení rozličných osob.®) Část Nedrahovic držel již 1490 Jan Řidlo 
z Mokrán a asi od r. 1496 celé kromě mlýna, který měla Kateřina Měděncova. Seděl tu ještě 1. 1507.'®) 
Později tu seděl Ondřej Vita ze Rzavého, kterýž Nedrahovice ok. 1. 1530 Janovi z Kalenu prodal.") 

L. 1550 koupil Nedrahovice Petr Zálušský z Podhoří s manželkou svou Johankou z ÚŠavy")at. r 
společně se Zikmundem Valkounem statek ObořiŠtě. Zemřel bud na počátku r. 1562 neb ke konci předešlého. 
Posledním svým pořízením odkázal Nedrahovice manželce své Marjaně z Říčan, ale tak, kdyby i s dětmi 
zemřela, aby spadl statek na Jana Čabelického z Soutic a Jetřicha Blíživského z Blíživa.") Marjana vdala se 
po druhé za Jana Černína z Chuděnic^ jemuž 5 synů a tři dcery porodila. Jan po její smrti byl poručníkem 
nezletilých dětí") (1578) až do své smrti. Ze synů Protiva se záhy oddělil, a ostatní byli do r. 1593 se se- 
strami společnými držiteli. Oddělivše sestry a bratří Viléma a Heřmana rozdělili se Diviš a Humprecht 
1. 1593 tak, že onen vzal Nedrahovice statek mateřský, tento LŠtění statek otcovský.'^) Měli jeŠtě právo 
k Nedrahovicům BlíživŠtí a Čabeličtf, majíce statek podle pořízení Petra Zálužského po smrti Marjanině děditi, 
ale Diviš je splatil, onyno 1. 1605, tyto 1. 1612.'®) 

Diviš byl ve přízni u císaře Rudolfa přestoupiv ke katolické víře. Císař Matyáš učinil jej na čas 
místodržícím a hejtmanem Pražského hradu. Při povstání v 1.1618 — 1620 dal se potřebovat! od stavů a krále 
Bedřicha, ale hlavně mu za vinu dáváno, že I. 1618 stavy ozbrojené jako hejtman na hrad pustil. Trest byl 
krutý. Odsouzen hrdla i statků a mečem popraven. Baltazar de Marradas zabrav Nedrahovice pro svůj pluk 
zastavil je (1621) Polyxeně Lobkovské z Pernšteina ve 4000 11. Téže paní pak 1623 od komory doprodán.'®) 

■) DZ. 133, N 9, 178, B 20. Arch. Roudnický. *) Borový Lib. erect, I 50. *] Rcl. tah. I 525. Arch. Č. III 502, 
Arch. kap. Vyšehrad, a Třeboňský. ®) DD 16 f, 119. Paprocký O st. ryt. 186, Rel tab. II 419. ®) DD 17 f, 141. ®) Arch. kapit. 
DZ. *0) DZ.-4, D 1, ”) DZ. 9, G 23. «) DZ 14, G 4. i®) Arch. Hradecký. ‘*) Arch. Hradecký DZ. 176, B 24. *6) DZ 14, G 4, 179. 

O 15 Arch. Roudnický, Bílek Děje Konf. 



NEDRAHOVICE TVRZ. - OBDÉNICE ZÁMEK. 


147 


Po smrti Polyxeniné připojen jest zámek, který Černínové na místě staré tvrze vyzdvihli, k panství 
Chlumeckému. Švédové učinili v pokojích velkou škodu; nicméně zůstal zámek celý, jen na paláci (1652) byly 
trámy již Špatné a ve světničce pod krovy táflováni prolomeno. V jiné zprávě praví se o zámku, že byl ve 
čtyři strany vystavěn, Šindelem přikryt a obsahoval 10 pokojů malovaných, 7 sklepů suchých, 5 sklepův pro 
pivo a víno, 13 komor, kuchyni a pekárnu. L. 1662 shořel od hromobití. Po ohni a opraveni tu bylo (1667) 
17 pokojů, 3 rundcly, pckáioa, 9 sklepů a kuchyně. JeŠtě 1. 1668 děláno na zámku. Kníže Vácslav tu někdy 
přebýval; 1. 1652 připomíná se pokoj, »kde kníže bývá«.^) Když pak 1. 1795 dne 9. září všechen dv5r i se 
zámkem vyhořel a zdi hrubě porouchané hrozily se sesouti, rozebrány a nechány jen ty skrovné zbytky, 
které se dnes spatřují.*) 



OBDĚNICK ZÁMEK. 


I bděnice jest ves v horském úkrytu jižně od Sedlčan. V ni se spatřují posud zbytk> býva- 
lého zámku, který byl v 16. st. na místě prvotní tvrze vystavěn. Posud jsou příkopy pa- 
trny a hradby, jež bývají vydatným lomem. Ze stavení zbylo přízemi, poněvadž horní patro 
pro sešlost již dávno bylo rozebráno. Na straně východní jest brána do půlkruhu zklenutá, 
kterou se přichází na dvorek. Z něho k severu jest vyhlídka otevřena, ale znáti jest, že taková věŽovatá 
stavba, jako jest nad branou, stávala ještě jedna a pamětníci to také vypravovávali. Na dvorku, v právo od 
brány, jest přistavěno staveni, které není původní, ale pod níra se nacházejí staré sklepy. Na straně západní 
a pod hradbami ze strany severní jest všechno zastavěno domky. Sem i tam viděti jest staré dveře s ka- 
menným vroubením, jako bývá v starodávných staveních. 

Obděníce připomínají se již r. 1219, jsouce sídlem Martinovým?) Na tvrzi snad sídlel Přitek^ jenž 
1. 1333 Lochkov křižovníkům postoupil směnou za Vrančice a Ostrov. L. 1357 zase se připomíná Přibihy 
jehož erbem byly dvě ptačí nohy s pazoury.*) Od papeže (dostal 1. 1359 úplné rozhřešeni pro pád smrti. 
Současně se také připomíná KunešP) V následujících dobách byly Obděnice v držení rodiny, která měla na 
Štítě pintu. V 1. 1369 a 1376 všichni toho rodu podávali faráře do Obděnic. Mezi nimi byli jen zdejší Přibik 
a Mrakeš, JeŠek, Rynart, Přibik, Zdeněk a Petr,®) ale přece jeden Přibik (1373) byl erbu ptačích pazourů a 
jiný Přibik 1. 1418 má na Štítě pintu.’) Na dvorci jednom odumřela Přiba vdova po Jechovi a ten držel 
l. 1394 Buzek. Přibik erbu pinty koupil 1. 1407 jeden dvůr v Obděnicích od Přibíka Vindule, jenž ještě t r. 
zemřel.®) Kromě Přibíka seděl tu také v 1. 1407—1418 Oldřich?) 

Od r. 1452 nejednou se připomíná ]an Jedlice .s Obdlnicy jenž byl téhož rodu jako ValovŠtí 
z Osuší. Sloužil pán&m z Rožemberka a proto se jméno jeho v jejich pamětech nejednou vyskytuje.*^) Našli 
jsme jej naposled k r. 1475. Po něm dědil Kunrat z Petreme téhož erbu a uhájil si i držení, když se tu 
jednalo 1. 1489 o odúmrt.*^) L. 1489 daroval odtud plat k oltáři sv. Alžběty ve Špitále Krumlovském.*^) 
L. 1504 patřily Obděnice Mikuláši Smrčkoví ze Mnichu \ tak totiž psáno v listu, jímž prodává Lhotskou řeku 
u Soběslavě.*®) Po něm byl pánem na Obděnicích Předbor z Radešína (1523) a Kateřina vdaná z Radešína 
roz. z Vrchovišt prodala Obděnice před r. 1540 Oldřichovi Smrčkoví ze Mnichu?^) Tento zemřel před r. 1557 
zůstaviv tři syny, kteří se t. r. rozdělili. Jindřich nejstarŠÍ dostal Obděnice zámek s dvorem a příslušenstvím. 
Jan vzal Trkov a Petr KraŠovice.*®) 

Jak dlouho Jindřich žil, není nám známo. Od r. 1581 držel Oldřich mladší snad syn jeho Obdě- 
nice. V 1. 1582 — 1584 měl pře u komorního soudu pro rozmanité násilnosti.*®) L. 1593 prodal zámek Ob- 
děnice s nevelkým příslušenstvím Jakubovi KrČinovi z yelčan na Křepenicích.*’) Podnikavý tento muž učinil 
na statku zdejším velké opravy, při čemž si podle svého způsobu bezohledně vedl. Jindřich Doudlebský, jenž 
držel dva grunty v Obděnicích, Žaloval na Krčina, Že dal skrze obec k té vsi náležitou, strouhy zdčlati, do 
nich trub dřevěných naklásti a tudy vodu od vsi Ohrady piřed zámek Obděnice vésti bez vůle Jindřichovy 
a též že při kostele na obci za dvorem nemálo gruntů v do země k stavení vy brati a vymetati dal.*®) Krčin 
měl teprve pokoj, když I. 1601 Petrovice s těmi dvěma grunty Obděnskými přikoupil. 

Krčin zemřel 1. 1604 bud v lednu neb únoru. V Obděnicích dal si vytesati náhrobek, na němž si 
dal latinský nápis tohoto smyslu: Příteli! ani bratru toto nezáviď; odpočívá svoboden, bezpečen a již věčný. 
Nepřišel o světlo, anobrž jistější a jasnější získal. Netrápí jej ani vášeň, ani lakomství, ani dychtivost po bo- 
hatství, ani strach z chudoby, aniž uši jeho jsou bičovány láním, nýbrž všech statkův přírody s největší roz- 
koší a tichostí přijal a všeliké blaženosti požívá; proto jest závist oplakávati blaženého a pošetilost litovat! 
zhynulého. V nápise není nejmenŠÍ narážky, že by byl prokazoval kdy nějaké dobrodiní. Výtečný jsa hospodář 


*) Arch Roudnický. *) Místop. bibl. VI. 101-107. ») Reg. I 285. *) Arch křižovnický. b) Reg. Vatik. «) Lib. conf. 
Arch. Třeboňský a Hradecký. DD 13 f. 103, 14 f. 133, Rel. tab. II 33. ®) Acta jud. Lib. conf. Arch. Třeboňský, Arch. 
C. VIII 138. “) DD 17 f. 191. '») Rel. tab. II 436. Arch. Vyšehradský. »*) Reg. k. s. DZ 8. S 4. >b) DZ. 65 M 20 — N 12 

*®) Reg. kom. soudu. DZ. 26. L 11. *®) Reg. k. s. 


148 


OBDÉNICE ZÁMEK. 


všechno jen obracoval na svůj zisk a byť zřejmé křivdy nekonal, přece byl lidem horší vrchností než méně 
dbalý hospodář. Jeho vládu lidé dlouho pamatovali a za jakou ji měli, o tom svědčí pověst, že strouhu pod 
zámkem Obděnickým čert s Krčínem vyoral. KrČín prý (;ahal po smrti a čert ho pobízel. Lidé slýchali v noci 
na tom místě bědování. Jednou v noci k ránu slyšeli huhňavý hlas: Švihni ho, Švihni ho! (od jiného čerta, 
který svého druha pobízel) a ten, co oral, odpověděl: I vždyť jsem ho Švihl, až mi záŠňorec (Šňůrka u biče) 
uletěl. Ránu, když tam lidé přišli, naŠlí vyoranou strouhu a kus řetězu. To byl teu zášňuree. 

Krčin byl statky svoje Obděnice, Petrovice a jiné drobné statky odkázal svým pěti dcerám, které 
se pak rovným dílem rozdělily; Obděnice dostaly se nejmladší dceři Johance vdané Myškové^ Tato postoupila 
Obděníc 1. 1611 Oldřichovi Myškovi ze Žlunic, tuším manželu svému. ^) Oldřich propadl 1. 1623 oba své 

statky i Obděnice i Kamýk, jež oboje prodány Polyxeně Lobkovské z Pernšteina.®) Tím připraveno spojení 
jich s Chlumeckém. L. 1652 píše se o zámku Obděnskémi, že jsou krovy všechny zlé, tak že daremná oprávka 
a musí se z gruntu vŠe šindelem pokrýtí. L. 1667 byl zámek dílem cihlami, dílem Šindelem přikryt. Bylo 
v něm 6 pokojův, 4 suché sklepy, 11 komor, kuchyně, lednice.®) Asi po stu letech byl hotovou zříceninou. 

’) DZ. 237 G 19. 2) DZ 292. B 15. S) Arch. Roudnický. 



Kamýk v letech 60. min. století. 
(Podle kresby Chalupový.) 



TVRZE V OKOLÍ CHLUMCE 


edaieko Chlumce jest poplužní dvůr Ústupe- 
nice. Hned za samým dvorem jest tvrzí ště 
tak rozsáhlé, že tu prostranný hrad stávati 
mohl. Tvrziště objímá násep a přikop, jež se 
vodou nadýmat! mohly. Část tvrziŠtě zabírá sklep, jenž 
pochází ještě ze staré tvrze; jen klenutí je nové. V něm 
se našly koňské podkovy a hnáty, a na tvrzišti se odkryly 
zdi. Ďslupenice byly na počátku 14. st. statkem Janka 
erbu růže, jehož bratrem byl Ctibor z Drahonic. Janek 
měl syny Přibyslava^ Rynarta a Dobeše^ kteří I. 1318 
od báby své Domky vsi Kostelec a Skalsko obdrželi.*) 
Nejmladší Dobeš obdržel I. 1323 od papeže kanovnictví 
pří Pražském kostele, byl 1. 1341 kaplanem královým 
a také kanovníkem Vyšehradským,*) stal se při Pražském 
kostele kustodem (1342) a po povýšení Arnoštově na 
biskupství děkanem (1343); avšak již 1. 1346 zemřel.*) 
Přibyslavovi potomci seděli na Maršovicfch a vymřeli na 
Pořešíně v 15. století. Poslední z nich měli ještě pečeť 
Přibyslavovu s růŽÍ.*) (ednomu Rynartovi I. 1349 od 
papeže slíbeno nějaké obročí duchovenské, ale není 
zřejmo, byl-li to svrchupsaný Rynart anebo snad jeho 
syn neb synovec. K této rodině snad náležel Hrd^ který 
se 1. 1373 připomíná.'^) 

Po této rodině následovala jiná, která pečetila se 
lvem. Rada jich začíná se ]anetn^ jenž ok. 1. 1380 ves 
Rakovice Oldřichovi z Rožemberka prodal.*) Bratrem 
snad jeho byl Renvald^ jenž ok. 1. 1382 Ustupenic se 
dvojím poplužim a vsí nabyl a sem (1382) věno své 
manželky Markéty převedl.^) L. 1393 dal synu svému 
Renvaldúvi Popovice od krále darované za díl.®) Tento 
byl již před tím s Bohunkem bratrem se dostal v držení 
Pušperka a prodal Popovice králi Vácslavovi. Avšak 
Renvaldovi staršímu, jak se zdá, patřila jen polovice tvrze. 

0 druhé polovici tvrze dovídáme se z pozdějších pamětí, 
že patřila Rynartovi Pohanovi. Tento se připomíná již 
od r. 1373®) a žil ještě r. 1394.’®) Renvald z Ústupenic 
prodávaje 1. 1410 polovici Ústupenic tvrze dí, že ji držel 
po Rynartovi Pohanovi otci; jak se zdá byli tedy dva 
Renvaldové.”) Polovici tu koupil Pfeck z Olbramovic^ 
ale trvale jí nepodržel. V stížném listu 1. 1415 čtou se 
Lipoli a PřibiČek z Ústubenic^^') ale rodu jich neznáme. 
Okolo 1. 1450 patřily Ustupenice kromě jediného člo- 
věka ke hradu Chlumd.’*) Tvrz tehdá ještě stála, ale 
v pozdějších pamětech se nepřipomíná. 

• 

Stará tvrz Počepícká již dávno zamkla. Po vsi 
se psal 1. 1219 Ctibor. ^^) Ve 14. st. tu byl farní kostel 
a při něm kaplanství. Když toto po vladykách z Pořešic 
odumřelo, daroval je král Vácslav Purkartovi z Janovic 
na Chlumci,’*) ale diiitclč vsi Volkdf, Pinhart a Pik. 
právo svoje (1385 — 1386) ubránili.’*) Dik zemřel před 
r. 1389 zastaviv sirotky; ti pak 1. 1391 s Linhartem, 
Volkéřem a Odolenem k dotčené kapli kněze podávali. 

Tab vet. 121, 223. ») Reg. III 337, IV 396, 460. ®) Reg. 
Vatikánská. *) Pečeť v arch. Novohradském. Borový, Lib. 
erect. I 94. ®) Arch. Třeboňský. Rel. tab. I 475. ®) Rel. tab. 

1 551. ®) Borový, Lib. erect., I 94. *®) Manual v arch. kapit. 
Rel. tab. I 619. “) Rel. tab. II 77. «) Arch. Č. III 188. >») Arch. 
Třeboňský. Reg. I 286. *®) Borový, Lib. erect. III 324. **) Ta- 
dra, Acta jud. II 338, 386. 


Ti všichni také 1. 1393 s vrchností Chlumeckou byli 
patrony kostela farního.’) Tak to bylo i 1. 1398 s kaplan- 
stvím, jen že na místě sirotkův Dikových byl Petr z Petrovic, 
ale patroni kostela 1. 1404 byli zase ti jako r. 1393. 
Po Volkéři zůstala vdova Milá, která v 1. 1404 — 1406 
kaplanství platem a rolí obdařila.^) Anna vdova Dikova 
zapsaila (1406) véno své v Počepicích bratřím z Petrovic 
a BoUsudovi synu svému a zemřela brzo potom.*) Petr 
pak :z Petrovic, poručník Bolesudův, zapsal 1. 1419 na 
spásu rodičův plat na Vitíně k Počepíckému kaplanství.®) 
Bolesud připomíná se pak r. 1413, kdež prodal plat 
v Plcsišti k Milevské faře. Současně seděl v Počepicích 
Štěpán z Petrovic a žil Rynart z PoČepiCy jemuž od domu 
Rožeimbcrského dědictví v Třebnicfch zastaveno.*) Tito 
všichni zemané i vladyky PetrovštI byli erbu nůžek na 
střihání ovec. Seděl pak tu ještě jiný rod, jenž měl Štít 
křížem na čtyři pole rozdělený, z něhož pocházel 1506 
až 1510 Štěpán z PoéeptcP) Předkem jeho snad byl 
Jindřich, jenž se v pamětech 1. 1444 — 1476 připomíná.*^) 

Počepičti z PoČepiCy kteří žili v 16, století, byli erbu 
čápa. Paprocký začíná jích řadu Jiříkem, synem jeho 
Mikšem a vnukem Vácslavem. Jen tento je z pamětí 
doložen a je-li řada ta pravdivá, dopadl by Jiřík do 
první polovice 15. stol., ale jistě se nepsal z Počepic. 
Erbu čápa by] Jindřich 1. 1490 a Vácslav I. 1516.®) 
Onen žil ještě 1. 1518®) a tak se zdá, že byli bratři. 
Vácslav držel Počepice sám a věnoval na nich manželce 
Anně zc Šanova. Synové jeho byli Jan^ Jindřichy Jiří 
a Peh^y kteří 1. 1544 věnný zápis obnovili.’®) Petr s Annou 
obnovil kostel zdejší, pročež se v něm erby a nápisy 
jich (1553) spatřují. L. 1559 prodali dotčení čtyři bratři 
tvrz Počepice s dvorem a vsi a dvě vesnice Janovi 
staršímu Lipovsk/mu z Lipovice^^^ kterýž pak týz statek 
1. 1561 Sezimovi Miřkovskému ze Stropčic pustil.’*) Od 
tohoto koupila jej 1. 1568 Kateřina PoČepická z Ušavy}^') 
manželka Petra dotčeného. Tento prodal část vsi Vitína 
Alžbětě z Prostého, manželce Vácslava mladšího Počepic- 
kého, a za stržené peníze koupil od téhož Vácslava 
dva dvory v Počepicích s krčmami a pivovarem.’®) Ka- 
teřina zemřela 1. 1589, učinivši 1. 1580 poslední poří- 
zení, jímž statek Počepice Petrovi odkázala.’®) Avšak 
I. 15B9 buď byl Petr jíž mrtev, anebo brzo po manželce 
zemřel. Neb ještě t. r. uvázali se v Počepice jeho dědici, 
totiž všichni z rodu Počepického živí, Vácslav, Adam, 
Odolen, Jindřich, synové n. Janovi, pak Marjana vdaná 
Vřesovcová, Jan, Veronika Počepická ze Vchynic vdova 
po Jindřichovi a Jan Jindřich její syn.’®) Tito dva 
poslední ujali Počepice od spoludědicův a Jindřich je 
držel ještě 1. 1592, kdež přikoupil část Mokřan. Avšak 
nedlouiio poíuiii byí v iích držení VácsSav starší a len 
je prodal 1597 Jindřichovi Doudlebskému z Doudleb 
a na Petrovicích.’^) Od tohoto nabyl Počepic r. 1602 
Vácslav nej starší Vratislav z Mitrovic a ve Mníšku,’®) 

*•) DD 13 p. 77, Líb. conf. Lib. erect. V 72. ®) DD 
14 f. 134. Lib. erect. VIII 97. *) Arch. Orlický a Tře- 
boňský. ®) Arch. Hradecký. Arch. Č. III 530, Arch. Tře- 
boňský. ®) Arch. kapitolni a Orlický. ®) DZ. 2. F 6. *®) DZ. 5. 
H 15 ”) DZ. 56. A 28. «) DZ. 67. A 1. «) DZ U G 29. 

DZ, 20. J 1. >5) DZ. 24. M 23. "*) DZ. 25. B 21. '7) DZ. 173. 
E 16. ‘®) DZm. 236. G 17- 



150 


TVRZE V OKOLÍ CHLUMCE. 


jenž nedlouho po r. 1607 zemřel. Vdova Regina Vrati- 
slavova z Bukovan, jež byla poručníci dětí, nemohla 
statek pro dluhy zdržeti a prodala jej proto 1. 1609 
Polyxeně LobkovskéP) V prviií polovici 17, st. ještě 
stála tvrz do polovice od kamene a ostatek ode dřeva 
vystavěná. V nl byly tři světnice, v nichž se již pro 
sešlost bydleti nemohlo, dva sklepy, komora a kuchyně. 
Z toho 1. 1667 zbyla jedna světnice nad vraty, bez 
oken a kamen, v níž měl šafář řezanku pro dobytek, 
sklípek, v němž byly sýry, a dílna, v níž šafář pracoval.®) 

« 

V Plešištích prý byly zbytky nějakého zámečku. 
V pamětech se o žádné tvrzi tu nedovídáme. 

« 

Ve vsi Pelešících jest vysoká sýpka do čtver- 
hraiiu založená a do prvního poschodí se vypínající. 
K tomu stavení přicházelo se hanou ^ zajímavým to sta- 
vením, jež 1. 1894 zbořeno bylo.®) Brána byla majetkem 
hospodářův v č. 19 a 20. Byla vystavěna z lomeného 
kamene do polokruhu zklenutá, zeď její nad ni byla 
vyzdvižena až do rovnosti a na též zdi byla krancle 

0 sedmi podkovových ozdobách z cihel vystavěných.* *) 
U jiného stavení na vsi znáti jest zbytky rustiky ze 
16. století. 

Staveni dotčené jest záhadné. Pořešice vyskytují se 
od 11. až do 13. století v držení kláštera Ostrovského}*) 
Ve 14. st. tu byly vladyči statky, jeden Markéty z Po- 
řešic asi r. 1380 a jiný ok. 1. 1400 Vyšatův, který po 
jeho smrti měl spadnout! na krále.®) V 15. st. patřily 
Pořešice ke hradu Chlumci a tak až do r. 1850. Že by 
tu bývalo nějaké panské hospodářství, z paměti se ne- 
poznává; možná však že tu koupil v 16. stol. nějaký 
šlechtic hospodářství. 

Blízko vsi Zvírotic (staročesky Zvierotic anebo 

1 Zvieřetic) něco výše pří Vltavě nachází se tvrziště,’) 
jež se jmenovalo tak jako ves a kdysi k rozsáhlým 
statkům pánův z Rožem herka patřívalo. Ves Zvírotice 
původně královskou daroval král Jan r. 1322 se zbožím 
Křepenickým Heřmanovi z MtliČina^ jenž mu byl ve 
výpravě králi Ludvíkovi na pomoc podniknuté věrně 
sloužil.®) Jak se zdá, zůstaly potom vesnice ty při panství 
Milčínském a s ním se dostaly v držení pánův z Rožem- 
berka* V letech 1369 — 1384 připomíná se častěji Hroch 
ze Zvirotic, jenž byl purkrabí Rožemberským,®) jak se 
zdá na naší tvrzi a nelze tu mysliti, že by se byl psal 
po Zvěřeticich u Soběslavů neb Zvířeticích v jižních 
Cechách. R. 1 369 nacházíme jej v jistém jednání o zboží 
Radenínské,^®) v I. 1381 — 1394 často zastupoval své 
pány při Pražských soudech. Mezi purkrabími Rožem- 
berskými r. 1412 vyčtenými Zvlřetický se nepřipomíná. 
Pan Oldřich z Rožemberka prodal r. 1450 právo své 
na všech Křepenicích, Lichovách, Zvěroticích, Záběh- 
licích a Kramostech Petrovi z Janovic a Oldřichovi synu 
jeho,*^)ale zboží tohoto zase nabyl, poněvadž se Zvěro- 
tice r. 1548 při úřadu Křepenickém a na panství Choust- 
nickém připomínají. Další osudy sdílely Zvírotice se zbožím 
Křepenickým. Tvrz byvši snad jíž od pánův Milí čínských 
vystavěna, dlouho asi netrvala a bezpochyby již v 15. 
století zpustla. 

« 

*) DZ. 183. M 10. *) Arch. Roudnický. ®) Soupis Sedl- 
čanska 80. *) Dopis (z r. 1884) Karla Petříka řídícího v Po- 
čepicích. *) CDB. I n. 46, lí 353 «) Lib. erect. XIII 31, DD 
II 11. Viz i Arch. C. 31, 151. ’) Vlasákova Místop. bibl. V 
161. 8) Reg. III 324, 404 ®) » Hroch purkrabě ze Zvieřetic* 
slově r. 1384, ale na jisto 1408 Hro^ z Beztahova sed. na 
Křeiicích, někdy purláabě na Zvieřeticích. Tiz Arch. Český 
XXXI díl a Tadrova A .j. VI 345. Rel. tab, I 437. “) Arch. 
C. III 544, 


V městečku Krásné hoře bývala prý tvrz, jež 
přeměněna na špejchar při dvoře stojící.^) Městečko to 
hor zlatých patřívalo ke stolním statkům králové^) a pak 
drženo ke hradu KarlŠteinu. S dovolením krále Ferdi- 
nanda postoupil Šebestián Markvart z Hrádku purkrabě 
Karlšteinský (1554, 8. června) městečka Krásné hory 
Vácslavovi Podhradskému z VlČi hory^ vyměniv si je za 
statek Běleč ke Karlšteinu phležitější.®) Jest tedy možná, 
že buď Podhradský neb ^an Orel z Plavte^ který po 
něm následoval, tu tvrz vyzdvihli. Orel statek ten za- 
dlužil a tu ydchym Novohradský z Kolovrat položil 1. 1572 
1000 kop pro Orla,*) aby závady na témž statku svedl 
a statek čistý v moc Jáchymovi do dvou let uvedl. Než 
se to stalo, umřel Orel a vdova Anna Třemovská z Pře- 
deni c odevzdala město Krásnou horu a ves Bražnou 
Jáchymovi, jenž tuším 1500 kop doplatil. Ve dsky mu 
vloženo teprve 1. 1576.®) Ale již t. r. prodal Jáchym 
týž statek Ladislavovi Popeloví z Lobkovic a patřil odtud 
ke Chlumci.®) 

Ve vsi Skoupém vznikla tvrz teprve v 16. stol. 
Ves byla prvotně kláštera Milevského, až do r. 1479 
držena od pp. z Janovic a od r. 1479 patřila ke Zvíkovu. 
L. 1581 odprodána Adamovi z Kalenic}) jenž tuším tu 
tvrz vyzdvihl. Od něho koupil týž statek 1. 1596 Jakub 
Krčin z JelČan^) a držel pak k Obděnicům. Když Krčin 
1. 1604 zemřel, dělen statek jeho mezi dcery. Na jeden 
díl položen Skoupý s několika vesnicemi. L. 1615 držel 
týž statek Zikmund Hlozek ze Žampachu}) Témuž týž 
statek s tvrzí starou ode dřeva zabrán a prodán 1623 
Polyxeně Lobkovské}^) která jej k Sedlčanům připojila. 
Od její smrti patřil k Chlumci. Tvrz, ač ze dřeva, stála 
ještě 1. 1667, 

« 

Jižně od Sedlčan jest kostelní ves Nechvalice, 
až do r. 1502 sídlo statku. Z bývalé tvrze nezbylo pa- 
mátky. Držitelé její ve 14. st. byli erbu orlice, jako páni 
z Janovic a z Olbramovic. L. 1370 drželi ji Divis^ Přibik 
a Vavřinec snad bratři a 1. 1378 Diviš sám. Po něm 
následovali jeho synové, ale kromě nich připomínají se 
i jini, kteří snad část vesnice drželi, jako ok. 1. 1380 
Racek 2 i 1. 1382 Aleš s bratrem svým Půtou ze Chvalova.**) 
Sobihrd a Bohuslav ZáČek synové Divišovi připomínají 
se od r. 1378*®) a později nejednou v pamětech. L. 1393 
spolčili se vším svým dědictvím*®) s Mikulášem z Libčic, 
podávali ke kostelu v Nechválících a 1. 1404 prodali 
kancléřství knížectví Vratislavského, které byli od krále 
Vácslava obdrželi.**) Soběhrd brzo potom zemřel a Bo- 
huslav držel Nechvalice sám a zřizoval 1, 1414 rybník, 
jímž role fary Obděnské zatopil. Za to dal náhradu.®) 
Žil ještě 1. 1419.*®) Po Soběhrdovi byl syn Mikuláš, jenŽ 
držel Staré sedlo. R. 1454 byl tento již mrtev i s dětmi, 
kromě dcery Bonuše. Také po Žáčkovi byly dcery a snad 
synové Diviš a Vácslav, kteří se 1. 1454 na zboží Staro- 
sedlské táhli, *^) Diviš byl pánem na Nechválících ještě 
1. 1465;*®) ale poněvadž se Ctibor Vidlák z Kuního 
1. 1463 také z Nechválíc psal,*®) lze za to míti, že byly 
Nechvalice buď rozděleny, aneb že vyšly z držení Ne- 
chvalských a že je Diviš zase od Ctibora koupil. Od 
r. 1474 setkáváme se zase s Divišem z Nechvalte^ tuším 
synem předešlého,®®) který tu seděl do r. 1502. T. r. 
prodal tvrz Nechvalice s vesnicemi Vácslavovi a Lodi- 

*) Heber, Burgen III *) Reg. IV 349. ®) DZ. 11, 923; 25. 

*) DZ. 60. O 7. 5) DZ. 19 . A 3. ®) Viz podrobně ve Vlasákově 
Místop. bibl. V 77—82 ^) Břežan Reg ^vamberská. 8j DZ. 171, 

C 9. ®) Rozvržení sbírek. Bílek Děje konf. ”) Lib. conf. 
DD 13 f. 96, Arch. Třebočský. Tadra Acta jud. I 280, 
283, 286. ^5) Rel. tab. I 374. **) Lib. conf, Kopiář PřemyŠlov- 
ský. ‘®) Lib. erect. Arch. Orlický, dd i 6 f. 156. Arch. 
C. VII 256. Ardi. Třeboňský. L. 1466 také Jan Vidlák 
z N. (Arch. města Vratislavě). *®) DD 16 f. 76. 


TVRZE V OKOLÍ CHLUMCE 


151 


slavovi Popelům z LobkovicS) Nechválíce patřily od té 
doby ke Chlumci. 

* 

Do Ředíc kladou Heber (na mapě k V. dílu) a 
Sommer (Ber. Kr. 175) tvrz, také se nachází poznámka 
u lom v Hcbruvé puiůslalusti v arch. Rychuuvsikéii]. 
V pamětech o tom není zmínky. Snad je to zbytek z ně- 
jakého svobodství, jichž tu bylo šest v 18. století. 

« 

Ve vsi Nových dvořích (vlastně Novém dvoře) 
v osadě Jesenické bývala tvrz aŽ do l7. st. Pánem tu 
byl 1. 1406 Jan z Nového dvoru.^) Vladyky odtudž po- 
cházející byli později v držení Hostišova, zejména 1440 
Mikuláš a 1462 — 1470 Jan}) Snad byl také téhož 
rodu Bohuslav^ jenŽ 1. 1486 Nový dvůr držel a tu nový 
rybník založil a o vodu z něho tekoucí s Janem Nedra- 
hovským se smluvil.^) Týž žil ještě 1. 1506 a nástupcem 
jeho byl Jan^ jenž měl 1. 1525 spor o koně a vozy 
lidem jeho v Prčici pobrané a 1. 1531 zemřel.®) Zůstala 
po něm dcera a dědička Lidmila, ale Diviš, Bedřich a 
Čeněk bratří Doudlebští uvázali se bezprávně v její 
statek.®) Lidmila, dosoudivši se statku, vdala se za Petra 
Měděnce z Ratibořic a 1. 1545 si tvrz Nové dvory s ves- 
nicemi v obnovené dsky zemské vložila.^) Statek dědili 
po ní synové Ladislav starší^ Bohuslav ^ Jiřík a Albrecht 
se sestrou svou Marjanou, vdanou Lvo vičkou, kteréž 
z něho dali 200 kop za díl.®) Asi tehdá se rozdělili. 
Ladislav dostal za díl Čachořice a Bohuslavovi zůstaly 
Nové dvory. Bohuslav připominá se ještě na počátku 
17. století. L, 1605 prodal Divišovi Černínovi les Hlu- 
boký a ještě 1611 byl pánem na Nových dvořích,®) 
L. 1612 část jeho statku totiž ves Nové dvory a ves 
Ředičky Polyxeně z Pernšteina odhádána.*®) Část tato 
snad již od té doby zůstala při Sedlčanech a Chlumci. 
Ostatek (tvrz se dvorem) držel 1. 1612 Jan nejstarší 
Bohuslavův syn, a tak i I. 1616.*‘) Ale v následujících 
letech patřily Nové dvory k Čachořicům a s nimi při- 
pojeny ke Chlumci. V první polovici 17. století stála 
v Nových dvořích ještě tvrz, ale byla všecka na spadnuti. 
Před r, 1667 i s dvorem již shnilým zbořena,^') 

* 

Čachořice jest nyní poplužný dvůr, dříve tu bý- 
vala také ves s tvrzí. Ves se připomíná již 1. 1382, 
když tu statek po Matějovi, a 1. 1414, když zboží po 
Velíkovi odumřelo.^®) Později patřily Čachořice k Novým 
dvorům. Teprve ok. 1 1572 odděleny pro Ladislava 
staršího Méděnce z Ratibořic^ který tu teprve tvrz vy- 
zdvihl. Týž zemřel I. 1577 a poručníkem sirotkův stal 
se bratr jeho Bohuslav,*^) Statek ten držel později 
Jan mladší syn Ladislavův.'®) Tento zúčastniv se 
vzpoury zemřel mezi povstáním a statek jeho Čachořice 
s Novými dvory mocně vzat a prodán 1. 1623 Polyxeně 
Lobkovské z Pernšteina}^) Tvrz stará byla ok. 1. 1656 
na rozboření, Že byla ze dřeva. L. 1667 zbyla z ní 
nahoře světnice a tři malé komory a pod tím při zemi 
komora, chlívek na telata a dílna pro šafáře.'^) 

• 

V Trkové, vísce v osadě Jesenické jest sýpka, 
která byla udělána z bývalé tvrze. Po té tvrzi psal se 
Petr z Trkova^ který byl od r. 1402 všude jinde po 
Čechách,, jen ne v našem okolí.'®) Zdá se proto, že Trkov 
prodal. Komu však patřil, není známo. L 1463 připomíná 

*) DZ. 3. C 3. *) Tadra Acta jud. V. 67. *) Paprocký 
o st. ryt 946, Arch. Třeboňský. *) Rcl. tab. II 419. '>) Reg 
kom. soudu, Arch. Třeboňský. ®) Reg. kom. soudu. ’) DZ- 260. 

J 18. «) DZ. 61. E 7. ») DZm. 35. IJ. 26. '«) DZ. 135. N 28. 
") Rozvrženi sbírek, DZm. 127. H 15. *'*) Arch. Roudnický. 
«) DD 13 f. 96, 15 f. 160. **) DZm. 82, F 3. '») Rozvržení 
sbírek. DZm. 127. H 16. Bílkovy Děje konf. 363. ^ Arch. 
Roudnický. *®) Arch. C. IV 343. 


se Přtbik z Trkovaj) a 1. 1489 seděl tu Jan z Březí}) Odtud 
nazývaly se tři městské rodiny na Táboře z Trkora neb 
Strkova, totiž Hroškové, Kropáčové a Kučerové. Napo- 
sled měl Trkovské zboží Vácslav Kučera a ten je prodal 
1. 1530 Mikuláši HroŠkovi}) Od tohoto koupil Trkov 
Oldřich starší Smrčka ze Mnichu, jenž držel Obdřnice*) 
a tu sídle nechal zdejší tvrz zpustnout! . 

Když se Oldřichovi synové 1. 1557 dělili, dostal 
Jan zboží Trkovské s pustou tvrzí a v těch mezech, 
jak to byl otec koupil.®) Týž obnoviv tvrz na ní a všem 
zboží manželce Dorotě Smrčkové z Jiljova (1562) vě- 
noval.®) Nějaký rok potom prodal Trkov, jenž se na- 
cházeli 1. 1574 v držení Šebestiána z Sanova, ale asi 
od r. 1599 měl jej Vilém Černín z Chudenic}] Týž 
zemřel po r. 1605 a vdova Anna Černínova z Badkova 
1. 1615 statek spravovala.®) Syn jejich Jan Vilém prodal 
Trkov 1. 1629 Šebestiánovi Čabelickému z Soutic. Tento 
býval hejtmanem Vltavského kraje, stal se 1. 1651 svo- 
bodným pánem a zemřel 1. 1657. Syn jeho Vácslav 
Karel koupil 1. 1664 otcovskou pozůstalost Tíkov, Za- 
hrádku a Suchdol,®) byl také hejtmanem Vltavského 
kraje, ale prodal Trkov již I. 1662. Majiteli jeho byli 
pak do r. 1665 Dorota Lidmila Račínova^ do r, 1670 
Jindřich Haugvic z Biskupic^ do r. 1685 Lidmiia Ka- 
teřina hrab. z Vrtby ^ roz. Vitanovská a po ní Žofie 
Terezie Boosova roz. z Racína}^) Od ní koupil týž 
statek řerdinand knize z Lobkovic a připojil ke Chlu- 
meckému panství.") 

* 

P'ři dvoře Méšetickém u samé silnice k Sedlci 
viděti jest okrouhlé tvrziště posud vodním příkopem 
otočené. Ves připomíná se již 1. 1205, ale jméno jejího 
držitele není zřejmo.'*) ]ešek z Měšetic^ jenž se 1.1350 
připomíná, snad seděl na tvrzi.'®) Také tu snad seděla 
Jitka^ vdova po Vrchotovi z Vrchol i c, jež darovala 
1. 139Í) plat na dvoře zdejším do Sedlecké fary.'*) Léta 
1455 žil Mikuláš z Méšetic}^) V 15. století nacházíme 
Méšetice rozdělené na drobné statky. Část patřila léta 
1473 k Jetřichovicům (pak k Přestavlkům); dvůr a část 
vsi patřila do r. 1474 vladykám z Květuše'®) a dvůr 
Kuštoivský patřil tehdá Vácslavovi Kuštovi. V 16. stol. 
patřily části k Prčici a ke Kvasejovicům. Od těchto 
oddělema část, která byla sídlem zemanským bez tvrze. 
Od IV, stol. patřily Méšetice ke Chlumci. 

Ve SkrýŠOvé (severových. od Chlumce ležícím) 
vznikla tak zvaná tvrz (prosté stavení bez opevnění) 
teprve v I. 1621 — 1630. 

« 

Nedaleko Krásné hory leží ves Krašovice, jejíž 
tvrz již dávno zanikla. Po vsi nazýval sel. 1219vladyka 
Namše (1219). Později se odtud nazývali Pešek Vy- 
krasa (1364), Jan Holub (1370) a 1. 1388 Petr Trdlo}'^) 
Hroch v 1. 1398 a 1402 připomíná se mezi patrony 
kostela v Petrovicích.'®) Asi od té doby vládl tu rod 
Krašovjských z Krašovic^ jenž měl půlměsíc na štítě; 
Otík z Krašovic měl dva syny Vácslava, jenž byl 
v 1. 1379 — 1419 farářem v Lašovicícb, a Otika Rusa^ 
jenž se v í. 1409— l4Í7 mezí patrony kostela v Petro- 
vicích připomíná'®) a sice statek Želeč u Žatce držel. 
Nástupcem jeho mezi týmiž patrony byl 1. 1424 Jan 
Mokřec^ tedy týŽ, jenž 1. 1402 z Mokrce a Krašovic 

*)i Knihy dlužni v arch. Třeboňském. ^) Papiockv o st. 
yt. 188. 8) Arch Táborský. *) DZ. 7. F 14. 6) DZ. 55. M 28. 
) DZ. 14. J 11. 7) Mistop. bibl. VI 107. Reg. k. s. «) Rozvrž. 
Sbírek. «) DZ. 313. T 8. *«) DZ. 315. H 18, O 23, 389. E 15, 
398, A 28. ■') DZ. 404. T 21, Reg.I 225. **)Arch. kapitolnL 

**) Lib. erect. *&) Arch. Orlický. *®) DD 16 ř. 105. '“í) Reg 
I 285, Arch. Orlický, Borový Lib. erect. I 81. Rel. tab. I 516 
=*) Lib. coní. *®) Lib. conf. 


152 


TVRZE V OKOLÍ CHLUMCE. 


sloví.^) Asi ok. 1. 1437 drželi zdejší zboží Jan a Bo- 
huslav bratří Krašovských, z nichž tento v 1. 1467 až 
1490 bydlíval v Plzeňsku drže PřehýŠov.^) Onen dal 
1. 1500 do kostela Lašovského uliti zvon a erbem svým 
okrášlíti, jak lze posud spatřiti. Synové jednoho z nich 
byli bratři Jiříky Jindřichy Bořivoj a jmi, kteří 1. 1513 
majestát na les Chlumy nad kostelem Lašovským ob- 
drželi.®) Jiný bratr byl snad Bohuslav z Krašovic^ jenž 
se 1. 1631 sedéním tudíž nazývá.^) Jiřík přečkal bratry 
a 1. 1544 si tvrz Krašovice v obnovené dsky zemské 
vložil.^) Nemaje détí ani strýcův odkázal Krašovice 
Oldřichovi staršímu Smrčkoví ze Mnichu a zemřel 
L 1548.«) 

Synové Oldřichovi délili se 1. 1557, při čemž Petr 
dostal statek Krašovský asi tak, jak jej otec zdědil.’) 
Týž Petr zemřel léta 1580, jak svědčí náhrobek jeho 
v kapli zámku Bukovan.ského. Nástupce (syn) jeho též 
Petr řečený měl několik détí, ale všechny přečkala 
jediná dcera Alžběta. Ta dědila Krašovice, když otec 
1. 1605 zemřel ®) Léta 1609 vdala se za Jana Pintu 
Bukovanského z Bukovan^^) ale stala se vdovou již po 
10 letech. Před smrtí svou (f 1625) odkázala Krašovice 
Zdeňkovi Malovct z Chýnova ujci svému. ^®) Týž prodal 
Krašovice (1629) Janovi Betenglovi z Najenperku ryt- 
mistrovi,^^) jenž je držel do smrti. Po jeho smrti kou- 
peny ke koleji jezovitske na Novém městě Pražském 
a připojeny k Petro vicům.’*) 

* 

Ves Zahrádka (v osadě Kovařovské) byla ode 
dávna statkem rodiny erbu orlice; v I. 1365 1385 

seděli tu bratří Vojslav a Diviš tohoto erbu. Onen prodal 
1 1373 plat v Zahrádce klášteru Milevskému, oba měli 
jeden hlas podací kostelního v Předbořicích až do roku 
1385, odtud pak až do r. 1413 Diviš sám.‘®) Potomci 
buď jeho neb obou byli Jan Brus^ jenž byl ve službách 

') Rel. tab I 81, Otíkův syn )an Rus 1- 1437. Rel. 
tab- II 367, Arch. býv dvorský. ®) Arch. gub. Reg. kom. 
soudu. 5) DZ 250- H 2. «) DZ. 8, K 4 ’) Arch UZ. «) DZ. 

132, R 12. Arch. Třeboňský. ■») DZ. 142, F 6. ”) DZ 143, 
F 22 L. 1628 píše se Jan Bedřich Doudlebský z Doudleb 
na Krašoyicích (VUSp 1897). DZ. 302, K 7. *3) Lib. conf. 

ArCh. OlíiCk^. 


pp. Z Rožemberka, a Svojše známý válečník, kteří tuším 
již v Zahrádce nic neměli. Barbora z Jetřic hovíc pro- 
dala roku 1497 zboží Kovařovské i s tvrzí Zahrádkou 
Janovi z Orlova a Janovi Hruškoví ze StrkovaJ) Když 
ti se pak rozdělili, vzal Orlovský Zahirádku s několika 
vesnicemi a postoupil polovice manželce své Markéta 
z Pelhřimova.®) Polovice odumřelá po Markétě zadána 
darováním královským (1512) a dostala se bratřím 
Karlíkům Drahkovským, ostatek měla Kateřina z Pel- 
hřimova^ manželka Petra fíalaše z Radimovic^ jež asi 
po r. 1524 celý statek získala. Statek ten zdědil potom 
Vdcslav Halas snad syn jich a prodali jej ok. 1. 1543 
Adamovi Zahrádeckému ze ZahrádkyP) 

Adam byl tuším teprve tehdá erbem darován, když 
Zahrádku kupoval. Zemřel 1. 1546 a piohřben v Ková- 
řově.^) Po něm držel Zahrádku JUjiy jenž byl I. 1552 
obdarován erbem, aby se psal Zahrádecký z Vlčí horyp) 
Po něm seděl tu v I. 1572 — 1609 Vdcslav snad syn 
předešlého.*^) Týž prodal 1. 1609 Zahrádku Janovi Bu- 
kovanskému Pintoví z Bukovan^ ale tento nabyl statku 
teprve L 1617, když se ho dosoudil.’) ]Po něm (ýl619) 
držel týž statek Vácslav (f 1632) snail syn.®) Statek 
měla po něm měla děditi dcera, ale buď jej převzala 
neb podědila vdova Aléna Saloměna Černinka z Chu- 
děnic^ po druhé vdaná Mertova, která jej prodala (1635) 
Dorotě Ryterově z Vrašn/hoJ^) Brzo piotom následoval 
Jindřich Mates z Vaitmile (1638) a I. 1651 Šebestián 
Čabelický z Souticj^^ Syn tohoto Vdcslav Karel převzal 
l. 1611 po otci statky Trkov a Zahrádku a po mateři 
Suchdol, ale prodal již 1. 1663 Zahrádku Saloméně 
Vaitntilovč. Po Vaitmilech dostala se léta 1681 Anně 
Veronice Vratislavské ze Zvhle}^') V pozdější době vy- 
střídalo se tu mnoho rodin. V 18. století připomíná se 
tu panské obydlí a stará tvrz byla tuším ve dvoře 
obsahujíc v přízemí dvě neb tři klenuté místnosti a 
nad tím dva pokoje ‘®) 

Rel. tab. II 483. DD 17, f. 145, 510, 27, E 10. ») Reg. 
kom. s. DZ. I, K. 18 *) Soupis Milevska 129. Reg. Králov- 
ská Vídeňská. «) Arch. Třeboň. Reg koím. s. DZ. 138, 
L 23, 190 j 4, Reg. kom. s 6) DZ. 255, A 2. ») DZ. 299., 
T 5 >0) DZ. 307, G 3, 313, G 6. >') DZ. 313, T 8, 317, G 7. 

“■) UL. iJyD, y 1». Mrcii ircuuiiSKy. 






BRANDÝS HRAD. 



i iitk v Brandýse stojí na skalnatém ostrohu k západu a severní straně spadajícím a jest 
rozsáhlé stavení, jehož části z rozličných dob pocházejí. Před zámkem jest rovné prostran- 
ství, bývalé předhradí. Od něho oddělen býval dvojnásobným příkopem a náspem mezi nimi 
vyzděným, jenž objímal celý zadní hrad, ale nyní se jen na východní straně zachoval. Cesta 
k zadnímu hradu od bývalého předhradí jdoucí spojuje se před samým hradem s jinou ce- 
stou, která běží od Labe strmě do kopce. Na jejím začátku nachází se starožitná brána s konči- 
~/( ( CT\ tým obloukem, jejíž kraj zdoben jest pruty nahoře křížovitě se protínajícími. K této bráně 

I 2 konce 15. st. pocházející přidány později po straně Štíhlé sloupy nesoucí římsu, na způsob 

nějakého cimbuří zdělanou. 

Zadní hrad, nynější zámek, jest čtverhranaté stavení nepravidelných základfiv, jež dvůr, též Čtver- 
hranatý, na všech stranách zavírá. V něm jsou sice jednotlivé části z prvotního hradu pocházející, ale těch je 
málo. Severní a východní strana pochází z počátku 16. století, ostatní povstaly přistavováním za Rudolfa 11. 
Severní strana měla tuším v 16. století mdlé zdi, proto podepřena jest mohutnými pilíři. V jejím severo- 
východním rohu jest bývalý palác (nyní kaple zámecká) založený do nepravidelného obdélníku. Klenutí jeho, 
bohatě Článkované a na 8 polosloupech ke stěnám přizděných položené, napodobuje klenbu sítovou a po- 
chází z doby Rudolfovy. Ze severní zdi paláce vyniká námětek položený na Čtyřech trojdílných krakorcích. 
Dolejší jeho Část jest ozdobami vyplněna; nazdvíhá se vysoko a přikryt jest prejzovou střechou. Uprostřed 
něho jest velké okno s ozdobnou kamennou obrubou Velmi ozdobné jsou rohy tohoto arkéře, vzácnost, 
kterou lze málokdy vídati. Po obou 
stranách okna jsou reliefy, nejvýše 
s obou stran ptáci, pod tím lev 
a pták čtvernožce přemáhající; 
ostatek vyplněn jest erby Cimbur- 
ským a Krajířovským, ruží, Kun - 
Štátským, dvakráte hvězdou, zají- 
cem (spíše lvem) a dvěma ne- 
určitými. Také při rozích po 
obou stranách je po třech erbech. 

Na straně západní jsou orlice, 
hřeben Bozkovských a ostrvy. 

Vedle těch tří erbů je po každé 
straně úzké okénko. Vedle ná- 
mětku je okno s kamennou obru- 
bou, ozdobenou pruty v rozích se 
protínajícími. Uprostřed nahoře 
pak erby, v právo Šelmberský,v levo 
Krajířovský. V severozápadním 
rohu této strany jest věž pochá- 
zející bezpochyby z prvotního 
hradu (ovšem jen ve svém zdivu). 

V síni její uvnitř jest pěkný Štu- 
kový strop renesančního díla, 
spočívající na vkusných konsolách. 

Dříve měla nevkusné zakončení, 
ale 1. 1873 hořejší její Část rozbo- 



Brandýs n. L. Půdorys zámku. 



154 


BRANDÝS HRAD. 



SÓxí^ Srandě^ 




Afora/* 


fena a nahražena novým ci- 
helným zdivém, na kterou 
vsazen sedlovitý krov. Aby 
to nové vyhlíželo jako 
starožitné, přidány stěnám 
ozdoby v got. slohu. Východ- 
ní strana obsahuje spo- 
dek bývalé velké vé^e^ jejíž- 
to zdi jsou velmi hrubé. 
Pojata byvší při rozšiřování 
stavby do tohoto křídla, 
přece vystupuje z něho ven, 
ale poněvadž vrch její již 
dávno je rozmetán, zvenčí ne- 
vykazuje ani dosti malou 
známku svého bývalého 
účelu. Když část tato na 
počátku 16. st. upravována 
obdržela východní strana 
této věže v 1 - poschodí okno 
ozdobnými veníři obložené, 
na nichž jsou též erby za- 
kladatelův. Prvotně bylo roz- 
děleno třemi kamennými 
pruty, jichž zbytky se zacho- 
valy; nyní má úpravu mo- 
derní. V druhém poschodí 
věže jest světnice zklenutá 
do kříže s ozdobnými pruty 
a hlavicemi. Na svorníku 
jest erb Cimburský, který 
svědčí, že klenutí bylo zdě- 
láno ku koncil5. st. V této 
místnosti uložena jest sbírka praehístorických památek, z větší části z ciziny pocházejících. Pokračování této 
části k jihu obsahuje výstupek do půl kruhu na způsob nějaké bašty. V tomto výstupku v druhém poschodí 
býval kůr zámecké kaple^ sklenutý do kříže bez prutů; triumfálním obloukem jest oddělen od bývalé lodi. 

Část severního křídla a celá západní strana má v přízemí kolonádu s hrubými sloupy a nad tím 
arkády s chodbou někdy otevřenou, ale nyní zazděnou. 

V hojných sbírkách všelijakých památností, jeŽ jsou uloženy v starší části, vyniká obraz sv. Tří 
králů, který býval na oltáři kaple a potom dlouhý čas ležel nepovšimnut v komoře. Jest to relief sádrový, 
bezpochyby odlitek výborného vlaského originálu. Jest prý to dar nějakého papeže. 

Od severovýchodního rohu zámku vede přes příkopy dlouhá chodba do zámeckého parku, položená 
na několika klenutích. Ozdoba její riistiková svědčí o tom, že pochází z 16. století. V pověsti lidové nedů- 
vodně se připisuje císaři Josefovi II., ale důvodnější jest míli za zakladatele Rudolfa II., jenž chtěl nepozo- 
rovaně choditi do zahrady. 

Nynější město Brandýs vzniklo splynutím dvou vesnic. Jedna stávala v údolí Chobota a při ústí 
jeho. Středem jejím byl opevněný kostel sv. Vavřince, který ve 14. století byl farním a nazýval se Brandýs. 
Druhá ves byla Hrádek okolo kostela sv. Petra. V obou byly fary od nepaměti. Hrádek připomíná se po 
prvé 1. 1290, a jest to významné, že se tehdá praví o Poleradech, že leží blízko Hrádku. Ale již 1. 1304 při- 
pomíná se trhová®) ves Brandýs. Hrádek patřil do r. 1300 kapitole Boleslavské a potom ku proboŠtstvf Sad- 
skému.*) K založeni hradu Brandýsa a trhové osady při něm došlo bezpochyby v 1. 1290 — 1304, ale není 
známo kým. Také se tu připomíná I. 1317 most.^) Držitelem v letech následujících byl Jan z Mtchalovic^ 
jenž koupil l. 1332 blízkou ves Skorkov.®) Týž se vyskytuje také 1. 1354 jako patron zdejšího kostela a 
zemřel t. r.*) 

Nástupcem jeho byl syn Petr^ jenž byl s počátku pod poručenstvím Petra z Rožemberka; tento 
podával 1. 1359 faráře do Skorkova Petr Michalec byl v I. 1362 — 1367 patronem kostelů v Skorkově a 

t) Soupis Karlínská 142—153, Heber VI 244. *) Reg. II 642. Formulář Jana Přindeckého. Viz Palackého Dě- 
jiny lía 428. Reg. III 734. ®) Lib. cocf. 


i vufí^aní^ůngen dcs’ 

nczíanén rm f 6 j-o 










Bracdýsský zámek se š\éd5kým opevněním r. 1640. 
(Z Meriano^y Topografie). 




BRANDÝS HRAD. 


155 


Brandýse a zemřeli. 1368. Vdova po něm Eliška držela tuším Brandýský hrad do života; neb v 1. 1402—1407 
podávala faráře do Brandýsa. Syn ^ati vykonával od r. 1380 vrchnostenská práva na ostatním panství a to 
až do r. 1425 aspoň podle jména. Stalo se totiž, že v prosinci r. 1420 Pražané se vydali s vojskem na po- 
moc pánům Poděbradským, tištěným od Uhrův. Když přitáhli k Brandýsu (17. prosince), poddal se jim nejen 
tento, nýbrž i okolní tvrze. Odtud chtělo vojsko táhnouti dále, ale že uhodily velké mrazy, vrátili se zase 
do Prahy.*) Komu pak Brandýs zůstal, není nám známo. syn Janův, vykonával sice 1427 podačné právo 

v Předměřidch, které z části patřívaly ke Brandýsu, ale nově zvolený farář uveden byl ve svůj domnělý 
úřad na Bezdězi, poněvadž do Předměřic přístupu nebylo. Všechny statky rodinné měl později Jindřichy syn 
Jana Kruhlaty a synovec Petrův.®) Tento zemřel 1. 1468 bezdětek, jsa této vzácné rodiny poslední. Statky 
dědila po něm sestra Majdalena, vdaná za Jana TóvaZovského z Cimburka, Jan, ujav ty statky, vystavěl znova 
Brandýský hrad; purkrabě jeho, Aleš z Zap (1471 — 1488), nazývá se proto 1.1484 purkrabí na Novém Bran- 
dýse.®) Jan byl pojal po smrtí první manželky Johanku z Krajku za manželku. Paní tato byla velkou oclira- 
nitelkou bratrské Jednoty, jež také v Brandýse kořeny zapustila. Po smrti manželově spravovala Brandýs 
k rukám mladistvého svého syna Adama; hospodářství a poddané řídil 1499 purkrabě Jan Morava z Kralic. 
Mladý Adam byl nečackého zdraví a zemřel v mládí. Krátce před svou smrtí (1502) zapsal hrad Brandýs 
s městečkem mateři své Johance, Tato vdala se po druhé za Jana ze Šelmberka, s nímž stavení ve hradě 
rozšiřovala. Purkrabě její byli 1505 Jindřich, 1508 Petr z Krsovic.^) L. 1508 obdařila Brandýské svobodami 
na sklad soli, vaření piva a tržné. Když se Johanka veřejně k Jednotě přiznala a nechtěla se zabývati řízením 
panství, najala Brandýs (1512, 27. dubna) svému bratru Kunrátovi Krajifovi z Krajku. Nájem byl učiněn 
na čtyři léta a Kunrát měl jí ročně jisté peníze vydávati.®) V tom smyslu jí radili také starší Jednoty na 
podzim i. 1512 v Brandýse shromáždění, takže konečně hrad a městečko Brandýs svému bratrovi dskami 
zemskými odevzdala.®) Za ní byl purkrabí 1. 1511 Jan Hložek ze Žampachu.’) 

Kunrát před světem byl dědičným držitelem, vskutku jen panství spravoval. Když 1. 1515 Bran- 
dýským odpustil odůmrti a dovolil se vyprodávali, učinil to s výhradou, jestliže by to zboží podle nápadu zase 
Johance v moc a panování přišlo. Že jest povinna tyto svobody také drŽeti.®) Jiné svobody dal jim 1. 1521 
a 1538 a Čelakovským 1. 1517.*) Purkrabě jeho byli 1520 Jindřich z Gausku a 1531 Arnošt Vitanovský 
z Vlčkovic.*®) Nemalé potíže měl Kunrát s Janem Vrabským z Vrabí. Ten se totiž dočínil neznámého skutku, 
pro nějž Brandýsští l. 1532 na poplach se naň sezvonivŠe s ručnicemi, kušemi napatými ve zbroji ho honili. 
Za to se jim Vrabský mstil. Poddaní Brandýsští, kteří chodili k Mutrplosoví na dílo, potkali jednou (1538) 
Vrabského na gruntech jeho u Dřevčic. On k nim: A ty tu Hanzl? a ty tu? Ti neřeklí nic a Šli na druhou 
stranu cesty, aby se s ním nepotkali. On mu v cestu vstoupil a vytáhl tesák aŽ na půl; i rozmyslil se a 
vstrčil zase. Hanzl zedník, boje 
se, aby ho nezchromil. pustil dolů 
ošiip, který měl na rameně, ale 
Vrabský tak k němu pospíchaU 
že se bál, aby ho nedosáhl oští- 
pem. V tom kázal Vrabský 
rychtáři svému na poplach udeřili 
a honili. Hanzl chtěl utéci, ale 
nemohl, protože právě lidé Šli 
ode mše. Když ho uhonili, vzal 
mu rychtář Popovský tesák a 
oŠtíp a dodal jej pánu. Vrabský 
pral jej pěstí několikrát, aŽ 
k zemi klesl, vzal jej do Dřevčic 
a posadil do kabátu (vězení malé); 
pouta mu dal na obě nohy, okolo 
něho železný řetěz a podtáhl mu 
jej pod pouta, táhl mu hlavu 
mezi kolena a založil řetěz okolo 
hrdla, Že nemohl jisti a piti a 
tvář se mu nadýmala. Rychtáři 
přikázal, aby mu slámy nedával; 
a ženě ani tovaryši nedal k němu 
jiti, aby jim pověděl svou těžkost. 

V té vazbě ani seděti, ani leželi 

‘) Lib. conf. Vavřinec z Březové. *) O něm a rodu tomito jiŽ mluveno v X. díle. ®) Staré knihy Čelakovské. 
*) Arch ě. VI 318, Arch. mus. Reg. král. ve Vídni ®) Arch. Třeboňský. DZ 84. B. 19 Čelakovští obdrželi od ní 1 1611 
svobody. *) Arch. Čelakovský. ®) Arch. gub. *®) Reg. král. Arch. Čelakovský. 



156 


BRANDÝS HRAD. 


nemohl. Seděl od neděle až do 
Čtvrtku. Když jej pustili, nemohl 
Jiti a Žena a tovaryš vedli ho do 
Brandýsa. Od toho ležel dvě ne- 
děle a tak měl hla vu zkaženou, 
že s těžkém mohl řemeslo dělati. 
Kunrát proto obeslal Vrabského 
do komorního soudu, ale než 
došlo k nálezu, přistoupil na 
smlouvu.^) 

Kunrát byl horlivý obhájce 
Jednoty. Zastával se jí u krále 
Ferdinanda samého životně. Po- 
zval krále na myslivost v Bran- 
dýských lesích, a králi se tu tak 
líbilo, že po pansitvi zatoužil. 
Proto na sněmě 1, 1537 jednáno 
o to, aby Brandýs byl od země 
koupen a k dfichodum králov- 
ským přivtělen. Ale Krajířktomu 
nepřistoupil, aby Plrandýs rodu 
zachoval. Posud byl děděn a ne 
prodáván. 

Arnoit^ syn Kuinrátfiv, maje 
sobě Brandýs odevzdaný od otce (f 1542), byl též přívržencem bratrské Jednoty a vystavěl v Brandýse nový 
kostel (1541). Městečkům Brandýsu a Čelakovicům udělil (1545) svobody. Události I. 1547 podvrátily moc 
Arnoštovu, jenž se zapletl do povstání stavů v a proto těžce pokutován. Boleslav mu proměněna v manství 
a Brandýs postoupen králi dskami zemskými.^) Hned potom ustanoven (1547, 28. září) Míates Peternic 
za forstmistra panství Brandýského, Přerovského a Kostomlatského. Poněvadž se králi Brandýis líbil a tu se 
chtěl o honech zdržovati, dal zámek důkladně opraviti, skálu u zámku vylámat i, též hospodářská stavení vy- 
spravit!. Práci řídil M. Mates a trvala aŽ do podzimku 1. 1548. Náklad na to činil přes 381 kop>. Hejtmanovi 
dán 1. 1549 rozkaz, kdyby bylo střílení slyšeti po lesích, aby škůdce honil a doháněl, osobami vyššího 
stavu aby se osvědčil, nižší aby dal do vězení.®) Ferdinand chtěl také v zahradě víno pěstovati. Dolnora- 
kouská komora poslala na rozkaz králův 7700 sazen ic do Brandýsa hejtmanovi, jenž potom české komoře 
oznamoval, že sazenice jsou ničemné (bezpochyby s nimi neuměl zacházeli). Hejtmanem tu byl (tuším od 
r. 1547) Albrecht Stang ze Stansdorfu, jenž obdržel 1, 1552 v lednu list mocný a snad téhož roku zemřel.*) 

Po něm následoval t. r. Vít Šmager z Kolna, jenž po krátkém čase odstoupil.^) 

Téhož 1. 1552 dne 26. června hrad zdejší vyhořel.®) O tom, jak potom opraven, není zpráv; 
stavěl prý tu Vlach Vostali. Jako hejtman vyskytuje se W 1556 Jiřík z Oprštorfu,’) Král Ferdinand vydal 
Brandýským 1. 1558 majestát na svobody a syn jeho arcikníže Ferdinand dovolil jim (1559), aby na svůj 
náklad zbytečnou vodu z hradu Brandýského po trubách do městečka vésti mohli.*) Hejtmanem byl tehdá 
až do r. 1568 Vilém z OprŠtorfu a Jáchym Čáček přijat 1. 1561 za forstmistra na čtyřech panstvích. Hospo- 
dářství bylo na panství chatrné. Jáchym z Hradce, který počty přehlížel, s ustrnutím spatřil, že užitek Čtyř 
dvorů obnášel 251 tolarův, ale náklad na ně 608, takže lépe bylo, dvorů nemíti. Náklad na vinice obnášel 
209 tolarův, užitek 246, takže čistý výnos byl malý. Také užitek mlýna byl malý, takže mohlo lépe býti 
bez něho. K pivovaru kupoval se chmel (ročně asi za 100 tol.), kdežto každé panství mívalo své chmelnice, 
z nichž i přebývalo chmele mimo potřebu. Do rybníků kupována násada, ač ji mohli vypěstovaiti na panství; 
při tom špatném hospodářství vynášely rybníky 27 to). Při kuchyni zámecké byli tři kuchaři :a dva pekaři, 
kdežto by oněch dva a těchto jeden dostačil.®) 

Jan Vrabský byl se 1. 1547 z pokuty všech honův a lovův na svých panstvích ziřekl Synové 

jeho Hynek a Karel přestoupili revers otcův a honili. Byli proto sice do komory obesláni (1562), ale pro 

jich mladost jim to provinění odpuštěno. Zavázali se za to, že se honů na velkou zvěř a bažanty zdrží, začež 
se jim měl dávati roční deputát 3 jelenův a 15 bažantův. Ale ten se jim zdál býti skrovný a prosili za 
4 jeleny, 4 srny, 20 bažantů kohoutů a aby mohli okolo Kochánku, Předměřic a Mečeříže zajíce štváti a 
časem nějakou koroptvu zabiti, poněvadž v ta místa ani císař ani arcikníže nejezdíval. Císař jim povolil 
3 jeleny, 4 srny a 20 bažantů. 

0 Reg. kom. soudu. Archiv Hradecký. *) Reg. kom. soudu. DZ. 8. F. 17. Na Brandýse zfi staly ěaty a nádobí 
Alény zc Šelmberka, za jichž vydáni 1 1648 prosila. *) Arch gub. Reg. král. ve Vidní, Arch. gub. ®) Břežan PV. 11. 

^ Veleslav, kal. Bcrkovský II a 198. ®) DZ. 12. C 17. ®) Reg král. ve Vídni. Arch. gub. 



BRANDÝS HRAD. 


157 


Z poručení komory stavěn 1. 1567 most, přes který by se v čas zvodnění Labe od Brandýsa k Staré 
Boleslavi po silnici jezditi mohlo. Dílo projednáno vlaskému zedníku Matesovi Borregalis, obyvateli městečka 
Brandýsa. Dělal na mostě 30 sklepův (klenutí), ale když se k dodělání strojil (1568), stěžoval si, že musil 
větší dílo dělati než bylo projednáno. I vdova po něm, Maruše, bědovala, že manžel její při stavbě mostu 
do 300 kop míš. přiložil a na to se dlužiti musil, kterého dluhu nezaplatil a jí s dítkami v nemalých dluzích 
zanechal. Nad to výše i to sobě hořekoval, že jest od rýsování zámku Biandýského 80 kop míš. provyna- 
ložil, a že jest toho míti nemohl, aby jemu bylo zaplaceno, an mu hejtman povídal, že neměl nad smlouvu 
dělati. Zdá se tedy, že stavba zámku po r. 1552 byla asi 1560 dokončena a že zbytky rustiky pocházejí 
od Borregala. 

Hejtman OprŠtorf zůstal ve svém úřadě podle císařského svolení až do r. 1568. Jeho nástupcem 
(aspoň 1573) byl Martin Memingár z Loku,^) jenž hejtmanoval do smrti (v lednu 1585 byl již mrtev). Za něho 
tu byl císař Rudolf (1584), bavě se myslivostí. Mnoho jelenů tučných a dobrých zarazil a velmi Štědře 
k úředníkům a písařům se choval, že i preláti té myslivosti účastni byli.^) Císař přikoupil 1. 1584 Vrabř, 
Dřevčice a VŠetaty, 1. 1586 Zápy a 1610 Brazdym. V ty časy byl purkrabí na Brandýse Vácslav Šelakovský; 
po něm byl správcem Jan Černohorský z Počernic. Hospodářství bylo pořád bídné. Z počtů a zprávy lidské 
seznávala komora, že jsou nemírná vydioí na kuchyni a dvory, lesy. Nákladové na dvory byli tak velicí, že 
z nich téměř žádného užitku nebylo. Náklad na vinice a chmelnice byl též velký. Komora rozkázala správci, 
aby ty věci k nápravě přivedl, čeládce na pilnosti a nemírné útraty nepřehlídal (1592). V květnu t. r. na- 
řízeno správci, aby každého téhodne třikráte čerstvě nalapané raky pro stůl císařův dodával a to v pondělí, 
středu a sobotu od 8. do 14. června a od 28. června do 5. července. Za hejtmana Šimona Redlfestra z Vildn- 
štorfu poslán do Brandýsa (1593) Matouš Ornys z Lindperka, měřič zemský, aby vše panství vyměřil a 
v mapu uvedl. L. 1596 stal se hejtmanem Kašpar z MulŠteina. Za něho vyzval císař slavného hvězdáře Tycho 
de Brahe, aby se v Brandýse usadil a na věži pozorování činil. Ale přílišná živost na zámku, kdež se sta- 
vělo a tuším i nevlídné chování hejtmanovo byly příčinou, že se učenci pobyt na Brandýse nelíbil a že se 
(1601J na Benátky přestěhoval. Na zámku stavěl Hektor de Vacani, Vlach, jenž od hejtmana nemalá příkoří 
a pokušení snášel a naposled do zámku ani k vykonání své povinnosti choditi, ani čeládky své posílati ne- 
směl, protože hejtman Měsíček z Výšková své dělníky a zedníky na dílo zámku uvozoval a přijímal. Prosil 
proto (1602), aby z povinnosti propuštěn byl. Komora proto nařídila Horaciovi Fontana de Brusato, Dominikovi 
de Boss, Jakubovi Kambsovi Baptistovi Bussi a Jindřichovi Beránkovi, aby se do Brandýsa sjeli a dílo Hek- 
torovo spravedlivě pošacovalí. L. 1606 odstoupil Měsíček a následoval Jan Aulner z Pirkenfelzu.*) Po něm 
následovali 1613 Jan Tomáš z Proseče, 1614 Jan Le^fccký z Granova a 1615 Jan Celler z Rozentálu. 

Císař Rudolf po svém od- 
stoupeni podržel si Brandýs až do 
smrti (f 1612, 9. ledna). Císař Ma- 
tyáš zdržoval se někdy na Bran- 
dýse. Na jaře I. 1616 přijímal tu 
deputaci defensorův, s nimiž ne- 
milostivě mluvil. Také 1.1617 se 
tu zdržoval a přišel k němu kar- 
dinál Klésl. Od Jezovitů koupil 
Hradištko v Čelákovicích (1616) 

L. 1617 zaplatil 120 tolarů sochaři 
Janovi Bapt. Quadri, a to za 
oltář zhotovený do kaple zámku 
Brandýského.^) Celler tu zůstal 
snad až do r. 1618. Asi t. r. ujal 
se Brandýsa Jan starší Vlk z Kvít- 
ková. byv sem od správcův krá- 
lovství jako komisař poslán a 
osadil jej vojskem.**) Po bitvě 
Bělohorské shromažďoval i se tu 
někteří vojínové prchající, avšak 
kozáci císařští pustívŠe se za nimi 
až k městu pošavlovali zde devět 
praporů pěchoty. Co jich uniklo, 
zavřelo se na zámku, ale v brzce 

*) Arch. Hradecký. Nebyla to vína hejtmanova, nýbrž purkrabě Mikuláše Vachtla. Viz Sborník dějep. prací býva- 
lých žíků V. V Tomka na str. 70 — 73. *) Arch. gub. Břežanův Vilém 258. Arch. gub. Arch. gub. Snad se tím vyroz- 
umívá krásný obraz tří králův, o němž mluveno v popise. 




158 


BRANDÝS HRAD 




Brandýs n. L. Okno na straně východní (v levo) a na jižní 
straně (v právo) zámeckého nádvoří. 


jej zase opustili. Jeden císařský mušketýr 
dostal při pleněni vozů krále Bedřicha zla- 
tého jeho podvazku, znamení řádu angli- 
ckého, a daroval jej knížeti Maximiliánovi. 
L. 1623 osazen zámek od Sasů. Dne 8. 
února 1632 pokusili se císafšií o útok. Sasici 
jsouce slabí žádali pomoci z Prahy, Tu při- 
byl plukovník Hoikírchen s několika set- 
ninami jízdy a císařské zahnav, pořádek na 
zámku obnovil. Nazejtří (9. února) přišlí 
Charváti s 200 mušketýry před zámek, chtíce 
jej opanovati, ale saský velitel založil v zá- 
mecké zahradě 100 mušketýrů, vypadl na 
císařské a po učiněném útoku obrátil se 
jako útěkem do zahrady. Neopatrní Charváti, 
pronásledujíce ho, padli do zálohy, kdež 
dílem pobiti, dílem zajati, dílem rozehnáni. 
Brandýs vyklizen od Sašův teprve tehdá, 
když ValdŠtein velitelství se ujal. Od té 
doby byla na zámku posádka císařských. 

L. 1634 dne 22. července přitáhl k Brandýsu Švédský major Stalihans a donutil posádku, aby se 
mu vzdala. Císařští, sebravše se potom dne 12. záři, přitáhli k Brandýsu, majíce množství jízdy, pěchoty a 
děl. Když zdvihli veliký křik, že císařští v říši zvítězili a drahně kořisti nabrali, ulekli se Švédové jich síly 
a uprchli z hradu. 

V následujících dobách byl tu hejtmanem panství Vácslav Jindřich Dým ze Střítěže. Zle se neměl. 
Míval Často hosty, strojil jim bankety a hospodářství zamešká val (1638). L. 1639 přitáhl do zdejší krajiny 
Švédský generál Banner, byv nějakým sedlákem veden skrze příhodný brod na Labi Dne 2. června opanoval 
město, zajal tu 300 mužů posádky a ukořistil drahně zásob. Odtud vytáhl a porazil Gal lasa, který byl proti 
němu táhl. Postoupiv až k Praze, vrátil se Brandýsu a tu kázal se vojsku svému (26 000 m) okopati. Zbytky 
náspů okolo Brandýsa posud je viděti. Banner měl Brandýs v moci až do 1. 1640, kdež posádku již zesla- 
benou stáhl k Litoměřicům. Odcházejíce zapálili Švédové mlýn pod zámkem, od něhož velká část města 
shořela, rozmetali most a chtěli i hrad zapáliti, od Čehož na velikou prosbu sousedů upustili. Dne 24. března 
obsazen hrad od císařských a zůstal v jich moci až do r. 1648. Hejtman Dým, který před Švédy utekl, ještě 
na počátku května byl napomínán, aby se ke svému hospodářství vrátil. 

Za téch válek stalo se, že posvátný obraz Matky boží ze Staré Boleslavě zavezen byl na hrad 
Brandýský, ale právě tu byl 
Švédy vzat (tuŠím r. 1634). Dostal 
se v drženi Františka Albrechta 
knížete Saského. Nábožná Benig- 
na Kateřina z Lobkovic nemálo 
potom toužila, aby obraz ten byl 
vykoupen. Vyjednala tedy (1638) 
s knížetem, že mu bude 24 000 
tolarův zaplaceno, jestliže obraz 
vrátí. Poněvadž sama peněz ne- 
měla, sbírala peníze s dovolením 
císařovým. Císař na to dal 3000 fl, 
kardinál 300, Slavata oOO, kancléř 
z Mariinic 300. Všeho všudy měla 
v ruce jen 9050 fl. Prosila tedy 
znovu císaře, aby i »jinde« 

(v cizině) sbírati dával, zvláště 
pak, aby působil na kardinála, 
jenž by o tom jednal s duchov- 
ním stavem a ca města. (Při tom 
zapomněla, že města byla v ta- 
kové bídě, že sama pomoci po- 
třebovala.) Císař dal v té příčině 


Brandýs n. L. Dekorativní kamenná zeď v zámecké zahradě. 


BRANDÝS HRAD. 


159 


rozkaz mfstodržícímu (1638, 30. října), jenž vedl k dobrému konci, jak ukazuje 
pozdější stav.^) 

L. 1643 vpadli Švédové do Staré Boleslavě a obrali děkana Vratislava 
Lehnara z Kouby. Ten utekl do Brandýského zámku a tu :se po domácku zaří- 
dil. Kuchařka jeho, zarazivŠi sobě prádlo na mazhauze před nejhořejšími pokoji, 
který toliko jednou cihlou na prkenné pftdě podlážděn byl, neopatrně si vedla, 
takže podlaha a trám doutnaly. Naštěstí se včas oheň přetrhl. Vypadalo to tehdá 
vůbec smutně na zámku. Střechy byly od lidu vojenského prostřílené a protlučené, 
takže na mnoha místech skrze ně hrubě teklo, když pršelo. Hejtman Dým psal 
o tom (1644), Že nic nemůže opravovali, poněvadž v důchodech panství velmi 
Špatný příjem se nachází, tak že ani dělníkům viničným, i služeb oficírům a 
Čeledi vychácházející v druhém polouletí platiti nemohl. Prosil tedy, aby tam byl 
vyslán přikrývaČ dvorský. Dvě neděle potom dal hejtman všechny Štíty na zámku 
bedlivě prohlédnout], i našlo se, že jich je mnoho rozpukaných, prostřílených a 
odpadalých, tak že všechny střechy zlezeny a opravovány být musejí. Náklad za 
kůrky a dílo vypočetl na 54 fl. Nedlouho potom přijel Jiřík Hron, přikrývač dvor- 
ský a zase střechy bedlivě prohlédl. Žádal od díla a hmot 200 fl, začež chtěl 
kytem zaliti věž pod hodinami, jejíž Štukoví od dešťů vypláknuto bylo. Hejtmanu 
se zdálo to býti mnoho a proto smluvil dílo s jiným přikrývačem z Prahy, který 
chtěl vžiti jen 54 fl. T. r. také se pomýšlelo na obnovení předhradí, které bylo 
od nepřítele úplně zkaženo; měly se znova stavětí dvůr s chlévy, mysli vna, byt 
zámečníkův, zed okolo zahrady, kudy císař do zahrady chodíval, s dvěma pram- 
pouchy. Samotné odklizení rumu vypočteno na 400 fl a všechen náklad na 
14.506 fl. L. 1647 měl Dým těch starostí již pod krk a žádal za propuštění ze 
služby.^) L. 1648 přišel sem Švédský generál Wurtenberg a zajav posádku hrad 
a město opanoval. Švédové tu zůstali posádkou až do r. 1649. 

Od konce Švédských válek jsou dějiny zdejšího zámku chudé. Císař 
Leopold a jeho syn Karel někdy sem přijížděli a bavili se tu myslivostí. Pak se 
stalo 1. 1732 dne 10. června, že císař stříleje po jelenu nešťastnou náhodou poranil 
Adama Františka knížete ze Svarcenberka, tak že nazejtří na zámku Brandýském zemřel. Císař z toho išechen 
rozrušený na kvap z Brandýsa odejel.®) Za téhož pána prý zámek opravován stavitelem Fr. Max. Kaňkou. 
L. 1736 věž vyhořela. 

Brandýs byl komorním panstvím aŽ do r. 1860, potom prodán. Od té doby byl majetkem arci- 
knížat Hrne Toskánské*) Posledně jej císař Karel získal, ale po převratu r. 1918 zabaven pro republiku. 

') Rkpis obvinčných. =) Arch. gub. Arch gub. •) Hamme^rschmied ») K dějinám použito popisu v IV. díle Mfstop. 
blbl Novčjších spisův nebylo možno získati ani v Brandýse ani z univers knihovny. 



Brandýs n. L. Kování 
z mosazného plechu 
na skříni v zámku. 



Brandýs n. L. Starý kamenný most. 



JHNSTEIN HRAD. 


ezi Prahou a Brandýsem v ústraní schovává se za jednotvárnými vlnitými výšinami JenŠtein, bý- 
valý hrad s podhradím a nyní městečko.^) Jak již jméno svědčí (městečku se nikdy neříkalo 
— stein, ovšem však hradu), vzniklo oboje najednou. Městečko neb bývalé podhradí založeno 
jest na způsob staročeských vesnic, takže statky rolnické objímají okrouhlou náves na třech 
stranách a bývaly objaty plotem, který šel od humen k humnům, takže k němu byl přístup 
tuším jen se dvou stran. Hrad byl postaven na severovýchodním konci podhradí. Co je od 
něho na východ, bylo bezpochyby předkradim^ neb bez obilnic a podobných stavení se panské 
hospodářství těžce obcházelo. Stoje na pískovém skalisku jen tak tak odůvodňuje tím svůj 
prvotní název Jencenštein t. j.Jencův kámen. Skalka ta nic nepřispívala k jeho pevnosti; hlavní 
jeho záštitou bývaly hluboké příkopy, ve skále vytesané, které jej objímaly na třech stranáchi 
a rybník, jenž býval na Čtvrté, jiŽni straně. Kromě toho býval v údolí pod samým hradem veliký rybník, 
který býval mohutnou hrází, posud zachovanou, nadržován a také příkopy nadýmal. 

Vlastni hrad byl asi do troj hra nu založen, lak že stavení jeho objímala dvůr asi také troj hranatý. 
Věž byla položena v rohu jihovýchodním, protože b7Ána z městečka byla na východní straně. Venkovská 
strana stavení, v němŽ byl průjezd brány, sesula se úplně, z druhé zdi zachovala se brána na konci bývalého 
průjezdu do polokruhu, ač nepravidelného, zklenutá. Brána tato umístěna byla tak, Že se z ní nepřicházelo 
do dvora hradu, který byl výše položen, nýbrž buď do soutky nějaké aneb sklepu, odkudž teprve po scho- 
dech do hradu se vstupovalo. Dnešního dne kromě věže tu velmi málo viděti, neb většina zdí vyhořena, ano 

i boky skaliska vylámány, aby 
bylo kamení na chalupy, které 
nyní hradiště z větší části pokrý- 
vají, Jen ze skrovných zbytků a 
známek lze poněkud souditi o bý- 
valém stavu. Jak se zdá, přistavěn 
byl k jižní hradbě paláCy stavení 
asi obdélné, avšak nikoliv věže 
dosahující, dvě poschodí vysoké. 
Uprostřed minulého století stálo 
z něho ještě první patro a viděti 
tu bylo okna obložená těsným 
kamením a dveře, kudy se vy- 
cházelo na pavlač. Dnes z něho 
zbývá nevelký kus zdi a vnitřní 
zdi sklepů, které pod ním bývaly. 
Jediný patrný a nejzajímavějŠí 
zbytek Jenšteina je velká véé do 
kruhu založená. Stavěna jest 
v pravidelných vrstvách hrubého 
štukoví, otesaného jen na krajích. 
V jisté výšce ustupují zdi, takže 
povstal z věnčí ochoz, po kterém 
se věž obcházet! mohla, jestli tu 
totiž bývala pavlač, jejíž známky 
nejsou patrny. Vchod do ní byl 
v téže výšce jako je ochoz, k ně- 

vzdáleného po dřevěné chodbě 
a můstku přicházet! mohlo. JeŠté 
dobře viděti u branky do konči- 
tého oblouku zklenuté a Štukovím 
obložené, jak můstek Čtverhra- 
natý do zdi zapadával; také znátt, 
jak branka dveřmi a závorou bý- 



Jenštein od severovýchodu. 


*) Pomfickami* Jenštein hrad od C Merhauta (CSF. VITI c. 1. a 2) a Soupis Karlínská na sir 193-197. 



JENŠTEIN HRAD. 


161 



Jenštein. Půdorys hradní Kaple ve véží. 


vala zavírána. Ze síňky za brankou přicházelo se bud do 
patra, jež je s ní v rovností, aneb právě dveřmi do hrubostí 
zdi, v níž byly točité schody dolů i nahoru. Schody dolejší 
osvětleny bývaly úzkým okénkem, jež později chuďasové ve 
věži bydlící si vylámali za vchod a z venČí si přistavěli 
schůdky, jak ještě lze znáti. 

Nejníže ve věži bývalo čbánovité vězení zhola tmavé 
(lidomorna). Z něho je nyní sklep, do něhož si obyvatelé 
domku pod věží dvéře prolámali. Nad tím v nynějším přízemi 
bylo též vězení podobného tvaru jako předešlé ale světlejší 
a pohodlnější, protože tu bylo okno a kamenné sedadlo ve 
výklenku jen tolik široké, co by se člověk mohl posaditi. 

I to bývalo se všech stran zavřené a vchod, který jest dnes 
do něho, je teprve později vylámán. Vězňové spouštěli se 
do spodního i vrchního vězení děrami v podlahách se nachá- 
zejícími. Ponebí nad tím (třetí) nemá dnes podlahy, ale 
dobře je znáti, jak bývala položena na ústupku zdi. Nahoře 
je ponebí to zavřeno polokulovitou klenbou. 

Ve čtvrtém poschodí byla okrouhlá kaple do 
kříže zklenutá jako místnost pro pobožné; ale oltář stával 
v malém kůrku, který byl ve hrubosti zdí do Šestihranu 
založen a proto také šestí pruty do hvězdy zklenut. Světlo vchází jediným uzoučkým okénkem. V kapli 
v levo jest ve zdi výklenek bezpochyby pro mešní potřeby. IDo této kaple se od dotčené branky po rovině 
přicházelo. Nad ní bývalo páté a Šesté poschodí, které po dcftČených schodech bývalo přístupné. V pátém 
oddělení jest spodek klenutý a na něm množství rumu, kteirý s hořejška spadl. Proti dveřím jest výklenek 
s dvojím sedadlem a okénkem, na právo jest střílna a výklenek. Šesté poschodí bývalo nad dřevěnou po- 
dlahou, jež dávno jest zničena. K němu byl přístup jen po žebříku. Nad tím jest dobrý krov, jenž věž 
chrání, ještě více chránívala ji končitá až k makovici vyzdětiiá střecha, z níž jen kusy zbyly. Celkem jest 
tato věž Hvým pěkným rozdělením mnohem zajímavější než její sestry jinde. 

Jak svědčí jméno prvotní Jencenstein, vystavěn byl hrad Jenštein od nějakého Jence. Snad to byl 
Jenec neb Jenčík z Janovic, jenž žil v 1. 1336 — 1341. Asi okolo 1 .1367 koupil Jenštein Pavlík z Prahy ^ písař kr. 
komory a věrný služebník Karla IV., jenž nosil na Štítě dvě supi hlavy.*) Byl bratrem Michala z Vlašimě, též 
věrného služebníka Karla IV. a Jana Očka druhého arcibiskupa. Rodina ta a potomci až do vymření slynuli 
dobro mysl ností a mnohými nadáními, která učinili kněžstvu, kostelům a dobročinným ústavům. Pavlík ze- 
mřel I. 1375 zůstaviv syny Martina (1374 — 1380), Jana (j* 1400), Pavla (1375 — 1420) a Vácslava později 
probošta Týnského (f 1401), Tito dva poslední drželi l. 1391 společně Litovice a Černou horu. Kdo z nich 
ujal Jenštein, zdali Martin aneb bratr jeho Jan, jenž byl jako mladý kněz velký světák a jako arcibiskup 
přílišný kajicník, není nám známo. Jisto je, že se všichni psali z JenŠteina a tak se psalo i potomstvo až 
do vymření. 

Již 1. 1390 držel Jenštein Zikmund Haler podkomoří. Jde to na jevo z počtův města Stříbra.*) 
Jak dlouho Jenštein držel, není známo; 1. 1398, když tu byl PeŠík Bryl purkrabí, snad mu jiŽ nepatřil.^) 
V držení následoval Oldřich z Cemttc^ jenž 1. 1402 louku faráře Vinořského blíže JenŠteina ležící a 1. 1404 
rybník pod Vřískem koupil.*) Prodávajícím 1. 1404 byl Ctibor z JenŠteina^ v 1. 1403 a 1404, kdež svědčil při 
obdarování města Kostelce, také z LibiŠe řečený.*^) Tu ovšem není zřejmo, kdo a po kom následoval, ale 
zdá se nám, že napřed vládl Ctibor a pak Oldřich. L. 1410 odumřel ve Vtelně Jizerním plat po Hronovi 
z JenŠteina.®) Zdali tu býval pánem aneb jen purkrabím, nevíme. Nedlouho potom dostal se Jenštein //Wf/V/řW 
z Cáck^ jenž k němu v 1. 1412 — 1420 Čelákovice a téŽ Mochov držel. Za něho byli tu purkrabími 1412, 
1413 Kašpar, 1415 Pešek, 1416 Karec.’) AleS Škopek z Dubé^ jenž 1. 1426 ÚŠť prodal, koupil v těch dobách 
Jenštein; avšak výslovně se pánem na JenŠteině teprve od r. 1431 nazývá®) a spolu byl pánem na Čeláko- 
vicích. Na JenŠteině byl Petr Suda purkrabí před r. 1435, když Aleš byl mrtev.®) 

Kdo po Alšovi následoval, není známo. V 1. 1447 — 1448 seděl tu Jan z lÁblic}^)'^Ci něm následoval 
Baltazar z Košině. Držpl 1. 1465 Jenštein i Březno, když dluh n. Kateřiny z KoŠíně na nich zapsaný za od- 
úmrf byl provolán.**) Jeden z nástupcův jeho byl Vácslav Holec z Kvitnice^ jenž ukázal na dvoře Vřísku 
k JenŠteinu náležitém plat kapitole Vyšehradské za osep, který před tím dostávali.**) Následovali pak léta 
1502 Bohuslav a léta 1507 Jan Ojiřové z Oiedilic}^) Jeden z jich nástupcův byl Jan Zachař z Plotiiť^ jenž 

’) L. 1368 po prvé se piŠc z JenŠteina (borový Lib. crect. IV 460). *) Arch. Plzeňský. *)Tadra, Acta III 364. *) Rel. 
tab. 1 593, II 8. Paprocký O st, pan. 163, Arch. Koatclecký. *) DD 14 f. 324. ’) Lib. conf. Nejst. kniha Čelakovská. DD 
61 atr. 397, Paprocký. O at. pan. 231, 272. 313—315. ») Arch. Český 28 str. 721, '•) Arch. arcib. v Kroměříži, Paprockř O at. 
pan. 113. *') DD 16 í. 200. '*) Rel. tab. 11 396. <») DD 36 f. 390, Rkps. Strahovský. 


21 


162 


JENŠTEIN HRAD. 


1. 1521 na začátku roku zemřel. 
Týž odkázal hrad Jenštein se 
vsí Lemuzy a vesnice zápisné 
n. kláštera Ostrovského Ladila- 
vovt ze Šternberka na Bechyni.^) 
Dlouho tento JenŠteina nedržel, 
neb nástupce jeho Jan Uioborský 
z Chlumu prodal Jenštein 1. 1526 
Janovi Hrušovskému z Hrušová^') 
Po Janovi následovali synové 
jeho Milota^ Jetřich, Bedřich, 
Petíy Jiřík, Mikuláš, Jindřich a 
Bohuše bratři, kteří prodali Jen- 
štein (1539) Mikuláši Rendlovi 
z Úšavy. I ten ho jen na krátko 
držel, neb již v lednu léta 1541 
vložil jej ve dsky Hynkovi Kra- 
bicovi z Veitmile místopísaři ®) 
Hned po ném (1542) následovali 
Vácslav a Mikuláš bratří Hrzá- 
nové z HarasovaS) L. 1544 se 
tito bratří nejen o tento statek 
koupený, nýbrž i jiná zboží, která 
po otci Adamovi podédíli, roz- 
dělili, tak že dostal Vácslav 
hrad, dvůr a ves Jenštein s přísl. 
a k tomu Ostrov, Šestajovice, Ra- 
donice a Křivenice a ostatní 
zboží Ctěnické.®) Vácslav měl 
Jenštein asi až do r. 1560, kdež 
jej prodal Janovi Dobřichovskému 
z Dobřichova.^) 

Jenštein nikdy nemíval vy- 
nikajících držitelův kromě prvních 
pánův, ale Dohříchovský snad 
z nich byl nejchatrn&jšf. Vladycký 
stav a erb, ku kterému byl přijat 
od n. SvatoŠe z Dobřichova, teprve dostal za Ferdinanda I,neb rytířský stav jej léta 1555 do svého stavu 
přijaF) a císař Ferdinand nějaký čas potom jemu, an >*se v stavu vladyckém poctivě chovaU, erb bývalých 
Dobřichovských obnovil a stvrdil,*) ale do rejster královských majestát ten nikdy vepsán nebyl. 

V držení JenŠteina byl již l. 1560 v létě, neb jako jeho pán se psal, když zpečetil list správní 
při prodeji panství Pardubského.®) Ale již před tími byl u Hrzáně správcem neb něčím podobným á ze- 
jména stál 1. 1552 neb před tím u žencův, když Jan Mutrplos z Tedražic naň se s koněm třel a naň sekal. 
Odkud Dobřichovský peníze bral, jest hádankou. L. 1553 sliboval komusi, že mu koupí dvůr Stránku za 
své peníze beze vŠí výminky, z dobrého přátelství a k tomu k živnosti 50 kop připůjčiti; ale koupil pro 
sebe Vodochody, jež asi dvě léta držel a je jen proto prodal, aby mohl koupiti Jenštein. 

L. 1561 byl viněn, že zbil Jeronýma jinak Jaroše poddaného Brandýsského. Ten totiž byl u něho 
čeledínem, ale pak mu ušel do nějakého dvora na gruntech Jenšteinských. Když pro něho Dobřichovský po- 
slal, vzkázal mu vzpurná slova s pobídkou, jestli dobrý, aby sám přišel a jeho bral. Když pak i Samohel 
hospodář v témž dvoře takovouž pobídku učinil, došel do dvora se svými lidmi a protože se dvorští s kyji 
a ručnicemi přihotovilí, byla z toho bitva a obojí do sebe tepali. Konečně Dobřichovský dopadl Jaroše, dal 
ho do pout a on jsa ve vězení a v moci Janově nemohl se k vrchnosti své utéci; i nedivili se lidé tomu, 
že se k nějakému prošení přivésti dal, aby toho vězení prázden byl. D. 1563 přijel Dobřichovský s pomoc- 
níky svými do vsi Svépravic na koni do dvoru Jana Nováka a ssed s koně odvázal medvěda téhož Nováka 
a jej odtud pryč vzal. Odsouzeni ušel jen tím, že Novák brzo potom zemřel- Tehdá mluvil o něm Tan Mutrplos 
z Tedražic před lidmi, že krávu, která tři dni umrlá ležela, Čeledi své strávit! dal. Když se o to Dobřichovský 

*) DZ. 3 F 14. *) DZ 6 D 23. «) DZ. 8 A 15, 83„ B 1. *) DZ. 83, B 24. 6) DZ. 46, L 24 «) Arch. mus. ’) DZ. 

12, B 27. *) Koncept asi z 1, 1559-1-^64 v arch. Hradeckém. ®)Arch. dvorský ve Vídni. 



íenštein cd západu. 


JENŠTEIN HRAD. — KOSTELEC NÍAD LABEM TVRZ. 


163 


psaním domlouval, odpověděl mu Mutrplos, ie má ty svědky, kteří viděli tu chvíli, že tu krávu odřel. Poně- 
vadž Jan Adama Hrzáně z Harasova o jisté věci k soudu poháněl, zažádal Adam nejv. hofmistra, aby jej 
sroČil s Janem, an ho má za svého poddaného, jenž jako takový nemá práva s pánem svým se souditi. 
Při tom roku vykládal Adam, že děd, otec i on Jan se ve Žheřich na statku Adamově rodili a po smrti 
otcově Jan se sestrami svými do dvora Ctěnického jako sirotci vzati byli a že nikdy ke zhoštěnf 
čili propuštění z poddanství nepřišel. Jan zase to tak vykládal, Že nezálež! na tom, kde se kdo rodí a že 
otec jeho od Adamova děda byl propuštěn. Jalová byla replika Adamova, že nedokazuje Jan, že již byl na 
světě, když ten výhost byl psán. Ovšem, že Adam své věci neprovedl.*) 

Jan měl JeoŠtein do své smrti. Sicer. 1568 jej prodal Ladislavovi staršímu z Lobkovic na Chlumci, 
ale poněvadž jej Jan ještě ve dskách neměl, nemohl jej také klásti a proto k postoupeni nikdy nedošlo, 
jež Jan pořáde odkládal. Když pak 1.1583 zemřel, uvázala se v Jenštein sestra jeho Dorota Lipská z Prahy, 
ale poněvadž týŽ Jan pro několik pokut císaři povinných odsouzen byl, dán Brandýsskému hejtmanu rozkaz, 
aby se v Jenštein uvázal. Marné byly proti tomu prosby Ladislava z Lobkovic a Doroty Lipské, která tu 
ještě i potom, když pokoje v zámku uzamčeny byly, bydlela.^) 

Zámek samotný zfistal od té doby pří panství Brandýsském a nejsa obýván zpustl. L. 1608 jíž se 
připomíná jako >zámek starý a zpustlý.*^) Dvůr byl prodán jako purkrechtní a robotni statek a býval také, 
když byl od robot osvobozen, v držení zemanů. Do r. 1621 měl jej Abraham Sixt z OtrŠdorfu; tehdá mu 
zabrán a darován jezovitům, kteří jej k Sluhám připojili. Tím se stalo, že vložen ve dsky zemské a jako 
svobodný statek od r. 1684 prodáván, aŽ pak po půl století k Brandýsu přikoupen. 


KOSTELEC NAD LABEM TVRZ. 

a severním města Kostelce v rohu, jejž obtéká rameno Labe, jest starožitné stavení, jemuž 

se říká poštovna. Jest do obdélníku založeno a zdí jsou v přízemi velmi hrubé. Rohy stavení 
jsou podepřeny silnými pilíři. Do dvora jsou tři velké krakorce bývalých pavlačí, a na nich 
kamenná deska. V koníci v klenutí zazděn jest kámen, jenž obsahuje zbytek nějakého nápisu. 

* Na tom kamení lze čisti slova *we ymenoc. Stavení má ráz starožitný a podle pověsti bývalo 
klášterem. Tušíme, že jest to zbytek bývalé tvrze Kostelecké, která jiŽ tři sta let prvotním svým účelům ne- 
sloužila.^) Kostelec byl ode dávna zbožím komorním, ale neznámým způsobem opanovali jej páni s Oseká, 
Král Přemysl jej odňal BorŠovi a zase přivtělil ke komoře.*) Vyskytuje se potom jako stolní statek královen* 
Královna Eliška osvobodila mlýn nad Labem u Kostelce, jenž patřil klášteru Zbraslavskému, ode všech platův, 
ale zastavila Kostelec samotný Hynkovi Berkovi z Dubé^ purkrabí Pražskému, coŽ se stalo před r. 1323, ale 
teprve 1. 1327 králem schváleno.*) 

Od dávných dob byl u Kostelce na Labi přívoz, na němž držitel města Kostelce měl jeden prám 
a probošt kostela Pražského, jakožto držitel Rudče, druhý prám a užitek z přívozu rozdělován býval mezi 
oba držitele. Ten spůsob zachovával se až do dob Berkových, ale tehdá vystavěli oba držitelé most na spo- 
lečný náklad a o mýto na něm vybírané se dělili. S povolením králové Elišky Hynek Berka sousedům 
Kosteleckým 21*/2 lánů panského polstva přiměřil a pod plat vy sadil.*') 

Několik let potom nacházel se v drženi Kostelce Rudolf kniše Saský, strýc ^ mWec Karla IV., 

jenž vystavěl v Praze na Malé straně dům posud Saský zvaný. TýŽ Rudolf byl důchody z hradu a města 
Kostelce sobě darované po své smrti odkázal arcibiskupovi Arnoštovi, aby se za duŠi zemřelého modlil, 
kteréžto dání potvrdil císař r. 1354, 1. března.*) Kníže Rudolf učinil mimo to hojná nadání duchovní. Tak 
nadal r. 1359 oltář v kapli jedné kostela Pražského, maje místo to za budoucí svůj hrob určené,'*') r. 1361, 
25. května daroval kostelu sv. Martina u Kostelce ležícímu důchod z každého desátého téhodne s 2 kol mlýn- 
ských na Labi.**) Konečně přičiněním jeho r. 1364 od císaře obyvatelům Kosteleckým mnohé milostí 
uděleny byly.'*) 

Císař Karel zastavil Kostelec (1371) manželce své Elišce k věnnému držení, táž pak potvrdila t. r. 
smlouvu, kterou učinili KosteleČtf s Poleradskými a Zárybskými o hranicích svých pastvin.*^) Ale za ně- 
který rok zastavila Eliška Kostelec Albrechtovi (Alšovi) ze Šternberka v 800 kopách a 1. 1380 povolila mu, 
aby Kostelec ještě čtyři celá léta držel.**) V tomto zápise (jako již i 1359) připomíná se tu výslovně hrad. 
Když ta čtyři léta uplynula, dal král Vácslav Hanušovi z Mulkeima moc, aby vyplatil Kostelec od Albrechta 
a císařová Eliška naň vŠe právo své převedla.*^) Hanuš vyplativ Kostelec držel jej nějaký Čas a pak ho 

') Reg. komor, soudu. Arch. gub. j) DZ. 94, B 28. Viz k dějinám Práškův popis (Mistop. bibl. IV 119), Bienen- 
bcrg Allerth. III 86-109, ČČM 1851 II 12. *) Neplach, «J Rcg III 163, 361, 487. ’) Arch, Kostelecký. «) Pclzel, Karl IV. 
Urkundenbuch I, 133. *) Libri erect. V, p. 44 (Balb.). “) Borový Lib ercct. I “) Originálu tohoto jsem nenašel. Arch. býv. 
dvorský a kapitolni. Arch. český I, 524, Arch. zemský v Opavě. ••) Arch. č. I, 524, Arch. Třeboňský. 


164 


KOSTELEC NAD LABEM TVRZ. 


postoupil Ondřejovi HulerovL Král Vácslav potvrdil (1394, 13. prosince) svobody Kosteleckých.') Asi v ten 
čas dovolil Jindřichovi z Dube hofmistru a Gocovi Šáfovi hejtmanu Vratislavskému, aby vyplatili Kostelec 
od Hulera.2) Jindřich, jenž Kostelec sám podržel, zemřel 1. 1395 dne 6. května Syn jeho Aleš potvrdil 
1. 1404 svobody Kosteleckých, zejména jim propustil odúmrti a tím jim dal právo, aby mohli o statcích 
svých říditi.^] Král Vácslav sice potvrdil Vilémovi ze Zvířetic vyplatit! Kostelec od Alše, ale tento toho 

prava neužil. AleS zůstal v drženi Kostelce a podával sem 1. 1413 nového farare^ král Zikmund mu 1. 1420 

potvrdil všecky listy na hrad a město Kostelec a připsal mu 375 kop.*) 

Aleš byl přívržencem strany pod jednou, pročež Pražané 1. 1420 Kostelec obsadili a také okolní 
tvrze pod svcu moc připravili.^) Jmění kostelní nemalé zabrali a darovali je Kostelecké obci.®) Kostelec 
byl odtud výhodnou pevností strany pod obojí. Za bratrovražedných válek došlo tu k tuhým bojům. Během 
událostí neznámých Žížka r. 1424 octnuv se s vojskem svým, s Roháčem a bratřími Valečovskými u Kos- 
telce, obležen jest v městečku tom od Pražanův a od jednoty panské s nimi spojené. Převaha počtu a síly 
těchto byla tak veliká, že již mněli vítězství míti v rukou a Žižka skutečně u velikém byl nebezpečenství 
postaven, až přátelé jeho Vikloiin a Hynek bratří z Poděbrad a Jan Hvězda z Vícemilic, přispěvše k jeho 
pomoci a postavivše se s druhé strany řeky Labe, vyvedli jej odtud i s lidem jeho,’) Držel- li potom Aleš 
Kostelec, nevíme; r. 1428 a 1429 seděl na Kokoříně, od r, 1431 — 1434 na Jenšteině a pomáhav u Lipan 

podkopati svobodu národa svého zemřel asi kiátce po této bitvě. 

V držení Kostelce nacházel se potom Bohunék z Klinšteina^ jenž svědčil r, 1432, dne 14. prosince, 
v listu na prodej platu v ZamaŠích,®) a ten dobrou vůlí vše právo své převedl v 2200 k bez 12 k. na Viléma 
ze Šumburka, Vilém postoupil zápisy na panství Kostelecké okolo r, 1444 Hndřichovi Berkovi z Dube a 
z Jiřic a manželce jeho Elišce z Bozkovic za 1300 kop, ale s nárokem na výplatu v 2200 kopách.**^) Pur- 
krabě na Kostelci byli za nich 1449 Jan ze Zalužan, 1455 Jan z Přívory, 1460 Albrecht ze Zalužan, 1467 
Jiří z Vizína.^^) Jindřich Berka připomíná se nejednou v tehdejších veřejných bojích; 1. 1452 byl při volbě 
správce,*^) palc purkrabí na Karlšteině a od r. 1458 hofmistrem králové. Kostelec držel do smrti a zemřel 
v 1. 1460— 1464.^®) Po něm dědila Kostelec napřed manželka a pak Veronika z Bozkovic se synem svým 
lanem z Selnřberka, Ještě 1. 1465 jsouc v držení Kostelce kupovala Veronika tu role,^^) ale asi 1. 1466 po- 
stoupila Kostelce králové Johance}^') Tato tu vládla v 1. 1467 — 1474 a tuším do smrti (1475), neb bezpro- 
středně po ní následovala dcera její Ltdmila^ vdaná za Bedřicha knížete Lehnického. Když k tomu svolila, 
prodal kníže Kostelec Vilémovi Zuboví z Landšteina a Elišce z Ryžemberka manželce jeho; od těch pak 
postoupen po nějakém čase Benešovi Sekerkoví z Sedéic. To vŠe se stalo před r. 1485. Beneš vládl v Kos- 
telci moudře. Opravil kostel v městě, kdež se spatřuje jeho erb a odkázal k němu louku, pole, dvůr a dě- 
diny. Okolo r. 1496 postoupil Beneš Kostelce Bartoloměji Bubnovi ze VšebořiCy od něhož přijal směnou 
Lobkovice. Bubna nazývají Kostelečtí 1. 1497 svým pánem.^'^) Okolo 1. 1499 prodal Kostelec Jiříkovi Berkovi 
z Dubé na Kiříchvodech, na něhož král Vladislav život Vilémovi Zubovi zapsaný 1. 1499 dne 30. května 
převedl,^®) Jiřík postoupil Kostelce Janovi Šlecktovi ze VŠehrd. Za doby této byl starý hrad valně sešel, pročež 
jemu král Vladislav na děláni znovu trojích mostův přes Labe a mlýna a dvou jezův na Labi a na stavení tvrze 
600 k. gr. č., potom pak za službu v úřadě sekretářském zadrženou 1000 kop připsal, takže suma celá na 
Kostelci zapsaná činila r. 1505 4000 k. gr. č. Konečně mu l. 1505 všechny zápisy na Kostelec potvrdil.^’) 

Jan Šlechta jest skutečně nejslavnějSí ze zápisných držitelův Kosteleckých; vynikal nevšedními 
schopnostmi a pilností, důkladnou známosti jazykův a vědomostí věcí právních. Proto jmenován jest písařem 
a později sekretářem při České kanceláři na dvoře krále Vladislava v Budině. Pojav r. 1504 k manželství 
Magdalenu ze Strážnic, vzdal se úřadu svého a odebral se do Čech na zboží Kostelecké, kde se docela 
oddal pracím učeným a hospodářské správě statkův svých. Obdržev od krále 1509 pro sebe i pro choť 
svou dovolení, aby statky své komukoliv zděditi mohl, vymohl Kosteleckým^®) u téhož krále výsadu, aby 
mohli každý týden koňské trhy odbývati (1510). R. 1512 ledy učinily Janovi velké škody na stavích na Labi, 
po čemž mu Kostelečtí při opravování těchto Škod horlivě pomáhali. Z té příčiny daroval jim lázeň v mě.stě, 
která až dosud byla k hradu patřila.*®) Zemřel v Kostelci dne 29 srpna 1525 a pohřben jest vedle otce 
svého Mikuláše (f 1508) v chrámu sv. Martina.^®) Se svou manželkou byl zplodil syny Vdeslava a Mikuláše ^ 
kteří po otci drželi ještě 1. 1532 zboží Kostelecké.^*) 

V tituláři 1. 1534 vydaném nazývá se Jan Vančura z Řehníc pánem na Kostelci. Týž vymohl 
Kosteleckým L 1537 majestát na potvrzení svobod a pečetění červeným voskem. Zemřel asi I. 1539 zůstaviv 
Čtyři syny. Mikuláš ^ nej starší z nich, ujal Kostelec, a poněvadž byly tvrz a mlýn při ní na Labi na sta- 
vení velmi sežlé a jez nespraven, připsal mu král 100 kop na prostavění. Na sněmě 1. 1548 povoleno mu 

*) Arch. Kostelecký. 2) Arch. č. I 524, Arch. Třeboňský. ®) Arch. Kostelecký. *) Arch č. 1. 625. Arch. Třeboňský. 

Hofler F. r. K II. 69. *) Formulář musejní. Palackého děje III. a. 522, Arch. Třeboňský. ®) Arch. č. I 525. Arch. 

Třeboňský. Jindřich byl již r. 1444 pánem na Kostelci tStará kniha Celakovská), avšak Vilém psal se ještě 1 1466 z Kostelce 
(DD 19 p. 93). **) Staré knihy Kostelecké. “) Arch. č. II 310. **) Staré knihy Kostelecké. Tamže. **) Arch. Třeboňský. **) Knihy 
Kostelecké, Arci. Třeboňský, CČM. 1836, str. 294. «») Arch. ř. VI 576. *’) Zápis ten jest v archivu Třeboňském. *8) DZ II 17. 
Také vymohl Kosteleckým l. 1607 majestát na rybník. Arch Kostelecký. Lupáčův kalendář. V knihách Kosteleckých na- 
zývá se Vácslav Hysrle z Chodův pánem na Kostelci. Reg. kom. soudu. 


KOSTELEC NAD LABEM TVRZ. — PŘEROV ZÁMEK. 


165 


na opravu zboží Kosteleckého do 1000 kop. To pak majestátem (1552) jemu a bratru Jindřichovi pojištěno.^) 
Později ujal Mikuláš Jiřice a postoupil Kostelce Jindřichovi^ což se stalo před r. 1563.^) Jindřich zemřel 
před r. 1572, zfistaviv sirotky. Poručníci jich obesláni 1. 1572 do 'icomorního soudu o výplatu Kostelce. Byl 
si ho totiž již 1. 1571 Jáchym Novohradský z Kolovrat u dvora vymohl, aby mohl Kostelec vyplatit! a do- 
volení to 1, 1573 a 1577 opakováno.®) Jáchym toužil po tom, aby dostal Kostelec dědičně, ale císař si roz- 
hodné přál, aby zůstal při komoře (1574). Prozatím ještě byl v držení statků v Jindřichových; ale poručníci 
1. 1583 zase obesláni o výplatu. Ale kdežto Jáchym Novohradský o to jednal, aby Kostelec jen jemu a ni- 
komu jinému zastaven neb prodán nebyl, dal císař jednati s poručníky o koupeni Kostelce. L. 1586 k tomu 
došlo, že sirotkům zaplaceno a Kostelec připadl k panství Brandýsskému.^) 

Tím se konči dějiny staré tvrze, která za 17. století zanikla kromě zdi u staveni popsaného. 


PŘEROV ZÁMEK. 



Starém Přerově připomíná se prvotně tvrz, ale jak svědčí nynější rozloha, bylo tu později sídlo, 
jež svou rozsáhlostí vynikalo nad obyčejnou tvrz a podobalo se takovým stavením, jimž se 
říkalo v 16. století zámek. Také hrubost zdivá svědčí o tom, že nynější stavení vzniklo dříve 
než v 16. století. Zámek Přerovský založen jest do pravidelného čtverhranu tak, že jest 
omezen hlubokým vyzděným příkopem, přes nějž se vstupuje od severní strany po kamen- 
ném mostu spočívajícím na dvou obloucích (jeden jest zazděn) s hmotnými parapety, což 
vše zavírá násep. Uvnitř bývá u těch a takových zámkův zastavěna celá plocha, takže je 
stavení na všecky čtyři strany a uvnitř dvůr, ale v Přerově jsou stavení jen na jižní a východní straně. 
Tam, kde se spojují, totiž v jihovýchodním rohu, jest výstupek položený na hrubých krákorcích, jehož spodek 
i s velikou světnicí vedle něho jest zámeckou kaplí. Stavení jest vyzdviženo do druhého poschodí, ale nad 
ně vyniká ještě osmihranná vizka zděná s jehla ncovou střechou. Na ní býval orel a v ní starobylý zvon. 
Obvyklá věž tu schází; snad bývala nad branou neb blízko ní, tedy na severní straně. 

Tak zvané císařské pokoje bývaly prý u severního konce východního štoku, ale ten již před lety 
byl tak zřícen, že nemohl býti obnoven Západní konec jižního Štoku 1. 1841 znova přistavěn. 

Venkovské stěny zámku ozdobeny jsou malbami škrabaného díla bělošedé barvy v žlutošedé. Léta 
1854®) byly něco zřetelnější nežli jsou nyní. V druhém poschodí východního štoku na rohu u prvního okna 
jest obraz ženské pod stromem, nesoucí konvici a klíče, jak se do nějakého stavení ubírá. Mezi prvním a 
druhým oknem jest zajímavý obraz. Dva muži nesou kádf na sochoru a s nimi běží pes; nesou ji k muži 
bradatému v městském rouchu, jenž drží v levici nádobu a pravici pozdvihuje, jako by poroučel neb schva- 
loval. Za prvním nesoucím jest muž podávající sběračku podobnou kesfrku, u pána stojí jiný, pozdvihuje 
Širočinu,’) za nimi viděti ještě 
hlavu nějakého diváka. Prázdné 
místo jest vyplněno ozdobou na 
způsob rozletité orlice s výhonky 
a hrozny. Dopadá to tak, jako 
by nesli víno neb pivo pánovi 
k okoušení, jen muže se sekerou 
nelze si vyložiti. Na třetím obraze 
jest jakési město otevřené. V zadu 
jsou dva domy s hranatou věží, 
před tím jsou rozličné domy a 
zejména věŽovatý dům, k jehož 
prostému průjezdu kráčí mužíček 
se psem. V právo před tím json 
pahrbky a docela v popředí 
spodek stromu. U něho stojí muž 
drže levicí sekeru položenou na 
rameni a nesa v pravici nádobu; 
proti němu jest prostovlasá žena, 
která mu podává věnec z růŽÍ. 



Přerov n. L. Situační plán zámku. 


Arch. gub. *) Arch. Kostelecký. Reg. kom, soudu Arch, dv. komory a Třeboňský. Reg. kom. s. Arch. gub. 
*) Časop. Lumír 1854 I 381. ®) V Lumíru se vykládá na shánéČku. 


166 


PŘEROV ZÁMEK. 


Mezi městem a horami za nimi 
jsou dvě jabloně, za jednou vy- 
niká had držící v tlamě jablko, 
po němž z města dlouhá ruka 
sahá. Patrně tedy obraz Adama 
a Evy vypuzených z rAjc. Mezi 
třetím a čtvrtým oknem jest Spa- 
sitel na kříží a pod ním stojí sv. 
Maří a sv. jan. 

Zvláštní jest obraz, na němž 
viděli poprsí bradáče, ale r&že 
rozvíjejí se v ozdobné lupeny na 
zp&sob fafrnochův a spodek 
zúžený jest v úzké nádobě, z níž 
vynikají podobné lupeny. Jest 
pak kromě toho na jiném obraze 
nádoba, z níž se rozvíjejí lupeny 
týmž ozdobným způsobem jako 
u předešlého. Pod těmito obrazy 
a okny táhne se Široký pás s roz- 
valinami, do nichž jsou vpraveny postavy lidské a zvířecí, pod tím pásem pak jest ru štika, jak panovala 
v 16. století. Na straně jižní a na výstupku jest nad okny pás, vyplněný z části rozvalinami, z části válečnými 
výjevy (městem, stanem, vojíny s oštěpy). Mezi okny jsou obrazy. Spisovatel Článku v Lumíru viděl tu kra- 
jinu s horou uprostřed a malým stromem, dva muže za sebou kráčející, kopí držící, ženu těhotnou, která 
majíc trám ve svém oku hledá mrvu v oku jiné ženy, pak strom, šest vojínův s kopími, zase strom, mnoho 
Žoldnéřův, stan a velké město. Kromě toho jest na venkovských zdech mnoho zajímavých drobností.^) 

Přerov jest stará osada. Již k r. 1227 čte se, že Kojata HrabiŠic odkázal Kunrátovi dědictví své 
*na Přerověc.2) Od nepaměiných dob patřil Přerov klášteru Břevnovskému^ jenž tu teprve tvrz vyzdvihl. Bý- 
valo zvykem starých klášterů, že některá svá zboží na čas pronajímali. Bývalo tak i s Přerovem a zdá se, 
že Ranek z Přerova (1266) a Matouš odtudž (1279) byli buď služebníci kláštera aneb nájemníci, což lze se 
domnfvati i odtud, že se oba v listech Břevnovských připomínají.®) Klášter měl v okolí ještě několik vesnic 
kromě Přerova; ty i s Přerovem Hynek Berka z Dubé od robot ke hradu Poděbradskému a dvoru v Sadské 
osvobodil.*) Tak i učinil král Jan (1328), když se byl zase v Poděbrady uvázal a vyňal ty vesnice z pravo- 
mocnosti vladařův Poděbradských.®) 

Klášter pronajal ok. I. 1400 zboží Přerovské Michálovi DrŠtkovi ze SedlČanek na 10 let, což léta 
1400 králem Vácslavem potvrzeno.*) Kdy a jak klášter ujal Přerov, není známo. L. 1419 měl jej v mocí 
a chtě do svého držení dostati Bratkovice a Nabdín, které si Petr z Ttkova najal do životův svého a man- 
želky své Anny ze Svinné, postoupil mu Přerov (1419) na též výminky a přejal od něho Bratkovice. Petr 
přijav tvrz, dvě popluží, vinici a tři rybníky a jiné příslušenství slíbil stavení a braň tvrze zachovati i opra- 
vovati a to na spásu své duše a 
beze všeho úplatku, jakož i faráře 
Břlstevského dřívím zásobovat!.^) 

V čas největších bouří (asi 1421) 
strojil na Přerově svatbu Fryckovi 
z VyŠehořevic.*) Přerov měl po 
smrti Petrově spadnouti na klá- 
šter, ale klášteru se již nikdy ne- 
dostal. Císař Zikmund zapsal tvrz 
Přerov s vesnicemi Jindřichem ze 
StrářCj jenž jej od neznámého 
držitele vyplatil. Kromě toho mu 
dovoleno peníze naložili na opra- 
vení tvrze.*^) Jindřich a synové 
jeho Michal a jiřik učinili 1. 1457 
smlouvu s klášterem Břevnovským 
o zástavu Přerova.^®) Jindřich ze- 
mřel léta 1466 a Přerov držel po 

Soupis Českobrodská 119 atd. ®) Reg. I 333. 3) Reg. II 202, 502. *) Reg. III 233. Rcg. III 674. ») Kopiář Pře- 
myšlovský. 7) Arch. Břevnovský. ») DD 33 str, 272- Arch. č. II 452. Arch. mus. 






PŘEROV ZÁMEK. 


167 


něm syn Jiřík, avšak i ten před rokem 1476 zemřel, jeho dcerou tuším byla Johanka ze Stráže (f 1495), 
která se vdala za Jana ze Šelmberka. Ten se proto (po prvé 1. 1484) psal pánem na Přerově.^) Jan získal 
ke Přerovu některé vesnice a vyprosil u krále, že (1499, 23. lednaj ves Přerov za městečko vyzdvihl.®) Hejt 
many tu měl před r. 1499 Jindřicha Hložka ze Žampachu, ok. 1. 1502 Petra ze Stranová a 1. 1507 Vácslava 
z Nehvizdek.®) Jan zemřel 1. 1508 zůstaví v tři syny Jiříka^ Jaroslava a Jf indřicka. Tito se pak rozdělili 
o hojná zboží otcovská Při tom se Přerov dostal Jaroslavovi, ale ten jej prodal 1524 obci Vitšiho mésta 
Praěskéko*) Aby obec zboží to koupiti mohla, všichni zásobní sousedé, kdo co mohl, půjčovali městu k za- 
placení toho zboží a město jim pod svou pečetí jistotu zdolávalo, aby mohli ke svému přijíti.**) L. 1529 
rozdělilo se Staré a Nové město o zboží posud jim společně náležitá. Staroměstští obdrželi Přerov s větší 
částí zboží a Klumín, Novoměstští dostali od Přerovska Mochov a Nehvizdy s 6 vesnicemi a zboží Malešické.®) 
Oboje města propadla 1547 své statky. Král 
Ferdinand zabrav Přerov nevrátil jej klášteru 
Břevnovskému, nýbrž učinil jej statkem 
komorním a při vtělil k němu také vesnice, 
které od r. 1529 Novoměstští drželi.'^) Ač- 
koliv Přerovsko sousedilo s Brandýsskem a 
Poděbradském, obdrželo přece svou vlastní 
správu. L. 1560 byl tu hejtmanem Jan starší 
Robmkáp ze Suckéy jenž zámek, dvory a pi- 
vovar opravoval. Přes to, že bylo hospodář- 
ství na komorních statcích chatrné, přece 
Přerov hezky vynášel. V 1. 1561 — 1564 pře- 
stavoval se zámek a nový pivovar. Poslední 
léta nakládáno ročně okolo tisíce kop. Zá- 
mečnickou práci dělal 1. 1564 až 1568 Mates 
HandŠuch, dvorský zámečník. Purkrabí byl 
tehdá Jiřík Hartmanický ze Hrádku. Po něm 
uveden v týž úřad Zikmund Racek z Dou- 
bravy (1569). L. 1582 zase se na zámku 
stavělo. Opravovalo se v císařských pokojích, 
jež znova zřízeny. L. 1583 vydlážděn pří- 
kop a Jan zedník z Čelákovic povýŠoval zdi 
v příkopě. L. 1584 opraveno dláždění na 
zámku a dělán nový most ze zámku do 
nové obory bažantí L. 1596 byl tu správ- 
cem Michal Albrecht z Šontálu. Týž posílal 
třikráte za týden raky na tabuli císařskou 
a to jisté dni v červnu a červenci. Když 
léta 1596 zemřel, dosazen za hejtmana Jan 
Habartický z Habartic. Řehoř Plachta, písař 
důchodní, jenž měl 1597 veselku, prosil 
komoru, aby s přáteli svými tři neb čtyři 
hodiny na zámku v dolejší světnicí u sní- 
daní zůstati mohl a takové snídaní aby z důchodův panství učiněno bylo; ale poněvadž císař na svých 

zámcích veselí, křtiny, hody a kvasy dokonce zapověděl, nařízeno mu, aby si k tomu některý dům v Pře- 
rově objednal a své přátele tam uctil. Purkrabí byl 1597 Jan Letňanský z VyŠerovic. Léta 1601 poslán na 
Přerov Kunrát Engler, dvorský truhlář, aby zámek v rys uvedl a vyrýsoval, což se i u jiných zámkův dělo. 
Protože Habartický také hejtmanem Poděbradským učiněn, byl Přerov 1. 1604 tomuto podřízen.®) L. 1606 byl 
tu Bohuchval z Berbistorfu zase samostatným hejtmanem.®) 

Objem panství ztenčen ok. 1. 1608, když císař zastavil Mochov a Bříství, ještě pak více nedlouho 
potom, když oboje a k tomu pět vesnic M. Majdaléně Trčkové nadobro odprodal.’®) Poslední nám známí 
hejtmanové byli 1612 Jan starší z Habartic a 1615 Jan Ledecký z Granova.’’) L. 1616 byl Jan Celler z Rosen- 

tálu hejtmanem i Brandýsským i Přerovským. Přerovské zboží byvši ztenčeno tuším roku 1616 nadobro 

k Brandýsu připojeno, aby se ušetřil velký náklad na služebnictvo. 

Zámek Přerovský zpustl za vlády komory a Brandýsských pánův tak, že r. 1848 skládal se skorém 

') Arch. Olešnický ve Vratislavi. Arch. č, VI 568 — 575. *) Arch. gub., Kutnohorský a Českobrodský. *) DZ. 1, 
E 24. Václav z Nehvizdek byl za něho purkrabí až do r, 1510 (Arch. gub. Reg. kom. s.) Staří letop. str. 464 Purkrabě 1534 
Bohuslav z Vražkova. ®) Rkps. Gersdortský. Viz Sněmy II a Pam. arch. X. *) Arch. gub DZ. 132. F 5. ®) DZ. 122, O 2. DZ. 
135. G 7. “) Reg. kom. s. Rozvrž, sb. 26. 


4 


A 



Přerov n. L. Nádvoří zámku. 


168 


PŘEROV ZÁMEK. - VYŠEHOŘEVICE TVRZ. 


ze Samých zřícenin, tak že v starém stavení neporuŠeina byla jediné kancelář a jen západní konec jižního 
stavení byl dobrý, protože zřízen znova (1841) na byty.^) Ostatek opraven v 1. 1872 — 1873, při čemž pode- 
přeno v přízemí na klenutích a vystavěny z venČí opěrtié pilíře. Také odklizen starý šindelový přístřešek na 
severní straně a nahrazen novým.*) 


VYŠEHOŘEVICE TVRZ. 



Iři poplužném dvoře ve Vyšehoře vících nacházejí se ještě dosti veliké zříceniny bývalé tvrze. 
Z věnčí ani nevyhlížejí, jako by to bývala tvrz. Viděti jest čtverhran tři patra vysoký, jenž má 
až do druhého poschodí Čtverhranatá okna a nejvýše ovální. Když se od východní strany kle- 
nutým průjezdem dovnitř vejde, viděti jes(t, že ty vysoké zdí byly prvotně venkovskými zdmi. 
V minulém století byly tu také zříceniny čtverhranaté ví^Že, z níž 'tři strany až do třetího poschodí vynikaly. 
Dneska již nelze poznati, kde věž a ostatní stavení sc nacházely, protože vnitřní prostora vybouráváním a 
přestavováním měněna. Zřízena jsou tu totiž všelijaká lhospodářská stavení, která se o zdi opírají. Pozoru- 
hodné je, že okolo tvrze hradeb a příkopů nebylo.®) 

Ze starého popisu (1693) jde na jevo, že k dotčeným hlavním zdem bylo přistavěno stavení^ 
v neiTiz uyio o suchych sklčpů H jcdcii pcdzcíiini s sáílkaíTii, svctmcc, kciTiGry, kuchyné » rstcjna. Věž stála 
o sobě. V ní byl v přízemí kurník a nad tím troje sýpky.*) 

VyŠehořevice ves stály jiŽ 1178. Tehdá kníže Soběslav daroval tu popluží kostelu Vylekradskému!^^ 
Jak se zdá založila tu kapitola téhož kostela farní kostel a držela proto jeho podací ještě v 15. stol. Ostatek 
byl vladyČím statkem, který držel za krále Jana Havel. Syn jeho Budislav vyskytuje se v 1. 1335 — 1339 jako 
veřejný notář a l. 1346 obdržel od papeže kanovnictví v Olomouci.®) • Později byl kanovníkem u sv. Víta, 
od r. 1363 také sakristou a zemřel 1. 1368.^) Bratří jeho byVt Macek {1365 — 1370), Miroslav neb Miran, Mareš 
(1365*- 1370), Arz/ř/ e Janovic (| r, 1376) a snad i Va- 
něk (f r. 1365). Ti drželi dva domy na Hradčanech.”) 

Miran koupil 1. 1356 Ivano v na Moravě, prodal léta 
1370 dědiny v Konici a 1.1376 s Mackem v Uherčicích 
k úřadu subsakrísty v kostele sv. Víta.*) Macek prodal 
léta 1369 nějaký statek k děkanství téhož kostela.*^) Po 
Vaňkovi byli léta 1365 sirotci Markéta^ Mikuláš^ Jan 
a Vácslav. Nějaký Jan neb Ješek (1382) byl 1. 1397 
na Moravě, kdež koupil ves Zborovice, avšak v letech 
1402 — 1408 připomíná se zase v Čechách.’*) 

Dvoje popluží ve VySehořevicích patřilo Mi- 
kuláši Kolovratovi s Myšíma a darováno od něho 
(1391) ke zdejší faře. Léta 1407 připomínají se bratří 
Byčen^ Sezema a ZáviŠe z Vyšehořevicy^) Anna z Vyše- 
hoievic soudila se v 1. 1410—1411 s rukojměmi o své 
věno. Z jednání toho jde na jevo, že Prokop z V. 
bydlel v Nehvizdech a že VyŠehořevice patřily Zik- 
mundovi Rokycanskému a jiným.*®) Tento (f 1413) měl 
dceru Kláru a jakási Klára byla také manželkou Frycka 
z Vyšehořevic^ jenž se léta 1415 připomíná.**) V nej- 
větších bouřích po r. 1420 pojal Frycek třetí Ženu 
Annu na Přerově a zabit (tuším 1425) u Opočna.*®) 

Vdova Anna vdala se pak za Rozvodu a VyŠehořevice 
dostaly se Olofernovi nebo Uli ternoví, jenž byi syn 
Fryckův z druhé manželky Machny. Olifer, řečený 
Musik, odpíral tomu, když 1.1437 provoláváno věno po 
Anně.*®) Léta 1450 zapsal všechen svůj statek Heršovi 
z Prošovic a Markétě z Chobolic manželce jeho.*^) Když 

*) Hcber, Burgen VI. 248. *) Soupis českobrodskai na str. 121. *) Heber, Burgen III, 237, V. Trnka, Kounice. 

Soupis Českobrodská na str. 225. *) DZ. 32, F 22. ») Reg. I 162. «) Reg. IV 49, 167, 859, Chytil CDM. VII 606. TDP. V 12, 

3, 135. ®) Tomek, Základy IV 145 — 146.®) Dsky Brněnské, Archiv kapitulní. ^®) Rel. tab. l 436. “) Dsky Olomoucké, DD 14 1.201, 
Lib. conf. Rel. lab. I 474. Lib. erect. XII 67, DD 14 f. 169. **) Rel. tab. I 73-74. >*) Rel. tab. II 121, DD 33 str. 274, TDP 
II 463. DD 33 str. 372. V ty časy žil z F., syn Jana Dítěte a Anny ze Soutic, jenž mél statek v Loaynách (DD 

15 f. 269). »«) DD 16 f. 82. >7) Arch. č. III 646, DD 21 str. 141. 



VyŠehořevice. Půdorys tvrze. 


VYŠEHOŘEVICE TVRZ. - ČELÁKOVICE TVRZ. 


169 


L 1456 zemřel, uvázali se tito ve Vyšehořevice tvrz a jiné statky, ale prodali VyŠehořevice 1. 1457 Janovi z Ne- 
dilišt. Vladykové z Vyšehořevic připomínají se potom i v 15. i v 16. stol., avšak tvrze zde již nikdy neměli. 
Vyšehořevice zajisté držel v 1. 1488—1503 Jindřich z Dlouhévsi}) Nedlouho potom koupeny ke Přerovu, 
při němž se l. 1524 Vyšehořevice tvrz s podacím kostelním nacházely. Od Přerovska postoupeny 1611 
ke Kounicům. 



Vyšehořevice. Bývalá tvrz 


ČELÁKOVICE TVRZ. 


jieverní část městečka Čelákovic nazývá se Čelakovský Hrádek (nikoliv Celakov). Není od městečka 
ničím oddělena, ale má polohu takovou, že jest na Opyši, ostrohu, který se u Labe končí a západně 
údolím potfičku omezen jest. Zde jest kromě kostela ze Samého štukoví postaveného fara, škola, 
mlýn, s,taré stavení, řeČ. tvrz, v němž jest hostinec, a ještě některý grunt. Tvrz jest nevelké, ale pevné Čtver- 
hranaté stavení. 



Zdá se, že ve 14. století byl kostel s obydlím panským v jednom zavření jako pravý hrádek. 
Čelákovice byly prvotně komorním zbožím, ale král Vácslav II. prodal městečko l. 1290 klášteru 3edleckému\ 
od toho se dostaly 1. 1300 kapitole v Sadské^) ale i od té po nějakém čase prodány. Brzo potom seděl tu 
vladycký rod, z něhož pocházel (1321) Jindřich převor v Strakonicích.^) Tvrz zdejší drželi 1 368 - 1 377 
tišek z Okoře^ v 1- 1383 — 1388 7an syn jeho. Mívali zde také své purkrabě 1378 — 1480 Viléma, 1353 Těmu, 
Jiříka a Pechu Pytlíka Potom Čelákovice bud prodány aneb zastaveny, měl je totiž 1391 František a 1393 
Albert Kamaréřové^ kteří faráře ke zdejšímu kostelu podávali.*) V 1. 1395 a 1396 zase je měl Jan mladší 
zOkoře^^o němž následoval Johánek Cášský. Za nich se tu vystřídali purkrabě 1389 Jiřík, 1397 — 1402 Hereš. 
Po smrti Janově vidělo se poručníkům sirotkův jeho (1401) prodat! tvrz a městečko Čelákovice s podacím 
Janovi z Kluáova^') ale po nějakém čase zase dotčení poručníci se v Čelákovice uvázali a podávali sem léta 
1403 nového faráře. Purkrabí tu byl 1. 1403 Mareš Mardík. Po roce 1406 uvázal se v Čelákovice Jindřich 
Cášský a držel je ke hradu JenŠteinu. Tak to nacházíme od r. 1412 a ještě 1. 1433 Ze starých zápisův měst- 
ských jde na jevo, že patřily v polovici téhož století k Mochovu, v I. 1145—1463 k Toušeni a 1.1471 již 
se vyskytují jako příslušenství Brandýského panství. Za celou tu dobu zde nikdo nebydlel a povrch hrádku 
velice se změnil. V zápisech 16. stol. se již o tvrzi nemluví. 

Prostoře okolo kostela říkalo se Hradištko. V 16. stol. měli tu Koutští z Kostelce dům v nově vy- 
stavěný, k tomu mlýn a dvůr. Domu tomu se říkalo také Hradištko a býval v drženi různých rodin šlechti- 
ckých. V 17. stol. se mu říkalo tvrz, poněvadž se tak každému panskému obydlí říkávalo. 

Arch č IV 190, VI 579. Arch. Třeboňský. •) Reg. II 801. *) Reg III 298. *) Lib. conf. Stará kniha Celakovská 
(Zemský arch). Rel. tab. II 593. 




TVRZE V OKOLÍ BRANDÝSA N. L. 


městečku Toušení stála tvrz, později zámek 
reČerý, v níž se ještě v 16. století bydlívalo. 
Avšak když koupena Toušeň k Brandýsu za> 
ni kal zámek tak rychle, že ke sklonku 18. stol. 
mnctiAS jen málo po něm zbývalo, jak Schaller (Kaurz. 
293) svědčí. Toto »máIo« pak od pozdějších spiso- 
vatelův opakováno. Stávala v zahradě při vílle č. 87, 
těsně při břeht Labském, kde ještě patrné jest okrouhlé 
tvrziště a část příkopu.^) 

TouŠeň se připomíná 1. 1293 jako vesnice, v níž 
byl přívoz patricí Lysskému kostelu. Jak se zdá, byl 
zdejší hrádek jměním komorním. Králevíc Karel se tu 
r. 1338 zdržoval, a když tu spal, přišlo naň rozjímání 
o Čtení: * * Podobno jest království nebeské pokladu skry- 
tému v zemi€, kteréž v XI. kapitole svého životopisu 
sepsal.^) L- 13C5 prodal Mikuláš syn France Thesoldova 
Pražský měšťan Toušeň Mikuláši Jentešovi spoluraěště- 
nínu.*) Od tohoto koupil Moravský tnarkrabé^ tvrz 

a ves Toušeň. Karel IV. toto potvrdil (1370) a oby- 
vatele, dokud by Jan v držení byl, ode všech krajských 
ůřadův osvobodil.^) Markrabě Jadok zastavil Toušeň 
panovi z Mickalovic. Janovým purkrabí v I 1410 — 1417 
byl Vácslav z Charvatec držitel dvora v Byšicich a po- 
tom držitel Chrastu.®) Jan se tu také někdy zdržoval, 
zejména jednou 1. 1415,*) 

Léta 1421 vytáhli Pražané proti TouŠeni. Dne 12. 
dubna opustili město a obléhali Toušeň až do 15. t. m. 
Tu teprve hrad se poddal na výmínky takové, že po- 
sádka mohla odtáhnouti.^) Toušeň dostala se potom 
v držení Jana ze Smiřic^ jenž ji měl zejména 1. 1427.*) 
Po skončených válkách vrátil ji Petrovi synu Janovu, 
a ten se psal 1 1436 sed. na TouŠeni. Mezitím bylo dě- 
dičné právo n£ Toušení, jež bylo posud jen zástavou, 
přešlo na Jiříka z Poděbrad, byvší postoupeno předku 
jeho Bočkovi od kteréhosi panovníka. Jiřík obeslal 
o Toušeň Petra, ale nic více nevysoudil, než že mu 
přiznáno bylo právo výplaty.*) Toušeň zůstala i potom 
Michalcům. Za nezletilosti mladého Jindřicha spravoval 
ji fan ze Smiřic, ale když se Jindřich 1, 1446 oženil, 
postoupil mu i Boleslavě i TouŠeně.^*) Jindřich měl tu 
purkrabě 1451 Popela (z Vesce) a 1463 Petra Sudu 
z Kunratic.^^) 

Zdá se, že držel Toušeň do smrti a že se po něm 
dostala Jiříkovi z Poděbrad. Od té doby byla dědičným 
zbožím Jiří ji dal synům a ti jí prodali.^^) Zdá se, že 
ji koupil Oldřich Bradáč^ jenž se pak psal z Toušeně 
a v I. 1467 — 1472 Chvatěruby držel. Syn jeho ‘ýiři měl 
zajímavou při d slup na Jizeře^^) a držel Toušeň tuším 
ještě 1. 1488. Komu jí prodal, není známo; jen je znám 
kol. 1512 zdejší purkrabě Jan z Bezdědic.^*) Kdysi okolo 
I. 1518 nabyl jí ^an Pasek z Vratu. Týž jsa ještě že- 
bravým žákem šel jednou do Prahy na Toušeň, po- 
hlédl na zámele a vzdychl si, kdyby také někdy tento 
zámek se zbožím mohl jeho býti. Když si pak svou do- 

*) Soupis Karlínská na str. 304. *) Reg. II. 698, Font. r. 
B. III. 355. “) Tomek, Děje Prahy II 421. •) CDM. X 104. 

Lib. erect. VIII 116, 149, X 96, Rel. tab. II 113, Arch. 
Boleslav. ') Arch. ě I 402. ’) Vavř. z Březové, St. letop 45. 
®) Bezold. •) Rcl. tab. I 106, II 157, 184. Arch. č. lll 34. 

Stará kniha Čelakovská. '*) Rel. tab. 1 164. ^*) Tamže 
a 161. “) Arch. mus. 


vedností výše a výše pomohl, dostal se v držení Tou- 
šeně skrze nějakou paní Jandovou od Kutné hory.^) 
Zadlužený statek svými penězi vybavoval a tvrz obnovil. 
Nikdy prý se tak nerděla a neblýštěla od cihel a od 
jiného stavení jako za drženi Paškova, jako dokládá 
Bartoš písař. Pašek i tu bydlíval, zvláště když moc jeho 
v Praze tuchla. Od r. 1530 pronásledovalo ho neštěstí; 
shořely mu dvůr a mlýn a svrchkův za mnoho kop. 
Zemřel 1. 1533. Možná, že v posledních letech svého 
živobytí Toušeň prodal. Měl ji pak Adam Lev z Rož- 
mitála a ten prodal 1. 1536 zámek Toušeň s městečkem 
a dvorem a dvůr popi. Opočen Kunratovi Krajiřovi 
z Krajku?"') Od té doby patřila Toušeň k panství 
Brandýskému.^) 

« 

Východně od Brandýsa nedaleko Nové Vesce jest 
les Opočen, jenž jméno bývalé vesnice zachoval. Místu 
na levém břehu Jizery, kde tvrz stávala, říká se v do- 
brém pivě a vypravuje se o krásném zámku a pivováru."*) 
První známý držitel (1339) je Přibek?) L 1404 patřil 
Opočen Jaroslavovi z Ryzemburka^ jenž t. r. nový oltář 
v Kostele sv. Kosmy a Damiána Boleslavském založil.*) 
L. 1417 byl již mrtev a pozůstalá vdova Anežka byla 
zase vdána za Vácslava z Studené?) Na Opočně měla 
Ožanka vdova po Bernartovi Chotkovi 200 kop gr. věna 
zapsaného a brala odtud 20 kop platu. V tom platu 
Pražská rada Staroměstská zvedla ji 1. 1426 na Opočen. 
Bydlívala v Praze a umírajíc 1. 1436 odkázala statek 
svůj vnuku Bohuslavovi z Dobročovicy) kterému také 
1. 1437 přisouzen, když se naň odúmrtním právem 
sahalo. L. 1462 držel toto zboží Jan Heklik z Zap, 
jenž měl pro něj několik sporů. L. 1464 vyprosil si 
u krále vše právo ódům rtní n« tvrzi Opočně.*) Seděl 
tu ještě 1. 1485-*^®) V 16 st. patřil Opočen ke zboží 
Toušenskému, s nimž připojen k Brandýsu.^^) 

* 

Vrabská tvrz stávala na místě sýpky ve dvoře. 
Z ní vyšel vladycký rod Tluksův Vrabských z Vrabj 
který nosil na štítě dva meče křížem přeložené. Z to- 
hoto rozvětveného rodu, k němuž také Tluksové z Bu- 
řenicy Boiejova a Čecktic patři val i, pocházeli bratří Ry- 
nart neb Ryneš z Vrabi (1360 a 1365) a Albrecht 
z Buřenic?'^) Snad byl bratrem Rynešovým Jetřich^ jenž 
se L 1380 připomíná a 1. 1382 byl již mrtev.^®) Zůstali 
po něm synové Jan a Aleš^ Onen žil ještě 1. 1397, 
avšak 1. 1399 byl mrtev. AleŠ s bratrem a sestrou Ka- 
teřinou prodal 1. 1397 plat na Vrabí k oltáři Všech 
Svatých v Staré Boleslavi,^*) kterýžto nadal pozdějším 
zápisem (1399) tak, aby tu byly zádušní mši slouženy 
za královský a Vrabských rod.*^®) K podobným službám 
zavázal se mu také farář na Hrádku ii Brandýsa.-*) Aleš 
připomíná se 1. 1415 naposled mezi patrony Všetatského 
kostela.*^^) Zemřel téhož roku. 

*) St. letop. 420. •) DZ 42, F 20. Viz i Pam. arch. Vlil 
343. *) Víz i Práškův popis v Místop bibl. IV 50 - 54. Wi- 
stop. bibl IV 54, Pam. arch. XV 360. *) Reg IV, 256. Lib. 
erect. VI 427. ’) DD 15 f. 66. «) Knihy Pražské. DD 15 f 72 

•) Kel tab II 319, DD 16 f. 91. “) Arch. Kolínský. ”) Jiné 
podrobnosti v Místop. bibl. IV 54—55. “) Arch. Strahovský 

a Želivský. Líb. visit. Tadra Acta jud. II. 177. Rel, tab. 
I 570. ^®) Lib erect, VI 111. *“) Lib erect. V f. 6. ") Lib. conf. 
Staré knihy Pražské. 


TVRZE V OKOLÍ BRANDÝSA N. L. 


171 


Alšovi synové byli Jan^ Jetřich a Vdcslav. Jan 
řídil ;Vrabl 1. 1418 a prodal na ném plat.^) Zabit 1. 1341 
obléhaje Míkiepeško. Jetrich dostal se před r. 1437 
v drženi Dřevčic, Žil jeSté 1. 1444, avšak v 1, 1453 byl 
již mrtev. Vanék, jenž se od r. 1430 připomíná, rozdělil 
se před r. 1437 s Jetřichem a podržel Vrabí.^) L. 1440 
byl na krajském sjezdu v Nymburce, držel pak s Jed- 
notou Poděbradskou. L. 1453 zapsal se, že se nebude 
potahovati na stráň, kterou od zboží Vrabského k Dřev- 
čicím postoupil.®) L. 1454 vydal vesnice zápisné, na něž 
neměl zápisuv. Zemřel nedlouho potom/*) V drženi 
Vrabí následoval syn jeho Jan. Žili tehdá dva Janové, 
starší a mladší. Na Vrabí seděl tuším mladší. Týž ze- 
mřel. Oba Janové obdrželi s Divišem 1, 1453 zápis na 
Dřevčice. Tyto dostaly se pak Janovi mladšímu. Tento 
zemřel před r. 1469, zustaviv syny Vácslava^ Alše^ 
HynkOy Jana (f 1498) a Haškaý) Ti drželi společně 
i Dřevčice i Vrabí a některé vsi zápisné. Z nich ze- 
mřeli Jan a Aleš záhy; Vácslav stal se později pánem 
na Šibřině a Šestajovidch, Hynek obdržel pří dělení 
Dřevčice a Vrabí dostalo se Haškovi.®) Tento se při- 
pomíná několikráte v současných pamětech a naposled 
1. 1527. L. 1531 byl jii mrtev. Zdali měl potomstvo, 
není známo; spíše se zdá, že neměl, protože 1. 1531 
byl dědicem jeho bratr Hynek^ Týí zemřel 1, 1531 ^ 
Vrabí i Dřevčice držel po něm syn Jan, jenž si I. 1545 
tvrz Vrabí ve dsky vložil.®) 

L. 1546 zapletl se do povstání, pročež donucen 
byl statek svůj svobodný Vrabí proměníti v kr. manství 
a slíbiti službu se 3 koňmi zbrojnými.®) Kromě toho 
odsouzen k věčnému vezení domácímu. Zemřel I. 1554 
a pohrben v Dřevčicích.^^^) Bratří Hynek a Karely kteří 
pak Vrabí a Dřevčice drželi, byli tuším Janovi synové, 
Po smrti Karlově držel je Hynek sám. Týž jakož i bratr 
jeho opomenuli po smrti krále Ferdinanda manskou 
přísahu učiniti novému králi. Na to se přišlo 1. 1571 a 
statek jich Vrabský provolán za odumřelé léno. Na 
soudě dvorském pak 1. 1573 nalezeno, že Hynek statek 
Vrabský propadl a ihned se v něj kr. prokurátor uvá- 
zal.^*^) Nicméně s ním milostivě jednáno. Král Maximi- 
lián ponechal mu polovici statku k užívání do života, 
ale když I. 1576 zaplatil 8000 fl., ponecháno mu celé 
jako zástavní statek. Císař Rudolf přál si Vrabí miti a 
proto s Hynkem 1, 1584 jednáno o to, aby je císaři 
prodal. Za Vrabí, Dřevčice a Všetaty nabízeno mu 
35.000 kop miš., kromě toho pobyt na tvrzi Vrabí až 
do podzimka i s čeládkou. K postoupení došlo však 
teprve 1. 1586.*“] Dotyčné tři statky pak připojeny 
k Brandýsu. 

* 

Ves Dřevčice připomíná se již 1. 1052 v základ- 
ním listu Boleslavském,*®) Potom dlouhou dobu není o ní 
paměti. Zdá se, že byly v držení kapitoly Boleslavské. 
Od 14, stol, tu byla tvrz. Na ni přebýval I, 1354 Jan 
biskup Litomyilský a tu řídil o desátcích města svého 
Svitavy.^*) L. 1375 držel Dřevčice Jindřichy příbuzný 
biskupa Olomouckého,*^) tuším týž, který se později 
z Bělé, z Rožnova a z Mírová nazývá. Týž prodal 1. 1382 
tvrz Dřevčice s příslušenstvím Petrovi biskupovi k Olo- 
mouckému biskupství?^') V přímém drženi biskupův Dřev- 
čice nezůstaly dlouho. Ještě za živobytí Petra biskupa 
(t 1387) osazeny Dřevčice od jeho nepřátel, zejména 
je držel Aleš z Cimburka a to až do r. 1392, kdež je 

*) Lib. erect.X 96. *] Rel. tab. II 153, Staré knihy Praž- 
ské. *) Arch. arcib, v Kroměříži. Rel. tab. I 117. ") Arch. č. 
III 573, Arch. gub. DD V iJ46, DZ. 170N 10. ®) Staré knihy Ko- 
stelecké. Arch. kapit Reg, k. s. DZ. 250 J. 21. •) DD. 
64 Btr.621- ") DZ. 170 N 10. “) DD. 17 str. 461, 43 str. 61, 
Arch. gub. Arch. gub. “) Reg. 1 47. “) Borový Lib. erect. II 

179. CDM XI 10. >•) CDM XI 559. Rel. tab. I 475. 


prodal a věno manželky své Anežky převedl na Mo- 
ravu.*)! Král Vácslav, byv zpraven o tom, kázal Dřev- 
čice vrátiti Mikuláši biskupovi, jehož 1. 1397 jako 
patrona zdejšího kostela farního nacházíme.®) Týž tu 
téhož léta zemřel.®) Nástupce jeho Jan Mráz měl 
tu 1. 1398 purkrabí Hej mana, bezpochyby příbuzného 
svého.*) Dotčený biskup prý pro veliká vydání biskup-- 
ství za předešlých let zastavil největší a nej výnosnější 
panství svého stolu, mezi jiným zastavil i Dřevčice ok. 
1. 1406 Beneši z Choustnika a Maně, manželce jeho.^) 
Druhý nástupce Janův Kunrát z Vechty vyplatil zase 
Dřevčice od Many, vdovy Benešovy. Peníze na to dal 
Janek z Chotimic hejtman Vratislavský půjčí v Kunrá- 
toví také 320 kop, kteréž se poslaly do Řima za po- 
tvrzeni v biskupství. Když tedy Kunrát odešel l, 1412 
za administrátora do Prahy, odevzdány Dřevčice Jankovi 
od Vácslava probošta Vyšehradského jakožto admini- 
strátora Olomouckého a Kunrát mu vydal na ně 1414 
zástavní zápis.®) 

L. 1421 pozbyl Kunrát, jenž držel se stranou pod 
jednou, všech statků v v Cechách. Jrycek z Vyšehořevic 
opanoval Dřevčice a držel je 1. 1422.®) Po něm je opa- 
noval Jetřich Tluksa z Vrabí a aby zůstal v jejich 
drženi, přijal je (1437) od Janka v zástavu do čtyř let,®) 
avšak Janek, nemaje peněz, nikdy jich nevyplatil. Za těch 
dob tvrz a dvůr pro neopravování velmi na stavení 
scházela a pustla; a poněvadž se 1. 1444 zeď okolní i na 
tvrzí na dvé velmi škodně rozpadla, připsal biskup Pavel 
z Miličina peníze na její opravu a zapsal Dřevčice (1444) 
Jetřichovi a Janovi, synu jeho prvorozenému, do jích 
obou životův. Jetřich založil 1. 1447 nový rybník Kle- 
novec a to s velikým nákladem. Tvrze Jetřich neopra- 
voval a mezitím i s Janem synem svým zemřel. Biskup 
Jan, nemaje peněz na vyplacení, zapsal proto Dřevčice 
(1453) Divišovi synu Jetřichovu a strýcům jeho Janovi 
staršímu a Janovi mladšímu. Také Diviš brzo zemřel a 
Dřevčice dostaly se potom Janovi mladšímu. Když 
tento před r, 1469 zemřel, dědili i Vrabí i Dřevčice 
synové jeho Vdcslav^ Aleš, Hynek, Jan a Hašek. Král 
Jiří jim 1. 1469 Dřevčice potvrdil, taktéž je potvrdil 
l. 1472 král Vladislav. Vácslav jako nejstarší spravoval 
oba statky. Ok. I. 1492 došlo k dělení bratří. Dostaly 
se na díl Hynkovi, ale protože měli na ně Životy jci! 
nejstarši dva bratří, dovedl toho Hynek, že mu Stani- 
slav biskup 1. 1500 Dřevčice do jeho živola zastavil, 
tak aby nikdo jich vypláceti nemohl, leč jen biskupové.®) 
Přes to dal si Hynek ještě jednou (1503) držení tvrze 
potvrdí ti.*®) Aby pak i synu jeho Janovi týž statek 
zajištěn byl, vymohl si Hynek 1. 1524 u Stanislava 
biskupa, že oběma zápis svůj obnovil, Hynek zemřel 
1. 1531. Syn jeho Jan, jenž také Vrabí držel, bydlíval 
obyčejně na této tvrzi, toliko poslední odpočinek 
(f 15Í54) dostal v Drevčickém kostele. Za synův jeho 
Hynka a Karla učinil biskup Marek ještě poslední po- 
kus, aby byly Dřevčice vyplaceny. Nemoha sám v^rplatiti 
statek, »který v rukách světských zastaven, netoliko na 
stavení tvrze sešel a jako nejvýš zapuštěn jest*, dovolil 
proboštovi Vilémovi Prusinovskému z Víčková, aby jej 
vyplatil.**) Ale i ten nic neučinil. Konečně prodal 
Hynek (1584) Dřevčice císaři Rudolfovi, jenž je připojil 
k Brandýsu. 

V městečku Zapích stávala tvrz bezpochyby 
u kostela, jenž na pravém břehu potoka na skalném 

') Usky Brněnské VII 1037 *) CDM XII 299, Lib- conf. 
*) Oesterr Archiv f. Gesch. 1833- Volný ve své církevní topo- 
grafii tvrdí, že zemřel na Mírově. *) Rkps. kapit. Pražské. 
®) Dsky manské v Kroměříži. Arch. arcíbisk. v Kroměříži. 

Reliq. tab. II 288. ®) Arch. gub. ®) Arch. arcíbisk. v Kro- 
měříží, Arch. gub. *®) Reg. kom. s. Arch. gub. Arch. Kro- 
měřížský. 


172 


TVRZE V OKOLt BRANDÝSA N. L. 


ostrohu stojí.^) Jméno Zap naskytuje se již v základním 
listu Boleslavském,^) ale děj sluší vztahovat! na Zepce. 
Na počátku 14. století seděli tu bratří Vilémy Slavata 
a Vzňata^ kteří se 1. 1329 připomínají.®) Tehdá ukončili 
při svou s opatem Strahovským o podačné právo kos- 
tela, ze kterého jednání jde na jevo, že opatu (tuším 
jen jako osoběj část Zap náležela. Slavata snad byl 
1. 1331 již mrtev;^) tehdá totiž si oba ostatní statek 
svůj Šestlice za Kvici vyměnili.®) Vedle těchto Zapských, 
jichž erbovním mámením byly 2 železné klobouky, vy- 
skytuje se 1. 1349 Vaněk ze Zap^ držitel jiné části a 
ten připomíná se 1. 1364 mezi patrony zdejšího kostela 
a ještě 1. 1382.^) 

Z dotčených tří bratří měl Vilém (f 1364) syna 
Jana^ který 1, 1364 žil, a Vzňata, jenž ještě 1. 1364 
žil, měl syny Viléma^ který se stal 1. 1361 farářem na 
Horkách, a Jana^ který 1, 1364 Žil. Synem některého 
z nich byl Vzňala^ jenž se stal 1. 1371 farářem v Chvatě- 
rubech.^) T. r. tyl držitelem jedné části Joklin Vzteklec 
z Prahy, který sám si právo podací kostelního osobo- 
val a o to se až v Římě soudil. Po něm následovaly 
Kateřina vdova a Markéta dcera a po této dcera její 
Kateřina držíce část Zap a Mstětice. Po nl dostala se 
Část Zap Aničce, manželce Vácslava Štuka a Mikuláši 
z Vrapec bratru jejímu a Jakuba Benešovkého. L. 1392 
drželi tuto část Štěpán Frovin a Mikuláš Heklik. Tehda 
vznikla pře o podací mezi nimi a držiteli druhé části totiž 
J^anem synem Vzňato vým, Vilémem farářem v Budči 
(synem Slavato/ým) a Bohunkem (f 1. 1414) synem 
Jana Vilémova. Tato strana vyhrála.®) Zdali byl příbuz- 
ným jich Vilém ze Zap^ jenž 1, 1394 Štítary u Králova 
Městce držel a ještě 1. 1398 žil, není nám známo.^) 

L, 1403 bylo panství v Zapech rozděleno mezi 
Mikuláše Heklíka a Vita Frovina, Jana Vznatina, Bo- 
hunka a M. Záviše Vznatina.^®) Ale za nějakou dobu 
Mikuláš a potomci jeho, kteří se zvali Zapskými ze Zap^ 
statky Zapské zachovali. Mikuláš zemřel asi 1. 1405, zů- 
stav! v vdovu AUbětu, syna Zikmunda a několik dcer. 
Vdova s dcerani Annou a Rejnou darovala r, 1407 
k (aře zdejší zenri.^^) Zikmund připomíná se několikráte 
v pamětech potomních, zejména 1. 1430, když vyvadil 
plat. kterýž býval ze Zap Jidáškům placen: pečeť jeho 
spatřujeme na t* *ech listech z 1. 1440, 144*6 a 1447.^^) 
Žil ještě 1. 1451.^®) Držel již celé Zapy, kromě nevelké 
části, které se Hkalo Stránka Zapská a z níž povstala 
ves Stránka. Tuto držel v 1. 1423 — 1448 Mikuláš^ tuším 
potomek některého z předešlých, možná i starší bratr 
Zikmundův.^^) 

Jan Heklik^ soudíc podlé příjmení syn Zikmundův, 
držel také Zepce a Opočen; o poslední zboží, vlastně 
o plat z něho v/dávaný prohrál pří (1462), kterou měl 
s děkanem Boleslavským.^®) L. 1474 připomíná se i se 
syny svými Zdidavem a Hankem.^®) Tento jest bezpo- 
chyby Jan, jenž se od počátku 16. st. připomíná. Třetím 
synem tuším Janovým byl Zikmund, jenž 1. 1508 Dubeč 
a Průhonice dědil. Od toho pocházeli potomní Zapští. 
3fan Zapský věnoval I. 1509 na Zepcích manželce Ka- 
teřině z Výklek, ale zemřel před r. 1517 tuším bez- 
dětek. Vdova Kateřina postoupila t. r. Zepce Mikuláši 

*) Viz Místop. bibl. IV 39. *) Reg. 1 47. *) Tab vet. n. 
30A, Reg. III 594. Vzňata, o němž jest 1. 1318 řeč, snad byl 
otcem těchto bratři. *) Synem jeho byl Vilém v 1. 1364—1329 
farář v Rudči; jiný syn byl Vlk 1. 1392 farář ve Hrobech. 
“) Rel. tab. 1 405. Arch. křižovnický a zemský v Brně. Lib. 
conř. 0 Arch. bibl. Praž. ®) Arch. kapitulní, Rel. tab. II 115. 

*) Arch. u sv. Tomáše, Cod DM. XII 441. »«) Lib. conf. “) Lib. 

crect. V 157, Vil 67. **) Knihy PraŽ. Arch býv. dvorský a 
Třeboň- Arch. arcib. v Kroměříži. ^®) Arch. č. 111 549. **) Knihy 
Pražské. ČOM. 1821, 3. 81. J®) Rel. tab. II 319. “) Arch. Hra- 
decký. 


z Landšteina^) Jenž potom i Zap nabyl.^) Ty totiž 
měli Adam, Zdislav a Jetřich bratři Vrabští z Vrabí a 
Všeslav Vyšehněvský z Šolce a prodali je Mikuláši kdysi 
před r. 1527. Mikuláš odkázav Zapy a Zepce synu 
svému Ondřejovi^ jinak Jaroslavovi (1546), zemřel asi 
1. 1554.®) Jaroslav dlouho Zap nepodržel a prodal je 
1. 1560 Mikuláši Brykndrovi z Brukšiejna^) Tento 
přečkal dvě své manželky, jimž zřídil epitaf v Zapském 
kostele. L. 1586 prodal tvrz, dvůr a městečko Zapy 
se vším příslušenstvím císaři Rudolfovi^ začež obdržel 
statek Svrčovice dědičné a peníze, oč více Zapy stály.®) 
Zapy odtud patřily k Brandýsu. 

« 

Nedaleko Zap u cesty ke Svéir.yslicům, kde je nyní 
položeni na Zápdch, stávala tvrz a dvůr a v starší době 
i ves Zépce (Malé Zapy). Ktéto vsi vztahujeme paméf, 
že r. 1052 kníže Břetislav ves Zapy kapitole Boleslavské 
daroval.®) Kapitola držela ten statek do r. 1421. Okolo 
1. 1400 bylo zdejší hospodářství zcela zpustlé, pročež 
Jan probošt týž statek Prudotovi z Veitmile pronajal.’) 
Probošt František pronajal týž statek před r. 1408 Ja- 
novi Bokoví na 4 léta a později zastavil tvrz se statkem®) 
Vácslavovi Vratoví z Horeky jemuž ji po r. 1421 i ví- 
tězní Pražané ponechali.®) Král Jiří zastavil tvrz pustou 
Zepce Maršoví z Lazec a potvrdil ji I. 1469 Janovi ze 
Zapy který ji od Marše koupil. Od té doby patřily Zépce 
k Zapům. Jan ze Zap věnoval na nich (1509) Kateřině 
z Výklek manželce, která se proto v ně po jeho smrtí 
uvázala a 1. 1517 Mikuláši Zuboví z LandŠteina po- 
stoupila. Tento odkázal Zepce (1546) Ondřeji synu 
svému. ^®) Ale ještě za živobytí Mikulášova (1551) uka- 
zovaly se snahy některých vyplatit! Zépce a držet! je 
pro sebe. Když pak Ondřej 1. 1557 statek Zépce Voj- 
těchovi Kačkovi z Kačina prodal, pokoušela se i kapi- 
tola Boleslavská (1558) o výplatu, ale nevedlo se jí tak, 
jako i král, prokurátoru v I. 1560 — 1561. Konečně se 
to povedlo Pavlovi Lidlovi z Udlova^ a to proto, po- 
něvadž mu kapitola Boleslavská Zépce prodala. Pavel 
prodal Zépce 1, 1576 Mikuláši Bryknárovi z Brukšteinay 
jenž je k Zapům připojil.^’) Tvrz zanikla docela, tak že 
dnes ani znáti není, kde bývala.’*) 

♦ 

Ostrov jest ves v osadě Zapské, a bývala tu tvrz. 
Ves se připomíná již v 1. 1282 — 1288 mezi statky 
kláštera strahovského.’®) Tvrz se připomíná teprve 1.1 398’^) 
a první její známý držitel I. 1403 byl Vit FroveinJ^) Týž 
byl již 1. 1406 mrtev a poručník jeho sirotkův prodal 
zboží Ostrovské Vácslavovi Babákovi z Horek}^) L. 1437 
držel tento statek Martin z Cách Pražan. Nástup- 
cem jeho byl Vaněk Duršmid z Vesce někdejší měšťan 
staroměstský, zejména tu seděl v 1. 1447 — 1451.”) Pro- 
tože dětí neměl, podědili po něm všechno zboži jeho 
přátelé, totiž Petr Popel z Vesce a Prokop odtudž a 
l, 1453 jali se je rozprodávat!.’®) 

Nedlouho před r. 1486 koupen Ostrov od Vácslava 
Hrzáně z Harasova^ a když později Hrzanové Jenšteina’®) 
nabyli, připojen Ostrov k němu a oboje se dostalo 
1. 1544 na díl Vácslavův?^) Nedlouho potom oboje pro- 
dáno. Ostrov dostal se Vojtěchovi Kačkovi z KaČina^ 
jenž jej držel do smrti. Po něm jej zdědila vnučka jeho 

0 Arch. Hradecký. ■) DZ 4 H 1. Od ir. 1627 nazývá 
se pánem na Zapech (Arch. kapitulní). Náhrobek v Zapich, 
ale v žádném tištěném díle není počet let správoě udán. DZ. 
13. M 4. Arch. gub. DZ. 23 G 10. *) Reg. I 47. Arch. 
kapitolní. ®) Arch. bibl. Praž, Tadra. Actajud. VI 344, •) Arch. 
č. II 446, HCfler F.r H. II 294. Arch. Hradecký. **) Reg. 
k. s. DZ. 89 B 17. '*) Místop. bibl. IV 46-57. ' ») Tomek DP. 
I dod. 62. Lib. erect. VI 91. «) Rcl.tab. l 60ž. «) Tadra, 
Acta jud, V 119. ”) Staré knihy Pražské. Arch. arcib. v Kro- 
měříži, Arch č- III 549. ^*) Rkpís Gersdorfský v Budíšíně. 
") Rel tab. II 417. «) DZ. 46. L. 24. 


TVRZE V OKOLÍ BRANDÝSA N. L. 


173 


Lidmila Horská z Lacemburku^ která jej již kolik let 
držela, když si jej 1 1583 ve dsky vložila,^) L. 1593 
prodala tvrz Ostrov Bedřichovi Ostrova z Královic?') 
Tento tu zůstal jen krátkou dobu; asi 1« 1599 prodal 
Ostrov Kašparovi z MiUteina?) Ten brzo zemřel a 
vdova, majíc na statku velké věno, dokoupila jej. Pro- 
vdala se po druhé za Oktaviana Ravoreto, životního lé- 
kaře císařova a prodala Ostrov I. 1609 císaři k panství 
Brandýskému.*) 

Staří Čechové rozeznávali dvojí Brazdym, větší 
a menši nebolí Brazdym a Brazdymec. Jeden z nich při- 
pomíná se již 1290 a z rozhraní tohoto a následujícího 
století došla nás pamět, že šest Pražských měšťanův 
zastavilo statky své Brazdym, Šibřinu, Cholupice, Jineč a 
Úval.^) Jan z Brazdymé prodal 1. 13V9 úrok na svém 
dvoře.®) Tvrz zdejší měl Mikuláš Vavřincův Pražan 
a prodal ji s celou vsí (1388) Františkovi Kamaréři 
též Pražanu.^) L 1407 připomíná se Albert Kamaréř, 
snad syn předešlého.®) Jak dlouho tu byl, není známo, 
snad do smrti, ale teprve I, 1437 vyřizována oddmrf 
po něm.®) Královským darováním dostal té odúmrti 
Jindřich Keblenec, co ale tím získal, není známo. 

Současně připomíná se jiná tvrz, ale není známo, 
byia-li v Brazdymé neb v Brazdymci. Buzek z Kříženec 
zapsal na ní holý plat (1403) kapitole Boleslavské; jiný 
plat platíval faráři u sv. Benedikta v Praze, ale když 
Mikuláš z Egrberka statek ten od Buzka koupil, pře- 
nesl ten plat na jinou ves,^®) 

Po r. 1421 rada Novoměstská Pražská opanovala 
Brazdym větší a tu si Zachař z Krp a ve Veleni najal 
(1434) tvrz za 6 let.^^) Za nedlouho se držitelé vyměnili. 
L. 1453 dělila se Marta od Oslův Pražka s Vácslavem 
synem svým.^^) Vzavši si Havoňovice, dům v Praze 
u Oslův, jiný dům a vinice, pustila synovi tvrz a ves 
Brazdym s Malým Brazdymcem, dva domy a vinici. 
Později seděl tu Vácslav z Vratu^ jenž učinil 1. 1479 
své poruČenství o svých synech Jaroslavovi a Janovi.^®) 
Později seděl tu (1501— 9502) Jan Brazdymský z Pu- 
Čan}^) 

Z rodu Brazdymský ch ze Svémysltc seděl tu 1. 1536 
Duchek^ Asi tehdá najal tvrz zdejší a dvůr Jindřichovi 
NeČamskému z Mínic; tento měl seznam svrchkův na 
dvoje cedule udělati, ale neudělal a proto se soudili.^®) 
Jaroslav syn Duchkův prodal Brazdym 1. 1547 Ber- 
nartovi Burmanovi z Lauchu}^) Syn(?) tohoto Jan najal 
si ]. 1566 od Jana Jandy 6 lánů v dědin při V. Braz- 
dymí, na ten spůsob, aby ty dědiny zdělal, jakž náleží 
ulehlé nenechávaje, aby hnojili dal každého roku nej- 
méně kopu záhonů aneb více a z těch dědin jemu 
Jandovi do jeho stodoly třetí mandel své čeledi dovézti 
rozkázal. Ale Burman od 1. 1568 nic neposílal, a to 
proto, že jsa v nesnázích statek svůj Brazdymský za- 
stavil.^’^) Jestli vyplatil, není známo, ale je jisto, že 
Brazdym 1. 1575 Albrechtovi Bryknárovi z Brukšteina 
prodal a že se týž statek dostal po nějakém čase Janovi 
Hůlkoví z Počernic}^) L. 1584 prodal týž Hůlka týž 
statek Janovi staršímu Beřkovskému z Šebiřova^ jenž 
zemřel l. 1595. 24. března.^®) Dědila po něm manželka 
Mandaléna z Řehníce a po ni zůstal Brazdym ještě 
v držení rodu Beřkovských, zejména Mikuláše syna 

‘) DZ. 252 C 6. •) DZ. 26. N 28. DZ. 129. J 27, Arch. 
Bolesl. *) DZ 178, J 8, Arch. gub. Formul. Dobešův č. 149, 
Loserth, St. Pauler Form. 37. •) Rel. tab. I 456. ’iRel. tab. I 
517. Kromě toho tu byl v Brazdymé dvůr Benešovských 
(1381—1399). *) Rel. tab. II 34. *) DD 15 f 81. *«) Tadra A. 
J. IV 231, VI 36, Lib. erect. **) Arch. Český 26 str. 44. 

*•) Tamže str. 45. **) Arch. gub. “) Arch. Český XII .509. 
'*) Reg k. s. “) DZ 48 F 3, H 42. ") Reg. k. s. DZ. 59 F 
23. DZ. 18, C 26, 90, D 27. DZ. 1688 27, Soupis Kar- 
línská 263. 


Elišky z Řehníc. Léta 1603 držel jej z téhož rodu 
Jaroslav.^) Později nabyl téhož statku Jan Rudolf 
Trčka z Lipy a prodal 1. 1610 tvrz Veliký Brazdym, 
dvůr popi užni, ves a ves Malý Brazdym s dvořištěm 
pustým císaři Rudoljovi, Potom oboje připojeno k pan- 
ství Brandýskému. L. 1630 ještě tvrz stála. Nahoře ve 
velké světnici byly dveře bez zámku a v oknech jen 
4 skla, almara koutniee, almara velká na stěně, stůl a 
lavice s truhlou. V světnici fraucimorské byly dvoje 
dveře s kličkami, 4 skla v oknech, almara v stěně, 
kamna zelená nová a lavice okolo světnice. Před tou 
světnici byl mazhauz, a z něho dveře na pavlač dře- 
věnou, která šla okolo tvrze a měla zábradlí z korbelův.^) 
Z toho ze všeho zbyly dnes základy při živnosti Č. 7 
a našlo se, že byl kolem tvrze vodní příkop.^) 

« 

Jihovýchodně od hory Kuchyňky (u Brazdymé) 
stávala tvrz Záhoří, kterýmžto jménem to celé po- 
ložení se nazývá.^) Vyskytují se často zemané z Záhoří, 
jež nejsnáze lze klásti do tohoto Záhoří, jako 1318 Marek 
a Sulek. 1364 Adam s Markvartem a Libek s bratřími 
páni na Libiši.®) 1386 — 1418 Zdislav Stožek nějaký čas 
pán na Krnsku (erbu Lobkovského®), který sotva již 
Záhoří držel, ale mohli tu sedětí Mikuláš Jan a Ryneš 
bratři, kteří obdarovali 1. 1391 kostel na Svrčovicích.^) 
Odtud snad se také psali 1410 a 1415 Albert, po němž 
byla 1. 1437 vdova Kateřina ze Vtelna,®) a konečně 
1436 — 1462 Mateska. 

« 

Podle pověsti stával Rudeč tam, kde jest les a 
louka Jiřin od Kostelce n. X^bem za řekou na pravém 
břehu, kde se posud říká v Rudči. Avšak i co je nyní 
ves Rudeč u samého Kostelce, bývala také ves. Roze- 
znávaly se od sebe tak, že se říkalo zaniklému RudČi 
dolejší neb Rudeček a druhé hořejší neb Velký Rudeč. 
Tento (Velký) připomíná se již 1. 1260, ve 14. a 15. 
století byl statkem Pražského proboštství, a od r. 1437 
v držení světských pánů zápisném a konečně připojen 
s Kostelcem k Brandýsu. 

V Malém Rudči neb Rudečku bývala tvrz odedávna 
a kromě ní ještě drobné statky.®) Ve 14. století žili na 
tvrzi dva bratří. Synem jednoho z nich byl Hrzek, jenž 
před r. 1387 zemřel. Synem druhého byl Milota^ jenž 
se od r. 1364 několikráte připomíná.^®) Zemřel buď 
1. 1401 neb 1402. Z jeho nařízení ukázal nejstarší syn 
jeho Zdislav Ryšek plat na Benešovi vladykovi v Rudči 
k faře kozelské.*^) Týž prodal část svého dědictví Jetři- 
chovi dolepsanému, ostatek se snad dostal Anně vdově 
po Janovi Krabicoví z Veitmile^ jež 1. 1409 darovala 
plat k faře v Kozlech^*) a potom tuším také tvrz kou- 
pila. Na počátku 15. století žili dva bratří předkové 
Hrušovslých z Hrušová^ Milota a Jetřick. Onen držel 
Hrušov, tento Rudeček. Jetřich v 1. 1405 — 1406 dílem 
obdarováním kostelů, dílem prodáváním platů zavadil 
své zboží. Zdá se, že již I. 1411 toto zboží zastavil 
Ondřejovi Štukoví^ neb ten se pak nazývá držitelem 
Rudečku; nicméně Jetřich přece RudeČ převzal a prodal 
jej před r. 1418 již psané Anně Krabicové z Veit- 
mile.^^) L. 1466 provolána odtímrť po Janovi Kantorovi ze 
Smrčné: totiž tvr^ dvůr a ves Rudeč. Vyprosil si Jj Jan 

’) Paprocký o st. ryL 131. VUSp. 1898 I 37. ‘) Arch. gub. 

’) Soupis Karlínská 154, *) Soupis Karlínská 155. Tabul. 

vetust. č. 304, Lib. conf. ") Archiv Novohrad., Boleslav. ’) Líb. 
erect. *) Rel tab. II 69, 152, Arch. Český III 486. ") Pam 
kniha fary Bělské, Arch. gub L1381 Machův, před r. 1388 
na př. Hrzka, Ješka Hapátka, Hynka laráře Voděradského, 
později Ryčka, bratra Hapátkova a 1 1401 Beneše (DD 13 
f. 36, 15 f. 50, Rel. tab. I 468). ”) Rel. tab. I 431, DD 13 f. 
6,14 f. 42 ") Lib. erect. V. 147. ») Lib. erect. VlII 57. Syn(?) 
Jan byl 1. 1417 juristou v Praze. “) Lib. erect V. Lib. 
erect X 102. 


174 


TVRZE V OKOLÍ EíRANDYSA N. L. 


Sýan z Baršteina a podržel ji.^) Tvrz, dvůr a ves Hu- 
deček byly po 1. 1477 připojeny ke zboží Jirickémur) 
L. 1488 bylo tn vše již pusté^) a tak i v 16. století. 
Jestli se mluví 1. 1580 o tvrzi Rudči, jsou to jen vzpo- 
mínky minulosti. 

Ves Jiřice* *) má název svůj po jakémsi Jurovi či 
Jírovi a pochází tudíž již z dob křesťanských; v 15. st, 
název ten měnén v název Žiřice, jenž se v listinách 
udržel až do sklenku téhož století ustoupiv potom názvu 
původnímu.^) O osadě samé zpráv nemáme před 15. sto- 
letím; ale tehdá již zde tvrz stála a František Rokycanský 
daroval I. 1405 oltáři sv. Vácslava, Prokopa a Erasma 
v kostele Pražském plat 20 k., zapsaný na tvrzi, dvoru 
a dvořích kmecích v Žiřicích.®) Držitelem byl tehdá 
Hanza Rošt Pražan a ještě 1. 1416 Jan Kost, snad 
týž.’) 

Tvrz Jiřická odňatá k rozkázání rady městské dána 
jest Bernartovi z Janovic spolupřísežnému; r. 1438, 
v úterý po sv. Petru a Pavlu »chovaje tvrze Ziric řečené, 
dosti od drahné chvíle náklady činěc obdržel od rady 
potvrzení prozatimného drženi, aby tvrzí vládl, ji opa- 
troval a žádnému nepostupoval, dokud by mu nákladové 
nahrazeni nebyli.^) Zatím Mikuláš byl ve vězení držán, 
z kterého, zavraždiv své strážce, utekl k nepřátelům a proto 
zboží jeho veškeré na obec spadlo.^) Nicméně týž Mikuláš 
učinil r. 1439, 27. listopadu poručenství o veškerém 
statku svém učiniv poručníky dědiny své zpupné Žiřice; 
tvrz s platy, s lesy, rybníky a t. d., tvrz Psáře s platy 
a dvůr manský v Košířích odkázal na žáky chudé a 
list na plat na Kněževsi na tvrz dal Anežce služebnici 
své a Lvovi.’®) Sotva byl několik dní potom zemřel, 
Hanuš z Kolovrat dokládaje se útěku Mikulášova z vě- 
zeni a že zboží jeho na obec spadlo, prosil radu měst- 
skou, aby mu zboží jeho přála, čehož také t. r. 14, pro- 
since dosáhl. Z toho pošla dlouhá pře mezi Hanušem 
a dotčenými poručníky, nežli však pře ta k ukončení 
svému přišla, svrchupsaní poručníci dali r. 1450, 24. 
ledna dům v Celetné ulici, Žiřice tvrz s vesnicemi, Psáře 
tvrz, dvůr Košíře a též při svou s Hanušem Jiříkovi 
Z Kunštátu a z Poděbrad jakožto tomu, jenž mocí a 
vlivem svým věc tu na vrch práva dovést! mohl. Mezi- 
tím také Hanuš, dlouhou pří jíž omrzelý, nárok a práva 
svého postoupil Jindřichovi Berkovi z Dubě seděním na 
Kostelci, jehož také věc ta omrzela; i smluviv se slušně 
s panem Jiříkem, listu Hanušovi svědčícího jemu po- 
stoupil. Tudíž závady žádné nebylo a svrchupsaní po- 
ručníci Jiříkovi r. 1451, 18. března všecky dědiny svrchu- 
psané i s listem n. krále Vácslava Vokovi zValdŠtejna 
(tuším na dům v Praze) svědčícím Jírikovi ve dsky 
dvorské a snad i zemské vložili a hned p. Jiřík týmiž 
dskami postoupil (19. března) dvoru manského v Košíři 
řečeného Nazovského Vácslavovi Valečovskému z Kněž~ 
mosta za 300 ss. gr. Nedlouho potom Jiřík témuž Vaň- 
kovi všeho zboží a jmenovitě i n. práva Hanušova 
z Kolovrat vzdal a postoupil (1452).”) Vaněk držel Jiřice 
ještě r. 1455. Tehdá sobě vyprosil na králi Ladislavovi 
odúmrti na tvrzi Jiřicích a vsi Nové po n. UrŠile vdově 
Janově z Kněževsi.”) 

Dvacet let později seděl na tvrzi zdejší a spojené 
s ni tvrzi v RudČi Beneš Sekerka z Seděic. Týž prodal 
r. 1477 plat na obou tvrzích Janu Holubovi z Týna 

*) OD 16 f 202 >) Rel tab. II 374. *) DD 3. O 24. 

*) Pomůcka' Stteber's Burgen VI, 247. Tamtéž chybně se sem 
kladou páni z Ryzmburka, již drželi Jeřice v Hradečtě. Tak 
r. 1486 se nacháiejí oba vedle sebe »in Zyrziczich alias Gir- 
ziczich et Rudezic (DD 17, 65). ") Rel. tab. lí, 19, 129, Lib, 
erect. VII 23. D Arch. Český XXVI 383. ®) Knihy Pražské, 
•j Arch. ě, lll. 523, XX Vlil 178, DD 26 f. 229. “) Arch. Český 
XXVIII 179, 716, 717, DD 61, 372. 373. “) DD 16 str. 71. 
Jiné provoláni se čte 1486 (DD 18, 55). “) Rel. tab. II 374. 


Horšovského a z Prahy za 400 ss.,’) kterýžto r. 1478 
jiný plat roční 17 ss. gr. na lýchže tvízích od syna 
svého Jiříka Holuba koupil.^) Vedle toho měli jistá práva 
k Jiřicům a k Rudči Vácslav Běšín a Kryštofor z Píctum, 
maršálek dvoru královského. Po jich smrti všecka ta 
trojí práva jakožto odúmrti na krále spadlá jsou v Praze 
provolána a král je daroval Zykmundovi Kurcpachovi 
z Vítkova a Janovi z Roupova. Oba výprosnici dovedše 
věc svou u soudu dvorského na vrch práva, zvěděni 
jsou na zboží Jiřické a Rudecké r. 1 488 tak, že Zyk- 
mundovi odhádáno na týchže dědinách 150 k., Janovi 
však 50 k. vyjímaje právo některých osob, kteří svou 
věc byly dokázaly.®) Dědické právo Benešovo však tím 
neporušeno. Beneš sedě dosti dlouho na Jiřících, tvrz 
která byla r. 1488 zpustlá, poopravil a prodal potom 
r. 1496 Jiřice tvrz, dvůr popi. s popi. a ves celou, 
v Rudči dvůr kmecí pustý s příslušenstvím a řekou 
Labem Bartolomějovi z Bubna a Ze Všebořic za 1000 
ss. gr. Č.”*) Dceru Bartolomějovu pojal pak k manželství 
Jan Vančura z Řehníc a dostav věnem statek Jiřičky, 
zplodil s manželkou svou dvanácte synův a jednu dceru. 
Po její smrti pojal druhou manželku Mandalenu ze 
Smiřic, jemužto ona porodila syna Jindřicha a dceru 
Johanku.®) Z dětí těch po smrti otcově zůstali a zboží 
jirickc drželi iríikUt tř/, Vdcrlat\ ^igmuud a bratří 
Vančurové z Řehníc \ ti r. 1543 ve středu v den sv. Va- 
lentina, když byly staré desky shořely a strany sobě nové 
vklady Činily, přiznali se u desk zemských, že drží Ji- 
říce tvrz, dvůr popi. s popi. ves celou, Rudeč ves pu- 
stou, Nedomice a Ovčáry o. t. m. s vinicí v Nedomicích 
a s podacím v Kozlích.^) Na pozdější (1545, 18. pro- 
since nechali si od bratří Sekerkův z Sedčic, dědicův 
Benešových, vklad dskami obnoviti a drželi potom několik 
let celé zboží společně. Později se stal Mikuláš samo- 
statným pánem na Jiřicích a bratří jeho zavládli jinými 
sousedními zbožími jako Prívorami, Kostelcem a j. 

Pan Mikuláš měl manželku Annu Smiřickou ze 
Smiřic, s nižto zplodil syna jednoho Jana a dcer pět. 
Po smrli první manželky (f 20. února 1571) vstoupil 
po druhé v stav manželský s Eliškou z Hrušová. Poněvadž 
ho byl syn Jan předemřel a tudíž dědice mužského ne- 
měl, odkázal kšaftem svým r. 1580 ve středu po Lucii 
daiiýin, Jírioc a Rudeč, ves Čakovice s podacím v Kozlích 
dcerám svým Kateřině ^ ě^aloméně a Mandaléně z Řehníc, 
Dcery ty měly k spravování statku »jednoho člověka 
hodného nařídili « a po jích smrti měl statek připad- 
nout! na Mikuláše Burjana syna Jidřicha Vančury Ko- 
steleckého. Choti své Elišce odkázal vsi Stránku a Novou 
ves a vykázal jí k doživotnímu obydlí na tvrzi Jiřické 
těch pokojích, kde nyní bydlela, v malé světničce 
s komorami i se sklepem, kdež schovávala věci své, a 
sklepem podzemním ke schování nápojův. Bratru svému 
Zikmundovi odkázal vsi Nedonice a Ovčáry. Zemřel 
r. 1582 a dcery jeho proti vůli otce svého nepodrževŠe 
statku zděděného prodaly 1583, 7. prosince Jiřice a 
Rudeč, ves Čakovíce a podací v Kozlech Jaroslavovi 
Smiřickému ze Smiřic^ a na Kostelci nad Černými lesy 
za 8500 ss. gr. Pr. Od toho dostaly se Jiřice hned po- 
tom Jiřímu staršímu Popeloví z Lobkovic a prodány 
od něho konečně r, 1584 za 15.000 ss. míš. kráh Ru- 
dolfovi ILy jenž je spojii s panstvím Brandýským. 

Tvrz zdejší za posledních ustavičně v dobrém stavu 
chovaná záhy počala pustnouti, čehož příčiny na bíledni 
jsou. Ještě jednou se Jiřice povznesly na samostatný 
statek (po bitvě Bělohorské) a paní Hildtprandtová roz. 
z Prust prodala jej r. 1668, 7. prosince za 33.266 fl 
46 kr. opět k panství Brandýskému. 


») DD 21, 273. *) DD 23 O 14. ») DZ 7 H H. •) Pa- 
procký o st. rytířském. ") DZ. 260 C 9. •) DZ 21 L 8. 


TVRZE V OKOLÍ BRANDÝSA N. [,. 


175 


Ve farní vsi VŠetatech slévala tvrz. Z vladyk 
zdejších přípuminá se první 1. 1255, totiž Uceslav(P). 
Ve 14. stol. byly Všetaty rozděleny na několik statkův. 
Na jednom z nich seděl ZdeslaVy jehož syn Prudota byl 
1. 1356 farářem ve VŠetatech a měl kromě toho ještě 
jiná kněžská obroěí.^) Mezi podacími pány zdejšího 
kostela připomínají se 1. 1371 Mikuláš Přibík, Staněk 
Jan, Heřman, Beneda, Hroznatá a Beneš,^) Po Jež- 
koví odumřel 1. 1389 statek a přípovídal se k němu 
Straněk^^) jenž v 1. 1395 a 1398 s Peškem (f r. 1400), 
Vácslavem a Mikulášem Chýškou ke zdejšímu kostelu 
podával. Vácslav neb Vácha dostal 1. 1404 oddmrf na 
Plzeňsku a 1. 1406 propuštěn z králova zajetí^) Vácslav 
Všetatko s Kateřinou matkou, Jehlík, Václav. Noví páni 
darovali faráři zdejšímu louku Zátoně.^) Kateřina vdova 
po Peškovi darovala k téže faře (1403) zahradu.®) 
L. 1409 byli patrony kostela Hereš z Přívory, sed. na 
Čachovicích, Vilém, Hanek a Jan ze Všetat. Později 
(1411) držel tu jeden dvůr Rameš z Bysic*^) a protože 
I. 1415 již jen s Jankem z Čečelic ke kostelu zdejšímu 
podával, lze seznati, že se dřívější drobné statky ve dva 
větší zcelily. Ok. 1. 1418 vyprodal se Rameš a zakoupil 
se ve Vrabí.*) 

Jan ze Všetat byl 1. 1440 na krajském sjezdu 
v Nymburce a připomíná se ještě 1. 1450.®) Patřil do 
rodu Byšických z Byšic. Potom se dlouho o VŠetatech 
nic nedovídáme. Ok. l. 1510 prodal Vácslav Vrabský 
z Vrabi Všetaty Janovi, Vácslavovi a Bedřichovi bratřím 
Hrušovským z fírušova}^^ Z těch je ujal potom Bedřich 
a vložil si je 1. 1543 znovu ve dsky zemské,^^) Dětí 
nemaje, daroval 1. 1550 louky u Nedomic ke kostelu 
Kosteleckému a odkázal statek Všetaty Jetřichovi Hru- 
šovskému z Hrušová, strýci svému.^^) Zemřel I. 1552 
a hned po jeho smrti Jetřich oddělil své mladší bratry 
zbožím CeČelickým^®) a držel Všetaty do smrti. Zůstavil 
nezletilou dceru Barboru, k jejímuž dobrému Všetaty 
prodány. Koupili je Hynek a Karel bratří Vrabšti 
z Vrabi a připojili je ke statku Vrabskému, s nímž 
koupeny 1. 1584 k Brandýsu.^*) 

* 

Ve vsi Kozlech ukazují místo nějaké tvrze, které 
se říká Hradiště, Ves se připomíná již 1. 1052 a kapi- 
tola Boleslavská měla tu poddán é.^^} Po celé 14. století 
a až do r. 1420 držela kapitola ves a podávala faráře 
ke kostelu; i zdá se, že ona tu mívala tvrz. Po válkách 
držel Kozly Zdeněk ze Šternberka, ale r. 1454 vrátil je 
králi Ladislavovi.^®) Podací patřilo v 16. století k Jiřicům. 
S nimi bezpochyby připojeno k Brandýsu. O osudech 
vsi samé po r, 1454 není nic známo. 

* 

Jest trojí Hlavno (vlastně Hlaveň) podlé sebe, 
totiž Kostelní, Sudovo a malé čili Hlavenec. Jedno z nich 
připomíná se již 1. 1052.*^^^) Ok. 1. 1189 daroval nábožný 
Hroznatá Kadeřavý vsi Hlavno, Zdčtín a Březenec kři- 
ěovníkům řádu sv. Jana}^) Tito měli tu pak v Kostelním 
Hlavně Část vsi a farní kostel. Janda z Lysé pak, který 
měl tu tvrz, daroval jim ji (1337), ale měli jí dostat! 
teprve po jeho smrti, což také králem Janem potvrzeno.^®) 
Ostatek svého jmění v Hlavně dal na zřízení nového 
oltáře v kostele Híavenském. L. Í339 byi již po smrti."7 

1) Reg. II 1223, Reg. Vat. *) Lib. conf. ») DD 13 í. 37. 
Také se připomínají 1387 Zachař (Arch. Olomoucký) a 1. 1391 
Hrdoň (DD 13 f 4l). *) DD 14 f. 152, Arch. býv. dvorský, 
rkpis kapitulní. Viz Rel. tab. I 465. Lib. erect. V 54. ”) Lib. 
erect. Xllía 113- Lib. erect. VIII 120. ®) Líb. conf. Lib. 
erect. X 96. *)Arch. č. I 250, Arch. Roudnický. Reg. k. s. 
DZ. 7. H 7. ”) DZ, 250, D 8. “) Arch. v Kostelci. DZ. 10 F 
29. ^») DZ. 50. C 7. “) DZ. 14. A 25, Arch. gub. ^®)Reg. I 48. 
“) Rkpis kapitoly Pražské. ČDB I 360. Rounen Jest snad 
zkažené Glauen. ^®) Reg. I 183. Reg. IV 169. 174. *®) Reg. 
IV 256. 


Buď ještě zůstal v Hlavně nějaký vladyční statek, 
anebo statek křižovniční pronajímán. Nacházíme totiž 
1. 1415 Jaroše z Ryzemburka ]ik.o spolupatrona zdejšího 
kostela a 1. 1426 podával sem kněze Ondráček z Hlavna 
a Vácslav Šmatlan z Mačovic souhlasil.^) Onen žil ještě 
1. 1440^) a tomuto zapsal císař Zikmund Hlavno Kos- 
telní i s tvrzí, což měla 1. 1454 Anna z Chotětic, druhá 
jeho manželka.®) Král Jiří zapsal Velké Hlavno a Varo- 
byl Janovi z Mochova a l. 1494 přešlo to právo na 
Žofku z Opavy se synem Hynkem z Klinšteina a Krys- 
tofora z Hlavna. Ti pak to porovnali tak, že onino po- 
drželi Varobyl a tomuto dali Hlavno. K tomu mu připsal 
král 1. 1502 za nový rybník 40 kop. Chtěje Kryštof 
Hlavno svým dcerám zachovati, zapsal je 1. 1503 Jo- 
hance z Krajku a Janovi z Habartic.^) Až do té doby 
bylo Hlavno zápisným statkem, ale Vácslav Bublá z Mezi- 
klasiy jenž je měl od r. 1524, držel je dědičně.*) Týž 
prodal 1. 1546 tvrz a dvůr Velké Hlavno s pěti dvory 
k med mi Pavlovi Bzenskému z ProrubČ^) Co se potom 
s Hlavnem dálo, není nám známo. L. 1580 je prý císař 
Rudolf od Viléma z Oprštorfu přikoupil.^) 

V Hlavenci tvrze nebylo, ale 1. 1584 stál tu zá- 
meček, k němuž se dvě vížky přistavěly. 

V osadě Hlavenské jest ves Konětopy, v níž 
bývala tvrz až do 16. století. Konětopy připomínají se 
po prvé 1. 1392, kdež Jan JableČko z Čečelic vydal 
křižovnikům Svatomářským plat v Konětopech, kterýž 
jim posud zdržoval.®) Jaroslav z Čečelic daroval 1. 1406 
plat v Konětopech k Bezdědícké faře, ale okolo 1. 1408 
Konětopy prodal.®) Kdo je potom koupil a kdo je držel, 
není známo. V 1. 1488 — ^1489 seděl na tvrzi Ctibor 
z Chlumu se svým synem Janem Některý rok potom 
koupeny Konětopy k Brandýsu. L. 1513 Ještě tvrz 
stála, ale dvůr byl jíž v plat vysazen. 

* 

Ve vsi TuHci severovýchodně od Brandýsa stá- 
vala tvrz na místě dnes již neznámém. Po vsi psal se 
1194 Zbraslav, na tvrzi snad již seděl Jošt I. 1354 
spolupatron v Předméřicích. Stašek z Tuřiee prodal 
nějaké dědiny děkanovi Staroboleslavskému a zdržoval 
se pak u Kouřimě.^^) L. 1400 žili Rupert a Jetřich 
z Tuřiee}^) Později držel zde tvrz Janda z Předméřte, 
ale I. 1417 koupi] ves Vesce.^^) Z potomních držitelův 
známe jen dva, totiž 1447 Petra Popela z Yesce a 
1496 Vácslava z Ujezdce}^) Tvrz pustá Tuřiee patřila 
I. 1513 k Brandýsu,'®) jehož příslušenstvím byly Tuřiee 
do r. 1850. 

Nedaleko Přerova jest ves Semice, v níž jsou 
dvě tvrziště.") Semice byly od starodávna majetkem 
probošta Pražského, jenž byl také patronem zdejšího 
kostela farního. Probošt tu měl tvrz a na druhé tuším 
seděl jeho nápravník.'®) L. 1421 přišli proboštové 
o Semice, které 1. 1438 s Přerovem zapsány a od něho 
již neodděleny. Pak připojeny k Brandýsu. 

* 

Blízko Sadské jest ves Trebestovice, iež patřila 
ode dávna klášteru Břevnovskému. Kromě toho tu byl 
vlády čí statek, na němž seděl od r, 1385 Vácslav 
Kratář}^') Tento přijal 1. 1406 tvrz k držení od kláš- 

*) Lib. conf. *) Arch č. I 250. Arch. č, I 512. *) Arch. 
gub. Reg. kom. soudu. ■) DZ 46 F 7 ’) Prášek v Místop. 

Dibl. IV 117. ®) Arch. u sv. Máři. •) Lib. erect. V 124, VIII 
63. DD 62 str. 127, Rel. tab. II 439. Reg. 1188. •*) Lib. 

conf, Rel. tab. I 449, Acta jud. ^®) DD 18 f. 66. ^^) DD 
15 f. 66, Lib. erect. Arch. arcíb. v Kroměříži a Boleslavský. 
'•) DZ. 84. B 19. Popis v Pam. arch. XV 366. Emler 
Urbáře 307. Arch. Olešnický ve Vratislavi, DD 13 f. 163. 


176 


TVRZE V OKOLÍ BRANDÝSA N. L. 


tcra/) Asi od r, 1420 drženy Třebestovice k Podé- 
bradům. Jiřík z Kunštátu jako držitel tvrze Třebe- 
stovic dal 1422 Benešovi mlynáři dovolení na vystavěni 
nového mlýna,^) K Poděbradům patřily Třebestovice až 
do r. 1498, kdež postoupeny ke Přerovu, s ním pak 
připojeny k Brandýsu.^) 

« 

Za staré doby se rozeznávaly Jiren, Juren, z Jirna, 
v Jirně (nynější Velké neb Staré Jirny) a Jiřenec (ny- 
nější zámek), ve kterémžto posledním stála tvrz. Nové 
Jirny, jak jméno ukazuje, vznikly později. Jirny byly 
rozděleny 1. 1307 mezi Jakše Balkara^ syna z rodu 
Velfloviců, a Peška z Klučová^ kteří sem nového faráře 
podávali. L. 1389 vládl tu Mikuláš z Klučová sám.^) 
L. 1397 připomíná se Kačka manželka Stětika z Jiřence 
s Janem a Jakubem syny svými.®) Po nějakém Sulkovi 
zůstala vdova Anna. Tu pojal Zdeněk Běškovec z Běškovic, 
Týž zemřel asi 1, 1498 zůstaví v syny Zdeňka a Oldřicha.^) 
Oldřich došed let svých ujal Jirny, kamž 1, 1408 kněze 
podával a 1. 1410 učinil rozdíl s mateři, zanechav ji při 
věně v Nehvizdech a statku Libišském. Zemřel 1. 1411 
v mladém věku.^) Ke statkům jeho v severních Čechách 
připovidali se ostatní Béškovci, Jirny samotné vyprosili 
si na králi Janek ze Smilkova a Olbram ze Škvorce.®) 

Z následujících dob víme o Jirnách jen tolik, že tu 
Táboří I. 1434 před lipanskou bitvou leželi.* *) L. 1454 
provolávána tu odúmrf po Janovi ze Vtelna. Vyprosil 
si ji Jiří z Kunštátu^ ale postoupil práva svého I, 1458 
Janovi Kozlovi^ kterýž pak zvěděn. Ve z vodu klade se 
tvrz do Jiren a kostel do Jiřence, tedy obráceně.*-®) Kozel 
zemřel okolo 1. 1464 bezdětek. Polovici statku měla 
vdova Lidmila a druhou polovicí koupila si 1. 1465 od 
Jiříka ze Stráže, jenž si byl odiimrť od krále vy prosil. 

L. 1499 držel týž statek Zikmund z Sebuzina a po- 
zději Mikuláš Vančura z Řehníc^ jenž ještě ). 1524 
žil a asi v ty časy Jirny prodal.^^) Nějaký čas potom je 
držel Bohuslav Chotek z Vojnina a po něm (před r. 1540) 
Otík Selmický z Citová^ od něhož prodány vnukům 
Mikulášovým, Mikuláši^ Vaňkovi^ Zikmundovi a Vácsla- 
voviP) Tito pak je prodali 1. 1544 Pavlovi Severynovi 
z Kapihory^ měšťanu Starého města Pražského,^*) a to tvrz 
a dvůr v Horních, ves a kostel v Dolních Jirnách, Pavel 
zemřel I. 1554 zůstaviv syna Vácslava^^) jenž teprve 
několik let potom svých let došed, asi I. 1567 v Jirny 
se uvázal,*^*) Okolo 1. 1590 prodal je Tomáši z Proseče ^ 
úředníku podkomořího při dskách zemských, ale vložil 
je teprve 1, 1593 synu jeho JanoviP^ Tento zemřel 
1. 1616 a následoval po něm syn Tomáš}^^ Tento od- 
souzen 1. 1623 k manství, ale nežli to provedeno, ze- 
mřel, tak že se sestry jeho Anna Marie Skalská, Lidmila 
Kořenská a Prudence v Jirny uvázaly (1624), Avšak 
hned jim ten statek zabrán a k Brandýsu připojen, pro- 
tože však peněz byl nedostatek, zastaveny Jirny Zik- 
mundovi hrab. z Volkeiištei na. Tento převedl 1. 1633 
právo své na Jana Zikmunda hr. z Thunu, ale protože 
se stalo bez svolení komor, převedeno to právo t. r. na 
Ondřeje Viléma svob. p. z Brandýsa}^) Ferdinand III. 
dal Jirny dědičně Janu Jakubovi hr. z Brandýs 
jenž před 1666 zemřel. Od pozůstalosti koupil týž statek 
Jan z Gráfenberkač^) a ujal jej I. 1675 syn Ondřej. 
Skrze Rozinu Annu z Gráfenberka (J* 1698) dostaly se 

‘) Arch. Břevnov. *) Kopiář 95 v arch. gub. *) Rel. tab. 
II 386, Arch. č. VI 568. *) Lib. conf. Držitelem drobných 
statků ve Velkých Jirnách byl 1380 PetríArch. Břevov.) ®) Lib. 
erect. V 42- •) Lib. erect. XII 194. “*) Lib conf. Rel. tab. 

II 65- DD 14 f. 325. «) St. Jetop. 89. •) DD 16 f. 68, 93. G 
16. L. 1464 zase správně tvrz v Jirenci, kostel v Jirně. *®) DD 
“) 16 f. 92., ”) DD 25, E 1, DZ. 6. C 28. “) Rel. tab. I 359, 
DZ.6. C 29. “) DZ.5. J 14. “) DZ. 11. F 4. >•) DZ. 16. E 

DZ. 1084 N 13. «) DZ 137. 0 27. Poppe, Reichslehen 

III 266, Bílek, Koní. *«) DZ. 152. L. 19. “) DZ. 466 C22. 


Jirny v držení Chr, Jana hrab. Slubríka z Konigšteina 
a jeho potomstva. Zemským statkem zůstaly Jirny až 
do r. 1850.1) 

Na místě zámku Vinořského stávala vladycká 
tvrz. Ves jest starší a připomíná se jíž r. 1130. Patro- 
nem farního kostela byl 1. 1358 Rembota Goldner sou- 
sed Pražský sám a 1. 1360 se synem svým Mikulášem. 
Po něm dostal se týž statek zeti jeho Matěji od Věže, 
jenž jej prodal I. 1364 Ondřejovi a Martinovi bratřím 
Stachům a Hainlinovi bratru jich tetěnému*) Ale po- 
něvadž se I. 1364 také Petrman z Vinoře, patron oltáře 
zdejšího připomíná, zdá se, Že byly ve Vinoři dva 
statky a že držitelé tvrze byli patrony kostela.^) Tvrz 
držel pak Velfl Galm, též měšťan Pražský a když ze- 
mřel, prodala Kera vdova s Janem synem a Annou 
dcerou Hanuši Caizlmajstrovi též Pražanu.*) L. 1386 
zvěděn právně na Vinoř Augustin Pražský, ale hned ji 
prodal. Koupil Vinoř Hanza od Věže měšťan Pražský 
a 1. 1405 sem faráře podával.®) Protože I. 1407 strýci 
svému Janovi z DubČe právo podací kostela Týnského 
v Praze postoupil,®) lze za to míti, že mu také Vinoř 
a ostatní své jmění zapsal, což se i tím dotvrzuje, že 
Jan 1. 1419 sem faráře podával. 

Statek Vinořský měl od té doby stejné držitele 
s Dubcem a pak Průhonici až do vymření Dubeckých, 
však i potom za Zapských, kteří po nich dědili. Mezi 
tím se na tvrzi nebydlívalo, a proto zpustla. Když se 
Průhonická pozůstalost po smrti Adamově (f 1551) dě- 
lila, dostal se Vinořský díl Bedřichovi Zapskému, jenž 
jej do r. 1593 držel. L. 1571 zapsal Vinoř tvrz starou 
pustou s příslušenstvím Johance z Vrabí mateři a Ja- 
kubovi ChadourOvi z Lokte otčímovi svému, ale zrušil 
po dvou letech tento zápis a vyměnil si tvrz Vinoř, 
mezi tím zase obnovenou, s Annou Zapskou ze Ctiněvsi 
za statek její Ctiněves (1578). Avšak zase nabyl Vinoře. 
Zdědila jí totiž po Anně sestra její Johanka^ manželka 
Bedřichova, a ta ji zapsala 1. 1592 a 1593 Bedřichovi 
a dětem svým.’*) Aby Bedřich dětem dily vyplatili mohl, 
prodal Vinoř (1593) Vácslavovi mladšímu z Donina^ a 
to tvrz s příkopem vyzděným, ves s dvěma dvory a 
tvrz Hradiště též s dvěma dvory.®) Nový pán zemřel 
již následujícího léta, zůstaviv dvě nezletilé dcerušky. 
K jích dobrému prodán statek a koupen 1. 1596 od 
Kateřiny Smiiické z Hazentburka^\ Také paní tato 
dlouho Vinoře nedržela, ana již 1. 1604 zemřela. Dědi- 
cem jejím stal se Jan Zbyněk Zajíc z fíazemburka. 
Týž prodal ihned Vinoř a Ctěni ce Vácslavovi Bořnovi 
ze Lhoty a na Roztokách.^®) Zase se na Vinoři nebydlelo 
a zase tvrz zpustla. Oba statky Vinoř a Ctěnice dostaly 
se I. 1626 v držení rodu Valdšteinského a zůstaly při 
něm až do r. 1651. Tehdá prodal Karel Ferdinand 
hrabě z Valdšteína pustou tvrz Vinoř Heřmanovi Čer^ 
ninovi z Chudenic^ jehož potomstvu velkostatek až do 
poslední doby (po převratu r. 1918) náležel. Čím nám 
byl poslední Černín Vinořský, posud jest v čerstvé pa- 
měti. Za Černínův postaven nový zámek. 

* 

Nedaleko Vinoře stávala tvrz Hradiště, jejíž 
známky posud lze spatřili.*-^) Zvláštností je, že o starších 
osudech jejích nic nevíme. L. 1542 přiznali se Ondřej 
a Bartoň bratři ze vsi Kbela, že drží po Jaroši otci 
svém tvrz a dvůr Hradiště.^®) Později držel ji Bartoň 

‘) Držitelé u Sommra Kainz. 253. •) Lib. conf. Tomek 
DP. II 422, 475. *) Totiž Rembota a Hanza. Stachův potomek 
Vácslav Stach mladší % Vinoře držel 1. 1410 Clupek (Arch. 
v Litomyšli). *) Arch. Vyšehradský “) Lib conl. Rel. tab. 1 484. 

•) Lib. erect. VII 113. ’) DZ. 17. E 11, 20, G 25, 169. C 21, 
1084. M. 12. •) DZ. 169. D 18. *) DZ. 127. C 21. DZ, 134. P 
22, 182. O 22. “) Víz Soupis Karlínská na str. 828. Popis 
tvrziště v Pam. arch. XV 369. »*) DZ. 250. A 21. 


TVRZE V OKOLÍ BRANDÝSA N. L. 


177 


sám. Od toho odprodal dědinu Adamovi z Vinoře a 
Hradiště samo dostalo se před r. 1575 v drženi Jiříka 
Zikoty z Perkniřova Ostrova^) jenž je ještě 1. 1581 držel. 
Synové jeho Matěj a Burjan prodali s Aničkou sestrou 
svou (1587) dvůr Hradištský Bedřichovi Zapskému 
z Zqp.^) Týž připojiv ten statek k Vinoři koupil ještě dě- 
dinu od Adama z Vinoře, z niž pak zřízen Nový dvůr. 
V prodejích Vinoře připomíná se tvrz ještě I. 1609, 
avšak 1. 1627 byla již pusta. 

* 

Nedaleko Vinoře jest ves Radonice n. s tvrzí, 
která však teprve v 16. století povstala. S podivením 
jest, že jest o Radon ídch starších paměti jen poskrovnu. 
L. 1397 přisouzeny Radonice horní a dolní Ojířovi a 
Evě ženě jeho proti Anežce vdově po Henšíkovi. Ojíř 
daroval 1. 1408 plat v Radonicích faráři v Maršovících 
a to za duši Racka bratra svého.^) L. 1455 byla pro- 
volána odúmrť po Evé a vyprosil si ji Aleš ze Štern- 
berka. a Zdeslav bratří Ojiřové z Očedilic pro- 

dali ves Radonice před r. 1540 Vácslavovi Hrzánovi 
z Harasova a tohoto syn Vácslav l. 1559 panovi Ha- 
dovi z Proseče^ měštěnínu Starého města Pražského.* *) 
Po tomto následoval I. 1585 Vilém Ostrovec z Králo- 
vic^) jenž však Radorice jen krátce podržel Vyměnil 
si je se sirotky n. Vdcslava Hradeckého z Bukovna 
(1586) za statek Veleň,^) ale poručníci také jich nepo- 
drželi, nýbrž postoupili 1. 1587 Jindřichovi Homutovi 
z HarasovaP) Od těch dob se tu vyskytuje tvrz, kterou 
bezpochyby Had vystavěl. 

Jindřich držel Radonice ještě I. 1603, avšak již 
1. 1615 byl mrtev. Synové jeho Vácslav mladší a 
Oldřich prodali Radonice (1628) Francovi OstrŠtokovi 
z Astýcldu?) Dědic a nástupce tohoto Jan Ignác prodal 
Radonice 1. 1649 Janovi Goetzovi, jenž se stal 1. 1653 
apelačním radou a l. r. Radonice Jiřímu Lvovi Lukav- 
skému z Lukavce pustil.^®) Po něm se vystřídali 1. 1667 
Kateřina Cecilie Pašinová, pak Jan Ferd. Leodold RaŠin 
a od r. 1672 Jan Vácslav Hynek z Oprštorfu^ od něhož 

koupeny (1675) k Vinoři.^^) 

♦ 

Nedaleko Vinoře jest kostelní ves Svrčovice, 
jejíž jméno obecný lid jako CvrČovice vyslovuje. Ve 14. 
století patřila ves tato i s farním kostelem ke kostelu 
Pražskému, jsouc prebendou jednoho z kanovníkův. 
Pražané zabravše týž statek r. 1420 neb 1421 pustili 
jej (1428) Stanovi z Třebize a Anně ze Mcel manželce 
jeho.*^^) Právo to převedli na sebe Vaněk a Jan z Otic^ 
jimž císař Zikmund dvůr a ves Svrčovice a ves Kosto- 
mlatky (1437) zapsal.^’) Později seděl tu Vaněk sám a 
dosáhl toho. že mu král Jiří týž statek (1461) potvrdil. 
Od Alše, snad syna jeho, vyplacen; vyplatil jej Jan 
z Tedražic j. král. protonotář’^^) a potvrzeno mu l. 1476 
majestátem. Kromě toho obdržel 1. 1492 majestát na 
rybník a 1. 1498 mu zase týž statek potvrzen. Svrčovice 
pak děděny v rodě jeho, zejména patřily 1. 1507 Vác- 
slavovi a Janovi bratřím, kteří tehdá několik zápisných 
vsí v okolí nabyli. Vácslav prokázal velké služby krá- 
lové Anně při povodních, pročež mu král Ferdinand 
1. 1531 čtyři sta kop na Svrčovicích připsal^*) Svrčovice 
dědil syn jeho Jan^ jenž držel tak některé vesnice zá- 
pisné. L. 1564 vystavěl ve Svrčovicích nový kostel 
Císař Rudolf koupil od něho 1. 1584 Svrčovice, ale při- 

*) DZ. 7 B 21, Knihy svobodnické I. Rcg. kom. soudu. 
*) DZ. 23 N 24. ») Rcl. tab 1 673, Lib. crect. VIII f. 44. *) DD 16 f. 
368. •) DZ 4. E 23, 87. B 69. V tituláři sc připomíná jako 
pán Jindřich z Dobřichora. •) DZ, 22 P 6. DZ. 68 D 13. 
■) DZ24. A 30. •) DZ 143. A 26, VUSp, 1898. Rozvrž, sb. 
«) DZ. 307. J 7, 309. D ll. “) DZ. 316. L 14, 391. F 29, H 23. 
“) Arch, č. II 480, Lib. conf. Knihy Pražské. ’*) Arch. gub. 
Arch. č. II 186, Rkps. Vídeňský. Arch. gub. «) Arch. 
Roudnický a gub. 


pojil je k Brandýsu. Když se mu však naskytla přile- 
žitoslt koupili Zapy od Mikuláše Bryknára z Brzkšteina 
(1586), dal mu za ně kromě peněz také statek Svrčo- 
vice dědičně.^) 

Zápisní držitelé vystavěli ve Svrčovicích tvrz, která 
se niíkdy v majestátech nepřipomíná, poněvadž ducho- 
venstvím byly jen dvůr a ves. Bryknár prodal pak 
Svrčovice. Držel je 1. 1615 Mikuláš Sekerka z SedČic, 
Tomu 1. 1623 zabrány a prodány Jiříkovi Benešovi 
Benikovi z PetrštorfuP) Tohoto dědičkou byla Anna 
Marie (dcera ř) z Petrštorfu, pak vdova Trentinova, jež 
před r. 1658 zemřela. Pozůstalé dcery Kateřina vdaná 
Naglerova a Františka Hadova se pak l. 1658 rozdělily. 
Onanio dostala ve tvrzi pokojíček, klenutou komoru, tato 
velkou světnici, kancelářskou komoru a jinou komoiu 
venku na dvoře došky krytou. Každá dostala ještě 
sklepi ve zbořeništi (jeden z nich jen byl v zemi vy- 
kopám). Ve společnosti zůstaly dvorek, kuchyně na něm 
a síň v tvrzi,^) 

V takovém stísnění nebylo možno obstáti. Proto 
Františka brzo po dělení díl svůj sestře prodala. Kate- 
řina pak prodala 1. 1666 celý statek Maxim. Rudolfovi 
Rašúnovi z RyzemburkaP) Později (1675) získal týž 
statelk Pavel Leopold sv. p, Walderode^ jehož manželka 
prodala jej 1. 1682 Heřmanovi hr. Černínovi z Chudenic 
a připojen pak k Vinoři.*) 

U vsi Třeboradic bývala ves Trysko vice, která 
patrívala v 1. 1167 — 1287 klášteru Litomyšl skému, ale 
v tounto roce prodána k prvboštstvi Pražskému P) K to- 
muto patřily až asi do r. 1335, kdež prodány.^) Koupil 
je tuším klášter Strahovský^ jenž část již I, 1273 měl,*) 
aspoň 1. 1410 mu jistě patřily. Klášterníci vyzdvihli tu tvrz, 
kterái stávala při dvoře. Vítězní Pražané obsadivše Trys- 
kovice dali je asi r, 1421 Petrovi z Hoštky a Jeroný- 
movi Šrolovi, ale císař Zikmund zapsal je (1437) Vaň- 
kovi Rakovi z Nebílova^ rychtáři Starého m. Pražského.*) 
Postoupením dostaly se 1. 1453 Vácslavovi Cardovi 
z Petrovic a Vácslavovi synu jeho. I ten jich nepodržel 
a prodal je 1463 Elišce z Postupic^ která na ně 1. 1464, 
1475- a 1488 obdržela.^®) Eliška postoupila Tryskovic a 
Třeboradic Kateřině z Petrovic a Zdeňkovi Sezimovi 
z Usii, vnuku svému, od nichž pak prodány. Měl je 
1512 Ondřej Čachovský z Jinoěan, jemuž je král Vla- 
dislav potvrdil. Král Ludvik připsal mu 1526 peníze a 
dovollil rybník udělat.^^) Sice Ondřej tu nebydlíval na 
tvrzi, ana byla pustá a to snad již od husitských válek. 

Ondřej zemřel 1. 1546 odkázav pustou tvrz Trys- 
kovic e Jaroslavovi staršímu ŠelmberkaP) Od té doby 
patřily Tryskovice těm, kteří drželi Komorní Hrádek. 
Tak to bylo ještě 1. 1603, kdež potvrzeny Adamovi 
ml. z ValdŠteinaP) Kdy a komu byly dědičné dány, 
není nám známo. 

♦ 

Ve vsi Myškovicích ležící v osadě Třeboradické 
povstala tvrz teprve na poč. 17. st. Prvotně byla ně- 
jakým duchovenstvem a od st. 15. v zápisném držení 
Starého města Pražského. Po zabrání 1. 1547 prodány 
Chm£ÍÍTZ X£ SumeChúVA a držariy k Mášicům. 
Teprve 1. 1588 prodány od Jana, syna jeho, Mandaleni 
Robet.thápové ze PteníP*) Od této se dostaly 1. 1599 
Vratislavovi Trmalovi z TousicP) který jich zase 1. 1604 
Mikuláši Trmalovi postoupil^*) Teprve od té doby se 

“) Arch. gub. •) Rozvrž, sbírek, Bílek Koní. 603. *) DZ. 
7 I Q 1, 7 1. B 13. •) DZ. 316. C 2 Místop. bibl. IV 145. 

•) Reg. 1 139, II 601, 1163. Reg III. 562, IV 61. •) Tomek Praha 
I. dodt, 62, Emler Urb. 287. ®) Hófler, F. r. 14 II 288. Arch. 

II 177. «) Rkps Roudnický. «) Taraže. «) DZ. 8.B 11. «) Zá- 
pisy o tom v Kopiářich arch. gub. **) DZ. 69. J- l, J. 4. 
“) DZ 173. O. 24. DZm. 136 N 14. 


23 


178 


TVRZE V OKOLÍ BRANDÝSA N. L. 



tu vyskytuje tvrz. L. 1623 zabrán týž statek a prodán 
opatn a klášteru Slovanskému rádu sv. Benedikta.^) 
Zůstal pak v jeho držení (vlastně pak kláštera u sv. 
Mikuláše) až do jeho zrušeni. Myško vice pak prodány, 
byly do r. 1838 ještě statkem o sobě a pak připojeny 
k Vinori. 

* 

Ves Kbel mezi Prahou a Brandýsem připomíná 
se již 1. 1310, když se ta země dostala kostelu Vyše- 
hradskému darováním knížete Soběslava.^) L. 1360 byl 
tu statek Jana Pavlova kanovníka; vedle toho měl tu 
také kustos Vyšehradský svou prebendu.^) Vladyčí 
statek, na němž vznikla tvrz, měl do r. 1386 Mikuláš 
Litoměřický^ ale r. 1386 Augustin z Prahy naň právně 
zvěděn a 1. 1387 mu odhádán.^) L. 1395 připomíná se 
vladyka Mareš ze Kbela. L. 1406 byl ten statek 
v držení Petra Meziřického Pražana a zapsán tu tehdá 
plat pro oltáře v kostele sv. Mikuláše.®) Potom držel 
tu dvůr M. Ondřej z Brodu kanovník Pražský, ale když 
Pražané asi I. 1420 Kbel opanovali, darovali ten dvůr 
Petrovi Křivému.®) Potom držel to zboží vladycké Vacek 
Křtzanic a 1. 1438 stalo se ujednání, že má zůstati při 
sirotcích Prokopa z Olšan. '^) 

Na tvrzi seděl 1445 Martin M^snár z Luůne"^) a 
to až do smrti. L. 1492 byl mrtev on a téŽ manželka 
jeho Anna. Odúmrť po nich na tvrzi a dvoru Kbelu 
vyprosil si Vít z Vrbičan.®) V 16. století patřila Část 
VSI ke Ctěnicům, část k záduší sv. Vojtěcha v Praze a 
1. 1595 také k nej v. purkrabství. Neznámým způsobem 
nabyli Kbela Jáchym^ Michal a Albrecht bratří Sla- 
vatové^ kteří prodali tvrz, dvůr a ves Kbel (1628) 
Anně Zuzaně Slavatové z Pappachuy^) Ale poněvadž 
statek nezaplatila, uvázal se v něj zase Albrecht v 1. 
1644 — 1646'^) a prodal jej 1. 1646 panovi Pavlovi 

') Bílek, Děje konf. 716. •) Reg. 194. Glafey, Anec- 
dota, Reg. decimarum. *) Rel. tab. I. 483—484. ®) DD 14 f. 

35, Rel. tab. H 29. *) HGfler Font. r. H II 291. ’) Stará kniha 
Pražská. ») Arch. C. III 530. ») dD XVII 66 Bílek, Děje 
konf. DZ. 30?. D 12. “) DZ.148. K 14, 304. D 12. 


^ i j ř-T niitř Ť i-rT^ fe 

Kounice, půdorys zámku. 


svob. pánu z Briaumontu. Tento jej držel až do smrti 
a pak jej dědila manželka Albertina. Od té jej koupil 
Chrystyan Vilém, kurňršt Braniborský, ale prodal jej 
1657 Markétě Anně ovdovělé Thunové?) Kbel patřil 
Thunům dlouho a připojen později k VinoH. 


Severně od Českého Brodu leží ves Kounice od 
starých Cechů jmenovaná Konice. Zde stoji na místě 
bývalé tvrze zámek dvě poschodí vysoký, okolo něhož 
byly příkopy ještě v 19. století.®) Po vsi se nazývali 
1257 — 1295 Zachař a 1. 1205 také Předbor a Nachvalp) 
L. 1337 žili bratři Zachař a "}ešek a bratr jich Janda 
z HlavnaS\ Zdeněky Jan a Jiří byli 1. 1L 3 54 — 1358 
patrony zdejšího kostela a lze odtud znátí,. že tu byly 
asi tři statky.'’) L. 1383 patřil jeden dvůr Jandovi a 
Janovi, druhý Nach valoví a tři dvory kmecí po smrti 
Ješka Radla spadly na krále®.) Janda žil ješltě 1. 1396 a 
Jan Čermák 1. 1405 se zdejším farářem role měřil. ^) 
Nach val žil ještě 1. 1407 a měl syna Zacheiře.^) 

V 16. století nazývali se po Kounicich dva rodové 
KaČice a Močikové z Konic. Tito seděli v 16. st. na 
Cerhenkách prodavše statek svůj v Kouniicích dávno 
před tím. Co se týče oněch, začíná jich řada Janem 
Kaěici z Vrátková., jenž byl I. 1436 pánem nai Konicích.®) 
Jeho příbuzným byl Vilém z Konic 1431 — 1480, jenž 
seděl na Kamýce. Vedle něho připomínají se Čeněk 
(1440) a I. 1463 Jan Pisek^ syn n. Ctiborův, tušíme 
předek MoČíkův.^®) Jan Kačice koupil I. 1459 statek 
Chrast a žil ještě 1. 1465.*^) Měl tři syny, (mladšího), 
Zdehka a Chvala.^ z nichž Zdeněk ujal část vsi Kounic 
a ještě 1. 1523 žil.'®) Později tu byly Čtyři statky. Jeden 
díl náležel do 1. 1583 obci města Brodu. Druhou část 
se dvorem držíval Hašek z Vrabi ke statku Vrabskému. 
Ta se dostala bezpochyby skrze sňatek v ilržení Jana 
Osterského Z’ Tulevic {Ih^X) a bratří Albreclid z Šťastný, 
kladouce je 1542 ve dsky zemské, praví, že je drží 
po bábě.^®) Třetí statek držel Vilém z Blaníce a po 
jeho smrti prodán a po druhé ve dsky vložen.^*) Oba 
ty statky koupil před r. 1540 Jiří Vachtl iz Tautenova. 

Také jeden dvůr kmecl Jana Vrab- 
ského koupil a vdova Aniua z Toušeně 
koupila 1543 od krále Ferdinanda 
Část vsi, která na něho spadla 
po Janovi Měkýši z Ostrova.*®) Po 
poruční cké vládě Annině ujali sy- 
nové Zdeněk, Jáchym, Jan Jiři a 
Mikuláš Kounice, Liblic^e a Smrko- 
vice. Když se 1. 1555 dělili, dostali 
Zdeněk a Jáchym Líblici^ a Kounice. 
Tyto držel později Zdeněk sám a 
způsobiv v I. 1560 — 1562 nejednu 
výtržnost, zmizel potoru ze společ- 
nosti živých. Bratr jeho Jáchym ujal 
po něm Konice a držel je již léta 
1569.*^®) L. 1590 postoupil Kounic 
zeti svému Prokopovi Dvořeckému 
z OJbramovic a žil ješíiě I. 1593.^’) 
Prokop směnil pak (1599) Konice 
za klášter Želivský.*^®) T lak se dostaly 
v držení Jana Rudolfa TrČky z Lipy, 


*) DZ. 311, J 27. «) V. Trnka 

Kounice a Přerov. V Praze 1873. Soupis 
Československa na str. 97. *) Reg. II 
66, 217, 725. *) Reg. 1V159. *) Lib.conf. 
•) Rel tab. I 480. ') DD 14 f. 42, Lib. 
erect. V 87. ®) Tadra Acta jud. VI 145. 
") DD 61, str. 383. '®) Rel. tab. II. 190, 
DD 16 f. 361. '") Rel. tab. II 345. 
») Reg. kom. s. »») DZ. I, L 26. 
**) DZ. B 27. Trnka. '*') Reg. kom. s. 
”) DZ. 26, L 18. *•) DZ. 174. F8. 


TVRZE V OKOLÍ BRANDÝSA N L. 


179 




Zámek v Kounicích. 


jenž s manželkou svoa Maří Majdalénou 1. 1611 několik 
vesnic od Přerovského panství a jiné statky získal a 
1. 1612 týž statek manželce své zapsal.^) Po ni tuším 
to vše zdědil syn její Adam a po jeho zavražděni (1634) 
ujal je otec jeho Jan Rudolf. L. 1631, 30. listopadu, 
dály se na zdejší tvrzi úmluvy mezi Arnheimem a kní- 
žetem Frýdlantským.*) Po zabráni všech Trčkovských 
statků postoupeny Kounice 1635 arciknížeti Ferdinan- 
dovi ///., jenž je do r. 1644 držel.®) Za těch dob byla 
tvrz ve tři úhly trojích pokojův zvýši od kamene dobře 
vystavěna a v čtvrtém úhlu toliko kuchyně jest, však 
v pokojích větší díl kamen a oken potlučeno a po- 
bráno jest.^) 

Ferdinand III. daroval 1. 1644 panství Kounícké 
hraběti Albrechtovi Gastonovi Spineloví z Bruay^ ale dostalo 
se teprve 1660 Kláře z Arnberka, matce jeho.®) Tato ze- 
mřela 1667 v Bruselu a hned potom prodal druhý její 
syn Filip Hy polit panství Kounícké Arnoštovi Ferd. Leop. 
hrab. de Suys^) Tento zemřel ke konci r. 1677. zů- 
staví v syna Fianiiška Josefa nezletilého. Tento došed 
let svých panství mnoho neužil, neb již léta 1690 
v Uhrách zemřel.*) Dědicem jeho byl nezletilý Rome- 
dius hrabě z Thunu^ za něhož se otec Romedius jako 
poručník v Kounice uvázal. Ale shledávaje množství 
dluhů prodal je (1693) Janovi Rudolfovi hraběti 
z Morzina. V drženi Morzínův zůstaly Kounice do r, 
1760 a odtud patřily rodu Lichtenšteinskému.®) 

♦ 

V městečku Mochově stojí kostel na strmém 
pahrbku a obklopen jest krchovem. Zdá se, že před 
časy tvrz u kostela stávala a že byla s ním v jednom 
zavřeni. Že byla ve 14. stol. tvrz v Mochově, jest pa- 
mětmi dokázáno. 

Mochov byl 1. 1295 statkem jakéhosi Heřmana^') 
Ve 14. století patřil bohaté rodině Pražské, která se 
psala napřed Neumbutger a později Máchovský z Mochova. 
Pešek starší vystavěl v Mochově kostel. Posud zde vidět 
jest jeho erb pěkně z kamene vytesaný štít, v jehož 
horní polovici jest orlice vyletující. Když J. 1355 dědiny 

>) DZm. 237. D 14. *) Osvěta 1873, str. 250. ») Bílek 
Děje konf. 706. *) Arch. Třeboňský. ») DZ. 162. P 13. •) DZ 
317. D 11. 7) DZ. 116. B 13, 117, E 14. ®) Viz Trnkovy Kou- 
nice na str. 20. •) Reg. II 725. 


u Lipské vysadil, vymínil si, aby mu peníze 
byly placeny buď v Praze neb na tvrzi Mo- 
chovské.^) Tehdá měl dva zrostlé syny Peška 
a Váncu. Jeden Pešek byl v 1. 1360 až 
1377 patronem zdejšího kostela. Asi I. 1378 
Mochov prodán. Koupil jej markrabě Jo.št 
i se Sedlčánky, ale měl s ním potíže pro 
dřevní zadluženi.®) Jak se zdá, prodal Mo- 
chov zase. Drželi jej 1396 Hervik Falcnár, 
1407 Ctibor z Tčehonic a konečně 1. 1413 
Jindřich z Cách}) Tento držel Mochov ke 
hradu JenŠteinu, k němuž, tuším, několik de- 
sítiletí patřil. Posledním jeho samestatným 
držitelem (ovšem nám známým) byl 1445 
Bohuněk z Klinšteina, jenž držel také Čeláko- 
vice.**) Mochov připojen později ke Přerovu 
a od něho postoupen 1416 ke Kounicům. 

♦ 

Ve vsi Tlustovousích bývala tvrz 
ode dávna, avšak není po ní již památky. 
Ves stála již I. 1227, když ji Komata Hra- 
bišic odkazoval manželce Vratislavě do ži- 
vota a po ní klášteru Zderazsk/muf, Tento 
dědiv Tlusto vousy držel je až do počátku 
15, století a vyzdvihl tu tvr?^ Nedlouho před 
r. 1417 najali je ZderazŠtí Žofee \dově po 
Janovi z Rotšteina, Příbkovi z Kamenice, Ondřeji pí- 
saři desk zemských a Matěji veřejnému notáři. 

Tito pronajali tvrz s hospodářstvím 1. 1417 Ondřeji 
písaiři kancléřovu na pět let. Naposled je držel Ondřej písař 
sám a postoupil 1. 1433 Menhartovi z Hradce^) Císař 
Zikmund zapsal tvrz, dvůr a ves Tlustovousy a ves Ho- 
roušany (1436) Vaňkovi z Křivé a připsal mu 1. 1437 
na nich peníze.*) Po Vaňkovi následoval bratr jeho 
Beneš a ten postoupil 1. 1442 zboží Tlustovouské Janovi 
z Rutinová^ ale i ten ho nepodržel dlouho, nýbrž prodal 
před r. 1453 Předborovi a Bedřichovi bratřím Žlebúm 
ze Střižkovař) Král Jiří zapsal Tlustovousy Bedřichovi 

*) Arch. Orlický. •) Cod. dipl. Mor. XI li7. Líh. 
conf. Stará kniha Celakovská. *) Reg I 333. •) Starě knihy 
pražské. ’) Arch. Č. I 496 Rkps Strahovský, Arch. Č 1 496. 



Kounice, vjezd do zámku. 


180 


TVRZE V OKOLÍ BRANDÝSA N. L. 


a synu jeho panovi (1462) a když je tento měl po 
smrti otcově sám, potvrzeno mu 1483 od kráíe Vladi- 
slava.^) Jan měl Tlustovousy do r. 1520. Tehdá nemohl 
zaplatili dluh Janovi Býchorskému z Raškovic a proto 
tomuto na Tlustovouslch a Horoušanech odhádán.^) Jan 
obdržev od krále Ludvíka majestát (1524), aby na tom 
zboží rybníky, mlýny a vinice zakládal, držel je ještě 
1. 1529.^) V drženi následoval syn Mikuláš, jenž 
dostal 1. 1529 potvrzeni Tlustovous od krále Ferdi- 
nanda.^) Nemaje dobré vůle na též zboží, teprve 1. 1534 
toho dosáhl, že mu ji zdělala Eliška, dcera n. Jana 
Žleba.®) Mikuláš zemřel 1. 1559 zůstaviv syny 
yiřika^ Zdeslava^ Bedřicha a Adama, Ti ještě 1. 1559 
obesláni od kláštera Zderazského o výplatu Tlustovous 
a obeslání to se opakovalo 1, 1560—1563.®) Aby obsl- 
lajicim spletli kolečka, zastavili 1. 1563 Tlustovousy (jen 
ves) Čeňkovi Dalickémn z Barckova a když nebezpečí 
vyplaceni minulo, zase je ujali.'') L. 1566 bratři se 
dělili avšak jen Jan, Jiří a Bedřich Jiřík dostal (tušim) 

Rkps Roudnický, Arch. gub- Reg. kom. soudu. 
*) Viz Trnkovy Kounice na str. 86 a 88. Rkps Roudnický. 
Reg. kom. soudu. *) Kopiář v arch gub. ‘ ) Reg. kom. soudu. 

*) Reg. kom. soudu. Viz Trnkovy Kounice na str. 89. 


na tvrzi staré pokoje po pravé ruce, když se do tvrze 
chodilo, i s tím, což bylo nad mostnicí přistavěno, též 
věž, která byla v prostředku tvrze, a prázdné místo 
mezi mostnicí a kuchyní.^) Druhý díl, tuším Bedřichův, 
obsahoval na tvrzi kuchyni, nové pokoje a o vržené sta- 
veni před starou světnici. Most, plac a studnice zane- 
chány ve společnosti. Kromě toho dostal každý díl 
statku. Co vzal Jan, není známo. 

Jiří prodal svou polovici 1. 1570 Janovi a tento 
1. 1575 Jaroslavovi ze Smiřte a na Kostelci.") L. 1581 
držel Jaroslav ještě tuto polovicí; druhou polovici měl 
Jan Leskovec z Leskovce a pět člověkův ve vsi držel 
Bartoloměj Ropal z Ryfenperka.^) Ty obeslal prokurátor 
o vyplacení. Ke konečnému vyplaceni došlo 1. 1593.^) 
Ještě tehdá měli Leskovci polovicí tvrze a kromě toho 
byly tu ještě dva drobné statky. Císař Rudolf prodal 
pak (1601) dvůr a ves Tlustovousy Janovi Rudolfovi 
Trčkovi z Lipy^ jenž je později ke Kounicům připojil. 
Z tvrze udělán sedlský statek.^) 

') Velmi podrobné Trnka na str. 90 — 99. * *) DZ. 59- Q 
lO, 88. R. 27. Reg. kom. soudu. ^) Kopiář 102 v arch. gub. 
“) DZ. 32, G 6. 



Vyšehořevice. Pohled na zřícenou část 
uvnitř tvrze. 





VLAŠIM HRAD. 

1. Popis zámku. 

ámek v méstě Vlašimi jest sice z části starožitné stavení, ale z větší části okolí jeho tak upra- 
veno, Že vyhlíží příchozímu jako nový zámek. Kdysi býval kolem celého zámku příkop, do 
něhož se mohla voda vpouštěti- L. 1828 příkop zemí vzatou z náspů zasypán. Uvnitř pří- 
kopu byly hradby, několik baŠt a dvě věže; spiDdky těchto dvou ještě jsou. 

Nynější vchod do zámku jest ve Čtverhrancitém stavení po způsobu moderním vížkami 
ozdobeném. Brána jest vysoko a ozdobně sklenuta a zavírá se mříží z železných pnitův. 
Oblouk brány jest hluboko a pěkně Žlábkován. Pěkným přídavkem jsou erby bývalých držitelů 
kolem celého stavení, které se opakují; mnohé z laich jsou pěkně heraldicky sdělány. V prů- 
jezdu, který jest třikráte do kříže sklenut, spatřují se vpravo a vlevo ve výklencích velké, kolčí helmice a 
na svornících erbovní znamení orlice. Český lev a půl vola l[snad má býti půl zubra), stavení to vyhlíží 
tak jako staré stavení zmodernisované, jest však z gruntu znova vystavěno 1. 1848. Před tím tu žádného 
vchodu nebylo, než vjezd býval tam, kde jest slepá branka mezi nynější branou a vjezdem do pivovaru. 
Tu také býval až do nových dob zveditý most. 

Všedše novou branou shledáme, Že zavírají zámek na jedné straně pivovar a na ostatních sady; 
to vše jest bývalé předhradí. Na místě něho, bývalých valův a příkopův jest stromoví s procházkami, jichž 
pokračování jest zámecký park k západu slunce se táhnoucí. 

Nynější zámek oddělen jest od předního dvora mřížemi a sloupovím, na něm se spatřují ležící 
lvi a vyskakující zubři. Také jsou po obou stranách erby rodu AuerŠperského. Zámek složen jest ze dvou 
oddělení. Jižní čdsi jeho jest nový 
zámek postavený v 17. století, 
později přístavky rozšiřovaný a 
nejednou zvenčí upravovaný ; 
okna proto nejsou všade souměr 
ně rozdělena, nýbrž jen po ku 
sích. Sloupy a jiné ozdoby na 
venkovských stěnách prozrazují 
18. století a pouze bílé barvy 
vystupují z omítky žlutavé. Severní 
idst jest stavení staré, avšak do 
starých jeho zdi prolámána v 17. 
století mnohá okna a obdrželo pak 
stavení to touž úpravu, jako má 
nový zámek. Část tato jest starý 
palác. 

V rohu tohoto stavení k se- 
verovýchodu stojí velká viž. Spo- 
dek její okrouhlý a hrubý podepřen 
jest pilíři a nemá starých oken, 
ovšem má sem a tam nějaký 
otvor, později prolomený. Svrchní 
část jest osmihranatá a dělí se 
ve dvě části. Všechny tyto tři 
části jsou odděleny stříškami, tak 
že se věž každým oddělením 
zúžuje. Spodní část zabírá více než 

polovici výšky věže; její konec VlaŽinii. Půdorys zámku. 



182 


VLAŠIM HRAD 


již je osmihran s okny a vidět! zde známky staré omítky. Nejvyšší Část věže, ve kteréž jsou hodiny a cimbály, 
upravena jest v 16. neb 17. století a má sloupce, kteréž nesou římsu střechy. Tato jest nizká, cibulovitá a ktéto věži 
málo přiměřena. V přízemí věže, jejížto zdi jsou velmi hrubé, spatřuje se bývalé vězení, místnost nízká, s ku- 
latým klenutím, na němž jsou kruhy zazděny, zavřená. (Kruhy sem dány snad teprve v 18. století) Již za dávných 
dob prolomeny do vězení dva vchody; jeden od zámku, k němuž se jde po schodech dolíi a druhý zvenčí 
Červeným pískovcem obložený. Vchod vedle této věže do vnitřního dvora vedoucí jest snad na místě staré 
brány. V 1. poschodí věže jest okrouhlý sklep prací štukatérskou hojně ozdobený, na jehoii klenuti jsou 
ozdobné erby Jana Ostrovce z Královic a manželky jeho Anny z Brukšteina. Nad ním v 2. poschodí jest 
kaple sv, Vincenta a Pavla, 1. 1771 zřízená. Mezi věží a vedlejším stavením, které jest všelijak rohaté, jest 
dosti úzká cesta. Starý zámek má na této straně starší spůsobu neŽ v tu stranu ke dvoru a podepřen jest 
pilíři. Viděti jest tu i na věži. že byly stěny všeho zámku pomalovány gotickými Šedožlutýrni sloupky na 
rfižovém poli. Nad ku plovanými okny jsou zbytky malovaných výklenků. Velké římsy původně po vlaŠsku 
upravené byly malovány. To vŠe se proto poznává, že pozdější bílení opadává. 

Z bývalých dvou menších věží zbyla jedna, která jest na rohu pivovaru. Na západní straně zámku 
jest vysoký taras, bezpochyby tu boky mírného návrší, na němž zámek stojí, od samého zámku dolů spa- 
daly a byl jen úzký parkán, který nasýpáním rozšířen. 

Uvnitř jest 121 pokojů vkusně zřízených, v nichž jsou podobizny AuerŠperského rodu.^) 

2. Děje hradu VlaŠiinského.®) 

Za dávných dob založil nějaký Vlašim osadu, kteráž se jmenovala po něm VlaŠ-imí.^) Později 
založen jest tu hrad, k němuž nově založené městečko jako podhradí přihrazeno, stalo se to bezpochyby 
okolo r. 1303/) Zakladatelem hradu byl bezpochyby nějaký pán z rodu Vlastislavicův ertm orlice, neb 
téhož rodu byl pan Hynek z Vlašimi^ kterýž měl r. 1318 nemalá meškání u soudu zemskéhiO pro rozličné 
škody, kteréž mu učinili protivníci jeho v Dobré Vodě, Věžném^ Kunraci, Vracovicích a Hyřiíně/) Bratrem 
snad jeho byl onen Marsík ze Vlašimě^ jenž padl r. 1332 dne 11. března u Mailberka *) V letech následu- 
jících připomínají se dva páni z Vlašimě Hynek stárli a Hynek mladH; jeden z nich sedal r. 1345 na soudě 
zemském.’) Hynek mladší připomíná se od r. 1349 několikráte®) a naposled r. 1354, kdež podával kněze 
do Pertoltic v sousedství strýců jeho, pánův Chřenovských.®) Vdova po něm Anna (1360) a děti její držely 
panství VlaŠimské společně s Benešem z Vlašimě^ jenž byl synem Hynka staršího a snad biatrem neb sy- 
novcem Hynka mladšího Beneš tento vykonával práva panská na panství již r. 1359 a r. 1365 sedal na soudě 
zemském.’®) Současně seděli páni VlaŠimŠtí na Jankově a Církvici, byli to Matěj, Petr, Linhart a Hynek, synové 
n. Hynkovi z máteře Libuše; od nich pocházeli páni JankovŠtí ze Vlašimě,”) z nichž jedna větev do sever- 
ních Čech zabloudila a tu na Nemyčevsi se usadila. Jiní nabyli statkův na Moravě, kdež se dlouho přidrželi 
přirozené své orlice, k níž potom přibrali z nevědomosti supí hlavy pánův z JenŠteina a z Vlašimě.”) 

Asi od r. 1363 poroučel na Vlašimi nový rod, jenž měl na Slitě svém dvé supích hlav s červe- 
nými krky na Štítu stříbrném a obyčejně znám jest pode jménem pánův z JenŠteina, ačkoliv se druhdy 
• 2 psáváli. Michálek^ purkrábě královsky uS Svojanově, koupil Vlsším s po prvic r. 1363 dns 

15. listopadu práva panská jako spolupatron v Kunraci vykonával.’^) Michálek zemřel, jak sé; zdá, r. 1367 
na den sv. Vácslava v Bononii a tu u bratří menších pohřben; cestu do Vlach, kteráž Životu jeho před 
časem konec učinila, vykonal bezpochyby kázáním císařovým jako jeho věrný služebník. Bratr jeho Pavel 
byl předkem pánův z Jenšteina a ze Staré, druhý Jan Očko, působiv v zemi blahodárně, zemřel r. 1380 
jako druhý arcibiskup Pražský. Na spásu duše Michalovy učinil Pavel r. 1368 nadáni při kaplanství v ko- 
stele sv. HaŠtala v Praze.”) Také se ujal sirotkův nezletilých a jako jejich poručník práva panská na Via- 
Šimsku vykonával (1369—1375) nemaje sem daleko z tvrze své Bedřichovské. 

Téhož roku, kteréhož zemřel Pavel, ujali Vlašim synové Michálkovi Jan^ Pavel a Vacs/av, podá- 
vajíce r. 1376 dne 3. března faráře do Radošovic.’®) Nicméně se jich přece ujal jako opatroviník syn Pavlův 
yan, biskup Míšeňský (později arcibiskup); sám se uhostil r. 1376 na hradě VlaŠimském, odkudŽ v červenci 
některé listy poslal a ještě ku konci t. r. nacházíme jej, an podává kněze do VelíŠe.’*) Od r. 1378 vládne 
Jan sám na panství jako nejstarší, maje po ruce purkrabí Onše (1378 — 1384), za jehož duši dá n úrok kostelu 

*) Viz i Soupis Benešovska na str. 285. *) Pomůckou: Fr. Slavík, Dějiny Vlašimě. Mistop. bibl. A. N. Vlasáka II, 
6—37. Starší o tom vypravování Bienenberg Altcrth. III 188, Pam. arch í 86. *) Jméno Vlašim se vyskytuje (ČČM. 1832 sv. 1. 
str. 67). O tom, jak pozdější to jméno vykládali, vypravuje Bienenberg. Německý název Vlašimě byl Pleszin, Pleszings, podle 
toho v latině kancelářské Plesingia. ‘) Bienenberg. Tab. vet. n. 127-131, 164—166, 169 — 171. ®j Neplach, IPalacký II a 497. 
Woš sem nepatři. Hron z Vlašimě a erb jeho jest smyšlenka. (Viz Lupáčovu hist. Karla IV. k r. 1346) ’) Rel. tab I 413, arch. 
C. II 337, 308. Lib erect. IX B. 6. Na pečeti jeho k listu Jimramovu z Říčan r. 1353 (arch. bibl. Praž ) přiv(gšené spatřuje se 
znak tvaru ušlechtilého, štít s orlicí vpravo hledící a nad přilbicí křídlo orlí. Nápis: s. he... von Plaszin. •> ILib, conf. '•) Líb. 
conf.j Arch. C II 340. '*) Matěj z Jankova měl r. 1360 část podací ve Veliši (lib. conf.). **) Srov. děje Jankova a Cerekvice 
horní. Benfíš z Jankova 1385 (Rel. tab. I. 506), snad týž, který měl sestru Hedviku a usadil se na Moravě. (Tab. Br. 184) Jiní 
toho rodu Maršík 1386—1392 (Tomek, Zákl. II 178), Zdeněk 1392 (Lib. cont. V 96), Vilém 1396—1416 (arch. kapit), Céč 1403 
(arch. Č^VI 6), Ondřej Dub z Vlašimě 1408 (Lib erect. VIII f. 4), Jan z Nemyčevsi Jinak ze Vlašimě 1414 (arch. Třeboň.). Srov. 
i arch. C, III 189. O moravských viz Nauč. Slovník. Arnošt ze VÍašimČ r. 1436 (arch. Drážďan, č. 6423) měl dvě smpí hlavy v erbu. 
”) Lib conf. Srov. i Borového Lib. erect. I 67. Také v listu býv. dv. arch. t. r. slově pánem na Vlašimi, “) Lilb. erect. IV ř. 136. 

Lib. conf. ”) Lib. conf. Čas. musea 1881. 


VLAŠIM HRAD 


183 



Zbraslavskému.^) Z bratří dotče- 
ných Václav bud se oddělil, aneb 
před Časem zemřel, neb od roku 
1383—1392 vyskytují se pouze 
oba bratři )an a Pavel jako pa- 
tronové kostelů na VlaŠimsku.^) 

R. 1392 dne 6. května zřídili 
oba kaplanství a oltář sv. Miku- 
láše, sv. Martina a jiných vyzna- 
vačů při kostele VlaŠimském, je- 
muž darovali ves OuŠo vičky 

kromě lesů; nedlouho potom 
zemřel Pavel a pochován jest 
v Praze u sv. Víta pod kamenem 
mramorovým.^) Nábožný a do- 
brotivý Jan byl tudíž jako po- 
slední této pošlosti také samot- 
ným pánem na Vlašimi.'*) Na 
spásu duše Pavlovy ztídil roku 
1305 druhé kaplanství při oltáři 
dotčeném, jež nadal platy v Kun- 
raci.*) Na spasení duše man- Vlašim, zámek. 

želky své Kateřiny ztvrdil (roku . 

1406) kostelu VlaŠimskému starodávné nadání, aby bral úroky z Dubu a mlýna pod Hradištěm, zá^vcn je 
i platem v Hradišti rozhojniv; neméně nadal t. r. kostel v Hradišti úroky ze vsi VeliŠe.*) Byv r. 1399 na 
straně králově a proti jednotě panské, sedal potom (1402 — 140S)) na soudě zemském a přilni^l s láskou ne- 
všední k novotám, jež kázal M. Jan Hus; z téže příčiny přimlouval se s Jindřichem z Vlašimě, synem 
svým, při dvořanech Zikmundových, aby se přičinili k osvobozeni Husovu, a po jeho upálení zpečetil 
(1415) stížný list, kterýž byl poslán ke sboru KostnickémuJ) 

Jan byl jeŠté 1. 1414 patronem kostela VlaŠimského, ale v roce potom panství to prodal. Kupcem 
byl Janek z Chotimic^ před tím hejtman Svídnický, jenž tudíž třetí Štěp pánův VlaŠimských založil. Již na 
jaře 1. 1416 vládl na VlaŠimsku*) a t. r. prodal .na všem panství 60 kop gr. platu ke klášteru sv. Kříže 
v Praze.*) Purkrabí za něho byl Chval z Hartvíkova, jenž se pak (před r. 1419) dostal na Kostelec, Od za- 
čátku husitských bouří stál Janek při katolické straně; bojovali s Čeledí svou dne 4. listopadu 1419 proti 
husitům k Praze táhnoucím nedaleko Knína, 1. 1420 opět proti nim stál s Petrem KonopiŠfským ze Štern- 
berka u Poříčí nad Sázavou, jako i v jiných bojích. Odměnou obdržel od krále Zikmunda (1420) zápis na 
klášterství Louňovské.^") Purkrabí tu tehdy byl Chval ze Chmelného.^^) Čím déle války trvaly, tím nepohodl- 
nějšími staly se Táborům Vožice a Vlašim v rukou katolických se nacházející. Válka z obou stran vedena 
byla šibeničná, totiž zajatí protivníci věŠeni.^“) Asi 1. 1424 padla Vlašim v moc Táborů a Janek z Chotěmici 
který zůstával na Fyrstenšteině ve Slezsku, voli v nového faráře VlaŠimského dal jej v úřad zavésti až 
v Kladsku. ^®) L. 1427 ani neměl naděje, že by se brzo dostal v držení Vlašimě, pročež se zapsal kostelu 
sv. Kříže, že mu plat 60 kop bude vydávati, až bude se synem Jiříkem v držení Vlašimě. Hejtmanem 
Táborů na Vlašimi stal se Tůma z Chotimic strýc Jankův. Tůmu nacházíme 1. 1430 v jednotě Táborské a 
v následujících dobách straně své platně pomáhal. 

L. 1431 spolu s Mikulášem Sokolem, s Leskovcem ;a j. vypravil se po sv. Vácslavě do Rakous 
*na víno€. Takéť se jim podařilo nabrati, čeho chtěli, v okollí městečka Perneka, ale když vraceli se 
zase, u města Býdova podstoupeni jsou bojem od vojska Lipolta Krajíře. Tu jsou Táboři úplně poraženi 
a Tomáš sotva do hradu svého Vlašimě, Sokol pak do Červené: Řečice utekli. Tůma přestoupiv ke straně 
mírnějŠírh pánův a Pražan přtČiňoval se o přijetí krále Zikmunda do země a tento prokázal buď jemu 
aneb starému Jankovi, jemuž panství VlaŠimské v ty doby navráceno, tu čest, že na své poslední cestě 
z Prahy do Moravy, jsa již těžce nemocen, dne 11. listopadu 1437 s četným průvodem na hrad Vlašimský 
přišel a odtud rozličné listy svým věrným poslal, po čemž brzy (9. prosince) ve Znojmě umřel. Jiří, Jankův 


') Lib. conf. Acta consist. 1377 f. 163, Lib, erect II f. 98, Emler Urbáře 381. ') Lib. conf. Via list v arch. bibl. 
Praž. 391. 25 febr. Purkrabí byl r. 1389 Jetřich (Popr. kniha str. 1). *) Lib. erect. IV f. 34. Tomek Zákl. dod. 251. *) Lib conf. 
•) Lib. erect IV f. 90. •) Itid. V f. 113. L. 1406 zapsal plat dceři své Kačině, jeptišce (Tadra Acta Jud. V 6). R. 1408 převedl 
plat kostela Vlašim ze Hradiště na Pohoří (Lib. erect. IX C 2). R. 1409 prodal louku mezi Načeracem a Vratiškovici Mikšovi 
faráři z Načerace. Purkrabí tehdá Petr Liška (Lib- erect. VIII f. 71). R. 1.412 odevzdali poručníci ustanoveni n. Janem, arci- 
biskupem, plat na celém panství Vlašimském od Jana koupený k založemí oltářeu sv. Víta (Lib. crect. IX N 4). '’) Arch. 
Č. I 61, II 359. 371. III 189, Palacký Docum. 555. Srov. Arch. Drážďan, č. 5178, kdež jest Jane v Plesings na str- panské (140U. 
•) Lib. conf. •) Lib erect. ®) Arch. Český I 631. “) Arch. Třeboňský. Rel. tah. IIl78. ”) Staří letop. 66. ") Lib. coní. “) Stará 
kronika Pražská. 


184 


VLAŠIM HRAD. 


syn, r. 1440 byl přítomen sněmu (29. ledna), kdežto se stavové v tehdejších roztržkách snažili, aby pokoj 
domácí jistým ustanovením zachovali. Panství VlaŠimské vŠak tehdá držel pořád starý Janek. Ten prodal 
ok. 1443, 12. prosince (skutečně však asi 1442) vše panství Mikuláši TrČkovi z Lipy za 4000 k. a to: 
Vlašim hrad, městečka obě pod Vlašimí, městečko Načerac s kostelním podacím a kaplanstvím. Při tom 
mu postoupil s Jiříkem synem všechna duchovenství, která k Vlašimi držel.^) 

Nový majitel, bohatstvím a rozšafností svou velké vážnosti požívající a v tehdejších bězích velmi 
činný klonil se k straně mírnější, jda proto s jednotou Ptáčkovou a Poděbradskou. Brzo po nabyti panství 
r. 1443 dne 15. března dal měšfanflm Vlašimským výsadu na kšaftováni a odkazování a zase, kteří by bez 
kšaftu zemřeli, aby na nej bližší přátele, však na témž panství Vlašim ském zůstávající připadlo.^) T. r. 27. 
června spůsobil spolu s knězem Bedřichem ze Strážnice na hradě svém Vlašimi námluvu o příměří mezi 
Vodňanskými a Vácslavem ze Strakonic, mistrem Strakonickým. L. 1445 volal k sobě strany sporné na 
Vlašim, aby je smířil; když pak přece došlo k válce, zase je mířil a položen jím sjezd na Vlašimi po sv 
Stanislavu 1. 1449, ale jednání nemohlo být i ukončeno pro neústupnost Oldřicha RoŽemberka.^) Zemřel 
Mikuláš r. 1453.^) 

ZGstali po něm tři synové Burjan, Zdeněk a Mikuláš (později starší řečený), z nichž později 
Burjan seděl na Lipnici a ostatní dva bratří na Vlašimi.^) Mikuláš byl věrným přívržencem krále Jiříka, jemuž 
v bojích s jednotou Zelenohorskou a s Matyášem Korvinem věrně pomáhal; r. 1479 byl v KouřimŠtě učiněn 
opravcí v snešenf sněmu SvatotomáŠského. Od krále Vladislava vyprosil r. 1488 (list d. 11. srpna) městu 
svému Vlašimi nadáni na 2 výroční trhy, mimoto jim r. 1501 potvrdil svobodu r. 1443 otcem jeho danou *) 
Zemřel r. 1509 den po sv. Havle, zůstav v paměti u lidu co » přítel věrný pravdy boží a obhájce stálý ka- 
licha Kristovac. S manželkou svou Johankou KroměŠtnovou z Březovic měl pět synův, Zdenka, Jana, "Jindřicha 
Viléma a Mikuláše, Jindřich zemřel nejdříve. Ostatní se smluvili 1. 1518 tak. Že Zdeněk měl držeti Opočen 
a Vilém vŠeclcy ostatní zámky.’) Ale dva z nich náhle zemřeli; Jan totiž zemřel 1. 1521 na sv. Trojici a 
Vilém t. r. v sobotu před sv. Kateřinou. 

Pozůstalí bratří Zdeněk a Mikuláš se strýcem svým Janem (synem Vilémovým) v nedílností zů- 
távajíce náleželi k nej bohatším pánům v Čechách majíce nejen Vlašim s rozsáhlými statky zápisnými 
v Bechynsku a Čáslavsku, nýbrž i dědictvím po mateři a strýci svém Mikulášovi mnohá rozsáhlá panství, 
jako na př. VeliŠ, Opočen, Lichtenburk a j. v. L. 1523, 4. listnp. hojně nadali Špitál Vlaši mský potvrdivše 
mu napřed platy odkázané a k tomu pro vychování chudých jemu darovali dvůr a ves Pavlovice.®) 

Asi 1. 1526 rozdělili se Zdeněk a Mikuláš o statky své a tuším také vykázali třetí díl (Velišř) 
pro Jana sirotka po Vilémovi. Ale Mikuláš, jenž obdržel Vlašim, nebyl s dílem svým spokojen a žaloval 
na Zdenka u krále. Ale král. rada uznala a vypověděla (1528), Že má při rozdělení zůstati, jak je učinil 
Zdeněk, který ted sídlel na Opočně.®) Mikuláš spokojiv se obdařil (1530, 4. června) obec VlaŠimskou roz- 
sáhlými svobodami/®) Teprve potom začaly mezi nimi spory. Zdeněk totiž utrácel a poněvadž opatroval 
také díl syno/cův, obávali se poručníci, že jej zavede.. Mikuláš nebyl také se svým dílem spokojen. Když 
pak to vzneseno na soud zemský, stala se (1533) vý^pověď, aby Mikuláš dílu svého Zdeňkovi postoupil a 
vzal si díl Vclišský a Janovi aby zůstal Opočenský díl. Věřitelé Zdeňkovi pak poukázáni, aby vyhledávali 
zaplacení jen ze Zdeňkova dílu. Podle nového rozdělení dostal Zdeněk Vlašim s rozsáhlým panstvím, též 
s Vožicí a Štěpánovem, KněŽice a hrad Lichtenburk s Heřmanovým Městcem, Mikuláš vzal VeliŠ* Svojanov 
a Smiřice a Janovi zanechány Opočen, Třebechovice, Říčany a Pelhřimov.^’) Nyní jali se věřitelově na díl 
Zdeňkův nastupovati a jednotlivé části jim odhádány. Zdeňkovi, jemuž bylo úzko, přispěl pomocí Jan statši 
Trčka, strýc jeho a držitel Lipnice. Vzal tuším na sebe povinnost díl Zdeňkův vyvoditi a věřitelům zaplatiti; 
za to mu Zdeněk (1534) všechen svůj díl postoupil.^') T. r. ke sklonku měsíce srpna přijeli na Vlašim Jan 
Straka z Nedabylic, před tím úředník VlaŠimský a nyní vrchní úředník Janův, a Jiřík Horyna z Houbic, a 
svolavše lidi z panství přečtli jim list mocný Zdeňkův, že je ze všeho slibu a ze vŠÍ poddanosti propoušti. 
Tu téhož dne všichni lidé věrnost a poddanost Janovi slíbili rukou dáním mezi Železnými vraty na prahu 
zámku VlaŠimského. Bylo jich plný zámek. Netrvalo však dlouho a byly mezi oběma pány spory, poněvadž 
Zdeněk chtěl zase Vlašim míti, poněvadž Jan Zdeňkovi peněz, které by mu po zaplacení dluhů vy- 

t_.« 1 -. i_4ii ix:: _ ;.i;i x^ixi _i x^ix.... .u.. 

Liyvdiy, ucpictLii <t iducji uiuiiy ě . uiiu avouci. wud u lu vjucatčiui uu i. idiiy, n^utcx. vy ^vive;uc^uu, d.i^y Jdu 

Zdeňkovi zase Vlašimě do živnosti postoupil, Zdeněk aby hrad, dvory, mlýny a rybníky opravoval. L. 1537 
na počátku února přijeli komisaři do Vlašimě a svolavše lidi zavázali j« zase Zdeňkovi a dali mu klíče 
a Zdeněk je dal Jindřichovi Lupusovi, novému úředníku.’^^) Zdeněk pak, potřebuje mnoho peněz, dělal lidem 
nátisky, tak že se utíkali k Janovi, aby je opatřil, a tento zase vznesl na krále. Král mu rozkázal, aby je 
berněmi a dávkami neobtěžoval a skrze úředníky utiskovati nedopouštěl. Zdá se, že to pomohlo. Zdeněk 


Pel. tab. n, 198, Arch. Č. 531. *) DZ. 131, J. 13, Purkrabí na Vlašimi za jeho času byl Liška, kdysi purkrabí 
Jana Městeckéhc na Lichtcmburce, »litý vždy byl na zloděje: a rád je věsiU (Staří Ictop. str. 28). *) Šiře o tom v Slaví- 
kových Dějinách Vlašimě. *) Staří letop str. 162. *) Purkrabí tu byl Vykéř z Jenišovic. *) DZ. J 13 — 14. Purkrabí tu byli 1608 
Václav Nosakovcc z Adiochovic a 1610— 11 Jindřich zPs^íněvsi. ‘^) Arch. musejní. DZ. I3i, [ 14. *)Kopíář v arch. gub. ***) Otiskl 
Slavik na str. 85. “) DZ. 42. L. 19, Slavík, Děje Vlašimě. “) Teprve 1, 1637 ve dsky zemské vložen. (DZ 84, A 3.) ”) Reg. Kom soudu. 


VLAŠIM HRAD. 


185 


zemřel I. 1543 dne 2. října nemaje potomk&v. Jan, který měl po něm děditi, byl zemřel již před třemi lety. 
Synové Janovi tedy dědili panství veliké, ale skrz na skrz zadlužené, tak že jim z něho vlastně pramálo 
patřilo. Synové Janovi Burjan a Ferdincmd byli zletilí, ale Jaroslav, Zdenlk a MikuláS ještě nezletilí. Brzy 
po smrti otce sv^ého jali se rozprodávati po kouscích nejen panství Vlašimské a sousedící s ním zboží zá> 
pisná, nýbrž i některá vzdálenější zboží. Tak smlouvou r. 1546 21. listopadu učiněnou prodali hrad Vlašim, 
dvůr popi. s dvěma městečky pod hradem a několika vesnicemi Markvartovi Stranovskému ze Sovojovic}) 
Markvart sice r. 1547 manž. své Anežce z Radovesic na třech vesnicích věnoval,^) chtě se na Vlašimi, jak 
se zdá, trvale usídliti, ale později, stav se pánem na Jano vičkách, 1. 1550 panství Vlaši mského postoupil 
Gabrielovi Klenovskimu z Pteni?) Muž tento, dříve na Psářích seděním, nevšední výmluvností i zběhlostí 
v právech vynikal. Na jeho prosbu udělil Ferdinand I. r. 1562 Vlašimi výroční trh na den Všech svátých, 
jakož i právo vybírati mýto z mostu přes řeku Blanicí toho roku nově vystavěného. 

Gabriel byl ženat s Veronikou, dcerou AlŠe Berky Kurovodského z Dubé, jež mu porodila 
několik dítek a r. 1553 ve Čtvrtek po sv. Jiljí zemřela, načež pohřbena jest v kostele Vlaši mském. Potom 
se již Gabriel, jsa v letech pokročilý, více neoženil, zabývaje se až do smrti své (na poč. r. 1563) vycho- 
váním svých dítek. Brzy před svou smrtí poslední volí r. 1562 v pátek den Svatosti sepsanou poručil děti 
své Janovi Bořitě z Martinic, Albrechtovi Kurovodskému a Prokopovi Klenovskému, bratru svému dílnému,*) 
Děti tyto byly Aleš a Jan synové a dcery Kateřina (později Koutská), Maří Magdalena (později Roben- 
hapová] a Johanka. Z počátku Aleš spravoval panství celé sám, an byl bratr jeho Jan >na rozumu nedosta- 
tečný a nemoudrý*, oženil se potom s Johankou z Královic, jíž r. 1566, 1. července na zámku Vlašimi 
s panstvím 2000 kop gr. Č, věnoval.®) Že vŠak byl Aleš Člověk lehkomyslný a nešetrný, nastala brzo po- 
třeba, aby se oba bratří rozdělili a díl Janův, byť Alšem spravovaný, před věřiteli uchráněn byl. Aleš obdržel 
za svůj díl polovici hradu Vlašimě s mlýnem, řekou Blanicí, mlynáři na té řece poplatnými, pilou a valchou, 
polovici obou městeček pod hradem, ves pustou Znosimsko, na jejímž místě tehdá nový ovčín stál, dvůr 
popi. Skalkovsko, vsi Meřetice, Vracovice, Kunrac, JinoŠov, Hradiště, Polanku a Dub,®) Janovi ponechána 
druhá polovice hradu s polovicí valův a pivovaru, dvůr poplužný Vlašimský se dvěma zahradami, polovice 
městeček, vsi Pavlovice, Kladruby, Řimovice, Bolina, Malovice a Blanice dvůr.’) 

Na Alše brzo nastupováno pro dluhy jeho. Mezi prvními byl Jan Myslí k z Větešova. Aleš »byv 
z dopuštění p. Boha všem na dnu nemocen, jemu Janovi, kdyby jej s pomocí p. Boha na takovou nemoc 
zhojil a z ní spomohl tak, že by zase tak zdráv byl, jako kdy prve*, zavázal se učinit to, co zavdal, ještě 
50 kop doplatit!. O tom učiněna smlouva 1. 1567 úterý po sv. Ondřeji. Vyhojiti tak, jak Aleš chtěl, nebylo 
možno, také Aleš neplatil a Jan, kterému se zdálo, že nemoc zhojil, žaloval u kom. soudu (1572). Na soudě 
vymlouval se Aleš, že nebyl zhojen a nevyplněna výmínka, aby se dna nenavrátila, ale nemohl toho do- 
kázat!, poněvadž svědkové, kterým si Aleš na dnu stýskal, nesvědčili o tom, aby v jistotě také tak povědomí 
byli. Odsouzen platiti. 

R. 1576 seděl ve vězení pro dluhy.*) Aby ušel naléhání svých věřitelův, prodal Aleš r, 1578 
dne 17. listopadu díl svůj manželce své Johance z Královic za 16.765 kop gr., vy mí niv si při tom pohřeb 
v kostele sv. Jiljí při Vlašimi, kde otec a máti jeho odpočívali.’) VlašimŠtí mají po něm posud památku 
totiž velkou stříbrnou pečeť a řád obecní v 10 Článcích sepsaný, avšak u svých přátel přicházel docela 
o všecku vážnost Osudu hrozícímu se Aleš ovšem nevyhnul, jen ostří proti němu obrácené umírněno. 
Hedviku Hasišteinskou z Hazemburka, první věřitelku, přiměl Vilém Ostrovec z Královic (bratr JohanČin), aby 
mu práva svá prodala, sám pak potom po právu Šel, aby zachoval, co se udrželi mohlo. Tudíž mu odhádána 
r. 1580 v sobotu po sv. Vítě z polovice n. Alšovy a nyní JohanČiny polovice obou městeček a ves JinoŠov.^®) 
Byli tudíž na Vlašimi tři páni. 

Poněvadž dvě sestry Alšovy se roze vdály a vybyty byly, hleděla si třetí sestra Johanka také díl 
svůj zabezpečili. 1 udělal s ní Aleš, zastupuje tu i bratra svého Jana, smlouvu takovou (1586, 20. října), že 
jí slíbili na místě věna a výpravy řetěz za lOO fl. uh. a 3000 kop míŠ. vydali,^*) Aleš potom »statek svůj*, 
totiž zbývající právo dědičné, co po odhadu zůstalo a co by po bratru svém děditi měl, odkázal (1587) 
manželce své Johance a jediné své dceři Veronice^^) a zemřel téhož neb příštího roku. Pořízení Alšovu 
sestry jeho, ač vdané a vybyté, místa dáti nechtěly, ale spokojily se potom (1588), kdyŽ jim přislíbeny jisté 
podíly. Mandaléna dostala 350 kop gr. Č. a konvičku stříbrnou, která mateře jich byla, *tak aby paní mateře 
své památku měla*, Kateřině vydáno 500 kop věna již zapsaného a co se jí na výpravu nedostávalo a Jo- 
hanka dostala podle dřevních smluv 1500 kop gr. č. a slíbený řetěz.^*) Vilém a Johanka, jakožto společní 
držitelé Vlašimě, darovali t. r. ke kostelu Vlašimskému libozvučný zvon. Johanka byla tou dobou poruČnice 
Jana nemoudrého a díl jeho opatrovala, ale r. 1588 ve středu po sv. Lukáši prodala všechen díl Janův za 
13.000 kop gr. Č. Často řečenému Vilémovi Ostrovcovi z Královic}^) Provdala se potom po třetí za pana 
Benedu Vilemovského a postoupila bratrovi i statku svého Ostrovského. Přečkavší třetího muže svého 

') DZ. 46, J 10 *) DZ 8,H20. *) DZ. 85 L 2. *) DZ. 14, M 5. ») DZ 15, N 20. *) Dii ten v DZ. 8Q G 23. ’) DZ 90, 
P 22. Arch. DZ. •) DZm. 71, C 6. Reg.kom.s. ») DZ, 64, D 18 a 89, G 23. “) DZ. 21, A 19. DZ. 68, E 30. ») DZ 23, N 19. 

DZ. 168, K 1. »•) DZ 166, E 17 a 90, 922. 


24 


186 


VLAŠIM HRAD. 


(f 1595), vdala se po čtvrté za Malovce z Malovíc a zemřela tuším r. 1596 okolo sv. Prokopa, odkázavši 
statek svůj ve Vilímově dceři své Veronice Hozlaurové.^) 

Vilém Ostrovec, r. 1580 místopisař, potom JMC rada a od r. 1585 — 1592 prokurátor, měl z man- 
želství svého několik synův, ^ana a Štěpána dorostlejší a Viléma a Ferdinanda nedospělé, kteří po něm 
spojené panství Vlašimské a Ostrovské zdědili. Nemohouce se dobře o panství rozděliti, tak se mezi sebou 
usnesli (1595, 28. května), aby se Jan v tu panství (zámek Vlašim s vály ukolo něho a příslušemství, zámek 
Ostrov atd.) uvázal a ostatním bratřím peníze vydal, jak vklad (r. 1596, 8. května) a postoupení ve 200 ss 
svědčí.^) Týž Jan, spolu pán na Veleni a JMC. truksas byl ženat s Annou z Brukšteina, jíž 15*96 na zám- 
cích Vlašimi a Ostrovu 5000 ss. miŠ. věnoval;^) ta mu porodila syna Viléma a dceru Martu Mandalenu. 
R. 1598 zřídil pořádné knihy grutovní všech statků VlaŠimských a také řádný urbář sepsati kázal. Také 
rozšířil obvod svého panství, k němuž přikoupil r. 1601 statek DomaŠínský a dvůr Metličanský s vesnicí 
Městečkem a r. 1620 statek Věžnický s příslušenstvím. R. 1602, jsa hejtmanem kraje Kouřimského, potvrdil 
VlaŠimským privilegia starobylá. Již r. 1613, 29. srpna, vložil své pořízení ve dsky zemské, jínnž ustanovil 
poručníci nad dítkami svými manželku svou Annu. Než následující události všechny jeho naděje ná- 
silně přerušily. 

Jan r. 1618, když povstání české vzniklo, přistoupil na stranu povstalcův a byl od nich do počtu 
direktorův přijat. Brzo se obě strany k boji připravovaly. Na Vlašimi spisovaly se r. 1619 netoliko všecky 
poklady a klenoty kostela a obdarování města, ale také pro příhodu tu, kdyby císařské vojsllco mělo do 
Vlašimě vpadnouti, do truhel se skládaly, aby hned do Prahy do domu Ostrovcova mohly přeneseny býti. 
Nově zvolený král Bedřich jmenoval Jana mistrem komory královské. Než po Bělohorské bitvě r. 1621 jat 
jest nenadále Jan Ostrovec ve svém domě v Praze i s jinými společníky a dne 19. Června ohlášen mu ortel, 
že má býti mečem odpraven. Soud ten jest potom císařem zmírněn a on k věčnému vězení a ke ztrátě 
veškerého jmění odsouzen, načež hned r. 1622 na zámek Zbirožský odvezen jest. Odtud r. 1623 propuštěn. 
Poklad jeho značný a v domě jeho v Praze ukrytý po vzetí Prahy a drancování domů od vojska byl do 
prevétu vhozen, kdež po dvě léta skryt zůstal. Když se to však od kohosi knížeti z LichtenŠteina vyzradilo, 
nařídil kníže rychtáři Novoměstskému, aby jej pohodnému odtud vyzdvihnouti a náležitě vymýtí dal u pří- 
tomnosti své a jiných osob přísežných a potom jej knížeti cele odvedl. Což když se stalo, b}^lo té sumy 
vší okolo 40.000 tolarů v na zlatě a klenotech, což vše kr. ňsku připadnouti mělo.^) Ale manželka Janova 
Anna jistila, že týž poklad ne manželu, ale ji vlastně náleží, pročež pro spokojení její jest jí část nějaká 
té sumy puštěna. Za tu sumu jí bezpochy puštěn r. 1624 zkonfiskovaný statek Velenský. Jediná dcera její 
Marta Mandalena provdala se za Albrechta Berkovského z Šebířova, ^zjevného rebella a odbojníka*, jenž se 
z vlasti odstěhovav a ve Švédském vojŠtě službu přijav v bitvě »u Vydštoku* (1636) mezi lidem Švédským 
zahynul, ana manželka jeho potom pod ochranou švédskou zůstávala.^) Konfiskované Janovi statky Vlašim, 
Nový DomaŠín a Věžníky byl kníže Karel z LichtenŠteina r. 1622 v pátek po sv. Petru a Pavlu Bedřichovi 
z lálntbetka na Jankově a NemyŠlí JMC. radě , komorníku a presidentu nad apelacími za 60.000 ss. míš. prodal.*) 

Bedřich byl jedním z nej znamenitějších držitelů Vlašimě, Pro svou věrnost k domu Rakouskému 
na svých statcích znamenitou škodu vzal, kterou sobě na 25.000 kop vypočítal a která suma jemu na 
trhové ceně prominuta byla. Pro tu jeho věrnost jej císař všelijak ctil a vysokými úřady daroval, jež Fryd- 
rych svědomitě obstarával. Byl 1623 — 25 purkrabí KarlŠteinským a konečně od r. 1638 nej v. hofmistrem. 
V soudu nad povstalci r. 1621 — 1623 nejen měl velké, nýbrž i vynikající postavení jakožto pán práv zku- 
šený. R. 1624 jménem císařovým postupoval kurfirstovi Saskému obou Lužic, začež jej tento zlatým, dia- 
manty obloženým penízem se svým obrazem a těžkým zlatým řetězem obdaroval, jejž Frydrych před smrtí 
Lauretánské kapli na Hradčanech v Praze odkázal. Obvod panství rozšířil r. 1627 přikoupením Zdislavic a 
Tehova. Bydlel tehdá nejvíce v Praze ve svém domě řečeném u Mouřenína, ustanoviv regentem panství 
VlaŠimského Oldřicha Skuhro vského ze Skuhro va na Louňo vících a teprv r. 1631 VlaŠimským privileje 
krátkou listinou potvrdil. 

Reformaci katolickou na VlaŠimsku přísně prováděl. Avšak osadníci, nechtfce ani náboženství 
proměniti, ani dědiny a statky opustiti, sebravše se r. 1627 přepadli mimo jiné i zámky VlaŠiímský a Do- 
maŠínský, jež zapálili. Hejtmanu VlaŠimskému hlavu stali a na žerd vstrčili, tělo na kusy rozsekali, a to 
proto, že faráře pod obojí až do smrti sužoval. Bedřich, byv posléze ustanoven ochránci university Karo- 
linské r. 1643, 27. srpna, poslední svou volí odkázal všechen statek oběma synům svým, staršímu Františku 
Vilémovi poručil Hrazené Rataje (1636 koupené) a NemyŠl s oběma domy v Praze (na Starém městě v Ka- 
prové ulici a na Malé straně v Lázeňské ulici mezi lázni a kostelem p. Marie); mladšímu, ještě nezletilému 
Janu Arnoštovi Vlašim, Domašín, Věžníky, Tehov a Zdislavice i s domem na Hradčanech ležíciím, k čemuž 
ještě přidal dvŮr a ves, neb raději spáleniště Statenice řečený. Z této poslední vůle, v jadrné češtině se- 

•) Reg. 32ks. Bb 13, *) DZ 170, M 19, 1084. Q 21. ») DZ. 127, D 4. *) Seznam toho pokladu v Bílkových Konf. 
na str. 885. ®) DZ. 136, N 15. *) DZ. 141, D 16; 194 F 27, Judica, Jii r. 1621 nabízel Bedřich pájčiti peníze na VlaŠím (Arch. 
v Losenšteině v Hor. Rakousích, kdež jest uložen býv. panský arch. Vlaširoský). 


VLAŠIM HRAD. 


187 


psané, vysvítá šlechetná mysl p. Frydrycha, který syny své k tomu zavázal, »aby s poddanými křesťansky 
a milosrdně nakládali, jich mimo starobylé povinnosti ničímž neobtěžovali, nýbrž ve všem dle nejvyšší 
možnosti fedrovali a chránili; chudým lidem, zvláště řeholním, hleděli dobře činiti a t. d. 

Poručníci nad synem mladším zřízení Jan mladší z Talmberka na Jankově, Přibík z Újezda na 
Březnící měli pečovati, »aby dobrý a všelikými ctnostmi ozdobený muž z něho byl, který by po odbytých 
v Praze náležitě filosofických studiích buďto zde soukromě pod dohlídkou zvláštního preceptora neb ale 
v zemi francouzské studiím právnickým se oddal, při tom se ale též řeČím španělské a francouzské i jiným 
exerciciím kavalírským učil. Ostatní pak Čas až do dojití nejméně 20 let věku svého aby na shlédnuti 
cizích zemí byl vypraven a dříve dojiti let svých nejméně 20 aby nižádným spfisobem statku svého se ujiti 
nemohl, potom ale sobě svým časem Češku sobě rovnou za manželku pojal. Zemřel t. r. 13. října, a když 
i mladší syn jeho dne 8. srpna 1654 bez poslední vůle ze světa vykročil, připadlo panství Vlašímské jeho 
bratru Františkovi Vilémovi. 

Pán tento JMC. a soudfiv komorního a dvorského rada, hejtman kraje Kouřimského, seděl oby- 
čejně na zámku VlaŠimském. Rataj Hrazených postoupil nejstaršímu synu Františkovi Max. Leopoldovi; po 
smrti strýce svého Jana (1665) zdědil panství Jankovské, zemřel však téhož r. 1665, po Čemž mladší dva 
synové, z nichž Rudolf byl nějaký čas pod poručnictvím bratra staršího Františka, veškeré dědictví své mezi 
sebe rozdělili (1665, 15. září;^) mladší syn Rudolf Frant. Ferdinand obdržel panství Jankovské s Postupicí, 
k němuž od Vlaši mska ves Ratmiřice přidána jest; starší ^an Frant, Kryštof obdržel panství Vlašímské, a 
to lidí v městě Vlašimě osedlých 70 s 7 pustými domy, městýsy Nový Domašín a Zdi slavíce a mnohé 
vesnice podací kostelních, zámek Vlašim, tvrze DomaŠín, Věžníky, Statenice a j. přísl. vše po sraženi 
dluhuv v ceně 130.712 fl. Týž pán prodav hned potom (1665, 7. prosince) panství VlaŠimské za 183.000 fl. 
Boženě Dobrotivé kněžně z Porcie^ stal se potom kanovníkem u sv. Víta na hradě Pražském a proboštem 
u Všech Svatých, 1676 biskupem Hradeckým a zemřel 3. dubna 1698. Po kladů v jsa velice žádostivý, 
při prodeji výslovně si vymínil, »kdyby se měl po krátkém neb dlouhém Čase nalézti na panství VlaŠimském 
skrytý poklad, jelikož se toho všelijaká znamení vyskytují (t. j. pověst o pokladě n. Janem Ostrovcem ukry- 
tém), má třetí díl toho pokladu panu prodávaČi neb jeho dědicům připadnouti." 

Božena Dobrotivá byla dcera ^ana Kavky z Řiěany jenž byl zástavným držitelem panství Karl- 
šteinského. Aby poddaným svým ulehčila, městu Vlašimi, městečku a vŠem vesnicím právo odůmrtní pro- 
pustila. Zemřela r. 1681 bez závěti a panství VlaŠimské připadlo dědičně se zastaveným Karlšteinem jejím 
dcerám Františce Dobrotivě^ provdané za Helmharda Kryštofa hrab. z Weisenwolfu^ rytíře zlatého rouna, cis. 
skut. tajného radu, komoří a nej v. hofmistra v Rakousích nad Enží a Isabelle Mandaléně provdané hrab. 
ze Šternberka (f 1695). Sestry obmýšlely (1682) napřed se rozdělí ti, a již sepsány dílčí cedule, avšak dne 
24. července t. r. raději smluvily se tak, že Františce zůstalo celé panství VlaŠimské a zavázala se za to 
sestře 140.000 fl. vyčisti.^) Františka bydlívala obyčejně ve Vídni, an Valentin Václav Kuneš hejtman 
panství VlaŠimské spravoval. Týž pak po čas svého dlouholetého úřadování zvláštní Činnost k zvelebení 
vyhubeného panství na jevo dal, pozdější stav a poměry poddaných v právním urbáři r. 1699 ustálil, tak 
že ze zvýšené výnosnosti dva statky (Štěpanovský a Nesperský) přikoupeny býti mohly. 

R. 1686 se pověst o skrytém v zámku VlaŠimském pokladu více než jindy roznášela a že mno- 
hým toho určitější znamení se projevovala, pomýšlelo se záhy na jeho nalezení. Poněvadž se nevědělo, komu 
by ten poklad náležeti měl, vneseno na císaře Leopolda, jenž 11. ledna 1687 nařídil, aby poklad na tři díly 
se rozdělil, z nichž jeden kr. fisku (protože bylo všecko jmění Ostrovcovo jemu připadlo), druhý pánu 
z Talmberka, dle výminky v trhové smlouvě položené, a třetí hraběnce z Weisenwolfu přiřčen byl. Než se 
hledalo, byl zámek VlaŠimský co nejbedlivěji ostříhán, zdvíhací most dnem i noci vyzdvižen, nikdo nebyl 
do zámku vpouštěn a každý očekával pln dychtivosti dne k vyšetření určeného. Když ale ten den (1687, 
17. února) přišel a u přítomnosti nařízených osob s velkou slavností zahájen byl, marně se kopalo, a když 
přišel druhý den, nalezena jest sice skrýše, ale pokladu tu nebylo. Nejvíce byl zklamán pán z Talmberka, 
jenž se až hádal s hejtmanem Vlašimským, chtě celý zámek »rub na rub převrátit! «.^) 

Františka Dob. hraběnka z Weisenwolfu zemřela dne 2. prosince 1689, panství zdědil syn Fran- 
tišek Antonín hrabě z Weinsenwolju^ za jehož nezletilosti otec nad ním opatrovnictví vedl a r. 1693 pro 
něho statek Nesperský přikoupil. Nastoupiv r. 1701 své panství a pojav k manželství hraběnku Františku 
Antonii z Lamberka, vyvolil opět s celým komonstvem sídlo na zámku VlaŠimském a od té doby zavládla 
na něm řeč německá výhradně. R. 1704 dal stavěti Loretánskou kapli blíž města a v městě nový dům dě- 
kanský; zemřel ale již 22. února 1715 v Unci, kdežto se poslední čas byl zdržoval, počav stavěti v před- 
městí skvostný palác, maje věku 35 let a tělo jeho pohřbeno v rodinné kryptě Weisenwolfské v Lineckém 
chrámě jezovitském. Jediná dcera Marie Josefa byla dědičkou panství VlaŠimského. Tato provdavši se za 

*) Frant. Max. Leopold uvázal se ve Vlašim již v dubnu r. 1665 jako místodržicimi nařízený poručník nezletilého 
bratra Rudolfa a sester Lídmily Terezie Františky a Anny Barbory Františky (DZ IM, H 17). *) DZ 73, C 23, E 21, arch. 
Losenšt. ®) Siře o tom viz v Bibliotéce řečené str. 24—26. Orig. jsem v Losenštejně nenašel. 


188 


VLAŠIM HRAD. 


Viléma hraběte z Trautsonu a z FalkenUeina zůstavila dceru Marii Josefu. Františka Antonie Weisenwolfova 
z Latnberku b/la poručníci jíž nad svou nezletilou dcerou Marií Josefou a po brzké smrtí této (f 1730) 
i nad vnučkou svou Marií Josefou. Tato pak provdala se dne 26 března 1744 za Karla Josefa knížete 
z Auersperka, vévodu Minstrberského a tím způsobem dostalo se panství Vlašimské v držení tohoto knížecího 
rodu. Řečená kněžna zemřela v Praze dne 10. května 1795, jsouc poslední ratolestí kmene Trautsonského 
i pohřbena jest v kryptě kostela VlaŠimského.^) 

3. Zábavné příběhy. 

V 16. století byla sice poddanost proti starším dobám pří tíže na, ale přece ještě na lid nedoléhala 
takovou tíhou, jako bylo v následujícím století. Lid, který poddanost jako věc Bohem ustanovenou pokládal, 
cítil se podlé slibu pánu daného k věrností tak zavázaným, že se od ní jen tehdy uchyloval, když k tomu 
od vlastního pána zmocněn byl. Tak se i ukázalo po r. 1537, když věřitelé Zdeňka Trčky právo vedli na 
jeho díl. Některé vesnice odhádány Janovi Černickému z Kácova. Když na nich úrok Svatojirský miti chtěl, 
zbraňovali se jemu dávati. Tu přijel do Ovesné Lhoty, posílal pro ně, hroze jim, že je na KunŠtát všechny 
požene. Potom se ptal, jestli mu slibovali člověčenství; odpověděli, že neslibovali. Tu řekl s hněvem: >Kdož 
by koli byl slíbil (Trčkům), chtěl-li by za zrádce býti a bez hlavy, mohl slibiti.« Na tu pohrůžku dali mu 
úrok; neb jim říkal úředník Lupus, že na tom nic neztratí a Že to na dlouze nebude. 

Některé vesnice odhádány Benešovi Otíkovi z Labouně a manželce jeho Elišce z Ryzém burka. 
Trčkové na nich žádali slib poddanosti, aby věrni byli Janovi po smrti Zdeňkově, ale bráněno jiim od Otíka, 
Když mu nechtěli v Dalkovicích úroku Svatohavelského dáti, poslal v noci pro rychtáře 20 pacholkův, aby 
mu jej do Kory přivedli. Tehdy SOUSedé nedali ho a on se musil vyručiti, aby se mU v Hoře postavil. 
A když se stavěl, dal jej do Šatlavy a nechal ho tam víc než týden. A když pro něj sousedé chodili, nebylo 
Otíka doma, než sama > Markéta « nechtěla jej na rukojmě dáti. > Nedám ho a nechci dáti a nechř jsou páni 
tak mocni, ař mi jej s mocí vezmou!* V Lazišti a Nesmiřicích slíbili poddanost po odhadu, ale po smrti 
Zdeňkově také jim od Otíka bráněno, aby slibovali Janovi; ukazoval a dal jim čísti nějaký list od Lipnic- 
kých a oni tomu věřili. 

Kateřina ze Sloupna, jíž také něco odhádáno, přišla do Křivsoudova a muž její mluvil k lidem: 
Zvy jedení chlapi! jestliže jim kdo slíbí a vytrhne se, dám jej hned na kůl »vjedati« a úroky ty abyste dali; 
a to vězte. Že je mně i mým dětem musíte dávati a nejsou páni Trčkové tak mocní JM. Ké. a páni soud- 
cové tak nespiavedlivi, aby měli mně vžiti a jinému dáti. 

Štěpán ovŠtí byli odhádáni Jakubovi Kadrmanovi z Kelče a také přinuceni, aby se jím spravovali 

Něl<dy byly mrzutosti s honbami. Asi 1. 1534 Jiří Trýsk z Větrně byl hejtmanem na Vlašimi. 
Tehdá sedláci nad Kladruby obešli vlky, a jeden přišed na zámek pověděl Jiříkovi, aby jeli a zbili ty vlky. 
I pobrali srní tenata a vkladše na saně jeli a Jan Mach, fiŠmistr z Vlašimě, s nimi jel. I Hceli, ale vlci 
vyšli ven m utekli a vběhl tehdá zajíc do tenata a sedlák jej zabil. Sebravše pak tenata jeli domů, ale za 
krátko měli z toho soud. Převlékli totiž kus gruntu Ostrovského a Ostrovští Trýska viníce, že jim pychem 
pobral zajíce, chtěli na něm pokuty 50 kop. Štěstím pro Trýska bylo, že na soudě komorním nesmýšleli 
tak jako Ostrovští. 

L. 1540 v den sv. Bartoloměje Jan klíčník zavolal Jíru z Litice k sobě do pivnice a řekl: »Jíro, 
pod sem, povíš mi o Jičínu něco.* V tom Albrecht Kordule ze Sloupna přišel se sklenicí, křiče: »Proč ne- 
dáš medu? však vína piti nechtějí a já je tam vylil přede všemi!* Řekl Jan: »Proč víno vyléváš, však toho 
pán míti nechce, a vína darmo nemá.* Kordule: >Já je tobě na zdory vylil.* Jan mu lál nesa med, Kordule 
nesl před se ned v sklenici, přijde pak zase s sklenicí, postaví ji na okno a dí: > Pomni, cos mluvil!* 
A Jan mu: >Jdi, jdi a vyspi se, zejtra budeš jiné myslil * Kordule: »Co mne pobízíš spát?* A on mu řekl: 
*Jdi, ožralče, vyspi sel* Kordule: »Pojd za mnou, jsi-li tak dobrý jako já; neříkej žádnému nic!* Jan: »Co 
mne pobízíš?* Kordule: *A já pobízím, pojď, vezma kord!* Jan obrátí se; *Milí tovaryši, bud vám to vě- 
domo, že mne pobízí!* Káže pacholeti po šavli do komory; pachole ho prosilo, aby toho tak nechal, ale 
on velel přece jiti po Šavlí. 

Za Zdenka po prvé měli na Vlašimi hradového. Jindřich Lupus, úředník, který posud klíče od 
bran měl, zavolal jednou Jíru na most, Že mu poroučí na pánově místě, aby nikoho na zámek nepouštěl 
bez vůle páně a úředníkovy. A Jíra se tak, jsa po půl léta hradovým, zachoval. Potom Zdeněk rozhněval se 
na úředníka, Že sobě dělá hradového koho chce, zavolal Jíru, když z pole přišel od dělníkův, řka: *Tehdá 
Jíro!* — »Co račte ř« — »Dej ty klíče Pavlovi, klíčníkovi od zámku!* Tehdá pak Pavel vládl těmi 
klíči až do Zdeňkovy smrti (1543). Když Zdeněk zemřel, panna Johanka zavolala Pavla, aby jí klíče dal od 
zámku, a on tak udělal. Potom poslala pro úředníka, aby dolů nechodil a do trestání svého jej vzala, aby 

*) Řečený KarelJosefzAuersperka prodal Minsterberkve Slezi r. 1791 králi Pruskému a přenesl název vévodství na hrabství 
Chočevské v Kr«jinč. Zemřel r. 1800, 2. října. Ze synův jeho dČdil nejstarši Vilém po matce panství Vlašimské, Karel po 
strýci Nasavrky. Vilém, zasnoubiv se 10. února 1776 s Leopoldinou z Valdšteina, zemřel co C. k. generál 16. března 1822. Jeho 
syn Vilém zemřel 24, ledna 1827 a od tčeh Časův držel Vlašim syn jeho Karel Vilém (f 1890). Písemní jeho pozůstalost ulo- 
žena v zámku Losenšteinském a bude jednou vydatnou pomůckou k našim dějinám. Podrobněji o témž rodu v Ottově Slov. Naučném. 


VLAŠIM HRAD. 


189 


z zámku nechodil. Ta přijeli mladí pápi Ferdinand a Burjan, aby se ve Vlašim uvázali. Šli k zámku, ale 
úředník se nehlásil. Sedíce mezi mosty před zámkem poručili na úředníka volatí, aby jim zámku postoupil 
podlé závazku svého. Úředník ovšem se nehlásil. Ti ze zámku, zavřevŠe se, listů v z holomčl světnice po tyči 
na most komorníkovi (jenž mČl pány zvésti) podávali. A tak mladí páni byli v městě půl druhé neděle 
a nebyli na zámek puUěni.^) 

Aleš Klenovský ze Ptení, byv z dopuštěni Pána Boha na dnu nemocen, svěřil se Janovi Myslíkovi 
z Vetěšova a učinil s ním smlouvu 1. 1567 v úterý po sv. Ondřeji, kdyby jej Jan na takovou nemoc zhojil 
a z ní spomohl, tak že by zase tak zdráv byl, jako kdy prvé, že mu má mimo to, co zavdal, 50 kop do- 
platiti. Jako AleŠ jinýn neplatil, tak i tomuto. Byv o to pohnán do komorního soudu, vymlouval se, že ho 
Jan nezhojíl, že totiž nevyplnil výminky, aby jako prvé zdráv byl a dna se nenavracovala, a že při něm, 
pokud by ho nezhojil, přítomen býti měl. Voláni tedy svědci, kterým prý Aleš na dnu sobě stýskal, ale ti 
nesvědčili o tom, aby v jistotě toho povědomí byli. Odsouzen tedy, aby platil. Aleš činil tak i jiným. David 
Bory ně ze Lhoty napomínal jej 1. 1576 cedulí řezanou, aby hned na hrad Pražský a na Černou věž šel a 
odtud nevycházel, dokud by dluhu nezaplatil. Mikuláš Hlaváč z Vojenic vyčítal mu před menším soudem 
zemským, že je podvodník i Člověk na poctivosti zmařilý. Ačkoliv pak Aleš dobře věděl, naČ se tu bije, 
přece se cedulí řezanou dotazoval Hlaváče, »aby mu vysvětlili, v Čem a jakým způsobem jej podvedl*,^) 

Při kvasech v Dálko vících (u Petra Karla Holického ze Šternberka) připil pan Jan Ostrovec Ma- 
těji Lukaveckému skleničku vína, kteroužto skleničku Matěj v nepřítomnosti Ostrovce svému pacholeti dal, 
aby ji odstavil. Pachole ji dlouho drželo a nevědělo, kde ji má nechati. Tedy vzal tu sklenici »Fridericus 
Marcus marchicus Badensis*, jenž byl německým preceptorem na Šternberce, a odstavil ji, po chvilce pak 
ji vzal (poněvadž nebylo kde vylíti a tak nechtěl dopustili, aby pachole to víno do čerstvého vylilo) i vypil 
to víno a vložil sklenici do čerstvé vody k jiným. Po chvilce přišel Ostrovec zase do světnice, an tu stál 
u pana Petra Karla hejtman Cikáda, maje také sklenici v rukou. I vzal mu ji z rukou Lukavecký a chtěl ji 
Ostrovci připiti, ale Ostrovec řekl: Splňtež vy mně ponejprv. Řekl Matěj, že splnil a počal broukali, že je 
tak dobrý jako Ostrovec. Tento potom odpověděl: Já Vám Vaší dobroty neberu. I Často říkal a prosil, 

aby mu pokoj dal, ale raděj lál mnohem více a když řekl Ostrovec: > Prosím pro Pána Boha, dejte mi 
pokoj, « řekl Lukavecký: * Dejte mi dva.t I chtěl od pacholete rapír míti, ale Adam Chobotský nechtěl do- 
pustili, aby rapír vzal, nýbrž jej pro Boha prosil, aby se spokojil. Ale on přece broukal a nechtěl dokonce 
pokoje dáti, že se všichni divili, jak to Ostrovec dlouho zdržel. A když řekl Matěj, dejte mi dva, vzal 
Ostrovec rapír od svého pacholete a postavil jej Lukaveckému na prsy, řka: »Hle, co bych mohl, kdybych 
chtěl udělali.* Tu se Lukavecký trhal a chtěl vstáti a v tom vstávání postoupil rapír od prsů dolů na břicho, 
v tom také dostal Lukavecký ránu a krev teplou pocítil. Potom kolikráte říkal, že jej Ostrovec šelmovsky 
pobodl a několikráte, když uvázán byl, zase se odvázal a plakal.^) 

Rcg. kom. soudu. *) DZm. 71, A 19. C 4, C 6. *) Reg. svěd. k. s. německá 1686-1618. 



190 


ŠTĚPÁNOV HRAD. 



Jtarožitné městečko Štěpánov^) leží na okresní silnici z Vlašimě do Soutic. Na náměstí viděti jest 

černé zdi bývalého hradu, který ještě před dvojím stoletím v plné své kráse stál, ale od ohně 

1741 hyna, nynějšího žalostného stavu se dodělal. Nalézají se tu ještě zdi 3 — 4 sáhy vysoké a 7 stop 
hrubé položené v pravidelném Čtverhranu 26 šáhův dlouhém a Širokém. Ve vnitř nelze viděti nic 
z bývalé úpravnosti, neb prostora jest 17 domky zastavěna. Příkopy jsou sice již se zemí srovnány, ale 
jak daleko šly, přec posud poznati jest. Jak vyhlížel hrad v dobách novějších, dílem z nynějších zbytkův, 

dílem ze starých popisův seznati lze. Bylo to stavení ve slohu barokovém upravené s 15 světlými a pro- 

strannými pokoji a vším k sídlu panskému pohodlím, V stavení byla prostranná kaple sv. tří králův, v níž 
se mše sloužívaly, nad ní vyčnívala věž 30 loket vysoká z kamene tesaného vystavěná a hodinami opatřená, 
jež byvši dříve hlavní obranou hradu, na ten čas byla toliko okrasou. Stavení řečená zavíraly hradby Čtver- 
hranné a objímal hluboký příkop, přes nějž se posud chodilo mostem zdvihutým, jako bývalo za dob 
starších. Brána ve hradbách se nacházející měla podobu věže nízké slohem vlaským upravené, avšak na mí- 
stě starobylého pokroví nacházela se cibulovitá báně červenou barvou natřená. 


Za oněch dob byl hrad pevnou záštitou nejen městečka, nýbrž i zboží arcibiskupského, k němuž 
patřívalo 11 vsí celých a necelých. Za ochranu a právo, kterýchž arcibiskup poddaným svým poskytoval, 
povinni byli tito úročití, t. j. každý ze svých polí, zahrad, luk lesů, porostlin a j. jistý úrok pololetní od- 
váděti. Měl li někdo krčmu neb mlýn anebo nějakou Jívláštní živnost, musel i z toho platili. A tu se schá- 
zelo platů dosti; neb ačkoliv jednotlivý úročnik mnoho nedával, přece se při kolika jich dosti shledalo, neb 
bylo jen ve Štěpánově 6 mlynářův, 66 rolníkův, z nichž mnozí vedlé toho také ševci, pekaři, řezníky, kováři 
a kramáři byli a 37 takových, kteří měli málo polí. Krčem bylo více než dosti, totiž 21. Osm sousedův 
mělo své pivovary, to jest komůrky, v nichž se skrovný měděný kotel nacházel. Pivo se navařilo po do- 
mácku a když vykvasilo, ihned se vypilo. Kromě peněz úročních dávali poddaní také úrok obilný, slámu, 
kury a vejce. 

Na hradě sídlíval purkrabě, kterýž dohlížel ke konání spravedlnosti a k hospodářství na celém 
panství. Jemu po ruce bývával ještě nějaký úředník (na př. pojezdný), poněvadž purkrabě vŠe zastávali ne- 
mohl. Pod purkrabí byli také rozliční řemeslníci, kteří stále práce na hradě mívali; kolář hradský zejména 
v pamětech se připomíná, poněvadž měl také pole, alle byli tu zajisté také zámečník aneb kovář. Ti měli 
ustavičně nějakou práci; brzo se musela opravovali zábradla aneb nějaké podkroví, aneb opět výmětek neb 
arkýř, aneb bylo potřebí nových žlabů v, aneb se něco přibíjelo. Ročně se na takové oprávky tisíce cihel 
a hřebíkův kupovalo. 

Nad lesy byl polesný a pod ním stáli hajní. Na Štěpánovsku na př. byl r. 1379 jeden polesný 
jménem Bohuněk a tři hajní, kteří měli své hájnice přil Dalkovicích, Javorníku a Keblově. Ti stáli pod pur- 
krabí, ale jinou službu k hradu neměli. Zde totiž byli hlásní (vigiles castri), kteří čtyřikráte v noci jak po 
zábradlech, tak i po mezivalí chodíce pilně všude přihlíželi, aby se někdo do hradu nevedral. V Čas nebez- 
pečenství svoláni k obraně hradu nápravníci čili sedláci takoví, kteří drželi od arcibiskupa lán i více polí 
jen proto, aby se samostřelem (kuší) neb kopím aneb jinak na hradě sloužili. Mnohá náprava byla velmi 
pěkným statkem, takže si ji i šlechtici kupovali a na místě svém k obraně pacholka posílali. Tak na př. 
měl v Dalkovicích nápravu Epik (z Hrádku), ale jeho náprava nebyla největší; měl toliko lán polí a ná- 
pravník Kebloirský měl třikráte tolik. Kromě těch byli nápravníci v Kalné, Javorníce a Mnichovi cích. 


Kdy se stal Štěpánov zbožím arcibiskupovým, není známo. Jenom to víme, pokud paměti temnou 
minulostí prosvitují, že byl vždy jměním biskupovým. A tak lze souditi, že pocházel z původního a prvot- 
ního nadáni biskupství Pražského. Nezřídka sem i biskupové přicházeli a tu dvorem bývali. Tak na př. tu 
byl o vánocích r. 1273 biskup ^an lil. z Dražíc (f 12178), odtud rozkazoval r. 1274 dne 1. ledna děkanu 
Kladskému, aby jisté násilníky tresty církevními stíhal *) Nástupce jeho Dobeš z Benešova (f 1296), který 

0 zlepšení biskupství svědomitě pečoval, bezpochyby hrad zdejší ne-li postavil, tak aspoň upravil. Aby ale 

1 městečko ohrady pevné nemajíc nepřátelům a zhoubcům zemským, které vedl do Čech hrabivý poručník 

r>ranioorbKý, siaiecnc uupirau muniu, unrauii Kuse cl zuejsi laK, ze se OQiua ivrzi nejaKé poaooai. revue 
a vysoké hradby tehdá zřízené dochovaly se posud, jsouce příčinou toho, že zdejší i jiné chrámy opevněné 
kostely (lat. castellum) se nazývaly. Týž biskup dal také panství Štěpánovské a všechny užitky z něho ke 
stolu arcibiskupovu vycházející popsali.^) Podobné sepsání čili registra berní učiněno r. 1379.*) 


Arcibiskup lan OČkú z Vlašimi (1364 — 1379) potvrdil r. 1375 dne 27. února nadáni, jež konšelé 
ŠtěpánovŠtI kostelu zdejšímu učinili. Sebrali totiž v obci peníze a koupili úroky ve vsích Chmelné a Ber- 
narticích, kteréž na vychování třetího kněze obrátili.®) Arcibiskup Zbyněk (f 1411) udělil Štěpánovským vý- 


M Pomůckou A. Vlasáka Okres Vlašimský str. 63 — VI, *) Tomkovy Děje Prahy III 35, 43— 4é. *) Reg. II 350. *) Reg, 
II 717— V 18. *) Viz Pam. arch. VIII. díl. •) Lib. erect. I p. 106. 



ŠTĚPÁNOV HRAD. 


191 


sady rozmanité, takže zproštěni jsouce mnohých břemen (na př. odůmrtí) tim lépe živnosti svých hleděti 
mohli (1406). Za něho (1408) tu byl purkrabí jistý Milota.^) 

Když začaly války husitské, přitrhli Táboří před Štěpánov a obdrželi hrad a městečko bud smlou- 
vou aneb násilím. Stalo se to asi r 1421, ne-li dříve, zajisté však před r. 1423.^) Tu přestala ihned vláda 
arcibiskupův a světští držitelé od těch dob na hradě zdejším poroučeli. Přívrženec strany Táborské Janek 
ze Suché připomíná se v letech 1430 — 1433 co pán Štípáno vský, ale vedle něho seděl tu r. 1433 také Jan 
Cber z Radikovic^ takže se ti dva o úroky a platy z panství vycházející dělili.^) 1 po urovnání řádův zem- 
ských (1436) nevrácen Štěpánov arcibiskupství ani již neobsazenému, nýbrž císař Zikmund zapsal jej t. r. 
s jinými ještě statky zápisnými Mikuláši TrČkovi z Lípy a na Lipnici Tímto zápisem řády starodávné a na 
Štěpánově platné z veliké části byly porušeny, neb napřed spravováno zboží to z Lipnice a potom z Vla- 
šimě, kterou TrČkové r. 1442 koupili. Na hradě již nesídlel purkrabě, hlásní přišli o chléb, nápravníci 
odkázáni byli službou svou jinam, poddaní odváděli úroky a ospy na Vlašim; zkrátka řečeno, hrad 
zdejší zpustl."*) 

Více než sto let patřil Štěpánov k panství Vlašimskému. R. 1547 prodali Burjan, Ferdinand 
i bratří nezletilí TrČkové z Lipy městečko Štěpánov a ves Lhotu u Štěpánova, kromě toho i ves Dalkovice 
dědičnou Zdeňkovi Zruckému ze Ckřenovic za 
kop.*) 1690. Památku Zdeňkovu hlásá posud 
osadníkům zdejším krásný zvon, jejž r. 1552 
chrámu zdejšímu daroval. Na panství vydělal, 
neb r. 1553 prodal je Pavlovi Malovci z Malo- 
vic na Zbraslav icich za 2450 kop gr. č. 

Po smrti Pavlově (f 1557) zůstalo 
dosti zboží, aby se o né synové jeho poděliti 
mohli. Oldřich syn nej starší dostal za díl svůj 
zámek celý pustý Štěpánov s ohradou a polo- 
vici městečka, kostela a panství nad špitálem 
a jeho úročníky. Díl tento prodal r. 1568, když 
byl zatím statku Zbraslavského dosáhl, >otci 
Svému « Adamovi Budovci z Budova na Koro- 
ticích.*) Držitelé této polovice se potom rychle 
měnili. Napřed ji dostala Johanka Klenovská 
ze Pieniy od ní ji koupil Albrecht Novohradský 
z Kolovrat (asi 1574), od tohoto Jan Chlum 
z Chlumu a ten ji prodal r. 1575 Janovi Ma- 
lovci é Malovic?) 

Jan tento (jiný syn Pavlův) byl již 
před tím v držení vsi Dálko vic a druhé polo- 
vice městečka, v níž sobě byl jeden dům čí 
sídlo k obývání svému zřídil,®) koupiv pak r. 1575 druhou polovici držel celé městečko. Bylí on poslední 
zápisný držitel Štěpánova. Kr. prokurátor Mikuláš Skalský z Dubu obeslal totiž Jana r. 1581 do soudu ko- 
morního, aby polože zápisy své na Štěpánov peníze zástavní své vzal a statku císaři v ruce postoupil. Po 
dlouhém z obou stran mluvení a vykládání nalezl konečně soud (1584, 20 listopadu), aby Jan peníze vzav 
Štěpánov ve 4 nedělích králi k držení postoupil, což se ihned potom stalo.®) Jan odebral se na dědičný 
svůj statek Dálko vice. 



Zbytky hradu v Štěpánové. 


Obec Štěpánovská shledala tehdá dobrou příležitost osvoboditi se od vlády panské a státi se 
městečkem komorním, což se mohlo státi jen tehdá, když sebe samy od krále koupili. R. 1584 dne 10. února 
(ještě před výplatou) dal jim král Rudolf dovolení, aby za 18.(XK) fl. rh. » městečko Štěpánov s hradem a 
podacím, ves Lhotu a panství na vesnicích Špitálských a kostelních ujíti mohli* /°) Než odvážili se věci, 
kterou provésti s to nebyli. Když nemohli platiti, ujal král Rudolf hrad a panství zase a prodal je r. 1596 

Ir /(VíW/vtw I-I «'/> na <:f^r^h^rr^ Pán nntvrHil ť r Hn#» 4 HiiKna 

výsady městečka a umíraje (f 1608) odkázal statky Štěpánov a Dalkovice manželce své Anné Holické roz. 
z Donina k doživotnímu držení. Paní tato dlouho se netěšila z odkazu tohoto; potvrdivši r. 1608 dne 13. pro- 
since výsady městečka, zemřela již r. 1609 dne 21. ledna Nyní připadl Štěpánov k panství Šternberskému. 

R. 1664 dne 20, října prodal hrabě Václav Jiři ze Šternberka městečko Štěpánov *s rytířským 


Acta consist. 1407. *) Kniha popravčí v Třeboni. *) DD 21 p 108, Arch- č. III. 50?, 508. •) Při děleni bratří 

Trčkfiv přídáná k Vlašimi >zboli Štépánovské, zboží Vožické s hrady pustými^. Dit. 47, B 6 Zboží Štěpánovské tím velice 
ztenčeno. Že některé jeho Části na různo prodány. ®) DZ 59, E 9, DZ 62. M 12, S 5, DZcn. 118, A 1. ®) DZ 89, A 17. 

•) DZm. 219, A l3, Reg. kom soudu “) DZ. 23, D 10, Kopiář arch. gub DZ, 127, D 20 vloŽ. úterý po sv. Janu Křt. I zde 
se pHpominá hrad a nedokUdá se, že byl pust. Možná, Že Jej Jan Malovec obnovil. 


192 


ŠTĚPÁNOV HRAD. HRÁDEK TVRZ. 


sídlem*, vsi Lhotu a Dubějovice a 1 chalup nika v Sedmipaaech Ignácovi Gottfridovi z Houssonu^ cís. a soudu 
purkrabského radě.^) Nový pán potvrdil Štěpán ovským dne 25. října jich výsady, ale vida příležitost, Že by 
mohl na Štěpánovu vyziskati, prodal jej r. 1670 Lidmile Maximiliani hrab. ze Sporu rozené z Valdlteina?) 
Suma trhová při prodeji posledním byla skoro dvakráte větší, nežli při prodeji dřívějším; neb Housson byl 
na opravách zámku pilně pracoval, jej zcela po vkusu tehdejším přeměnil a na památku toho nad branou 
zámeckou kámen se znakem a letopočtem 1668 zasadit! kázal. Stavbu tu dovedla ke konci řečená hraběnka 
Spáro va. Zemřela po několika letech a pohřbena jest ve zvláštním sklípku v presbyterii kostela zdejšího. 
Manžel její Jan Arnošt hrabě ze Spáru obdržel povolení od nej v. úředníkův, aby statek jménem nezletilých 
dětí svých spravovat! mohl; vida však. Že by jej udržeti nemohl, prodal r« 1687 dne 17. Června zámek Ště- 
pánov se vším jeho příslušenstvím Františce B. hraběnce z IVetsenwoIfu. Zámek připojen byv k panství Vla- 
šimskému, udržován byl dobře na stavení svém a nad to byv r. 1668 důkladně postaven, snadno přetrval 
první polovici osmnáctého století. Avšak r. 1741 dne 22. dubna ohněm vzniklým neopatrností jednoho sou- 
seda zdejšího i se 40 domy spálen byl, a poněvadž ho k osídleni nevyhnutelně potřeba nebylo, více jej 
neopravovali. Hradiště samo, nejsouc k jiné potřebě, potom mezi chudší sousedy k vystavění nových 
domkův rozprodáno. 



HRÁDEK TVRZ. 

H arní véska Hrádek leží severovýchodně od Vlašimě na starožitném hradišti, po němž má své jméno. 

Když se přichází od Vlašimě ke Ctiboři a přede vsí zahne se v právo k řece, překvapí tu najednou 
pohled na Hrádek, který jest ze všech stran zakryt stráněmi, návrším a lesy, takže je) zříti teprve 
tehdá, když se k němu přijde. Tu pak po ohledání nedlouhém sezná se, že se Hrádek dělil na vyŠehrad 
a podhradí. Toto jest veliké pole, jež na třech stranách obtéká Blaníce. Vy šehrad je na Šíji, která spojuje pod- 
hradí s planinou a již zaujímají nyní kostel se hřbitovem, fara (v níž přes 30 let dlel ctihodný kněz a 
badatel A. R Novák), škola a několik chalup. Hlavní obranou Vyšehradu byla hrubá čtverhranatá věŽ, jejíž 
základy neb spodek dosud stojí. (Vrchní část a kostel! jsou z pozdních dob.) Val hrubý dělil Vyšehrad od 
pláně, ale asi ve 13. neb 14. stol. snad část jeho ukopali, aby měli z té strany příjezd. Zbytku říkají na 
věži a možná že tu tvrz věžovatá stávala. 

Staré pěkné tvrzi Ště řečené Košili hrndph jest konec návrší rovnoběžně s Vyšehradem běžícího, 
a vzniklo překopánim. Zakladatel vykopav na tu stranu ke pláni hluboký příkop zbytečnou zem vyvezl na 
pahrbek, na němž stála věž, a otočil ji na všech stranách příkopem vodním a náspem nevysokým. 

Nej staršími držiteli (snad i zakladateli) tvrze, kostela a vsi Hrádku*) byli vlády kové Hrádkové 
z Hrádku, Bratří Markvart a Bohuslav z Hrádku r. 1356 do Hrádku kněze podávali. Od r. 1386—1394 
připomíná se Bohunik z Hrádku jeden z bratři jako-žto pán podací kostelního zdejšího a to kolikráte.^) 
Nástupce jeho (a to bezpochyby syn) byl ]an Hrádek z Hrádku připomenutý po prvé r. 1408. Neb tehdáž, 
když byl přenesen plat 3 kop kostela Hradištského u Vlašimě, jenž posud zapsán byl na mlýnu a kmetech 
v Tomících, zapsán jest znovu t. r. 2. října na dvou kmetech poplatných v Ctiboři, poddaných to Janových.^) 
Jan vyskytuje se 1414 — 1417 co patron kostela zdejšího.®) 

O pozdějších osudech Hrádku máme jen domněnky. Poněvadž ]an z Královic a z 'Hrádku (1426 
až 1432) do zdejší krajiny dopadá, soudíme, Že držel tento Hrádek.^) Rovněž není jisto, patřf-lí sem Albera a 
Mikuláš ze Hrádku^ kteří 1. 1448 vpadli do Prahy.®) Tento Mikuláš byl erbu kola, jaké se v této krajině 
vyskytuje.*) Také se zdá, že byl v držení Hrádku Jan FikuleŠ ze Hrádku erbu orlice a to proto. Že se ve 
zdejší krajině FikuleŠské rybníky připomínají. FikuleŠ vyskytuje se v jistém zápise 1. 1502.^®) 

HráHplr nřír»oif»T» záliv Ir nanství \71aŠímfilréimii a nbiiťllf zátiv Trtii«fln T 1 nHnomftiá 

J — 1 j .. — .j 

se tvrz pustá Hrádek.^') Smlouvou 1.1547 v červnu zdělanou Bur/an a Ferdinand bratří Trikové i na místě 
bratří ještě let nemajících Hrádek tvrz pustou s dědinami, lukami a řekou, porostlinami, mlýnem pod Hrád- 
kem, ves Ctiboř, s podacím u Hrádku a člověka v Pavlovicích^®) prodali obci místa VlaŠtml za 450 k. gr. 
Č., kterýžto trh r. 1546 se svolením krále Ferdinanda ve dsky zemské vložen byl.^®) Obec Vlašim ská zů- 
stala od té doby v držení Hrádku i patronem kostela zdejšího. 

») DZ. 316, F 9. •) DZ. 318, C 3. •) PomScka Míatop. bibliotéka II 74. *) Lib. conf. ’) Lib. erect VIII. p. v. 43. 
•) Lib. conf. Arch. c. I 400. 'OArch. č. I. 409, III. 604. «) CCM. 1827, III. •) Arch, Třeboňský. «) Reg. kom. s. Arch. Kutnohor- 
ský. “) DZ. 42.L. 19. ”) Grunt tento řečený Branovaký s Člověkem naň sedícim odevzdán jest r. 1487 ke kostelu v Hrádku. 
*») DZ. 8. R 24 a 47, L. 7. 



193 


LOUŇOVICE ZÁMEK. 



i Samé patě hory Blaníka jest městečko Louňovice, před časy dobře známé svým klášterem, 
z něhož zbyly za Školou kus zdi, základy v domcích na tom místě stojících a zbytky sklepů 
a Šíjí. Západně od kostela stojí zámek na kraji lazu k severu se sklánějícího. Jest to stavení 
jednopatrové, založené do čtverhranu, jež zavírá dvůr a na všech čtyřech rozích zesíleno jest 
věžemi okrouhlými, někdy vyššími, ale nyní srovnanými s ostatním stavením. Okna nejsou pravidelně umí- 
stěna, ale mají posud ty veníře, které mívala před lety. Ve věžích v přízemí oken není, ale sem a tam lze 
pozorovali Střílnu. Brána ie na východní straně; cesta k ní jde trochu do kopce a jak se zdá zasypán tu 
bývalý přikop před zámkem. Na ostatních stranách snad příkopů v ani nebývalo. Brána obložena Štukovím 
podle způsobu 17. věku; je nad ní erb Valdšteinský z kamene tesaný a rok 1675. 

Dvůr jest obdélný a má na zá- 
padní a severní straně chodbu v přízemí a 
pavlač v poschodí, jichž klenutí opírá se 
o čtverhranaté sloupy. V poschodí nad 
vchodem do panských pokojů v spatřuje se 
erb Řičanských. V severovýchodní věži 
v poschodí bývala pěkná kaple založená r. 

1675.^) Louňovice patřily ke kláŠterství 
Louňovskému hned od založení kláštera. 

Po r. 1420, když byl klášter vyvrácen, opa- 
novali Táboři vše kláŠterství,^) jež drželi do 
r. 15-V7 kromě jen několika vesnic. Potom 
prodány Louňovice s blízkými vesnicemi 
Kryštofovi Skuhrovskému ze Skuhrova. Tento 
přikoupil Kunrac a OleŠnou. Po jeho smrti 
děleno zboží jeho mezi pět Synův. Při tom 
dostal Smil městečko DomaŠín s některými 
vesnicemi a Louňovice s jinými vesnicemi 
zanechány Oldřichovi nej mladšímu, ještě 
nezletilému.^) V Louňovicích se připomínají 
klášter pustý, dvůr pustý a městečko. Do- 
posud tu sídla nebylo, poněvadž Louňovský 
statek odjinud spravován býval; teprve 
Oldřich tu tvrz vyzdvihl. Oldřich zavražděn 
1. 1594 na Vitanovicích od 4 zemanův a 


m 


pochován v DomaŠíně. Vdova Marie Kry- 

styna z Talmberka, jež přikoupila 1603 Zvěstov, byla poručníci dětí zůstalých. L. 1598 odevzdala Kryštofovi 
synu staršímu statek Louňovský a poručenství nad Oldřichem Sezimou, mladším synem. Ke svému vychování 
vymínila si Libouň, byt na tvrzi Louňovicích v nových pokojích toho celého zavření. Syn se zavázal mateř 
s dětmi a čeládkou samou dvanáctou vydržovat! jídlem, pitím a žádných protimyslností nečiniti ani jiným 
činiti dopouŠtěti.^) Kryštof nazývá se ještě l. 1602 pánem na Louňovicích,®) ale potom mizí z paměti. Ná- 
stupcem jeho byl Oldřich Sezima již 1. 1614, kdež také Zvěstov po mateři dědil. 

Ač katolík, přece Oldřich se zapletl do povstání a z pokuty odsouzen k manství. Nic nebyla 
platna žádost jeho, aby se mohl vykoupiti, teprve když platné služby vykonal, Louňovice I. 1636 z manství 
propuštěny.®) Potom dosáhl vysokých úradův; naposled byl nejv. písařem a místodržícím. Zemřel 1. 1652 
dne 31. srpna jsa svého rodu posledním po meči. Zůstaly po něm dcery Lidmila Majdalena vdaná ŘiČanská 
a Alžběta Kateřina, které sel. 1652 o pozůstalost otcovskou rozdělily.^) Onano dostala Louňovice, tato Zvěstov 
s některými vesnicemi od Louňovska. Lidmila zemřela 1.1661. Dědicem jejím stal se Kat el Adam 

Lev z Řiiarř\ jenž opravil zdejší chrám a opatřil jej zase duchovní správou. Zemřel 1. 1672 odkázav Lou- 
ňovice k arcibiskupství. Stará tvrz Karlem v zámek rozšířena a obnovena 1. 1675 za arcibiskupské vlády. 

Soupis Benešovska 159, Místop. bíbl. II 121. Podrobně ve výroční zprávě reál. gymn. Táborského r. 1891. 
») Arch. DZ. *) DZ. 172, P 22. &) Reg. kom. soudu. «) Bílek, Děje konf. ’) DZ. 308 D 24 G 19. ») DZ. 118, M 31. 



25 




TVRZE V OKOLÍ VLAŠIMĚ. 


Č ást hor u Domašlna^) nazývá se Starým Doma- 
šínem. Zde ještě vídětí tvrzíště, avšak o něm jako 
i o Starém DomaŠí ně nikde zmínky nenacházíme. Ny- 
nější Domašín s farním kostelem stál na svém místě již 
1. 1352. Domašín byl ode dávna příslušenstvím kláštera 
Louňovského a v I. 1437 — 1547 města Tábora. Za těch 
dob tu žádného sídla nebývalo. Tvrz vyzdvižena teprve 
v druhé polovici 16. stol. severně u kostela. Od léta 
1548 byl Domašín v držení Kryitoýa Skuhrovského 
z Skukrova a spravován z Popovic, kam se byl Kry- 
štof přiženil. Po smrti Kryštofově rozdělen statek jeho 
mezi pět synův. Vácslav vzal díl Krychnovský, Smil 
Domašín, Mikuláš zboží Otické, Jan různé vesnice 
v okolí Otic a Neveklova a Oldřich Louěovice.^) Smil 
bydlíval napřed na Odlóchovicích, jež 1. 1571 koupil, 
avšak okolo 1580 vyzdvihl si v Domašíně tvrz s dvěma 
baštami okrouhlými a dal jí jméno Nový Domašín, které 
se r. 1582 poprvé vyskytuje. L. 1596 potvrdil svobody 
a majetek městečka a daroval obyvatelům pivovar, ci- 
helnu, rybníky, podací kostelní a školu. Zemřel 1.1601 
bezdětek. Po jeho smrti vyskytly se mnohé dluhy, pro 
kteréž nařízeni komisaři od soudu zemského, aby statek 
prodali.®) Koupil jej Jan Ostrovec z Královic a při- 
pojil k panství Vlašimskému. Tvrz Domašínská byla 
1. 1665 uvnitř zpustlá a Šindelem přikryta. Při ní býval 
ode dávna poplužní dvůr. Časem upraveno v patře 
tvrze obydlí pro hospodářského správce a v přízemí 
zřízena vinopalna od té doby, co panská vinopalna 
byla prodána obci (1785). Když ser. 1843 nová silnice 
stavěla a vedena byla mezi tvrzí a kostelem, rozbourána 
bašta na rohu k náměstí a druhá zůstala na čas státi. 
Asi 30 let později i ta rozbourána. 


Blanická tvrz stávala blízko Pavlovic na pravém 
nízkém břehu řeky Blaníce, z níž se voda v příkopech 
jejích nadýmala; nad tím místem jest Blanický dvůr. 
Předek Blanických z Blaníce byl Vilém^ jenŽ se v letech 
1370 — 1395 několikráte připomíná.*) Tohoto roku ob- 
držel správu nad nadáním učiněným kostelu Tehov- 
skému.®) Synem jeho, jak se zdá, byl Markvart, jenž se 
vyskytuje v I. 1412 — 1419.^) Zdali patři do toho rodu 
Vácslav z Blanice^ jenž 1. 1420 Pražské straně opověděl, 
není známo.’) Ale patří sem ]an snad Markvartův syn, 
jenž žil r. 1438, byl I. 1450 při straně Poděbradské. 
Zemřel před r. 1454*) zůstaviv děti Markvarta^ Viléma 
a Kateřinu, kterým Eliška z Blovice ves Borovnici 
vydala. Oba synové připomínají se i později, a s nimi 
Jan, jenž půjčoval 1.1458=1475 pánům z Rožemberka 
peníze*) a léta 1483 svědčil v obdarováni učiněném 
Špitálu Vlašimskému.**) Nedlouho potom opustili Blaničtí 
své rodné sídlo a vymřeli I. 1584 v Cerhenkách. Bla- 
níce připojena k panství Vlašimskému a pustá tvrz při- 
pomíná se tu v 1. 1533 — 1622. 


*) Viz Slavíkovy Dějiny Domašína. *) DZ 68,J14, Arch. 
DZ, *) DZ. 175, N l^. *) Borový, Lib. erect. I 81, Arch. Č. 
31, 102. ®) Lib. erect. ®) Arch. Břevno vský, Rel. tab. II 147. 
■n Arch Cesk^ IV 379. Arch. Český III 520. Arch. TIFeb. 

DD 2 C str. 3. •) Arch. Třeboňský. Slavik, Děje Vlašimě 


Po tvrzi Tehovské mamě by se hledaly zbytky 
ve dvoře poplužném neb u něho, kdež asi stávala.*) 
Nejstarší držitelé Tehova jsou Zdislav, Bohuněk a 
Knnrat z Tehova, kteří sem podávali r. 1358 nového 
faráře.®) Z těchto vlády k se připomíná Bohunek řečený 
jinak z Jiretic zase k r. 1377 jako dobrodinec kostela 
Popovského®) a Kunrat podruhé r. 1370 jako spolu- 
držitel podací zdejšího. Zemřel kdysi před r, 1393 zů- 
staviv po sobě vdovu Bětu, které pak patřila část 
zboží Tehovského. R. 1 370 byli držiteli a patrony ko- 
stela zdejšího Ffikik, Vilém, HynČik a Kunrat vládyky 
z Tehova.*) Přibík sice ostatní dlouho přežil, ale 
z držení Tehova vyšel; ještě roku 1415 jej nacházíme 
jako svědka v jisté listině.®) Vilém dokonce z paměti vy- 
mizel. Dvacet let později drželi Tehov Běta, vdova po 
Hynkovi, a Běta, vdova po Kunratoví; obě podávaly 
r. 1393 se Zdislavem ze Šternberka na Psářích nového 
faráře ke kostelu Tehovskému. Bětka rr.imo to nadšena 
jsouc duchem tehdejší zbožnosti, zaloiila roku 1395 
23- dubna týdenní mŠi v kostele Tehovském, odkázavši 
1 kopu gr. úroku pojištěnou na jistém poddaném Ra- 
tajském; panoš Vilém z Blaníce a jeho dědici měli nad 
tímto ustanovením bdíti. Běta se posledně r. 1415 při- 
pomíná. Zatím byl druhou část zboží Diviš z Tehova 
(snad syn Hynčíkův) obdržel a provozoval zde podací 
s Bětou a Ctiborem z Těchonic r. 1409.®) Držiteli pak 
byli 1. 1415 Přisnak s Bětou a I. 1419 týŽ s Vítkem. 
L. 1439 panoval tu Purkart ze Zbraslav\c?') Záhy přešlo 
zboží toto v držení vládyk Chobotských z Ostředka. 
Po Alexandrovi Chobotském, jenž asi r. 1512 zemřel, 
zdědilí zboží to, jako i Chobot a Nespery synové jeho 
Mikuláš a Jan. Ti učinili r. 1542 pŇznání ke dskám, 
že drží po otci svém Tehov tvrz pustou, 2 dvory po- 
poplužní vysazené v plat a dvory kmecí s krčmou a 
polovicí podací kostelního ve vsí Tehově.*) Třetí dvůr 
byl tehdá v držení Tomáše dědiníka. 

Tehov, Chobot a Nespery a j. zb,oží měla po půl 
století společné majitele, také jest tvrz naše v těch 
dobách znovu vystavěna; rozdělení se stalo teprve po 
smrti Jana staršího Chobotskéko z Ostředka. Ze synův jeho 
totiž držel Markvart jinak Vácslav Tehov. TýŽ oženil 
se s Markétou z Loutková, jíž r. 1614 na tvrzi Tehově 
s dvorem popi. a vsi věnoval.*) Vácslav se přidržel 
potom stavův odbojných a za tou příčinou odsouzen 
jest nálezem soudní komise r. 1622 5. listopadu třetiny 
statku svého; a ten byv na 5.338 ss. 40 gr. odhádán 
potažen jest ke komoře královské. Avšak právě toho 
času celá ves i s tvrzí a kostelem od vojska nezbedného 
vypálena a obyvatelé její povražděni, Kr. místodržící 
prodali potom (1627) »tvrz a ves, nyní spáleniště, Tehov ře- 
čenou*, Bedřichovi z Talmberka na Vlašimi.**) Pánové 
Vlašimští zbořenou tvrz nikdy neobnovili. 


M Vlasákova Místop. bibl. II, 72. (Srovnej Pam. Arch. 
I, l8l.) *) Lib. conf. Lib. erect. ] ed Borový p. 81 *\ Lib conf. 

Arch. Č. I 400. ®) Líb. conf. Na Části Těchonských měla 
Žofka vdova po Přibíkovi ze Střimelic věno, jež po její (1467) 
a Zdenka z Těchonic (1460) smrti spadlo na krále (DD 16 f. 
272, 274, 276). ’) Lib conf. Knihy Pražské. «) DZ. 260, A 16. 
•j DZ. 136, Q 18. Bílek, Děje konf. 


TVRZE V OKOLÍ VLAŠIMĚ. 


195 


V méstečku Zdislavicich byla tvrz na severo- 
západním konci a byla sídlem držitelů do konce 14. 
stoleií. Na tvrdšti, jehož příkopy jsou již zaházeny, stoji 
pět chalup. Na této tvrzi seděli Beneš a Heřman bratří 
erbu divoké svině v 1. 1355 — 1362 společnějpodávajíce 
sem faráře. L. 1362 prodali zde dva lány rolí Mikuláši 
rychtáři.^) Beneš byl 1. 1358 purkrabí na Lipnici^J a 
Herman neb Hereš držel také Všebořice, v nichž mu 
dovoleno léta 1360 krčmu zříditi.*) Jak se zdá Beneš 
v I. 1362 — 1363 buď zemřel aneb odstoupil a Hereš 
seděl tu I. 1363 sám.*) Potomci těchto bratří seděli 
potom na Kuněmili. Již 1. 1418 patřily Zdislavíce ke 
Vlašimí a tvrz zdejší zpustla a zanikla. 

L. 1546 městečko Zdislavíce od Vlašimě odpro- 
dáno. Koupil je Petr z Újezda^ jenž si tu dům (nyní 
č. 102) vyzdvihl. Jen krátce držev Zdislavíce prodal je 
i s Rataji 1. 1547 přikoupenými a vsi Chlum a Javorník 
1550 Janovi Čejkovi z Olbramovic}) Tento držel je 
napřed k Soutjcům a od r. 1555 ke Kácovu. L. 1628 
odprodiny k panství Vlašimskému.*) 

• 

Při Staré Boliné (když se jede od ní do Zdislavíc 
na pravé straně) ku konci vsi jest okrouhlé tvrzišlě 
s příkopem.^) O Bolině je jen velmi málo známo. 

V první polovici 14. stol. měl tu kdosi půl statku, na 
němž zapsal dluh sestře své.®) Po Janovi z Libošovic 
dědila dcera jeho Johanka v Boliné dvůr a ves s díly 
ve 4 vesnících a to prodala I. 1499 Mikuláši Trčkovi 
zLipy a z Vlašimě, *) Od té doby patřila Bolina k pan- 
ství Vlašimskému. 

* 

Vesnice Kunrac (hodinu jižné od Vlašimě) za- 
chovala jméno svého zakladatele, totiž Kunráta. Záhy 
se ji také říkalo Konrac, později Kondrac, ano i množný 
pád se od nezkušených písařů psával. Již ). 1318 byla 
ves rozdělena; část vsí patřila ke hradu Vlašimi, ostatek 
držel Přibek z Kunrace}^) V dobách následujících byl 
tu kostel farní, jehož podací náleželo z polovice 
ke hradu Vlašimi. Druhá polovice s tvrzí a dvorem 
náležela I. 1363 vlastně Elišce, manželce jeho. 

Ti se syny svými Markvartem a Hanušem prodali týž 
statek (1385) Dipoltovi z VéžnlkP) Po smrti tohoto 
zůstali sirotci, jichž poručníkem byl Rivín Zboh, farář 
v Chotýšanecb.^^) Petr nejstarší syn došed svých let 
asi 1393 v následujících letech (1395 — 1404) se Zdenou 
mateří svou vykonával právo podací, avšak asi 1. 1414 
ujal Kunrac Jarohněv tuším bratr jcho.^^j 

L, 1437 držel dvůr v Kunraci Diviš z Domašina 
odjinud z Dubu a věnoval na něm manž. Anežce/*) 
L. 1454 provolávána odúmrť po Olbramovi otci Divi- 
šovu. Tehdá se připovídali k tomu statku BoreŠ syn 
Divišův a Pavel z Domašina, druhý manžel Anežčin, ale 
protože statek spadl na krále, vyhrál Jan z Libošovic 
výprosník.*®) Tuto část dědila po něm dcera Johanka 
a prodala ji l. 1499 k Vlašimi, tak že k této větší 
Části vsi (totiž 1 s tou částí z r. 1318) patřila. Avšak 
kromě toho zůstala část (dva dvory kmeci), která držena 
k Tehovu, část byla svobodstvim a 5 kmecích dvorů 
patřilo do r. 1552 k Ostrovu. Avšak kromě toho ještě 
tu byla tvrz a dvůr popi., kteréž byly v držení Slou- 
páv z Chotětic. Po Ondřejovi Sloupovi ujal Petr Sloup 
(1548) od jeho dcer tvrz pustou Kunrac s dvorem 
popi. a dva dvory kmecí a pustý zámek 01ešnou.**j 

Lib. conf. Arch. kapit. •) Cod. dipl. Mor XI 649. 
*) Glafey, Aneedota. *) I,ib. conf. Arch býv. dvorský. DZ 
49 C 21—27. Viz Mistop. bibl, II 59. ‘'i Podle ústní zprávy 
dobré paměti Fr. Slavíka, *) Tadra, Summa Gerhard in 149 

V Kel. tab. II 509. »*) Tab. vet. n. 229. “) Lib. conf. Rel. 
tab. I 504. ”) DD 13 1. 207, Arch. č. 111 470. Lib. conf. 
“) Rcl. t. II 184. *») DD 16 f. 184 »•) DZ. 8. O 18. 


Toto dědictví všechno prodal I. 1550 Kryštofovi Sku- 
krovskému ze Skuhrova a na Popovicich.*) Když se 
synové tohoto 1. 1566 dělili, dostala se Kunrac k dílu 
Domašínskému a s Domašínem konečně připojena 
k Vlašimskému panství.®) 

Jižné ode dvora Ostrovského jest tvrzišlé asi 
lak veliké, co by se vešlo hrubé stavení věžovaté 
s úzkým parkánem. K Blanici jest skála jako stěna, 
na ostatních stranách byly příkopy a náspy. Příkop jest 
v tu stranu ke dvoru docela zasypán, ale ústí jeho do 
stěny skalní ještě jest vidéti a také ještě něco zbylo 
z náspův, jichž příkopy zemí zasypány. Část náspů 
vzata poli a tvrzišté jest pastvina holá. 

Při cestě z Ostrova k Novému mlýnu v právo jest 
v lese vršek okrouhlý, který se na západ k Blanici 
strmě skláni; k severu a k jihu jsou stráně a tu vidéti, 
že šla cesta nahoru od řeky. Příkopu není, ale kameni 
dosti. Prokop z Ostrova (1387) byl chudý člen rodiny 
z Dubé ®) a Dobeš, 1. 1399 purkrabě na Ostrově, sloužil 
pánům z Dubé.*) Závise z Ostrova připomíná se od 
r. 1405 v rozličných bězích soukromých a I. 1414 za- 
psal Vaňkovi z Ostrova a MikŠovi soukennlku v Bene- 
šově dluh na Řimo vících.®) Po tomto Ostrově tuším se 
psali 1437—1443 Jau Škaredek!') 1440—1482 Zachaf, 
jenž držel Ostředek a Bedřichovice.’) 

Od r. 1457 vyskytuje se Zikmund z Kajkovic 
jako držitel Ostrova a tak i r. 1461, kdež prohrál při 
o plat v Rakovi cích.®) Snad byl synem jeho Markvart 
z K. jehož v L 1483 — 1505 v drženi Ostrova nachá- 
zíme.®) Z pamětí potom následujících poznává se, že 
měly Ostrov Kateřina a Dorota z Kajkovxc, patrně 
Markvartovy dcery neb vnučky, z nichž Dorota dědila 
svůj dil po strýci svém Kunrdtovi z Kajkovic. Sestry 
pak držely po polovicí »zámku Ostrova*. Dorota vdala 
se za Jetřicha Vrabskěho z Vrabi^ jenž se proto psal 
1. 1529 na Ostrově. Polovice Kateřinína byla zadlužena, 
vedeno proto na ni právo a procházela skrze držení 
jednotlivých osob, jichž jmen pomineme mlčením.*®) 
Jetřich koupiv tato práva vzdal r. 1541 Dorotě tuto 
polovici,**) tak že měla potom celý Ostrov, ale Jetřich 
si přece dělal právo na svou polovici. Vácslav Vrabský 
a Kateřina děti Dorotiny postoupili polovice (1557) 
Hynkovi Vrabskěmu, který zrušil ještě jednu závadu.*®) 
Po Hynkovi dědila celý Ostrov sestra jeho Johanka 
Ckodourova z Vrnbi a prodala jej (1586) Johance Kle~ 
novské z Královic}^) Od ní potom po druhé vdově 
Benedové koupil Vilám Ostrovec z Královic (1590) sta- 
tek Ostrovský,**] jejž pak připojil k panství svému Vla- 
šímskému. V 17. st. připomíná se tu pouze dvůr. 

* 

Nespery^®) jsou stará osada a r. 1318 připomíná 
se Zdislav z Nesper^ jenž měl rozepři se svým sousedem 
Jindřichem z Věžník,*®) potomek jeho Driek (Držislav) 
z Ne sper koupil jisté dědiny od Vchyny z Hodkova^ byl 
roku 1361 spolupatronem kostela Bedriehovského a 
připomíná se ještě roku 1370.**) Ondřej z Nesper žil 
r. 1384 a Jan odtudž sed. ve Vesci byl již r. 1407 

') DZ 49. E 26. *) DZ 6S, J 14-25. Podrobněji ve 
spise Dr. M. Navrátil, Dějiny Kondrace pod Blaníkem. 
V Praze 1915. Arch. Vyšehradský. Arch. Český 28, 115. 

DD 14 f 250, 255, Arch č. 31, 118, DD 20. 154. •) DD 
15 f. 167, Rel tab. II 198.’) Arch. Český 1 155, DD 16 f 138. 
®) DD 16 f 186, Rel. tab. I 131. ®) Slavík, Děje Vlašimě 146, 
Arch C. VI 320. lo) Reg k. s. DZ 4 C 23, DZm. 226 F 7. 
“) DZ. 8 A 30, 250 M. 9. ‘^DZ 86 O 4-5. '») DZ 23, C 12. 

**) DZ. 1084, H 4. ’^) Vlasákova Míst bibl. II 54. (Srov. 
Pam. arch. I, 177. Jiná ves Nespery, nyní pustá, u Lojovic. 

Tab. vetust. 134. *’) Rel. tab. I, 415; Lib. erect. 1, ed. Bo- 
rový p 81. 


196 


TVRZE V OKOLÍ VLAŠIMĚ. 


mrtev.') Na počátku^ 15. stol. žili Jan Bebia z Nesper 
držitel Sternova a Čeřen íc a strýc jeho Jan Olešák 
z Nesper držitel Zdebuzevsi s synem svým Drzkem, 
kteří oba se připomínají poprvé v listině r. 1418. Onen 
byl r 1437 ještě mezi živými, tento však již mrtev, 
jak viděti lze z dějin Zdebuzevsi. Jan však, jenž se 
roku 1464 připomíná, nebyl jiný než Jan z Pobtpes 
seděním v Nespeřích, jenž r. 1448 Jiříkovi Poděbrad- 
skému při dobytí Prahy pomáhal.^) 

Po Absolonovi z Pobipes (f j. 1483) držel tvrz 
Nesperskou s příslušenstvím v Pobipsích a jiných ves- 
nicích Jan Řepa z Neveklova^) a ten prodal Nespery 
tvrz, dvůr popi., dvory kmecí s přísl. Alexandrovi a 
Petrovi bratřím Chobotským z Ostředka\ když po Ale- 
xandrovi (t ok. 1512) nastoupili synové jeho Mikuláš 
a Jan ChobotšH z Ostředka, dali si obnovili r. 1545 
vklad zboží Nesperského Adamem Řepou, vnukem 
Janovým.^) 

Rod Chobotských seděl na naší tvrzi po půl dru- 
hého století. Řečení bratří zdědivše po otci také Tehov 
a Choboty přikoupili ještě statek Chotýšanský i vládli 
tímto zbožím nedílně. Po nich dědili bratři Vilám a Jan 
starší, z nichž onen seděl na Chotýšanech a tento 
v 1.1571 — -ISQ? na Nespeřích a připojených statcích.®) 
Zemřel ok. 1. 1600®) a synové po něm zůstalí rozdělili 
se tak, že Vácslav jinak Markvart obdržel Tehov, Mi- 
kuláš Bedříchovice, Vilém Skrýšov a Adam Nespery. 
Tento zemřel r. 1615 zůstaviv syna nezletilého Viléma^ 
nad nímž byli strýcové jejich jeden po druhém poruč- 
níky. Jsa Vilém při stavovském povstání (1618) nezle- 
tilý nemohl se jeho ůčastníti i proto podržel zděděný 
po otci statek Nesperský. Kníže Karel z Líchtenšteina 
na místě králově udělil r. 1623 poručnictví nad Vilémem 
a sestrou jeho Annou, též nad Janem Vácslavem synem 
někdy Viléma Chobotského strýci jich Janovi Chobot- 
skému z Ostředka, ’) jenž r, 1624 poprvé co poručník 
jistý dluh na statek zapisoval.^) Došed let svých, 
oženil se s Kateřinou ze Rzavého, jíž r. 1640 na zboží 
Nesperském®) věnoval a zemřel v 1. 1681 -1687 jsa 
posledním údem starožitného rodu svého. Nespery pro- 
dal Vilém 1681 Janovi Rudolfovi Čejkovi z Olbramovic, 
jenž však ustoupil, když si statek přáli mí ti Vácslav a 
Ignác hrabata ze Šternberka, poručníci dětí po Jobstovi 
ze Schwarzenwolfu pro tyto sirotky a vnuky Viléma 
Chobotského.'®) Že ale matka jejich a pozůstalá vdova 
v nové manželství vstoupit! obmýšlela a tudy své věno 
vyplaceno míti žádala, byli tito poručníci nuceni pro- 
dat! zboží Nesperské r. 1693 Helmhartovi Kryštofovi 
hraběti z Weissenwolfu^ který je k panství Vlašimskému 
připojil. Tvrz potom zpustla; zbyly z ní posud zname- 
nité zříceniny příkopy někdy vodními obklopené. 

Tvrz Chobotská") má chudé dějiny, poněvadž 
se před 16. stoletím jediný Ahnik z Chobota připomíná. 
Vystavěna jest v chobotě rybníka, odkudž název její 
a blízkého dvoru poplužného pocházel. Ke konci 
15. století zde vládli vladykové z Ostředka^ přijavše od- 
tud příjmí, po čemž se nazývali Chobotskými z Ostředka. 
Alexander Chobots^ý z Ostředka držel Chobot s bratrem 
svým Petrem a přikoupil k němu také Nespery a Tehov. 
Zemřel asi okolo roku 1512 a synové po něm zůstalí 
Mikuláš a Jan přiznali se r. 1542, že drží od 40 let 

*) RcLtab. I, 501. Arch. č. ITl, 467, Lib erect. V f. 166. 
*). Čas. mus. 1827,81 Také se připomíná 1 1454 Jan Škaredek 
z Nesper (Arch- č.I 609).*) DD 17 f. 445 Jakub řečený Papež 
z Nesper na poč, 16. věku (?) nebyl pánem tvrze. DZ 7, 
C 22. *) DZ, 17, H 1, H 14, P 13. ‘) DZ. 174, B 17. ’) DZ. 
141, A 16- 192. L 26. *J DZ. 96, B 14 •) DZ. 147, B 15. 

^®j Arch. mus. *') Vlasákova Mistop. bibl. II, 64 (Srov. Pam. 
arch. I 177). - DD 13 f. 207. - DZ, 250 A 16. Srov. Pa- 
mětí Vácsl. Rosy na str. 26. 


po otci svém Chobot tvrz, dvůr popi. s popi., ves 
pustou, v Čelivě dvory kmecí. Ti opusitili Chobot a 
přestěhovali se na Nespery. Od toho brzy tvrz zpustla 
tak, že z ní málo zbylo. Roku 1693, když přikoupeno 
jest Nespersko k Vlašimi, byl v Chobotě již pouhý 
dvůr a i ten jest později rozkouskován a lidem pod 
plat vysazen. 

* 

Věžníky jsou poplužný dvůr u fiáěstečka. Při 
něm stávala tvrz a to v zahradě u dvora.'^) Prvotné se 
říkalo Věžník. Z držitelův jsou známi první Jindřich a 
Jakub z Véšnika 1.1318.’') 

Léta 13 i 0 připomíná se a Vé&nik^ jenž koupil 

1. 1385 statek Kunrac. Zemřel před r. 1B92®) zůstaviv 
vdovu Zdenu a sirotky Petra a Jatoslava^ jichž po- 
ručníkem byl Ryvín, farář v Chotýšanech. Oba podávali 
r. 1395 faráře do Kunrace, avšak v 1. 1403 — 1404 
Petr s mateří a r. 1405 máti sama spolui s pány Via- 
šimskými,*) Po nich byl tu pánem Jarohniv zKřečovic 
erbu psa, jenž prodal 1. 1408 plat k faře Popovské 
a ještě 1. 1415 se po Véžnlkách psával.^) 

Asi z tohoto rodu jako Jaro hněv pocházeli Věžníkové 
z Věžníky v J 7. stol. bohatá rodina, jen že na místo ce- 
lého psa volili si za erb jen hlavu a to věžníkovou 
k vůli jménu svého sídla. K nim patřil tuším Jan, 
jenž se narodil asi 1395 a žil ještě 1460 jsa pánem 
na Véžníkách.®) Jak se zdá, byli synové jeho Arnošt, 
Jindřich, Jan a jiní bratři Věžníkové.') Arnošt při- 
pomíná se od r. 1468, kdež věrně stál při králi Jiříkovi, 
a připomíná se též r. 1482.®) L. 1474 byl maršálkem 
u Žofie kněžny Těšínské. Na počátku 16. stol. žili 
kromě Jana (1526 — 1513) bratří Markvart a Vácslav 
(1514 atd.) držíce spolu Věžníky. Po Janovi dědili 
ostatní a posled dostal Markvart Věžníky za díl, na 
kterýchž věnoval 1. 1541 manželce své Johance Male- 
šické z Černožic. L. 1544 zpečetil list na prodej statku 
Peklo va.®) Byl dobrý hospodář, přikupovával vesnice 
v okolí, zejména koupil léta 1546 dva dvory km. ve 
Věžnících, jež náležely posud k Chotýšamům, a 1. 1549 
vložil si v opravené dsky zemské tvrz Věžníky se vším 
statkem, kterýž měl po otci a předcích.'®) Umřel 1. 1564 
dne 5. června a pohřben v Radošo vících. 

Po Markvartovi zůstalí synové Jan, Petr, Vácslav, 
Jindřich, Adam a Markvart. Krátký čas po smrti 
otcové prodal Petr dil svůj Janovi a ten potom oba 
díly ostatním bratřím.") Tito rozdělili se iteprve r. 1567. 
Vácslav dostal za díl půl tvrze dolejší strany jedouc do 
tvrze s mostu po levé ruce, Jindřich pak druhou polo- 
vici hořejší. V tvrzi se připomíná věž, která tak roz- 
dělena na vrchní a spodní díl. K tomm měl každý 
díl dvora, vsi a jistých vesnic. Adam vzal za dil několik 
vesnic mimo Věžníky a dílu Markvartova neznáme.'’') 

Vácslav věnoval (1570) na svém dílu Mandaiéně 
z Adlaru manželce a koupil 1. 1 577 polovici Jindřichovu, 
tak že měl celé Věžníky.'®) Dobře hospoidařil a kupoval 
statky, zejména získal 1599 statek Třebešický. Kd)ž 
r. 1603 zemřel, synové jeho Markvart a Vácslav po- 
rovnali se v brzku o dědictví po otci, tak že onen 
dostal Věžníky s 6 vesnicemi a Vácslav Třebešice '^j 
Markvart učinil hned 1604 pořízení o :svém statku'*) 
jsa snad nečackého zdraví, avšak dočkal se přece r. 1615, 
kteréhož život svůj dokonal. Pohřben v RadoŠovicích. 
Protože dédic byl nezletilý, ujala Věžníky Kateřina 

^) Malochovy poznámky v arch. Rychnov. •) Tab. vet. 
134, 135. *) Borový, Lib. erect 81, Arch Ó. 81, 202, 336; 
Rcl. tab. 1 504. <) Lib. conf. ®) Borový, Lib. erect. 729. Arcň. 
Č 1 400, DD 33 str. 281. ’^) Arch. Český VlI 479, 497. 
8) Arch. Třeboň. ») DZ. 83 A 20, ČČM. 188v str 387 “») DZ. 
7, A 23, 280, L 20, «) DZ 56, P 23. “) DM 59, H 13, 18, 26 
«) DZ. 16, O 3, 19, K 12. '*) DZ 182 K 4. «) DZ. 132. D 3. 


TVRZE V OKOLÍ VLAŠIMĚ. 


197 


Viinikova z Hertenberka vdova jako po ručnice a proto 
že nebylo snadno statek udržeti, prodán (1620, 10. 
června) od komisařův soudem zemským nařízených 
Janovi Ostrovci z Královic na Vlašimi/) Věžníky 
patřily od té doby k Vlašimi. L. 1665 byla tvrz něco 
zpuštěna a šindelem přikryta, ale k obývání způsobilá/) 
Stála i r. 1681 /) ale není známo, kdy a jak zanikla. 

* 

Východně od Postupic jest ves Lhota řečená 
Veselka a kousek nedaleko od ní jest Lhotka dvorec 
o sobě stojící. Z pamětí nesoucích se ke Lhotě ve zdejší 
krajině jest sporné, ku které z nich obou se vztahují, 
protože Vesel se jednou píše ze Lhotky (1394 a 
1400) a podruhé (1395) ze Lhoty. L. 1385 žil Dipolt 
z Libčé (vlastně z Libětiček), jehož manželka Maruška 
koupila od Bernarta tvrz ve Lhotce.^) Jest to asi týž, 
jako Děpolt z Blaníce, jenž prodal 1. 1393 tvrz, dvůr, 
dvory kmeci ve Lhotě Zbyňce ze Švabína^) a podržel 
si Libětičky. V ty doby připomíná se Vesel ze Lhotky^ 
jenž se zavázal 1. 1394 platiti úrok faráři na Hrádku^) 
a 1. 1395 uvázal se po soudu v Libětičky.’^) Když pak 
Děpolt ok. 1.1399 zemřel a po něm »Líběšícec za od- 
úmrC provolány, odpíral Vesel (1400) lomu řka, že 
o provolání nevěděl, protože ves nejmenuje se Liběšice, 
nýbrž slově Libětičky.*) Když pak 1. 1405 provolána 
odúmrC ve Lhotě po jistém Jakubovi, dokázala Zbyňka, 
že týž statek koupila. Pozdější držitelé kromě pánův 
Vlašimských nejsou známí. 

♦ 

VesLibouň patřívala ode dávna kt klášteru Louňov- 
skému. Ve 14 st. tu byl farní kostel, k němuž opatové Želívští 

>) DZ. 192, L 6. >) DZ. 73. D 18. •) Vlasák, Míst 
bibl. II 112 •) DD XIII 76 Rel tah. I 651. «) Manual 
v arch. kapit. Rel. tah. I 86. DD 14 f. 249. 


kněži sázeli. Kromě toho tu byla náprava, jejíž držitelé 
sedíce na tvrzi ke klášteru sloužili. Kějaký čas seděli 
v Libouni (1382) Ondřej Rokáč z Dub/ a bratr jeho 
Beneš řečený Libuny) Snad měli Liboun v nájmu od 
kláštera. Avšak Jan Strýček z Libouně (1411) bezpo- 
chyby byl držitelem nápravy. Před počátkem válek 
náboženských sedél Boreš v Libouni. Když vypálen 
klášter Lounovský, uchýlil se na Vlašim; když bylo pří-